On zbořil zeď

18. ledna 2017 v 19:47 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé,
jsme rádi, že jsme dnes společně v Kutné Hoře v kostele sv . Jakuba a společně slavíme ekumenickou bohoslužbu v rámci společného týdne modliteb za jednotu křesťanů. Je to pro mě jako kazatele CB velká čest podílet se aktivně na této spolupráci. Už delší dobu přemýšlím nad Božím slovem zapsaným v listu Efezským 2,11-22, chtěl bych se tedy s vámi krátce podělit o inspiraci, kterou nacházíme společně v Božím slově.
Jako lidé máme tendenci si neustále kolem nás vytvářet různé zdi. Jaké zdi a co nás k tomu vede? Jsou to zdi mezi jednotlivci v podobě zranění a neodpuštění. Jsou to zdi povýšenosti, kdy si říkáme, že jeden či jedna je lepší než ten druhý nebo druhá. Takové zdi mohou být i na úrovni celých společenství či denominací, kdy si můžeme myslet, že jsme nějací lepší než ti druzí. Důvodem stavění je naše pýcha a sobectví. Jsem velmi vděčný Pánu Bohu, že tu můžeme být společně a slavit jako různá křesťanská společenství v Kutné Hoře ale i jako jednotliví křesťané spolu skutečnost Boží lásky, která nás váže a vede k tomu být spolu. Není to laciná jednota, naopak. Jak to? Protože za ni bylo draze zaplaceno již před 2000 lety na kříži. Ve 13. verši čteme:
Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.
Je to Kristova prolitá krev, která nás přibližuje k sobě navzájem. Jak to? Protože když jsme blíže k Bohu, jsme si navzájem více blízcí. Apoštol Pavel nám připomíná, že dříve jsme byli od Boha daleko. O tom mluví v 11. a 12. verši:
dříve jsme žili bez Krista na světě a odloučeni od Božího společenství. Ale nyní jsme se v Kristu kdysi vzdáleni, stali blízkými.
Není to tedy laciná jednota, ale záměrná a chtěná jednota v Kristu. Nikdo z účastníků této jednoty není lepší. Tím, kdo nás spojuje není jakási kosmická síla. A není to člověk či instituce, které nás spojují. Tyto instituce či lidé nás spíše rozdělují. Není to společné dogma, které nás spojuje. To nás rozděluje. Ale je to Boží láska k tomuto světu a k nám, která nás spojuje. A je to smíření na kříži, které nás váže dohromady. Je to společenství Božího Ducha, které nás spojuje přepevnou láskou.
Co o nás prohlašuje Bůh? Naslouchejme úžasným Božím zaslíbením od 19. verše:
Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.
Jsme Boží stavbou a základním kamenem či klenákem, je Kristus. A společně jako pevná stavba rosteme v chrám. A Bůh nás společně buduje v duchovní příbytek. Zní to dobře, ale někdy nám to může připadat jako sci-fi nebo iluze. Jak to? Vždyť se scházíme na různých místech a v různé časy. A máme toho tolik, co nás odlišuje a rozděluje. Jak to tedy Pavel myslel? Bylo v té době tolik církví? Popravdě, i v Pavlově době bylo hodně sborů. A neměli spolu dokonalou jednotu, proto nemusíme být smutní, že nežijeme v 1. století. Ale spíše můžeme přemýšlet nad tím, jak se tato duchovní jednota může projevit a co pro to můžeme udělat.
Když někdy budeme přemýšlet nad tím, co máme společného s druhými, smýšlejme o druhých pozitivně, protože už nejsme my a oni, ale jen my. V 16. verši čteme:
Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství.
To je ten důvod. Bůh nás spojil v jedno. Svou smrtí usmrtil naše nepřátelství. Když budeme přemýšlet nad tím, jak je ten bratr či sestra divnej či divná, přemýšlejme nad tím, že Kristus za něj i za mne, za nás zemřel a odstranil tu hradbu, tu zeď a teď můžu k tomu dotyčnému přijít a mít spolu společenství. Můžu se omluvit a pokořit. Ne kvůli tomu, že jsem duchovní borec, ale proto, co pro mě a pro něj Kristus udělal.
V 17. a 18. verši čteme:
Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem.

Náš text mluví o židech a pohanech. Jako křesťané máme podíl na smíření s Bohem, které přinesl Ježíš, židovský muž před 2 tisíci lety. Prakticky to ale může znamenat, že různé skupiny lidí Bůh spojuje dohromady. Jak by se jinak mohli potkat v jednom kostele a být spolu? Nejsme klub zahrádkářů. Když se zamyslíme nad tím, z jakých různých dálek nás Bůh svolal a spojil. Tyto dálky jdou napříč zaměstnáními, vzděláním, jazykem, původem, osobnostmi, národy, kulturami atd atp. Boží plán je nás spojit v jednu velkou rodinu Boží lásky. To není nějaká iluze, ale zaslíbení, které se plně ukáže až v nebi. Ale mezitím už tady na zemi můžeme udělat něco proto, abychom si byli blíž. Až budeme stát spolu v jednom kruhu, přemýšlejme nad tím, co můžeme pro druhé udělat a jak se k druhým přiblížit. Není to přiblížení umělé, ale je to přiblížení dané Boží láskou. Je to konec konců Boží láska, která nás pudí, váže a vede. A je to Kristus, který nás spojuje svým Duchem. A je to Boží pokoj, který máme v Kristu, který nám umožňuje udělat další krok směrem k druhému. Zkusme tedy pro Boží lásku jít za druhým či druhou a odložit naše nepřátelství. Když Bůh zbořil ty zdi, není čas nepřátelství zanechat a jednat jako bratři a sestry, jako Boží děti? A co na úrovni společenství a církví? Bude záležet na nás, co s tím. Cestu máme otevřenou. Tou cestou je Ježíš. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama