Červen 2015

Povolání. 1 Tim 6.

28. června 2015 v 8:04 | Grizly |  Kázání
Kázání o povolání. 1. Timoteovi 6.



Milí přátelé, dnes budeme mluvit o tématu povolání. Co si představíte, když se řekne povolání?

Dovolte mi začít příběhem, který jsem četl v novinách.

Příběh o nevýhodách řidičského povolání


Nejeden malý hoch by si přál být silným šoférem silného náklaďáku. Pokud je to krásně lesklá cisterna, málokterý školáček by odolal. Miloši Jakoubkovi se náklaďáky líbily odedávna.

Když mu tetička za hlubokého socialismu přinesla z Tuzexu model lesklé cisterny, hošík už na nic jiného nemyslel, než jak bude v dospělosti drandit po silnicích za volantem takového vozu.

A na rozdíl od mnoha jiných, kteří v dětství sní o dráze kosmonauta či náčelníka Apačů, se mu jeho dětské přání také vyplnilo. Ve třiceti se spokojeně projížděl po celé Moravě coby řidič firemní cisterny jedné mlékárenské firmy. Byl pyšný na to, jak hezky má svůj stroj naleštěný a jak elegantně za volantem vypadá.

Idylka skončila jednoho podzimního odpoledne, když sjížděl z jesenických kopců dolů do údolí. Vzhledem k tomu, že si Miloš, navýsost se sebou spokojený, bezstarostně pohvizdoval ještě ve chvíli, kdy rychle míjel značku, varující před ostrými zatáčkami, dal se čekat průšvih.

A taky že přišel. Cisterna, plná kvalitního mléka z horských pastvin, jak by jistě konstatovalo reklamní oddělení Milošovy mlékárny, se prvními dvěma ostrými zatáčkami prohnala ještě po vozovce, ve třetí zatáčce už ale Miloš stačil jen vyděšeně valit oči na to, jak proráží svodidlo a míří s mnohatunovým vozem do lesního zátiší.

Ačkoliv to vypadalo neuvěřitelně, Milošovi se za volantem v příkopu celkem nic nestalo. Zato bezmála dvacet tisíc litrů toho nejlepšího mléka se nezadržitelně valilo do koryta lesního potůčku…

U soudu pak Miloš Jakoubek přišel na dva roky o řidičský průkaz a dostal půlroční trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na rok. Mimoto ztratil práci a milovanou cisternu. Aby toho nebylo málo, dodneška splácí ony hektolitry horského mléka…



V dnešním jazyce, když se řekne slovo povolání, myslí se na zaměstnání. Podle slovníku Povolání je pravidelně vykonávaná pracovní činnost za mzdu nebo plat. Povolání si lidé vybírají na základě svých schopností, znalostí a dovedností. K výkonu většiny povolání je potřeba kvalifikace, ta je dosahována vzděláním ve školách. Některá povolání mohou vykonávat osoby v dané profesi nekvalifikované, na některá jiná povolání je možné se připravit formou rekvalifikace. V minulosti měli lidé často výběr povolání omezený původem či místem narození, byli nuceni vykonávat někdy i značně podřadnou práci bez ohledu na své schopnosti. V takovém případě se většinou ani nemohli vzdělávat.

Povolání je dokonce definováno zákonem: Pojem povolání je definován v § 5 písmeno f) zákona o zaměstnanosti, který říká, že se jedná o standardizovaný souhrn pracovních činností podle jejich obvyklého seskupení na trhu práce, jejichž výkon předpokládá určitou odbornou a další způsobilost.

Proč tohle všechno říkám? Máme mluvit o biblickém povolání a tady půjde o něco docela jiného.

Když se řekne slovo povolání v Bibli, mluví se na dávání jména. Dát někomu nebo něčemu jméno znamená určit jednak vlastnictví, vztah, ale také určit účel nebo úkol. To je velmi důležité. Ve Starém zákoně Abram byl přejmenován na Abrahama, na Otce národů. Jákob byl přejmenován na Izraele. V Novém zákoně Saul byl přejmenován na Pavla a Šimon na Petra.




Nejde tu ale jen o formální změnu. Není to jako když se lidé vezmou a při svatebním obřadu dojde ke změně příjmení. I když v jistém smyslu je to podobné. Nevěsta už nenosí příjmení svého otce, ale svého manžela. Už "patří" někomu jinému. Jistě tu nemluvíme o vlastnictví. Takže tuto myšlenku dokážeme pochopit i v běžném uvažování a zkušenosti.

Když v Bibli povolává Bůh, jde ale ještě o něco hlubšího a významnějšího. Bůh povolal Izraele, aby byl tento národ nositelem zvláštního poslání. Na Izraeli se mělo ukazovat, jaký je záměr Boží s celým lidstvem. Boží záměr je, aby celé lidstvo dosáhlo svého vykoupení a spasení. Když se pouto mezi námi lidmi a Bohem porušilo v důsledku hříchu, Bůh se rozhodl jednat. Nenechal situaci jen tak, ale povolal si člověka, Abrahama a národ, Izrael, aby ukázal cestu zpět k Němu. To pokračuje u Mojžíše, kterého si povolal, aby zachránil národ Izrael z Egypta, ze země otroctví. V konečném slova smyslu jde ale o to, že Bůh chce zachránit z hříchu všechny národy a každého člověka.

Když se podíváme do Nového zákona, vidíme, že slovo povolat je použito u Ježíše a jeho učedníků. Ježíš povolal dvanáct učedníků, aby předávali evangelium. Ježíš je dobrým pastýřem, který volá své ovečky jménem. Ježíš nás zve, povolává k nebeské hostině. V evangeliích vidíme, že Bůh povolává člověka, aby ho následoval a dává mu svobodu se rozhodnout, zda toto pozvání přijme nebo odmítne.

Když se podíváme dále do Bible, do spisů apoštola Pavla, vidíme, že slovo povolání je pochopeno ještě trochu jinak. Apoštol Pavel se chápe jako Boží vyvolený, pověřený ke zvláštnímu úkolu, k nesení evangelia pohanům, tedy těm, kdo Boha osobně ještě nepoznali. V epištolách, novozákonních dopisech se slovo povolání, na rozdíl od evangelií, chápe ve spojení se slovem spasení. Jinými slovy slovo povolání používá pro lidi, kteří jsou nejen pozváni k účasti na Božím království, ale používá se o lidech, kteří toto pozvání přijali.

Pojďme si tedy shrnout.

Kdo povolává? V našem sekulárním myšlení jsme to my, kdo se rozhoduje, jakou budeme dělat práci a co v životě budeme dělat. V Bibli a v Božím království povolává Bůh. Koho povolává? V našem sekulárním myšlení jsou povoláni lidé se speciálními schopnostmi a na základě vlastní lidské touhy dělat určitou práci. Často musíme mít formální vzdělání, tituly a certifikáty, musíme projít výběrovým řízením a nebo mít známosti, abychom získali dobrou práci. V Božím království Bůh zve všechny lidi, aby se stali jeho lidem a vstoupili do věčného života s Ním. Záleží tu na nás, zda toto pozvání přijmeme. Zároveň ale platí, že pokud by nás Bůh prvně nepovolal, nemohli bychom vstoupit. Nemůžeme si spasení a povolání zasloužit našimi schopnostmi ani se nějak kvalifikovat.

Když si připomeneme povolání Izajáše, proroka v 6. kapitole knihy Izajáš, jedinou kvalifikací Izajáše bylo, že si uvědomoval, že je hříšný. Bůh poslal svého posla, aby ho očistil od hříchu. Potom se Bůh ptá: koho pošleme? A Izajáš odpovídá na Boží otázku: pošli mě. A Bůh tomu svolí. Když je Izajáš očištěn od hříchu, posílá Bůh Izajáše ke svému lidu Izrael, aby jim přinášel Boží slovo.

Když tuto myšlenku rozšíříme a podíváme se do 1. listu apoštola Petra, vidíme, že Bůh povolává svůj lid: "vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležící Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla..."

Tedy je jasné, že povolaným není jen jedna osoba izolovaná od ostatních, ale Bůh povolává společenství, církev.

Třetí a nejdůležitější otázka: A k čemu povolává? Bůh povolává ke spasení, Bůh zachraňuje lidi od pekla pro nebe, od temnoty pro světlo... a k čemu? Aby hlásali mocné skutky Boží. V epištole apoštola Pavla 1. Korintským se píše, že nekážeme sami sebe, ale Ježíše Krista ukřižovaného. Proroci, apoštolové a kazatelé, církev a křesťané nemají mluvit primárně o svých zkušenostech a ukazovat na sebe, protože to lidem nepomůže ke spasení. Ale skrze svůj příběh a své zkušenosti a hlavně skrze Boží slovo mají ukazovat na Boha, který zachraňuje a povolává. Máme ukazovat na milosrdenství a lásku Ježíše Krista.

Když jsem přemýšlel a snažil se zjistit, jak to, že je mezi Biblí a naší běžnou zkušeností tak velká propast, zjistil jsem zajímavou věc.

Do středověku se používal v naší kultuře výraz povolání v tomto biblickém, duchovním slova smyslu. Od středověku se ale mluví o stavu mnišství, povolání tu znamená oddělení od běžného světského života. K tomu dále napomohl Luther, který ač měl sám s mnišstvím zkušenost, v reakci na toto oddělené uvažování, použil slovo povolání v sekulárním slova smyslu o zaměstnání. Když společnost v novověku a po osvícenství oddělila křesťanství a víru od většiny oblastí našeho života, zůstalo slovo povolání v tomto smyslu jako zaměstnání.

John Piper vykupuje toto slovo v knize "bratři, nejsme profesionálové": Naším prvním úkolem je hledat Boha v modlitbách. Je snad modlitba profesionální? Máme plakat nad našimi hříchy. Jsme snad za to placeni? Naším úkolem je usilovat o posvěcení Kristem a dosahovat cenu v povolání Božím. Je to snad placená práce? Máme nést každého dne svůj kříž. Jak poneseme kříž jako profesionálové? Piper velmi trefně udeřil hřebíček na hlavičku. Povolání Boží není záležitostí několika vyvolených profesionálů. Bůh nepovolává jen kazatele a kněze. Bůh povolává křesťany, učedníky, každého člověka, kdo je ochotný a kdo chce nést svůj kříž každého dne a Krista následovat. Jsi na to připravený? Přijmeš toto povolání?

Když jsem vysvětlil, že povolání není především práce, ale je to Bůh, kdo povolává a jsme to my, koho povolává a je to hlásání evangelia, k čemu nás povolává jako církev... Dovolte mi v poslední části ukázat, co povolání znamená konkrétně pro nás na čteném textu z 1. Timoteovy 6:

11 Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. 12 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. 13 Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem, 14 abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

K čemu nás apoštol Pavel vyzývá?

Vyzývá nás ke třem věcem:

Za prvé, máme se vyhýbat hříchu. Za druhé, máme usilovat o křesťanské ctnosti. A za třetí, máme bojovat tak, abychom se osvědčili před Bohem a plnili své poslání až do příchodu Krista.

Ve verši 11 nás Pavel vyzývá, abychom se vyhýbali. Čemu se máme vyhýbat. Práci? Jistěže ne. Máme se vyhýbat hříšníkům a tomu, abychom se umazali lidmi? Vždyť Kristus vstoupil do světa a ušpinil se námi lidmi. Slovo se stalo tělo a přebývalo mezi lidmi. Kontextem 11. verše je předchozí pasáž, kde Pavel mluví o hříchu: o hádkách mezi lidmi, o pýše, o pocitu nadřazenosti. Máme se vyhýbat prázdným slovům a falešnému učení. A máme se vyhýbat materialismu a lásce k penězům, která je kořenem všeho zlého. Když si nedáme pozor a nevyhýbáme se těmto věcem, hříchu, odpadáme od povolání Božího.

Za druhé, máme usilovat o křesťanské ctnosti. Verš 11 říká, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost a mírnost. Ježíš říká: hledejte nejprve Boží království a vše ostatní vám bude přidáno. Apoštol Pavel říká, že nejvýznamnější na celé křesťané víře je láska, vše ostatní pomíjí. Jinými slovy, víra v Boha není teorie, ale pozná se velmi konkrétně na skutcích. Není možné oddělit naše slovo od našich skutků. Toto je žel důvod, proč je dnes církev vnímána s nedůvěrou, protože křesťané jsou vnímáni jako pokrytci. Jistě že nejsme jako věřící lid dokonalí a bezhříšní. To nejde. Boží slovo nám jasně říká, že jsme hříšní. Jednou hříšní, po celý pozemský život hříšní. Ale na druhou stranu, víra bez následování je protimluv. Když uvěřím v Boží dobrotu a lásku, nemůžu jinak než Krista následovat. To se musí projevit postupně ve všechno oblastech mého života. Ať už je to práce, vztahy nebo způsob, jak mluvím. Vše, co dělám oslavuje Boha. Pokud jsou oblasti, ve kterých tě svědomí a Duch svatý obviňuje, nenechávej to jen tak. Písmo nás varuje, že když nerosteme a uhášíme Božího Ducha, postupně odpadáme z Božího povolání.




A za třetí, verš 12 a 13 nám připomíná, že vedeme duchovní boj. Není to jen lidský zápas, ale je to duchovní bitva. Není možné zvítězit lidskými prostředky. Nestačí jen sebezapření, víc disciplíny, silnější vůle a víc znalostí a zkušeností. Spasení je dar Boží milosti a posvěcení je spolupráce s Bohem. Je to Bůh, kdo dává život (verš 13), je to On, kdo nás uschopňuje, abychom dobrý boj dokončili až do konce. Je to pro nás tedy memento, připomínka, zaslíbení a zároveň potěšení. Nejsme na to sami. Je tu Bůh v Ježíši Kristu, který den co den, když ho o to požádáme, když čteme Boží slovo a když pokorně hledáme Boží tvář, nás naplňuje svým Duchem a proměňuje naše srdce a životy. V Jeho moci, v moci Jeho vzkříšení a v moci Jeho Ducha jsme schopni naplnit povolání, které nám Bůh dal. Amen.