Březen 2014

Píseň písní 5

16. března 2014 v 7:45 | Grizly |  Kázání
Úvod

Milí přátelé, dnes začínáme novou sérii kázání na téma "Láska je silnější než smrt". Možná na úvod můžeme přemýšlet, co tím chtěl básník říct? Jak silnější než smrt? Možná už z názvu ucítíme, že nepůjde jen o nějaké výklady o manželství nebo o lásce lidské. Opravdu uvidíme, že ta lidská láska je nedokonalým odkazem či metaforou té Boží lásky k nám. Manželství je nejdokonalejším, byť stále pozemským podobenstvím o Boží lásce k člověku. Touto sérií navazujeme na podzimní výklady Písně písní 1-4. V následujících 4 týdnech budeme pokračovat ve výkladu kapitol 5-8 nejerotičtější knihy Bible.

Proč?
Proč? Věřím, že šír-ha-širím, Píseň písní je Boží slovo, které nemluví jen o erotice, ale o manželské lásce. Pro ty z nás, kteří jsme v manželství, ať už krátce či dlouze, může být svěžím vánkem či jiskrou, která může zapálit hasnoucí ohýnek dohořívajícího ohně manželství. Snad vám oheň dobře hoří, ale pokud ne, nezoufejte. Pokud ještě nejste v manželském závazku a říkáte si, proč tu mám dnes být, může být následující výklad krásnou inspirací k tomu, co je teprve před vámi.
A pokud máte dar celibátu nebo příliš křivý nos, vězte, že manželství je podobenství o Boží lásce k nám, tak věřím, že i pro vás má následující série smysl.

Pravidelně jsme z novin i z knih bombardováni lživými slovy, že když už ti láska z manželství vyprchala, je čas změnit lokál, partnera nebo si aspoň najít milenku. Pokud už to necítíš, tak se na to vykašli. Z Božího slova ale vnímáme něco úplně jiného. Pán Bůh nám říká jednak to, že manželství je trvalé a končí až smrtí. A jednak nám Pán Bůh zázraků říká, že to, co je ochablé a chladné, je možné vzkřísit vpravdě z mrtvých. Tento motiv budeme vnímat o to silněji v následujících 40 dnech přicházejících Velikonoc.
Dovolím si trochou milostné poezie uvést dnešní Biblický text, schválně jestli poznáte autora:

Báseň
Mladému slunci nahá zem
prudce se oddávala v březnu,
a tiché hlasy slyšel jsem,
když k tobě říci přišel jsem:
Ztratil jsem klíč a již ho nenaleznu.
V úvalech loňské listí tlí,
a pod ním pučí květy v březnu.
Já chorý, zcizený a mdlý,
míst nepoznal, kudy jsme šli.
Ztratil jsem klíč a již ho nenaleznu.
Jak chvěla se tvá ruka v mých,
v ten mlžný večer v časném březnu!
Den spravedlivý přišel, stih
mě zamlklý soud očí tvých.
Ztratil jsem klíč a již ho nenaleznu.

Tolik z básně Mladému slunci. Možná tušíte, že jde o báseň Karla Tomana.
Na rozdíl od motivu ztráty v této básni, který vyznívá dosti pesimisticky - ztratil jsem klíč a už ho nenaleznu, milostná poezie, byť trochu depresivní, v Bibli přímo dýchá nadějí. To, co je ztraceno, může být opět nalezeno.
V dnešním kázání navážeme na motiv hledání lásky ze 3. kapitoly:

1 Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. 2 Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. 3 Našli mě strážci obcházející město: "Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?" 4 Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíku té, jež mě počala. 5 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

Ten samý motiv nalezneme v dnešní 5. kapitole Písně Písní:
dovolím si ale přečíst podle ČSP:

Text
2 Spím. Mé srdce ale bdí. Slyš! To klepe můj milý! Otevři mi, má lásko nejdražší, holoubku můj, zlato mé! Vždyť hlavu mám plnou rosy, krůpějí noci své kadeře. Svlékla jsem si šaty, mám je zase oblékat? Umyla jsem si nohy, to si je mám špinit zas? Můj milý rukou vnikl ke mně, až jsem se pro něj v nitru zachvěla. Já vstala milému svému otevřít a myrha mi z rukou skanula, myrha z mých prstů ulpívá tam, kde zasouvá se závora. Já svému milému otevřela, můj milý však náhle zmizel. Skoro jsem život vypustila, že takhle odešel. Hledala jsem jej, ale nenašla. Volala jsem ho, už se mi neozval. Našli mne strážci, kteří město obcházejí. Zbili mě do krve, šál strhli ze mne ti strážci hradeb. Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, když mého milého najdete, co jemu povíte? Že láskou jsem nemocná.

Téma
Kdybychom se na druhou část výkladů podívali tematicky, jinými slovy, co nás chce učit Píseň písní o Bohu, mohli bychom označit tyto tři hlavní témata: 1. Bůh, který je svrchovaný nad manželským odloučením, 2. Bůh, který dohlíží na manželské uspokojení a za 3. Bůh, který dohlíží na manželskou nerozlučitelnost. Dnes se budeme zabývat prvním tématem: Bůh, který je svrchovaný nad manželským odloučením.
Jak je to pravdivé, že někdy mezi manžely dojde k odcizení. Jeden druhého nepochopíme nebo zradíme, ublížíme si nebo se všelijak vzdálíme. Znamená to ale, že se nadobro opustíme?
Sekulární odpověď říká, to co ochladlo, je mrtvé. Křesťanská věřící odpověď, ta Boží odpověď ale dává naději, že to, co je mrtvé, může být vzkříšeno k životu. Kdyby tomu tak nebylo, byli bychom navěky ztraceni a odděleni od Boha. Ale Bůh je tak dobrý, že hledá hříšníky, dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. A stejný základ platí pro naše manželství. Manželství je tak pevné, jak je naše víra v Boha a jak je Boží láska hluboká.
Tedy když je naše manželství položeno na Bohu a na jeho lásce, ani dočasné odloučení není konec. Naopak, stejně jako Bůh hledí, aby se ztracený člověk dostal opět na správnou cestu, Bůh hledí, aby se ztracené manželství obnovilo. Abychom tohle viděli, chce to ovšem víru. Zároveň teď neříkám, že tyranie zla a násilí nebo nevěra je něco, co je normální a mají být tolerovány. Zkrátka se odvažuji věřit, že manželství je Boží instituce a člověk nemá právo tuto instituci lacině rušit jak se mu zamane.

Kontext
Z literárního hlediska, následující kapitoly 5, od 2. verše a 6. kapitola jsou součástí třech nočních písní. Pátá kapitola je nadepsána opojení láskou. V jiných překladech např. slasti a strasti či čtvrtá báseň. Pro náročnost a odlišnost obou částí se dnes zaměřím jen na první část páté kapitoly, verše 2-8. Druhou část od verše 9, tu erotičtější a poetičtější si necháme na jindy. Nadpisem dnešního kázání je Láska, která ztrácí a opět nalézá. Zatímco motiv ztráty uvidíme velmi silně, na nalezení si budeme muset počkat až do 6. kapitoly, páté básně, to nám poví až Karlos příští neděli.
Pojďme se už tedy ponořit do děje 2.-8. verše. Na rozdíl od 3. kapitoly, která je spíše snem, 5. kapitola je spíš popis zážitku dvou manželů.
Je to drama dvou mladých lidí, jejichž láska prochází zkouškou. Již prošli romantickou zamilovaností a každodenní povinnosti a starosti o vlastní dobra vystřídaly pocit, že s láskou můžu udělat vše pro druhou milovanou bytost.
Dovolte mi parafrázovat.

Příběh
Manžel přichází pozdě večer domů z práce. Jeho deštník se ve větru zlomil a je promočený až na kost. Není divu, že se těší na svou manželku. Možná se těší na milostné hrátky v posteli, možná se těší i na večeři. Kdo by se netěšil, že? Ale v ložnici se odehrává jiný děj. Manžel dlouho nejde a žena se již vykoupala a šla spát. Najednou zvoní zvonek a žena rozespalá rozmrzele procitá ze svého snu. Manželka evidentně zapomněla klíče v zámku, tak si manžel nemůže odemknout. Proto muž mluví přes dveře zamilovaná slůvka. Můj miláčku, krásko, holubičko. Velmi intimní a osobní to slova. Ale ženina starost je upřená spíše ke skutečnosti, že když vstane, tak se zašpiní. Dnes máme plovoucí podlahy a udržujeme své podlahy čisté. Ale žena si vydrhla své nohy a nechce se jí znovu se ušpinit. Možná je to jako kdybychom z postele museli vstávat a nejen jít otevřít byt, ale dveře v paneláku, museli bychom v županu jet ve výtahu dolů a otevřít, protože si náš miláček zapomněl klíče... kdo ví? Nebo si vzpomínám, jak jsem jednou jel naproti své milované na hlavní nádraží a dostal jsem do zubů od bezdomovce... Žena má své důvody, proč se jí nechce. Proč se znovu oblékat? V příběhu čteme, že manžel strčil ruku do dveří. Tady se rozcházíme s parafrází, skrz zamčené dveře ruku nestrčíme.
Pokud bych chtěl parafrázovat, manžel vzal mobilní telefon a začíná volat manželce... ale manželka má vybitý mobil a muž dostává zprávu "je nám líto, ale s volaným číslem se nejde spojit". Jaké zklamání, hladový manžel těšící se na postel a místo toho se nemůže dostat domů. Jak byste jednali na jeho místě? Co myslíte, že udělal? (pauza). Odešel do hospody. Ve skutečnosti nevíme, kam odešel.

Pokud to byl Šalamoun, měl to snadné, šel do harému za jinou ženou. Mohl se potěšit s jinou ze svých tisíce žen. Ale to se nedovídáme. Nicméně odchází. A těsně než muž odejde si to žena rozmyslí.
Slovo na cestu ve 4. až 6. verši to vyjadřuje poeticky: "můj milý vsunul do otvoru ruku, aby otevřel dveře, a mé srdce se rozechvělo... Vyskočila jsem, abych mu otevřela. Otevřela jsem svému milému, ale on už byl pryč." Žena v sobě překonala pocit pohodlí a snad i únavy a roztoužila se, když slyšela, jak manžel strčil klíč do zámku. Ale manžel našel v dírce zámku už jiný klíč a nemohl si odemknout. Rozhodl se tedy odejít. Manželka mezitím odemkla a otevřela dveře, ale její muž je pryč. Nyní následuje zklamání a touha po milovaném muži.
Žena se vydá muže hledat.

Nezapomeňme, že ve starém světě nebylo vhodné, aby se žena pohybovala po městě v noci sama. To dělaly jen prostitutky nebo zlodějky. Moderním jazykem vyjádřeno dostane nakládačku od policajtů a skončí na záchytce. Nebo bychom mohli říct, je přepadena etnickou partičkou jinak mluvících a má štěstí, že to přežije. Kdybychom měli srovnat 3. a 5. kapitolu a držet se doslovně strážců, tak bychom řekli, že jí policajti dali varování, ale když ho podruhé nedbala, dostala lekci. Láska jde ale až do krajnosti a zamilovaný člověk nedbá na nebezpečí. Když ji miluješ, není co řešit.
Co se mi líbí na tomto příběhu je skutečnost, že manželé spolu již nějakou dobu byli a žena překonala své pohodlí a znovu pocítila zamilovanost ke svému muži, a proto šla do nebezpečí za ním.
Zatímco chlap seděl někde v baru a jedl utopence, ženu zatím sebrali poldové na Václaváku, protože neměla občanku. Doufám, že jsem vás nepohoršil svým prozaickým výkladem.:)

Chci tím říct, že i v letitém manželství se láska může znovu rozhořet. Že na rozdíl od našich sexuologů, kteří tvrdí, že prvotní láska vyprchá, věřím, že člověk se může zamilovat do své ženy znovu a znovu, jak náš krásný prozaický příběh vyjadřuje.

Když jsme manželství hezky ilustrovali příběhem z Písně písní, pojďme teď na kost, buďme na chvíli praktičtí. Chtěl bych vám moc doporučit knížku od Tima Kellera - Smysl manželství. Dovolím si ocitovat jednu pasáž z kapitoly 4 - poslání manželství. "Když Bůh přivedl prvnímu muži družku, nedal mu jen milenku, ale přítelkyni, po které v srdci toužil. V Přísloví 2:17 se v pro manžela/manželku češtině objevuje zvláštní pojem "druh svého mládí", v originálním jazyce znamená "zvláštní důvěrník" nebo "nejlepší přítel". Je úžasné, že v dobách, kdy se na manželky často pohlíželo jako na mužův majetek a manželství bylo především obchodní smlouvou, transakcí k zajištění rodiny a společenského postavení, popisuje Bible manželský vztah jako nejlepší přátelství. V dnešní společnosti, kdy zdůrazňujeme především sex a romantiku a význam manželství téměř zanikl, je tento pojem stejně tak radikální."

Co to tedy znamená prakticky? Ve vztahu, který je postavený na sexu je zřejmé, že tento rozměr blízkého přátelství chybí. Ve vztahu, který je postavený na výchově dětí, je zřejmé, že přátelství také chybí. Co to tedy je to blízké přátelství?
Pro věřící lidi, kteří spolu začínají chodit to může být jednoduché. Zajímat se o druhého člověka, pokládat mu otázku jako "co jsi dnes prožívala?" nebo "jak se za tebe můžu modlit?" nebo "co by ti udělalo radost?". Pro manžele, kteří přijdou domů unavení z práce a skočí na ně děti, už to tolik samozřejmé být nemusí. Proto je důležité si důvěrné přátelství v manželství chránit. V kurzu manželské večery je hodně zdůrazněný týdenní čas na manželství. Stejně tak u hodně přepracovaných mužů bychom měli zdůraznit čas na rodinu.
Po několika měsících jsme se s Mirkou dohodli, že si takový čas na rodinu najdeme v sobotu. Odložím práci a přípravy, alespoň na větší část dne a budu pouze s Mirkou a Vojtou. A další důležitý čas je čas na manželku. Ať už spolu jdeme do kina nebo si sedneme do kavárny a popovídáme si, tento čas na budování blízkého přátelství je velmi drahý a důležitý.
Tento čas si chráníme a chceme chránit jako oko v hlavě.
Věřím, že když budeme mít v manželství blízké přátelství a v našem partnerovi uvidíme nejlepšího přítele, kterého nenajdeme ani v nejlepším kamarádovi ani v jiné ženě, tak když zastrčíme klíč do zámku a zámek bude náhodou ucpaný zevnitř a manželka nebude odpovídat na mobil, tak pak nepůjdu do hospody... a manželka na moje volání "miláčku", "lásko" a "drahá přítelkyně" nebude reflektovat, zda mi přijde otevřít, ale ráda se zvedne a půjde mi otevřít. Alespoň v to doufám. Co myslíte?

Jelikož nejsem manželský poradce, ale kazatel a to, co teď provádíme není úvaha nad manželstvím, ale kázání Božího slova, asi vás bude zajímat, co to má společného s naším vztahem s Bohem, nebo ne?
V Novém zákoně nás Pán Ježíš nazývá svými přáteli. Jinými slovy, manželství je podobenství, metafora Kristova vztahu k jeho církvi. Nebo jinak řečeno je to metafora, dobrý příklad toho, jak nás Bůh jako manžel miluje. Nebo pro nás muže, jak je Kristus naším nejlepším přítelem.
Četli jsme dnes dva novozákonní texty. Jeden byl ze Zjevení a druhý z Matoušova evangelia. Když jsem se modlil, jak bych mohl starozákonní text z Písně písní posunout dál, dostal jsem tyto dvě novozákonní slova. V listu Ježíše do Efezu nám náš nejlepší přítel Ježíš píše:
"to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku...". Každý musíme zkoumat své srdce, zda jsme Bohu blízko či nejsme. Jak to poznám? Nejde o nějaké pocity, ty mohou klamat.

Zůstáváš v Božím slově? Víš, jaká je Boží vůle pro Tvůj život? Znáš své povolání a poslání? Jdeš za Ježíšem? Pokud si na tyto otázky odpovídáme ano, můžeme znovu poděkovat Ježíši za Jeho přátelství. Pokud ale nevíš, tak je čas hledat vztah s Ježíšem a poznat Jej víc. Nerad se opakuji, ale není to raketové inženýrství. Pokud nejsi Ježíšův učedník, staň se jím.
Jak? Připoj se k učednické trijádě, pokud jsi v manželství, začni skupinku s dalším manželským párem. Začni chodit na biblickou skupinku. Zajdi na kafe s někým ve sboru, ke komu máš důvěru... Začni si pravidelně číst Bibli. Připoj se třeba k 40 dnům s Biblí... Způsobů je mnoho. Modli se k Bohu, On Ti ukáže konkrétní způsob. Pokud stále nevíš, zeptej se svých vedoucích a rádi Tě nasměrujeme.

Druhý text je z Matouše 21, podobenství o dvou synech. Jeden syn slíbil svému otci, že mu pomůže, ale pak se na svého tátu vykašlal. Naopak, druhý syn odmítl svému otci pomoci, ale pak mu to bylo líto a šel. Kterému synu se více podobáme? Vyznáváme při bohoslužbách či v modlitbách s pozitivními emocemi, jak budeme sloužit Bohu a co vše uděláme, ale pak skutek utek? Nebo naopak, jsme líní a nechce se nám ale pak přece něco uděláme? Možná je to ještě jinak, možná že něco slíbíme a pak to uděláme. Nebo nic neslibujeme a nic neděláme. Ať už je to jakkoliv, je dobré udělat další krok. K čemu Tě dnes Bůh vede? Jak můžeš posílit přátelství v manželství se svým partnerem? Jak můžeš posílit Tvé přátelství s Bohem?

Závěr
Začínali jsme depresivní básničkou. Ztratil jsem klíč a už ho nenaleznu. Biblická báseň z Písně písní končí naopak nalezením milenců. Dívka končí kapitolu 5 romantickým vyznáním, jak je její milý krásný.

10 Můj milý je běloskvoucí i červený, významnější nad tisíce jiných. 11 Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů, černé jako havran. 12 Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod, v mléce se koupou, podobné vsazeným drahokamům. 13 Jeho líce jsou jak balzámový záhon, schránky kořenných vůní, jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha.
14 Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené, jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safíry vykládané. 15 Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata. Vzhled má jak Libanón, je ztepilý jak cedr. 16 Patro jeho úst je přesladké, on sám je přežádoucí skvost. Takový je milý můj, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.
Jaký je pro tebe tvůj partner? Jaký je pro tebe Kristus? Vězme, že Bůh nás miluje a pro Krista jsme milovaní přátelé. Odejdeš, muži do hospody? Vstaneš, ženo, z postele a odemkneš svému milému?
Amen.

Vize církve 2. Sam 5 a Lk 5

12. března 2014 v 10:42 | Grizly |  Kázání

Vize Církve: Cesta blíž…
2. Samuelova 5 a Lukáš 5

Ježíšova vize pro církev…

Proč a co je vize?

Milí přátelé, dnes chci mluvit na téma vize našeho sboru. Ale než se k tomu dostanu, podíváme se do Bible, jaké příklady můžeme najít ve starém zákoně a v novém zákoně o vizi. Podíváme se na dva příklady, do 2. Samuelovy 5, a na Ježíšovu vizi v Lukáši 5. kapitole. David měl vizi, která sjednotila celý národ. A Ježíš měl vizi, o rybách a rybářích. Každý vizionář to má těžké. Vzpomeňme si na příklad Martina Luthera Kinga, který před více než 50 lety řekl slavná slova svého snu, který navždy změnil běh amerických dějin co do otroctví: "Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality charakteru."
Vize, která je od Boha, je sen, konrétní představa, která dává energii na změnu nejen jednotlivci do života, ale celému společenství, někdy i celému národu. Proto je vize velmi důležitá. Společenství, které nemá vizi, nikam nesměřuje a stagnuje a nakonec umírá. Člověk, který nemá vizi, směr svého života, nemá naději pro budoucnost.
Když se podíváte na internet, najdete různé vize… Vize 97 dlouhodobě bojuje proti rakovině konečníku a tlustého střeva. Česká vize hledá identitu našeho národa… její slova začínají: od lhostejnosti k budoucnosti…
Přesto, když se řekne slovo vize, mnoho lidí se osype a řekne, že to není duchovní mít vizi, že je to něco obchodního a je to fuj a že je to nebiblické. Je to sprosté slovo podobně jako plánovat nebo management. Proto začnu od toho, co si o vizi myslí Bible a pak budu mluvit o tom, jakou vizi má náš sbor…

Smysl a hodnota vize: 2. Samuelova 5,1-12

V 2. Samuelově najdeme zajímavý příběh o králi Davidovi. Izraelský král Saul je mrtvý, nastupuje po něm jeho syn, pak syn jeho syna, ale ti všichni jsou zavražděni. Nyní po mnoha letech přichází řada na Davidovi, odvážném muži, který porazil Pelištejského generála Golijáše prakem ještě jako kluk… Jaká byla Davidova vize? David chtěl sjednotit Izraelský národ k boji proti úhlavnímu nepříteli - Pelištějcům. Měl vizi, že bude vládnout celému národu z jednoho města - z Jeruzaléma. A jak víme z dějin, nakonec se mu to díky Boží milosti povedlo a jeho následovníci vládli v Izraeli po více než 400 let. Když měl v Izraeli nějaký král vizi, bylo to dobré, pokud to ovšem byla vize od Boha. Když neměl vizi, král byl jen politik, tak šla země od 10 k 5.
Co tedy dělá vize s národem? Co dělá vize se společenstvím? Podíváme se na 5 věcí, které dělá vize s lidmi.

1. Vize sjednocuje (v 1-3)

Verše 1-3 nám ukazují, jak vize Davida sjednotila celé království. Nejprve vládnul David z Chebronu. Měl ale sen, že dobude město, které měli dobýt Izraelci již dávno, ale neudělali to. Bůh přikázal již za dob Jozue, aby Izrael dobyl celé území, ale Izrael neposlech Hospodina. Teď přišel čas, aby konečně poslechli. Jebús, jak se dříve jmenoval Jeruzalém, byla skalní pevnost. Jejím dobytím David ukázal, že je skutečným králem a naplnil touhu celého národa po jednotě. V prvních třech verších 2. Samuelovy 5 čteme, že poprvé po mnoha letech se všechny izraelské kmeny a starší kmenů sešly spolu… a uznali Davida za krále, aby je vedl.
Uvažte, jak vize dokáže sjednotit lidi. Když nám Bůh dá vizi, která nás sjednotí k něčemu většímu, než jsme mi sami, dává nám to energii dělat nové věci. Naopak, pokud nemáme vizi, jsme rozděleni a každý chce něco jiného.
Sbor, který nemá vizi, postupně ovládne chaos a nikam nesměřuje. Naopak, pokud staršovstvo přijde s vizí, která sjednotí sbor, je to moc dobře. Bůh může být oslaven, každý zná své místo a má radost, že může být součástí takového sboru.

2. Vize dává centrum pro vedení (v 4-5)

David začal vládu z Chebronu, ale jeho touhou bylo sjednotit zemi a vládnout z Jeruzaléma. David se stal králem, když mu bylo 30. Kraloval celkem 40 let. Od doby, kdy dobyl Jeruzalém a porazil Pelištejce, byl nejsilnějším králem v dějinách Izraele.
Pro nás to znamená například společné místo chválení na Skalce, když se v neděli scházíme k Večeři Páně jako je dnes. Nebo tímto centrem může být křest. Důležitým centrem může být i členské setkání a společné setkání s naším mateřským sborem. Zkrátka celek je víc než jednotlivé části.

3. Vize stravuje naše přemýšlení (v 6-8)

David byl výborným stratégem a dokázal najít slabé místo v opevnění Jebúsejců. Měl konkrétní plán, co udělat. Davidovi muži měli jeho plán neustále před sebou. Věděli, co dělají a proč. Byli připraveni položit svůj život za tento plán a Davidovu vizi. Když máme vizi, která je přitažlivá, nemůžeme na ni přestat myslet, pohání nás kupředu. V časech zlých si ji připomínáme. Je důležité, aby každý člen sboru znal vizi svého sboru. Budu o naší vizi mluvit za chvíli.

4. Vize inspiruje velikost (v 9-10)

Davidův sen o Jeruzalému pomohl společně jemu i jeho mužům stanovit si velký cíl. Kdyby Davidovým snem bylo mít Mercedes nebo cesta kolem světa, asi těžko by sjednotil Izraelský národ. Vize musí být dost velká, aby nadchla každého člověka, který je součástí společenství. Když bude vize příliš malá, nebude nás motivovat nic dělat.
Když myslíme na 22,000 lidí na Skalce, je to velký počet, ale je to představitelné v kontextu toho, co děláme.

5. Vize přitahuje další lidi k vedoucímu (v 11-12)

Když David dobyl Jeruzalém, ostatní se k němu začali přidávat.
Vize sama o sobě je motorem, inspiruje, ale nejsou to jen slova, vyžaduje závazek, že do toho půjdeme. Kdyby David nevěděl, jak dobýt Jebus a jeho vize by nebyla podložena konkrétními plány a cíli a jeho životem, nikdy by národ nesjednotil.
Proto naše vize je vyjádřena hodnotami, strategií a cíli. Ty musí být dosažitelné a měřitelné. Když toto vedoucí má, tak se k němu přidávají další lidi.
Když se o Davidově snu doslech Týrský král, poslal své řemeslníky a materiál, aby postavili Davidovi dům. Když je vize skutečně vizí od Boha, tak přitahuje další lidi, dokonce zvenčí… dokonce i lidi, které bychom nečekali.
Tak to bylo 5 věcí, které dělá vize s námi. Viděli jsme konkrétní příklad ze starého zákona, Davidovu vizi o vládě z Jeruzaléma o sjednocení Izraelského národa. Vize sjednotila Izraelce, David dal centrum své vizi - Jeruzalém, jeho vize stravovala myšlení jeho vojáků, podněcovala velikosti a nakonec přitahovala další lidi k němu.
Podívejme se teď do Nového zákona. Na vizi Ježíše o rybách a rybářích…

Lukáš 5,1-11 Ježíšova vize

1. Ježíš učí zástupy (v 1-3)

V prvních třech verších Ježíš vyučuje zástupy. Jsou tu i budoucí Ježíšovi učedníci Petr, Jakub a Jan. Je zajímavé, že si vybral tak obyčejné lidi, jako jsou rybáři a že něco tak klíčového ukazuje na tak obyčejném příkladu a situaci.

2. Zajeď na hlubinu! (v 4)

4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!"
Ježíš dal Petrovi konkrétní pokyn, příkaz. Neprosí ho ani nevysvětluje, proč to má udělat. Možná byl zástup hladový a potřebuje ho nasytit. To asi ne. Nebo chce ukázat Boží moc a chce dodat svým slovům váhu. Není nad konkrétní demonstraci po vyučování…

3. Na Tvé slovo spustím sítě… (v 5-9)

Každopádně od 5. do 9. verše čteme, že učedníci mají námitky. Jak je to podobné nám, když slyšíme pokyn k něčemu, co nám nedává smysl.
5 Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě."
Petr prostě potřebuje mít komentář. Je to sice blbost, ale když to teda chceš, tak dobře. Copak nevíš, že jsem profík a že jsem se už tady snažil? Někdy je to tak, že se snažíme vlastními silami přivést Boží království na zem. Přitom je ale důležité, abychom poslechli Boží pokyn. Tedy když mluvíme o vizi, musíme mít jistotu, že je to vize od Boha. Navíc pokud je to vize od Boha, vyplývá z ní, co konkrétně máme udělat. To se nám ovšem nemusí líbit. Může nám to i připadat šílené nebo divné. Tak to rozhodně bylo s Petrem. Copak je Ježíš rybář? Copak rozumí rybolovu? Ale dobře… když to chce, tak ho poslechnu… Možná nám to může také tak připadat. Copak Ježíš rozumí našim trápením a každodenním zápasům?
Na tomto krátkém příběhu vidíme, že Ježíš rozumí rybaření mnohem lépe než profesionální rybáři. Ježíš se s námi setkává v tom, co děláme, ukazuje nám, že rozumí našemu životu a volá nás k něčemu většímu.
Od 6. do 10. verše čteme, co se stalo, když Petr poslechl.
6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. 7 Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc.
Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. 8 Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." 9 Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; 10 stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy.
Jedno je potřeba. Je potřeba být poslušný tomu, co nám Bůh říká. Když dává příkaz, aby učedníci jeli na hlubinu, mají jet na hlubinu. Hlubina je symbolem něčeho neznámého.
Možná že učedníci lovili v místech, která dobře znali. Ale tam už nic nového nebylo. Tam žádné ryby nebyly. Ale když vyjeli na neprobádané místo, bylo tam ryb, že je ani nemohli vyzvednout. Tak to může být i s námi, milí přátelé. Možná, že máš kontrolu nad svým životem a máš pocit, že život dobře znáš. Možná že se ptáš, jaké by to bylo, kdybys skutečně poslechl Boha. Bůh Tě volá na hlubinu. Co je tvoje hlubina?
Co je pro tebe nové, neprobádané území? Možná je to nová služba v církvi nebo ve světě. Možná je to nová práce. Rozhodně to není nová manželka! Ani to není nová milenka. To by si Pán Bůh protiřečil a to jak známo nedělá. Ale pokud jsi otevřený, připrav se na situaci, že Tě Pán pošle na nové místo a do nové situace, kterou jsi ještě nezažil…

4. Neboj se… od teď budeš lovit lidi…

Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." 11 Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
Je dobře, že Ježíš ujistil Petra, že se nemá bát. Protože když poslechneme Ježíše, Pána Boha, může to být děsivé. Věci, které jsme před tím nezažily, které nám přijdou divné a nepochopitelné, možná nesmyslné, se uskuteční. Když mluvíme o vizi, je důležité si to uvědomit. Vize není něco, co už dobře známe a co máme zmáknuté. Vize od Boha představuje něco nového od Boha, může to být děsivé a může to od nás žádat něco, co jsme nikdy před tím nedělali.
Když sledujeme reakci učedníků, vidíme poslušnost. Když jednali v souladu s tím, co jim Ježíš řekl, ulovili tolik ryb jako nikdy v životě.
Ježíšova vize je kde najít ryby. Velmi praktická vize. A o to jde… Ježíš nám neříká nějaké nesrozumitelné věci. Ježíš k nám mluví tak, že tomu rozumíme. Ale volá nás srozumitelně k něčemu, co je děsivé. Volá nás na hlubinu.
Teď se podíváme na to, co to může znamenat pro nás. Co je naše vize? Co je vize Skalky?

Co s tím? Vize CB Skalka: Cesta blíž k Bohu a k lidem…

Naší vizí je dvojí cesta. Cesta k Bohu a cesta k lidem.

1. Cesta blíž k Bohu…

První cesta k Bohu se dá vyjádřit dvěma slovy: uctívání a učednictví…
Uctívání Boha je hlavním smyslem našeho života. Uctívání je ale namířeno k Bohu. Prakticky to znamená ptát se, jak to, co dělám v životě oslaví Boha?
Konkrétně to dělám nejen když zpívám písně Bohu, to jistě také, ale když se rozhoduju. Co by Ježíš udělal na mém místě?
Učednictví. Ježíš nás zve do blízkého vztahu se sebou. V dnešním textu z Lukáše 5 jsme viděli, že Ježíš se setkal s profesionálními rybáři v jejich každodenní práci a volá je k tomu, aby se stali rybáři, ale jinak. Už nemají lovit jen ryby, ale mají vést další lidi k Bohu. A to je učednictví. Učednictví je setkání s Ježíšem v našem každodenním životě. Být učedníkem znamená si uvědomit, že Ježíš je se mnou v každodenním životě a já jsem jeho přítelem.
Prakticky to znamená být i blíž druhým křesťanům a otevřít jim svůj život. Prakticky to znamená k sobě třeba v neděli někoho ze sboru pozvat na oběd nebo se jednou týdně sejít s přítelem v církvi na kafe.
Nezáleží tolik na formě, forem je mnoho. Možná to bude manželská skupinka s dalším manželským párem nebo to bude biblická skupinka v pondělí. Nebo ženská skupinka v pátek či v sobotu. To je jedno. Důležité je neredukovat křesťanský život na jedno setkání v týdnu v neděli, ale otevřít se druhým a sdílet s nimi svůj křesťanský život. Svoje zápasy i radosti.

2. Cesta blíž k lidem…

Druhou cestou je cesta k lidem. Jak sdílíme náš duchovní život s těmi, kdo duchovní život zatím nemají.
Misie. To se dá jedním slovem nazvat misie. Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky… Když se vysloví tato slova, někteří lidé mají tendenci vypínat nebo máme někdy pocit, že misie je záležitostí misionářů nebo kazatelů, ale mě se to netýká.
To ale není pravda, posledně o tom Larry mluvil, že se to týká nás všech. Ježíš posílá náš sbor CB Skalka na misii. Co to znamená? Máme být svědky o živém Bohu druhým lidem v našem okolí. Pro někoho je okolím jeho práce. Pro maminku s dětmi to můžou být další maminky. Pro seniorku to mohou být další senioři v jejím okolí. Pro studenty kolej a škola. Zkrátka okolí je pro každého z nás různé, ale povolání stejné. Nemusíš mluvit anglicky, abys sdílel s lidmi evangelium v češtině. Může to být velmi jednoduché. Stačí pozvat svého kamaráda na English Camp. Pro někoho to může být pozvat na Alfu. Pro jiného to může být říct svůj příběh známému. Pro jiného to může být mluvit o svém manželství s kolegou v práci. Všechny tyto odlišné scénáře mají jedno společné. Jsme tam my a zahrnuje to aktivitu na naší straně. Nestane se to samo. Nikdo za nás neotevře ústa a nikdo za nás tuhle práci neudělá. A když to neuděláme, nic se nestane.
Nikdo v našem okolí se nedozví o Kristu a nebude spasený. Ano, Bůh je Bohem zázraků a může si poslat někoho jiného. Ale On si chce použít právě Tebe. Tak na to nezapomínej.
Proto se snažíme stavět jako sbor mosty k druhým lidem. Proto děláme Alfu. Proto děláme angličtinu. Proto děláme klub maminek. Proto děláme mládež. Proto děláme Objevování křesťanství. Proto děláme English Campy a tvořivé dílny. Proto děláme to, co děláme, abychom se seznámili s nevěřícími lidmi a skrze přátelství a důvěrné vztahy jim jednou pověděli o Bohu, kterého známe a o Lásce, která změnila náš život. To je tedy naše vize. Aby se o Bohu dovědělo naše okolí.

Co z toho vyplývá pro mě?

Pokud nechodíš na žádnou skupinku, zeptej se Pána, k jaké skupince se máš připojit. Prober to s vedoucími, které znáš. Pokud nejsi pokřtěný, dalším krokem je křest 8.6.
Pokud jsi pokřtěný a chodíš na skupinku, možná je čas udělat další krok. Třeba se připojit k manželské skupince. Nebo k učednické trijádě. Pro každého může být krok jiný. A za třetí, misie. Bůh je misijním Bohem. Bůh poslal svého Syna a posílá i každého z nás. Modli se, ke komu máš následující týden mluvit. Komu máš říct o Bohu, koho máš pozvat? Jakým nejlepším způsobem oslovíš nevěřící přátele? To se netýká jen kazatelů a misionářů a starších a diakonů, ti jdou příkladem v tom, že to dělají, ale týká se to každého křesťana. Co s tím uděláš?
Amen.