Prosinec 2013

Půlnoční zamyšlení

24. prosince 2013 v 20:56 | Grizly |  Kázání

Milí přátelé,
Slavíme vánoce, rozbalili jsme dárky a teď stojíme spolu na Skalce na náměstíčku, kde se ještě včera zabíjeli kapři. Něco tak profánního uprostřed něčeho v našich dějinách tak sakrálního. Ale přesně taková je povaha vánoc. Kapr symbolizuje postní jídlo, ne něco slavnostního. A narození do jeslí není něco slavnostního, ale méně než prosté. Proč si něco takového připomínat? Zpíváme koledy a jedna z nich je narodil se Kristus Pán. Četli jsme příběh o narození Ježíše Krista. Ale proč?
Zamysleme se na chvíli nad významem narození tohoto zvláštního dítěte, které změnilo dějiny lidstva. Kristus je řecké slovo, které není vlastním jménem, ale spíše titulem. Znamená pomazaný, totéž znamená hebrejské slovo Mesijáš. Pomazaný je titul pro krále.
Takže v řeči použít spojení slov Ježíš Kristus nebo oslovení Ježíši Kriste, je neskutečně silný výrok víry.
A přesto jej lidé dnes používají naprosto sprostě a profánně jako frázi nebo nadávku. Když se nám něco nepovede, lidé řeknou Ježíši Kriste. Nebo použijí spojení Ježíš Marja. Tedy jako frázi propojí osobu Krále s lidskou matkou Marií. Nejen že jde o braní Božího jména nadarmo, je to pro věřícího člověka pohoršující a jistě to člověka i zabolí, ale je to nepochopení základní skutečnosti - že se narodil Boží Syn do tohoto světa. Místo abychom se pohoršovali nad touto skutečností, můžeme si uvědomit prorocký aspekt tohoto spojení.
Slovo Mesijáš, Kristus nebo král připomíná vládu nejznámějšího biblického krále Davida. Takže říct o Ježíši z Nazareta, že je Kristus nebo Mesijáš znamená spojit jeho život s životem krále Davida. Navíc Židé chápou Mesijáše jako Boha, Krále králů, ne jen jako nějakého lidského krále. Takže vyslovit slovo Ježíš Kristus má v sobě neuvěřitelnou víru a nese to odvážné poselství o narození Krále králů.
Král, který je potomkem krále Davida a zároveň Boží Syn. Ten syn se ale narodil do velmi skromných poměrů. Důvodem jeho narození v Betlémě je skromná a pragmatická skutečnost - placení daní. V příběhu jsme četli, že Augustus, římský císař vydal dekret. Tento dekret, který nařídil lidové sčítání po celém Římském impériu, měl dvě hlavní funkce, přesně zmapovat, kdo má platit daně a za druhé připravit odvody dalších vojáků do armády.
Židé bojovat nemuseli, také jim Římané jako nepřátelům nevěřili a nechtěli, aby byli v jejich armádě, ale daně platit museli. A tak se musel Josef s Marií, která byla těhotná, vydat do Betléma, rodiště krále Davida. Shodou okolností to bylo místo, odkud pocházel z hlediska rodiny Ježíš. Je až zarážející, že aniž by to Augustus nebo Herodes tušili, naplnili starozákonní proroctví z Micheáše z 5. kapitoly.
Proroctví, které pochází z podobné doby jako Izajáš, tedy z 8. století před Kr., předpovídá narození krále, který bude vládnout Izraeli: "Ačkoliv je Betlém efratský jedním z nejmenších judských měst, právě z něho mi vzejde panovník, jenž bude vládnout Izraeli. Jeho původ sahá až do pradávných časů, až do věčnosti…"
Z toho vidíme, že nejde o obyčejného krále, ale o panovníka, jehož vláda sahá až na věčnost. V synoptickém evangeliu se dovídáme, že jakmile se to Herodes dověděl, chtěl Ježíše zabít a nebýt zvláštních okolností a útěku do Egypta, bylo by se mu to podařilo. Je to náhoda? Stovky proroctví v Bibli se vztahují na Krista a o těchto vánocích přemýšlíme nad jejich naplněním. Byla to náhoda, že zrovna v době, kdy se Ježíš narodil probíhalo sčítání lidu a Josef musel do Betléma, aby zaplatil daně? Augustus určitě nechtěl naplnit něčí proroctví, to mu bylo putna.
Není divu, že jsme četli, že Maria nad tím přemýšlela, bylo totiž o čem. Proroctví, které znala, se naplnilo na jejich synu. Čím tento syn bude? Pokud máte děti a zvláště syny, určitě přemýšlíte nad tím, co z našich malých ratolestí jednou bude. Pro Marii to bylo o to silnější, když jí anděl řekl: "Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván Synem Nejvyššího. Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí".
Ve Vánocích slavíme zázrak Božího vtělení. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Slovy koledy: neb Bůh věčný nekonečný, narodil se z panny. Proč se Král králů narodil v tak nuzných poměrech do jeslí? V příběhu jsme četli, že se anděl ukázal pastýřům a poslal je do Betléma jako svědky narození. A anděl klade otázku: Jak ho poznáte? Najdete malé dítě v plenkách… pravda, takových dětí by v Betlémě mohlo být hodně.
Ale žádná maminka jistě neměla problém uložit své dítě do postýlky a žádná jiná maminka než Maria by neuložila své dítě do jeslí ve chlévě. Někdy se říká v hostinci. Nebylo to slavné, ale byla to z nouze ctnost. Kdyby nebylo Augustova sčítání lidu, nikdy by se tento příběh nestal. Nebýt proroctví z Micheáše, nikdy bychom neřekli, že šlo o naplnění proroctví.
Pastýři a mágové z východu se přišli poklonit Ježíšovi. Bylo jim to jasné. Je to král. A když se vraceli, vyprávěli si o tom a zvěst se šířila do celé krajiny. Jak zpíváme v koledě nesem vám noviny, poslouchejte. Z Betlémské krajiny, pozor dejte. Narodil se Kristus Pán. Není to ledajaký Pán, ale Pán pánů a Král králů. Jeho narození předznamená jeho život pokory, lásky a v neposlední řadě jeho oběť za mne i za tebe. V tomto čase půlnočním vyhlížíme smysl svátku vánočního.
Vězme, že narození Božího Syna je něco krásného, poetického, ale také vpravdě úžasného, nad čím bychom neměli ohrnovat nos, ale tak jako pastýři přitakat a divit se. Vždyť je to dobrá zpráva, narodil se Ježíš Kristus. Není to nadávka, fráze, ale naplněné proroctví a šance začít znovu pro každého z nás! Spasitel přišel na tento svět, aby Bůh ukázal svou lásku každému člověku.
Přeji nám všem pokojný, radostný a ničím nerušený Advent, Vánoce, hodně lásky Boží, radosti z dobrých zpráv a také dobrou naději, že ten nastávající rok přinese též dobré zprávy. Věřím, že se máme na co těšit. A nejsou to jen další vánoce a dárky. Amen.

Světlo v temnotách

22. prosince 2013 v 15:38 | Grizly |  Kázání
Dobré ráno, milí přátelé! Brzy budeme slavit vánoce, doufám, že se těšíte. Mnoho lidí se ale netěší, je to pro ně depresivní čas a čas shonu. Mnoho lidí se také už rozhodlo vánoce vůbec neslavit. Proč? Protože nemají důvod. Sekularizovaný svátek a honění se za prázdnými tradicemi jim už nic neříká. Jako křesťané máme velkou výhodu, že Vánoce jsou pro nás oslavou narození Ježíše Krista. Tento motiv narození se dá symbolicky vyjádřit jako příchod světla do temnoty. Nebo také jako příchod spravedlivého krále. A na tento motiv světla v temnotě neboli příchod spravedlivého krále bych chtěl dnes navázat. Jako podklad k dnešnímu kázání jsem použil proroctví proroka Izajáše z 8. století, které jsme z 9. kapitoly četli. Lid, který chodí v temnotě, uvidí veliké světlo. Neboť se nám narodí syn, dítě bude nám dáno... Prorok dává naději doprostřed beznaděje. Izajáš mluví o narození krále, který osvobodí lid Izraele z útlaku Asýrie. Možná víte, že v roce 732 byly severní kmeny podmaněny Asyrským králem a stali se jednou z provincií tohoto velkého království. V čase Ježíše to byla Galilea, v čase 8. století před Kr. jsou to kraje Neftalí a Zebulun. Lidé už dávno zapomněli na svou identitu a na to, že jejich život má nějaký smysl. A právě do tohoto času zoufalství volá prorok Izajáš známá slova, Lid, který chodí v temnotě, uvidí veliké světlo. Jestli jste viděli film Hobit, tam najdeme podobný motiv. Trpaslíci, kteří přišli o svoji horu Erebor, pod vedením Thorina Pavézy znovu dobudou svůj domov. Je ale jasné, že nepůjde jen o fyzickou bitvu, ale bitva se odehrává mimo to na úplně jiné rovině, rovině duchovní.


Když jsme u světla, zeptám se vás...
Kolik astronomů je potřeba k výměně žárovky?
Žádný. Astronomové preferují tmu.
Kolik programátorů je potřeba k výměně žárovky ? Žádný. To je problém hardwaru.
Víte, kolik je potřeba Angličanů na výměnu žárovky? Tři. Jeden podává čaj před výměnou, druhý mění a třetí podává čaj po výměně.
Kolik skutečných mužů je potřeba k výměně žárovky? Žádný. Skutečný muž se nebojí tmy !
Kolik mafiánů je potřeba na vyměnění žárovky?Tři. Jeden zašroubuje žárovku, druhý hlídá, a třetí zastřelí svědky.
Kolik misionářů je třeba pro výměnu jedné žárovky?
31: Jeden to udělá a třicet domorodců spatří světlo.
Kolik charismatiků je třeba pro výměnu jedné žárovky?
Jeden, zatímco má při chválách zvednuté ruce.
Kolik ateistů je třeba pro výměnu jedné žárovky?
Jeden. Přesto však zůstává v temnotě.
Nevím, jak vy, já měním žárovky sám. Jedna nám praskla v chodbě, tak ji musím vyměnit. A doufám, že si vystačím sám.

Téma
Dnes kážu na text proroka Izajáše z 9. kapitoly. Téma kázání jsem nazval Světlo v temnotách, kázání rozdělím do třech částí, 1. světlo jako naděje, 2. svítá na lepší zítřky, 3. V Božím světle není nic nemožného.

a. Světlo jako naděje
experiment s myšmi
Nikdo nemůže žít v temnotě dlouhodobě, jinak ztratí naději a zemře. Dokazuje to i experiment vědců, kteří zkoumali vliv světla na myši. Do dvou zatemněných nádob s vodou dali po jedné myši. Jednu nádobu utěsnili víkem, takže myš neviděla světlo. Je to krutý experiment, doufám, že takové věci nebudou dělat děti. Víte, jak dlouho vydržela plavat myška? A do druhé nádoby dali také myšku, ale nechali víko pootevřené, takže myška viděla průzorem paprsek světla.
Víte, která vydržela déle? Samozřejmě ta se světlem. Vydržela to skoro den. Ta první bez naděje to vzdala už po několika minutách. Je to primitivní test, ale ukazuje na důležitou skutečnost týkající se nás lidí. Bez naděje to zabalíme. A naopak, když máme naději, tak dokážeme bojovat dlouhou dobu. Světlem naděje pro křesťana je Ježíš, spravedlivý král. O vánocích si připomínáme příchod naděje pro tento ztracený svět. Narodil se spravedlivý král.
Izajáš mluví o dvou podmaněných kmenech Izraele - Zebulun a Neftalí. Tyto lidé pod vlivem proroctví doufali, že přijde čas, kdy se narodí král a vysvobodí je z područí nepřátel. A opravdu, jednou přišel Thorin Pavéza a jezerní město opět ožilo... ne, dělám si legraci, příběh z filmu Hobit je dost podobný... přišel spravedlivý král Chizkijáš a vysvobodil lid. Je zajímavé, že proroctví se naplnilo hned 3x: jednou na Izraelském králi Chizkijášovi v 8. století (rok 716), později v 6. století na perském králi Kýrovi a nakonec jako křesťané věříme, že se toto proroctví vztahuje na Mesijáše - narození Ježíše Krista. Když vidíme tituly, kterými je oslovován tento král - divuplný rádce, mocný Bůh, Kníže pokoje, Věčný otec... dojde nám, že nejde o obyčejného krále, ale opravdu je jedinečný.

b. Svítá na lepší zítřky
Brzy bude konec roku 2013. Co očekáváš od nového roku 2014? Máš dobrou naději, že bude lépe? Nemyslím to nějak idealisticky. Ale máš ve svém životě světlo, které tě vede dál?

3 charakteristiky spasení Izraele
Lid Izrael toto světlo měl. Záchrana Izraele přinesla tři důležité věci: Boží lid očekával tři věci: 1. svobodu od Asyrské nadvlády, 2. konec svaté války a za 3. obnovení vlády davidovské dynastie.

svoboda od Asyrské nadvlády
Je jasné, že v otroctví není svoboda. Asyřané byli krutým národem, který rozbil severní království, podobně jako drak Šmak dobyl Erebor a vyhnal trpaslíky. Neměli domov, museli odejít do jiných krajin. Prorok Izajáš ve 2. verši předvídá čas a ten není daleko, kdy se národ Izrael opět bude radovat tak jako v čase žní, kdy je dost jídla. Používá obraz kořisti, lupičů, kteří se dělí o kořist. Je to radost Božího lidu, který se vrací domů a má důvod oslavovat. Podobně jako my dnes slavíme ve večeři Páně. Pán Ježíš řekl, že si budeme připomínat poslední večeři až do času, kdy se sám vrátí. Každá VP je určitým očekáváním, zvláště v tomto vánočním čase je to velmi silné, jako křesťané, Boží lid, očekáváme návrat Krále králů.

konec svaté války - zbraně už nebudou potřeba
Za druhé, Boží lid očekával ukončení svaté války. Zbraně už nebudou potřeba, jak čteme ve 4. verši. Bůh vybojuje svoje konečné vítězství, nepřátelé budou poraženi a válečné stroje a výstroj nebudou potřeba. Je to obraz konce války. Jak to?

obnovení vlády Davidovského krále, narození nového Davida
5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."
5. verš dává krásné zaslíbení a zároveň důvod. Narodí se nový král. Podobně jako Davidova vláda v 10. století BC byla jedinečná, přinesla sjednocení Izraelského národa, povznesla národ Izrael na úroveň, kde předtím nikdy Izrael nebyl. Tak v tomto novém králi dojde k obnovení Božího řádu, Boží lid bude znovu královstvím. V tomto proroctví ale vidíme silně eschatologické rysy. 6. verš říká: 6 Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky.
Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
Není to ledajaká lidská vláda, ale je to Boží vláda. Je to příchod království, které neskončí. Je jasné, že Chizkijášova i Kýrova vláda skončila, přišla jiná království, nejprve Babylón a pak Řekové a pak Římané... takže Boží lid nebyl svobodný. Prorok Izajáš ve třetím naplnění předjímá příchod skutečného Božího království, které se nedá vymoci se zbraní v ruce. Je to duchovní vláda Krista, který se vrátí pro svůj lid. V tomto adventním čase právě toto očekáváme a vyhlížíme. Adventus znamená příchod Božího království. Nejen že se trpaslíci vrátí na Erebor, ale už je nikdo nebude moci znovu vyhodit. Až přijde Ježíš podruhé, zničí jednou pro vždy zlo a odstraní utrpení. To čteme velmi zřetelně v knize Zjevení. Podívejme se teď na třetí část našeho zamyšlení. Zatím jsme mluvili o Světlu jako symbolu naděje, mluvili jsme o svítání na lepší zítřky, teď je čas ukázat, že s Bohem není nic nemožného. Bude řeč o zázraku, Boží intervenci.

c. S Bohem není nic nemožného
Jestli znáte film Pulp fiction, je tam scéna, kdy Jules a Vincent vejdou do bytu s lidmi, kteří okradli o zlato Marceluse. Jules rád cituje Bibli, konkrétně proroka Ezechiele. Mimochodem jsem si dohledal ten verš a skutečně je v Bibli...
poté, co zastřelí lidi v bytě, z koupelny vyjde další mladík a vypálí na Julese a Vincenta z revolveru, ale mine. Jules je zaražený a považuje událost za zázrak. Víš, co je to Boží vůle? Vincent řekne: to jako že Bůh sestoupil a zastavil ty kulky? Přesně tak. Mluvím tu o zázraku.
Aby se staly některé věci, je třeba, aby Bůh nadpřirozeně zasáhl do dějin, jinak by se to nemohlo stát. Izraelský národ by se za normálních okolností nemohl osamostatnit. Vidíme to na příběhu Exodu z Egypta, na osvobození od Asyrské a Babylónské nadvlády... Zkrátka byl příliš malý a příliš bezvýznamný a kolem něho byli vždy silnější sousedé, kteří to neměli daleko, aby si došli pro to, co chtěli.
Ve třetím verši u Izajáše čteme:
3 Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu.


Tento verš nás zavádí do mnohem staršího příběhu z dob Soudců, kdy ještě Izrael nebyl královstvím. Byla to doba temná, kdy Izrael musel bojovat se silnějšími sousedy, neměl ještě vlastní území a Amálekovci a Mijdánci měli navrch. Tento příběh jsme četli v první části Bohoslužeb, tak se na něj teď velmi krátce a schematicky podíváme.
Proč se tím vůbec zabývat?
Jednak tento příběh cituje prorok Izajáš. A jednak příběh symbolicky ukazuje, jak světlem Bůh přemáhá mnohem silnějšího nepřítele.

Výklad Sd 7 - světlo v temnotách
Lid Izraelský se musel utkat se silnějším nepřítelem, s Midjánci, armádou, která měla asi 135 000 lidí. Izraelci neměli lepší zbraně, nebyli ani lepšími vojáky, zkrátka neměli ničím navrch. Bylo jich asi 30 000. Přesto, Bůh byl s nimi a dal jim vítězství.
V tomto příběhu Bůh řekl Gedeonovi, aby rozpustil tuto velikou armádu 30 000 a nechal si jen 300 odvážných bojovníků.
Podíváme se na tento příběh ze třech úhlů - z pohledu vlastností bojovníka, z pohledu Gedeona a z pohledu strategie boje.

3 vlastnosti bojovníka
Jestli máte rádi velké příběhy a chodíte rádi do kina, příběh Gedeona trochu připomíná bitvu u Termopyl, kde odvážná spartská armáda odráží mnohem početnější Perskou armádu. Perská armáda ale nakonec řeckou armádu porazila.
I v rysech těchto 300 odvážných bojovnících vidíme podobnosti.
Za prvé, bojovník nemá strach zemřít. Gedeon podle ustanovení Mojžíše z Deuteronomia poslal ty, kdo měli rodiny a báli se zemřít domů. Tak snížil počet vojáků na 10 000.
Tech 10 000, co zůstalo, byli nejodvážnější třetina.
Za druhé, Bůh nařídil Gedeonovi, že musí snížit počet ještě více, aby zbylo jen 300 bojovníků. Jak to Gedeon měl udělat? Velmi zvláštním způsobem.
Poslal vojáky napít se k řece a sledoval, co vojáci budou dělat. Rozdělil je na dvě skupiny. Ti, kdo si klekli a sklonili se až k vodě, ty nechal jít domů. Ty, kdo chlemtali jako psi, ty si nechal. Proč? Voják, který pije z dlaní a sleduje svoje okolí a nesklání se až k vodě je připravený bojovat za jakýchkoliv okolností. Zatímco člověk, který se skloní až k vodě, nesleduje a není připraven bojovat. To aspoň tvrdí někteří vykladači. Každopádně Gedeon použil tento způsob selekce a vybral ty nejlepší z nejlepších. 300 odvážných, připravených a poslušných bojovníků.
Druhý pohled na tuto bitvu: z pohledu vůdce Gedeona.

3 vlastnosti vůdce

1. Gedeon poslechl Boha
Gedeon měl strach, proto ho Bůh poslal s jeho pobočníkem do tábora nepřátel na výzvědy. Už několikrát předtím dal Bůh zaslíbení Gedeonovi, že vysvobodí Izrael z rukou nepřátel. Ale nic na Gedeona nezapůsobilo tolik, jako když slyšel přímo od nepřátel, že mají strach. Ječný chléb je podřadný, pšeničný je mnohem lepší. Proto když jeden Midjánec vyprávěl druhému sen, že ječný chléb vyvrátí Midjánský tábor, znamenalo to, že jsou to právě Izraelci. Midjánci ani netušili, jak pravdivý je ten sen. Tohle Gedeonovi stačilo a nabral odvahu. Poslechl Boha a šel s 300 bojovníky bojovat.

2. Gedeon měl strategii
Jaká to byla ale bitva? Izraelci by neměli se zbraněmi šanci. Izraelská armáda byla v době železné, okolní národy, např. Pelištejci byli už v době bronzové. Midjánců a Amálekovců bylo 135 000. Izraelců bylo málo, neměli efektivní strategii boje, nebyli to vůbec vojáci, profesionálně trénovaní, neměli vůbec šanci... Jejich jediná šance byl zázrak. Kdyby Bůh sám nezasáhl, byli by smeteni, i kdyby statečně bojovali jako bojovníci u Termopylu, kteří díky úzkému průchodu odolávali několik dní.
Gedeon měl ale navzdory okolnostem plán - spoléhal se na Boží nadpřirozenou intervenci, že sám Bůh porazí nepřátele.
Místo, aby dal Izraelcům zbraně, které by stejně neměli žádnou cenu v boji, dal jim pochodně a beraní rohy. Ne rohy na hlavu, ale trouby, na které zaduli ve správný čas.

3. Gedeon šel příkladem ostatním
dělejte to co já...
Gedeon rozdělil svých 300 vojáků do třech skupin, které obklíčili obrovský nepřátelský tábor v údolí ze třech stran. Nařídil ostatním dělat přesně to, co on. Je to dobrý příklad učednictví. Šel ostatním příkladem.
Dal jim velmi jednoduché instrukce. V okamžiku, kdy byli na místě, Midjánská armáda zrovna střídala hlídky a vojáci byli v hlubokém spánku. Když Izraelci rozbili hliněné nádoby a najednou se všude okolo Midjánců objevilo světlo z pochodní, Midjánští vojáci byli omámení. Polospící slyšeli hlasitý zvuk rohů a pokřik vojáků a k tomu jasné světlo. Nikdo normální by nešel se 300 vojáky do boje. V šoku předpokládali, že je obklíčila obrovská armáda a tak se zmatení dali na ústup. Kromě toho čteme, že Hospodin způsobil v táboře zmatek, a tak začali bojovat jeden s druhým. Izraelci nemuseli kromě světla a zvuku udělat vůbec nic. Také nic udělat nemohli, vždyť neměli zbraně.
Místo toho celou práci udělal Hospodin. Vojáci ve zmatku utíkali
a oslepeni jasným světlem a ohlušeni zvukem rohů bojovali spolu.
Třetí úhel pohledu jsou podmínky úspěšného boje. Z lidského hlediska, proč vlastně uspěli?
4 strategické podmínky boje:
  • útok ze skrytosti
Za prvé, Izraelci zaútočili nečekaně, uprostřed noci, nikdo nevěděl, kromě Boha, Gedeona a jeho pobočníka, kdy zaútočí.
  • náhlost útoku
Za druhé, Gedeon nečekal do rána, jakmile se vrátil ke svým mužům, tak vydal rozkazy; zaútočili z temna noci, rychle rozbili nádoby s hořícími pochodněmi; to vyvolalo šok a úzkost u nepřátel, mysleli si, že jsou obklopeni obrovskou armádou
bylo jich 135 000 lidí... Gedeonova skupina byla mobilní a měla jen 300 mužů.
  • jednoduché instrukce
Za třetí, Gedeon dal velmi jednoduché instrukce. Dělejte to, co já...
V takové situaci dvě další skupiny dělali přesně to, co Gedeonova skupina a bylo to nejjednodušší řešení.
  • klíčové načasování
A za čtvrté, Izraelci měli geniální načasování. Využili času střídání hlídky a noci, kdy vojsko spí.
Za denního světla by nikdy nemohli uspět.
Tento příběh nám ukazuje, že Izraelci zvítězili nad svými nepřáteli beze zbraní. Bylo to velké Boží vítězství. Světlo přemohlo temnotu. Prorok Izajáš na tento příběh odkazuje ve třetím verši. Jako za dne Midjánu. Za noci, kdy Gedeon vybojoval tuto bitvu. Připomíná toto Boží vítězství, aby vzbudil naději u Izraelců, že to, co je z lidského pohledu nemožné, je u Boha možné. A tak je to i u nás, milí přátelé, o těchto vánocích.
Na co očekáváš? Máš naději?
Mluvili jsme o třech symbolických rozměrech světla v temnotě: O naději světla, o svítání a o tom, že v Božím světle není nic nemožného.

Závěr: Já jsem světlo světa...
Přichází vánoce, blíží se konec tohoto roku. Přemýšlíme nad tím, co příští rok přinese. A co tento rok odnesl. Žijeme v nespravedlivém světě. O vánocích si připomínáme příchod spravedlivého krále. Ježíš je světlem v temnotě. Vyvádí nás do světla. Ježíš řekl, já jsem světlo světa...
J 8,12 "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."
Proroctví Izaiáše nám dává naději, že pokud procházíme tmou, budou lepší dny. Není to ale naivní předsevzetí, laciné bude líp...
ale jde o reálné zaslíbení, že přijde Ježíš Kristus, který odstraní nespravedlnost a přinese světlo spravedlnosti. V minulosti to ukázal na Gedeonovi a také to ukázal Asyřanům a dnes to chce ukázat také nám. Kdo důvěřuje Ježíši, ten má světlo ve svém životě.
Dnes slavíme VP, ve které očekáváme u stolu Páně na příchod světla. Ve chlebu a víně se můžeme dotýkat zaslíbení Ježíše, že je s námi přítomný.
Ve svátosti se můžeme přiblížit duchovně Bohu. Přistupujme tedy s důvěrou, že Ježíš nám odpouští naši nedůvěru a naše hříchy a povede nás blíž k Bohu. Toužíš po tom? Pokud jsi ještě Ježíše osobně nepoznal, možná dnes je čas, abys mu svěřil(a) svůj život. Pokud jsi ho kdysi poznal(a) a teď je Ti vzdálený, dnes je možná ten den, kdy se můžeš přiblížit k Němu. Když budeš jednat v poslušnosti jako Gedeon, on Ti dá vítězství a naději v životě. Vždyť je psáno, přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám. (Jk 4,7). A pokud chodíš s Ježíšem každý den, raduj se, že dnes je ten den, kdy s ním můžeš opět prožít okamžik v jeho blízkosti.
Amen.

Družičky Mt 25,1-13

1. prosince 2013 v 9:13 | Grizly |  Kázání


Milí přátelé, bratři a sestry, dnes začíná advent. Víte, co znamená advent? Advent je z latiny a znamená příchod. Kdo nebo co přichází? Přichází Boží království a Pán Ježíš. Je zajímavé, že advent se slaví až od pátého století v Ravenně a od 6. století v Římě. Podstatnější než zda první církev slavila advent nebo zda-li je advent v Bibli popsán, je pro mě skutečnost, na co nás advent upozorňuje a jaké je jeho poselství. Advent má dvě hlavní skutečnosti a obojí je důležité připomenout. Za prvé, připravujeme se na slavení narození Pána Ježíše.



Boží láska přišla na tento svět. Ten, který je nekonečný a všemohoucí se omezil a přišel mezi nás, narodil se z panny a stal se člověkem. To je jeden rozměr. To je pohled z Boží strany - láska. Tedy první příchod. Druhý rozměr je z naší lidské strany - je to náš postoj. Pokání. Jsem připraven na Kristův druhý příchod? Mám srdce obrácené k Bohu a očekávám, že se Kristus vrátí, aby soudil tento svět? Druhý rozměr adventu je příchod Syna ve slávě. Tedy Advent přináší očekávání a napětí mezi dvěma událostmi - mezi minulostí a budoucností, mezi narozením Ježíše Krista před 2 tisíci lety a mezi budoucností,

kterou očekáváme, že Boží Syn přijde a odstraní zlo a utrpení. Tedy advent je připomenutím skutečnosti, že žijeme v přítomnosti a napětí mezi dvěma příchody Krista.

Následující minisérie se zaměřuje na ten druhý aspekt adventu - na Kristův druhý příchod. Jsi připraven(a) na to, až se Pán vrátí? Jsi duchovně živý(á) nebo spíš? Podíváme se spolu na 25. kapitolu Matoušova evangelia. Budeme postupně vykládat dvě podobenství. O družičkách a o hřivnách. Dnes se podíváme na podobenství o družičkách, Matouš 25,1-13.



Kontext

Otevíráme část Nového zákona, kde Ježíš učí na Olivové hoře o budoucnosti. 24. a 25. kapitola Matouše je tzv. Antiapokalypsou. Anti-co? Když se podíváme do Bible, vidíme často důraz, že Boží království je už blízko a má přijít cobydup. Matouš se ale na tuto otázku dívá jinak. Boží království přijde a je za dveřmi, ale není ještě tak blízko, jak si někteří lidé myslí. Slyšel jsem velmi odvážné proroctví, které říká, že jsme poslední generací, že Pán Ježíš má přijít za 25 let. Písmo nás důrazně varuje, právě v naší pasáži, že neznáme dne ani hodiny. Tedy nevíme, kdy přesně přijde.



Je to velké pokušení se snažit předpovídat budoucnost. A to nemusíme jít ani ke kartářce. Zatímco lidé světa se snaží předpovídat vývoj politických událostí a plánují si svou budoucnost, aspoň někteří, křesťané zase plánují příchod Krista. Uvědomme si ale skutečnost, že konec světa a Kristův příchod jsou v Boží režii. Jeden extrém je tedy myslet si, že je příchod tak blízko, že se soustředíme jen na jeho očekávání. Druhý extrém je myslet si, že je tak daleko, že nemá cenu očekávat a řešit to, a tak na skutečnost, že máme být bdělí úplně zapomeneme. Obojí je samozřejmě špatně povede nás to ke spánku.



Apokalypsa je zjevení skutečností budoucích věcí - je to důraz na to, že Boží království je už velmi blízko. Anti-apokalypsa z Matoušova evangelia nás vyzývá k bdělosti a vytrvalosti, protože nevíme, kdy přijde. Ježíš nás ve 24. kapitole vyzývá: "36 O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. 37 Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: 38 Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, 39 a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka." A na to navazuje 25. kapitola a dvě podobenství - o družičkách a o svěřených penězích. Ježíš uzavírá své učení řečí o konečném soudu. Podívejme se tedy podrobněji na družičky.


Text

Rozdělím podobenství do třech scén:
První scéna je deset družiček, které vyšly naproti ženichovi a při čekání usnuly, verše 1-5.

Zlom je v 6. verši, kde nastane křik: "ženich je tu!" a družičky se probouzí.
Druhá scéna od verše 7 do verše 9 ukazuje připravenost jedné skupiny a nepřipravenost druhé.
Třetí scéna od verše 10 do verše 12 je samotný příchod ženicha na svatbu. Jedna skupina vchází na svatbu, ale druhá skupina ženichův příchod zmešká, protože odešla pryč.

Podobenství končí 13. veršem, to je výzva pro posluchače Ježíše, abychom bděli.



Podívejme se tedy na poselství dnešního podobenství podrobněji v těchto třech scénách.

První scéna, verše 1-6, přečtu podle překladu Slovo na cestu.



1 "Můj druhý příchod se bude v určitém smyslu podobat svatbě. Ti, kteří mne budou očekávat, jsou jako deset družiček, které vyhlížely ženicha, aby ho přivítaly světlem svých lamp.

Jenom pět z nich bylo prozíravých a vzalo si s sebou nádobky s olejem na doplnění svítilen. Ostatní dívky na to lehkomyslně zapomněly.
Ženich dlouho nešel, a tak všechny družičky zmohla únava a usnuly.

Je to zajímavá situace. Svatba, kde nevěsta čeká a ženich přichází s družičkami. V naší kultuře je to naopak: ženich čeká u oltáře a nevěsta přichází jako poslední.



To ukazuje na zajímavý posun. Do středu v naší kultuře je posunuta nevěsta. Zatímco v biblické době byl ve středu ženich. Možná to o něčem vypovídá. V naší kultuře je ve středu člověk. Zatímco v biblické době je ve středu ženich - tedy symbolicky Kristus, Bůh.

Svatba, kde chybí nevěsta. Je tu ženich a družičky. Je pravda, že kdybychom chtěli vyprávět příběh s poučením, kde by byly dvě nevěsty, bylo by to divné. Představte si, že by jedna nevěsta šla za kupcem pro olej a druhá by měla oleje dost. A ta, kterou by ženich našel, tu by si nakonec vzal, to by asi vzbudilo pohoršení.



Vzpomínám si na svatbu, kde jsem byl jako svědek. Jeli jsme s kamarádem - to byl ženich - vykoupit nevěstu od jejích příbuzných. Byly tam tři nevěsty a on si musel vybrat. Samozřejmě se očekávalo, že uhodne, kdo z těch třech je ta jeho:) Byly zahalené, ale uhodnul správně:) Navíc musel nabízet dary, aby mu ji vydali. Prozradím vám konec: podařilo se a svojí nevěstu dostal. To jsou tradice na Slezsku. Takže v této tradici také čeká nevěsta na svého ženicha...

Když nad tím tedy přemýšlíme, řešení s družičkami je logické a nenásilné a upozorňuje nás na důležitou věc.



Proč družičky? Jaká je jejich role? Co mají vlastně družičky dělat?

Rolí družiček je svítit na cestu, respektive osvěcovat průvod.

Co to znamená? Už jste někdy přemýšleli nad tím, co jako křesťané máme dělat? Bible nám říká, že máme činit dobré skutky, aby je druzí viděli a vzdali chválu Otci v nebesích. Tedy máme ukazovat na Boha, na Krista. Křesťan je vlastně ukazatel ke Kristu. Cílem není sedět nebo někde postávat v rohu, ale máme svítit na Krista. Žijeme v temném světě, kde je málo světla. Nebo ještě jinak. Možná že je tu hodně světélek. Ale mnoho světélek ukazuje jinam.

Je třeba ale ukazovat světlem na toho, kdo je pravým Světlem. Je třeba ukazovat na Krista. Rolí církve v tomto podobenství je tedy svítit a jít s Kristem v průvodu.

Je navíc zajímavé, že to není družička, ale družičky, je to množné číslo. Co to znamená? Myslím, že to znamená, že církev je složená z lidí, z mnoha lidí. V podobenství je deset družiček. Tedy podobenství ukazuje k naší připravenosti jako jednotlivců. Každý z nás musí být připraven.



Jsou tu dvě skupiny. Jedna skupina je připravená a druhá ne.

V čem spočívala připravenost či nepřipravenosti družiček? Pokud jste sledovali pozorně, všimnete si důležité rekvizity, ano, je to olej, respektive jeho dostatek či nedostatek. Pět družiček bylo prozíravých a vzalo si řekněme moderně přídavný kanystr s olejem pro případ, že by se ženich opozdil. A druhá skupina ne.

Protože ženich dlouho nepřicházel, na družičky šla únava a nakonec usnuly. Zatímco jedna skupina reálně počítala s tím, že ženich může přijít kdykoliv, a proto si vzaly tyto družičky přídavnou nádobu s olejem, zdá se, že druhá skupina vůbec nepočítala s možností, že by ženich mohl přijít později.

Tak to může být i s námi, v životě také nemusíme všechno dostat hned, na některé věci si musíme počkat, někdy velmi dlouho. Tak to může být s tím pravým partnerem a nebo třeba se zakládáním nových sborů se to může táhnout dlouho. Už bychom chtěli někde být, ale ono to ještě nejde. Ale pojďme zpět do textu.

Nyní nastává zlom v 6. verši.

6 O půlnoci je vytrhl ze spánku křik: 'Ženich jde! Pojďte ho přivítat!'



Zde je vidět, že družičky nevěděly, kdy ženich přijde. V kontextu 24. a 25. kapitoly vidíme fíkovník, který nás učí, že když se začnou objevovat listy, brzo přijde léto. Jinými slovy, když slyšíme, že přichází konec, už je pozdě. Už se s tím nedá nic dělat. Není čas ještě něco dodělávat. Když přijde Ježíš podruhé, najde nás ve stavu, v jakém jsme byli.

To mi připomíná situaci z pátku. Byli jsme domluveni, že pojedeme na M4 autem. Mark přijel v 7,30 přesně na čas. A já jsem ještě jedl snídani. Před 5 minutami jsem si dodělal míchaná vajíčka. Ale už nebyl čas to sníst. K čemu mi byla připravená snídaně, když jsem si nevyčlenil dost času na její snědení? Pokud chci něco udělat, musím si na to nechat dost času.

A pokud to platí ve fyzickém světě, o to víc to platí v duchovním. Mnoho lidí mi říká, že má své ztišení s Bohem 5 minut denně. Je skvělé, že má vůbec pravidelné ztišení. Ale na druhou stranu nemůžu očekávat, že porostu, když Bohu věnuji tak málo času. A až Pán Ježíš přijde podruhé, už to nedoženu. Budu mít pak věčnost přemýšlet nad tím, jak jsem využíval čas na tomto světě.



Pojďme zpět do textu, přečtu sedmý a osmý verš.



7-8 Dívky vyskočily a rychle si upravovaly svítilny. Ty lehkomyslné, které si nevzaly dost oleje, žadonily na ostatních: 'Dejte nám trochu svého oleje, světlo nám již zhasíná!'

Ale ty rozumné jim odpověděly: 'Když se rozdělíme, nevystačí olej nám ani vám. Zkuste to raději u kupce!'


Druhá scéna ukazuje, že jedna skupina družiček byla připravená a druhá ne. Už víme, že rozdíl spočíval v dostatku či nedostatku oleje. Co může být tím olejem? Podle některých vykladačů je olejem víra a podle jiných může být olejem Duch Svatý. Popravdě si myslím, že to může být jedno nebo druhé nebo obojí.
Důležité je, zda víra či Duch Svatý je přítomný v našem životě. Jinými slovy je podstatné, zda jsi duchovně mrtvý nebo žiješ. Všimněme si ale jedné podstatné věci, druhá skupina družiček si nemohla doplnit lampu z oleje těch prvních. Možná vám to přijde kruté. V podobenství je to vysvětlené tak, že by oleje nestačilo.
V duchovním smyslu to ale ukazuje na skutečnost, že před Bohem budeme stát každý jednotlivě. Až se Ježíš vrátí podruhé, nikdo se vás nebude ptát, do jaké církve jsi chodil. Nebo jak kázal tvůj kazatel? Nebo zda jsi byl obklopen takovými či makovými křesťany.

Mnoho lidí se vymlouvá na to, že mu druzí lidé ublížili a zranili ho. Proto má problém věřit. Všimněme si ale, že v podobenství na tom vůbec nezáleží. Máš nebo nemáš. Každý z nás má zodpovědnost za svůj duchovní život. Druhý není zodpovědný za to, zda žiješ či jsi mrtvý. Když dnes stojíme před Pánem a slavíme Večeři Páně, zkoumejme svoje srdce, zda není něco v našem nitru či životě špatně. Možná je to dlouho sycený pocit křivdy, který tě odděluje od druhých lidí. Možná je to dysfunkční manželství. Nebo je to zranění z minulosti. Možná je to lež, které jsi uvěřil.
Možná je to neodpuštění bratrovi či sestře. Můžou to být věci, které se staly už dávno nebo to jsou věci nedávné. To je jedno. Důležité je tyto věci dát Bohu a přibít je na Kristův kříž. Vyzývám tě dnes, smiř se s Bohem. Obraťme své srdce k Pánu a dejme mu svou minulost.
Víra není tekutina, která se dá přelévat z nádoby do nádoby. Víra roste ze slyšení Božího slova. Je třeba ale podle slova jednat. Pokud neaplikuješ Boží slovo ve tvém životě, je to jako kdybys nevěřil. Pokud vůbec Boží slovo neslyšíš, pak ho ani nepřijmeš a neuvěříš.

Mějme připravená srdce zaslechnout Kristovo slovo a přijmout je do srdce. A na základě tohoto slova jednat ve víře. Víra se nedá dělit s druhými. A Duch Svatý se také nepřelévá jako nějaké fluidum. Duch Svatý je osoba. Znáš Ducha Kristova? Máš s Duchem osobní vztah? Písmo nám říká, že Duch Svatý svědčí o Kristu. Když nemáš vztah s Duchem Svatým, nemůžeš mít ani vztah s Kristem a když nemáš vztah s Kristem, neznáš ani Boha. Neříkám to teď proto, abych Tě znejišťoval. Ale vážně, zkoumejme svá srdce a pokud vidíme, že něco není v pořádku, začněme to řešit ještě dnes.


Třetí scéna od 10. verše je vyvrcholením příběhu.
10 Sotva však odběhly pro olej, přišel ženich a ty dívky, které byly připraveny, šly s ním na svatební hostinu. Dalších pět družiček přišlo už k zavřeným dveřím. Volaly: 'Pane, otevři nám!' Ale on odpověděl:
'Je pozdě, už vás nemohu přijmout.'


Přichází ženich a první skupina družiček vchází s ženichem na svatbu. To ukazuje na důležitý rys Božího království. Nemůžeme vejít do Božího království, do nebe, sami. Musíme vejít spolu s Kristem.

A všimněme si množného čísla, ne jedna družička, ale je jich víc. Do Božího království sice vcházíme s osobní vírou, každý z nás musí být připraven, ale vcházíme spolu. Ne jen jako jednotlivci, ale spolu. Družičky vchází spolu na svatební hostinu. Kristova církev bude slavit s Kristem na svatební hostině. Takže obojí je důležité, mít osobní víru, ale též mít blízký vztah s druhými lidmi, protože pak budeme trávit věčnost spolu v Kristově přítomnosti. A zatímco jedna skupina vchází, druhá odchází. Druhých pět družiček udělalo kritickou chybu, když zapomnělo na kanystry s olejem

a teď hned následuje další kritická chyba, odchází pryč. Zatímco se snaží zachránit situaci u kupce, promešká klíčový moment, kdy přichází ženich. Pro nás z toho plyne důležité poučení. Nepromeškej čas. Kdo není připraven, promešká možnost vejít do Božího království.
Už jsem slyšel mnohokrát od lidí říkat, že jsou ještě mladí na to, aby řešili otázku, co s nimi bude, až zemřou. Nebo otázku smyslu života.

Když jste dnes tady, mám naději, že vám to jedno není. Mám dobrou naději, že chcete slyšet Boží slovo, dáváte tím najevo, že se chcete připravit na Kristův příchod a že nechcete dopadnout jako těch 5 družiček, které spaly, zatímco jejich lampy dohořívaly.
Apoštol Pavel nás v listu Efezským vyzývá, abychom se nechali znovu a znovu naplňovat Duchem Svatým. Ježíš nás vyzývá, abychom byli bdělí a připravení. Ve verši 13 nám říká
13 A tak buďte vždycky připraveni, protože nevíte, ve které chvíli přijdu.



Závěr
Co s tím? Za prvé, spíš či bdíš? Jsi mrtvý nebo živý? Pokud spíš, probuď se.



A pokud vnímáš, že je něco s tvým srdcem v nepořádku, modli se ke Kristu a požádej ho, aby ti ukázal, co to je. Pokud ti v tom pomůže druhý člověk, jdi za bratrem či sestrou a mluv s ním. Pokud chceš přímluvu druhého člověka, rádi se za tebe budeme jako starší přimlouvat. Rádi ti pomůžeme. Ale je třeba jednat. Je třeba udělat první krok. Křesťanský život není o náhodách a štěstí, ale o správných rozhodnutích a každodenním hledání Boží tváře.



Čteš si pravidelně Boží slovo? Modlíš se pravidelně? Pokud ne, tak začni. Pokud máš pocit, že nerozumíš tomu, co čteš, připoj se do biblické skupinky. Pokud máš pocit, že nežiješ podle Božího slova, začni ještě dnes. Můžeš se připojit k učednické skupince, která ti pomůže a povzbudí tě k praktickému žití Božího slova. Máš na výběr. Záleží to na tobě. Kristus za tebe zemřel a má tě rád. Bůh tě miluje a touží po tvém srdci. Toužíš ty po něm? Máš dost oleje? Pokud ne, nečekej a nechoď ke kupcům. Místo toho si obstarej kanystr s olejem. Amen.