Květen 2013

Ovoce těla a Ducha Gal 5,16-23

25. května 2013 v 21:37 | Grizly |  Kázání
Úvod

Milí přátelé, posledně jsme začali sérii kázání na téma Duch Svatý je. Protože byl svátek vylití Svatého Ducha, tzv. Letnice, přemýšleli jsme nad tím, kdo je Duch Svatý. Dnes a příště budeme více přemýšlet nad tím, co Duch Svatý dělá. Dnes se zaměříme na proměnu křesťanského charakteru a v následujícím týdnu budeme mluvit o obdarování, které Duch Svatý dává ke službě v životě křesťana. Když jsem nad tématem přemýšlel, stejně jako nad textem Galatským 5. kapitoly, prožíval jsem zápas a zkoušky a mnohokrát jsem si uvědomil, že sám potřebuji zmocnit Božím Duchem k duchovnímu růstu.

Přál bych si moc zakoušet více moci od Boha v mém životě a věřím, že mnozí z vás toužíte po tom samém. Přál bych to i moc zakusit celému našemu společenství na Skalce o těchto letnicích, ale i kdykoliv potom. Uvědomuji si, že slova to jen těžko dokážou způsobit. Pokud ale po doteku Ducha toužíme a vroucně se za to modlíme, věřím, že to můžeme společně prožít a naše životy budou jinačí. Toto téma je tedy více meditační a také spíše výzvou, než vyučováním. Dnešní kázání je touhou mého srdce po doteku Božího Ducha v našich životech,

za které se upřímně modlím. Nestojím tu jako nějaký expert nebo zkušený člověk, ale jako křesťan, který po Božím dotyku touží a modlí se za ně.

Dovolte mi odlehčit vtipem.
Biskup káže o vodě života a zkouší děti, které sedí v první lavici: "Tak kdopak ví, odkud se bere ta voda života? Pepíček? No, tak povídej."
"Sím, z Pána Ježíše, nebeský pumpy."

Kontext
Podívejme se nejprve na kontext listu a kapitoly, odkud čerpáme Boží slovo pro dnešní kázání. Tím je Galatským 5. kapitola. Budu rád, když budeme sledovat v Bibli se mnou. List Pavla Galatským mluví o pravé křesťanské svobodě. Tento list byl napsán Pavlem v padesátých letech 1. století, v Efezu na Pavlově 3. misijní cestě. List je napsán sborům v oblasti Galacie, ve střední Malé Asii. Proč ho napsal? Problémem této oblasti bylo ovlivnění judaismem. Křesťané v Galacii i když přijali evangelium, byli nesprávně vyučováni, že je třeba dodržovat židovský zákon, aby došli spasení. Tedy svoboda Galatských byla zotročena zákonem. Pavel neargumentuje, že zákon je špatný, ale že ve srovnání s Kristem je zákon k ničemu.

Zákon jen ukazuje na naši neschopnost dělat to, co je správné a vyhnout se tomu, co děláme špatně. Zákon člověka vede ke smrti. Když kážeme evangelium, je proto nutné zdůrazňovat, v čem nás Kristus osvobodil. Nestačí říct, co máme dělat, ale je nutné dodat, kde máme vzít sílu k tomuto jednání. Když jsme v době Letnic, je skutečnost, kde vzít moc ke křesťanskému životnímu stylu ještě zásadnější. Je to Duch Svatý, který nás zmocňuje ke svobodě. Je to z moci Božího Ducha, že se člověk mění do podoby Krista.

V čem ale spočívá opravdová svoboda? Svoboda není svévole. Není to dělat cokoliv chci. Je zřejmé, že když mluvíme o svobodě v kontextu křesťanské víry, jedná se vždy o souvislost s láskou. Svoboda spočívá v lásce. O tom mluví Pavel v 5. kapitole listu Galatským. V 1. verši čteme, že povolání ke svobodě není příležitost k sebeprosazování. Ale naopak: je to služba druhým. Pavel to zdůvodňuje takto: "Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: milovati budeš bližního svého jako sebe samého."
Kapitolu Galatským rozdělíme do třech částí,

Za prvé od 1. do 6. verše mluví Pavel o křesťanské svobodě. Pokud si myslíme, že máme k evangeliu cokoliv přidávat, jsme na omylu. Člověk nemůže dojít přijetí od Boha na základě vlastních skutků. Někteří věřící lidé propadli této představě. I dnes po 2 tisících let je situace podobná. Některé církve vyučují, že je třeba dodržovat sobotu, že je třeba přestat kouřit a že je třeba dodržovat rituální zákony, aby člověk byl spasený. Přitom je ale zřejmé, že záchrana před Božím hněvem není na základě nekouření nebo třeba jedení či nejedení vepřového. Copak si může někdo myslet, že své hříchy může odčinit dodržováním nějakého pravidla? Spasení je jen a pouze na základě víry v Ježíše Krista. K tomu se nesmí nic připojovat.

Za druhé od 7. do 15. verše Pavel mluví o Lásce, která je naplněním Zákona. Pavel ukazuje, v čem spočívá skutečná svoboda. Nemáme se nechat zotročovat lidskými příkazy a zákazy. Ale místo toho máme věřit, že skutečná svoboda je v Kristu. Když lidem předkládáme jakousi karikaturu křesťanství, zní to možná dobře a přijatelně, ale ztratíme tím to nejcennější - Boží spasení. Když vezmeme pryč Kristův kříž, přijdeme o všechno. Když přestaneme kázat a věřit, že

Kristova smrt na kříži a jeho vzkříšení změní směr našeho života, přestáváme spoléhat na Krista a Jeho zaslíbení. Když budeme usilovat více o nějaký manuál - co mám dělat, místo abychom se neustále dívali na Ježíše, přijdeme o to nejcennější. Výsledkem je smutné a moralizující křesťanství, kterému chybí moc k proměně života. Je samozřejmě snazší nahradit evangelium pravidly. Plať daně. Plať desátky. Oblékej se slušně. Nemluv sprostě. Přestaň kouřit. Jez zdravě. Chovej se dobře ke své ženě a ženo, ke svému manželovi. Ve výchově dětí dělej tohle a ne tamto. Choď v neděli do kostela a čti si pravidelně Bibli. Když to budeš dělat, bude s tebou dobře. Ale je to evangelium?

Jsou to dobrá pravidla. Ale když odejmeme pryč Kristův kříž - jeho smrt za naše hříchy. A jeho vzkříšení, které působí naše oživení a změnu v životě, budeme jen moralizovat a připravíme se o radost. Připravíme se o skutečnou svobodu.

A proto za třetí, Pavel od 16. verše mluví o Chození v Duchu. Na to se zaměříme dnes. Nadpisem tohoto kázání je Chození v Duchu. Nebo chcete-li Skutky lidské svévole a Ovoce Božího Ducha.


Evangelium/text Gal 5,16-26
16 Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. 17 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. 18 Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.

Třikrát ve verších 16-25 Pavel opakuje důležité slovní spojení "z moci Božího ducha". Ve verši 16 je to doslova choďte Duchem. Ve verši 18 EP správně překládá "necháte-li/dáte-li se vést Božím Duchem" a na konci našeho textu, ve v. 25 "jsme-li živi, dosl. žijeme-li Duchem, necháme se Duchem vést." Co to ale znamená "nechat se vést Duchem?" Co znamená "chodit Duchem?" Když jsem přemýšlel nad touto otázkou a nad tím, jak to jednoduše vysvětlit, dostával jsem se do úzkých a dlouho jsem bojoval. Poslouchal jsem i kázání jiných kazatelů a pročítal slovníky. Pak jsem se modlil, protože jsem byl vážně v úzkých:))

Problém spočívá ve vztahu mezi lidskou vůlí a vůlí Boží. Kdo vlastně kým chodí? Vždyť je napsáno, že Duch působí chtění a činění. A přitom zároveň platí, že se jako lidé rozhodujeme, zda budeme poslušni Božímu vedení nebo ne. Když jsem jel autobusem a pročítal si řecký text, napadl mě takový obraz. Překvapivě to není nic převratného, jen věřím, že mi Duch Boží ukázal pomocí jiného biblického obrazu, co to znamená.

Obraz zrcadla. Dovolte mi to vysvětlit. Jako lidé jsme byli stvořeni k Božímu obrazu. Tento obraz je pádem, a tedy naší hříšností narušen. Důsledkem je, že naše duše je jako rozbité zrcadlo. Původní obraz Boží, imago Dei je celkově narušen. Jak na úrovni našich pocitů - cítíme samotu, stud, odcizení, smutek a hanbu, když hřešíme, vnímáme, že je něco blbě. Ale nedokážeme si pomoci. Na úrovni myšlení docházíme ke zmatku. Nechápeme pravdu, zpochybňujeme všechno možné a hádáme se do nekonečna o to, kdo má pravdu a nebo na pravdu dokonce rezignujeme. Když jsem v posledních týdnech poslouchal a účastnil se internetové diskuse s dalšími bratry v Kristu, přemýšlel jsem nad tím, jak daleko hřích zasáhl, když ani na úrovni základních pravd nejsme schopni dojít jednoty. A to nemluvím o rozhovorech s ateisty. Když se bavím s tátou, žasnu, jak daleko může v překrucování pravdy dojít. Přiznávám, že se můžu mýlit. Jsem si vědomý omezení mysli. A též na rovině vůle. Našemu duchu se chce, ale tělo je příliš slabé. Dobro činit chceme, ale naše vůle pracuje někdy proti nám. Chce se mi nekrást a koupit si legální software, ale když uvážím, že to je moc drahé, nakonec moje vůle rozhodne, nestojí to za to.

Nebo třeba když jdu do ledničky pro jogurt. Řeknu si, no, slíbil jsem ten jogurt manželce, ale pak převládne vůle a jogurt sním. Asi bychom mohli dávat mnoho různých příkladů. Nedělám to proto, abych se před vámi ponižoval, ale abych legračním způsobem ukázal na obyčejné situaci, že jak naše city, tak naše myšlení, tak naše vůle, i když jsme křesťani, jsou zasaženy hříchem. Dobrá zpráva ale je, že Duch Boží nás zceluje. Porušený Boží obraz v člověku je možné kousek po kousku složit zpět. V realitě je to velmi těžké. Je to jako když rozbijete zrcadlo a pak se ho snažíte dát dohromady. Jak to jde? Velmi těžko. Asi najdete největší kousky a ty dáte dohromady. Ale pak přijdou ty menší.

Kdo rádi skládáte puzzle? Kolik kousků to bylo? Zatímco puzzle je možné složit, protože kousky byly rozstříhané za účelem složení. Ale u zrcadla, které je rozbité, je mnoho prachu a střípků, které jsou tak malinké, že některé kusy nepůjdou do sebe dát nikdy. Když se snažíme složit obraz Boží v našem životě silou vůle, dopadá to všelijak. Když ale prosíme o Boží milost Boha, Duch Boží začne pracovat a nemožné se stává skutečností. Je docela zajímavé, že o skutcích lidské svévole, doslova skutcích těla, se mluví ve v. 19 v množném čísle, ale o ovoci Ducha Božího se mluví ve v. 22 v jednotném čísle - nejsou to ovoce, ale je to ovoce.

Ukazuje to jednak na skutečnost, že když chodíme Duchem, Bůh postupně slepuje obraz Boží v nás, jednotlivé kousky již netvoří oddělené části, ale tvoří jednotný obraz. Jak to souvisí s námi? Na začátku možná obrácený člověk pochopí, že by neměl krást a že by měl být štědrý, později ale pochopí, co je to sebeovládání, když se již tolik nevzteká. Později se připojí další kousek ovoce. Např. trpělivost, laskavost... Těchto kousků je celkem 9. Důležité je ale říct, že to není jako s dary Ducha Svatého, o tom bude mluvit příště Mark. Dary Ducha fungují tak, že každý dostane alespoň jeden.

Nikdo ale nemá všechny. S ovocem Ducha je to ale jinak. Těch 9 charakteristik se má projevovat u každého znovuzrozeného křesťana. Je to samozřejmě postupný růst, ale základ každého ovoce je již od počátku znovuzrození tam. Tedy když Duch Boží postupně zceluje Boží obraz v nás, postupně se ukazuje i ovoce Ducha v různých oblastech našeho života. (jmenuj 22-23).

22 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23 tichost a sebeovládání.

Když chodíme Duchem, když spolupracujeme s Bohem na změně našeho srdce, vede nás to ke změně k lepšímu a náš charakter se podobá postupně čím dál tím víc Kristu. Zatímco se stáváme čím dál tím víc sami sebou, docházíme individuálně cíle toho, kým nás Bůh chce mít, na úrovni charakteru se více a více podobáme Kristu. Zatímco když Ducha svatého v sobě "uhášíme", to znamená, že jsme neposlušni Bohu, projevují se i nadále skutky naší svévole. (jmenuj 19-21).

19 Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20 modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly,
21 závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.

Když to hodně zjednoduším, jsou jen dvě cesty. Cesta těla a cesta Ducha. Cesta těla, ne toho fyzického, to je obvykle dobré, cesta naší staré přirozenosti vede
k projevům popsaným ve vv 19-21. Zatímco cesta Ducha je popsaná ve vv. 22-23. První cesta nakonec končí v pekle. Proto Pavel píše ve v. 21, že lidé, kteří jdou cestou těla, nakonec nebudou mít podíl na království Božím.

Je dobré říct, že je to přirozený stav člověka. Pokud nedojde k regeneraci našeho srdce, každý tam přirozeně jdeme. Je to pro nás normální se hněvat a vztekat, máme tendence vyvyšovat sebe, máme tendence k závislostem, k hádkám atd. Když ale zasáhne Boží moc shůry a Boží Duch nás k sobě obrátí, otevírá se před námi druhá cesta, cesta Ducha. Tedy křesťan je hříšník, který je z Boží milosti zachráněn z první cesty a Bůh mu nabízí jinou možnost. Pokud cítíš, že jsi ještě na té první cestě a chceš najít cestu Ducha, modli se k Bohu. Je psáno, že kdo hledá, nalézá, kdo tluče, tomu bude otevřeno. Je psáno, že Bůh chce,

aby všichni lidé došli spasení. Pokud cítíš ve svém srdci, že dnes je ten den, volej v modlitbě k Bohu a věřím, že Bůh Tě zachrání a ukáže Ti jinou cestu, cestu Ducha. Pokud již druhou cestou kráčíme, pokud věřící jsme a Krista následujeme, je třeba na této cestě setrvat a jít dál. Co je třeba pak udělat? Kromě základního předpokladu, kterým je samozřejmě víra v Ježíše, jeho kříž, smrt a vzkříšení je to ochota podřídit se Boží vůli. Ve v. 24 je psáno:

"24 Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony." Je třeba tedy zemřít svému sobectví. Pokud jsme ochotni zemřít svému sobectví dnes a ještě jsme nebyli pokřtěni, možná nás volá Bůh k tomu, abychom se nechali pokřtít.

Pokud již pokřtěni jsme, můžeme své hříchy dnes před Bohem složit a ve Večeři Páně přijmout odpuštění a Boží milost ke změně našeho srdce.

Pokud jsi křesťanem, Pavel říká ve v. 25: "Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit."

Tedy je nutné sám sobě a svému sobectví zemřít. Chození Duchem pak znamená, že budu poslouchat Boha a nechám se Duchem vést. Pokud jsem byl Božím Duchem obživen, musím jej také poslouchat. Pak bude Bůh mocí Ducha zcelovat obraz Boží ve mně a budu vykazovat stále více Božího ovoce Jeho Ducha. A na tom Bude Bůh oslaven. A to je věřím Boží vůlí pro každého křesťana, aby došel do bodu, kdy se rozhodne Krista následovat a nechá Ducha Svatého v sobě působit tak, aby ho Bůh mohl proměňovat. Jinak pak zůstává prakticky stejný a neliší se od nevěřícího okolí. Připusťme, že je takový neposlušný křesťan podle skutků horší než morální ateisté. Cílem pro křesťana je svatost a posvěcení. Dovolte mi krátký citát od Johna Owena, který komentuje 5. kapitolu Galatským a posvěcení takto:

"Posvěcení je přímým dílem Ducha Božího na duších věřících, jež je očišťuje a zbavuje špíny a nečistoty hříchu, obnovuje je k obrazu Božímu, a tak jim umožňuje, na základě duchovní a neměnné zásady milosti, být poslušnými Bohu ve shodě s obsahem a podmínkami Nové smlouvy a zásluhou života a smrti Ježíše Krista... Z toho vyplývá, že naše svatost - která je ovocem a výsledkem tohoto díla, díla dokončeného v nás, neboť zahrnuje obnovený princip či obraz Boží utvořený v nás - spočívá ve svaté poslušnosti Bohu skrze Ježíše Krista ve shodě se smlouvou milosti a vyplývá z principu nové přirozenosti.".

Co to znamená? Za prvé, pokud nejsi křesťan, musíš nejprve prožít obrácení a Bůh Ti musí nejprve darovat ze své milosti své spasení a Božího Ducha, jinak je poslušnost Božímu slovu doslova otroctví a mrtvá morálka. Před tím nás Pavel varuje. Poslušnost je svoboda v Kristu. Poslušnost není slepé dodržování nějakých zásad a pravidel. A za druhé, pokud křesťan jsi, chodit Duchem znamená poslušnost Božímu vedení. Ježíš říká: Strom se pozná po ovoci.

V Janovi 15. kapitole Ježíš mluví o cestě lásky, podle které poznají Jeho učedníky. "Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v Jeho lásce." Cesta Ducha znamená tedy naplnění Duchem Božím, který nám dává posilu jednat podle nové přirozenosti, Duch Boží nás proměňuje do podoby Krista a obnovuje v nás obraz Boží. Pokud tomu ale vzdoruji, pak Boha zarmucuji a On mě pak neproměňuje tak, jak by to bylo možné, kdybych poslouchal to, co mi Bůh říká. Tedy poslušnost je podmínkou proměny charakteru.

Povím vám krátký příběh. Pamatuji si na jednoho mladíka, kterému bylo 19 let. Měl doma bar plný alkoholu. Když přišli jeho kamarádi, rád jim naléval a pak se někdy i opil. Nějakou dobu před 19. narozeninami prožil své obrácení a toužil následovat Boha. Už dlouho prožíval před Bohem, že pokud chce Krista následovat, musí si zvolit jinou cestu. Nemůže zároveň zůstávat u alkoholu a zároveň následovat Krista. Jednoho dne, když se opil se svými přáteli v hospodě, vrátil se domů. Díval se na bar, který měl v pokojíku. Po několika hodinách vystřízlivěl a modlil se k Bohu: "Pane Bože, já vím, že nejsem dobrý křesťan... po těchto slovech umlkl a slyšel Boží hlas:
"Honzo, ty víš, že mi na tobě záleží a že tě mám rád. Máš mě také rád?" Honza se rozhodl, že bar zlikviduje. Šel a postupně všechny flašky s tvrdým alkoholem vzal a vyhodil do popelnice. Byla to citelná ztráta, ale ve svém srdci prožíval radost, protože zažil osvobození. Nikdy se již k alkoholu nevrátil a i když si někdy dal s kamarády pivo, prožil svobodu v Kristu a zažil velkou radost, když poslechl Boha. Dnes je zralým křesťanem a vedoucím v křesťanské církvi a Bůh si jej mocně používá.

Závěr
Dovolte mi na závěr položit vám těchto 9 testovacích otázek na základě Ovoce Ducha v Galatským 5,22-23. Skloňme hlavy a pokud budete vnímat, že chcete Bohu něco říct v tiché modlitbě, povězte Bohu, co máte na srdci. Berme to i jako přípravu na Večeři Páně, která je setkáním se vzkříšeným Pánem. Kristus je skrze Ducha Svatého přítomný ve chlebě a ve vínu a můžeme přijmout posilu pro náš každodenní život i tímto způsobem.

Je tvůj život motivován láskou k druhým lidem? Pokud ne, uvědom si, jak moc Tě Bůh miluje a přijmi Jeho lásku. Požádej v modlitbě Boha o moc Ducha Svatého k lásce.

Prožíváš ve svém křesťanském životě radost navzdory okolnostem? Pokud ne, přijmi posilu a pros Pána za naplnění Tvého srdce radostí. Naslouchej Božímu vedení a buď poslušný Jeho vůli.

Vidí druzí lidé na Tobě pokoj? Pokud ne, přijmi posilu od Boha a nech se naplnit pokojem, který je větší než pokoj, který dává tento svět. Věř zaslíbení, že Bůh dává pokoj, který není z tohoto světa a chce ho dát i Tobě v tuto chvíli.

Jsi trpělivý(á) ve Tvých cílech a ve vztazích s druhými lidmi? Pokud ne, pros Božího Ducha, ať Tě naplní trpělivostí a dává Ti Jeho vedení.

Jsi laskavý(á) a prokazuješ pochopení pro druhé lidi? Pokud ne, pros Boha o více laskavosti a požádej Ho, ať vidíš druhé lidi Jeho očima. Pros Boha o zmocnění k laskavosti.

Toužíš po dobru druhých? Pokud ne, pros Boha, aby změnil Tvé motivy. Odřekni se svého sobectví a požádej Boha, aby tě zmocnil k dobrotě.

Jsi věrný(á)? Držíš závazky k druhým a vůči Bohu? Pokud ne, vyznej porušení konkrétních závazků jako hřích a přijmi Boží odpuštění. Současně požádej Boha, ať Ti dá do srdce touhu a zmocní Tě k plnění závazků, které máš.

Je tvoje síla pod kontrolou? Dokážeš být jak silný(á), tak jemný(á)? Pokud ne, popros Boha o zmocnění Duchem k jemnosti/tichosti.

Dokážeš se dobře ovládat? Pokud ne, pros Pána, aby Ti ukázal, v jakých oblastech zápasíš a pak mu tyto oblasti vydej a pros Jej za milost ke změně.

Amen.

Nepokradeš

4. května 2013 v 23:36 | Grizly |  Kázání



Zákon: Nepokradeš
Jde si permoník po Dublinu s lucerničkou, potkají ho lidé a zeptají se ho: co hledáš? Hledám dobré lidi. Pak si kráčí ten samý permoník s lucerničkou v Berlíně a lidé se ho ptají, co hledáš? A on říká: hledám dobré lidi. A pak smutně kráčí permoník v Praze a jedna maminka se ho zeptá: co hledáš? A permoník smutně odpoví: hledám svou lucerničku.



Nadpisem dnešního kázání je nepokradeš. Budeme přemýšlet nad významem a smyslem 8. přikázání z Desatera. Než budu pokračovat, povězte si ve skupinkách o největší krádeži, kterou znáte. Máte 2 minuty. Víte, jaká byla největší krádež v ČR? Víte, kdy se stala a kolik ukradli? Krádeží století byla Krádež půl miliardy korun, největší svého druhu v českých dějinách, podle toho také mediální označení Krádež století.Došlo k ní 1. prosince2007 v Prazev bezpečnostní agentuře G4S Cash Services. Z krádeže je podezřelý jeden ze zaměstnanců agentury.

Z trezoru v kanceláři agentury se ztratilo celkem 564 milionů korun. Společnost G4S vypsala za podání informace vedoucí k dopadení pachatele a nalezení peněz odměnu dva miliony eur.

Možná si říkáte, proč vlastně o přikázání nepokradeš vůbec kázat... Nedávno jsme dělali výzkum na gymnáziích, co si studenti myslí o desateru. Bylo pro nás zajímavé zjištění, že lidé považují obsah desatera za něco velmi samozřejmého. Každý přece zná ono klišé, nezabiješ nebo nepokradeš... Studenti říkali zajímavou věc: že by považovali etickou normu nezabiješ nebo nepokradeš za samozřejmou i bez Bible nebo bez víry v Boha.




Přestože je desatero tak známé, nezdá se, že by kriminalita klesala. Za poslední rok bylo jen v Praze spácháno skoro 74000 trestných činů, z toho je nejvíce krádeží, asi 50000. Z toho jen asi 7% je objasněných, to znamená, že více než 46000 krádeží bylo provedeno a viníci unikli. V Praze je 6332 policistů. Určitě znáte heslo policie: better safe than sorry. Lepší prevence než lítost.

Slovník nám o krádeži řekne:




Krádež je obecně neoprávněné přisvojení si cizí věci či hodnoty. U živočichů ji nazýváme kleptoparazitismus. Chorobná a nezadržitelná touha po odcizování věcí je psychická porucha zvaná kleptomanie. Právní řády všech zemí ji hodnotí jako trestný čin, přičemž ovšem v řadě z nich jsou vyčleněny jako zvláštní trestné činy různé speciální případy přisvojení si cizích věcí či hodnot, jako jsou např. zpronevěra či podvod.




Některé formy přisvojení cizího majetku mohou být v některých obdobích či společnostech zákonem či zvykovým právem tolerovány či podporovány. Ty pak v tomto kontextu nejsou, minimálně z právního hlediska, chápány jako krádež (konfiskace, válečná kořist). Morální pohled nebo pohled různých skupin se také může od právního pohledu v některých případech a dobách lišit.

Právní řád ČR mluví o krádeži v trestním zákoníku (č. 40/2009 Sb.) v § 205.




Je jasné, že krádež je trestný čin, pokud přesáhne 5000Kč, jinak je to přestupek. Ale každopádně je nelegální. Také se asi shodneme na tom, že krást je špatné a je to hřích.

Asi nikoho z nás nepřekvapí, že lidé kradou. O Češích se říká, že kdyby vlastnili Saharu, za rok by dováželi písek.:) I tady na Skalce jsme zakusili tuto smutnou realitu. Během velikonoc zloděj ukradl jedné dívce elektronickou čtečku knih. Před několika lety zloději ukradli naší misionářce Kate peněženku. Nepřekvapí nás, že lidé kradou. Možná si říkáte, proč vám to tady říkám? Řeknete si snad, no, já nekradu. Nebo si řeknete, žijeme v hrozném světě. Nakonec bychom mohli uzavřít citátem z dnešního čtení: ukládejte si poklady tam, kde je zloději nekradou a mohli bychom jít domů:) Ale to bychom neslyšeli evangelium a neslyšeli to, co Bible doopravdy říká.



Pokud nejste opravdu šťastní lidé, jistě jste někdy byli obětí krádeže. Sám jsem vlastní hloupostí přišel o velmi cennou věc, před několika lety mi ukradli počítač. Před dalšími lety mi ukradli dokonce 10000 Kč ze šuplíku. Nemusím ani vyprávět, že jsem byl v této době student a dostal jsem se kvůli tomu do problémů, protože jsem pak neměl peníze na nájem.

Asi každý z nás máme nějakou zkušenost s tím, co znamená být obětí. Ale co tak být pachatelem? Já přece nekradu, jsem morální člověk.



Můžeme si říct, že jsme dobří lidé... ale je to záležitostí měřítek.

Asi jako křesťané řekneme, nejsem žádný zloděj. Nebo si řeknete při večerních zprávách, podívejte - to jsou zloději. To jsou ale naše měřítka, Ale jaká měřítka má Bůh?

Když se podíváme do Nového Zákona, Ježíš v kázání na hoře radikalizuje požadavek zákona - zlodějem není jen ten, kdo ukradne auto nebo peníze.

Důležité je, že se Bůh nekouká jen na naše chování, ale na naše srdce. Je psáno, že z našeho srdce vychází zlé myšlenky. Naše nitro totiž produkuje závist a nebo žádost, které jsou skutečným problémem.



Pokud nezměníš své srdce, budeš potřebovat neustále za zadkem policajta, který tě bude sledovat. Pokud tam totiž nebude, bude tě svrbět ruka, abys něco nevzal. Známe jistě nechvalně slavné pořekadlo z dob socialismu, kdo nekrade hodinu, okrádá rodinu. Tedy když zpřísníme zákony a budeme mít hodně policajtů, dosáhneme asi nižší kriminality, ale nedosáhneme skutečné změny lidského srdce. Skutečná změna totiž leží uvnitř. A to je to, na co myslí Ježíš. Co je ale překvapivé, to stejné už je ve Starém zákoně. A je to důvod, proč bylo dáno Desatero.





Desatero není jen nějaký morální zákon, jak je často chápeme, ale je to především popis změněného života. Pokud čteme Desatero jen optikou musíš, nesmíš, jsme otroci zákona. Když se podíváme do původního jazyka, čteme v Desateru budoucí čas. Nebudeš krást. Jistě to může být myšleno jako silný zákaz krádeže. Ale existuje ještě jiný pohled a na ten bych se chtěl zaměřit v tomto kázání.

Nebudeš krást je totiž deklarací změněného srdce. Ten, kdo patří Pánu Bohu, komu bylo změněno srdce, nepotřebuje krást. Proč ne? Věřící člověk nepotřebuje krást, protože je svobodný.



Když čteme Desatero v kontextu, je zřejmé, že jde o vyvedení Božího lidu z Egypta. Bůh povolal Mojžíše, aby vyvedl zotročený lid z Egypta. Jak už říká Werich ve své písni: řek Mojžíš jednou lidu svému, přišel čas... a lid byl mocí Boží vysvobozený z područí otroctví.

Dobře, dobře... ale stejně... na co potřebuju tu tvojí svobodu? Nestačí to prostě zakázat? Vždyť lidé budou stejně krást? Víš, jak to s tou svobodou dopadá. Svoboda je přece často zaměňovaná za svévoli. Je lepší to zakázat. A postavit tam četníka. A je vymalováno. No jo, ale problém je v samotné definici krádeže. Co je vlastně krádež? Co je krádež podle Božího slova?

Božím záměrem není jen mít dobře vychované lidi a morální občany, ale Bůh chce, abychom mu dali celé srdce... Boží měřítka jsou mnohem vyšší než ta naše. V tom je problém. Když použijeme naše měřítka spravedlnosti, může se zdát, že jsme docela dobří... protože vždycky vidíme druhé krást a říkáme, já přece nekradu... Je snadné ukázat prstem - podívejte, on krade...

Ale chce to víru a citlivé svědomí vědět, že problém je v mém srdci.

Jak je to s Bohem a námi?

Skutečný problém je, že "krademe Bohu slávu", když hřešíme:



Možná vás teď překvapím, když vám připomenu, že krádež je také... stahování softwaru (Protože sw je duševní vlastnictví a jeho nelegální stahování je krádež a je to také hřích). Biblická definice není striktně jen to, co je protizákonné. A je třeba dodat, že stahování softwaru je krádež - je to protizákonné.

Krádež je také řádné neplacení daní, a také máme berňák, který to sleduje... Písmo říká u apoštola Pavla v listu Římanům, ve 13. kapitole, komu daň, tomu daň... (v7). Vidíme tento příklad i u Pána Ježíše, který platil daně a vedl své učedníky, aby platili daně císaři...

Pokud si stále myslíte, že jste spravedliví, můžeme pokračovat dál...

Z tohoto pohledu je krádeží ve speciálním smyslu také nečinnost a pasivita v zaměstnání. Pokud nepracujeme poctivě, tak vlastně okrádáme svého zaměstnavatele. Doufám, že jsem vás teď trochu naštval. Luther řekl, že pokud nemůžeš lidi pohnout k nenávisti hříchu, aspoň je pohni k nenávisti tebe:))

Stahuješ sw a neplatíš daně? Nepracuješ poctivě? Tak kradeš. Kdybychom si poctivě sáhli do svědomí a modlili se, pak asi zjistíme, že někde asi problém bude. Nemůžeme se prostě pohodlně stáhnout a sednout si do křesla a jen se tak dívat, jak druzí kradou a ukazovat prstem.



V Božích očích je každý z nás zloděj. A to jsem mluvil jen o vnějších věcech. Když polemizujeme s Božím slovem a vymlouváme se, už na tom vidíme, že je něco špatně...

Vraťme se ale k 8. přikázání. Jaký je historický kontext? Asi vás možná překvapím, když řeknu, že 8. přikázání je v kontextu otroctví. 8. přikázání by se dalo přeložit: nebudeš krást lidi. Vždyť jednu z prvních věcí, co Bůh udělal, když vyvedl svůj lid z Egypta, z domu otroctví, byla, že jim dal Desatero. V Exodu 20. kapitole, 2. verši, je psáno:



"Já jsem Bůh, který tě vyvedl z otroctví". A po desateru v následující kapitole čteme ustanovení zákona, které přikazuje sedmého roku propustit otroky na svobodu (Ex 21,1-11). Již slavný židovský vykladač Raši řekl k osmému přikázání prostě: "mluví o tom, kdo krade osoby". Tady bychom se dostali na úplně jinou úroveň. Asi bychom si pak ulevili a řekli bychom si, že se nás to vlastně netýká. Přece žijeme ve svobodné zemi... a opět bych tady mohl skončit a mohli bychom zazpívat píseň, poděkovat Bohu, že nám dal moudré kazatele, kteří nezatěžují naše svědomí zbytečnými pravidly a mohli bychom jít domů:))



Nesmíme ale zapomenout na 10. přikázání, které nám v Ex 20,17 říká: "Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního...". Z toho vidíme, že nejsme z obliga. 10. přikázání jde po našem srdci. Bůh nechce jen morální lidi, ale chce, abychom ve svém srdci měli jiné motivy. Pokud je v našem srdci žádost, pak už máme problém a může to vést ke krádeži. Rád vzpomínám na pořekadlo: kdo lže, ten krade a kdo krade, může i zabít. Asi to tak úplně není. Ale Ježíš přece říká: poznají strom po ovoci. Když strom nese dobré ovoce - dobré skutky, asi bude dobrý.

Tedy když máš srdce u Boha, jednáš správně. V Duchu Augustinova výroku miluj a dělej co chceš. Když máš Boha a jsi spasený Boží milostí v Kristu, už nepotřebuješ zákon, aby ti říkal, co musíš a co nesmíš. Jsi skutečně svobodný. To samozřejmě ještě neznamená, že křesťan nebo věřící člověk nikdy nehřeší. Jinak by desatero bylo zbytečné. Kdybychom totiž tak jasně věděli, co je správné a co špatné a chtěli dělat to, co je správné, nepotřebovali bychom už Desatero ani jiné zákony v Bibli, aby nám ukazovali, co je hřích a co je správné jednání.



Proč by pak ještě Pán Ježíš říkal v kázání na hoře: "kdo hledí na ženu chtivě, již zcizoložil ve svém srdci." Tedy zákon nám neustále ukazuje, že jsme hříšní. A už je jedno, zda je to vidět nebo ne. Bůh nakonec vidí i naše motivy, i naše jednání. Takže nikdo nemůže říct, vždyť mě nikdo neviděl. Já nekradu. Pro zjednodušení: 8. přikázání tedy v primárním slova smyslu mluví o otroctví. Zatímco 10. přikázání mluví o žádosti a dychtění po majetku. Ale ono to není tak jednoduché. Samozřejmě se dá vztáhnout 8. přikázání i na krádež. Okruh slova krást v hebrejštině (g-n-b) zahrnuje celou škálu činností:





Oloupit, přepadnout, chytnout si, odehnat, odvést, obrat, orvat, vyvléci, svléknout, uchvátit, tedy je to i kradení i otroctví. Ale ukazuje nám to na další perspektivu Starého zákona, která v dnešní době promlouvá zvláště aktuálně. Problém otroctví totiž není jen záležitostí historie. Ano, mohli bychom říct, že ještě v době Martina Luthera Kinga byli nesvobodní černoši v Americe. Ale to nestačí! V současné době je velmi aktuální otázka human trafickingu. Tedy kradení lidí z cizích zemí a transport do jiné cílové země.




Human trafficking je obchod s lidmi, většinou za účelem sexuálního otroctví, nucených prací nebo za účelem odebrání orgánů či kůže. Obchod s lidmi je lukrativní průmysl, jehož výnos se v roce 2010 odhadoval na 32 miliard dolarů v oficiálním obchodě a asi 650 miliard dolarů v nelegálním obchodě. A to jsou stará čísla. Je to prostě hnus a svinstvo. S touto perspektivou se na osmé přikázání díváme úplně jinýma očima. Jinými slovy některé české dívky jsou teď v Holandsku a jsou sexuálně zneužívány. A to nemluvě o stovkách tisíc mladých děvčat, která jsou odvážena ze sirotčinců a prodávána na trhu jako dobytek.

A v některých východních zemích je taková chudoba, že rodiče prodávají své děti do bordelů. To je svět, ve kterém žijeme. Možná si říkáte, že přeháním. Můžeme se podívat na některý z vydaných dokumentů a poslechnout si mnohá svědectví. Člověku se z toho chce zvracet. Ale lidský hřích není jen nějaké moralizování a náboženské žvanění, ale je to krutá realita. Boží slovo nám ji prorocky ukazuje.


Evangelium


Boží slovo nám ukazuje v čem je náš problém: je to hřích, který je v našem srdci. Je to závist a je to žádost našeho srdce.



Abych byl praktický... problém je s naší žádostivostí: nespokojím se jen s filmem v kině, musím ho fyzicky mít v počítači, nemůžu si koupit jedno dvd za měsíc, musím mít stovky filmů v počítači. Boží slovo říká, že žádostivost počne a porodí hřích... a pak přijde urna...

povím vám jednu krátkou historku.

Kamarád měl souseda a ten se živil pálením DVDček s počítačovými hrami a pálením filmů. Jednoho dne si můj kamarád četl knížku a nejednou slyší hlasité křičení: policie ČR, otevřete dveře! Po pár vteřinách slyšel hlasitý zvuk. Ze zvědavosti šel ke kukátku u dveří a sledoval to jako ve filmu.

URNA vykopla dveře a sebrala milého piráta za pálení dývýdýček. Viděl jako v nějakém filmu, jak policisté z URNY odvádějí v želízkách jeho souseda pryč.



Dobře, už jsem vám doufám zkazil neděli mluvením o problémech světa. Je ale nějaká naděje? Vždyť kázání je přece zvěstování dobré zprávy, ne? Co si z toho mám vzít pro sebe?



Pokud bych měl povědět jedinou větu: bylo by to, že jsme svobodní. Kristus zemřel pro to, abychom byli svobodní.



Evangelium nám říká, neukládej si poklady na zemi, kde je kradou zloději, ale ukládej si poklady v nebi, kde je zloději nekradou. Jinými slovy, věřící člověk má něco, co má nesmírnou hodnotu. Nemusí krást, protože má něco mnohem lepšího. Pro věřícího člověka je desatero směrovkou ke svobodě. 8. přikázání čteme: Kristův učedník nekrade, protože je dokonale svobodný.



Zde jsou tři roviny naší svobody, tři důvody, proč věřící křesťan, Ježíšův následovník, nekrade.






1. Jsi spasený - máš věčný život - co ještě cennějšího můžeš mít? Nemusíš závidět, protože máš mnohem víc... Máš Krista! Pokud ještě Boha neznáš, modli se k němu a požádej Ježíše Krista, aby vešel do tvého srdce. Pokud jsi věřící, požádej Ježíše o sílu přestat hřešit. Pokud neplatíš daně, začni poctivě vyplňovat daňové přiznání. Pokud jsi něco ukradl, vrať to a už nekraď. Dobrá zpráva je, že už nemusíš hřešit, protože jsi spasený. Jsi svobodný. Už máš to nejcennější, co můžeš získat. Máš v srdci Ducha Božího, který Ti ukazuje, že patříš Bohu. Už nemusíš závidět, protože patříš Bohu.



Navíc jsi v bezpečí, nemusíš se bát URNY, protože nic špatného neděláš. Nemusíš se bát lidí, protože jednáš správně. A pokud tě budou pronásledovat a nenávidět pro tvé správné jednání, nemusíš se tím trápit. Víš, že máš věčný život, který je o tolik cennější.

2. Jsi Boží Syn (a nebo dcera) - Tvoje důstojnost je v Bohu - nemůžeš mít větší privilegium... Máš hodnotu v samotném Bohu. Nemusíš nikomu závidět. Nemusíš se nechat ovládat vlastní žádostí. Máš nekonečnou hodnotu v samotném Bohu. Jsi milovaný a přijímaný samotným Bohem.



Pokud věříš Ježíši, přestaň pálit dvd a krást software. Už nemusíš mít v počítači zbytečné filmy, které stejně nesleduješ. Copak ti nestačí jít jednou za měsíc do kina? Praktické aspekty si musíte promyslet sami. Kino je pouze příklad. Jsi svobodný. Miluj Boha a dělej co chceš. Věz ale, že nemusíš krást, protože máš obrovskou důstojnost v Bohu.



3. Jsi Boží dědic - spolu s Kristem zdědíš vše, co má On... Jinými slovy, Jsi bohatý(á). Bohatý člověk, který má vše, nemusí krást. Když mám všeho dost, je zbytečné krást.



Věřící křesťan má Krista, který je mu nade vše. Kdo spatří Boží slávu, vidí, že je krásnější něž všechny krásy světa. Dovolte mi primitivní ilustraci: je to jako s pitím dobré kávy. Kdo ochutná dobrou kávu, už nebude chtít pít špatnou. Bude raději pít méně a kvalitní než aby pil litry hnusné břečky, která je stejně nezdravá. Nebo třeba víno. Kdo ochutná dobré víno, už nebude pít krabicáky. Ale je pravda, že někteří lidé to prostě nepoznají:)) Ale to je omezení této ilustrace. Když jsi Boží dědic, jsi bohatý a už nemusíš krást.






Závěr: Čím měříš?


Co říct na závěr? Společnost se vrací do svých prvopočátků, problémy, které se nám zdály, že jsou vyřešené, se znovu objevují. Takovým problémem je moderní otroctví, human traficking. Na jedné straně čelíme globálním problémům, na druhé straně jsme obklopeni kriminalitou. Nemůžeme ale zapomenout na skutečnost, že skutečný problém vězí v něčem jiném.

Je tu ještě jiný nepřítel. A tím je hřích v našem srdci. Když měříme podle vlastních měřítek, naměříme si jen vlastní ego. Když ale měříme podle měřítek Božích, prožijeme úděs a zhnusení nad lidským hříchem.



Prožijeme uleknutí: ten zloděj jsem já. Kristus zemřel a vstal z mrtvých proto, abychom už nemuseli krást. Boží člověk, skutečný Kristovec, skutečný učedník Krista je svobodný. Je spasený, má něco cennějšího, takže nepotřebuje krást. Už má tu nejhodnotnější věc na světě. Dokonce mimo svět. Má Boha. Je navíc Božím synem či dcerou, takže je Bohem dokonale milovaný, přijatý a má obrovskou hodnotu v Božích očích. A proto je svobodný a nebude krást. Navíc je dědic, takže je bohatý a už nemusí krást, protože má vše.



Kdo má Boží lásku a Krista, má vše a je svobodný. Žijeme ve zlomové době. Lidé se dívají, jak žijeme. Bůh sleduje, jak žijeme. Nemůžeme nic skrýt - vidí nás rodina, vidí nás přátelé a křesťané a nakonec - vidí nás Bůh.

Jak žiješ? Žiješ k Boží slávě? Pokud ne, obrať se k Bohu, ulekni se vlastního srdce a přijmi evangelium: Nemusíš krást - jsi v bezpečí, jsi spasený, máš hodnotu v Bohu a jsi bohatý, proto nemusíš krást, ale můžeš být štědrý... o tom bude příště mluvit Mark.

Hledej nejprve Boží království a jeho spravedlnost a vše ostatní ti bude přidáno.

Amen.