Zjeví se Hospodinova sláva

7. ledna 2017 v 20:10 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé,
dnes před sebou otvíráme krásný oddíl z Božího slova. Jsem rád, že jsme si jej vytáhli jako průvodce naším sborem na tento rok. Začíná velmi nadějně.

1"Potěšte, potěšte můj lid," praví váš Bůh.

Proč je nadějný? Uvozuje totiž 40. kapitolu proroka Izajáše, která je o naději pro Izrael. Izrael byl neposlušný Hospodinu, a proto Bůh poslal Asyřany, aby odvedli Izrael do vyhnanství. To se stalo v roce 722, v 8. století př. Kr. Tedy zanikla severní část. A znovu v roce 586, tedy v 6. století zanikla i jižní část. Bylo dobyto hlavní město Jeruzalém a ti nejlepší byli odvedeni pryč. Poučil se z toho Izrael? Jak uvidíme z dalšího vývoje, nezdá se to. Ale přesto jim Hospodin dává další šanci. Není to proto, že by byli tak dobří a nebo si to nějak zasloužili. Ale Hospodin uznal za vhodné, aby dostali další šanci. Slova verše 2 vysvětlují důvod této naděje.

2Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění. Vždyť z Hospodinovy ruky přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.

Hospodin dostatečně potrestal Judsko a teď je čas se vrátit zpět. Víme, že severní část nikdy nedostala další šanci. Ale jižní ano. Hospodin se rozhodl změnit jejich osud.
Proč je potřeba připomínat si historii Izraele a Judska? Má to několik důvodů. Jednak proto, protože historie se neustále opakuje. A co platí pro Izrael, neplatí jen pro Izrael, ale i pro nás. Ne snad proto, že jsme Židé, ale proto, protože Izrael je vyvoleným národem. A to co se týká jeho, týká se celého lidstva. Za druhé, platí to jako princip. Jaký princip? Princip Božího jednání s lidmi a tedy i s námi. Bůh je Bohem druhých šancí. A nejen druhých, ale dalších a dalších a dalších. To je velmi nadějné.
Když začínáme tento nový rok, připomínáme si naději, že Bůh s námi ještě není hotov. Ještě s námi neskončil. Dává nám další šanci začít znovu. Znovu a lépe. Nedělá to proto, že bychom si to nějak zasloužili, ale dělá to pro své milosrdenství. Dělá to proto, aby nám ukázal, že je Bohem naděje.
Třetí verš nás zavádí prorocky k hlasateli této naděje. Ukazuje dopředu až k Novozákonnímu poselství o narození Ježíše. Prorok Jan o této naději vydává svědectví:

3Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! 4Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně.

Jako kdyby nás vyzýval, abychom šli do sebe a připravili se na něco nového. Abychom s naději očekávali příchod změny. Změny v čem? Změny našeho osudu, podobně jako Izraelci očekávali změnu. Změnu v tom, že čas jejich čekání skončil. Čas jejich trestu skončil. Měli se vrátit do zaslíbené země. K čemu se máme vrátit my? My se máme vrátit domů. Domů k Otci. Pokud ses vzdáli Bohu, je čas. Čas návratu. Čas návratu domů. Čas, abys přestal marnit své dny a vrátil se do Boží náruče. Už dost dlouho jsi byl pryč. Je čas, aby ses navrátil. A pokud Boha ještě neznáš, je čas, abys Ho poznal. Je čas, abys narovnal svou cestu. Je čas vyrovnat silnici pro našeho Boha.
Jsou věci, které jsou v našem společenství křivé. A jsou věci, které jsou v našem srdci křivé. A k tomu nás dnes toto slovo vybízí, abychom je narovnali. Je čas, aby sis promluvil. S kým mám mluvit? Možná je tím, s kým máš mluvit sám Bůh. Možná je to už dlouho, co jsi hledal Jeho tvář. Možná je to dlouho, co ses autenticky, opravdově modlil. Je čas, abys odložil svou náboženskou masku a byl sám sebou. Aby sis přestal na něco hrát a upřímně vyznal, že Boha potřebuješ. Možná, že potřebuješ mluvit s bratrem. Dávno ztraceným přítelem, kterého máš najít. Bude to těžké. Zvláště, když si nemáte co říct. Údolí je hluboké a kde vůbec začít? Začni s tím, kde jsi přestal. Zkus obnovit to, co jsi zboural. Odcizení je něco, co probíhá postupně. Důvěra se obnovuje pomalu a po malých krůčcích. Ale jde to. Není to nějaká fantazie, ale je to naděje, že je to možné.
Bůh je Bohem zázraků a nových šancí. Nového začátku. K tomu nás zve na začátku tohoto nového roku 2017. A proto nám poslal toto slovo z Izajáše. Není to náhoda. Ale dává to smysl.
Možná že potřebuješ něčí pomoc. Neboj se o tuto pomoc požádat. Možná že potřebuješ, aby se za tebe někdo modlil. Neboj se o tom mluvit s dalším člověkem, kterému důvěřuješ.
Možná, že nejsi věřící, ale chtěl bys věřit, mít naději. Evangelium je dobrá zpráva pro židy, ale také pro řeky. Je to dobrá zpráva pro každého člověka. Možná že jsi věřící, ale ještě nejsi pokřtěný. Křest je veřejné přiznání se ke Kristu. Co Ti brání nechat se pokřtít? Je čas posunout se dál.
Teď přichází hlavní vrchol našeho dnešního slova:

5I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa."

Je to úžasné zaslíbení. Boží slib. Bůh není člověk, aby sliby porušil a když něco slíbí, skutečně to udělá. On skutečně Izraele vyvede ze zajetí. A nás vyvede z otroctví hříchu a temnoty. Dělá to proto, aby zjevil svou slávu. Toto tajemné slovo je často nepochopeno. V naší společnosti je sláva spojena s prestiží. Někdo je bohatý. Může si koupit nejenom věci, ale také lidi. A nebo politický či sociální vliv. Když něco řekne, jeho slovo se stane skutečností. Slavní jsou politici, herci a nebo podnikatelé. Tato sláva není vždy spojena s opravdovou ctností. Možná právě naopak. To, že je někdo bohatý nebo v lidských očích slavný neznamená, že to platí i o Božím království. Může to být právě naopak. Ale nepochopte mě špatně, já nekážu proti penězům a moci. Ale pravá moc, pravá sláva v Božích očích má jinou logiku než ta lidská.
Naše dnešní slovo mluví o Boží slávě. Je pravda, že je nějak historicky-politicky spojena s králem Kýrem, který svým ediktem v roce 539 umožnil vrátit se Judejcům do své vlasti. Bůh si jinými slovy používá lidské činitele. Ale svou slávu nikomu nedá. Co je to sláva? Sláva se dá přeložit také jako vážnost. Vážnost je odvozená ze slova váha, hmotnost. Jakou váhu by měl Bůh, kdyby přišel mezi nás? Poznali bychom to? Někteří věřící mluví o Boží moci, která naplní místnost. Poznali bychom, kdyby byl Bůh přítomen mezi námi? Je zřejmé, že si to nemůžeme nějak vynutit, aby se Boží sláva mezi námi ukázala. Pokud si myslíte, že si to můžeme nějak vymodlit nebo vynutit, asi jste na špatném místě. Ano, podmínkou Boží přítomnosti je tiché srdce a opravdová pokora. Když se opravdově modlíme: přijď království Tvé… tehdy se dějí zázraky. Ale z lidského hlediska to nemůžeme způsobit. Ale na druhou stranu to souvisí s naším postojem.
Když máme pyšné srdce, které není otevřené na Boží slovo, nemůžeme očekávat zjevení Boha. Tento týden slavíme svátek Epifanie. Tedy Zjevení Božího.
Zní to nějak tajemně, mysticky, zjevení Boží. Ale není to tak divné. Bůh se zjevuje tam, kde lidé volají: Pane přijď a očekávají Boží příchod. Bůh se zjevuje tam, kde lidé skutečně očekávají příchod Božího slova a modlí se za změnu. Někdy jsou pak překvapeni, že Bůh změnu skutečně udělá. Někdy si k tomu používá pro nás nečekaných prostředků. Ale nebuďme překvapeni, že Bůh se zjevuje, že Bůh se dává poznat.
Ale podmínkou je, že jsme otevření na Boží promluvení. Když si předem říkáme: toto mě nemůže oslovit. Tato forma mi není blízká a není to z Boha, předem se uzavíráme na Boží zjevení. Velmi se ochuzujeme o Boží promluvení. Kdo je otevřený, může očekávat Boží zjevení. Když naopak máme předem jasno, co nám Bůh bude říkat a jak nám to bude říkat, nemá to s Božím sebe-zjevením nic společného. Nemluvím tu o zřejmých způsobech, jak Bůh mluví. Když čteme Bibli a modlíme se, nemělo by nás překvapovat, že nás Bůh oslovuje. Ale když se modlím, aby mi Bůh ukázal svoji vůli a pak nejsem otevřený na Jeho promluvení, něco to ukazuje o mém srdci.
Moc bych nám přál, abychom v tomto roce viděli Boží slávu. Moc toužím po tom, abychom jako sbor byli více otevření na to, co Bůh s námi chce dělat. Pokud nebudeme otevření, je zřejmé, že nás Bůh nepotřebuje a bude jednat jinde a jinak. Bohu to nezabrání zjevit svou slávu. Ukáže ji ale jinde a jiným. Chceš, aby Bůh zjevil svou slávu v tomhle městě? V tomhle sboru? Jsi ochotný pro to něco udělat? Ne, že by zjevení záleželo na naší aktivitě. Ale spíše na našem postoji a otevřenosti.
Pojďme ale dál, dejme si vrchol dnešního slova do kontextu s dalším textem:

6Hlas toho, jenž praví: "Volej!" I otázal se: "Co mám volat?" "Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí. 7Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva.

Je zřejmé, že tu nejsme napořád. Člověk je pomíjivý jako tráva. Pokud víte, co se děje, když se pálí tráva, tak dobře chápete proroka. Pamatuju si, že jsem na podzim pálil velkou kupu větví za modlitebnou. Stačilo rozdělat oheň a pak přikládat další a další. Je to obraz pomíjivosti. Oheň a dým odnáší to, co je pomíjivé.
Léta běží a lidé umírají. V předchozím roce Pán zavolal k sobě 3 členy našeho sboru. Nevím, koho zavolá letos. Nemůžeme mít pod kontrolou věci, které jsou vpravdě na Bohu. Náš život a čas je v Božích rukou. Jsme pomíjiví a křehcí. Proto je třeba nelenit a hledat Pánovu cestu. Zakončeme 8. veršem:

8Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky."

Na rozdíl od naší lidské pomíjivosti, Bůh pomíjivý není. Jeho slávu zjeví mezi námi a nebo jinde. Jeho slovo je stálé a bude tu na věky. Čemu dáš přednost? Svým lidským cílům, ambicím, hněvu a zlosti? A nebo raději budeš vyhlížet zjevení Boží slávy? Bůh zjevuje svou slávu ve svém slově. To není závislé na člověku. Člověk to nemůže svými překážkami zastavit.
Milí Kristovi přátelé, přeji nám, abychom v tomto roce 2017 byli vnímaví na Boží oslovení a Jeho slovo abychom v tichosti přijímali a řídili se jím. Pokud chceme vidět Boží slávu, přeji nám více víry, naděje a lásky mezi námi. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | Web | 8. ledna 2017 v 8:12 | Reagovat

Krásné, svatá slova.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama