O Boží lásce

6. listopadu 2016 v 19:14 | Griz |  Kázání
Milí přátelé, dnes je první neděle v měsíci, a tak je na tomto místě zvykem, že slavíme svátost Večeře Páně. Na úvod jsme četli žalm 130., který je vyjádřením touhy žalmisty po odpuštění hříchů. Žalmista očekává na Boží slovo, ve kterém je moc záchrany pro hříšníka. Kdo je tím hříšníkem? Bez pochyby jsem to já a jsi to ty. Je to ale pouze Hospodin, kdo nás může vysvobodit z našich hříchů. Jen On může přetrhnout řetězy našich vin a očistit naše svědomí. On může pozvednout naše srdce ze dna. Proč to ale Bůh dělá? O tom bych chtěl dnes mluvit. Proto je třeba si zároveň spolu s tím, že jsme hříšní a potřebujeme zachránit z naší ztracenosti před Bohem, připomenout i druhou část rovnice. A to je Boží láska, která předcházela naší záchranu. Dnes se proto podíváme na ten Boží motiv, proč vlastně Bůh zachraňuje hříšníka z jeho ztracenosti. Tímto motivem je Boží láska. Apoštol Pavel nám to znovu a znovu říká ve svých epištolách. Dnes se podíváme na zajímavé místo, kde se apoštol modlí svou druhou přímluvnou modlitbu v listu Efezským. Otevřete si prosím se mnou Efezským 3. kapitolu od 14. verše. Na tyto verše se dnes zaměříme. Dnes budeme mluvit o čtyřrozměrné lásce Boží.
Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil 'vnitřní člověk' a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. (Ef 3,14-19)
Pavlova modlitba začíná slovy proto… v českém studijním překladu slovy z toho důvodu. Z jakého důvodu? Proč tedy apoštol Pavel pokleká? Zajímavé je, že stejně začíná i 3. kapitola: Z toho důvodu já… a stejně začíná i 4. kapitola, prosím vás tedy já… A stejně začíná i 5. kapitola, je tam stejné slovo tedy… je tam důvod… Proč to apoštol Pavel dělá?
Možná si teď říkáte, proč to tak rozebírám? Není hlavní, že pokleká a není jedno proč? Možná máte pravdu. Někdy si říkáme, že jde jen o poslušnost. Nebo jde o tradici. Jde o to dělat to, co ostatní. Přizpůsobit se okolí. Jak se dříve říkalo: držet hubu a krok. Ale apoštol Pavel, pisatel listu Efezským, nám říká, že to není jedno. Není jedno proč děláme to, co děláme. Záleží na důvodu. Proto napsal první dvě kapitoly. Kdyby bylo jedno proč, list Efezským by mohl obsahovat jen praktické rady do křesťanského života. Ale protože tomu tak není a list Efezským má 6 kapitol, tento důvod není zbytečný. A naše křesťanská víra i životní styl má důvod. A tím je samozřejmě Boží láska. Fakt, že Bůh napřed miloval mě. Ne proto, že jsem tak milováníhodný nebo dost dobrý. To řada věřících lidí podceňuje. My se snažíme Bohu zalíbit našimi dobrými skutky. Bohu se nemůžeš zalíbit tím, co děláš. Cože? Já se nemůžu zalíbit Bohu? Jak to? Je to asi jako říct, že mám rád svého syna a dceru, protože jsou poslušní v besídce. Ne. Mám je rád, protože jsou to moje děti. Nezáleží na tom, co dělají, bez ohledu na okolnosti je budu mít rád. A taková je Boží láska. Není podmínečná. Naše lidská láska si totiž, snad až na rodičovskou lásku, klade neustále nějaké podmínky. Když budeš hodný, tak… když budeš dělat to co já chci. Když se s tebou budu cítit dobře… když mi uvaříš moje oblíbené jídlo… když mě budeš potvrzovat… ale takhle Bůh díky jeho přirozenosti nejedná. Bůh je láska a nepotřebuje nás. Nepotřebuje, abychom se mu snažili zalíbit. On jedná tak jak jedná proto, protože chce. A proto poslal svého Syna Ježíše na kříž. Proto dnes slavíme Večeři Páně. Abychom si toto tajemství znovu zpřítomnili. Bůh nás nemiluje proto, že jsme dobří křesťané, ale protože On je láska a je to Jeho rozhodnutí. Apoštol Pavel napsal první dvě kapitoly právě z toho důvodu, aby nás na fakt Boží milosti a lásky upozornil. Ve skutečnosti i Boží láska má důvod. Protože jste pozornými čtenáři Bible a trávíte nad Božím slovem dost času, určitě jste si všimli, že je to ještě jinak než říkám. Ve skutečnosti i Boží láska má důvod. V 1. kapitole, v 15. verši je psáno proto. Je tam stejná fráze, "proto i já". A v 2. kapitole, 11. verši je psáno: "proto pamatujte"… Tedy není to tak, že by jen 3.-5. kapitola měla důvod, ale i 1. a 2. kapitola. Ve skutečnosti celou epištolou se line důvod, proč nás Bůh tak moc miluje. A Pavel nám říká opakovaně a to mnohokrát, že náš křesťanský život má důvod. A tím je kromě Boží lásky skutečnost, kým je Bůh. O tom můžeme číst hned v úvodu 1. kapitoly. Bůh je trojjedinným Bohem, který je schopný skutečné nesobecké lásky. Člověk toho schopný není. Ale protože Bůh první miloval nás, tak i my můžeme, byť částečně, pochopit důvod. Pochopit a nazřít Boží lásku, kterou má ke každému člověku. A to s nadějí, že toto pochopení není jen rozumovým zkoumáním a nebo extatickým prožitkem či emocí, ale necháme se touto Boží láskou prostoupit. A nejen Boží láskou, ale vší plností Boží, o tom je ostatně naše dnešní modlitba ve 3. kapitole. Z toho důvodu, protože Bůh je Bohem a ne člověkem a Bůh je dokonalá láska, z toho důvodu Pavel kleká na kolena před Otcem.
A k čemu kleká? Modlí se. Prosí za nás, aby nás Bůh posílil svou mocí skrze Ducha na vnitřním člověku. Co je tímto vnitřním člověkem? Jsme snad v sobě rozděleni? Je to snad bipolární porucha? Není. Je to duch, který v nás přebývá. Ze 17. verše je zřejmé, že člověka nemůžeme nějak kouskovat. Někdo říká, že se člověk skládá ze třech částí. Tělo, duše a duch. Tělo je fyzické a omezené. A duše a duch jsou věčné a neomezené, jsou nefyzické povahy. Je to velmi spekulativní. Já vám nechci tuto antropologii brát. Ale na tomto místě Pavel mluví o člověku jako o celku. Když v 17. verši používá výraz srdce, nemyslí na náš fyzický orgán, na naši pumpu, ale myslí celého člověka. Stejně tak nemůžeme oddělit našeho vnitřního člověka od našeho vnějšího člověka. Vždy jednáme jako celé bytosti. Ano, člověk má vůli, city a rozum. Ale vždy jednáme jako celek. Pavel se nicméně modlí, aby náš duch či vnitřní člověk byl posílen. Co to znamená? Protože v 19. verši odkazuje na poznání, určitě z tohoto procesu nevynechává náš rozum. Jelikož se ale Kristova láska nedá plně pochopit a převyšuje naše poznání, určitě myslí víc než rozum.
Když přemýšlíme nad Boží čtyřrozměrnou láskou, může nám až rozum stát. V 18. verši mluví o tom, že máme spolu se všemi svatými pochopit, jaká to šíře a délka, výše a hloubka a poznat Kristovu lásku.
Jak čtyři rozměry? Tři rozměry odpovídají fyzickému tvaru a čtvrtý rozměr je čas? Tak nějak by se to dalo chápat z fyziky. Ale když nad tím více přemýšlíte, výše a hloubka je matematicky stále stejná osa. Když letíte letadlem, tak stoupáte a nebo klesáte. Když skočíte, jdete nahoru a když padáte, jdete dolů. To je jasné. O čem to tedy Pavel mluví? Neumí snad počítat? Je vidět, že tu jde o něco jiného.
Vykladači přišli asi se 6 různými výklady toho, co toto místo znamená. 2 z těchto výkladů dávají opravdu smysl a jsou založené na pečlivém zkoumání tohoto textu. Tím je 1. Boží láska. A 2. Boží moc. 4 rozměry, které na Bohu poznáváme v našem životě odkazují k Boží lásce.
Boží láska se nedá spočítat. Ano, můžete říct, že šíře Boží lásky je nesrovnatelná s tou naší. My jsme schopni obejmout do šíře jen někoho. A to často nedokážeme šíří naší lásky obejmout ani sami sebe. Mnoho lidí má dnes problém se sebepřijetím. Psychologové to dnes hodně řeší. Miluj sebe samého. I Bible říká, miluj bližního svého jako sebe samého. Má v tom být určitá rovnováha. Boha máme milovat na prvním místě a na druhém místě bližního jako sebe samého.
Ale když člověk není sám od sebe schopný milovat láskou Agapé - milovat tou Boží láskou - jak pak může milovat druhé? Nebo sám sebe? Ano, někteří lidé jsou schopní přátelství. Tedy symetrického opakování impulsu přijetí. Většina z nás, pokud jsme prožili přijetí, jsme schopni i přijímat. A když nás to naučili rodiče, jsme do určité míry schopni dávat. Ale tím naše kapacita většinou končí. Pokud jsme realisté. Člověk je zrcadlo zakřivené do sebe. Dokážeme ukazovat jen na sebe. Ať už tak, že se zvětšujeme - říkáme, podívej, co jsem dokázal. A nebo zmenšujeme - podívej, jaká jsem nula. Jedním nebo druhým extrémem trpí většina lidí. Jsme buď příliš malí a nebo příliš velcí.
Boží láska je tak široká, že obejme každého člověka. A přitom není úzká, aby ho rozdrtila. Dává svobodu, dává hodnotu druhému.
Minulý týden jsme mluvili o tom, že milovat znamená zvyšovat hodnotu toho druhého. Ať už tím, že mluvíme pozitivně o druhých nebo děláme to, co druhým lidem pomáhá a pozvedá je. To je přesně to, co Bůh dělá s námi. On nás z našeho bláta pozvedá svou láskou. Boží láska Agapé jde až do krajnosti, aby nás pozvedla z našeho svrabu a temnoty. Boží láska nás učí milovat. Je tak široká, že zahrnuje všechny lidi na této planetě. Zahrnuje lidi všech národů a ras, zahrnuje přírodu i zvířata. Prostě všechny a všechno. To je Boží láska. A takový je náš Bůh. On miluje všechny, protože je Láska.
Druhý rozměr, délka může znamenat, že není tak daleko, aby na někoho nedosáhl. Dosáhne tak daleko, jak je třeba. Nekonečně daleko, aby si dokázal přitáhnout i hříšníka jako jsi ty. Pokud to uznáš. Pokud samozřejmě po Boží lásce netoužíš, On ti ji nebude vnucovat. Můžeš se rozhodnout zůstat ve své sebelítosti a shořet v pekle. To je na tobě. Můžeš zůstat ve své pýše do konce života a svým myšlením dokazovat Bohu, že je ti jedno, co pro tebe udělal a neustále dělá.
Můžeš svou nevděčností a stěžováním jen od Boha utíkat a podanou ruku odmítat. Bůh není tyran a dá ti svobodu být sám, když po tom tolik toužíš. Ale pro každého, kdo je nemocný a je ochoten si to přiznat, je tu lék. Je tu spasení v podobě kříže Ježíše Krista. Je tu vysvobození z věčné i časné samoty. Je tu uzdravení naší duše v podobě odpuštění hříchů. Člověk, který je malý je najednou v Božích očích někdo. Ne pro to, co dělá a co Bohu dokazuje, ale protože je přijímaný samotným Bohem.
Vypráví se příběh o malém chlapci, který chtěl navštívit prezidenta USA. Byl to důležitý muž a nechtěl být rušen. U jeho pracovny byla stráž a když malý chlapec řekl, že by chtěl mluvit s prezidentem, stráž mu řekla, že prezident nemá čas a aby šel pryč. Syn řekl, že prezident je jeho otec. Ochranka zavolala do pracovny a prezident ochrance nařídil, aby syna pustila dál. Prezident pustil chlapce dál, protože to byl jeho syn. A tak je to i s námi. Na nás není nic tak výjimečného, proč bychom mohli za Pánem Bohem přijít.
Ale když nás přijal v Ježíši Kristu. Když jsme uvěřili v Božího Syna a stali jsme se adoptovanými dětmi Boha, můžeme kdykoliv volat k Otci a On není příliš daleko, aby nás neslyšel. Ve skutečnosti nám dal svého Ducha, který v nás přebývá, takže můžeme slyšet Jeho hlas a mluvit s ním neustále. Jaké privilegium. A přesto se věřící lidé tak málo a tak nepravidelně modlí. Apoštol Pavel se za nás modlí, přimlouvá, abychom se nechali prostoupit vší plností Boží. Nikdo není tak daleko, aby si ho Bůh svou láskou nepřitáhl.
Třetí rozměr je výška. A čtvrtý rozměr je hloubka. Výška a hloubka jsou podle mě spojené. Ukazují na rozdíl mezi Bohem a člověkem. Bůh je svatý a člověk je hříšný. Bůh je nahoře a člověk dole. Říká se, že když Gagarin vyletěl do vzduchu, pardon do vesmíru, na orbit, jak se říká, řekl: že Bůh tu není. Bůh není fyzická bytost. Jak se píše v Písmu, Bůh je Duch. Je to duchovní bytost. Je je mimo čas a prostor. Přesto se v Kristu stal člověkem, stal se dokonce jedním z nás. Bůh překonal rozdíl mezi Boží svatostí a lidskou nesvatostí, hříchem tak, že Bůh sestoupil mezi nás a stal se člověkem. Ponížil se a přišel na zem. Žil mezi námi 33 let a pak dobrovolně a záměrně zemřel nespravedlivou smrtí, aby tím dokázal svou lásku k nám. Proč tím dokázal lásku? Obětoval se za nás, abychom my nemuseli podruhé zemřít a jít do pekla. Peklo je místo, kde budeme sami a budeme mít věčnost na přemítání našeho sobectví a budeme mít konečně to, co si zasloužíme. To co máme. Ale tak to skončit nemusí. Boží láska pro nás připravila jiné místo, kde můžeš být s Bohem a s těmi, kdo jsou schopni přiznat, že Boží lásku a milost potřebují.
Boží lásku si nemůžeš zasloužit, ale můžeš ji přijmout. Nemůžeš ji zcela pochopit, ale můžeš přesto přemýšlet nad Kristovou obětí. Když budeme za chvíli přistupovat k Božímu trůnu, ke Kristovu stolu, který nám ztělesňuje to, co Kristus pro nás udělal na kříži, nezapomeňme na důvod. Když se potácíš a propadáš na dno, nezapomeň na toho, kdo tě ze dna může pozvednout. A když se vznášíš v oblacích, dávej pozor abys nespadl. Pýcha propíchne tvůj balón a můžeš spadnout. Ale pokud začneš svůj den s Bohem, pokud budeš pokorně naslouchat Božímu slovu, Bůh Tě povýší.
Boží lásku nemůžeme plně pochopit naším rozumem. Latinské přísloví říká: finitum non capax infinitum. Konečné nemůže pochopit nekonečné. Ale přesto, můžeme se nechat prostoupit a naplnit až po okraj Boží láskou a mocí. Nemusíme se už utápět v sebelítosti a beznaději, ale můžeme a máme mít naději a místo sebelítosti můžeme raději litovat našich hříchů a obrátit se, změnit směr. Můžeme každý den jít za Bohem, hledat Jeho tvář. Můžeme se nechat naplnit Boží láskou a mocí. Za to se modlí Pavel. A za to se modleme i my. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama