Červenec 2015

Hlavy vzhůru

19. července 2015 v 8:19 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé, dnes začínáme novou sérii na téma Příběh Josefa. Vlastně jde o pokračování série z ledna tohoto roku. V následujících sedmi týdnech až do konce srpna budeme každou neděli vykládat příběh z Genesis, od kapitoly 40 do kapitoly 47. O co jde? O jaké půjde příběhy? Spojující postavou příběhů je Josef Egyptský. V našem vyprávění jsme se dostali do situace, kde je Josef ve vězení, protože upadl v nemilost svého Pána. Zdá se, že to s Josefem nemohlo jít hůře. Jako nejoblíbenější syn svého otce byl nenáviděný svými bratry. Pak byl prodán do otroctví. Zažil sice lepší chvíli, když se dostal jako správce do domu Potífara, ale ani zde se příliš dlouho neohřál. Jako kdyby v Egyptě nebylo dost horko. Pro naše povzbuzení v Egyptě v létě je opravdu mnohem tepleji než u nás. Za chvíli upadl v nemilost, protože byl obviněn ze znásilnění a putoval to královského žaláře. Vyložili jsme si zajímavou okolnost, že do vězení vlastně nešel proto, že by spal s ženou svého pána, ale právě naopak. Protože nechtěl spát. Potífar byl královský eunuch a nemohl mít děti se svou ženou. A proto jeho pán i paní očekávali, že Josef odvede svou práci, ale on nemohl kvůli své víře. A to je právě důvod, proč je ve vězení. Kdyby dělal to, co se od něho očekávalo, nemusel být v díře. Takže tu máme příběh nespravedlivého obvinění a trestu. To vše není nijak vzdálené naší zkušenosti. Když v novinách čteme příběhy sociální nespravedlnosti a čteme o lidech, kteří nespravedlivě trpí, Bible nám přijde až nesmlouvavě realistická. V následujících 7 kapitolách, které budeme v následujících 7 týdnech studovat uvidíme nejen Josefa, jak bojuje se svým osudem, který až nápadně nemá ve svých rukou, ale mnohem více vidíme Boží jednání, které je nakloněno Josefovi. Vidíme Josefa nejen ve vězení, ale jeho příběh se jak na houpačce přehoupne do opačné polohy, kdy se stane druhým nejmocnějším mužem Egypta a bude stát tváří v tvář svým bratřím, kteří jej prodali do otroctví. Bude čelit mnohým výzvám. Nejen pokušení stěžovat si na strádání ve vězení. Mohl by začít obviňovat Boha: "Bože, co mi to děláš?". V podobném pokušení jsme někdy i my, když čelíme nespravedlnosti v našem životě. Ale prožije i jiná pokušení. Pokušení, když je v pozici autority a moci. Mohl se svými brášky pěkně zatočit. Místo toho mu jde o smíření a usiluje o pokoj ve své rodině. Díky Bohu se mu jeho sen nakonec splní a jeho rodina je znovu spolu.
Neotálejme a pojďme již do 40. kapitoly, kterou jsme četli. O co tu jde? Nadpisem dnešního kázání je hlavy vzhůru.



Josef je ve vězení a jakoby náhodou se setká se dvěma muži, kteří jsou na důležité křižovatce svého života. Čekají na soud, který za 3 dny buď rozhodne o jejich životě nebo o jejich smrti. Jeden z nich bude povýšen, jak to v Egyptě bývá a druhý bude ponížen, přijde o hlavu a jeho jméno upadne až do podsvětí. Výklad snů patřil v Egyptě k oblíbeným praktikám, bylo tu množství vykladačů. Vždyť Egyptská moudrost počítala se sny jako se způsobem, jak Bůh komunikuje s lidmi. Nakonec ani dnes nežijeme v jiné době. Navzdory zakořeněného pocitu hrdosti Čechů, že jsme ateistickým národem a navzdory odmítání církve a náboženství, lidé tíhnou velmi intenzivně k různým spirituálním praktikám a výklady snů k tomu bezesporu patří. Nemusím zmiňovat jen různé Snáře a množství spirituální a esoterické literatury, ale také množství lidí, kteří se živí praktikami jako je vykládání osudu, minulých životů a podobnými modlo-služebnými praktikami. Můžeme si položit otázku, v čem se vůbec liší jednání Josefa od ostatních egyptských věštců a vykladačů snů? Na první pohled jde o stejnou věc. Nakonec pekař i číšník právě to od Josefa očekávají a on jim právě tuto službu nabízí. Ale přece, když dva dělají z našeho vnějšího pohledu totéž, není to totéž. Co je podstatné na Josefově výkladu je skutečnost, že zdrojem zjevení není Josefova moudrost, ale Boží milost, která skrze modlitbu zjevuje Josefovi významy snů. On je po celou dobu závislý na Bohu a čeká, až mu Bůh dá shůry výklad. Tak je to se sny pekaře i číšníka, tak je to i se snem Faraona později. Jeho jednání není nikterak esoterické, ale jeho výklad je velmi čistý až se může zdát primitivní. V tom je právě síla moudrosti Boží. Tři dny jsou symbol plnosti času. Vinná réva jak v egyptské, tak i v hebrejské moudrosti je rozhodně něčím dobrým, je symbolem hojnosti. A v kontextu vrchního číšníka, který musel ochutnávat královo víno, zda není otrávené, dává smysl, že právě číšník bude pozdvižen. Pro krále byl velmi důležitý. Důvěra ke svému služebníkovi byla otázkou života a smrti. Příběh komunikuje ale něco ještě mnohem hlubšího a významnějšího. Není náhodné sledovat v příběhu kristologické rysy. Už jsme si pověděli dříve, že Josef je typem Krista. Josef v našem příběhu tvoří jakýsi most mezi životem a smrtí. Je zástupcem Božím pokud jde o zjevení budoucnosti, toho, jak to s námi bude. Ale nejen to, později bude tím, kdo Boží moudrostí zachrání celý Egypt a svou rodinu před jistou smrtí. Tedy je v roli vykupitele. On vykoupí obilí od lidí, aby je uschoval pro doby zlé a tím zachrání lid Egyptský i Hebrejský před jistou smrtí. A nejen že zůstane ve vězení, ale z vězení bude díky Boží moudrosti a milosti pozdvižen do pozice druhého muže Egypta. Tak i Kristus, podle známého kristologického žalmu ve Filipským 2, byl nejprve ponížen a později povýšen. Jeho smrt není koncem příběhu, ale má pokračování v Kristově vzkříšení. On byl pozdvižen na druhé místo, na pravici Boží, Syn vedle Otce v nebi. V našem příběhu jsou ale ještě další analogie. Neznamená snad číšníkův příběh pozdvižení analogii ke Kristovu vzkříšení? Jak je to pak s pekařovým pozdvižením? Je zajímavé, že v hebrejštině je použito stejné sloveso - pozvednout hlavu, jak pro číšníka, tak pro pekaře. Jednoho se faraon dotkl ve znamení milosti na bradě a pozvedl jeho hlavu do původního stavu. A druhý byl pozdvižen a oběšen, popraven. Nakonec pekařův sen nevyznívá nijak dobře. Košík je na pekařově hlavě, ale z chleba nejí faraon, ale ptáci. Ptáci nevěští nic dobrého. Hlava jednoho i druhého byla pozdvižena, ale každá jinak a jinde. Podobně čteme v Janově evangeliu v nejznámější pasáži v Bibli... Neboť Bůh tak miloval svět... to všichni známe. Jaké verše ale předchází Janovi 3,16? Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka... aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Vyvýšení znamená dvě věci. Jistě to doslova znamená vzkříšení jak bylo naznačeno ve Filipským 2, "aby ho Bůh vyvýšil a dal mu jméno nad každé jméno...", ale také to znamená vyvýšení na kříž. Vždyť i Mojžíš pozvedl hůl a kdo se na ni podíval, byl zachráněn od hadího uštknutí. Zdá se, že příběh z Genesis odkazuje dopředu k příběhu Mojžíše, který zase ukazuje dopředu k příběhu Krista. Není to fantazírování? Nevidíme tu kristologické motivy? Člověk skeptický a nevěřící by řekl, "přeháníš a slyšíš trávu růst". Člověk věřící a hledající ale vidí motiv nejen Boží svrchované péče, která nenechá svého milovaného syna Josefa ve vězení, ale vidí i náznaky, vůni Krista v celém Písmu. To je nakonec smysl kázání, ukazovat na Krista v celém Písmu. To je něco, co je výsostným úkolem křesťanského vykladače. Kéž i tyto motivy jsou mojí poslušnou odpovědí na tento úkol.
Na jednu stranu tedy Pekařova smrt ukazuje na smrt Krista na kříži. Jak pekaře, tak Krista autonomní moc odsoudila oba na smrt. V případě pekaře to byl Faraon. V případě Krista to byl Pilát Pontský, který na nátlak Židovských představitelů vydal rozkaz k popravě. Na druhou stranu, číšníkovo pozvednutí hlavy symbolizuje Kristovo vzkříšení a pozvednutí na pravici Boží.
To je sice hezké, ale co s tím? Jak se příběh vztahuje na nás? K odpovědi na tuto otázku vás ještě budu chvíli napínat.
Četli jsme ještě další příběh. Příběh novozákonní, z Matouše 14 o stětí Křtitele. Herodiada žila v neetickém vztahu s králem Herodem. Herodes měl z Jana strach, protože věděl že je prorok. Zatímco Herodiada Jana nenáviděla, protože ukazoval na její hřích. Když tedy Herodes slavil narozeniny. Zde se hodí zmínit paralelu, protože pekařova poprava i číšníkovo povýšení se také konalo na Faraonovy narozeniny... Jak Herodes, tak Faraon slavili své narozeniny a nemohli se obejít bez jisté teatrálnosti a součástí jejich oslavy byla i poprava. V jednom případě to bylo velmi příhodné, v druhém případě se poprava stala spíše neočekávaně a tak trochu proti vůli vladaře. Tetrarcha Herodes neprozřetelně slíbil, že udělá cokoliv, o co ho nevlastní dcerka požádá. To, že ho požádá o hlavu prorokovu rozhodně nečekal. Příběh šokuje své čtenáře a ukazuje na
úděl proroků. Jedni musí trpět v žaláři, druzí umírají na popravišti. Zde vidíme další paralelu mezi Josefem a Křtitelem. Jak Josef, tak Křtitel jsou předchůdci a zároveň typy Kristovými. Druzí musí poklesnout ještě víc a jejich hlava se octne na talíři hříšníků. To je údělem Kristovým i Janovým. Ale pamatujme, Kristus na rozdíl od Křtitele byl vzkříšen a bude hříšníky soudit ve slávě andělů.
Teď jsme připraveni na odpověď na otázku "a co má být?". Skeptik se ptá: "a co?". Poctivý biblický křesťan již tuší, ale přesto se ptá: "jak mám ve víře zareagovat na toto slovo?" Jaká je pointa, kazateli?
Nuže, milí bratře a sestro, za prvé... viz Boží prozřetelnost, nejen v příbězích biblických, ale také v příběhu tvém pozemském. Když fňukáš či koušeš do kyselého jablka nespravedlnosti ať v práci, či v manželství, rodině či kdekoliv jinde, věz, že Kristus činil to samé tak jako Josef.
Přesto Bůh byl s ním právě ve chvílích nejtěžších. Kristus je stejně tak s tebou. Neopouští tě a nezříká se tě, naopak tě vybízí, vytrvej! Tak jako Josef vytrval a jeho charakter byl kultivován Božím tříbením a milostí. Bůh pro něho připravoval ještě větší věci než jen úlevu z utrpení. Stejně tak Bůh s tebou má větší záměr než ti jen odpovědět na modlitbičku po úlevě. Bůh tě chce použít k větším věcem. Mějme v tom útěchu i naději, že i když nevíme vždy proč se některé věci dějí, Bůh má svůj plán a ve svůj čas bude jednat. To není fatalismus, ale biblická víra, že Bůh má vše ve svých rukou. Není to rezignace, ale modlitební očekávání a ochota přijmout Boží vůli. Ne má vůle, ale Tvá vůle se staň.
Za druhé, milá sestro, milý bratře, v příběhu Josefa Egyptského vidíme evangelium. Nemusíme vlastním snažením dosahovat spásy svojí a bratří. Ale tak jako Bůh zjevil svou milostí význam snu a tak jako Krista pozvedl z mrtvých, tak i působí spasení našich duší. Věřme tedy v Krista. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna... aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Teď známe i tento verš v kontextu. Předchází mu Mojžíš na poušti, který pozdvihnul hůl a Izraelité byli zachráněni. Tak i my pozvědněme pomyslně zrak vzhůru ke Kristu. Věřme, že Bůh má svůj plán nás zachránit.
A za třetí? Čtěme Bibli, tam to všechno je. Biblické příběhy mají hloubku pro nasycení naší duše a pro naší útěchu, ale také moudrost pro každý den. Biblický příběh Josefa je paradigmatem či principem víry křesťana. Co dělal Josef? Utíkal snad? Utíkal před pokušením, ale postavil se výzvě a nic nezamlčel. Mohl říct: "nevím... co to znamená..." Mohl se zahrabat do sebelítosti a pasivně čekat na smrt. Mohl čekat, až mu shnijí nohy a nebo umře hladem. Ale místo toho se modlil a na Boží pokyn jednal. Sdělil výklad snů a čekal. Ano, pekař nebyl rád, že bude jeho hlava pozdvižena k oprátce a číšník, jehož hlava šla zpět nahoru k Faraonovi samou radostí zapomněla. Ale co? Josef čekal a měl naději. Bible je pro nás zdrojem biblického myšlení i vzorem jednání. Čtěme proto Bibli, tam to všechno je.
Těším se, že v následujících týdnech budeme společně prožívat biblické příběhy. Příště bude pokračovat Karlos s výkladem na Genesis 41. Věřme Bohu a Jeho evangeliu. Amen.