Neboj se (Izajáš 41,10)

22. ledna 2017 v 7:47 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé,
máte někdy strach? Pokud jsme alespoň trochu upřímní, odpovíme si, kdo by někdy neměl strach? A jak je to s naší odvahou? Máte odvahu? Co je odvaha? Našel jsem si na úvod a pro povzbuzení několik výroků o odvaze… Odvaha je to, co nás opustí v čekárně u zubaře. (V. Richter) Hra v šachy nás učí, abychom nikdy neztráceli odvahu jen proto, že naše současné postavení vypadá tak špatně. (Benjamin Franklin). Odvaha je počátkem činu, osud však je pánem konců. -(Démokritos.) Dělej, co umíš, s tím, co máš, tam, kde jsi. (Theodore Roosevelt.) Odvaha bývá postrachem smrti - a stejně ji to nijak neobměkčí (John Wayne). Když jsou všichni odvážní, je to důvod k strachu. (Gabriel Laub)
Co je odvaha? Statečnost, odvaha, nebojácnost či hrdinství je jedna ze čtyř základních ctností člověka. Statečnost zajišťuje pevnost v obtížích a vytrvalost v úsilí o dobro, dává nám sílu překonat strach. Dospívá až ke schopnosti obětovat případně vlastní život pro spravedlivou věc. Lze rozlišovat fyzickou statečnost, kterou člověk projevuje tváří v tvář bolesti či nebezpečí úrazu, smrti, a morální statečnost jít proti mínění jiných, riskovat zesměšnění a odsouzení.
Co ale o odvaze a strachu říká Boží slovo? Dnes začínáme sérii kázání na vybrané pasáže z proroka Izajáše. Název této sérii jsem dal Lekce z proroka Izajáše. Dnes bychom chtěli otevřít Boží slovo, které si mládež vylosovala pro tento rok. Je to výrok z proroka Izajáše 41,10. Zaměřím na hlavně na 10. verš, který byl vylosován.
10. verš je příkaz a zároveň Boží slib Izraeli. V Kristu jej můžeme ve víře vztáhnout i na nás:
10Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.
Jako lidé máme přirozenou tendenci ke strachu či ke strachům. Strach je lidský pocit. Máme strach z něčeho. Ze zkoušky. Z lidí. Z okolností. Bojíme se budoucnosti, něčeho, co nás čeká. Bojíme se jít za někým, že nás odmítne. Jednáme ze strachu, že se něco stane. V pozadí je naše představa, která vůbec nemusí být pravdivá. A nebo je subjektivně pravdivá. Každopádně nás svazuje v našem přemýšlení a omezuje nás. Abych byl upřímný, i já mám někdy strach. Nejsem John Wayne a nejsem vždy hrdinou.
Dnešní slovo je velmi povzbuzující do života každého, kdo se někdy bojí. Je to slovo, které nám dává odvahu. Na rozdíl od dříve uvedené definice, kde odvaha je spojená s člověkem a s jeho ctností, Boží slovo nám ukazuje jiný rozměr odvahy. Je to odvaha z vnějšku, kterou nám dává Hospodin, pokud mu důvěřujeme.
Již dříve jsme mluvili o víře a důvěře. Důvěřuješ Hospodinu? Důvěřuješ Hospodinu se svým životem? Důvěřuješ Hospodinu v situaci, která je nejistá?
Boží slovo nás povzbuzuje k víře a k důvěře v Boha. Připomíná nám, kdo je Bůh, ve kterého jsme uvěřili. "Já jsem tvůj Bůh." Není to Bůh někde na obláčku. Není to Bůh v dálce, nějaká kosmická síla a jen Stvořitel vesmíru. Ale je to Bůh Immanuel, který je v Ježíši Kristu pro nás blízkým.
Z povahy Boha blízkého se prorok Izajáš odvažuje nás povzbudit: "Neboj se."
Čeho se nemáme bát? Izrael byl v zajetí. Měl obavy, že zanikne, že bude asimilován. A my víme, že to s ním bylo nahnuté. Byl v exilu a ztrácel naději, že se to s ním zlepší. A my jsme si posledně připomínali, že Bůh svému lidu zaslibuje změnu k lepšímu. Změnu, že Hospodin svůj lid nenechá na holičkách. Změnu, že Hospodin svůj lid znovu vyvede do zaslíbené země. A toto nadějné slovo platí i pro Kristovu církev, která důvěřuje Hospodinu. Hospodin nás vyvede z nepříznivého stavu, když se Mu naučíme více důvěřovat.
