3. Advent L 21 O druhém příchodu

15. prosince 2014 v 12:59 | Grizly |  Kázání

Advent
Milí Kristovi přátelé, dnes začíná 3. adventní týden. Zapálili jsme 3. svíčku. Mnozí z vás asi vědí, že svíce se zapalují na znamení pokání, ztišení a čekání. Tato tradice je odvozena z židovského svátku Chanuka, kde se zapaluje 8 svící. My zapalujeme 4 svíce podle 4 adventních týdnů. První svíčka se jmenuje svíce proroků a symbolizuje naplněná proroctví o narození Krista. Druhá svíce je svící betlémskou. Ta reprezentuje lásku a Kristovy jesličky. Třetí svíce se nazývá pastýřská. Ta vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední svíčku, tzv. andělskou, která představuje mír a pokoj. Slovo advent pochází z latiny a znamená příchod. Kdo nebo co přichází? Možná si povzdechnete a řeknete, že přichází shon a stres z nakupování dárků. Možná máte ale už dárky nakoupené a vánoční cukroví napečené. Přiznám se, že já ještě vánoční dárky nakoupené nemám a u nás v rodině vánoční cukroví nepečeme. Útěchu hledám v tom, že pečení cukroví je pohanská tradice, ale nerad bych někoho naštval. Je to pěkná tradice a cukroví jím rád, i když pak pěkně ztloustnu a bolí mě zuby. Je zajímavé, že v rané křesťanské tradici adventní období bylo dobou postní, které nás připravovalo duchovně na příchod Spasitele. Byly zakázány veškeré zábavy, tanec a zpěv.

Souviselo to se způsobem života našich předků, kteří od jara do podzimu tvrdě pracovali na polích a v zimě odpočívali. S příchodem industrializace a přechodem většiny lidí do měst a sekularizace je ale advent naopak nejintenzivnějším obdobím. Kdo z vás, pokud pracujete v ekonomice či bankovnictví nebo firemním prostředí honíte uzávěrky, musíte pracovat přesčas, abyste dokončili projekty a jste pod tlakem, aby se vše stihlo do konce roku? Zároveň je dnes advent spojený právě s kulturou, adventními koncerty, ruchem, nakupováním a vánočními koledami. Doba se zjevně mění. Symbol adventu ale zůstává. Již od 5. století slavíme Advent jako přípravu na slavení Narození Ježíše. Zároveň tato doba znamená přípravu na druhý příchod Krista. Oba tyto důrazy se spojily ve zvláštní době, které dodnes říkáme Adventní. Druhý příchod Krista je důraz, na který se dnes chceme společně zaměřit. Známý něměcký teolog a kazatel Bonhoeffer zdůrazňuje 3 rozměry adventu. Za prvé, příchod Krista je spojený s očekáváním. Za druhé, příchod Krista je spojený s nadějí. A za třetí, příchod Krista je spojený s radostí.

O těchto 3 aspektech chci dnes ve zbývajících 15 minutách mluvit.
Než ale přejdeme k dnešnímu biblickému textu, dovolte mi vás maličko probudit vtipem.

Vtipy
Přijdou do nebe řidič autobusu a farář. Svatý Petr pozve dovnitř řidiče a farářovi řekne, aby počkal. Farář se samozřejmě naštve a povídá: "Proč mám já, zbožný člověk, který celý život věrně slouží bohu, čekat na vstup do nebe kvůli nějakému řidiči?" Svatý Petr na to: "Tak podívej, když ty jsi v kostele kázal, tak všichni spali, zato když on řídil, všichni se modlili!"

Baví se dvě duše v ráji: "Jaká byla poslední věta, kterou jsi slyšel na zemi?" "Byl to hlas mé ženy." "A co říkala?" "Když mě na chvíli pustíš k volantu, budeš úplný anděl."

Tyto vtipy a mnoho podobných nemají jinou funkci, než ilustrovat, že je nebezpečné spát v kostele a být na příchod Krista nepřipraven. Pamatuji si na to, jak jsem usínal v jednom krásném gotickém kostele v centru Prahy. Kolem bylo plno lidí a byla děsná zima, od pusy mi stoupala pára a já si sednul hned u kamínek, aby mi bylo teplo.

Zaposlouchal jsem se do slov faráře a se zaujetím poslouchal výklad, až jsem unavený po celodenní službě usnul. Když jsem se probudil a viděl, že moje manželka také spí, šťouchnul jsem do ní, aby se probudila a viděl, že se mi připálil kabát o kamna. U nás vám připálení kabátu nehrozí, ani se nemusíte bát, že na vás přistane adventní pavouk ani že na vás dopadne vánoční omítka. Nebezpečí spočívá v tom, že přeslechneme v atmosféře tradic a ospalosti známého poselství jeho obsah a podceníme jeho význam. Naslouchejme tedy pozorně ještě jednou slovům evangelia z jiného překladu.

Přečti SNC L 21,25-33.

Za prvé, advent je spojený s očekáváním. Co očekáváš? Děti očekávají dárky. Přiznám se, že jako dítě jsem se na vánoce moc těšil a to hlavně kvůli dárkům. Někteří lidé očekávají, že uvidí prasátko, když se budou postit. Jiní lidé očekávají exekutory, když nezaplatí včas své dluhy. Co očekáváš ty? Boží slovo nás vede k jinému očekávání. Když vyslovíme magické spojení slov konec světa, jde na většinu z nás mrazení a vyjeví se nám katastrofické scénáře v podobě vzedmutých oceánů, tsunami nebo nové doby ledové. Představíme si dopadající asteroid, který způsobí smrt většiny lidí na zemi. K jakému očekávání nás ale vede Boží slovo? Není to očekávání se strachem, ale očekávání s nadějí. Jak to? 28. verš říká, že když se začnou tyto věci dít, naše vykoupení je blízko.

31. verš říká, že naše vykoupení je blízko, protože je blízko Boží království. Král Ježíš přichází, aby soudil hřích a nespravedlnost a nastolil spravedlnost Boží.
Abychom byli poctiví, musíme dodat, že ne každý se na příchod Božího soudu těší. Kdo hřeší, ten se netěší. Kdo sleduje především své pozemské cíle a zajišťuje především svoje království, ten nečeká Kristův příchod s radostí. Možná v tom lepším případě čeká Klause, tedy Santu a nebo dědu Mráze... Duchovním jazykem bychom mohli říct, že takový člověk spí. Zbudí ho až válečná polnice a když procitne, bude pozdě. Takový člověk si říká, vždyť konec je daleko a nic mi nehrozí. Hlavně prožít tento život co nejpohodlněji a proč bych myslel na budoucnost? 33. verš nás ujišťuje, že Boží slovo nikdy nepomine, na rozdíl od našeho světa. Jsme tu jen dočasně, každý z nás dříve či později umřeme a je jen otázka času, než se budeme muset postavit před Boha a skládat účty ze způsobu spravování našeho života. Jsi připraven? Nás dnešní text, milí Kristovi přátelé, nás má probudit. Probudit k očekávání.

Naopak ti z nás, kdo jsme náš život podřídili Kristovu kralování a každý den usilovně hledáme především Boží království a Jeho spravedlnost, nemusíme očekávat Boží království se strachem.
Pro Kristovy učedníky je očekávání příchodu Krista spojeno s nadějí. 28. verš nám říká, pozvedněte své hlavy. Když se na něco netěšíme, hlavu sklopíme. Když ale něco kýženě očekáváme, hlavu zvedneme. Boží soud je totiž spojený s odstraněním utrpení a koncem pronásledování. Včera jsem četl velmi krásný příběh o překladateli Bible Miloši Pavlíkovi. Tento přírodovědec prožil většinu svého života v komunistickém státě. Pro svou živou víru byl považován za nebezpečného fanatika a byl pod neustálým dozorem StB. Musel se stěhovat z místa na místo a on i jeho rodina trpěli. To ale neochromilo jeho víru. I když jeho kariéra vědce šla k šípku a nemohl vycestovat, napřímil svůj život k monumentálnímu dílu. Chtěl co nejvíce přiblížit Boží slovo v jeho originálních jazycích běžnému čtenáři. Tento skvělý lingvista, který nedisponoval jen biblickými jazyky, ale také jazyky světovými, 26 let svého života zasvětil překladu Bible. Miloš Pavlík nadějně očekával, až komunistický režim skončí a jeho dílo, které musel před agenty StB schovávat, bude jednou vydáno. A dočkal se.

