Josef Egyptský

30. dubna 2017 v 8:26 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé,

dnes spolu čteme a přemýšlíme nad známým příběhem ze Starého zákona. Starý zákon nám jednak ukazuje moudrost našich předků, ale také skrze zajímavé lidské osudy ukazuje na důležité Boží principy, které můžeme i po mnoha letech aplikovat v našem vlastním životě. Tímto principem je pro-aktivita. Tedy schopnost neohlížet se na křivdy druhých, ale spíše přemýšlet a jednat v prospěch budoucnosti. Navíc jde o zajímavý příběh. A ten je srozumitelný jak lidem vzdělaným, tak lidem prostým. Jde o příběh Josefa Egyptského. Tedy ne Josefa, manžela marie a nevlastního otce Ježíše. Ani nejde o Josefa z Arimatie, ale o starozákonního Josefa. A uvidíme, pokud tomu budeme otevření, že nejen jméno, ale i příběh vykazuje Kristovské poučení a rysy. Jméno Josef je synonymem ke jménu Jošua. Ježíš. Spasitel. Zachránce. Zatímco Ježíš je Spasitelem světa, Josef je spasitelem své rodiny. Rodiny, která ho odepsala. Až na jeho otce. Jákob Josefa neustále vyhlíží a později oplakává a nakonec se s Josefem shledává. Ježíš je opuštěn svými učedníky a prodán za 30 stříbrných Jidášem. Josef je také prodán a zrazen svými bratry. V Josefovi bychom mohli najít mnoho analogií s Ježíšem. Vydalo by to na celou biblickou, kdybychom se snažili tyto podobnosti a rozdíly vystihnout. A vydalo by to na celou sérii kázání, kdybychom chtěli tyto podobnosti a rozdíly vysvětlit. Ale tak či tak, Josef je typem Krista. Opuštěn bratry, prodán do Egypta, nakonec jen tím, kdo svou rodinu zachrání před hladomorem. Nezabývá se reaktivně minulostí a nehledá způsob, jak se pomstít, ale naopak - hledá dobro své rodiny. Jak ale víme, bratři budou muset také projít určitou katarzí, očištěním. Např. Juda, sviňák nejhrubšího zrna. Člověk, co by nechal upálit svou příbuznou v 38. kapitole Genesis. Je to stejný Juda, který se zaručí za svého bratra a nabídne v sázku vlastní život. Ten samý Juda, který prodal Josefa do otroctví. Mimochodem jméno Juda je podobné jménu Jidáš. Ale není to stejný příběh ani stejný typ. Protože Jidáš nakonec předčasně ukončí svůj život. Zatímco Juda je nakonec tím, kdo činí pokání. Uzná, že Támar je spravedlivější než on. Ve 43. kapitole je příkladem proaktivního jednání. Přesvědčí svého otce, kterého dříve oklamal, aby pustil svého nejmladšího syna Benjamína, aby vykoupil svého milovaného syna Josefa. Příběh hýří symboly a je mnohovrstevnatý a zaslouží si důkladné promyšlení.
Platí zde princip, že jeden člověk vykupuje skupinu lidí. Jeden člověk, Juda, jeden člověk Josef, jeden člověk, Benjamín, jeden člověk, Israel, zachraňuje skupinu lidí. Juda jedná jménem svých bratrů, zastupuje skupinu. Jeden člověk Josef, zachraňuje svou rodinu, ale i celý Izraelský národ. Jeden člověk, Israel - Jákob, propouští svého jednoho syna - toho aktuálně nejmilejšího - Benjamína - aby zachránil svou rodinu a svůj národ. Jde nejen o příběh jedné rodiny, ale i příběh celého národa. A když typologicky vztáhneme na Krista, vidíme, že příběh se rozšiřuje na drama celého lidstva.

Když se ale vrátíme na začátek našeho příběhu, do 37. kapitoly. Josef byl ještě mladý kluk. Jak byste ho charakterizovali? Jak byste popsali jeho chování vůči bratrům a vůči rodičům? Nadřazené? Pyšné?
Pointa je v tom, že příběh obsahuje současně lidskou nezralost a současně proroctví o záchraně. To, co Josef říká, je pravda. Jeho sen není jen výplodem jeho nadřazené mysli. Je to něco, co mu zjevil sám Nejvyšší. Je to budoucnost, kterou popisuje. Pravda někdy bolí. Když slyšíme, že někdo je důležitější než někdo jiný, něco se v nás bouří. Nechceme připustit, že by někdo, kdo je mladší než my, mohl mít klíčovou roli v příběhu. Je to tak i s námi. V Bibli ale vidíme nezralé lidi, kteří ještě zdaleka nedorostli svého povolání, jak prorocky promlouvají. A lidé je odmítají.
A není to ledajaké odmítnutí. Josefovi bratři Josefa nenáviděli. Nejen že tu byla bratrská rivalita. Tak to ostatně ve větších rodinách bývá, že jeden žárlí na druhého a jeden klan bojuje s druhým. Tak je to i v našem biblickém textu. Část bratří pocházela z Ráchel a část z Ley. Část od konkubíny Ráchel a část od konkubíny Ley. Ono to není tolik nepodobné dnešku. Říkáme si, dnes už mnohoženství nemáme. Ale lidé dnes již nežijí v manželství, ale na hromádce. A když se normálních lidí okolo nás zeptáte, kolik máš dětí. Někteří řeknou, já nemám děti, já mám pejska. Ale někteří řeknou, já mám jedno. A jiní mají vícero dětí z různých vztahů. Dvě z prvního manželství. A dvě z druhého. A jedno z třetího. To dneska není nic zvláštního. Zdá se, že osud má zvláštní smysl pro ironii. Jak by řekl Morpheus:) z Matrixu. Vracíme se do biblických dob. Na rozdíl od našeho lidského náboženství a řádů církve, které nám nedokážou odpovědět, jak se máme zachovat ve složité době, kde už dávno naplatí minulost před 30, 50 nebo 100 lety. Už to není jeden muž a jedna žena a 3-5 dětí. Není to babička a dědeček a sourozenci. Ale je to velmi komplikovaná skládanka. Naše řády jsou koncipované na situace v malém městečku před 30 lety, kde je status quo ještě zachováno. Když chodí věřící s nevěřícím, je to hřích. Ale zkuste aplikovat toto schema ve velkoměstu a lidé se vám vysmějí. Ano, je to stále hřích. Na tom se nic nezměnilo, ale když budeme lidi škatulkovat podle našich zákonických kategorií, církev se stane něčím statickým a uzavřeným. Bible není statická kniha, ale je to živý a dynamický příběh. Bible zná realitu. Stejně tak i Bůh, kdo je autorem tohoto scénáře a příběhu. Naprosto lidské a někdy pro nás až děsivé a nepochopitelné situace. Jak může část bratrů chtít zabít svého bratříčka? Jak ho může někdo prodat do otroctví? Když se nad tím ale zamyslíme, vidíme realitu závisti, odsouzení, nepochopení na jedné straně. A na druhé straně lásky, milosti, přízně a pýchy. Je to zajímavý a poučný příběh.

Na tomto komplikovaném příběhu bych chtěl dnes ilustrovat jednu jednoduchou myšlenku. Je to princip pro-aktivity. Je to princip, nad kterým přemýšlím již léta. Je to něco, co se snažím aplikovat do svého života, i když se mi to daří stále jen částečně.

Josef byl prodán do otroctví. Nejdříve byl shozen do cisterny, kde čekal na smrt. Myslím, že takové jednání nepředpokládal. Nečekal takovou zradu od svých bratří. I my se můžeme dostat do situace, kde nás náš bratr, sestra či kamarád zradí. Na rozdíl od Ježíše, který zradu Jidáše vyhlížel a věděl o ni, Josef o tomto komplotu nevěděl. Nemohl. Jinak by tam asi nechodil a své bratry by sám nevyhledával.
Zajímavé je, že ani jeho bratři neměli jednotný názor na to, co s Josefem. Nakonec vystupovali jednotně jako skupina. Ale vidíme tu alespoň tři typy postojů a názorů, co s ním. Jaké to jsou? Za každý z nich dostanete jeden bod. Kdo bude mít nejvíc bodů, dostane knížku o dějinách Izraele.

Ano, správně, je pragmatický Juda, který chtěl prodat Josefa za dvacet šekelů stříbra. Na tomto rozdílu dvacet šekelů a třicet stříbrných si můžeme uvědomit jeden podstatný rozdíl. Josef není Kristus. Jeho příběh je analogií, ale ne kopií. Nesmíme příliš mechanicky včítat Nový zákon do starého a jen odrážet reálie obou částí Bible. Jeho příběh je podobný, ale není stejný. Josef je typem Krista, není Jeho kopií. Ale platí, že Jidáš měl stejný nápad. Prodal Ježíše. Jaký je ten druhý nápad, co s Josefem? Ano, správně, smrt. Zabijme ho. Je zajímavé, že v případě Ježíše tato myšlenka zvítězila. Je lepší, aby jeden zemřel za národ, než aby chcípnul celý národ. To byl převažující názor teologů Izraele a o tom přesvědčili i své ovečky. Ale v případě Josefa byl Juda pro-aktivní a navrhl jiný scénář. Proč bychom si měli špinit ruce krví bratra, když se ho můžeme zbavit lepším způsobem a ještě na tom vyděláme?
Čistý pragmatismus v akci. Cíle bude dosaženo, ale s lepšímu výsledky a je to méně eticky problematické. Přece jen, vražda je vražda. Podobné jednání můžeme vidět i v naší současnosti v politice. Je pravda, že ani církvi se toto jednání nevyhne. Řada lidí přemýšlí přesně takto. A pak už je tu třetí názor. Jaký to je? Je tu Rúben. Chtěl své bratry podvést. Bylo mu Josefa líto. Byl to přece jen jeho bratr. I když nepocházel od stejné mámy. Byl z Ráchel. Jak Juda, tak Rúben byly z téže matky. Je pravda, že skoro všichni bratři byli z Ley. Rúben, Šimeon, Lévi, Juda, Isachar, Zabulón, Dína… ta tam zřejmě nebyla. Podobně asi jako Benjamín, který byl spolu s jeho vlastním bratrem Josefem z Ráchel, příliš mladý. Samozřejmě jsem vynechal syny konkubín. A to je příležitost pro vás si vydělat další bodíky. za každé jméno jeden. Jak to bylo se Zilpou? (to je služka víte koho? správně, Ley). Ano, správně, Gád a Ašer. Máte své body. A jak to bylo s Bilhou? Ano, správně, Dan a Neftalí. Takže je to máme všechny. Šest plus jedna z Ley. A dva z Ráchel. Plus dva nevlastní ze Zilpy a Bilhy. Autorem všech je vlastnoručně podepsán Jákob, tedy později Israel.

Vraťme se ale k pro-aktivitě. Jsou dva typy lidských postojů. Začnu negativně. Jsou lidé a postoje, které jsou reaktivní. Tedy reaktivní pochází ze slova reakce. Nemyslím tu tolik na chemii a techniku, jako spíše na lidské vztahy a na naše jednání. Akce a reakce. Ty mi ublížíš, já ti to oplatím. Kdo za to může? Já ne. Může za to někdo jiný. Za prvé, může za to můj děda. Moje babička. Já nemůžu za své jednání, udělali mi to moji prarodiče. Moje genetika to udělala. Já nemůžu za svou vznětlivost. Můj děda byl stejný. Zatímco všichni tušíme, že na tom něco je. Genetika tvoří podstatnou část nás samotných. Náš vzhled utváří genetika opravdu hodně. Minulý týden jsem potkal Marka Fajfra a ten jako by svému bratru Danielovi z oka vypadl. Zajímalo by mě, zda Benjamín a Josef byli podobní. Asi jo. Jejich portréty asi nezískám. Zeptáme se Ježíše, až se s ním jednou potkáme. Tomu se říká biologický determinismus. Já nemůžu za své jednání.
Můžou za ně moje prarodiče. Proč prarodiče? Protože se genetika předává přes generaci - ob koleno. A také za druhé, potřebujeme svalit vinu na své rodiče a jejich výchovu. Může za to můj táta a máma. Pokud máte své rodiče příliš rádi, uvědomte si, že takto můžeme přemýšlet i o druhých. Říkáme poznámky, kterou jsou součástí naší kultury - jaký otec takový syn. Jaká matka, taková… jablko nepadá daleko od stromu. Je jako jeho táta. A nebo v manželství říkáme věci, které nás můžou hodně naštvat: ty jsi úplně stejný jako tvůj táta. Ty jsi stejná jako tvá máti. Když to slyšíme, nejsme rádi. Málo kdy to zaznívá v pozitivním smyslu. Ty vaříš hovězí na česneku stejně úžasně jako Tvoje máti. Chvála Bohu za tchýni. Je úžasná. Zatímto já si to můžu dovolit říct, protože je to pravda. Málokdo by to použil tímto způsobem. Když slyšíme, ty jsi stejný jako tvůj táta. Manželky tím obvykle nemyslí to, že opravuješ traktor stejně skvěle jako tatínek. A nebo jsi stejně šikovný. Myslíme tím na vlastnosti a charakter, který se nám nelíbí. Tomuto jevu se říká sociální determinismus. Tedy vliv výchovy. Podobně můžeme házet vinu na školu, církev a lidi kolem nás. A to už se dostáváme k třetí výmluvě - může za to můj šéf. Může za to můj učitel. Může za to můj kazatel. Může za to moje staršovstvo. Může za to Rada. Je to velmi oblíbená věta i v církvi. Reaktivní lidé a postoje říkají: kdybych měl jiného dědečka, kdybych měl jiného tatínka, kdybych měl jiného kazatele, určitě by se mi to nestalo. Určitě bychom se měli lépe. Možná ano. Ale je to především vzorec chování a myšlení. Může za to Ježíš. Může za to Josef. Zabijeme ho. Je to jeho charakter. Je pyšný. Je nadřazený. Co si o sobě myslí? Do cisterny s ním. Do Egypta s ním.
Abychom nezůstali pouze u psychologie a sociologie, je úžasné, že si toto hříšné jednání a lidské deterministické myšlení může Bůh použít. Protože Bůh není omezený naším myšlením. Víta, že Josef se stal správcem faraónových sýpek a stal se po faraonovi nejbohatším mužem Egypta. Takže i když jako lidé takto uvažujeme, Bůh má svůj plán a nenechá se našimi omezeními omezovat. Kde lidé zabíjejí a hřeší, tam Bůh dává život a zachraňuje. Logika lidského myšlení říká: má to spočítaný, tím se ho zbavíme. Logika Božího plánu je, je to můj vyvolený. Ježíš vstal z mrtvých. Satan byl poražen a smrt prohrála, život zvítězil. Josef prošel peklem. Dostal se do otroctví. Dostal se do vězení. Ale Boží ruka na něm spočinula a žehnající ruka Hospodinova ho učinila dvojkou v Egyptě hned po faraonovi. A to je něco.

Ukázali jsme si tři vzorce myšlení reaktivního člověka. Takto jednali Ježíšovi učedníci a takto jednali Josefovi bratří. On si o sobě něco myslí. Zabijeme ho, hodíme ho do cisterny, prodáme ho do Egypta. Pro nás platí - za to může můj dědeček nebo jeho dědeček, jinými slovy, za to můžou za prvé, moje/jeho geny. Za druhé za to může můj táta či máme / jeho táta a máma. Tedy vliv výchovy. Kdyby ho Jákob tolik nehýčkal, třeba by Josef nebyl tak namyšlený. Možná o tom přemýšlel dalších 20 let svého života Jákob. Možná to si říkali Josefovi bratři. A o tom mohl přemýšlet Josef, kdyby byl reaktivní. Akce a reakce. Vy jste mi ublížili. Zaplaven hořkostí a souzením připravím plán pomsty. Jak ale vidíme na konci příběhu, bylo to jinak.

Josef nebyl reaktivní, ale pro-aktivní. Co toto divné slovo znamená a proč to takhle říkám? Pro-aktivní je zkrátka slovo, které znamená, že se nedám ovlivnit tolik okolnostmi. Jsem v díře, já jsem ale chudák. Přišel jsem o práci. To jsou ale svině. Může za to můj šéf. Kdybych udělat tamto a toto. Kdyby moji rodiče. Kdyby mě ve škole… Kdybych neprožil tamto a naopak - kdybych měl stejnou startovací čáru jako on(a). Zdá se mi, že z příběhu je patrné, že zatímco Josef mohl nad těmi myšlenkami přemýšlet dost dlouho, nenechal se tím strávit. Nevíme, co si myslel, samozřejmě. Ale můžeme si udělat obrázek z jeho jednání.

Co Josef dělal? Modlil se. Pracoval. Ora et labora. Stal se šéfem v Potífarově domě. Mohl spát s jeho ženou. Ale Josefovo jednání nebylo motivováno prospěchem a nebo determinismem. Bylo utvářeno etikou. Bylo utvářeno theologií. Hospodin je se mnou, a tak se nemusím bát. Josef utíká před pokušením. Josef skončí ve vězení. Není zaplaven sebelítostí. Ale využívá příležitosti - v modlitbě. Je tam baker a waiter. Pekař a číšník. Nemusím vysvětlovat, že oba byli vysoce postavení, zvláště pak číšník byl důležitým mužem na králově dvoře. A Josef oběma mužům vyložil jejich sny. To by nebylo možné bez charismatu od Boha. Měl dar. A musel se modlit. Jinak by slovo poznání nedostal. Vyložil sny. A co se nestalo? Zapomnělo se na něho. Samé rány. Samé zlé okolnosti. Nenechal se tím zničit. A nezahořkl. Objevil se faraónův sen. A co udělal Josef? Byl povolán na faraónem. A stejný postoj. Litoval se a říkal si, super. Jsem ve vězení a teď už mě popraví. Konečně konec. Jsem to ale chudák. Rodina mě odepsala. Kamarádi mě odepsali. Faraon mě nechá popravit. Ale Josef nebyl reaktivní, ale pro-aktivní. Nečekal na to, jak to dopadne. Ale byl aktivní. Vyložil sen. Faraon ho povýšil a Josef nečekal na hladomor. Mohl si říkat. Super, teď je sedm let tučných. A pak bude utrum. Nahrabu si a pak zmizím. Ve třiceti letech, čteme v 41. kapitole Genesis se stal správcem Egypta. Asi všichni víme, že to byl mladý kluk. Měl Boží moudrost, jak spravovat hospodářství celé země. Nebyl reaktivní.
Nečekal na to, co se stane. Ale naopak - udělal správná opatření. Začal šetřit a ukládal obilí do sýpek. Měl poznání ohledně toho, co bude a na základě toho jednal. Boží muž na svém místě. A tak zachránil před hladomorem nejen Egypt a faraona, ale také své bratry.

A co s bratry? Jestli znáte tento příběh, víte, že své bratry poučil. Ale nepomstil se. Naopak, podobně jako Rúbenovi bylo Josefa líto. I Josefovi bylo líto jeho tatínka. Asi na něj myslel. Nevytěsnil svou minulost. Věděl dobře, odkud je. Měl manželku Egypťanku a jeho synové byli narození v Egyptě. Ale přesto v jejich žilách kolovala hebrejská krev. A na svou rodinu nezapomněl. Nezanevřel na ně. I když by si to pacholci zasloužili. Prošel si peklem, ale nezahořkl. Místo toho dokázal odpustit. Místo aby se mstil, jednal správně. Nebyl reaktivním, radioaktivním reaktorem. Neplival kolem sebe radioakativní spoušť Černobylu. Pomsta není sladká, ale hořká. A není hořká jako čokoláda. Ale smrdí a hnisá. Pokud nedokážeš odpustit, přemýšlej nad tím, že hořkost v srdci vytváří hradby. Ale nejen vůči lidem, ale i vůči Bohu.
My musíme odpustit. I když si to pacholci kolem nás nezaslouží. Vždy, když procházím křivdou a někdo mě bodne do zad, říkám si, "má je pomsta, já odplatím, praví Pán." Pokud nedokážu odpustit, blokuju vztah s Ježíšem. Ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. Ježíš je mi nade vše. Proto dokážu odpustit. Ne zapomenout. Ani Josef nezapomněl na křivdu a ve správný čas správně jednal. Ale nebyl černobylský Josef. Nebo reaktor. Ale byl pro-aktivní. Byl beznadějným optimistou, byl lídrem, kterého jeho národ a svět potřeboval. Místo aby čekal na hladomor a umřel, začal ukládat obilí do sýpek a zachránil Egypt, 12 bratrů, svou rodinu. S vědomím toho, že opět uvidí tátu, jednal jako Boží muž.

Jsi reaktor a nebo jsi jako Josef? Udělal ti někdo bebí? Zachovali se k tobě druzí nespravedlivě? Jak se zachoval k Josefovi? Zasloužil si to? Možná. Ale zasloužil si prodej do otroctví? Sotva. Mohou se mám dít křivdy a můžeme zahořknout. Druzí mohou jednat bezpáteřně a mohou nás zradit. To se děje ve světě i v církvi. Nefňukej ale moc dlouho. Abys neumřel hlady. Člověk se může užírat v srdci, ale lepší je dívat se do budoucna. Pokud se chci dívat do budoucna k novým věcem, musím zapomínat na to, co je za mnou a upřeně hledět na Krista, který je přede mnou. Pak můžu odpustit. Ježíš zažil stejné křivdy, ještě horší. Na rozdíl od nás byl spravedlivý. My nejsme. Pokud Kristus dokázal odpustit a nás zve pro-aktivitě a odpuštění, kdo jsem já, abych si udržoval své křivdy. Chceš být černobylským reaktorem a nebo Josefem z Egypta? Já jsem si vybral. Vyber si i ty.

Pane, děkujeme Ti za překrásný a složitý příběh o Josefovi, který nás může tolik naučit. Chceme být jako Josef a nezahořknout. Nechceme se užírat v zoufalství a házet zodpovědnosti na druhé. Místo toho přijímáme, že jsme Tví. Chceme být syceni Tvým slovem a naplněni Tvým duchem. Duchem lásky, odpuštění a milosti. Děkujeme za Tvého Syna, který nám jde příkladem a který skrze kříž zemřel našim hříchům. Děkujeme za vzkříšení, které nám otvírá cestu do budoucna. Amen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama