kázání Juda a Támar Genesis 38

13. ledna 2013 v 19:57 | Grizly |  Kázání

Úvod

V dnešní rozjařené době je obtížné najít pokoj. Mezi volebními bitvami prezidentských kandidátů a znásilněními dívek v Indii a pracovním ruchem velkoměsta - kde člověk najde opravdový pokoj? Věřím, že opravdová radost a opravdový pokoj je důsledkem proměněného vztahu s Bohem a přichází jako důsledek působení Ducha Svatého v našem životě když hledáme Boží tvář a když slyšíme Boží slovo pokoje.





Dnes začneme novou sérii kázání s názvem Starozákonní postavy a jejich vztahy. Tohle téma se krásně vyvinulo z rozhovorů s vámi u šálku dobré kávy a v hledání odpovědi, jak Bible jako Boží slovo mluví k současnému člověku. Má ještě Bible co říct? Není příliš idealistická a počítá s vypjatými a absurdními situacemi dneška? Když se podíváme na dnešní příběh o Judovi a Támar, tak věřím uvidíme nejenom krásný příběh, ale nazřeme velmi komplikovanou lidskou situaci, kterou přináší sám život a jak si s ní její aktéři poradí. Takže ano, Bible mluví k dnešnímu člověku. Uvidíme ztrápenou ženu, která přišla o manžela. Ženu, která hledá Boha a nemůže najít pokoj, dokud neučiní to, co je správné. Vidíme ženu, Támar, která hledá svého zastánce a ne a ne ho najít.





Nejdříve je pasivní obětí zvůle člověka, ale nakonec jedná ve víře a dojde požehnání a udělá, co je třeba. Její jednání, ač se nám zdá lidskýma očima přinejmenším velmi podivné, je z hlediska Boží vůle správné. Příběh je zapsán v Genesis 38. kapitole. Co mě velmi inspiruje na této staré knize je její zájem o člověka. O člověka a jeho srdce. Vidíme postavy, které jednají velmi lidsky. Je to kniha naplněná velmi hříšnými lidmi, jakými jsme my sami jako lidé 21. století.





Když se podíváme na 38. kapitolu, nějak nám nehraje. Nevíme, co vůbec v knize Genesis dělá. Druhý díl Genesis je přece vyprávěním o dalším hlavním hrdinovi Josefovi. V Genezi 37 žárlí bratři na Josefa a ten je prodán do Egypta. Najednou ale přichází 38. kapitola a pojednává alespoň zdánlivě o něčem úplně jiném. Je zde příběh o Judovi a Támar. Co má tento příběh společný s dalším vývojem? V 39. kapitole pokračuje vyprávění o Josefovi a Boží věrnosti a příběh končí dobře, synové Jákoba se usmíří a otec Jákob se setká se svým domněle mrtvým synem Josefem. Ale co příběh o Judovi a Támar? Jakou má funkci? Věřím, že má své důležité místo i v rámci vyprávění o Josefovi. Hlavním důvodem je skutečnost, že nám ukazuje proměnu charakteru Judy. Juda je člověk, syn Jákoba, třetího praotce, ale je to též jméno nejdůležitějšího kmenu Izraele.



Z našeho dnešního hlediska je důležitý proto, že z něho pochází Ježíš Kristus. Juda byl velmi tvrdý člověk. Nabídl prodat svého bratra Josefa do otroctví. Chtěl, aby Támar zemřela upálením. Když umřeli jeho děti, ani to s ním nehnulo. Je to zvláštní. Když se podíváme na Jákoba, velmi truchlí pro svého domněle zesnulého syna Josefa. Přitom všichni bratři vědí, že je naživu v otroctví a s Judou to ani nehne. Tedy není vždy syn jako otec.

Když zemřeli Judovi děti, je k tomu netečný. Tvrdý člověk. Když se ale dostaneme na konec vyprávění, vidíme úplně jiného člověka. V našem dnešním příběhu vidíme počátek proměny života Judy. Vidíme, jak tvrdý člověk, který by poslal na smrt upálením svou vlastní příbuznou, které učinil sám velké příkoří, vidíme tohoto tvrdého člověka, jak činí veřejně pokání. Vyznává o Támar, že je spravedlivější než on. Je to moje vina. Zhřešil jsem.



V tom je příběh aktuální pro nás. Příběh mluví o tvrdých lidech, kteří nacházejí Boha a postupně se mění. Když dnes přijímáme do našeho společenství 2 nové lidi, přemýšlím sám nad sebou. Jak jsem vlastně poznal Ježíše a jak změnil můj život? Jaký jsem byl dřív a jakým člověkem jsem dnes?

Nabízím vám údiv nad Božím jednáním s lidmi, kterým Bůh mění jejich život. Úžasné je, že stejně tak Bůh mění i náš život.



Nemění svůj život najednou, ale je to postupný proces, jak bych já i věřím někteří nebo některé z vás mohli dosvědčit. Juda jako tvrdý člověk změknul. Z tvrdého člověka se stává nakonec laskavý bratr. Bratr, který rozumí trápení svého otce. Benjamin, jeho nejmladší bratr a nejmladší syn Jákoba má odejít do Egypta. A Juda se přimlouvá, aby šel sám místo Benjamina. Příběh je úžasný i tím, že nám ukazuje na Kristovo jednání. Sám Juda nabízí vlastní život místo Benjamina. Ale co nám příběh říká, že z tvrdého člověka Bůh svým jednáním činí Božího muže. Nakonec i Jákob prošel velkou proměnou. Vždyť z Jákoba úskočného se stává Jákob, otec dvanácti pokolení Izraele. Jeho jméno už není Jákob, ale Izrael. Říkám to proto, že naše vyprávění je v kontextu 37. kapitoly, kde je uvedeno "Toto je rodopis Jákobův".





Takže to není tak, že druhý díl Genesis je o Josefovi, ale spíše o Jákobových synech. Takže nejen že příběh o Judovi a Támar do Genesis zapadá, ale je jeho nedílnou součástí. Vypráví o počátku změny charakteru Judy. A není to vůbec bez logiky. Vždyť název knihy je Genesis, kniha počátků. A to nejen počátku jako stvoření, ale počátku změny lidského života a to jen díky Boží milosti. Tak to bych nám přál, abychom to zakusili a prožili skrze tento příběh my všichni.





Nejdůležitějším důvodem, proč chci dnes tento příběh vyprávět je skutečnost, že potomek Judy a Támar je zapsán v rodokmenu Ježíše. Támar i Peres jsou pro nás neobvyklá jména a nacházíme je jak v Matoušově (Mt 1,3), tak v Lukášově evangeliu (Lk 3,33). Tedy co nám tím chce Bůh říct? Každý člověk má před Bohem hodnotu a Bůh si používá úplně obyčejné lidi, aby přinesl Jeho lásku našemu světu. Juda, Támar a jejich potomek má své důležité místo v posloupnosti narození Ježíše, našeho Spasitele. Pojďme teď postupně příběh prožít. Poprosím o první čtení. Genesis 38 od 1. do 11. verše:







Juda se oženil a měl tři syny. Stojí za povšimnutí, že si vzal kenaanku. Jednalo se o smíšené manželství, což je v Božích očích vnímáno negativně. Židé se neměli spojovat s ostatními národy, aby neznečistili svou víru a mohli být dobrým svědectvím ostatním. Na Judových synech vidíme, že Bůh jeho manželství nežehnal. Prvním synem byl Er. V hebrejštině jeho jméno má stejný základ jako slovo zlo. Také se dočítáme, že zemřel, protože činil to, co je zlé. Nevíme sice co to bylo, ale bylo to tak závažné, že jej sám Bůh nechal zemřít. Pak se dostáváme k druhému synovi Onanovi. Jeho jméno je zvláštní. Podle něho vzniklo slovo onanovat. Než abychom zabředávali do klišé, vysvětleme si důvod, proč měl vůbec Onan zplodit potomka svému bratrovi. Ženy v tehdejší společnosti neměly dobré postavení. Hlavní smysl existence žen bylo plození dětí, hlavně mužských potomků. Existoval zákon, kterému se říká levirátní manželství. Ten měl za úkol zachovat kontinuitu zemřelých mužů a ochránit jejich manželky. Tento zákon vyjadřoval, že bratr zesnulého bratra musel s jeho manželkou zplodit potomka, jinak by se vystavil veřejnému pohanění. Takže pro Onana to nebyla otázka volby, ale de facto povinnost, aby si vzal Támar a měl s ní dítě.





Zajímavé je, že spát s ní chtěl, ale potomka mít nechtěl. Sex ano, ale závazek ne. To je docela podobné dnešní době. Muži často střídají partnerky kvůli sexu, ale aby s nimi měli děti a manželství to už ne. V Onanově případě se jedná o sobectví a neochotu udělat něco dobrého pro Támar a zesnulého bratra. Nevíme samozřejmě jaký měli spolu vztah. Ale z textu si můžeme dovodit, že Onan byl materialista a chtěl zdědit majetek po svém bratru a kdyby zplodil potomka s Támar svému bratrovi, pak by nedostal nic. Támar tedy měla takového muže.



Nebyla to otázka její volby, bylo to dáno zvykovým právem. Onan jednal s Támar jako s věcí. Támar postupně ztrácela jakoukoliv důstojnost. Zajímalo by mě, jak se asi musela cítit. Myslím, že byla úplně ponížená a zneužitá. Její muži ji považovali za věc a hlavní úkol ženy v té době byl Támar upřen. Jak ale vidíme stejně jako v případě Era, prvního Judova syna, i v případě Onana zasáhl Bůh a Onan zemřel. Támar byla opět bez šance a bez muže. Nedokážeme si představit, jaké musela mít pocity. Podívejme se v příběhu dál... Prosím o přečtení od 12. do 23. verše.







V příběhu dochází ke zlomu. Judova manželka umírá. Juda dostává strach, zaslíbil svého posledního syna Támar. Dva předchozí synové již zemřeli a hrozí mu, že by po něm jeho majetek neměl kdo zdědit. Byl hodně bohatý a vlivný a bylo pro něho důležité, aby se jeho syn dobře oženil. Támar sice byla jasná volba z hlediska práva, vždyť ji vybral pro prvního syna. Tak musel Támar slíbit i třetího syna, ale nakonec jednal úplně jinak. Ještě je dobré zmínit, že se nacházíme v době před více než 3500 lety, kdy žena sama bez muže nemohla obstát. Dokud nebyla žena dospělá, byla pod ochranou svého otce a žila v jeho domě. Když se ale provdala, dostala se do domu svého manžela. Když ale ten zemřel, buď se vrátila do domu svých rodičů nebo se o ni musel postarat nějaký příbuzný. Tak Támar byla ve velice nejisté situaci a bojovala i o holé přežití. Podobnou situaci vidíme později v knize Rút. Nakonec příběh Rút je generačním pokračováním našeho dnešního příběhu.



Byla slavnost. Všichni slavili a hodně pili, protože byl svátek hojnosti. Juda se opil a protože již dlouho neměl ženu, byl váben svou sexuální žádostivostí. A to byla šance pro Támar. Támar byla kenaanská žena dobře znalá místních tradic. Dobře věděla, že když se převlékne za prostitutku, že ji pak může Juda požádat o sex. Věděla, kudy opilý Juda půjde a počkala si na něho. Nic netušící Juda podlehl síle svého apetitu a požádal Támar o sex. Samozřejmě netušil, že jde o jeho příbuznou.

Myslím, že na této situaci vidíme zoufalství Támar a zároveň její odvahu a rozhodnost nenechat věci sami sebou. Když hodnotíme příběh zpětně, vidíme, že Támar jednala správně a Bůh ji neodsoudil. Tolik let snášela příkoří a ponižování. Bylo s ní zacházeno jako s věcí a nyní nastal její čas. O co jí šlo? Věřím, že jí šlo vlastně o Boží věc. Jejím úkolem bylo zplodit Judovi potomka. To se mělo stát skrze jeho syny, ale nikdo z nich nebyl k mání. Když viděla, že to nepůjde, musela situaci vyřešit jinak. Nešlo ale o svévolné jednání jako v případě Abrahama a Sáry, kde Sára dala svou otrokyni Hagar Abrahamovi. O tom bude Pavel mluvit příští týden. Sára jednala ze strachu a nedůvěry Bohu. Nevěřila, že by ona mohla zplodit potomka a tak to hodila na někoho jiného. V případě Sáry šlo o nevíru. V případě Támar šlo ale o jednání ve víře. Támar usilovala o naplnění Boží vůle. Je to pro nás podivné, ale když se podíváme do genealogie Ježíše, jasně uvidíme, že Juda a Támar a Peres, jeden z jejich synů jsou tam.





Navíc vidíme v příběhu, že to pro ni dobře dopadlo. Na rozdíl od Era a Onana nezemřela, tak věřím, že nám tím autor dává najevo, že Támar jednala správně. Tím nám samozřejmě neukazuje příklad k následování. Neříká nám, že je správné být prostitutkou nebo že je správné cizoložství. To v žádném případě, ale příběh ukazuje dle mého názoru zoufalství trpící ženy a její touhu po spravedlnosti a naplnění jejího úkolu od Boha. Bůh se zachoval k Támar milostivě a přitakal jejímu trápení a

vysvobodil ji. K tomu ale vedla poněkud klikatá cesta.

Támar provedla obchodní čin. Juda ji musel slíbit odměnu. Slíbil jí kůzle. Ale protože ho nemohl mít s sebou, musel nechat zástavu. A to byla příležitost pro Támar. Juda byl opilý a souhlasil. Nechal u ní symboly své autority - hůl a svůj pečetní prsten se symboly jeho rodiny. Příběh je lakonicky stručný. Pak již následuje akce, Juda se vyspí s Támar a Támar otěhotní a každý si jde po svých. Alespoň tak to vypadá.





Ale po Tamaře se slehla zem a Juda ji nemůže najít. Samozřejmě nevěděl, že je to Tamara. Prostitutku, kterou hledal nemohl najít. Je zřejmé, že chtěl celou situaci udržet v tajnosti. Příběh nám hezky ukazuje nervozitu člověka, který dělá to, co by vlastně neměl a jeho snahu vše utajit. Ale hřích člověka, alespoň některé hříchy se nedají utajit. Stejně jako v případě Davidova selhání s Batšebou, ani v tomto případě se styk mezi Judou a Támar nedal utajit. Podívejme se na poslední část příběhu od verše 24 do verše 30.

Následuje poslední scéna příběhu o tři měsíce později. Na Támar je už vidět, že je těhotná a protože je zaslíbena třetímu Judovu synovi,



i když mu ještě nebyla dána za manželku, je zřejmé, že musela spáchat smilstvo. V té době byl předmanželský sex považován za kriminální čin hodný smrti. Pokud by muž šel za prostitutkou, bylo to po právní stránce omluvitelné. Pokud by to byla svobodná žena, bylo by to považováno za hloupost, to si můžeme přečíst v knize Přísloví. Ale pokud by to byla vdaná žena, muž, který by s ní spal je ohrožen na životě. Dotyčná žena by též byla ukamenována, pokud by se na to přišlo.





V tomto případě šlo o porušení zákona a Támar měla být ukamenována. Všimněme si, že Juda jednal extrémně přísně a nařídil přísnější trest než vyžadoval zákon. Nařídil upálení. Pouze kněžské dcery měli zemřít upálením. Ostatní měly být kamenovány. Chápu, že v tom asi nevidíme moc rozdíl a přijde nám to kruté. Přesto ale vidíme tvrdého bohatého člověka, který by nechal chladně usmrtit vlastní příbuznou. Podobně chladně jednal, když mu zemřeli dva synové a podobně chladně nechal svého bratra prodat do otroctví. To se ale brzy změnilo. Pravda vyšla najevo a došlo k nápravě. Judovy symboly autority - jeho hůl a jeho pečetní prsten byly u Támar a Támar měla trumf.

Řekla "jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyto věci, podívej se...". Juda měl dohlédnout na Támařinu smrt a teď viděl, že je průšvih. Ten muž byl on! Byl to on, kdo se s Támarou vyspal a porušil zákon. Je podivné, že příběh končí dobře a oba jsou propuštěni, snad se to dá vysvětlit tak, že Juda měl takový vliv, že mohl prostě Támar omilostnit. Nebo to bylo tak, že vzhledem k tomu, že vztah zůstal v rodině, šlo o menší delikt, který nebylo možné trestat smrtí. To není jasné, ale každopádně Juda byl veřejně zostuzen a zahanben.





Co je ale důležité, Juda správně zareagoval a činil veřejně pokání. Támar díky tomu již nebyla v ohrožení života. A z pozdějšího vývoje vidíme, že byla zajištěna a došlo k naplnění jejího úkolu. Zplodila potomka Judovi. Když to nešlo skrze syny, šlo to přímější cestou. V příběhu čteme, že Juda už s ní nikdy potom nespal, čímž nám příběh dává signál, že smilstvo je hřích, ale zároveň vidíme, že Bůh je milostivý a shlédnul na ponížení Támar a přiznal se k jejímu odvážnému činu víry.

Támar se narodila dvojčata. Zerach a Peres. Co je na tom zvláštního? Podobně jako v příběhu Jákoba a Ezaua spolu soupeřili o prvenství dva bratři. Nakonec mladší vyhrál. Jákob byl otcem dvanácti pokolení Izraele a jemu dal jeho otec Izák požehnání a on se stal třetím praotcem. Podobně v tomto příběhu vidíme Boží preferenci druhého nad prvním. První je sice označen karmínovou nitkou, ale nakonec druhý se dostává z bříška Támar první a je vyvoleným synem. Peres se dostává do genealogie Ježíše a ne Zerach. Támar byla zachráněna a stala se hrdinkou víry a naplnila svůj úkol. Příběh končí dobře. A Juda činil pokání a jeho život se začal ubírat po jiné cestě. Do této doby to byl Juda tvrdý. Juda nemilosrdný. Juda kalkulující.



V dnešním příběhu ale vidíme jeho pokání. Ale později uvidíme Judu jednat ve prospěch druhých, vidíme Judu soucitného a Judu, který bere ohled na druhé a to je nakonec ten Juda, kterého si Bůh vyvolil a změnil. Když čteme nový zákon, vidíme stejnou věc, list Efezským říká: Bůh si nás předem určil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Tím neříká autor, že je člověk dokonalý nebo bezchybný, ale říká tím, že se i ten největší hříšník může napravit a změnit v Božího člověka. To vidíme na příběhu Judy, stejně jako na příběhu jeho otce Jákoba. Jákob se z úskočného člověka stává Božím mužem.



Závěr

Co si z příběhu můžeme odnést pro sebe? Věřím, že vidíme, jak si Bůh vyvoluje velmi nedokonalé lidi a dokáže je svým jednáním změnit. Vidíme na praktickém příkladu, jak se tvrdý muž změnil v muže laskavého a soucitného. Zároveň vidíme, že se Bůh přiznal k Tamařině jednání víry a je Bohem soucitným, který vidí utrpení ženy, která dokonce ani není tou správnou věřící podle jména. Bůh je zkrátka větší a pro Jeho slávu si používá obyčejné hříšné lidi jako je Juda a Támar.

V tom věřím můžeme načerpat povzbuzení i pro sebe. Bůh má dobrý plán i pro Tvůj život a touží z Tvého života udělat něco krásného a touží si Tě použít. Záleží ale na Tobě, jak se zachováš. Zda na jeho jednání odpovíš ve víře nebo ne. Zda se zachováš jako Juda, který si pustil pravdu k srdci a obrátil se nebo zůstaneš uzavřený před Bohem a půjdeš dál svou cestou. Je to na Tobě. Chtěl bych nám všem popřát, aby tento rok byl naplněný Boží milostí k proměně našeho života a mohli jsme více růst do hloubky ve vztahu s Pánem Ježíšem. Věřím, že jako Bůh změnil život Jákoba a Judy, chce a změní i ten náš. Toužíš po tom? Pokud ano, pak se můžeš těšit na dobrodružství a na změnu Tvého srdce mocí Ducha Svatého. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Z čeho máte největší strach?

Ze smrti 7.8% (26)
Ze života 6% (20)
Z žen 7.2% (24)
Z mužů 5.4% (18)
Z Boha 3.9% (13)
Ze ztráty kontroly 5.7% (19)
Z nedostatku peněz 4.8% (16)
Ze ztráty blízkého 5.7% (19)
Z nemoci 6.3% (21)
Že mě vyhodí z práce 5.1% (17)
Ze školy 5.4% (18)
Z šikany 3.9% (13)
Ze zvířat 4.5% (15)
Ze zvířat 5.4% (18)
Ze zvířat 4.8% (16)
Z autorit 4.8% (16)
Ze zodpovědnosti 4.2% (14)
Z totality 3.6% (12)
Z pravdy 5.4% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama