Červenec 2016

Církev ve Filadelfii

22. července 2016 v 15:52 | Grizly |  Kázání
Závěrečné kázání CB Skalka 24.7.2016 List do Filadelfie
Milí přátelé, bratři a sestry, dnes pokračujeme v naší sérii kázání na 7 listů 7 církvím ze Zjevení. Dnes budu na Skalce jako váš pastor kázat naposledy. Víte, že jsem o svých pocitech z kazatelny moc nemluvil. Dnes se odvážím k určitému vyznání. Nemůžu se ubránit určitému stesku, když se s vámi dnes s Mirkou a Vojtíškem loučíme. Vždyť Skalka pro mě není jen sborem, ale je naším domovem a vy jste víc než členové a přátelé, jste naše duchovní rodina. Proto mám určitý skličující pocit, když říkám, že se s vámi loučím. Ano, jistě, budeme jen kousek od vás. Ano, s některými s vámi budeme v kontaktu. Ale jak říká české přísloví, sejde s očí, sejde s mysli… můžu dosvědčit pravdivost tohoto přísloví, protože jsem to již několikrát zažil. O svých pocitech mluvím proto, abyste si nemysleli, že se mi odchází lehko a že jsem snad robot bez pocitů, co dělá chladné pragmatické rozhodnutí. Pán je mi svědkem, že jsme s Mirkou Skalce dali to, co jsme mohli a máme vás všechny rádi. I když mám dnes spíše smutné a trochu i nostalgické pocity, Pán mě utěšuje tím, že jsme občany nebeského království a toto putování na zemi je dočasné, proto nezáleží tak moc na tom, kde na zemi bydlíme, ale záleží víc na tom, že máme víru v Ježíše Krista, která nám dává naději na věčný život. Zároveň mě Pán ujišťuje svým slovem, že On je Pánem Církve a svou církev na Skalce neopustí, ba naopak, bude nad ní bdít a pokud se budeme držet Kristových zaslíbení, Skalka nezanikne. A prakticky vzato se ujišťuji tím, že Skalka bude v dobrých rukou bratrů starších a již brzo i nového duchovního pastýře Jirky.
Ale teď nemeškejme čas, dnes je přede mnou můj poslední úkol, vyložit list napsaný Ježíšem do Filadelfie. Jde již o šestý list a zároveň šestý sbor zmíněný v knize Zjevení. Již jsme mluvili o mrtvé církvi, o církvi dělající kompromisy, o církvi věrné, o církvi pronásledované a o církvi opustivší první lásku. Zbývá mluvit o druhé církvi, která je věrná - o té, kterou Ježíš chválí - církvi ve Filadelfii. A příště naší sérii zakončí Karlos, bude mluvit o církvi vlažné - církvi v Laodikeji.
Filadelfia bylo město v Malé Asii, asi 40km na jih od Sard, moderní název je Alesehir (viz mapa). Filadelfie byla klíčová spojnice v Malé Asii. Nebylo to velkoměsto, spíše takový zapadákov. V této oblasti se dařilo vínu, zemědělství a textilnímu průmyslu. Nebylo to ani město prastaré, bylo založeno v 2. stol. BC Pergamským králem Atalusem II., kterému se přezdívalo milovník bratří - z řečtiny pochopíte - filadelfos, odtud tedy Filadelfie. Město mělo také významný misijní smysl a sloužilo jako útočiště pro zanikající Řecko-Asijskou kulturu. Naneštěstí celá oblast trpěla zemětřeseními a po devastujícím zemětřesení v roce 17 AD bylo město zničeno. Znovu bylo obnoveno až za Tiberia v 70. letech n.l. a od té doby se mu říkalo Neokajsareia. Ale původní jméno Filadelfia mu již nikdo nevzal. O Filadelfské církvi toho mnoho nevíme, snad kromě toho, že tu bylo velmi silné prorocké hnutí, známá byla prorokyně Amnia, která měla zhruba stejně významné postavení jako prorok Agabus, který podle knihy Skutků předpověděl úspěšně hladomor a díky němu mnoho bratří nezemřelo hlady. O Filadelfii se dovídáme především z knihy Zjevení. Je třeba připomenout, že se tu nejedná o nějaké pohádky, ale o doloženou historii. Nebavíme se tu ani o předpovědích konce světa, ale spíše o celkové charakteristice 6. ze 7 církví. Tedy církve věrné. Můžeme tato slova pro nás vzít jako povzbuzení, proto se na Ježíšova slova zapsaná Janem podívejme ještě jednou:
7Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře:
8"Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.
9Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. 10 Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. 11 Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze. 12 Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. 13 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."
7. verš začíná stejně jako všechny ostatní listy. Tedy slova povzbuzení jsou primárně určena představenému církve ve Filadelfii. Výklad, že Jan psal andělovi je asi trochu divný. Každopádně tato slova jsou sekundárně určena všem nám, kdo umíme číst a nebo jsme schopni rozumět, to zdůrazňuje Jan ve 13. verši, tak je to i v dalších listech.
Hned v 7. verši čteme ujištění a nebo zaslíbení, že ten Svatý a Pravý má klíč, kterým otvírá dveře, které nikdo jiný nebude schopný zavřít a naopak. Když on zavře dveře, nikdo jiný je nebude schopný otevřít. Vidíme tu aluzi ze Starého zákona, kde v Izajáši 22,20 čteme:
20 V onen den povolám svého služebníka Eljakíma, syna Chilkijášova. 21 Obléknu ho do tvé suknice, připevním mu tvoji šerpu, tvou vladařskou moc vložím do jeho rukou a stane se otcem obyvatel Jeruzaléma i Judova domu. 22 Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.
Tady vidíme, že Izajáš ještě s Mesijášem na konci časů svou vizi nespojoval. Měl na mysli spíše lidského krále. Jan ale toto místo posiluje o mesijášský důraz. Jinými slovy, o kom to Jan mluví? Je zřejmé z kontextu, že o Mesijáši, o Kristu.
Tedy tím, kdo otvírá a zavírá dveře je Ježíš. Tady bychom si asi přáli to vztáhnout misijně - na evangelizaci. Tak se to často dělá. Ale z kontextu je to zřejmě mimo. Již z Izajáše je zřejmé, že nejde o misii, ale o vládu krále. A ještě co je podstatnější, ve verši 8 čteme:
8"Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.
Tedy je to ujištění o věrnosti Krista těm, kdo zachovají Kristovo slovo a Jeho jméno nezapřou. To je přesně situace Filadelfských. Čteme tu, že nešlo o nějaký silný sbor. Ježíš o nich říká, že mají nepatrnou moc. Je možné, že sbor jen tak tak přežívá. Čelí možná nějakému tlaku. Jakému tlaku? Ve městě bylo mnoho různých kultů. Proto se Filadelfii někdy říkalo Malé Athény. Protože tu bylo tolik bohů a jejich uctívačů. Další tlak mohl být v podobě pronásledování nepravých Židů. To čteme ve verši 9:
9Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval.
Ježíš tyto lidi nazývá velmi tvrdě - sanygógou satanovou. Je dobré si uvědomit, že tu nemluví primárně o Židech obecně. Ale mluví tu primárně o těch, kdo pronásledují křesťany za to, že vyznávají Ježíše jako Mesijáše. Jistě, mohou to být i horliví Židé. Vždyť mezi takové patřil i apoštol Pavel. Ale v tomto případě nejde o skutečné Židy. Jan píše: říkají si židé, ale lžou. Tedy člověk může být nábožensky horlivý, ale nemusí být upřímný ve své víře. Podobně jako v této době v Americe zuří klání mezi kandidáty, kteří se předhánějí ve svých výrocích. Jak Clintonová, tak Trump si říkají křesťané, ale druhým dechem to popírají, když odmítají věřit Bibli jako Božímu slovu. Protože jsem ale kazatel a ne nějaký imám či politik, zůstaneme raději u Božího slova a u principu, že člověk se může za někoho prohlašovat, ale přitom to může svými slovy i činy druhým dechem popírat. Na takové si dávejme pozor.
Pro nás, kteří tu dnes jsme, je toto slovo povzbuzením: Nemusíš být silný, protože Bůh tě miluje. Bůh je silný a bojuje za tebe. Skalko, nemusíš být velký sbor, nějaký megachurch, možná to není tvůj prvořadý úkol. Nemusíš být kdovíjak silný z lidského pohledu, protože je tu Mesijáš, Kristus, který má sílu. Nakonec to čteme i ve Velkém poslání, kde to Kristus říká Jeho učedníkům: "byla mi dána veškerá moc…, proto jděte…". Nemáme toliko spoléhat na svou sílu a moc, ale na Boží.
Nakonec verš 9 říká, že nepřátelé padnou k nohám a uznají, že Kristus si zamiloval Filadelfské. Tedy máme tu úžasné zaslíbení, že Bůh nás má rád a že bude s námi, když Mu budeme věrní a budeme se řídit Jeho slovem.
To více rozvádí 10. a 11. verš:
10 Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. 11 Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.
Pokud bych si směl dovolit shrnout svůj odkaz - svých 7 let služby tady na Skalce do jedné věty, což je poměrně ambiciózní… bylo by to právě to. Držme se Božího slova - Bible. Už Werich to říká, čtěme Bibli, tam to všechno je. Já bych k tomu dodal, nestačí číst, ale musí se to žít.
Když budeme pouze čtenáři a nebudeme slovo žít, jsme jako ti posluchači v podobenství o 4 půdách - jsme ti podél cesty. Satan přijde a slovo od nás odejme.
Buďme proto tou dobrou půdou, kde Boží slovo může mít živnou půdu a může přinášet ovoce - někomu třicetinásobné, někomu šedesáti a jinému stonásobný užitek.
V 11. verši čteme ujištění - přijdu brzy. Tady nám Bůh nevyhrožuje druhým příchodem a soudem. To by bylo ploché. Jistě, přijde a bude soudit živé i mrtvé. To víme. Tím si máme být jisti. Na tomto místě nás ujišťuje o své věrnosti. Proto druhým dechem dodává: drž se toho, co máš. Nenech si vzít vavřín vítěze. Tedy vytrvej až do konce, dokud se nevrátím. Slovy Velkého poslání bychom řekli: "a hle, já jsem s vámi až do skonání tohoto věku…"
No a na závěr přichází vrchol našeho textu, verš 12:
12 Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové.
Kristus nám dává zaslíbení spojené s podmínkou. Podmínka je to, že zvítězíme. Jak zvítězíme? No přece tak, že se budeme dál držet slov Kristových. Budeme Kristu věrní. Budeme Ježíše následovat ve všech oblastech našeho života. Tam, kde jsme nevěrní, čiňme pokání. Od toho nakonec slavíme svátost Večeře Páně. Je to pro nás pobídka k tomu, abychom odevzdali Ježíši oblasti, ve kterých si dosud vládneme sami. On chce, aby ve všech oblastech našeho život kraloval Kristus. Kristus - Mesijáš je Králem našich dnů i životů. Je to tak?
Kdo zvítězí, ten bude sloupem v chrámě Božím. Víme, že tím chrámem je lid Boží. Tedy nejde o to, že zkameníme jako sloup. Ale že budeme součástí Božího lidu v nebi. Je to něco krásného a velkolepého. Budeme součástí nového Jeruzaléma. On nás ujišťuje, že jsme Jeho, dává nám nové jméno, které je zapsáno v Knize života a budeme jako Jeho děti přebývat v nebi.
Dnešní kázání není pokárání, ale spíše povzbuzení. Přál bych si, aby Skalka byla touto Filadelfskou církví. Tedy církví, která je Kristu věrná. Možná nemá mnoho síly a velké počty. Ale to není pointa. Naší vizí je být cestou blíž k Bohu a k lidem. Chceme být těmi, kdo slyší a činí Boží slovo. Chceme dosvědčovat Krista v tomto světě. Chceme být otevření světu, ne ve hříšném způsobu života, ale chceme být otevřeným společenstvím, které nebude vytvářet překážky hříšníkům, aby slyšeli evangelium a mohli poznat Boží dobrotu a lásku. To bych si moc přál. To je odkaz zakladatelů. Skalka neslouží sama sobě, ale slouží Bohu v této komunitě, aby dosvědčovala Boží lásku lidem z okolí. Aby Bůh byl oslaven a měl z nás radost. Poselství je to jednoduché, ale když mu půjdeme vstříc, věřím, že budeme zakoušet Boží požehnání.
Bůh vás miluje. Milujte se navzájem. Máme vás rádi. Amen.