Dva měsíce po dokončení svého překladu odešel k Pánu a jeho odkaz žije dál. Jeho syn překlad svého tatínka vydal knižně a letos byla tato zajímavá Bible vydána.

Proč to říkám? Tento zbožný muž očekával Krista. Celý svůj život zasvětil Jemu a navzdory těžkostem vytrval v práci pro Boží království.
Prvním rozměrem adventu je očekávání, druhým rozměrem adventu je naděje. A třetím rozměrem adventu je radost. Podívejme se v našem slovu dál...
Přečti SNC L 21,34-38

34. verš nás, milí Kristovi přátelé, vede k bdělosti. Bdělost je opakem spánku. Spánek je v Bibli symbolem hříchu. Hřích je nejen to, co odporuje našemu svědomí, ale odporuje Boží vůli pro náš život. Dělat věci, které nás oddělují od Boha nás uspává. Naopak dělat věci, které nás přibližují k Bohu nás probouzí k životu věčnému. Spíš či bdíš?
34. verš nás upozorňuje na 3 rizika spojená s adventem. Nemusíš se bát, že se popálíš o svíčky nebo že na tebe spadne adventní svícen či cukroví. Na co si máme dávat pozor? Naše srdce mohou být zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi. Pavlík, překladatel, kterého jsem před chvílí zmínil, překládá slovo nestřídmost jako přejídání.
Jistě, dávejme si pozor na nadměrné jedení cukroví. Nejen ale proto, že to jde na tloušťku. Člověk, který žere jako prase, není jen nechutně tlustý a chrochtá, ale zaměřuje svoji pozornost místo na Krista přehnaně na tento svět.
Ano, tento svět je stvořený dobrým Bohem, ale právě adventní doba nás vede k tomu, abychom pozvedli své zraky k Bohu. Nemáme příliš rychle sklonit hlavu k jídlu, ale pozvednout svoje oči k nebi, odkud přichází naše spasení. 34. verš mluví o pasti, do které můžeme spadnout. Je pravda, že obžerství je v době konzumerismu a blahobytu standardem, v postmoderní době paradoxů však vážným problémem. Na jednu stranu většina lidí na světě trpí hladem a žízní, na druhé straně část světa, jejíž jsme součástí má nadbytek a propadá duchovní lenosti a obžerství. Nemluvím tu o tom, že si nesmíte dát vánoční cukroví. Nemluvím tu o masovém zabíjení kaprů. Osobně se mi z toho zvedá žaludek. Když vidím na každém rohu kádě s kapry, snažím se utéct domů, protože smrt nemám rád. O tom ale biblický text nemluví. Kapra si klidně dej, ale když budeš jíst své jídlo, vzdej Bohu díky a na Kristův příchod pomysli a od hříchů se odvrať k Bohu. Advent nás vede k radosti. A to nejen radosti za pozemské dary, které z Boží štědrosti můžeme přijmout.

Ale je to i radost ze společenství rodiny. Jak té fyzické, se kterou trávíme advent a vánoce, ale i rodiny duchovní, se kterou slavíme tuto adventní dobu. Ale je to především radost, že Kristus se vrátí a spatříme Ho tváří v tvář. Nevíme kdy, ale máme být připravení.
Druhým nebezpečím, které nám o adventu hrozí není uklouznutí na ledu. Jistě, můžeme si zlomit nohu nebo si narazit záda. Ale text nás varuje před opilstvím. Opilství stejně jako obžerství je syndromem nemoci naší doby. Zvláště naše česká nátura alkohol blahosklonně a ráda schvaluje a často opěvuje. Nejen ve vtipech opilství hájí a chválí.

Znáte ten vtip, jak se hádá americký, ruský a český velvyslanec, kdo je v čem nejlepší? Americký říká, když my stavíme raketoplán, je postavený za 3 měsíce. Ruský říká, to nic není, když my stavíme vodní elektrárnu, je hotová za 2 měsíce. A český velvyslanec se usměje a řekne, pánové, to jste nebyli v Čechách. Když my stavíme hospodu, už v 9 ráno jsou všichni vožralí. Často advent, vánoce i silvestr jsou časem nejen radosti, ale také smutku a letargie a deprese, na kterou lidé odpovídají pivem, vínem a kořalkou. Ne, že by Bible přímo alkohol zakazovala, ale opíjení se je hřích. Opilství je nemoc a problém našeho hříchu kořalkou nevyřešíme. Spasení nepřichází s džinem v lahvi, ale přichází v pokání a skrze Kristův kříž. Pozvedněme proto hlavu vzhůru a nesklánějme ji příliš často dolů ke stolu s kořalkou.

Třetím nebezpečím, do kterého můžeme o adventu upadnout spíše než do vánočních nákupů a slevové hysterie je naše starost o živobytí. Je všeobecným faktem, že žijeme v době ekonomické a morální krize. Na tom se většina lidí shoduje. Nezaměstnanost dosahuje rekordních čísel. Mnoho lidí proto má strach, jak bude dál žít. To jsou starosti běžných lidí z ulice. Starosti o zajištění vlastní existence a rodiny vedou lidi k malomyslnosti. V době, kdy Lukáš psal náš dnešní text, byla chudoba, bída a starosti o přežití alfou a omegou každodenní reality. První křesťané nebyli většinou bohatí mecenáši a majitelé továren. Byli to otroci, těžce pracující lidé, sirotci a vdovy... tím nechci nic naznačovat, ale zkrátka pokud propadáš starostem o své živobytí, můžeš v tom najít potěšení. Bůh ví o našem každodenním zápasu. Bible nás velmi jasně povzbuzuje, že nemáme mít starosti o to, co budeme jíst a pít, ale máme především hledat Boží království a jeho spravedlnost a vše ostatní nám bude přidáno. To nás nevede k lenosti, zahálce, obžerství, opilství a rezignaci na život.

Ale naopak, když víme, že jsme v Božích rukou v bezpečí, můžeme po celodenní dřině v práci spočinout a po modlitbě ulehnout s vědomím Boží blízkosti a v radosti očekávat nový den jako dar od Boha.

36. verš nás vyzývá k bdělosti. Bdělost je opakem spánku. Spánek je symbolem hříchu. Nejde o to, že nesmíme doslova spát a odpočívat. Ale jde o to, že přehnané soustředění na věci vezdejší odvádějí člověka od Boha. Pokud máš v srdci prázdno a toužíš po Boží blízkosti, odvrať svoje zraky v první řadě od věcí pozemských a pozvedni své oči k Bohu v očekávání. Pak když až se Kristus vrátí, nebudeš se muset stydět před Synem člověka, před Kristem, který bude soudit tento svět. Ale naopak, advent je pro tebe spojen s očekáváním v naději a radosti. Dovolte mi skončit básní:

Pro světlo Adventu

Tvou tichou výzvu, Kriste
kdo z nás je připraven,
kdo z nás má srdce čisté?

Ty přesto znáš se k nám
a přítomný chceš býti,
kde odlesk výzvy té
v radosti z dárků svítí.

Proč plni rozpaků
o Adventu jen sníme,
proč z toho zázraku
tak málo pochopíme?

Až tam jsme dospěli,
že pýcha zle nám brání
jít k Tobě bez zásluh
a přijmout požehnání.

Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama