Květen 2016

O křtu Sk 8

8. května 2016 v 15:16 | Grizly |  Kázání
Kázání CB Ládví Sk 8,26-40 O křtu



Milí přátelé, jsme s Mirkou a Vojtíškem rádi, že můžeme být opět s vámi.

Dnes začíná nová série kázání na téma Skutky apoštolů. Je to po evangeliích druhá asi nejzajímavější kniha. Snad s výjimkou Zjevení. Víte, kdo jsou hlavní hrdinové této knihy? Ano, Petr, Pavel... Filip... na to se v této sérii zaměříme... dnes budu mluvit o Filipovi, příště bude mluvit David o Petrovi a pak Petr Vlček o Pavlovi. Ale je tu ještě jiná hlavní postava, jejíž jméno je zmiňováno znovu a znovu v celé knize Skutků. Celá kniha vlastně voní touto postavou. Ano, správně, je to Bůh, Duch svatý. Duch svatý není nějaká energie, jak by si to někdo mohl představovat, ale je to třetí osoba Boží Trojice. Je to inteligentní bytost, se kterou můžeme mít vztah a díky ní máme vztah i s Ježíšem - Božím Synem a Otcem v nebi. Tedy kniha Skutků apoštolů. Vlastně by se ta kniha mohla jmenovat jinak. Třeba "kniha Skutků Ducha svatého" a nebo "Působení Ducha svatého v první církvi." Mimochodem příští týden slavíme svátek Sv. Ducha. Tak vás srdečně zveme na Svatodušní bohoslužbu do našich dalších částí sboru. V sobotu i v neděli budeme slavit Vaječinu, která nám tento svátek právě připomíná. Dnes budu mluvit o Filipovi, diakonovi první církve, který měl tu čest být použit pro Boží slávu ke zvěstování evangelia Etiopskému dvořanovi a díky němuž se evangelium rozšířilo do Afriky.



Dovolím si přečíst ještě jednou několik veršů podle SNC. Přečti SNC 8,26-31.



Možná to také známe. Něco slyšíme a nebo čteme a nerozumíme. Takový pocit měl tento pán. Byl to významný pán. Kdo to byl? Byl to správce pokladu Egyptské princezny. Tedy dnes něco jako ministr financí. Egyptský Babiš v Jeruzalémě. Akorát o hodně pokornější a duchovně vnímavější. Vidíme, že i okolnosti tohoto setkání jsou nadpřirozené. Anděl řekl Filipovi (v 26). Možná to bylo v první chvíli Filipovi líto. Měl kázání pro velký zástup v Samaří. Možná si na první pohled mohl říct, proč jsem tady uprostřed ničeho. Byl v poušti na spojnici dvou silnic. Říkal si, jaká škoda. Jaký promarněný čas. Ale co, říká to Bůh, tak poslechnu. Možná měl pochybnosti, zda udělal dobře. O tom ale nečteme. Tady přichází první lekce: nikdy nepohrdej Boží vůlí pro tvůj život, i když se ti bude zdát divná. Možná si říkáš, kdybych dělal něco lepšího. Kdybych měl lepší práci. Nebo kdybych tu zůstal, bylo by to lepší. Pán má ale pro tebe připravený plán a ten je vždy lepší než to, co si z lidského hlediska dokážeš představit. Jak se píše na jiném místě a zpívá se to v jedné křesťanské písni: "Doufej v Hospodina celým srdcem svým a na rozumnost svou se nespoléhej. Na všech cestách svých snaž se jej poznávat, On spravovati bude stezky tvé." To si Filip asi nezpíval, protože tu píseň neznal, ale znal ten biblický verš... tak kdo ví, co mu šlo hlavou. A co jde hlavou tobě, když prožiješ povolání od Boha k něčemu nečekanému? Jistě, mohli bychom teď celé kázání mluvit o tom, jak poznáme, že je to Bůh, kdo nás povolává. Pokusím se odpovědět jednou větou: Boží povolání je tam, kde se potkávají naše schopnosti, obdarování a osobnost s danou potřebou. Uvedu příklad: jsi lékař. A hle, je tu nemocný. Je tvým úkolem léčit? Ano. Takových příkladů si můžeme uvádět hodně. Pak je tu jistě otázka načasování. Na Filipovi vidíme všechny tři věci: Boží muž s jedinečným darem evangelizace a Etiopský dvořan, který potřebuje vykladače. Potřebuje někoho, kdo rozumí, aby mu objasnil, o co jde v Bibli. A hle, protkává se Filip a Etiopský dvořan. Ale chybí tu ještě jedna podmínka: čas a místo. A to je tu také splněné. Kdyby byl Filip jinde a jindy, nikdy by se nepotkali. Proto, když víš - věříš, že tě Bůh k něčemu povolává, poslechni ho. Pak může dojít k tomu, že se protne bod A a B, Ty a potřeba, kterou máš naplnit. Ještě jeden názorný příklad a půjdeme dál. Vidíš odpadky na zemi? Díváš se kolem, zda tu není někdo jiný, kdo by to udělal místo tebe? Nedívej se a zvedni to. Teď myslím třeba ve sboru. Vidíš, že je někde hnijící kus jídla? Jablko nebo tak něco? Nemusíš přemýšlet nad tím, zda jsi povolaný k tomu naplnit tuto potřebu. Prostě zvedneš ruku, případně vezmeš před tím sáček či papír a přiložíš ruku k danému předmětu. Pak jej zvedneš a dáš do koše. Tak prosté. Přesto si často děláme starosti s tím, zda jsme či nejsme k něčemu povolaní. Jistě, banalizuju něco, co je složité. Ale snažme se pochopit, že někdy jsme to my, koho Bůh povolává a není tu nikdo, kdo by to udělal. Pojďme dál...



Najednou ale viděl velký průvod. Přece jen ministr financí nejede sám škodovkou, ale limuzínou. A tento pán si četl v Bibli. Byl totiž na oslavě svátku v Jeruzalémě. Měl brouka v hlavě. Četl si a nechápal. Najednou je tu tajemný cizinec uprostřed cesty a běží za vozem. Ano, kdyby se to stalo Babišovi, asi by ten člověk neměl šanci se k němu dostat a kdyby to byl americký prezident, ochranka by ho sejmula dřív, než by se rozběhl. Ale to nebyl tento případ. Muž pozval Filipa k sobě a požádal ho o výklad. To je druhá lekce. Kolem nás jsou lidé, kteří mají otázky. Nemusíme je složitě hledat. Jsou to lidé v našem okolí. Buď kamarádi, spolužáci, spolupracovníci nebo lidé, které potkáváme každý den, každý týden, každý měsíc. Tady to byla jednorázovka. A možná takové jednohubky budeš mít taky. Ale častěji jsou to vztahy kolem nás, kde máme možnost svědčit o Bohu. A nemusí to být složité. Co byla první věta, co řekl Filip? Začal kázat? Ne. Začal mu něco říkat? Ne. Položil mu krátkou a jednoduchou a otevřenou otázku: Říká ti to něco? Osondoval, jak se má ten muž k Bibli. Víš, o čem to je? A ten muž odpověděl: nevím... prosím, vylož mi to. Tedy etiopský dvořan ho pozval a požádal ho o výklad. To je skvělá situace. Nemusel se vnucovat, ale byl pozván. Díky tomu, že poslech Pána a byl ve správném čase na správném místě dostal tu milost zvěstovat. Nemusel se vlamovat nebo používat chytré metody komunikace. Situace tu byla připravená a on byl jediný, kdo mohl naplnit duchovní zájem tohoto muže. Dodejme, že muž měl opravdu duchovní hlad. Možná jezdil do Jeruzaléma opakovaně každý rok. Nevíme. Možná byl na nějaké misi, na služebce, jak to říkáme dneska. A slyšel v Jeruzalémě možná kázat Petra nebo někoho jiného. A teď dostal možnost slyšet víc...



A to už se dostáváme do druhé části našeho dnešního příběhu. Od verše 32... Přečti SNC 8,32-40

A teď přichází otázka od Etiopana. Tedy lidé, se kterými mluvíme také budou mít otázky. Připomíná mi to kurz Objevování křesťanství nebo Alfa kurzy. Lidé mají otázky nad Písmem. Jaká byla jeho otázka? O kom to mluví? O sobě a nebo o někom jiném. Čuje tady něco víc. Začíná tušit, že text z Izajáše 53 mluví o někom jiném. Tady prorok asi nemluví o sobě... tak o kom tedy? A co myslíte, že udělal Filip? Začal předvádět nějaké intelektuální moudra? Ne. Prostě mu zvěstoval Ježíše. Řekl mu, že proroctví o Izajášovi se naplňuje na Kristu. A jelikož Jeruzalém byl plný zvěstí o ukřižovaném a zmrtvýchvstalém Ježíši, najednou cvak. A milému Etiopanovi to asi došlo. Tedy byl to muž těsně před obrácením. Věděl, kdo je Ježíš. A četl si Starý zákon. Bibli. V té době ještě Nový zákon ani nebyl. Bůh si použil Filipa jako most k překlenutí dvou bodů. Bod A: Proroctví Starého zákona. Bod B: Ježíš Kristus. Most? Naplnění proroctví. Vždyť je to o Něm! Aha!

Ten rozhovor možná trval déle. Možná si pověděli víc než 3 věty... Verš 35 naznačuje, že Filip asi řekl víc než dvě věty... možná měl příležitost Etiopana vyučovat. Lidé potřebují čas, aby křesťanskou víru pochopili. Pokud si myslíte, že když vezmete hledajícího člověka v neděli na bohoslužbu nebo jednou na Alfu či jeden večer a oni se obrátí, pravděpodobně budete zklamaní. Je pravda, že někteří lidé jsou už hodně daleko a jen málo jim schází. To byl případ Etiopana. Chyběl poslední článek. A ten mu dodal Duch svatý skrze Filipa. Pamatuju se, že když přišel můj spolužák z dětství na Alfu, uvěřil na prvním setkání. A pak už chodil pravidelně. Ale modlil se modlitbu přijetí první večer. Ale bylo to tím, že jsem mu o Kristu říkal několikrát před tím. A další křesťané také. A jeho přítelkyně také. A on se krásně obrátil. Dnes je pokřtěný již 5 let a je členem církve. Chodíme do stejné učednické trijády a setkáváme se pravidelně jako křesťané. Tedy dejme lidem čas. Netlačme. Nehrajme si na Ducha svatého. Ale když se lidé ptají, nebuďme srabi a odpovídejme a odvážně zvěstujme naději, kterou máme v Kristu.



A co bylo dál? Vypadá to neuvěřitelně. Někdo dává tento příběh jako příklad, precedent rychlého křtu. Ale je otázka, zda to lze takhle použít. Já myslím že moc ne. Ale vidíme tu touhu Etiopana být pokřtěný. V Písmu, v evangeliích čteme: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen...". Tak je to zapsáno v Markově evangelium. Tedy je Boží plán, aby ten, kdo věří, byl i pokřtěn. Křest symbolicky vyjadřuje smrt starému člověku a počátek nového života - duchovního života. Ne že by ten starý byl špatný a k ničemu. Znamená to, že si přestanu všeho vážit. Vykašlu se na kamarády a rodiče. Tak to někdy mladí konvertité chápou. Já jsem to tak před 15 lety chápal. Ale není to tak. To je nezralý postoj. Je to spíše uvědomění toho, že Pán si nás připravuje celý život na to, až se s Ním jednou budeme moci setkat. Etiopan také potřeboval čas, než pochopil, že je to celé o Ježíši. Jeho vzdělání, výchova a postavení posloužily k tomu, aby se evangelium dostalo do vysokých vrstev v Africe. Možná celá vláda uvěřila v Ježíše. Kdo ví... Ale co je důležité je něco jiného - ten Etiopan uvěřil evangeliu o Ježíši Kristu. A jeho srdce toužilo po tom, aby byl ještě ten ten pokřtěn. Možná že jsi teď na křižovatce. Možná jsi ještě hledající a nevíš, co máš dělat. Už něco víš o Ježíši a křesťanství. Hledáš Boha, ale ještě nepřišel tvůj čas. To je v pořádku. Přemýšlej dál, modli se, hledej. Jednou přijde chvíle, kdy pochopíš, že Bůh tě tak miluje a budeš mu chtít dát svůj život i ty. Možná jsi ale dál a už víš, že tě Bůh miluje, protože za tebe zemřel, Ježíš tě vykoupil a zaplatil za tebe nejvyšší cenu, abys mohl být s Ním v nebi a již tady na zemi ho následovat. Pokud ještě nejsi pokřtěný(á), co brání tomu, abys byl? Pokud jsi v této fázi přemýšlení, řekni mi to a můžeš být pokřtěn(a) a stát se součástí Kristova těla.

Je zajímavé, že tuto otázku položil Etiopan: co brání tomu, abych byl pokřtěn. Hele, tady je voda... jak by to řekl můj syn: já chci... tousty... Filip mu položil jednu jedinou otázku: "Uvěřil jsi celým srdcem?" Pokud ano, nic tomu nebrání. A Etiopan vyznal: "Věřím... že Ježíš Kristus je Boží Syn."

Dal příkaz k zastavení, oba vystoupili a vlezli do vody a Filip ho pokřtil.

Voda křtu je znamením Boží milosti, že Bůh vidí člověka a jeho touhu se odevzdat Kristu. Kristus zemřel za naše hříchy. Byl pohřben a po třech dnech znovu vstal z mrtvých. To je vyjádřeno v obrazu křtu. Naše víra, že i kdybychom dnes zemřeli, budeme žít, protože Kristus nás v tom předešel.

Nadpřirozeně, jak příběh začal, také skončil. Ve verši 40 se Filip ocitá jinde a opět jde kázat. Jak se říká: je čas kázat a je čas křtít. Prošel celým krajem až k Cesareji a ve všech městech zvěstoval Ježíše.



Milí přátelé, přeji nám všem nejen požehnaný večer, ale také hodně Božího požehnání, radosti a lásky. Ať jsme jako ten Etiopan a Filip. Pokud jsi pokřtěný křesťan, dej se použít jako Filip. Poslechni Boha, když tě k něčemu povolal. Dělej to, k čemu si tě povolal. Když to budeš dělat, Bůh tě bohatě požehná! A pokud ještě nejsi pokřtěný a věříš, co brání tomu, abys byl pokřtěn? Mějte se dobře. Amen. Modleme se.