"Neboj se, vždyť já jsem s tebou." Hospodin je s námi v naší situaci. Je s námi v našich nemocích. Je s námi v našich bolestech. Je s námi v našem zranění. Je s námi, tam kde my jsme - jako jednotlivci i jako společenství. Ví o nás a má nás rád. Zná naše srdce i naše strachy. Zná naši situaci a je připravený jednat. Jsme ale i my připravení jednat? Máme odvahu udělat další krok?
"Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh."
Izajáš nás povzbuzuje, abychom se nedívali úzkostlivě. Jako lidé se v těžkých situacích rozhlížíme, díváme se na všecky strany, jen ne na Boha. Trochu se to podobá situaci Izraelců, kteří měli vejít do zaslíbené země a dívali se na nepřátele. Ti jsou tak velicí. Ti jsou tak silní. A srovnávali se. I my to někdy děláme. Srovnáváme se s druhými. Jsme převálcováni, když se díváme na okolnosti. Je to tak těžké. Nezvládnu to. Neumím to. Nejsem dost chytrý. Nejsem dost rychlý. Nemám dost času. Kdybych byl jako on(a). Naše malomyslnost a nedostatek důvěry nás může zaslepit. To, co je v takové situaci důležité je nedívat se na sebe a na druhé, ale dívat se na Krista.
V Kristu se nám Bůh, který se nám jeví v tu chvíli daleko, stane Bohem blízkým. Evangelium nás učí, že Bůh není někde daleko, ale je blízko. Je s námi. Nedívej se na okolnosti a na druhé. Nesrovnávej se. Každý člověk je jiný. Má jiné dary. Má jiné schopnosti. Vypadá jinak a prochází specifickou částí svého života. A také se s těžkými okolnostmi života vyrovnává odlišně. Nemůžeš být jako druhý. Ale můžeš se dívat na Krista. Řekni si: nejsem sám. Bůh je se mnou. Nemusím se dívat úzkostlivě.
Úzkost je strach, který nemá příčinu. Je to dívání se na situaci se zamlženými brýlemi. Máme velmi nejasný pohled, který je ovlivněný naším pocitem. V takovém stavu vidíme všechno černě. Do toho nám přichází slovo od Boha: "nedívej se úzkostlivě, neboj se, protože já jsem s tebou." To zvládneš. Ne takové to hecnutí od lidí. To zvládneš. Jak se říkají takové ty věty před smrtí, které se nás také snaží zbavit strachu… neboj… Neboj, pojistky jsem vypínal. Ještě můžeš. Neboj, to je jen užovka. Tady brzdit nemusíš, znám to tady, žádné zatáčky tu nejsou. Neboj, ten granát je starej šedesát let, ten už bouchnout nemůže. Neboj, není nabitá. Věř mi, tohle sem už dělal milionkrát.
Jsou situace, kdy je moudré se bát. Náš rozum nám dává jasné důvody, proč je dobré se někdy bát. Strach nám někdy zabrání udělat hloupost. Skočit z velké výšky. Říct něco zraňujícího. Porušit zákon. Jak se říká: Když jsou všichni odvážní, je to důvod k strachu. Nebo někdy je třeba velké odvahy k tomu, aby člověk mohl být ve správnou chvíli zbabělý. Nebo odvaha pochází z myšlenky. Statečnost je často pouze netrpělivostí v nebezpečí.
Máme se tedy bát nebo ne? Máme se bát uprchlické krize? Máme se bát učitele? Máme se bát jíst mochomurky? Máme se bát lidí? Máme se bát?
Je nám jasné, že takto si otázku klást je hloupost. A je také jasné, že o takových strašácích Izajáš nemluví. Strach, úzkostlivý pohled je tu zaměřen na nepřítele. Nepřítele, který existuje. Ne nepřítele v naší hlavě. Ale je to vnější okolnost, která nás ohrožuje. Nemám peníze na jídlo. Nebo je to skutečný nepřítel. Člověk, který chystá zlo, chce mě zranit, zabít, ublížit mi. Takové věci a lidi existují. Nemluvíme tu o našich nereálných představách. Izrael byl v zajetí. To nebyla iluze, ale skutečnost. Do takové reálné situace, která Izraele ohrožovala promlouvá Izajáš naději Božího slova.
"Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti."
V čem tedy spočívá ta odvaha dodaná zvnějšku? Z dnešního slova se dovídáme pomocí obrazu, metafory, že dodaná odvaha je pomoc ve formě pravice, která nás podpírá. Vlastnost Boží je přirovnaná k lidské ruce proto, abychom si to lépe představili. Pravice spravedlnosti. Když upadneme, tak nám přítel podá ruku. My se jí chytíme a postavíme se na nohy. V biblickém myšlení je pravice symbol moci. Dokonce Boží moci. V Písmu mnohokrát čteme o Boží pravici, i když Bůh nemá fyzické ruce: "V Jeho přesilné pravici je spasení, říká žalmista. Bůh trestá ty, kdo se vzpírají Jeho pravici. Je to symbol moci, síly. Jeho pravice dala vyvolenému lidu zemi. Jeho pravice stvořila svět." Je to jako když řekneme, dostal pravačkou. Je to ta silnější ruka. To je samozřejmě individuální. Kdo z vás máte silnější pravačku? Leváci lidé to mají naopak. Já jsem mimochodem pravák a můj syn je levák.
Každopádně pravice Boží je symbolem moci. A co znamená spojení slov pravice Boží spravedlnosti? Mohli bychom také parafrázovat Boží pravice je plná spravedlnosti. Tedy tato pravice symbolizuje spravedlnost.
A co je ta spravedlnost Boží? Co to znamená, že Bůh drží ve své pravici spravedlnost? Když to hodně zjednoduším, Bůh je spravedlivý a jedná proto spravedlivě. Jedná podle Práva. Na rozdíl od nás lidí, kteří jsme často nemoudří a slabí a nedokážeme právo a spravedlnost rozpoznat, natož vynutit. Na rozdíl od lidí je Bůh nejen spravedlivý, ale zároveň má moc spravedlnost prosadit. Proto nám Izajáš říká:
10Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh.
Nemáme se tedy bát, protože Bůh je s námi a je spravedlivý. Nemusíme se dívat kolem sebe na nepřátele či okolnosti úzkostlivě, protože Bůh je spravedlivý a je mocný. Z toho tedy vyplývá, že se nemusí bát ten, kdo je na Boží straně. Kdo jedná spravedlivě, čestně. Není to křivák, ale přímý člověk. Chodí přímo. Neobchází. Chodí rovně. Nemanipuluje. Nelže a je upřímný, ten se nemusí bát. Naopak, bát by se měl ten, kdo je křivý jako paragraf. Kdo je totiž křivák, na toho si Bůh došlápne.
Nemusíme se bát když jednáme spravedlivě, když důvěřujeme Bohu, když chodíme přímo a ne po oklikách, když se rozhodneme jednat čestně a přestaneme manipulovat s druhými a s pravdou. Když budeme přímí, můžeme čerpat jistotu a naději z tohoto výroku a zaslíbení: Bůh nás podpírá svou spravedlností. Pravicí, mocí Boží spravedlnosti. Když čerpáme spravedlnost Boží, nemusíme se bát v žádné situaci, která je pro nás nepříznivá.
Zbývá dodat to podstatné. Jak člověk může získat Boží spravedlnost? Na to Starý zákon neodpovídá přímo. K tomu potřebujeme znát Nový zákon. Boží spravedlnosti docházíme vírou v Ježíše Krista. Když důvěřujeme a odevzdáme se do rukou Božích v Ježíši Kristu, získáváme zdarma z Boží milosti i Boží spravedlnost. A protože nezávisí na našem náboženském výkonu a morální kvalitě, musíme si neustále uvědomovat, že jsme v této Boží spravedlnosti na Bohu závislí. Když si začneme pyšně myslet, že už jsme spravedliví v našem jednání, je to dobrá cesta do pekla. Když si naopak pokorně uvědomíme, že s druhými spravedlivě nejednáme a že jsme to často my, kdo jsme křiví jako paragraf, je to dobrý začátek k tomu, abychom Boží spravedlnost, kterou přirozeně nikdo nevlastní, mohli získat. Zadarmo a vírou v Ježíše.
Když tedy vidíme naši zoufalost a strach, můžeme si být zároveň jistí Bohem. Když se modlíme ke Kristu, který je naší spravedlností, když mu odevzdáme své hříchy, když k němu voláme, můžeme si být zároveň jistí, že Bůh je s námi. A proto se nemusíme bát. Nemusíme se bát, protože Bůh nám dává odvahu. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Z čeho máte největší strach?

Ze smrti 7.8% (26)
Ze života 6% (20)
Z žen 7.2% (24)
Z mužů 5.4% (18)
Z Boha 3.9% (13)
Ze ztráty kontroly 5.7% (19)
Z nedostatku peněz 4.8% (16)
Ze ztráty blízkého 5.7% (19)
Z nemoci 6.3% (21)
Že mě vyhodí z práce 5.1% (17)
Ze školy 5.4% (18)
Z šikany 3.9% (13)
Ze zvířat 4.5% (15)
Ze zvířat 5.4% (18)
Ze zvířat 4.8% (16)
Z autorit 4.8% (16)
Ze zodpovědnosti 4.2% (14)
Z totality 3.6% (12)
Z pravdy 5.4% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama