Leden 2016

7 listů 7 církvím

31. ledna 2016 v 7:42 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé, bratři a sestry, milí hosté a posluchači na internetu. Mám opravdu velkou radost, že dnes máme naši první rodinnou bohoslužbu mimo liturgický čas. Zároveň začínáme novou sérii kázání na téma Zjevení. Když se použije toto zvláštní slovo, alespoň v běžném jazyce jde o něco podivného, kuriózního. Když se začnou doma dít podivné věci, zjistí Kelly (Ashley Greene) a Ben (Sebastian Stan), že je straší postava, kterou náhodou vyvolali během parapsychologického experimentu na univerzitě. Děsuplné zjevení se živí jejich strachem a mučí je všude, kam se jen hnou. Jejich poslední nadějí je expert na nadpřirozené jevy (Tom Felton), ale i s jeho pomocí už může být pozdě na záchranu před děsivými silami... Tak je uveden film Zjevení (Apparition) z roku 2012. Na wikipedii se dočteme (což je druhý odkaz v pořadí na googlu)... Zjevení (neboli revelace z lat. revelatio odhalení) označuje v náboženstvích, která se odvolávají na božský původ své nauky, komunikační proces, kterým se dává v těchto náboženstvích Bůh poznat a kterým ozřejmuje člověku svou vůli. V přeneseném smyslu se pak jako zjevení označuje i obsah tohoto poselství.

Jako křesťané a nebo kulturou trochu poznamenaní lidé víme, že Zjevení je jedna z 66 knih Bible. Jedna z 27 knih Nového zákona. Pro mnoho lidí je to jedna z nejtajemnějších knih a nutno říct, že než byla kanonizovaná, totiž přijata do našeho kánonu knih, trvalo to dlouho, než ji křesťané přijali. Mohli bychom si položit otázku - proč zjevení? A nebo ještě lépe proč číst Zjevení? Zjevení, apokalypsa, je slovo, které říká, že Bůh ukazuje něco, co bylo skryté. Je to asi tak jako když hrajeme karty, třeba poker nebo mariáš nebo prší... a nevidíme do karet protihráče... a ten se nám rozhodne svoje karty odtajnit, ukázat. V tomto případě to ale není protihráč, ale sám Pán Bůh, kdo se rozhodl ukázat svoji vůli lidem, tedy konkrétně apoštolovi Janovi, autorovi knihy Zjevení. Proč číst Zjevení, když je to složitá kniha? Sama Bible je považována za zjevení. Jako křesťané chápeme celou Bibli, Písmo Starého i Nového zákona za zjevení Boží vůle. U apoštola Pavla, v 2. listu Timoteovi 3,16 čteme, že "celé Písmo (a my to chápeme jako Starý i Nový zákon, tedy i kniha Zjevení) je vdechnuté Duchem svatým." A dále... "Veškeré Písmo je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk náležitě připraven ke každému dobrému činu." To je motivace pro výklad knihy Zjevení. To, že je to záležitost těžší a vykladači a čtenáři si mají dávat pozor, to je zřejmé. Proč? Protože otvíráme knihu svého druhu. Jde o literární žánr symbolický, prorocký. Mnoho z knihy Zjevení je velmi srozumitelné. Zatímco mnoho z obsahu je vyjádřeno symbolickým jazykem vidění a snů, takže v detailech je obtížné rozumět přesně tomu, o čem autor píše. Druhou motivací ke čtení je samotný úvod knihy, je to zaslíbení od Boha: "Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko." Takže máme před sebou proroctví, Boží slovo ve vlastním smyslu. Tedy to také znamená, že se nám Pán Bůh rozhodl ukázat budoucnost, tedy nejen budoucnost. Tedy to co bude následovat v dějinách, ale Bůh sám se rozhodl dát nám poznat smysl událostí v našich dějinách. Zároveň nám dává naději a smysl do života.

Než se dostaneme k dnešnímu výkladu z 1. kapitoly, od verše 9 do verše 20, povězme si něco o autorovi a také o situaci a načasování tohoto poselství. Také si povíme o struktuře této knihy a zasazení série následujících výkladů, na které se v těchto měsících zaměřujeme.

Autorem je apoštol Jan, nejbližší Kristův učedník. Je to člověk, který jako jediný z učedníků přežil pronásledování. Tedy přežil. Za kázání o Kristu byl vyhoštěn na osamělý ostrov Patmos. To čteme ve verši 9. Tedy za to, že byl věrný ve svém svědectví ho potkal tento osud. To se může stát i nám, když dosvědčujeme Boží slovo a evangelium v našem životě, když věrně žijeme podle Božího slova, může se nám skutečně stát, že nás lidé budou nenávidět a budeme pronásledováni. Pro nás i pro Jana pak platí blahoslavenství Ježíšova z Matouše 5: "Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně tak pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi." Chtěl bych tento výrok a výklad dedikovat pronásledované církvi v dnešních dobách. Pro pronásledované křesťany dnes opravdu toto slovo je živé a aktuální. A pro nás, kteří jsme v České republice, v Praze, kde zatím pronásledování je spíše v oblasti sociálního a duchovního tlaku než jako reálná hrozba ohrožení života, může, má a smí být toto slovo povzbuzením pro obnovení závazku, duchovního hledání Boha a Jeho království.

Ať je pro nás toto slovo povzbuzením k modlitbám a vytrvalosti v následování Ježíše. Dnes od nás dostáváte duchovní pomůcku ke čtení Bible. Záměrně jsme ji zaměřili na tuto knihu Zjevení. Rádi bychom společně četli Písmo a knihu Zjevení tak, abychom z ní měli užitek pro náš duchovní i praktický život. Přijměte prosím tuto výzvu. Já osobně se chystám odložit svá denní čtení a s chutí se od zítřka pustím do čtení podle této pomůcky.

Pokud jde o místo, Patmos je malý skalnatý ostrov v Egejském moři, vzdálený asi 80 km od města Efezu ležícího na pobřeží Malé Asie. Tam je adresovaný první dopis, do Efezu, který budeme vykládat příští neděli. První část knihy Zjevení, tedy první 3 kapitoly jsou totiž po literární stránce dopisy. Ale velmi zajímavé, zvláštní dopisy. Strategií autora totiž nebylo jen zaznamenat to, co viděl od Pána a napsat si to pro sebe. Ale chtěl to sdílet určitým způsobem. Když se podíváme na mapu těchto míst. A na pořadí měst, Efez, Smyrna, Pergamon, Thyatiry, Sardy, Filadelfie a Laodikeje, je to 7 maloasijských měst. A pošťák, posel, který dopis poveze, má navštívit tato místa postupně a postupně zvěstovat poselství těmto 7 městům. 3 z nich jsou na pobřeží a další čtyři jsou postupně dále více do vnitrozemí. Jsou geograficky v tomto pořadí od Pergamu - Thyatiry, Sardy, Filadelfie a Laodikeja. Na tom vidíme, že autorovi opravdu šlo o to, aby se poselství šířilo do konkrétních měst v reálné situaci. Dopisy a kniha Zjevení je napsaná mezi lety 80 a 95. Nejpravděpodobněji během pozdější vlády římského císaře Domiciána, který byl známý právě pronásledováním křesťanů. Dopis je tedy povzbuzením pro těchto 7 sborů, 7 církví do situace, která je náročná, těžká a kdy šlo křesťanům skutečně o život. Zároveň, těchto 7 sborů nebylo úplně ve stejné situaci. To uvidíme konkrétně, až budeme jednotlivé dopisy vykládat. Každé kázání a výklad v jednotlivých nedělích bude zaměřen na jedno město a jeden konkrétní dopis. Příště budeme vykládat dopis do Efezu.



Když srovnáme poselství 7 církvím mezi sebou... každé město, respektive každý sbor Ježíš za něco chválí a něco jim vytýká... Efezské křesťany, sbor v Efezu, kam je mimochodem adresovaný i dopis do Efezu... Ježíš chválí za usilovnou práci a vytrvalost, ale vytýká jim opuštění první lásky. Ježíš je vyzývá k pokání a rozpomenutí se na na první lásku, kterou měli ke Kristu. Dopis do Smyrny nic nevytýká, ale chválí křesťany za vytrvalost v pronásledování. Sbor v Pergamu chválí Ježíš za opravdovou víru, ale kritizuje kompromisy a vyzývá křesťany k pokání. Sbor v Thyatirech chválí za lásku, službu a víru, ale kritizuje je za tolerování nemorálnosti a vyzývá je k pokání. Sbor v Sardech chválí za účinnost ve službě, ale vytýká jim povrchnost a vyzývá je k pokání a duchovnímu probuzení. Sbor ve Filadelfii nekritizuje, ale chválí za věrnost a povzbuzuje k vytrvalosti v poznané pravdě. A poslední sbor v Laodikeji za nic nechválí a jen kritizuje za vlažnost. Ježíš tento sbor vyzývá k pokání a k horlivosti.

Když se na to díváme takto panoramaticky, můžeme viděttěchto 7 dopisů typologicky. Tedy, situace každého sboru, tedy i duchovní situace byla odlišná. Stejně jako je i situace každého dnešního sboru odlišná. I v různých městech. Zkusme si představit, že Ježíš nemluví o různých maloasijských městech, ale o různých českých městech. Třeba o sborech CB. Praha, Brno, Ostrava, Klatovy, Třinec, Český Těšín, … nebo třeba o sborech CB v Praze... a nebo nejen o CB, ale o různých denominacích? Důležité je, že cílem není se srovnávat... nebo srovnávat, který sbor je nejlepší a nejhorší... ale podívat se, kterému sboru odpovídáme my... a v čem... a pak se podívat na to poselství a vzít si z toho to, co je nám určeno. Možná, že nebudeme odpovídat žádnému sboru a nebo budeme odpovídat jako společenství na Skalce více různým sborům... důležité je, abychom si neřekli - jo, dobrý... Ježíš nás chválí za to a to, super. A nebo je to hrozné, jsme Laodikejský sbor, nemá to cenu. Ale ať už se najdeme v kterémkoliv sboru, máme si vzít z toho jak povzbuzení, tak si nechat promluvit do srdce a zachovat se podle toho, co nám Ježíš říká... to jsem chtěj předestřít, že takto budeme postupovat při 7 výkladech na 7 těchto listů a 7 těchto situací a sborů... To neznamená, že rezignujeme na literární a historický kontext, budeme vždy vykládat listy v jejich historickém kontextu, takže se dozvíme mnoho zajímavých věcí z těchto historických měst a míst.

Současně, kniha Zjevení je velmi pestrá a obsahuje mnoho duchovních témat. Témata jako je Boží svrchovanost, mluví o Kristově návratu, o věrnosti Božího lidu, o Božím soudu a o naději, kterou máme v Kristu. Pusťme se tedy již s chutí do této první části, 7 listů 7 sborům.



Dnes v tomto zbylém čase krátce okoukneme verše 9-20 z první kapitoly a příště se již pustíme do 2. kapitoly na list určeným do Efezu...

Dnešní text se skládá ze 3 částí. Podle ČEP je text složen ze třech odstavců, 9-11, 12-16 a 17-20. Celý text je o povolání Jana k důležitému úkolu. Je to vlastně úvod do 7 listů. V první části autor mluví o svém vidění, o zjevení, kterého se mu dostalo od Pána a o situaci, kde a za jakých okolností se mu to stalo. A klíčovým veršem je 11.: "Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím..." a následují hlavičky listů... Druhá část je od 12. verše a mluví dál o tom, co Jan vidí. Jan se otočí ve vidění a zahlédne Ježíše. Bylo to tak přemáhající, že je schopen popisovat co vidí jen symbolickým jazykem: "spatřil sedm zlatých svícnů, uprostřed svícnů Syn člověka..." popisuje Ježíšům oděv... tedy Jan popisuje zjevení Ježíše Krista samotného... A od 17. verše Jan popisuje jeho reakci na toto zjevení - padl k Jeho nohám jako mrtvý strachy. A Ježíš Jana ujišťuje, aby se nebál... v 19. verši Ježíš dává pokyn Janovi, aby napsal, co viděl. A říká mu, komu to má napsat.



V první části si všimneme klíčových slov "v den Páně." Jan se ocitá na konci časů. To poznáme podle zvuku polnice. Ta ohlašuje příchod Syna člověka, tedy Ježíše Krista v den Soudu. Když to máme interpretovat, je nám zřejmé, že jde o povzbuzení a zároveň varování. Povzbuzení pro ty, kdo trpí, že konec přijde rychle a není tak daleko, jak by se mohlo zdát. Spravedlnosti bude učiněno zadost a Boží soud zničí nepravost, hřích a stihne ty, kdo jednají svévolně vůči Bohu. Naopak Bůh odmění ty, kdo žijí v souladu s Božím slovem a kdo se vírou drží Krista. Na druhou stranu je to varování pro ty, kdo si dělají co chtějí a na Pána Boha zapomínají. Varování pro ty, kdo raději spoléhají na sebe než na Krista. Těm je totiž určen soud a v tomto soudu nelze obstát. Tedy každý bude po zásluze potrestán podle svých skutků. Toto poselství je jistě nadčasové a je určeno nám.



V druhé části vidíme popis Ježíše, tedy přesněji postavy, která je jako Syn člověka. To je označení Mesijáše, Krista. Co znamenají tyto zvláštní metafory a symboly? Asi nás nejvíce upoutá dvojsečný meč, který vychází z Jeho úst. To znamená Boží spravedlnost, tedy spravedlivý Kristův soud. Tedy dvojsečný i v tom smyslu, že bude odměňovat věrné a trestat nevěrné. A jistě tuto metaforu známe z jiného místa z Nového zákona, mečem dvojsečným je i Boží slovo, které rozsuzuje naše motivy a jde až na rozhraní duše a ducha. Tedy Boží slovo je to, co nás soudí i bude soudit, rozsuzovat. V pravé ruce má sedm hvězd, to symbolizuje anděly 7 církví a 7 svícnů je sedm církví. Detaily výkladu se mohou lišit. Na tom si už teď musíme uvědomit, že Jan mluví symbolickým jazykem. V této části mluví o Kristu, kde z Bible víme mnohé, a tedy symboly se dají docela zřetelně vykládat. Ale později, zvláště v druhé části Zjevení je mnoho popisů, které nejsou tak jasné a proto je třeba postupovat od známého k neznámému, od obecného ke konkrétnímu. Tedy vycházet z celku k jednotlivostem, jinak můžeme skončit v nějakém extrémním výkladu... jak se to také mnohokrát v dějinách církve stalo a jak se to konec konců i dnes děje. Lidé s oblibou určují sekty a podrobně popisují poslední časy do velkých detailů s nerozumnou hloubkou ponoru. Některé věci nám zkrátka budou jasné, jiné je moudré nechat zaznít, ale o jejich podrobný popis se raději nepokoušet.

To, co mi bylo zřejmé a věřím je podstatné v této části Písma, je popis Boží slávy. Tedy slávy Krista. Verš 16 říká: "jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle..." Zlatý pás, sněhobílá vlna, plamen ohně. To jsou odkazy ke Kristově slávě, svatosti, čistotě... a symboly jako hukot příboje ukazují na nespoutanost, svrchovanost a soud nad hříchem. Můžeme se jistě snažit popisovat detaily, ale měli bychom si jako lidé slabí a hřešící uvědomit s bázní a třesením, zda tomuto Synu člověka důvěřujeme a zda Mu patříme srdcem. Protože pokud ne, máme opravdu velký problém. Zjevení nám zjevuje, kdo je Ježíš Kristus. On je vládce, soudce, svrchovaný Bůh a bude soudit náš hřích. Pokud je mi to jedno, budu jednou nemile překvapen. A pokud chci být sub specie aeternitatis být člověkem nahlížející svůj život pod zorným úhlem věčnosti a pravdy, měl bych vzít v potaz svůj osobní vztah k této postavě. A to je věřím podstatné - je to výzva pro nás dnes - kdo je pro tebe Ježíš? Kdyby se vrátil dnes, jaké by to bylo setkání? Řekl bys, chvála Bohu, díky Kriste, konečně jsi tu. Vítej, Pane. A On by řekl: dobře, služebníku věrný, raduj se v blízkosti svého Pána? A nebo by to bylo setkání, kde my bychom strachem leželi na zemi a umřeli v bídě a zahynutí?



To co je pro mě zajímavé je, že tato bázeň a chvění, úzkost a třesení sestoupila na Jana. Je to podobné, jako když se prorok Izajáš v 6. kapitole modlí: "Běda mi, jsem ztracen...". A tím se dostáváme do poslední třetí části od 17. verše. To je věřím něco, co bychom si měli jako postoj odnést z tohoto výkladu: Pokoru a bázeň před Bohem. "Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám..." Padáme my před Boží slávou? Uvědomujeme si, že s námi jedná Svatý Bůh? Jan si to
s bázní a chvěním uvědomil, a proto padl k nohám Ježíše. Podobně jako Izajáš si uvědomuje: "jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů přebývám... a spatřil jsem na vlastní oči Krále..." Padnutí k nohám symbolicky i fyzicky vyjadřuje postoj uctívání. Uctívání není jen zpívání písniček. To jistě také. Nebeské zástupy budou obklopovat trůn Boží a budou zpívat... ale lidští hříšníci padají na kolena. Třesou se strachy. Setkání s Bohem je něco, co mění náš postoj. Uvědomujeme si Boží svatost a v hrůze z toho, který nás nekonečně přesahuje, žasneme, třeseme se a uctíváme Ježíše. Ježíš je tak slavný, že před Ním poklekneme. Zajímavé a důležité je to, co se stalo pak. Co udělal Ježíš? (pauza) Ježíš vložil svou pravici na Jana a řekl... Zajímavé je, že vložil svou pravici. Protože my už víme, co v té pravici drží... sedm hvězd... tedy dává mu zjevení. Janovi ukazuje poselství 7 církvím. A když promluví, víme, že z jeho úst vychází ostrý dvousečný meč. Tedy když slyšíme Ježíšovo slovo, rozsuzuje naše myšlenky.

A co Ježíš Janovi říká? "Neboj se, já jsem první i poslední. Ten živý. Byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu...."

Tedy zatímco se Jan hroutí pod vahou Boží slávy, Ježíš říká, "neboj se." I my můžeme mít strach a vlastně je to důležité, abychom měli bázeň před Bohem. Když v tomto postoji přicházíme v modlitbě a uctívání k Bohu, On nás pozvedá a říká nám: "neboj se..."

Tedy když se bojíme Boha, už se nemusíme bát okolností v našem životě ani lidí. To pro nás může být aplikace.

Ale pojďme dál. Povzbuzení pro pronásledované vychází z toho dalšího, co Ježíš říká... byl jsem mrtev a hle, živ jsem na věky věků... Tedy Jan ví, že všichni kolem něj zemřeli. Domicián pronásleduje křesťany a usiluje o jejich život. Petr byl sťat a všichni kromě Jana byli popraveni pro následování Ježíše. Tedy do situace zkoušek a temnoty nám svítí Boží slovo a Kristus říká: "neboj se, jsem živý". Jak víme, tato naděje vzkříšení je základem naší naděje pro věčný život. Tedy i kdybys přišel o život, budeš žít a setkáš se s Ježíšem osobně. Naděje vzkříšení je i pro nás nejen útěchou, ale skutečně živou nadějí. A co to znamená konkrétně? I v té nejtemnější chvíli a nejistotě našich dnů smíme, můžeme a máme věřit ve vzkříšeného Krista. Jan je tímto setkáním neobyčejně posílen a slovem povzbuzen. Podobně jako Izajáš po setkání s Bohem. Dostává důležitý úkol: "napiš tedy, co jsi viděl - to co jest, i to co má stát potom..."

My víme, že Apokalypsa, Zjevení Jana je jedním z nejvíc povzbuzujících textů v Bibli,

vzpomeňme slova o novém nebi a nové zemi (Zj 21)

"A viděl jsem nové nebe a novou zemi... neboť první nebe a první země pominuly... a viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha... a slyšel jsem hlas od trůnu: "hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid.... On sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí... a smrti již nebude, ani žalu, ani nářku, ani bolesti již nebude - neboť co bylo, pominulo...""

Tedy i my, jako ti, kdo mají naději ve vzkříšeného Krista, tedy ti, kdo Krista následují a důvěřují Mu den co den, smíme, můžeme a máme i dnes, v den Kristova vzkříšení a vlastně neustále a každý den věřit, že ty věci vezdejší, někdy trpké a těžké, třeba nemoci a strach, jsou ve světle těch věčných, pouhým stínem. Radujme se tedy z Boží blízkosti, z Božích zaslíbení a radujme se z Krista, ve kterém máme věčný život.

Amen.