Leden 2015

O Josefovi a jeho snech (Gn 37)

19. ledna 2015 v 7:31 | Grizly |  Kázání
Úvod
Milí přátelé, bratři, sestry, hosté a posluchači na internetu, dnes budeme začínat novou sérii kázání na téma Josefův příběh. Možná, že víte, že v Bibli najdeme 11 Josefů, tak o kterém bude řeč? Nebude to Josef, adoptivní otec Ježíše. Bude to významná postava ze Starého zákona, nejmladší syn Jákoba, třetího praotce Izraele. Náš velký příběh najdeme od 37. kapitoly v první knize Mojžíšově, zvané Genesis.
Většina lidí, co znám, má příběhy ráda. Pokud jde o příběhy ze Starého zákona, dokonce i moji rodiče mají rádi Starý zákon, i když jsou ateisté. Věřím, že je tomu tak proto, že Bible je pro ně i přes jejich nevíru moudrá kniha, které stojí za to naslouchat. Když jsem dal nedávno svému tátovi Bibli, takovou malou modrou Gedeonku, o 14 dní později mi zklamaně řekl, že se těšil na to, až si přečte Genesis. Musím říct, že mě překvapil a potěšil. Tak jsem mu dal celou Bibli, aby si mohl přečíst známé příběhy o stvoření i další známé příběhy, které člověka, dokonce i ateistu osloví. Jak říká Werich, čtěme Bibli, tam to všechno je.
Než se ale do příběhu zakousneme, dovolte mi krátké motivační slovo. Když nasloucháme příběhům z Bible, hrozí nám dvojí nebezpečí. Za prvé, tím, že jde často o známé příběhy, hrozí nám, že si řekneme v mysli, že to už znám, a tak buď vypnu a myslím si na něco jiného a nebo za druhé, upadnu do režimu pohádky, kdy slyším jen to, co už znám a nenaslouchám příběhu jakožto Božímu slovu. Beru Bibli jen jako pohádku, která je zajímavá a jsem osloven krásným příběhem, ale neuvědomuju si zásadní skutečnost, že Bible je inspirované Boží slovo. To znamená, že Bůh k nám promlouvá živě a nově i dnes.
Proto si připomeňme dva biblické verše z Nového zákona, které nám říkají, jak máme naslouchat biblickým příběhům. První verš je z 2. Tim 3,16: "Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě a k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu."
Apoštol Pavel nám říká, že Starý zákon je inspirované Boží slovo a je užitečné. Toto slovo je velmi aktuální zvláště v dnešní době postmoderní. Jeden kazatel velmi pěkně charakterizoval dnešní křesťany jako televizní křesťany. Já bych k tomu dodal, že televize už je mrtvá, tak bych spíše řekl že jako křesťané jsme instantní internetoví křesťané.



Čím se dnešní postmoderní křesťanská víra vyznačuje? Za prvé, chceme všechno hned. A za druhé, máme tolik zdrojů, že nevíme co s nimi. Je pravda, že naše myšlení je velmi ovlivněno tím, co vidíme kolem sebe jako vzory. Ať už jsou to příběhy z televize, novin, časopisů nebo z internetu nebo jsou to filmy, seriály, sekulární vzory utváří naše hodnoty a způsob, jak hodnotíme vztahy a realitu kolem nás. Proto je podstatné si připomínat, že pro křesťana je Bible Božím slovem a její příběhy jsou paradigmatem našeho jednání. Samozřejmě nejde o to mechanicky kopírovat kulturu starověku.
Tak co tím proboha myslím? Příběhy, jako je ten dnešní představují mj. vzor jednání člověka, který je věřící. Můžeme se na Josefa dívat kriticky, ale zároveň můžeme v jeho životě pozorovat působení Boží milosti. A to je něco, co stojí za to. Bible pro nás tedy představuje živý vzor jednání a myšlení, jakési zrcadlo. Když se díváme do Božího zrcadla, vidíme sami sebe v naší odhalené podobě. Bible nás konfrontuje s tím, co je skutečně správné a špatné. A co je cílem této konfrontace? Není to jen pocit viny, ale je to náprava k lepšímu. Cílem jsou dobré skutky. Četli jsme přece..."aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu."
A to nás přivádí k druhému novozákonnímu verši z Jakuba. Je totiž další nebezpečí. Tím nebezpečím je to, že budeme pouze posluchači, že budeme osloveni, ale nebudeme poslušní Božího slova. Proto nás Jakub, bratr Ježíše v 1. kapitole listu Jakuba vyzývá: "Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe. Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe a odejde a hned zapomene, jak vypadá..." Včera jsme byli s Petrem na zajímavém semináři o vedení biblických skupinek. Jeden bratr kazatel řekl zajímavou věc. My jako lidé máme tendence si vytvářet vlastní výklady Bible. Děláme to proto, abychom se vyhnuli přímému smyslu a aby nás Boží slovo neohrožovalo. Výzva pro nás tedy spočívá v tom, abychom nechali příběh Písma na sebe působit a dovolili Božímu Duchu nás nejen oslovit, ale i konfrontovat. Když pak zahlédneme sebe jako hříšníky, budeme prosit Boha o Jeho milost ke změně a budeme usilovat Boží slovo žít, nebudeme jako ten člověk, co se podíval do zrcadla a odejde pryč nezměněn, ale budeme Božími muži a ženami, kteří budou Božím Duchem a slovem formováni k Božímu obrazu. Tak to bych nám všem přál dnes.


Důvod, proč jsem tohle všechno říkal je skutečnost, že následující 4 týdny budeme přemýšlet na pokračování o Josefovi a jeho příběhu. Chci vás povzbudit, abyste si příběh přečetli i sami doma, začíná v 37. kapitole Genesis. Dovolte mi tedy přečíst ještě jednou, podle jiného překladu náš dnešní příběh o Josefovi a jeho snech. Naslouchejme pozorně.

Jak příběh máme číst a jak mu rozumět? Jednak vnímáme rozměr mezilidských vztahů. Bible nám zkrátka říká jak to na světě chodí. Příběh můžeme číst jako příběh žárlivosti a nenávisti a bratrského soupeření a navíc slepé rodičovské lásky. Není divu, že Bible oslovuje i nevěřící! Josef je nejmladší syn Jákoba. Jákob měl dvě manželky, Ráchel a Leu. Leu neměl tolik rád, protože nebyla tak krásná jako Ráchel. Když Ráchel umřela, Josef byl v Jákobově stáří jedinou připomínkou na zašlé časy, kdy miloval svou ženu. Musel za ni také 14 let pracovat, aby ji získal. Láska ženy není zadarmo a chlap se nadře. Bible je realistická. Možná až bolestivě realistická. Tedy příběh o Josefovi je reminiscencí, vzpomínkou na Jákobovu lásku. Josefovi bylo 17, byl to nejmladší syn, zřejmě také nejrozmazlenější syn. Mezi syny navíc panovalo soupeření. Vždyť to byli synové ze 4 matek:) Ráchel a Lea měly dvě konkubíny. Z těchto 4 žen a jednoho muže pocházelo 12 synů Izraele. Z dnešního pohledu je to velmi kuriózní. Ale když se podíváme na dnešní postmoderní rodinu, která je rozbitá a není výjimkou, kdy děti pocházejí z různých vztahů a pak jsou jejich rodinné vazby velmi složité a všelijak zašmodrchané, náš příběh je až příšerně realistický. V čem ale může na druhou stranu oslovit nás "morální" lidi, kteří máme jen jednu manželku a nebo manžela pro celý život a nemáme bokovky ani více dětí z více zdrojů?
Druhou rovinou příběhu je právě Josefův sen. Na první pohled, viděno optikou rodinných vztahů si to Josef pěkně polepil, když se vytahoval svým snem. A povězme, že ho jeho bráškové fakt nesnášeli. Nejen že dostal drahou látku, která byla nad zlato. Dokážete si představit, že svým dětem nadělíte plyšáky za dvě stovky a nejmladšímu koupíte autíčko za 20 tisíc? Nebo jinou super drahou hračku? Trochu nepoměr. A Josef dostane sen. Už se vám, milí přátelé, bratři, sestry, hosté a posluchači na internetu, stalo, že jste měli sen, který změnil váš život? Josefovi se to stalo. Měl dokonce dva sny. Zajímavé na Josefově příběhu je, že nejen že měl sny, ale on jim i rozuměl. Pán Bůh mu nedával jen sny, ale dával je i lidem v jeho okolí a on je dokázal vykládat.

Později uvidíme v příběhu, že dal dva sny jeho spoluvězňům a on jim podal pravdivý výklad. A pak dal sen faraonovi a Josef se dostal z vězení a stal se mužem číslo 2 v Egyptě. Neskutečný příběh. Máme se na co těšit.
V naší 37. kapitole dostal dva sny o své rodině. V této rovině příběhu vidíme adolescenta, který si ještě přisadí a řekne svým bratrům, kteří ho nesnáší a dokonce svému milujícímu otci, že bude někdo a že se mu budou všichni klanět. Pocit výjimečnosti je způsob, jak reaguje nejmladší syn na odmítnutí od svých sourozenců. Kromě lidského rozměru ale můžeme vidět něco velmi zvláštního. V příběhu vidíme Boží svrchovanost a Boží záměr zachránit rodinu Josefa od jisté smrti. Nezapomínejme na to, že Josef je synem třetího patriarchy Jákoba, který byl synem Izáka, který byl synem Abrahama. Když vidíme velký příběh, vidíme, jak do tohoto velkého příběhu příběh Josefa zapadá. Když čteme příběh Josefa jako celek, od 37. do 50. kapitoly, vidíme, že později nastane v zemi hladomor a rodina bude muset utéct do Egypta, aby přežila. A jak by mohla být zachráněna? Jákobův syn Josef je kvůli nenávisti bratří prodán Midjánským kupcům a dostane se do Egypta. V Egyptě se vypracuje na muže číslo 2 hned po faraonovi a z této pozice může pomoci svojí rodině. Celá jeho rodina se doslova před ním ukloní, protože ji zachrání. Trochu předbíhám příběh, abychom viděli, kam směřuje. Takže Josefovy sny nejsou jen produktem jeho rodinné konstelace, vždyť je nenáviděný bratr a milovaný syn. Ale jde o prorocké sny, ve kterých sám Bůh prozrazuje, jaký je Jeho záměr s Josefem. Možná by bylo moudřejší si sen nechat pro sebe. Snad by to Josefovi nezkomplikovalo tolik život. Na druhou stranu, jak by se dostal do Egypta? Zdá se, že detaily příběhu naznačují jeho vývoj. Vše do sebe až podezřele a záměrně zapadá. To věřím uvidíme v dalších týdnech. To je tedy druhá rovina. Bůh je svrchovaný v našem životě, chrání nás před nebezpečím a není Mu jedno, co s námi bude. Je Bohem, který má v rukou budoucnost. On dobře ví, jakou cestou půjdeme ještě než se rozhodneme a dobře nás životem vede a provede až do konce. On zamýšlí s našimi životy dobro. To je věřím druhá rovina příběhu. To je velmi oslovující. Navzdory naší nezralosti a chybám, které ve vztazích děláme, Bůh je věrný a plný slitování. Navzdory našemu hříchu a temnotě v podobě pýchy a arogance v našem srdci, Bůh je plný odpuštění a lásky. To je rozměr, který dobře chápeme, zvláště tuto neděli, kdy přistupujeme znovu k Večeři Páně. Bůh nás přijímá takové jací jsme.


Tak jako přijal Josefa a měl s ním zvláštní plán. Dobrý plán. Tak má i zvláštní a dobrý plán s námi. Ale je tu ještě jedna rovina příběhu. Rovina příběhu, kterou můžeme zahlédnout vírou v Ježíše Krista. Josef v našem příběhu představuje vzor Krista. Jak jsem již naznačil, Josef zachraňuje svojí rodinu. Josefovo jméno znamená Bůh přidá. Původně jde o hebrejské jméno, které je dodnes velmi populární. Ve většině zemí patří do první padesátky a má variantu ve většině světových i slovanských jazycích. Pepa, Jo, Yusif, Joey, Jožka, Chosé a mnoho populárních jmen nám ukazují k našemu biblickému příběhu ze Starého zákona. Když ale vidíme vírou celý obraz, vidíme, že Josef je Božím nástrojem k záchraně Izraele a když vidíme, že Izrael je Božím nástrojem k záchraně všech národů a že z Izraele později vzejde Spasitel - Kristus - Ježíš, tak nám příběh říká ještě mnohem víc. Mimochodem etymologicky je jméno Josef a Ježíš podobné. J-s nebo J-š znamená spása, záchrana. Tedy Josef, stejně jako Ježíš je zachráncem. Josef, který byl uvržen do cisterny na déšť, kde skoro zahynul, pak byl prodán za 20 stříbrných Midjáncům až nápadně připomíná příběh Ježíše, který se ale dobrovolně ponížil a byl zrazen Jidášem za 30 stříbrných a pak spasil celé lidstvo. Josefův příběh ze Starého zákona symbolicky odkazuje k Novému zákonu a k příběhu Krista. Proto když dnes slavíme svátost Večeře Páně a mj. si připomínáme, co pro nás Ježíš udělal, můžeme vidět zcela právem v Josefově příběhu symbolickou cestu ke kříži, ve kterém nalézáme záchranu a odpuštění od našich hříchů. Josef své rodině a svým bratrům nakonec odpustil a s rodinou se smířil. Dokážeme se i my smířit s Bohem a přijmout odpuštění? V Josefovi nacházíme lidskou, ba i hříšnou rovinu. Najdeme v něm i Boží spasitelské rysy a záměr. V Ježíšovi hřích nenajdeme, proto se můžeme snadněji identifikovat s Josefem a nebo s jeho bratřími. Ti na Josefa žárlili a usilovali o jeho život. I když si mysleli, že ho i s jeho sny sprovodili ze světa, nebylo tomu tak. Bůh měl jiný plán. On z lidské žárlivosti a pýchy, lhaní, lsti a stranictví, nelásky a nenávisti učinil spasení mnohých. To je odkaz našeho příběhu, který v těchto týdnech otvíráme. To je Bůh, který k nám i dnes promlouvá ze starých příběhů z Bible. Je to tentýž živý Bůh jako byl za dnů Josefa, Jákoba a je to stejný Bůh i dnes. Skloňme se před Bohem a uctívejme ho. Odevzdejme Jemu svůj život. Amen.