Březen 2015

Bůh pracuje potichu

21. března 2015 v 20:32 | Grizly |  Kázání
Kázání CB Chrudim, 22.3.2015, Bůh pracuje potichu, 1. Samuelova 2,11-26
Úvod
Milí přátelé, bratři, sestry, hosté. Náš život je někdy jako závod. V každém závodě je důležitý start. Je důležité, jak začneme. Někteří lidé jsou dobří se začátky. Co je ale ještě důležitější je, jak dojedeme do cíle. Někdy se stává, že uprostřed závodu dojdou běžcům síly. Buď nedoběhnou závod, nebo ztratí přední pozice a propadnou se někam dozadu. A nebo pro zranění či vyčerpání odstoupí ze závodu. První kniha Samuelova je kniha slavných začátků a tragických konců. Začíná v době soudců, kdy v úřadě velekněze slouží Elí. Zpočátku měl tento kněz úzký vztah s Bohem. Správně rozpoznal Boží záměr s narozením Samuele. Na druhou stranu ale nedokázal vychovat své syny a vést je k víře. Nedokázal zabránit svatokrádežím a zneužitím moci v jeho rodině. Nakonec tragicky zemře pádem ze židle, když se dozví, že jeho synové zahynuli v boji s nepřáteli.
Dnes pokračujeme ve výkladu 1. knihy Samuelovy. Až do velikonoc probíhá v našem kostele série 40 dní s Biblí. Od začátku knihy jsme sledovali příběh Channy a Elkány, viděli jsme, jak se narodil zaslíbený prorok a kněz Samuel. Dnes jsem vybral zamyšlení z 2. kapitoly. Ta je rozdělena do třech částí. První část, prvních 10 veršů je Channinna modlitba. Druhá část, verše 11 až 26 popisuje zlé jednání Elího synů v kontrastu s tichou a poslušnou službou Samuele. Třetí část, verše 27 až 36 obsahuje proroctví proti Elího rodině a popisuje Boží rozhodnutí nahradit Elího lepším knězem, Samuelem.
Nadpisem dnešního kázání je "Bůh pracuje potichu". Nevím, jestli si někdy kladete otázku, zda Bůh k nám skutečně mluví a jak je to vlastně s Jeho vůlí v našem životě… Já někdy ano. Je pravda, že Bůh k nám mluví v přírodě, kterou velkolepě stvořil. Mluví k nám skrze životy druhých lidí. Také k nám mluví skrze okolnosti. A také k nám promluvil v Ježíši Kristu a v Bibli. Ale přesto nám někdy může připadat, jako by Bůh byl skrytý a neslyšeli jsme ho.
O tom a ještě o dalším bude dnešní kázání.
Zaměříme se především na prostřední část 2. kapitoly, na verše 11 až 26. Ty si dále rozdělíme do třech menších částí: Od verše 11 do verše 17 vidíme zvrácené jednání Elího synů. Od verše 18 do verše 21 vidíme Samuelovu věrnou službu a požehnání jeho rodiny. Zatímco od verše 22 do verše 26 vidíme, jak postupně zatvrzuje Hospodin Elího syny a připravuje jejich potrestání.
Zajímavé je a to si myslím je skoro to nejhlavnější v našem textu, že každá část a předěl začíná Samuelem. Bůh skrytě pracuje a připravuje příchod svého věrného na scénu. Samuel je Božím prostředkem, kterým mluví ke svému lidu. Zajímavé je, že jméno Samuel znamená "Slyší Bůh". Slyšíme ale také my Boží hlas?
Dovolte mi téma ilustrovat. Zaujal mě jeden příběh z druhé světové války o odvaze. Americké bombardéry útočily na německé město. To bylo bráněno flaky, protileteckými kanóny. Nacistický kanón zasáhl B17ku do palivových nádrží. Normálně by zásah způsobil explozi a smrt posádky. Žádná exploze. Když se po noční misi vrátil bombardér na základnu, technici prohlíželi letadlo. Pilot chtěl vědět, proč je naživu, normálně by už byl mrtvý. V palivové nádrži našli střelu. Pilot ji chtěl jako suvenýr. Když ji technici vyndávali, zjistili, že je nevybuchlá a poslali ji ke zneškodnění. Zjistili, že střela neobsahovala výbušninu, ale místo toho tam byl vzkaz. Na srolovaném papíru bylo napsáno česky: "Toto je vše, co pro vás v tuto chvíli můžeme udělat." Hrdinství některých ve válce se projevilo tak, že bojovali se zbraní v ruce, zatímco jiní museli pracovat nasazeni v Německu nebo v nacistických továrnách. Tito odvážní čeští dělníci se nesnažili vyhodit fabriky do vzduchu ani zabít Hitlera, ale "jen" nedali výbušninu do protileteckých střel. Tím zachránili mnohé letce před jistou smrtí a pomohli také zrychlit konec války.
Podobně Bůh někdy pracuje skrytě. Krok po kroku potichu připravuje změnu situace. Elí a jeho synové hřeší. Boží odpověď je, že připravuje nového kněze a proroka Samuele. Zatímco synové Elího kradou maso z oltáře a zavádí chrámovou prostituci, toho si nelze nevšimnout, i kdyby byl člověk hluchý a slepý… Samuel poctivě slouží Hospodinu. Tak je to i s námi, milí přátelé. Bůh nejedná vždycky hlasitě v našich životech, ale jedná skrze okolnosti a když vnímáme jeho vedení, vidíme, že je přítomný v našem životě. V tom můžeme i dnes vidět povzbuzení.
Když se vrátíme k našemu dnešnímu textu… Ve verších 11 vidíme, jak rodiče Samuele předávají jeho výchovu knězi Elímu. Ve verši 18 vidíme kontrast v Samueli. On na rozdíl od Elího vlastních synů je Bohu věrný a i když Hospodina osobně ještě nezná, věrně a tiše plní svěřené úkoly. Nosí lněný efód. To je znakem poctivé služby. Ježíš se také přepásal, když pokorně umýval nohy svým učedníkům. Tento efód není znamením moci, ale je to symbol pokory a věrnosti. Ve verši 20 vidíme požehnání Channinny rodiny skrze oběť Samuele. A na závěr, ve verši 26 vidíme obdobu novozákonního textu v Lukášovi, kde čteme, že Ježíš rostl a prospíval na těle a na duchu. Samuel prospíval a brzy se stal oblíbeným u Hospodina i u lidí.
Tedy mezi řádky, v našem příběhu o zvrácených synech a pasivním otci, jak to může na první pohled působit, vidíme naději. Naději připravuje samotný Hospodin, když si skrze zoufalou ženu vyvolí jejího syna Samuele, aby se stal jeho spravedlivým nástrojem. Vidíme jasné paralely mezi Samuelem a Kristem. V Kristu je také naděje v naší beznaději. On je ten spravedlivý Boží nástroj k vykonání díla Spásy. A On přináší do našeho života příklad poslušnosti. Toto dílo spásy se ale neodehrává hlučně, ale potichu. Neděje se za hlasitých fanfár a dramatických okolností. Ale odehrává se nenápadně. Malý klouček Samuel slouží jako předškolní dítě v chrámu u Elího. Jeho charakter a osobnost se líbí Hospodinu a později se líbí i lidem. Podobně i Ježíš jako kluk je v chrámu a je o něm psáno, že prospívá na těle a na duchu. Jak jsme četli v Lukášovi, je jako kluk v chrámu a naslouchá učitelům a dává jim otázky. Musím říct, že toto slovo mě hodně oslovilo a dává mi velkou naději. Věřím, že chytí za srdce každého rodiče, který je hrdý na své děti.
Stručně povězme, že Elího synové byli nevěrní. Nekonali dobře svou kněžskou službu. Izraelský systém kněží počítal s tím, že otec vychovával své syny ke stejnému úkolu, jaký měl on sám. To ovšem nezaručovalo, že tento úkol zvládne, ani že jeho synové budou věrně plnit svěřené úkoly. A taky se tak nedělo. Zneužívali svou autoritu. Brali si to, co jim nenáleželo. Nečekali ani na dokončení oběti a už se sápali na maso, které se mělo nejprve spálit a brali si více než jim náleželo. Elího synové byli pohoršením Božímu lidu.
Elí je zase příkladem pasivního otce, který zanedbal svou rodičovskou zodpovědnost. Byl možná dobrým knězem, ale jako otec selhal. A to mělo katastrofální důsledky.
Z toho můžeme jako vedoucí i obecně jako křesťané vyvodit důležité poučení. Ve slibu, který minulý týden skládali naši noví starší, slibují starší, že nebudou panovat a prosazovat se, ale budou pokorně sloužit druhým. Někdy se stává, že vedoucí místo aby věrně a laskavě vedli, rozkazují a panují jako nějací manažeři ve firmě. Jednají tak, jako by jim církev patřila. Ale církev není vlastnictvím lidí, ale vlastnictvím Božím. Musíme dávat pozor, jak vedeme. Když vedeme špatně, znevažujeme Boha a snižujeme úřady a role, které Bůh ustanovil v církvi. V tomto světě jsme zvyklí, že někdy šéfové hrají bohy a panují nad lidskými životy. Pokud nebudou zaměstnanci poslouchat, nezaplatí jim, vyhodí je na dlažbu. Tak to ale v církvi být nesmí. Proto náš dnešní text věřím apeluje na vedoucí, je jedno v jakém stupni či míře vedení jsme, abychom šli dobrým příkladem víry, života a vedení druhým. Služme příkladem, pokorně a laskavě.
Toto slovo ale nemluví jen do situace vedoucích. Uvědomíme si, že v biblickém myšlení je každý křesťanský muž knězem své rodině. Muži jsou vedoucí a zodpovídají za dobro své rodiny, jejíž hlavou jsou. Nemají jí vládnout násilím, ale mají pokorně a laskavě pečovat o svou rodinu jako o Boží vlastnictví. Rodina je dar od Boha a naším úkolem, bratři, je naše rodiny vést. To prakticky znamená, že nám není lhostejné, co se děje s našimi dětmi. Nemůžeme spoléhat na někoho jiného, že povede naše děti k víře a k poslušnosti. Je to naše role. Zároveň nám ani není lhostejné, co se děje s naším manželstvím. Co se děje s našima manželkama. Jsme velmi vděční za křesťanské matky a ženy, že i ony se podílejí na výchově, ale předávání křesťanské víry a formování charakteru je významně mužská role. Aby to nevyznělo nějak šovinisticky, je nutno zdůraznit, že Nový zákon posouvá tuto úvahu ještě o krok dál. Je psáno, že v Kristu už není muž ani žena, ale všichni jsme v Kristu nové stvoření. A jsme všichni, muži i ženy, královským kněžstvem. Tedy ženy jsou také kněžkami Páně. Kristus je naším veleknězem. Tedy tento text lze v Kristu jistě vztáhnout obecně na křesťany, na muže i ženy. Na naši zodpovědnost před Pánem za věrnou správu věcí. Na vedoucí, aby věrně spravovali církev. Místo vládnutí máme jít pokorným a dobrým příkladem v křesťanském životě. A na křesťany obecně, abychom žili v bázni před Bohem a byli dobrými správci. Tedy našich rodin, majetku, financí i času.
Pokračujme dál v našem příběhu.
Přečti 1. Sam 2,18-26.
Vidíme, že text je orámovaný veršem 18 a veršem 26. Samuel, přestože byl ještě mladý, pomáhal ve svatyni jak mohl. Elímu prokazoval úctu a pokoru. Jak ostrý kontrast s Elího syny, kteří svého otce neposlouchali. Elímu nebylo jedno, co si myslí Hospodin ani co si myslí lidé, snažil se se svými syny mluvit. Jenže bylo příliš pozdě. Když byl již starý, napomínal je, ale oni neposlouchali. Naproti tomu ve verši 26 čteme, že Samuel zdárně prospíval a brzy se stal oblíbeným nejen u Hospodina, ale i u lidí.
Pozoruhodné je, že vlastně ani jeden z Elímu svěřených synů neměl osobní víru v Boha. Elí znal Boží hlas, ale ani Samuel ještě Boží hlas neslyšel. Osobně poznal Hospodina až ve 3. kapitole. Ten příběh stojí za to prozkoumat. Podobně si můžeme položit otázku, v čem je tedy rozdíl? Na jednu stranu Elího synové jsou zavrženi. Na druhou stranu je Samuel vyvolen. Na jednu stranu Elího synové hřeší a na druhou stranu Samuel věrně slouží. Zdá se, že věrnost ve svěřených úkolech, poctivost a spravedlnost v našem jednání je to, co dělá tento rozdíl. Nepochopte mě ale špatně. Nemluvím tu o spasení ze skutků ani nechci popírat evangelium Boží milosti. Člověk je spasen na základě víry. Ale bavíme se tu o období, když ani Samuel ani Elího synové vlastní víru ještě neměli. A ano, jistě platí, že Bůh spasí i hříšníky, právě hříšníky, ale právě hříšníky, kteří poznají vlastní hřích a činí pokání. A těmito hříšníky zřejmě Elího synové nebyli.
Elí je příkladem člověka, který selhal, ale pokorně přijímal Boží vůli. Věděl, že přichází trest za to, co učinil. Není to příklad k následování, ale vidíme na jeho životě, že slyší Hospodina a přijímá to, co mu Bůh říká. Na jeho synech ale tento postoj nevidíme. I když jim jejich otec domlouvá, je jim to jedno. Jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven. Na Channě a Elkánovi vidíme víru rodičů, kteří svěří svého milovaného syna do výchovy Elího. Zdá se, že své pokání si Elí odpracuje na věrné výchově Samuele. Na Samuelovi pak vidíme malého chlapce, ze kterého zraje Boží muž.
Bible nám předkládá různé příklady k našemu poučení a vyzývá nás, abychom se rozhodli, které příklady chceme následovat. Bůh k nám mluví a volá nás k pokání a zodpovědnosti. Zodpovědnosti za naše životy. K životu v bázni Boží před Hospodinovou tváří. V tom všem vidíme tiché Boží jednání, které je přesto tak zjevné, když jsme naladěni na Božího Ducha a sledujeme Jeho vůli.
Dovolte mi na závěr náš dnešní text ilustrovat čteným novozákonním veršem z Marka 9,35-37.
"Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech."
Samuel je příkladem věrného služebníka, který plní Boží vůli. Milí přátelé, Bohu záleží na věrnosti člověka. Není mu jedno, jak děláme svou službu. A nezáleží tolik na tom, jaká služba to je. Zatímco Ježíšovi učedníci se hádají o moc, o své postavení, Ježíš ukazuje příklad služby. Podobně je to někdy s námi. Zatímco se hádáme o to, kdo je lepší a kdo slouží lépe, jsou tu lidé, kteří potřebují pomoc. Bůh to s námi ale nevzdává a neustále nás vede k sobě a k uvědomění, že služba není o nás, ale o Bohu. Nejde o nějaké ponižování nebo pocity méněcennosti. K tomu nás Bůh nevede. Nejde o to se snižovat a shazovat to, co dělám já nebo druzí. Ale uvědomit si, že to, co děláme zapadá dobře do Božího plánu a má to smysl. Službou není míněna jenom služba slova, nebo zpívání, to je jistě důležité, ale služba Bohu má být každý okamžik našeho života. Ať už vychováváš děti, nebo řídíš auto, nebo jíš s druhými, ať je to služba, která oslaví Boha. Ať každý okamžik našeho života za něco stojí a není promarněný. Na každém okamžiku záleží.
Někdy nám může připadat, že Bůh není vidět nebo slyšet. Samuelovi to tak jistě muselo připadat. Ale když se podíváme z odstupu, vidíme, že nás Bůh skrytě vede a mluví k nám různými, někdo pro nás těžko pochopitelnými způsoby. Nezapomeňme ale na to, že k nám již promluvil v Ježíši Kristu. Ten pro nás zemřel na kříži a díky Němu můžeme Boha poznat.
Amen.

Channa a Samuel

2. března 2015 v 12:28 | Grizly |  Kázání
Channa a Samuel - úvod do 40 dní s Biblí a série






Úvod
Milí přátelé, bratři a sestry, posluchači na internetu, dnes je významný den, oslavujeme 8 let od té doby, co vznikla Skalka. Jsme moc vděční Pánu Bohu, že tu můžeme být a že mezi námi Bůh jedná. Noví lidé se připojují k našemu společenství a ti, kdo jsou tu delší dobu, rostou ve víře a ujímají se nových zodpovědností. Jsem za to velmi rád a jsem tím velmi povzbuzen.

Kontext
Jsme v postním období, proto je také čas na změnu, dnes začínáme novou sérii kázání. V souvislosti s projektem 40 dní s Biblí, je to skvělá příležitost společně číst Bibli, konkrétně 1. a 2. knihu Samuelovu. V hebrejském, tedy původním textu, je tato historická část Bible zařazena mezi tzv. Přední proroky. Mezi přední proroky patří knihy Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova a 1. a 2. Královská.
Proč se tak jmenují? Copak nejsou proroci Izajáš a Jonáš apod.? Historie v Bibli nikdy není neutrální a Bible předkládá kromě faktů i výklad skutečností. Je to proto, že Pánu Bohu není jedno, jak to s námi lidmi je, ale kromě faktů, jak je vnímáme z vlastní zkušenosti nám i předkládá svůj názor, co si o nás o lidstvu, které stvořil, myslí a nabádá nás ke změně. Přední proroci tedy nejsou proroci ve vlastním smyslu, ale je to prorocká historie v Bibli. Proto jestli nemáte rádi dějepis, nezoufejte. Nepůjde o nezaujatý výklad, ale o živé a pravdivé životní příběhy. Proto jsme nazvali tuto sérii příběhy nebo zápasy Božího muže. Je zajímavé, že tento název nebude odpovídat ani tolik nadpisu dnešního kázání. Protože dnes ani příští neděli nebudeme ani tolik mluvit o Božím muži, jako o Boží ženě. Channa je jednou ze dvou manželek Elkány. Elkána má doložený rodokmen, tak víme, že to není vymyšlená postava, ale je skutečná a pro autora této knihy bylo důležité vysvětlit, kdo to byl. Nám může připadat, že rodokmeny nejsou důležité, ale pro Pána Boha to důležité je. Za prvé, protože to pro nás zaznamenal do Bible. A za druhé, protože evangelia začínají rodokmeny Ježíše. Na tomto místě je důležité znovu připomenout, že Bible - tedy Starý a Nový zákon je jedna kniha, která je jedním Božím vyprávěním. Vidíme a uvidíme, jak Bůh jedná v lidských dějinách. Bůh není nějakým bohem s fousy na obláčku, ale aktivně
vstupuje do našich životů, mluví k nám a jedná. My to možná někdy nevidíme, když prožíváme naše zápasy, ale skutečně tomu tak je.
Když se pak ohlédneme, vidíme Boží jednání. V této sérii, která bude pokračovat i v dalších dílech, uvidíme zápasy klíčových postav Bible, Samuele, Saule a Davida. O těchto králích jsou knihy Samuelovy. Skutečné příběhy vypráví události ze života lidí 10. století před Kr. Samuel byl prorok, který pomazal Saule i Davida, jak později uvidíme. Začátek vyprávění nás ale zavádí do doby, kdy se ještě Samuel nenarodil. Samuel sám byl syn, kterého počala neplodná matka. Tím nám připomíná i další biblické postavy, Ráchel, Rebeku, Sáru ze Starého a také Alžbětu z Nového zákona. Svým způsobem je příběh Samuele a Channy podobný i příběhu Ježíše. O tom se dovíme příště od Petra Vopařila, který nám vyloží Channinu modlitbu nebo spíše chvalozpěv, který je tak podobný Magnificatu, Mariině písni z Lukášova evangelia. Stejně tak je klíčové, že Marie nepočala Ježíše s Josefem, ale Ježíš, Boží Syn byl počat z Ducha Svatého. Podobně Samuel, klíčový prorok Zadních proroků, 1. knihy Samuelovy, byl počat sice skrze Elkána, Channina manžela, ale bez Božího milosrdenství by to nešlo. Jméno Samuel znamená "Bůh vyslyšel" nebo "ten, který je od Boha" nebo také "ten, nad nímž je vzýváno Boží jméno."

Tři roviny vyprávění
V knihách Samuelových vidíme tři důležité roviny vyprávění. Za prvé, je to politická rovina. Někdy nám připadá, že Bible a křesťanská víra s politikou nijak nesouvisí. Tak je to i ve společnosti, lidem mimo církev připadá, že křesťanství vůbec nesouvisí s normálním světem, křesťané jsou lidé uzavření v kostele a zahledění do svých problémů. Proto světu připadá církev někdy jako nepraktická elitářská instituce,
která ne a ne zaniknout a navíc po nás chce ještě peníze.

Vtip

Podobně jako v tom vtipu, který si vypráví ateisté o církvi. Otec si povídá s Ježíšem
v nebi a ptá se ho, "co ta tvoje církev na zemi?" Ježíš říká, co? A Duch svatý přiletí a řekne: "No ty lidi, kteří se 2 tisíce let modlí v kostele." A Ježíš řekne, "aha… ty myslíš ten klub, co jsem založil, když jsem byl na zemi. To ještě existuje?"
Tenhle cynický vtip, který je jistě nepravdivý, protože Ježíš je Pánem své církve, ukazuje na vnímání křesťanství a církve společností. Situaci ještě zhoršuje skutečnost, že často my jako křesťané všelijak klopíme uši a věšíme hlavu a nedokážeme lidem vysvětlit, že Bůh nejen stvořil tento svět, ale také v něm aktivně jedná a stejně tak církev, kterou založil Ježíš Kristus, Boží Syn, s tímto Božím jednáním
ve světě neodmyslitelně souvisí. Politická rovina knih Samuelových nám křesťanům církve i lidem ze světa dosvědčuje, že to má být jinak. Lid Boží nemá být uzavřeným lidem, ale jako Bůh intervenuje ve světě, i my se máme starat o utrpení a životy druhých a laskavě a v moci Božího Ducha máme do světa a do lidských životů vstupovat modlitbami, slovy a praktickou pomocí.

Druhá rovina je bohoslužebná
.
Samuelovské vyprávění začíná i končí chrámem. Samuel je vymodleným synem neplodné Channy, která slibuje Hospodinu, že jestli jí ho dá, Samuel zasvětí svůj život Bohu. Stane se Nazírem. Pro dnešního člověka Nazír by vypadal jak hipík s dlouhými vlasy, asi tak jako Jan Křtitel. 1. Samuelova začíná v Chrámu, kde Channin Syn Samuel slouží Bohu spolu se starým knězem Elím. A skoro na konci této knihy vidíme prvního izraelského krále Saule obětovat Bohu. Nebyl trpělivý a nepočkal na Samuele proroka. Král neměl obětovat, to byla role proroka a kněze. Samuel tedy není jen prorokem, ale představuje kněžskou postavu. Opět vidíme Kristologické rysy. Samuel je typem Krista. Podobně jako David je jako král typem Krista. Kristus je prorok, kněz a král v jedné osobě. Ale lidem tyto tři role nikdy nesmí splynout.
Když Saul obětoval, ukázal tím, že si Boha neváží a že si chce dělat, co sám uzná za dobré. Bůh nad ním vyhlásil soud a ustanovil nového krále Davida. Ten bude mít srdce u Hospodina a bude dělat to, co mu náleží. Ani David nebyl dokonalý příklad, mnohokrát selhal, o tom Bible jasně svědčí, ale David reaguje v pokání na Boží intervenci skrze proroky. Tedy Samuel i David jsou kristologickými postavami, zatímco Saul je spíše postavou lidskou, i když je otázka, proč si Saule Bůh vybral. Ve světle lidské touhy po tom, aby měli krále jako ostatní národy vidíme, že Bůh vstupuje do lidského přemýšlení a nebojí se jednat v dějinách člověka, i když jsou zasaženy špatnými přáními a hříchem.

A to nás přivádí k třetí rovině vyprávění, lidské, osobní.
Stejně jako Channa vede zápas na modlitbách s Hospodinem o svého ještě nenarozeného syna, Samuele. Tak i Saul svádí velmi osobní zápas s oslicemi svého otce a Pelištejci, nepřáteli Izraele. Stejně jako David svádí zápas se Saulem, který ho chce zabít. Stejně jako David svádí zápas s nepřáteli i bojuje doslova se svými syny, tak i my vedeme v našem životě zápasy, do kterých nevidí stejně dobře nikdo jiný než my sami a Pán Bůh. Na rozdíl od nás, kteří ztrácíme naději a trpíme bolestmi a zoufalstvím, když se okolnosti našich životů nemění, i když bychom to chtěli, Bůh vidí budoucnost a má naši budoucnost ve svých rukou. V tom můžeme najít povzbuzení dnes i během následujících týdnů, kdy můžeme společně číst knihy Samuelovy. K tomu vás povzbuzuji, rozpisy máme na nástěnce i v na webu.

Bůh tedy jedná na těchto třech rovinách, v rovině společenské, politické, v rovině bohoslužby i v rovině osobní, lidské.







Struktura kázání
O tom by mohla vyprávět i hlavní postava našeho příběhu Channa. Dnešní slovo je rozdělené do třech menších oddílů: 1. kapitola 1. Samuelovy, od 1. do 8. verše nás uvádí do osobního zápasu této hrdinky víry. V druhé části, od verše 9 do verše 20, nás seznamuje Boží slovo s Channinným modlitebním zápasem. Doslova platí, že lidé hledí na naše chování, ale do srdce vidí Hospodin. A třetí
část, od verše 21 do konce 1. kapitoly, nám ukazuje, jak byla Channa věrná v dodržení svého slibu Hospodinu. Skutečně přivedla Samuele do chrámu v Šílu. A tak se na scénu našeho vyprávění dostává Bůh, který vyslyšel Channinu modlitbu, vlastním jménem Samuel.

Poprosím o druhé čtení od verše 9 do verše 20.
Možná to někteří znáte, ne nadarmo se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Penina tak dlouho dotírala na Channu, tolikrát ji připomínala, že nemůže mít děti a ona může, že pro Channu byl život opravdu nesnesitelný. Zkuste si to představit. Rodinka s mnoha dětmi, jeden táta, dvě mámy. Možná nám to přijde divné, ale v dnešní společnosti, kde už jeden muž a jedna žena
není základní vzorec se tohle může stát. Nemluvě o více tatíncích nebo dvou maminkách bez tatínků apod. Tady jsme v roce 1000 př. Kr. a monogamní manželství není normou. Kdo si mohl dovolit mít více manželek, udělal to. Více manželek, větší šance mít mužského potomka. Podobně jako dnes v islámu. Více mužských potomků, větší možnost odkázat dědictví někomu schopnému. To samozřejmě přinášelo i svoje problémy. Podobně jako když dnes máte rozvedené rodiny, jeden tatínek, jedna maminka z jednoho manželství, několik dětí, druhá žena z jiného manželství a pár dětí… Ta situace je docela reálná. Rozdíl je v tom, že tenkrát měl muž závazek vůči oběma ženám. A v tom byl Elkána příkladným manželem a otcem. Přesto to nestačilo, aby se Channa cítila dobře. Ukazuje to, že svár mezi lidmi může být tak hluboký, že ani lidská láska nestačí. Představme si to jako rozhovor mezi ženami a dětmi.
Penina říká: "Channo, mají všechny děti dost jídla? … Proboha, já úplně zapomněla, vás je tak mnoho, těžké je spočítat všechny tvé děti. Maminko, slečna Channa nemá žádné děti. Co jsi řekl, zlatíčko?" Hlasitěji řekne: "Řekl jsem, že slečna Channa nemá děti." P: "Slečna Channa? Ó ano, ona nemá děti. A nechce děti? Ó ano, chce mít děti, opravdu hodně po tom touží…" Penina pošeptá Channě:
"Chceš mít také děti, že jo?" Nahlas: "Nechce také tatínek, aby měla Channa děti? Ó ano, hodně po tom touží. Ale ona je pro něj zklamáním, protože nemůže mít děti. Proč nemůže? Proč? Protože jí to Bůh nedovolí. Má Bůh rád slečnu Channu? No, já nevím… Co myslíte? Mimochodem, budu mít další dítě. Myslíš, že někdy budeš mít dítě?" Zkuste si to představit. Jak byste se cítili na místě Channy? To se ani nedá popsat.
Jedinou útěchu, kterou mohla Channa najít, mohla najít u Boha. Ani mužova láska nestačila, aby mohla tento významný sociální hendikep a stigma zmírnit, přebít hanbu a zoufalství, které musela Channa cí !@#$%^&*. Možná váš problém není, že nemůžete mít děti. I když pro mnoho dnešních rodičů to opravdu je problém. Bezdětnost a neschopnost párů počít dosahuje rekordních čísel. Je to civilizační problém. Možná si říkáte, že mnohoženství není dnešní problém. Ale za pár let se můžeme vrá !@#$%^&* do doby před 9. stoletím po Kr., kdy Cyril a Metoděj u nás zavedli monogamii. Svým způsobem jsme na tom ještě hůře, protože z hlediska postmoderního člověka je rodina a monogamní vztah překonaný. Možná budou za pár let křesťané jen nevýrazná menšina, která hájí staré řády. Tak je to již dnes.
Navíc soupeření o srdce ženy nebo muže je nadčasový problém, narušené vztahy, které to přináší, jsou jistě nadčasové. A pocity, které lidi mají, když po něčem z celého srdce touží a nemůžou to mít, jsou krajně nadčasové. Bible je nadčasová kniha. Proto stojí za to ji číst. Možná že dnes lidé netouží tolik po něčím srdci, ale spíše po autu, lepší práci, lepším postavení, kdo ví. Nedávno jsem dělal anketu asi v 6 třídách na ZŠ. I když jsem v této oblasti cynik a nejsem optimista ohledně lidí, překvapilo mě, jak je pro děti důležitá rodina, přátelství, vztahy. Psal jsem v rámci psychologie jednu práci a s manželkou jsme vyzkoumali, že důvodem, proč po tom děti tolik touží je fakt, že kvalitní rodinné zázemí, přátelství a vztahy v dostatečné míře a kvalitě nemají.
Každopádně když si představíme, po čem nejvíce toužíme a nemůžeme to mít, možná se myšlenkově aspoň trochu přiblížíme Channině zápasu. Channa šla do chrámu a modlila se. Byla to žena, která měla hluboký vztah s Bohem a věděla, že Bůh je všemohoucí a je schopný jí dát to, co její muž nemohl a ona nemohla, protože byla neplodná. Dalším člověkem na scéně je kněz Elí. Ten je již otrávený ze svých synů, kteří zneužívají své postavení kněží. Takže Channě dokonce vynadá, že je opilá. Nebylo totiž zvykem, aby se někdo modlil potichu. Její rty se však pohybovaly. Byl již zvyklý na to, že jeho synové v Chrámě
spávali s prostitutkami a kradli z obětin porce masa. Nebyl zvyklý vidět v chrámě někoho, kdo by se tam šel jen tak modlit. Možná si pomyslíte, jak na tom Izrael asi byl v této době… Není divu, že doba byla těhotná po prorocích, jakým byl Samuel. Když Channa Elímu vysvětlila, že není opilá a že se modlila, Elí již zareagoval tak jak měl a dal jí požehnání. Text je velmi lakonický. Jen říká, že Channa byla s Elkánou, otěhotněla a narodil se Samuel. Zázraky se někdy dějí potichu. Jak jsme již řekli, Samuelovo jméno znamená "ten, nad kterým se vzývá jméno Hospodina", nebo "Bůh vyslyšel". To opravdu dává smysl.
Tenkrát opravdu lidé dávali svým dětem jména, která něco znamenala. Tedy scéna beznaděje a zoufalství se změnila modlitbou a zásahem shůry.

Poprosím o třetí čtení od verše 21 do konce kapitoly.
Střih a scéna třetí. Elkána putuje s Peninou do Šíla, do místa, kde se Channa zoufale modlila. Channa má již syna a stará se o něj. Protože je malý, nechce jít Channa s ročním Samuelem na tuto cestu. Nešlo ani o vzdálenost, Šílo je od Rámy asi jen 15km, lidé v té době byli zvyklí cestovat na dlouhé vzdálenosti, aby se mohli účastnit bohoslužeb. Jde o to, že po psychologické stránce má Channa již dost síly být sama, vzepřela se Penině, nechce dál snášet její ponižování. Elkána by mohl dělat problémy, ale svár mezi ženami znal, a tak mu Channin návrh přišel vhod. Možná mohl strávit víc času se svou druhou ženou a prokázat jí, že ji také miluje. Je zajímavé, že když asi ve třech letech odevzdala svého syna Hospodinu, aby sloužil v chrámě a učil se od Elího, Hospodin jí dal ještě 5 dalších dětí. Channa mohla skutečně říct, že z ní Hospodin sňal pohanění. A Penina zavřela zobák. Když Channa mohla mít děti, je možné, že se později obě ženy usmířily a domácnost se zklidnila, ale to se můžeme jen dohadovat. Chválu Channy příště přiblíží Petr Vopařil, nebudu mu vykrádat jeho díl. Pokud jste nedočkaví, podívejte se do Bible, tam to všechno je. V druhé kapitole 1. Samuelovy. Neumím si ale lidsky představit, jak muselo být těžké pro Channu a pro Elkána vzdát se svého jediného syna. Zase vidíme krásný předobraz Krista. Jak muselo být těžké pro Boha obětovat svého jediného Syna? Jak muselo být těžké pro Abrahama obětovat svého syna Izáka? Jak Otec, tak Abraham věděli, že to dobře dopadne. Stejně tak i Channa věděla, že je v dobrých rukou Hospodina. Ale stejně. Vidíte, že téma oběti je v Bibli jako červená niť, která se táhne celým velkým příběhem. Samuel je skutečně jedinečný. Jak vidíme, když se dokázala Channa vzdát svého dítěte, narodily se jí další děti. Když v modlitbě odevzdala své pocity Hospodinu, měla sílu pokračovat dál. Hospodin změnil okolnosti jejího života. Věřím, že to platí i o nás, když se upřímně modlíme k Bohu a dáme mu své hořké pocity, pocity nespravedlnosti a modlíme se v souladu s Jeho vůlí,
On naše modlitby vyslyší. Tady si neodpustím jedno varování a upozornění. Nedělejme z tohoto příběhu baladu na evangelium prosperity. Neznamená to, že když se budeme modlit za milion dolarů, že do druhého dne přijdou na náš účet. Dokonce to ani neznamená, že když jsme neplodní,
tento text nám zaslibuje, že to Bůh ve 100% případů změní. Marie, která počala z Ducha Svatého byla jen jedna. A Samuel byl opravdu hodně potřeba. Myslím, že náš příběh nám ukazuje něco hlubšího. Ukazuje nám, že Bůh vstoupil do utrpení Channy. Ukazuje nám, že člověk a lidská láska nemůže dostatečně potěšit bolavé srdce, srdce krvácející žalem. Ale Bůh může. Bůh nemusí odstranit utrpení z našeho života, to udělal v životě Channy protože chtěl.
Věřím ale pevně, že tak jako to u dělal v Channině případě, Bůh bude s námi v našem utrpení a někdy může dokonce změnit okolnosti našeho života, tak jak sám Bůh bude chtít. S tím se jako zralí křesťané musíme vyrovnat.

Bůh není naše modlička nebo nástroj pro dosažení našich cílů. Bůh není kosmický automat
na splněná přání. Ale Bůh je náš otec, pokud věříme v Ježíše, jsme jeho dětmi. A děti mohou přijít do Boží blízkosti. A být s tátou. A to je ještě lepší než vyhrat v loterii nebo dostat ještě lepší hru na playstationa či rychlejší auto. Vylévání srdce před Hospodinem má smysl.
Evangelium je, že se narodil Samuel, který v souladu s Boží vůlí vedl lid k pokání a připravil přechod před-královské společnosti k době králů. Samuel pomazal Saule a Davida. Když vnímáme příběh jako celek, vidíme kontrast s Elího syny, kteří nebyli věrní Hospodinu, Samuel byl věrný.
V dalším vývoji uvidíme, jak odpověď na Channinu modlitbu bylo hluboce v souladu s Boží vůlí. Když se modlíme v souladu s Boží vůlí, Hospodin naše modlitby vyslyší.



Závěr
Co s tím? Za prvé, čtěme Bibli, tam to všechno je. Pokud aktuálně nemáš svoje čtení, vezmi si list s doporučeným čtením a ráno nebo během dne čti 1. a 2. Samuelovu a 1. Petrovu a Marka. Uvidíš, že budeš povzbuzen tím, že Bůh jedná v lidském životě. My s Mirkou to děláme a jsme za tato čtení moc rádi.
Za druhé, pokud nechodíš, zapoj se do biblické skupinky, kde budeme tento příběh číst postupně a diskutovat nad jeho významem a smyslem pro náš život.
A za třetí, neboj se a věř, tak jako Channa, že Bůh slyší Tvoje modlitby a je v Tvých zápasech s Tebou. Neopouští Tě, vidí Tvoje trápení. Pokud máš děti, můžeš je svěřit do Boží ruky. Pokud jste svoje děti nedali k požehnání, berte to jako nabídku, rádi budeme žehnat vašim dětem. Můžete své děti přivést do shromáždění a pokud chcete, rádi jim budeme žehnat. Já s Mirkou jsme moc rádi, že jsme mohli požehnat našemu synovi Vojtovi. Pokud máte již velké děti, věřte Bohu, že když se modlíte za své děti, Bůh je věrný a vaše modlitby slyší a svým způsobem a ve svůj čas je vyslyší. Pokud děti nemáte a chtěli byste mít, věřte, že Bůh slyší i tyto modlitby, podobně jako Channinu. Pokud už děti nemáte a nebo děti nemáte a nechcete, i vy věřte, že Bůh je s vámi a má vás rád. Bůh je s námi v každé situaci našeho života. Amen.