Červenec 2014

Zpívejme Hospodinu píseň novou Žalm 96

25. července 2014 v 18:11 | Grizly |  Kázání
1. Úvod

Milí Kristovi přátelé, drazí bratři, drahé sestry, upřímní lidé v bázni před Bohem. Dnes je na čase vyšlápnout k dalším krásným biblickým textům, které jsou před námi. A těmi jsou Žalmy. Loni v létě jsme meditovali nad žalmy 86, 48 a 118. Pokud jste již zapomněli nebo jste kázání neslyšeli, můžete si je stáhnout na našich webových stránkách v sekci archiv 2013. Letos to budou žalmy 96, 100, 103 a 119. Cílem této série je ukázat více na Boha a jeho charakter a ukázat, jak věřící křesťan může lépe žít v bázni před Bohem a chodit před Jeho tváří. Dnes budeme vykládat Žalm 96, který je nadepsán Zpívejte Hospodinu píseň novou. Zpívali jsme v úvodu bohoslužby i píseň inspirovanou tímto žalmem. Věřím, že ze společné meditace a kázání Božího slova budeme mít já i vy užitek a příjemný zážitek. Věřím, že nás chce Duch Svatý i dnes oslovit, pokud se mu otevřeme a dáme prostor. Proto se teď na chvíli ztišme v modlitbě.



2. Kontext

Žalm 96 je oslavná píseň. Co oslavuje? Poté, co David porazil Pelištejce, úhlavního nepřítele Izraele, a poté, co dobyl Jeruzalém na Jebúsejcích, nechal vnést schránu úmluvy do svatyně v Jeruzalému, novém hlavním městě Izraele. To si připomínáme v textu 1. Pa 16,1-7, který jsme četli v první části bohoslužby. Takže Žalm 96 oslavuje Boží vítězství nad nepřáteli a obnovení uctívání Izraele po velmi dlouhé době, kdy Izrael neměl jednotné místo uctívání. David jako král nad celým Izraelem vede svůj lid k uctívání Boha za to kdo Hospodin je a za to, co udělal. To je něco, co můžeme a máme udělat i dnes jako věřící lid. Podívejme se podrobněji na náš žalm.



3. Rozbor

Text písně rozdělíme do dvou částí, za prvé, co máme dělat a za druhé, proč to máme dělat. Tedy máme zpívat Hospodinu novou píseň, protože Bůh je toho hoden. Jinak řečeno, rozdělíme píseň tématicky takto. Ve verších 1-3 dostáváme pokyny k uctívání - poznáme to podle sloves v rozkazovacím tvaru - zpívejte, zpívej, zvěstujte a vypravujte. V druhé části, od 4. verše nám David, žalmista 96. žalmu vysvětluje, proč máme tyto pokyny k uctívání naplnit. Protože Hospodin je veliký Bůh, on je Stvořitelem všeho, jen jemu náleží všechna sláva, ne nějakým modlám, které si vytváříme. Od verše 7 do verše 9 je výzva pro každého člověka. Každý má přiznat Hospodinu místo, které mu náleží, každý člověk má uznat, že Hospodinu patří sláva. Žalmista vyzývá Izrael i nás, abychom přinesli dary Bohu a vstoupili do Jeho chrámu a klaněli se Bohu. Celá země se má klanět před svým Stvořitelem. A konečně v poslední části, od verše 10 do verše 13 je výzva ke zvěstování dobré zprávy. Každý národ, každý člověk má slyšet, že Hospodin, Bůh je králem a kraluje. Je to krásné a pravdivé zaslíbení, že navzdory situaci, ve které žijeme, navzdory nespravedlnosti ve světě, je tu spravedlivý Bůh, který srovná účty, Soudce světa bude soudit celý svět, každý národ i každého člověka spravedlivě, na to se má každý člověk připravit. Jinými slovy tématem dnešního kázání by mohlo vedle nadpisu Zpívejte Hospodinu novou píseň, být Mise církve v tomto světě: Boží sláva a spravedlnost přichází, připravte se.



4. Aplikace

Podívejme se nejprve na to, co máme dělat a pak na to, proč to máme dělat.

Dovolte mi přečíst v netradičním překladu prvních 9 veršů. (přečti SNC 96,1-9)

Co tedy máme dělat? Podle prvních 9 veršů máme uctívat Boha. Je pět způsobů jak to máme dělat. Za prvé, máme dávat slávu Bohu. Za druhé, máme říkat druhým o tom, co Bůh udělal a co dělá. Za třetí, máme přinášet dary. Za čtvrté, máme zpívat chvály kdekoliv jsme. A za páté, máme mít bázeň před Bohem. Povězme si o tom více.

Co to znamená prakticky, že máme dávat slávu Bohu?

Bohu dáváme slávu tehdy, když chválíme Boha. To znamená mj. to, že v neděli přijdeme do kostela a zpíváme písně Bohu. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale opravdu velmi upřímně věřím tomu, že je všeobecnou vůlí pro všechny křesťany na celém světě, pokud je to pro ně možné, aby každou neděli chodili do svého místního společenství a spojili se s jinými křesťany ve chvále Boha. Je pravda, že mnoho věřících v tomto ohledu hřeší a nežijí podle Boží vůle. Je také pravda, že je spousta výjimek, kdy člověk nemá přijít do kostela a raději má zůstat doma. Například, když je nemocný. Nebo může žít ve velmi nebezpečné situaci, kdy mu hrozí smrt na cestě. Ale i v takových situacích, když žijí křesťané v zemích, kde je pronásledování, a zdá se právě na těchto místech, mají věřící obrovskou touhu přijít a uctívat Boha v neděli. To je věřím povzbuzením i pro nás. Nakonec, Písmo svaté v Novém zákoně nám říká velmi jasně v listu Židům, nezanedbávejte společná shromáždění. Žalm 96 nám říká ve verši 8 a 9, že se máme Bohu přinést dary a máme se sklonit v jeho svatyni. Nežijeme ve Starém zákoně, pravda. Co to znamená pro nás? Dary, které přinášíme už nejsou zvířata, ale jsou to duchovní dary. Tím nejvyšším darem, který máme přinést je láska. Apoštol Pavel nám říká v Římanům 12, že máme celý náš život přinést jako oběť Bohu. Tedy slova, která říkáme, pomoc, kterou dáváme druhým, skutky služby, které děláme, vše má být přinášeno s motivací oslavit Boha. Když to vztáhnu na naše společenství na Skalce. Naší vizí je "být blíž k Bohu a k lidem". Pokud chceme naplnit Boží povolání, máme být Bohu blíž v uctívání. To je naše první hodnota. Uctívání. Církev je chrámem, nedělní setkání je prostorem, kdy a kde máme uctívat Boha.

Za druhé, to znamená, že máme druhým lidem říkat o tom, kdo je Bůh a co učinil a co dělá. To opět může znít jako klišé. Ale je to velmi jednoduchá a základní skutečnost, které se říká misie nebo evangelizace. V naší vizi je to druhá část. Být blíž k Bohu i k lidem. Být blíž k druhým. Verš 2 nám říká, že den po dni máme zvěstovat, že v Bohu je spása. Jinými slovy, máme doslova říkat druhým, že Bůh mě i nás zachránil a zachraňuje. Jinými slovy máme si vyprávět příběhy o tom, co Bůh dělá v našich životech. To samozřejmě znamená, že musíme ve víře vidět, co Bůh dělá. Je dobré si položit otázku i ji položit druhým: co Bůh dělá ve Tvém životě? Pokud si na ni nemůžu odpovědět, možná, že Bůh nic nedělá, ale spíše si myslím, že nevidím úžasné věci, co On dělá. A jak můžu vidět úžasné věci, co Bůh dělá? Musím otevřít oči a dívat se. Ve verši 3 nás Žalmista vyzývá, že máme rozhlašovat mocné činy, co Bůh učinil. To jistě zahrnuje mluvit o kráse přírody, kterou Bůh stvořil. To jistě zahrnuje mluvit o vztazích, přátelství a lásce. A to jistě zahrnuje mluvit o vztahu s Bohem, který den ze dnes zažívám. Abych ale o něčem takovém mohl vyprávět, musím to nejprve zažívat. Chci vás povzbudit jednak k tomu, abyste na skupinkách i ve vztazích 1-1 mluvili o tom, co Bůh dělá ve vašich životech. Možná vám to přijde umělé nebo nepřirozené, ale jak jinak můžu slyšet o tom, co Bůh dělá, když mi to nikdo neřekne? Moc mě povzbudilo svědectví Míši, když ho řekla na English Campu všem lidem. Na začátku měla obrovský strach, ale když svědčila o své víře, viděla, že Bůh opravdu jedná v jejím životě a nervozita ji opustila. Zjistila, že to není příběh jen o ní, že nejde o ní, ale jde o Boha, aby Bůh byl oslaven. Když o Bohu neříkám druhým lidem, jak se o něm mohou dovědět? Za druhé vás chci povzbudit, abyste se modlili za hledající lidi kolem vás. Je velmi pravděpodobné, že jste obklopeni hledajícími lidmi, možná o tom ani nevíte. Možná o tom víte a máte strach s nimi mluvit. Jak říká Pán Ježíš, žeň je veliká, ale dělníků málo. Žeň je zralá ke sklizni. My stojíme uprostřed sklizně, jen musíme vidět klasy, které se mají sebrat. Tím chci říct toto: modleme se za to, aby nám Pán Bůh dal konkrétního člověka, se kterým můžeme mluvit o Bohu. Třeba to bude 5 minut v autobuse, pro jiného to může být při obědu v práci a pro jiného třeba rozhovor na Objevování křesťanství se svým kamarádem. To je jedno, hlavně, když jsme poslušní Boží vůli.

Za třetí, máme přinášet dary. Jistě bych tu mohl mluvit o desátcích. Připravujeme celou sérii kázání na desátky, tak nechci vykrádat toto téma. Je pravda, že průměrná obětavost v CB je méně než 4%. Je pravda, že k biblickým desátkům máme opravdu daleko. Jen málokdo skutečně poctivě dává míru, kterou by měl podle Bible dávat. Také je pravda, že nežijeme ve Starém zákoně a že bychom neměli spoléhat na nějakou kvótu. A v CB máme dary dobrovolné. Naše věci, naše těla, ani naše peníze nepatří nám, ale patří Bohu. Co lepšího můžu udělat, než přinést Bohu dar na jeho dílo? To jsem ale teď hodně povrchní. Jistě ten verš nemluví jen o desátcích. Přinést dar Bohu znamená především přinést sám sebe s dary Ducha, které mi Pán nadělil. A nám jako společenství na Skalce nadělil hodně darů. Máme tu mnoho lidí s darem služby, povzbuzování, darem učení, darem víry, darem pohostinnosti, darem hudby, darem administrace, darem kázání, darem vedení a mnoha dalšími dary. Podle Bible máme těmito dary sloužit sobě navzájem v církvi, ale také ve světě. Je to důkaz, že Bůh je živý i dnes a že mezi námi přebývá jeho Duch. Nebojme se tyto dary objevovat a sloužit jimi.



Za čtvrté, máme zpívat chvály kdekoliv jsme. Žalm 96 byl napsán jako první liturgická píseň pro nový chrám v Jeruzalémě. Je ale přesto mnoho věřících, co sedí v kostele jako pecky se zklamaným a náboženským výrazem. Není nic nechutnějšího, než křesťan, který se mračí nebo je smutný v kostele. Nenabádám vás teď k pokrytectví nebo k předstírání emocí, které neprožíváte. Když ale vstaneme při písních, zvedneme ruce k Pánu a vyjádříme pravdivě pocity, které vůči Pánu máme, můžeme naši víru nejen racionálně vysvětlit nebo zakoušet v praktických rozhodnutích, ale vztah s Bohem přímo i zažít při bohoslužbách v kostele. Proto tu také jsme, abychom vyjádřili svoji náklonnost pomocí písní. Pokud neumíš zpívat, nevadí, můžeš si nohou podupávat do rytmu nebo tleskat. Pokud neudržíš melodii, nevadí, můžeš se přidat a recitovat s ostatními, v davu se to ztratí. Pokud jsi více introspektivní typ, klidně buď zticha a nasávej atmosféru písní. Buď sám sebou, ale pokud to cítíš, klidně to vyjádři. Je odporné a odpudivé, když jsou křesťané spolu a sedí jako pecky s nábožensky mrtvou tváří. Pokud si říkáš, že ti není 20 a chceš raději sedět, je to v pořádku, jde ale o to, abychom vyjadřovali navenek to, co prožíváme uvnitř. Když prožíváš radost z Boží blízkosti, neboj se to vyjádřit pláčem, smíchem, tleskáním či hudebním nástrojem nebo zpěvem. Od toho nám Bůh dal písně, aby byly povzbuzením pro každého člověka. V listu Efezkým 5,19 nám Bůh říká, plni ducha zpívejte duchovní písně, žalmy, chvály, zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce.

Konečně, za páté, co máme dělat, jak máme uctívat Boha? Máme mít bázeň před Bohem. Bůh není kamarád, kterého poplácám po zádech. Je to Stvořitel vesmíru, je to dárce života a autor času a prostoru. On řídí planety, udržuje molekuly vody a plynů pohromadě. On dává vybuchovat sopkám a tvoří děti v lůnech matek. On je počátkem i koncem všech věcí. On je všemohoucí, vševědoucí. Když uctíváme našeho Pána vším co děláme, mysleme na to, že to děláme pro Boha a kvůli Bohu, který je hoden naší chvály.



To nás přivádí k otázce proč to máme dělat a odpovědi na ni.

Ve verši 4 se nachází důležitá spojka vždyť nebo neboť... Vždyť on je nejvyšší Bůh, úcta i chvála mu právem náleží... V ČEP "neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všemi bohy", jak jsme zpívali i v písni na začátku bohoslužby.

Za prvé, důvodem proč máme uctívat Boha je to, kdo je Bůh. Ve dvojím smyslu. V negativním a pozitivním. Za prvé, Hospodin není jako modly, které často jako lidé uctíváme. Jako lidé si vytváříme různé náhražky Boha. Jedna z populárních model pro mnoho lidí je chata. Teď jsem možná některé z vás naštval. Ale je asi mnohem víc lidí, které jsem nenaštval, protože jste na chatě, a tudíž nejste v kostele. Nechám to schválně otevřené pro diskusi. Další populární modlou jsou peníze. Jak se říká, peníze až na prvním místě. Mnohokrát důvody, proč se pro něco rozhodujeme je, kolik to bude stát. Někdy je dobré uvažovat nad cenou a jindy je to naše sobectví, které peníze odhalují. Další modlou jsou nevyvážené vztahy. Zkrátka ať dáme cokoliv na první místo místo nebo vedle Boha, Bible to nazývá modlou. Je to nezdravý vztah k věcem či lidem. Může to být doslova věc či člověk, ale může to být něco v nás, co nás odvádí od Boha. Příkladem může být věřící člověk, co není schopný vzdát se chození s nevěřícím. Všelijak se ospravedlňuje, kroutí a vysvětluje, proč se nemůže vzdát dotyčného člověka. Přitom důvodem je modla v jeho srdci. Například je to strach, že zůstanu sama. Nebo je to obava, co mi řeknou druzí. Je to nedostatek důvěry v Boha, že se o mě postará, když mě rodiče vyhodí na ulici. I to se může stát, když se rozhoduji podle Boží vůle. Mě se to stalo, když jsem začal studovat teologii. Velmi to vyhrotilo vztah s mými rodiči. Ti byly zklamaní, že nedělám to, co oni chtějí. Ale věděl jsem jasně, že se musím rozhodnout. Na několik let to ochladilo náš vztah. Ale z dlouhodobé perspektivy to bylo jedno z nejlepších duchovních rozhodnutí, které jsem jako křesťan udělal. Dnes máme moc pěkné vztahy s tátou a našel jsem k němu cestu. Po 10 letech mi už táta nevyčítá, že jsem šel studovat teologii. Možná je určitým způsobem rád, že jsem se vydal cestou kazatelského povolání. Proč? Vidí, že jsem šťastný a že jsem udělal správné rozhodnutí pro svůj život. Takže, za prvé, Hospodin není jako modly, které uctíváme. Hospodin nás má rád. On udělá vše pro to, abychom měli věčnou radost v Něm a ne věcech, které Ho vytěsňují. A za druhé, pozitivně, kdo je Bůh. Na otázku, kdo je Bůh se dá odpovědět buď pomocí opisných jmen nebo pomocí charakteristik.



Můžeme Boha nazvat titulem, třeba Spasitel nebo Pán nebo Stvořitel. A nebo můžeme říct, že je dobrý nebo že je milosrdný nebo že je velký, jak říká Žalm 96 ve verši 4. Proč máme uctívat Boha? Protože Bůh je velký. Co to znamená? Bůh je větší než náš život. Než jsem uvěřil v Boha, většinu mého života jsem žil jako ateista. Jedním z důvodů, proč jsem uvěřil bylo uvědomění, že Bůh je větší než já. Musel jsem si uvědomit, že je tu někdo, kdo mi dal život. A teď nemluvím o mé mamince. Mluvím o tom, kdo způsobil, že jsem se narodil a mluvím o někom jiném, než o mém tatínkovi. Je to někdo, kdo umožnil, že spermie se spojila s vajíčkem a konkrétní chromozomy se spojily a určitá DNA byla dána mě jako embryu. A to, že jsem 9 měsíců rostl a sílil v lůně mojí maminky. Je to někdo, kdo způsobil, že jsem se narodil určitým rodičům a vyrůstal v určité rodině. A je to někdo, kdo vedl mou cestu až dodnes. Je to někdo, kdo dal, že jsem šel studovat průmyslovku a později seminář a později si vzal Mirku a je to někdo, kdo dal, že se narodil Vojtíšek a je to někdo, kdo nás vede do dnešního dne a bude tu s námi až do našeho konce a ještě mnoho let poté, co už nebudeme mezi živými a je to někdo, kdo mě bude soudit a dá-li Pán, je to někdo, s kým se setkám na věčnosti.

Na tento důvod proč uctíváme a máme uctívat Boha, odpovídají i následující verše od 10. do 13. Dovolte mi je pro vás přečíst, nebo sledujte se mnou. (Přečti 10-13 podle SNC).

Pokud to máme vyjádřit jednou větou, je to verš 10. Důvodem je, že Bůh je král. Biblickým jazykem: Hospodin kraluje. Verš 10 nás vyzývá, abychom o tomto důvodu proč máme Boha uctívat říkali každému člověku. Říkejte mezi pronárody. To znamená, že si to nemáme říkat jen v kostele, ale máme svědčit hledajícím lidem o Bohu, ve kterého věříme. Jsou jistě dobré způsoby a jsou jistě i nedobré způsoby. Pamatuju si na dobu mého raného křesťanského fanatismu, kdy jsem říkal o Bohu a jeho lásce k člověku každému na potkání. Jednou jsem jel večer autobusem a měl jsem nezadržitelný pocit, že mám pánovi, co seděl proti mně říct, že ho Bůh miluje. Tak jsem za ním vystoupil z autobusu, zaklepal jsem mu na rameno a řekl mu: Pane, Bůh vás má rád. On byl zaražený, řekl mi: a co? A šel dál. Byl jsem zklamaný. Ale věděl jsem, že jsem udělal správnou věc. Nevím, možná si pak říkal, ty křesťani jsou divní. Nebo si říkal, to je ale pošuk. To netuším. Ale třeba si pak na to, co jsem mu řekl vzpomněl nebo vzpomene později, až se setká s dalším fanatikem, co mu bude říkat o Bohu... To netuším. Nebo v tom vtipu o holiči. Holič se modlí, aby mohl dnes někomu říct o Bohu. Zazvoní zvonec a zákazník přichází. Holič je vzadu a modlí se, Bože, dej mi sílu, abych o tobě mohl vydat svědectví. Jde za zákazníkem a v ruce břitvu. Říká odvážně: Pane, jste připraven se dnes setkat s Bohem? To asi není způsob, jak dnes říkám o Bohu lidem. Dnes spíše čekám, až se lidé zeptají na Boha mne. Jsem více zdrženlivý a plachý než dřív. Ale jsou chvíle, kdy sbírám jako introvert odvahu a říkám lidem o Bohu. Jsou to někdy zvláštní cesty. Nevím, zda je to správné nebo ne. Ale pamatuju si na zajímavý rozhovor u vína, kdy se mě můj bližní Tomáš zeptal, co si myslím o rozdílech mezi církvemi. A já jsem držel v ruce sklenku a řekl jsem mu, Tomáši, to máš tak. Je to jako s vínem. Je jedno víno. Ale jsou různé druhy. Některá vína jsou bílá a některá červená. Tak je to i s protestanty a katolíky. Je jedna církev, ale má mnoho druhů. Ale je jedna církev. A pak mi řekl, a co Husiti? Na to jsem odpověděl. Husiti jsou jako burčák:))) Tak jen trochu pro odlehčení.

Už jsem dnes mluvil dlouho, pojďme do finále.

Poslední důvod, proč máme uctívat Boha je úžasné zaslíbení, které nám dává Boží slovo v posledních verších našeho dnešního 96. žalmu. On bude soudit spravedlivě a národy podle své pravdy.

Žijeme v šíleném světě, kde lítají rakety do vzduchu a zabíjejí lidi v letadlech. Žijeme ve světě tunelářů, zlodějů, vrahů a podvodníků. Žijeme ve světě, kde každý rok zabijeme miliony dětí na potratech a kde se lidi zabíjejí ve válkách a lidé podvádějí přes emaily. Předevčírem jsem dostal email, který mě žádal, abych pomohl člověku v Sýrii, kde zuří válka převést jeho úspory na můj účet. Jde o klasický phishing. Dotyčný člověk poslal tento mail na církevní mail v naději, že nás připraví o peníze na našem účtu. Přitom zneužívá soucitu křesťana, který ví, že v Sýrii skutečně trpí lidé. To je cynické a hnusné. V takovém světě žijeme. Žalm 96 ale končí povzbuzením. Bůh je spravedlivý a nenechá zlo nepotrestané. Bůh bude soudit spravedlivě. Jako křesťané máme naději a pevnou víru položenou na spolehlivém Božím slově, že až se Pán Ježíš vrátí, že bude soudit celý svět. Možná už to nebude trvat dlouho. Bůh ví. Ale můžeme mít naději, kterou tento svět už ztratil, že Bůh je spravedlivý a jednou všichni lide se postaví před Jeho soud. Ať už to bude Bílý Trůn Beránka, kde budou vyneseny temné hnusárny nevěřících na světlo a každý kdo nebude Ježíšem omilostněn spadne do ohnivého jezera. A nebo budeme souzeni před soudnou stolicí Kristovou, kde budou souzeni křesťané podle svých zásluh či hříchů. Bůh je spravedlivý a dobro bude odplaceno a zlo potrestáno. Jedinou cestou spasení je víra v Ježíše Krista a jedinou cestou posvěcení je následování Ježíše.



5. Závěr

Když to mám shrnout, co máme dělat? Den co den máme zvěstovat Boží spásu. Máme Boha uctívat. Mluvili jsme o 5 způsobech jak máme uctívat Boha: Za prvé, máme dávat slávu Bohu. Za druhé, máme říkat druhým o tom, co Bůh udělal a co dělá. Za třetí, máme přinášet dary. Za čtvrté, máme zpívat chvály kdekoliv jsme. A za páté, máme mít bázeň před Bohem. Mluvili jsme o tom, co to znamená prakticky. A mluvili jsme o důvodu proč to máme dělat. Žalm 96 říká: zpívejte Hospodinu píseň novou, protože veliký je Hospodin vší chvály hodný, On budí bázeň, je nad všemi bohy. Tedy Máme Boha uctívat pro to, kdo je a pro to, co dělá. On je Bůh a On nás zachraňuje.

Přeji vám krásné léto a uctívejme Boha společně každý den. Amen.