Leden 2014

Kázání O smilstvu Zj 2,12-29 Pergamon a Thyatiry

18. ledna 2014 v 15:53 | Grizly |  Kázání
Úvod

Po mnoho let města Efez, Smyrna a Pergamon mezi sebou zápasila, které město bude nejvýznamnějším městem v Malé Asii. Nepochybně, Pergamon bylo centrem náboženského života v Provincii. Město stálo na vysokém kopci a mělo mnoho chrámů. Byl tu i proslulý oltář Dia Olympského a chrám Asklépia, boha lékařství, který se dodnes zobrazuje jako had. Kromě toho byl v Pergamu založen kult bohyně Romy a kult císaře. Byl zde uctíván císař Augustus. Augustus měl tituly jako je Pán, Spasitel a Bůh, není proto divu, že křesťané se dostávali do střetu s tímto kultem, když chtěli uctívat jen jediného Boha. Po kulturní stránce měl Pergamon velikou knihovnu a proslul výrobou knih, byl také administrativním centrem provincie. Bylo to tedy významné město v Malé Asii.

Dnes pokračujeme v naší sérii zamyšlení nad Ježíšovými 7 dopisy 7 církvím. Je velmi zajímavé, že samotná kniha Zjevení je vlastně dopisem. Ježíš zjevuje své poselství Janovi a ten pak píše tento dopis křesťanům. A v rámci tohoto dopisu křesťanům nacházíme dalších sedm dopisů. Posledně mluvil Larry o prvních dvou dopisech do Smyrny a do Efezu. Dnes budeme mluvit o dalších dvou - do Pergamu
a do Thyatir.
Jsou zapsány v 2. kapitole Zjevení Jana. Od verše 12 je zapsán první náš dopis do Pergamu a druhý dopis od verše 18 do Thyatir.

To je sice hezké, ale proč se tím vůbec zabývat? Kromě historického zájmu o to, jak vypadala první církev, jaké byly její zápasy a jací byli křesťané v prvním století, což je jistě samo o sobě zajímavé, si nemůžeme nevšimnout podobnosti dnešní církve s tou novozákonní. Sice v Praze nenajdeme kult císaře Augusta ani Asklépiův chrám, ale pohanství, new age a pověrčivost lidí je jistě na vzestupu, a to se nevyhýbá ani lidem církve.

Lidé církve někdy chodí za léčitely a zapomínají na nebezpečí, která jsou s tím spojena. Navíc ve velkých městech opravdu hrozí dvě velká nebezpečí. Za prvé, splynutí se světem. A za druhé, uzavření se světu a gheto. Myslím, že nám na Skalce spíše hrozí to první nebezpečí. Kompromisy víry. Ano, Ježíš je mým Spasitelem a církev je moje nedělní hobby, mám tu nakonec přátelé, ale kromě toho se víra v mém životě příliš neprojevuje. Pokud máš pocit, že žít křesťanský život v tomto světě je těžké, mám pro tebe dobrou zprávu. I pro křesťany v prvním století bylo obtížné žít křesťanský život mezi pohany.

Právě z toho si můžeme vzít povzbuzení, když čteme listy Ježíše 7 církvím. Pokud ale nevnímáš napětí mezi svým životem a životem okolního světa, připusť si jednu logickou možnost: možná se tvůj život příliš přiblížil hodnotám a kultuře tohoto světa a možná jsi trochu pozapomněl, co je důležité a podstatné pro křesťana. Věřím, že dopisy do Pergama a Thyatir mohou být pro nás velkou výzvou, povzbuzením a pro někoho z nás třeba i napomenutím k poctivému životu víry.

Poctivý život víry se totiž projevuje určitým napětím. Jako křesťané totiž neuctíváme Ježíše jako jednoho z mnoha bohů, vedle úspěchu, kariéry, mamonu, sexu a rodiny, ale Ježíš je naším jediným Bohem, když On dostane v našem životě prioritu, všechny ostatní věci se musí této prioritě podřídit a vyrovnají se kolem Něho. Obrazně řečeno, mrtvá ryba pluje s proudem, ale živá ryba dokáže plout proti. To ale může být vysilující, proto naberme z Božího slova povzbuzení i dnes.

Pergamon
Dopis do Pergamu se odkazuje na motiv dvojsečného meče z 1. kapitoly verše 16. V roce 133 přešlo město Pergamon dobrovolně pod Římskou správu a bylo druhým správním centrem v provincii,

hned po Efezu. Když člověk nebyl římským občanem, jeho odvolací instancí byl právě Pergamon. Zde se tedy i odehrávaly procesy s křesťany. Dvojsečný meč je obraz soudní moci. My ale víme, že skutečnou moc má Bůh a Ježíš Kristus, který bude soudit celý svět i každého z nás. Křesťané v Pergamu žili přímo tam, kde měla svoje sídlo antikristovská moc. Dovídáme se, že Antipas, věrný křesťan byl zabit právě zde. Tamní křesťané tedy čelili pronásledování kvůli víře. Kdo totiž neuctíval císaře a to křesťané odmítali, ten byl sťat.

Toto místo zvedá klíčovou otázku i pro nás: jsi připravený pro Krista i umřít? Je pravda, že nás dnes nikdo nepronásleduje, alespoň ne fyzicky. Ale nemusí trvat dlouho a situace se může obrátit. Stačí, aby média více rýpala do restitucí a křesťanskou církev ukázala jako sektu a dostaneme se rychle do kotle. V Anglii už dnes berou křesťanským rodinám děti, protože je křesťanští rodiče vyučují o tom, že manželství je Boží plán a nepoví jim, že je také správné, aby muži spolu a ženy spolu uzavírali homosexuální sňatky. Nemusí trvat dlouho a u nás může být tlak na církev, aby uzavírala homosexuální manželství.

Ale nemusíme jít jen po vnější rovině, ale můžeme se podívat na hodnoty našeho života a touhy našeho srdce... Po čem v životě opravdu toužíš? Mnoho "křesťanů" by odpovědělo na tuto otázku zcela stejně jako lidé ze světa. Toužím po domečku, po rodině a zajištění. Aby moje děti dostudovali a měl jsem dobrou práci. Na tom jistě není nic špatného, ale je to TO ONO, po čem opravdu toužíme? Toužíš opravdu hlavně po zdraví? Jak se říká v české kultuře "hlavně to zdraví"... Neříkám, že zdraví není důležité, sám když mě bolí zuby nebo když mám ekzém vím, jak je nepříjemné, když nemůžu pořádně používat ruce. A to nic není.

Věřím ale celým srdcem, že Kristus má být na prvním místě. Věřím tomu, že to nejdůležitější v životě je to, aby Bůh byl oslaven v první řadě. A když může být oslaven skrze to, že jsem nemocný, že jsem dobrým rodičem, pracovníkem, přítelem a dítětem, to jsou prostředky vedoucí k tomuto prvnímu cíli.

Vraťme se ale k našemu textu. Nemusíme být doslovně pronásledováni, stačí někdy říct, co si myslíme mezi našimi nevěřícími přáteli a uvidíte to haló. Stačí říct, že Ježíš je jediná cesta k Bohu nebo že hlavní není to zdraví a už je oheň na střeše.
Někdy se dostávám do konfliktu kvůli tomu i s křesťany. A z toho jsem opravdu smutný. Právě v této době nesmíme zapomínat, že Ježíš má dvousečný meč a On je skutečným soudcem. Nemusíme se bát moci světa, důležitější je mít bázeň před Bohem.
Za to chválí Ježíš křesťany v Pergamu, že nezapřeli víru v Ježíše ani uprostřed pronásledování. Buďme církví, která je Ježíšem chválena za věrnost ve víře v Ježíše.

Odvraťme se od ohyzdných model v podobě léčitelství, pokud je to náš problém. Odvraťme se od pochybných jistot v podobě různých bankovních balíčků a falešných slibů politiků. Skutečná jistota je v Bohu, On své sliby plní a jen v Ježíši je skutečná jistota.

Za co je církev v Pergamu kritizována? To se dovídáme od verše 14:
Co je učení Nikolaitů v 15. verši? Nikolaité byli skupina, kterou bychom mohli charakterizovat jedním slovem. Smilstvo. Není to ale jen sexuální hřích, ale je to spíše požívání jídla zasvěceného pohanským bohům. Je tu určitá analogie ke starozákonnímu příběhu o Balaámovi z Nu 22-24. Smilstvo můžeme jistě chápat také jako sexuální nevěru a předmanželský sex a jiné hříchy.

Ale nesmíme zapomenou na biblický rozměr: smilstvo je v první řadě nevěra Bohu. Řekové i Římané měli celý panteon bohů. Byli velmi náboženští a měli boha skoro na všechno. Když byli nemocní, šli do chrámu k bohu Asklépiovi. Když chtěli znát budoucnost a dělali důležité rozhodnutí, šli do chrámu v Delfách žádat o věštbu. Z těchto představ a mnoha dalších Bůh svůj lid vyléčil. Říká nám hned v prvním přikázání: Nebudeš mít jiné bohy vedle mě. Neříká, že Bůh bude jeden z tvých bohů nebo bude tvůj nejvyšší bůh.

Ale Desatero nám říká, že máme jen jednoho Boha. Tím je pro nás křesťany Trojjedinný Bůh. Pokud máš ve svém srdci nepokoj a neklid, protože si přidáváš do svého panteonu další modličky, vytni je ještě dnes. Zanech uctívání ekologie v bohyni Gaie, vytni pornografii, přestaň spát s dalšími ženami či muži, pokud to neděláš přines Bohu desátek... na tomto místě bych chtěl být co nejvíce praktický. Ale čas ani text mi to nedovoluje, proto to nechám na osobní rozhovory a na vašem svědomí. Příští týden budeme slavit Večeři Páně, přemýšlej nad sebou a zkoumej své svědomí a pros Boha, aby Ti ukázal na modly, které ve svém srdci uctíváš vedle Boha.

Když mám být stručný, Biléám je podle židovských vykladačů otcem synkreze, směšování. Midjánci se snažili svést Izrael, aby spali s jejich ženami a začali uctívat jiné bohy. Pro nás platí, že když děláme kompromisy víry a ohýbáme evangelium a svobodu, kterou nám Kristus dal, stáváme se synkretiky, směšiteli a pomalu přestáváme být křesťany. 16. verš nás proto důrazně vyzývá: "Proto se obrať!". Ježíš nás varuje: "Ne-li, brzo k tobě přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst". Jinými slovy Bůh se dívá na naše srdce a vidí všechny naše modly.

Kristus při svém druhém příchodu bude soudit každého z nás a všechny naše modly pokácí.

Dopis končí velmi nadějně a povzbudivě veršem 17, kde je krásné zaslíbení: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté manny, dám mu bílý kamének, na tom kaménku je napsáno nové jméno...

Skrytá manna je velmi zvláštní spojení, vždyť manna na poušti byla všem viditelná a celý Izrael se z ní den co den živil. Skrytá manna znamená, že je to pokrm, který není k mání, není k dostání na pultech obchodů. Je to pokrm, který budeme jíst s Kristem na jeho nebeské slavnosti, kam je každý křesťan zván.

V protikladu ke kultickým oslavám, které první křesťané viděli všude kolem nich, beránkova oslava je oslavou s jediným a pravým Bohem. Bílý oblázek je také velmi zajímavý pojem. Na rozdíl od ochranných amuletů, které nemohou člověka skutečně ochránit, osobní vztah s Ježíšem je jistotou skutečné ochrany. Ta nespočívá v tom, že bychom byli nesmrtelní nebo nikdy neonemocněli nebo se nám nestalo nikdy nic hrozného, ale Ježíšova ochrana spočívá v tom, že jsou naše jména zapsaná v beránkově knize života a naše životy jsou s Ježíšem spojeny na věčnost.

To je pro nás velkým povzbuzením, právě když procházíme nesnázemi života. Jsi-li nemocný, věř, že budeš uzdraven, že dostaneš na věčnosti dokonalé vzkříšené tělo. Procházíš-li těžkostmi, věř, že v nebi už nebude ani žalu ani nářku... To je velké povzbuzení. Ano, nutno dodat druhé, že nás to nezbavuje naší pozemské zodpovědnosti, ale je to motivace žít zodpovědně v tomto životě pro Boží slávu pod zorným úhlem věčnosti a těšení se na nebe.



Thyatiry
Podívejme se v krátkosti na druhý dopis a tím jsou verše 18 a další listu do Thyatir.
Thyatiry byly politicky nevýznamné,
vnitrozemské město v Malé Asii.
Původně patřilo Pergamskému království, což je možná důvod, proč jsou dopisy za sebou. V Thyatirech byly významné řemeslné, hlavně barvířské cechy. O křesťanském sboru se toho moc nedovídáme, zajímavá je ale zmínka o první křesťance Lydii. Byla obchodnice a byla první, kdo přijal víru v Evropě v městě Filipis (Sk 16,14...).
Tento dopis navazuje na 1. kapitolu, na velký dopis Zjevení Jana, na verš 14-15, kde je Ježíšův titul Boží Syn. Boží syn byl v Římě též císařský titul, který o sobě mluvil jako o synu božských předků.

Zajímavé jsou planoucí oči. Co to znamená? V kontextu vidíme, že to může znamenat to, že Boží Syn, Ježíš vidí do našeho nitra. Kovové nohy jsou nejspíše narážkou na proroka Daniela (2,31-35), kde je socha z různých materiálů, socha v Danielovi má ale hliněné nohy, což znamená, že není stabilní, pevná. Ježíš má ale kovové nohy, což znamená v kontrastu s tím stabilitu. To znamená, že Ježíš stojí dobře a dostojí svému slovu. V našem kontextu bychom mohli říct, že Ježíš se chystá došlápnout si na nevěrné křesťany v Thyatirech.

Vidíme od v. 19, že Ježíš křesťany chválí za jejich dobré skutky, službu, lásku a vytrvalost.

Navíc chválí křesťany za to, že těchto skutků je čím dál víc. To může být povzbuzení pro nás, že když rosteme ve víře, je stále více vidět na našich skutcích, že jsme proměněni Kristem. Někdy máme jako křesťané pochybnosti, zda jsme vůbec křesťany. Je velmi povzbuzující slyšet od druhých, že tvých dobrých skutků neustále přibývá, protože to dokazuje, že rosteš. A růst je základní charakteristikou křesťana. Není to dokonalost, což si mnoho lidí myslí. Pod vlivem verše buďte svatí jako já jsem svatý.

Všimněme si ale budoucího času. Buďte. Ano, člověk, který roste ve víře dorůstá zralosti v Kristu. Navíc jeho přijetí u Boha nezávisí na dobrých skutcích, ale na Kristově spravedlnosti a na tom, že skrze víru už je dokonalý. Křesťanská víra je o milosti. Je o tom, že jsme přijati Bohem a postupně rosteme. Není o tom, že musíš splňovat to a to a pak jsi teprve křesťan. Věř v Ježíše a následuj ho a On zaslibuje, že se postará o tvé hříchy a Duch Svatý se postará o tvůj růst. To je velmi nadějné.

Kritika církve v Thyatirech je zapsána od verše 20. To mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel. Je to odkaz na starozákonní příběh o královně Jezábel. Je zde označena jako prorokyně, což je zajímavé.

Je zajímavé, že jde o podobnou charakteristiku jako u nikolaitů, kde klíčovým obviněním bylo smilstvo. Jezábel odváděla Izrael k účasti na hodech jiných bohů, na pohanských kultických hostinách. Možná jste slišeli známý příběh ze Starého zákona, kde prorok Elijáš bojuje s bálovými proroky na hoře Karmel.

Jezábel je prototypem člověka, který svádí k pohanství. Tedy hlavním problémem byl kompromis víry. Když tedy srovnáme tyto listy mezi sebou. Jestliže hlavním problémem církve v Pergamu bylo pronásledování a křesťané zápasili se strachem ze smrti a hrozilo zapření víry.

Hlavním problémem v Thyatirech nebylo pronásledování, vždyť to byla vesnice a kultiště císaře daleko. Problém bylo svádění, snaha neodlišovat se, zapadnout mezi ostatní, tedy kompromis. Obojí je charakterizováno slovem smilstvo. Ve verši 21 čteme, že se Jezábel nechce odvrátit od svého smilstva. Smilstvem tu ale není tolik myšleno hlavně na sexuální hříchy, ale právě synkretismus, směšování a kompromis víry.

Ježíš varuje, že pokud nebude činit pokání, že na ni přivede nemoc a pokud ani to nepomůže, tak smrt. To je velmi tvrdé, že? Ale když jde o věčnost s Bohem, nemůžeme používat jen diplomatických,
nic neříkajících výrazů. Jinými slovy, musíme si jako křesťané vybrat, chceme život, nebo smrt? Chceme nemoc nebo lék? Nemoc tu není vnímána nagativně, ale spíše instrumentálně. Díky nemoci si má Jezábel a ti, kdo činí kompromis uvědomit svůj problém a navrátit se zpět na cestu víry.

Ve verši 23 čteme důležité ujištění: Bůh vidí do našeho srdce. Do srdce i nitra. Každý z nás bude souzen podle našich skutků. Odpovídá to začátku dopisu, kde jsme četli o očích s planoucím ohněm. Ježíš vidí do nás, nikdo jiný to nedokáže, dokonce ani my sami sobě někdy nerozumíme.

Ale Bůh nám dokonale rozumí, a proto nás zve na cestu za Ježíšem. Pokud na ní jsi, buď ujištěn veršem 24, že nemáš jiné břemeno, jen se pevně drž Ježíše a toho, čemu jsi byl vyučen ve víře. Pokud jsi sváděn na scestí, pevně se rozhodni a utíkej před pokušením a vrať se ke Kristu. Pokud ještě na cestě nejsi, věř, že Ježíš přijde se svým soudem a pokud zůstaneš tam, kde jsi, nedopadne to dobře. Proto jsi zván na dobrodružnou cestu víry. Pokud o víře nic nevíš, ale chtěl bys vědět, začni ještě dnes. Mluv s některým z vedoucích. Je spousta příležitostí a možností, jak začít.

Začni číst Bibli, začni chodit na Alfa kurz ve středu, přijď na biblickou skupinku v pondělí. Je to na tobě. Dopis končí povzbuzením a zaslíbením: Tomu, kdo zvítězí, tomu dám hvězdu jitřní. Tak jako ve Zj 22,16, i zde je hvězda jitřní Ježíš Kristus. Hvězda jitřní je předzvěstí nového dne. Tma prohrála, den zvítězil. Temnota odešla, světlo přišlo. Noc skončila, začal den. Jsi připraven? Amen.