Velký pátek - Kříž Ježíše Krista

15. dubna 2017 v 13:55 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé,
Dnes je Velký pátek a jsme spolu jako Boží lid v kostele a nasloucháme svědectvím Písma o událostech, které se staly v tento den před 2 tisíci lety. Je s podivem, že dnes je státní svátek a máme svobodu od práce a můžeme svobodně jít na bohoslužby. Není to samozřejmost. Mnoho lidí využívá tento svátek jako příležitost uniknout z reality každodenních povinností a spolu s pondělním svátkem si prodloužit víkend a odjet na hory, na chatu, zkrátka pryč z města. Na těchto místech s rodinou, přáteli či alkoholem nebo v kombinaci mezi sebou nebo s něčím dalším oslaví velikonoce. A v pondělí s pomlázkou v ruce, vejci, panáky a vším tím, co k pohanství a naší lidové slovesnosti patří, tyto svátky dokončí. To, že sekulární kultura a naši spoluobčané takto slaví velikonoce by nás neměla překvapovat. Vždyť pro sekulárního člověka Velikonce opravdu nic neznamenají. Nebýt skutečnosti, že máme dva dny volna a některé alkoholové či pohanské tradice, neměli bychom nic. Tolik opěvovaná judeo-křesťanská tradice již není této společnosti tolik vlastní. Je nám dobrá jen proto, abychom se vymezili vůči islámu a jaksi unikli strachu z prázdnoty. Navzdory tomu, že z rádia, televize a internetu slyšíme ozvěny velikonočního příběhu, lidé zkrátka vnitřně ani netuší, co se skutečně stalo před 2tis lety a neví, že události kolem kříže mají zásadní dopad na náš život. Ale co pro nás, milí Kristovi přátelé? Jsou pro nás Velikonoce jen další příležitostí oslavit? Další příležitostí utéct? Další příležitostí vykonat tradice? A nebo jsou pro nás Velikonoce něčím víc?
V tento den a o těchto velkopátečních bohoslužbách máme před sebou tři různá svědectví ze třech různých pramenů a od třech různých svědků. Je to tak proto, že události kolem kříže patří k těm nejlépe zdokumentovaným. Je to tak proto, že Kristova smrt na kříži je vyjádřením zásadního poselství Velikonoc. Poselství lásky, která přemáhá hřích a smrt smrtí na kříži. Láska jde tak daleko, že zmaří sama sebe a obětuje se pro záchranu světa.
V následujících chvílích, než budeme přistupovat k Večeři Páně, se zastavíme třikrát. Připomeneme si tři zásadní momenty Kříže. Za prvé, Ježíšův Kříž je vyjádřením našeho provinění a ukazuje na naši smrt. Za druhé, na Ježíšově Kříži umírá nevinný člověk za vinného člověka, spravedlivý za nespravedlivé. A za třetí, na Ježíšově Kříži umírá nepřátelství mezi lidmi a Bohem.
Tedy prví zastavení. Izajáš 53. Ježíšův Kříž je vyjádřením našeho provinění a ukazuje naši smrt. Ti, kdo byli svědkové Ježíšovy smrti si mysleli, že jde o odsouzence. Dav křičel ukřižovat. Posměchy lidu a kněží ukazovali jasně, že oni svou vinu necítí. Naopak, je to jeho chyba. Je to jeho věc. On se vydával za Boha. Ten kdo se rouhá, musí zemřít. A naopak, zklamal nás. Lidé očekávali revoluci, a místo toho mají Boha na kříži. Co je to za Boha, který visí na kříži? Nietzsche vyčítá křesťanství, že je náboženstvím slabých a slabosti. V dnešní době lidé neoslavují slabost, ale naopak sílu. Síla křesťanství ale nespočívá ve svalech a moci. Ale naopak, ve slabosti. Je třeba této slabosti ale správně porozumět. V čem spočívá slabost mého kříže? Je to vědomí vlastní viny a hříchu. Mnohokrát se nám stává, že vidíme hříchy druhých dříve než své vlastní. Soudíme druhé tak rychle. Podívejte se, jak on je slabý. Podívej se, co je to za člověka. Ale vidíme také vlastní slabosti? V Kristově kříži bychom měli hledět na vlastní slabost a sílu Krista. Sílu? Jaká síla, když visí na kříži? Sílu Boží lásky, která šla až do krajnosti pro nás. Tichý beránek na kříži nese naše slabosti a hříchy. Nejen ty obecné, ale i ty konkrétní. Jen ty a Bůh víš, co máš ve skrytosti svého srdce. Nebýt Kristova kříže, musel bys zemřít. Jednou přijde soud a všechno, co jsme udělali a neměli dělat a to, co jsme měli udělat a ze své slabosti neudělali, vyjde najevo. Bude to svědčit proti nám. Kristův kříž je tím jediným, co tě může ochránit před smrtí soudu. Byly to naše nepravosti a hříchy, které nesl Ježíš na svém kříži. Pro tebe a pro mě zemřel. Nech si to projít hlavou a než odsoudíš druhé, podívej se do zrcadla své slabosti. Dobrá zpráva je, že v Kříži ani ty nejsi odsouzen, ale vykoupen. Tedy křesťanská víra není slabá. Ale naopak - ve slabosti kříže se zjevuje síla Boží lásky.
Druhé zastavení, na Kristově kříži umírá spravedlivý člověk za nespravedlivé. My máme tendenci si o sobě myslet, že jsme spravedliví. Přitom skutky a fakta svědčí o opaku. Jenže my si chceme raději ponechat zbožnou masku a hrát si na svaté. Není to nic nového. Dělá se to tak ve společnosti, proč by církev měla být jiná? Ani před 2tis lety to nebylo jinak. Postavou, která kromě Ježíše dobře ukazuje na nespravedlivost potrestání nevinného je Šimon z Kyrény, který byl donucen nést Kristův kříž. Šimon právě přicházel z práce a byl jako slepý k houslím postaven ke kříži. Pro slabost bičování Ježíš nedokázal nést sám svůj těžký kříž. Jak se musel cítit? Ale během cesty poznal nejen svou vlastní křivdu a nespravedlnost odsouzení Ježíše, ale mohl se osobně setkat pod křížem s tím, kdo zaplatil i za jeho hřích. Nakonec tím nejlepším příkladem je ukřižovaný člověk, který na kříži křičí: Ani ve chvíli smrti se nebojíš Boha? My si to všechno zasloužíme, ale tenhle člověk určitě nespáchal nic špatného a trpí nevinně. Je to jako v tom filmu Vykoupení z věznice Shawshank. Jediný, kdo byl nevinný byl právník, který svou ženu nezavraždil. A jediný, kdo si svou vinu uvědomoval byl jeho přítel Red. Ten dobře věděl, proč je odsouzen a litoval svého hříchu. My si říkáme, že přece nejsme jako ten odsouzený. Není to s námi tak špatné. Velkou výhodu před Křížem mají ti, kdo hodně hřešili a jsou si toho vědomi. Je zajímavě řečeno v Bibli, komu bylo hodně odpuštěno, je schopen hodně milovat. A naopak - pokud si nejsme vědomí ničeho, co by nám mělo být odpuštěno, asi odpuštění nepotřebujeme. Tehdy ale spoléháme na vlastní spravedlnost a jsme silní v našich očích. Pak jsme ve smrtelném nebezpečí pýchy. Když snadno ukážeme prstem na druhé - podívej se na toho prevíta, ten by ale potřeboval Boží milost a odpuštění!
Zapomínáme na svou špinavou duši, která stejně tak jako ta odsouzeného, potřebuje očistit od pýchy a sudičství. Na co spoléháš? Spoléháš na svou spravedlnost a nebo na spravedlnost Kříže? Pokud si myslíš, že jsi v jádru vlastně dobrý a nemáš problém před Bohem, raději tentokrát Večeři Páně vynech, protože bys pil sám sobě odsouzení. Teprve když přichází moment lítosti a bolesti, ve kterém procitáme a uvědomujeme si, že si jsme s tím odsouzeným ukřižovaným rovni, teprve tehdy nám Kristova smrt může být prospěšná. Teprve tehdy spravedlivý Ježíš umírá za nespravedlivého Petra. Polož si v srdci otázku: Petře… dosaď si své jméno… jsem tím, kdo je nespravedlivý? Jsem tím, kdo je roven odsouzenému na kříži? Jsem svým hříchem hoden smrti? Pokud dokážeš odpovědět Ano, pak přijmi i dobrou správu, že není hřích příliš velký a příliš hrozný, na něž by milost Boží nestačila. Není tak velký hřích, na který by Kristův kříž a smrt nestačily. To je dobrá zpráva. Ježíš říká i tobě: Ještě dnes můžeš být se mnou v ráji. Ještě dnes můžeš být očištěn, ospravedlněn, vykoupen, omilostněný hříšníku. Pojď a přibij svůj hřích na kříž.
A třetí a poslední zastavení. Na Ježíšově kříži umírá nepřátelství mezi lidmi a Bohem. Nebýt Kristova kříže, bylo by stále nepřátelství mezi námi a Bohem. Do hříchu jsme se narodili, ve hříchu setrváváme a Boží hněv plane proti lidské pýše a hříchu. Hřích je gravitační síla pekla, která nás odvádí od Boha. Je to do sebe zakřivenost lidského srdce, která nám znemožňuje milovat Boha i druhé. Je to naše sobectví a egoismus, které nám brání přijít blíž k milujícímu Bohu. Ale je to Kristův kříž, který na sebe bere tento hřích. Gravitační síla pekla na Kříži je anulovaná. Do sebe zakřivenost člověka je narovnána. A egoismus a sobectví člověka umírá spolu s Kristem na kříži. Jsi připraven zemřít? Jsi připraven zemřít svému hříchu? Opravdu? Vydej se všanc živému Bohu. Protože je to právě živý Bůh, který kvůli tobě trpí na Kříži. Je to Kristus Ježíš, který kvůli tobě trpí a nese tvé hříchy. Tvoje nepřátelství s Bohem. Naše nepřátelství s Bohem v jediném rozhodném činu lásky Kristus ukončuje. Jsme s Bohem smířeni, je dokonáno. Ve svátosti Večeře Páně si tuto skutečnost uvědomujeme. V evangelijním příběhu čteme, že se chrámová opona roztrhla odshora až dolů. To symbolicky připomíná, že už není rozdělení mezi Bohem a člověkem. Kristův kříž, Kristova smrt smazala odcizení mezi člověkem a Bohem. Ale jen tím člověkem, který nese Ježíšův kříž. Jen tím člověkem, který zemře sám sobě, aby Kristus mohl žít v něm. Jak je řečeno s Pavlem: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. O tom ale povíme víc v neděli vzkříšení. Dnes mluvíme o smrti. O smrti, která přináší konec nepřátelství. O smrti, která smazala rozdělení mezi Bohem a člověkem. Chceš být Božím přítelem a nebo nepřítelem? Můj kolega kazatel řekl: všechny cesty vedou k Bohu. Ale jen jedna vede do nebe. Skrze Kristův kříž se stáváme Božími přáteli namísto Božích nepřátel. Už nemusíš nic dělat. Nemusíš se snažit zasloužit si Boží přijetí. Nebo si snad myslíš, že jsi dost dobrý, aby tě Bůh skrze tvoje zásluhy přijal? Nejsi.
Dokud si neuvědomíš, že nikdo není v Božích očích dost dobrý, kromě Jeho vlastního Syna Ježíše, jsi ztracen. Když ale přijmeš skutečnost, že Boží přijetí si nemůžeš zasloužit, ale že Bůh už tě přijal v Kristu na kříži, může se ti ulevit. V Kristově kříži jsme přijati jako Ježíšovi přátelé, milí Kristovi přátelé.
Co dodat? O těchto velikonocích a zvláště o tomto pátku si připomínáme Ježíšovu smrt na Kříži. Jeho Kříž nám mimojité připomíná tři důležitá fakta naší víry: Kristův kříž ukazuje na potřebu smrti za můj hřích. Tuto smrt za mě vykonal Ježíš, proto já už nemusím zemřít. Chval za to Boha. Za druhé, na kříži umírá spravedlivý člověk - Ježíš za nespravedlivého člověka - tebe a mě. Nemusíš a vlastně nemůžeš si spravedlnost zasloužit či vysloužit. Ale můžeš ji vírou přijmout. Chvalme za to Boha! A z třetí, díky Kristovu kříži, pokud věříme v Kristovu smrt, pokud věřím, že za mě a za nás konkrétně zemřel, již nejsme Božími nepřáteli, ale naopak jsme Božími - Kristovými přáteli. A to je rozhodně dobrá zpráva. Chvalme za to Boha. To jsou tři dobré důvody, proč slavit tyto velikonoce. V neděli budeme mluvit o vzkříšení, ale počkejme s tím ještě okamžik. Prožijme každý sám za sebe a přitom společně Kristův kříž. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Z čeho máte největší strach?

Ze smrti 7.8% (26)
Ze života 6% (20)
Z žen 7.2% (24)
Z mužů 5.4% (18)
Z Boha 4.2% (14)
Ze ztráty kontroly 5.7% (19)
Z nedostatku peněz 4.8% (16)
Ze ztráty blízkého 5.7% (19)
Z nemoci 6.3% (21)
Že mě vyhodí z práce 5.1% (17)
Ze školy 5.4% (18)
Z šikany 3.9% (13)
Ze zvířat 4.5% (15)
Ze zvířat 5.4% (18)
Ze zvířat 4.8% (16)
Z autorit 4.8% (16)
Ze zodpovědnosti 4.2% (14)
Z totality 3.6% (12)
Z pravdy 5.4% (18)

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 15. dubna 2017 v 14:18 | Reagovat

Já nemám ráda věčné připomínání smrti, Velikonoce byly původně slovanským svátkem jara

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama