Silvestrovské zamyšlení

29. prosince 2016 v 12:04 | Grizly |  Kázání
Dnes je Silvestr, poslední den v tomto roce 2016. Dnes večer se překlopíme ze starého roku 2016
do nového roku 2017. Víme ale, proč se jmenuje tento den Silvestr? Jak asi víte, jméno Silvestr, které připadá na tento den, znamená muž z lesa a důvodem, proč slavíme muže z lesa je, že 31.12.335 zemřel papež Silvestr I. Pokud vám přijde, že je to zatím jen o chlapech, vězte, že ženským protějškem Silvestra je Silvie. Silviím neříkejte ženo z lesa, protože máme již zavedené české jméno Lesena. Žena z lesa ale slaví svátek 29. října, tak to jsme maličko prošvihli. Ale Silvii tu stejně asi nemáme. A Silvestra také ne.

Teď když víme, kdo za to může a proč slavíme Silvestra, chci říct, proč jsme tu. Jsme tu abychom skoncovali s tím starým rokem 2016. Proto bych chtěl následující úvahu věnovat nám všem, kteří chceme bilancovat, rekapitulovat a také přemýšlet, jak tento rok zakončit. Chtěl bych s vámi přemýšlet nad tématem konce. Jak říká klasické německé přísloví: Konec dobrý, všechno dobré… Je to tak?

Asi to všichni tak trochu známe. Když se vám ve škole nedaří začít dobře, můžete si zničit pověst dobrého žáka, ale když na konci dokážete, že jste se zlepšili, učitelé zapomenou na začátek ve světle konce. A nebo naopak. Když začnete dobře, ale pak to zkazíte, je to horší než když se na konci zlepšíte. Na konci zkrátka záleží. I na konci tohoto roku záleží, jak jej budeme vnímat jako celek. Jak říká pro změnu latinské přísloví: FINIS CORONAT OPUS= Konec korunuje dílo. Tedy taková ta zlatá tečka. Nebo třešínka na dortu. Když se vše podaří, konec může umocnit dojem z dobrého díla a nebo to může být určitý stesk nad tím, že se to zkrátka nepodařilo. Nezoufejme, když se něco nepodařilo. Protože jak říkají básníci, na každém konci je hezké, že něco nového začíná.

Jak byste hodnotili uplynulý rok? Za chvíli uslyšíme několik svědectví a také uvidíme fotky z tohoto uplynulého roku 2016. Možná si vzpomeneme na radostné chvíle. Možná to, co pro jednoho je radostné, může být pro druhého smutné. Možná jsou věci, na které nejsme hrdí. Možná je to nějaký nepěkný skutek, který jsme v tomto roce provedli. Nějaká zraňující slova, která jsme ze sebe vyplavili pod náporem hněvu či jiné negativní emoce a teď jich my či někdo jiný lituje. Není všem dnům konec. Dobrá zpráva je, že i když se slova nedají vzít zpět, je možné činit pokání. Je možné svých hříchů litovat a je možné odpustit druhým. A je možné též požádat o odpuštění. Zítra ostatně slavíme Večeři Páně, tak dnešní den je jak stvořený na pokání a odpuštění. Mám pro vás návrh. Pokud budete chtít, můžete napsat na kus papírku věc či věci, na které nejste hrdí. Jsou to věci, které jsme udělali či řekli. Možná je to věc, které litujeme. Možná je to událost, která reprezentuje bolest v našem srdci. A nebo je to naše negativní vlastnost, se kterou bychom si přáli dál pracovat. Toužíme po tom, aby ji Duch svatý v nás změnil. Jistě, jsou věci, které jsou vlastní naší osobnosti, dynamikou nás samotných, kterou změnit nemůžeme. Třeba někdo je cholerik. Není reálné si přát, abych byl sangvinik. Ale je možné pracovat se svými emocemi tak, abych pokaždé nevybuchl jako granát. Je možné transformovat svůj hněv jinak. Stejně tak nezměním rodinu, do které jsem se narodil. Nemůžu odkouzlit modlitbou své rodiče a přát si jiné. Nebo není asi dobrý nápad modlit se za jiného učitele. Pane Bože, dej mi prosím jinou třídní. Ať umře. Amen. To není to, co tím myslíme. Ale můžeme se modlit, aby Bůh změnil nás, když jsme otevření pro tuto změnu. A je to změna, kterou působí Duch Boží. Pokud ale do toho půjdeme, chci nás varovat. Je to nebezpečné. Protože se může stát, že když se budeme modlit třeba za trpělivost, že nás Pán vystaví situacím, kdy budeme selhávat a budeme bojovat s naším charakterem. Takže buďme opatrní, co napíšeme a nebo co si přejeme. Protože se nám to může stát. A způsob, jak se nám to stane se nám vůbec nemusí líbit. Nejde tu o předsevzetí. Já si žádná předsevzetí nepíšu již dlouho. Je to modlitba.
Každopádně, pokud chceme, máme možnost vložit svůj papírek, který za chvíli dostanete do nádoby a pak je budeme číst nahlas. Nezapomeňte napsat své jméno. Ne, dělám si legraci. Prosím, nepište své jméno. A číst nahlas ani potichu to nebudeme. Požádám pak svého asistenta, aby papírky bezpečným způsobem zapálil a až dozpíváme poslední píseň dnes, bude po nich amen.
Je to takový silvestrovský dárek, který si jako církev můžeme dát. Tedy že si odpustíme něco, co nás trápí. Že dáme Bohu něco, co je v našem srdci.
A pak, jak je tradicí, budeme si brát do nového roku Boží slovo. Každý z nás, pokud máme zájem, může přijmout lístek s biblickým veršem. Nebojte, není tam nic hrozného. Ale můžeme to chápat jako určité zaslíbení a nebo povzbuzení. Pokud se vám to nebude líbit, nemusíte se tím trápit. Ale musím říct, že za posledních 12 let jsem v této tradici vždy našel nějaké povzbuzení. Nejde o nějakou pověrčivost, ale jde o víru, že Boží slovo a konkrétní verše z Bible k nám osobně můžou promlouvat. Pokud k tomu v této biblické víře přistoupíme, může nám to i pomoct.

Dovolte mi krátce přemýšlet nad dvěma biblickými citáty, když už je řeč o koncích a konci…
První je zapsaný v 1. listu Petrově 4,7-8

Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám.
Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.
Je to něco, co bych nám všem přál do nového roku. Většina z nás tuší, že tu nebudeme na pořád. Že naše dny nejsou nekonečné a ani jejich počet není nevyčerpatelný. Každý den, když se probudím, děkuji Bohu, že mi daroval další den a modlím se, abych jej dokázat dobře naplnit. Když mám být upřímný, nejsem na těch předchozích 365 dní tak hrdý. Ne každý den se mi podařilo žít k Boží slávě. Ale je to moje modlitba, abych žil rozumně a střízlivě ve světle konce. Konec je blízko. A nevíme jak blízko. Proto žijme rozumně a střízlivě. Co to znamená? To musí prakticky domyslet každý z nás. Pro mě osobně je to nepodléhat příliš svým vášním a pocitům. Protože pocity s námi mohou zamávat. Můžeme podlehnout sebeklamu. Můžeme naslouchat někomu, kdo je úplně mimo. A nebo naše myšlenky a pocity nás mohou strhnout na cestu, která za Bohem nevede. Proto je třeba střízlivost. Nejen ta od alkoholu, ale ta životní střízlivost. Třeba někdo z nás budeme dnes večer otvírat šampusku. Proti tomu nekážu. Ale kéž je míra naší alkoholové střízlivosti ukazatelem naší duchovní střízlivosti. Kéž nepijeme jako duhy. A kéž také nepodléháme duchovním sebeklamům. Těm duchovním úletům, které k Bohu rozhodně nevedou. Co tato střízlivost může znamenat prakticky?
Četli jsme v osmém verši: Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.
Tedy odpuštění. Nelítostné odpuštění. Protože tím, že si budu skladovat křivdy druhých proti mně nic nevyřeším. Stejně tak, když si budu do nekonečna něco vyčítat, tím se k Bohu nepřiblížím. Naopak, seznamy a počítané dluhy nás vzdalují od Pána. Ne nadarmo se píše v 1. Korintským 13: Láska nepočítá křivdy. Tak se může projevit naše střízlivost. Že nepodléháme sebeklamu, že jsme tak důležití, že nemůžeme odpustit. Protože nejsme. Někdy propadám určité představě, že určitá věc je už přes čáru. Že už to ten dotyčný nebo dotyčná přehnal(a). Ale jak by se musel cítit Ježíš na kříži? Jak by se cítil On, kdyby si říkal: stojí mi to ještě za to? Milost neodpouští, protože si to někdo zaslouží, ale protože miluje. Bůh je takový.

Druhý verš, který bych chtěl z Bible a z Nového zákona ohledně konců vypíchnout dnes večer je 2. Timoteovi 4,7: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.
Jak jsme už na začátku přemýšleli: jde o to dobře skončit. FINIS CORONAT OPUS = Konec korunuje dílo. Tedy nejde o to nic nezkazit. Protože vždy se něco nepovede. Vždy se můžeme litovat a říct si, že jsme udělali chybu. Nezkazí nic jen ten, kdo nic nedělá. Když se něco dělá, vždy se něco zkazí. Ale o to nejde. Jde o to neříct si finito. Skončil jsem. Už dost. Jde o to dokončit běh. Tento rok končí. Ale nový rok začíná. Co bych si přál v tom následujícím roce udělat dobře?

Koho potěším, koho povzbudím a jak? Komu odpustím? Komu dám jaký dárek? Co bude můj první skutek v příštím roce? A jak bych chtěl zakončit rok 2017? Jak budu za rok přemýšlet? Co bych již nechtěl psát na papírek? Kde bych chtěl být za rok?



Jde o to dokončit běh víry. Nejen den víry. A měsíc. Ale rok. Rok za rokem. Celý život. Život je příliš krátký na to, abychom jím jen tak proplouvali. A příliš dlouhý na to, aby nám mohlo být jedno, co děláme a a proč. Konec je blízko. Memento mori. Pamatuj na smrt. Žij svůj život tak, abys jej nepromarnil a žij jej tak, aby ses za něj nemusel jednou stydět.

Dovolte mi odlehčit a zakončit mou kratší úvahu o Silvestru a koncích dvěma mimobiblickými citáty od mých dvou oblíbených autorů:
Albert Einstein řekl: Konec světa bude, až lidé přestanou zpívat.
Za chvíli budeme zpívat tři písně. Přemýšlej a piš, pokud chceš. Řekneš si, nemám co psát. Dobře. Aspoň nebude tolik spáleného papíru. Ale pokud máš co pálit, pal. Odpouštěj nelítostně. Modli se vytrvale. Daruj štědře. Miluj Boha vášnivě. Pokud máš co říct, řekni. Máš svobodu říct svědectví, využij ji. Nemluv ale moc dlouho. Jak se to říká: měj smělost mluvit pravdu, ale měj odvahu mlčet, když nemáš co říct. Bojuj dobrý boj víry a dokonči ho.
A druhý citát od Platóna: Jen mrtví viděli konec války. Jen mrtví vědí, co to znamená žít.
Žijme sub specie aeternitatis: žijme život pod zorným úhlem věčnosti. Nepromarněme ho. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Z čeho máte největší strach?

Ze smrti 7.8% (26)
Ze života 6% (20)
Z žen 7.2% (24)
Z mužů 5.4% (18)
Z Boha 4.2% (14)
Ze ztráty kontroly 5.7% (19)
Z nedostatku peněz 4.8% (16)
Ze ztráty blízkého 5.7% (19)
Z nemoci 6.3% (21)
Že mě vyhodí z práce 5.1% (17)
Ze školy 5.4% (18)
Z šikany 3.9% (13)
Ze zvířat 4.5% (15)
Ze zvířat 5.4% (18)
Ze zvířat 4.8% (16)
Z autorit 4.8% (16)
Ze zodpovědnosti 4.2% (14)
Z totality 3.6% (12)
Z pravdy 5.4% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama