Listopad 2012

7 důvodů proč slavím vánoce

22. listopadu 2012 v 16:25 | Grizly |  Úvahy a komentáře
Jelikož jsem zaznamenal jistou debatu v souvislosti s vánocemi, ze které čišela skepse nebo otevřený nesouhlas se slavením vánoc, chtěl jsem do této debaty též přispět něčím víc než jen kritikou argumentů a něco souvislejšího sepsat. Nazval jsem toto krátké zamyšlení 7 důvodů proč jako křesťan slavím vánoce. Cílem je ukázat na biblický obsah vánoc a vysvětlit, proč je dobré slavit vánoce a v čem je jejich krása a dobro.


1. Vánoce se pojí s úžasným příběhem o početí, narození a lidskosti Ježíše Krista

"Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, spatřili jsme slávu, kterou má od Otce jednorozený Syn plný milosti a pravdy" (Janovo evangelium, 1. kapitola, 14. verš)

Vánoce vydávají, podobně jako prorok Jan Křtitel v novém zákoně a jako Bible svědectví o Ježíši Kristu. Bůh sám se rozhodl se omezit, sestoupit k nám, stát se jedním z nás a dát nám zakusit, jaká je Boží láska hmatatelně, konkrétně, lidsky. Ve vánocích je úžasný paradox Božího spolu-sestoupení (kon-descendence, syn-katabaze).

18 Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. 19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. 20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." 22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 23 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'. 24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. 25 Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš. (Matoušovo evangelium, 1. kapitola)

1 Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: 2 "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." (Matouš 2)


Vánoce ukazují na zázrak v dějinách. Bůh se stává člověkem, jeho jméno je Immanuel - Bůh je blízko. Ježíš vyjadřuje to, co je Boží láska. Bůh je blízko nám. Není daleko na obláčku, ale je v našem životě přítomný. Bez vánoc bychom neměli tak dobrou příležitost konkrétní den oslavit příchod Pána Ježíše a připomenout si tento Boží dar a zázrak.


2. Vánoce ukazují na pravdivost Boha, který plní sliby, které dává

Ježíšovo narození ukazuje zřetelně na naplnění mnoha starozákonních proroctví.

Např. 1 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. 5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." 6 Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Prorok Izajáš, 9. kapitola, 8. století před Kristem)...

Prorok Izajáš předpovídá narození dítěte, které nebude obyčejným dítětem, ale bude králem, samotným Bůhem, vládcem pokoje. Bůh tím naplní v dějinách dávná zaslíbení o tom, že přivede světlo do tohoto temného světa. Naplní zaslíbení o ukončení nepřátelství mezi zlem a lidmi, které Bůh dal již krátce po pádu člověka.

15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." (Genesis 3,15)

3. Vánoce vyjadřují velmi zřetelně odlišnost křesťanství od ostatních náboženství

V Islámu Bůh zjevuje svou vůli skrze proroky. Jedním z proroků je Ježíš (Isa). Bůh jedná neosobně, ukazuje svou vůli a očekává od nás, že ji budeme naplňovat. Kdo se podrobí, podřídí (muslim), ten bude s Bohem na věčnost, kdo ne, bude odsouzen. Záleží na našich dobrých skutcích, které mají převážit ty zlé, které činíme. V žádném případě ale Bůh nesestupuje do tohoto světa a nemůže se stát člověkem. Bůh zůstává naprosto transcendentní (vše-přesahující). Podle židovství je Bůh vládce, stvořitel, mesijáš, ale v žádném případě se nestane člověkem. Ježíš nebyl žádným mesijášem, ale lživým prorokem, kterého správně za své rouhání v 1. století zabili. V buddhismu žádný osobní Bůh není. V hinduismu je Ježíš jedním z mnoha avatárů, ale rozhodně není jediný Bůh nebo není důležitější než ostatní. V křesťanství je Ježíš jedinečným Božím Synem, podstatou sám Bůh, který se stal jedním z lidí, narodil se a ukázal, že nám rozumí, že chápe, v jaké jsme situaci a rozumí bolestem tohoto světa. V narození se Ježíše se ukazuje úžasná Boží cesta spásy, kterou se pro Boží slávu a pro naši záchranu a radost Bůh rozhodl podstoupit. Takový příběh je naprosto jedinečný. Je vyjádřením tajemství, rozum přesahujícího Božího záměru a dějinného paradoxu, kdy se Bůh stává člověkem, jedním z nás, aniž by zhřešil, jako my hřešíme. Bez vánoc bychom nemohli tak dobře srovnat tyto rozdíly.

4. Vánoce slouží jako úžasná příležitost k rozhovoru nad Biblí o Kristu

Mnoho lidí identifikuje vánoce s vánočními trhy, depresemi, které přináší nebo pohodou v rodinném kruhu. Je též mnoho lidí samo a touží s někým být. Též mnoho lidí se stává sdílnějšími a více naslouchá. Vánoční mše jsou plné lidí, kteří do kostela jindy nepřijdou. A mnoho jinak ateistických lidí slaví svátek, o kterém nevědí skoro nic než fráze a ty často nedávají smysl. Mnohokrát se dostanu během vánoční doby do rozhovoru s lidmi o smyslu vánoc. Mám mnoho příležitostí vydávat svědectví o radosti, kterou jako křesťané prožíváme v době, kdy si připomínáme narození Spasitele. Při zpívání koled můžeme druhým dechem dovysvětlit duchovní obsah písní, které lidem krom krásné idyly mohou přinést věčnou radost, o kterou je již nikdo nebude moci připravit a lásku od Boha k člověku. Je to příležitost otevřít Bibli a vysvětlit smysl tohoto svátku svým blízkým přátelům, rodičům či komukoliv, kdo naslouchá a hledá.

5. Vánoce jsou příležitostí k prohloubení tradic, které se s Vánoci pojí

Kapr, svíčky, stromeček, dárky... to jsou tradice a symboly, které jsou nasáklé nejen sekulární kulturou, ale též duchovním významem. Lutherův strom Života, Ježíš praví: Já jsem ta cesta, pravda a život. Když dáváme na vrchol stromu hvězdu, můžeme si vzpomenout na severku a na nejzažší sever, kde sídlí sám Hospodin. A když rozsvěcíme svíčky, vzpomeneme si na proroctví z Izajáše o světlu, které přichází do temnot. Kapr nám připomene příběhy prvních učedníků, kteří se stali pro Ježíše z obyčejných rybářů ryb, rybáři lidí, odvážnými učedníky, kteří nesměle hlásali evangelium království skrze mocné činy i slova o naději a lásce. Jen stačí mít odvahu a přemýšlet nad mosty, které můžeme mezi tradicí, kulturou a naší křesťanskou vírou a evangeliem vytvořit.

Tradice znamená předávat, co předáváš ty? Předáváš ztěžování si na současný bezútěšný politický stav věcí a upadající morálku nebo se raduješ z příchodu Spasitele a vtahuješ druhé do radosti, kterou máme?


6. Vánoce jsou příležitostí k dávání a potěšování nejen blízkých, rodiny, ale i lidí, kteří jsou sami a mají deprese

Dávání dárků odkazuje k největšímu daru, který byl kdy dán - láska Boží, Ježíš Kristus, Spasitel světa byl dán světu. Kdy se někdo nekonečný, s nekonečnou mocí a majestátem rozhodl omezit a sestoupit do našeho času a prostoru? Jak zpívá koleda: "neb Bůh věčný nekonečný, narodil se z Panny", jejíž skvělý text je velmi krásným shrnutím příběhu z Matoušova a Lukášova evangelia. (4 Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. Lukášovo evangelium, 2. kapitola a další texty z Nového zákona). Takže vánoce nám dávají dobrý důvod radovat se a přinášet naději těm, kdo jsou sami a jsou zkleslí. Můžeme je povzbudit, dát jim dárek, něco co potěší a nezůstat u materiálních dárků, ale též jim dát něco daleko cennějšího - ukázat směrem ke Kristu, který přichází a je zdrojem naší radosti v neradostné době a světlem v temné a pochmurné době. Jak krásné je slavit vánoce v rodinném kruhu a číst si evangelium a rozjímat nad poselstvím, které se k němu váže!


7. Vánoce jsou pro mě časem radosti, pokoje a odpočinku

A nakonec tak jako i mnoho sekulárních lidí vnímá vánoce jako čas pohodu, radosti a odpočinku, my jako křesťané můžeme vnímat vánoce nejen jako další státní svátek nebo příležitost vydechnout, ale zároveň rozjímat a radovat se z toho, co je obsahem vánoc. Můžeme zakusit skutečný pokoj, který dává Ježíš, který je větší než dává tento svět a spolu s odpočinutím i spočinout v lásce, kterou díky Ježíši máme.

Tím jsem samozřejmě nevyčerpal důvody, které k slavení vánoc mám, ale sedmička je v Bibli číslo dokonalosti a také dlouhé články nikdo nemá rád.

O přátelství

19. listopadu 2012 v 22:05 | Grizly |  Kázání

Milí Kristovi přátelé, jaký je váš nejlepší přítel? Jaké vlastnosti si na něm nejvíce ceníte? (pauza)

Souhlasíte s výrokem, že skutečný přítel je víc než vlastní bratr? Nebo ať to nestavíme proti sobě, že dobrý přítel je jako bratr? Věřím, že někdy až zapeklitá situace ukáže, jak je to doopravdy. Dnes pokračujeme v našem seriálu na pokračování "vztahy mezi lidmi". Doposud jsme mluvili o chození, manželství a dnes pokračujeme tématem přátelství. Je zřejmé, že tyto věci se nevylučují a že je možné být přítel, když s někým chodíte a nebo být přátelé, když jste manželé. Když posloucháme rádio nebo když jsem poslouchal své nevěřící přátele, častá otázka je, zda může mít muž a žena spolu dobré přátelství, aniž by byli milenci... Nechám rozřešení této otázky na vás a na vaší moudrosti. Každopádně přátelství je vztah, který každý nutně potřebujeme. Říká se, že dobré přátele můžete napočítat na prstech... Kolik máte přátel? Kdo z vás máte více než 300 přátel na facebooku? A kdo máte alespoň stovku? Na facebooku je možné dokonce přátelé třídit do různých kategorií, např. blízcí přátelé nebo rodina, spolupracovníci... super... samozřejmě facebook má i velmi velmi stinné stránky, nemluvím o facebooku, abych ho propagoval. Jiným příkladem může být Sheldon Cooper v seriálu Big bang theory. Sheldon říká, že má velký okruh přátel. Má jich tisíce na myspace... Když pak ale dojde na skutečnost, má jich mnohem méně... Jak je to ale se skutečnými přáteli? Kdo máte 10 skutečných přátel? A kdo máte méně než pět skutečných přátel?


Přátelství mezi lidmi

Známé přísloví říká - v nouzi poznáš přítele. Člověk má mnoho přátel, když je mu dobře, když se mu v životě daří. Ale když přijde krize? Kdo jiný než přítel s přítelem zůstává ve chvíli jeho temnoty? Když Job procházel krizí, jeho tři přátelé za ním přišli a týden s ním seděli a mlčeli. Pak to zkazili tím, že začali mluvit... Myslím si, že s přítelem můžeme jen tak sedět a klidně mlčet. Na skutečném příteli poznáte, jak se cítí, aniž by řekl jediné slovo... Stejně ale mít přítele, který je s námi věru v dobrém a zlém je něco krásného. Já to osobně shledávám velmi pravdivé. Když jsem procházel krizí, měl jsem jednoho anglického přítele, který mi pečlivě naslouchal a věděl jsem, že mi dobře rozumí a modlí se za mě. Nemusel mi rozumět každé slovo, ale měl srdce na dlani a naslouchal. Byl tu, když jsem procházel zkouškou a byl tu, když jsem měl trápení. Takového přítele za nic nevyměníte. Přítel je někdo, kdo je se mnou v dobrém, ale i zlém. Uvedu ještě jeden příklad: vzpomínám si, že kamarád, který mi poprvé řekl o Kristu, přišel i na mojí maturitu. Vlastně tam nepřišel nikdo jiný, jen tento kamarád. Dal si tu práci a zjistil, kde a kdy se to koná a přišel mě povzbudit těsně před zkouškou. Obecně si myslím, že když se děje nějaká událost v životě, je to pro nás krásná příležitost zjistit, kdo je skutečně mým přítelem. Člověk toho hodně namluví a na facebooku můžeš mít mnoho přátel, ale kdo za tebou přijde do nemocnice, když jsi nemocný? Kdo s tebou slaví narozeniny? Kdo přijde na tvou svatbu? A mohl bych pokračovat. Každý by mohl dávat příklady ze života, kdy pro nás přítel udělal něco důležitého. Kniha přísloví nám říká, že opravdové přátelství je dokonce víc než pokrevní bratrství. V duchovním smyslu je to skutečně pravda. Můj bratr nebo sestra v Kristu je jako můj bratr nebo sestra, i když nás neporodila jedna žena. Oba nás spojuje víra v Boha a to, že následujeme Ježíše. A to platí pro věčnost. Přátelství je věčné. Ale je to i velmi praktické. Když ode mě můj bratr žádá pomoc, rád mu pomůžu. Když vím, že má problém, jdu a podpořím ho. Když prochází těžkými věcmi v životě a nemůžu nic dělat, jdu za svým Otcem v nebesích a modlím se za něj. Pokud můžu, pomůžu, jak řekla jedna milá sestra seniorka. Zkrátka opravdové přátelství se pozná. Opravdové přátelství nezanikne. Pokud můj přítel - bratr v Kristu a já jsme spojeni s Kristem, ani kdyby nás rozdělila smrt, nerozdělí nás napořád, ale budeme spolu trávit věčnost. To je pouto, které nemůže být překonáno ničím. Je to pouto víry a lásky. Z biblického hlediska je dokonce výše než manželství. Ježíš nám říká, že manželství jednou zanikne, že v nebi se lidé neberou ani nevdávají, jsou jako andělé. Tak přátelství, ať už je mezi mužem nebo ženou, je v duchovním smyslu věčné. Vzpomeňme na krále Davida a jeho nejlepšího přítele Jonatana. David měl mnoho manželek, ale přátel mnoho neměl. Tím neříkám, že je dobré mít hodně manželek. Ale tím chci říct, že Jonatan byl skutečně přítelem na život a na smrt. Když Davidovi hrozilo nebezpečí, že ho Saul zabije, Saulův vlastní syn, Jonatan, Davida varoval, aby zachránil Davidovi život. Tedy na tomto příkladu vidíme, že pokrevní pouto nemusí být tak silné jako přátelství.


Přátelství v manželství

Larry minulý týden velmi dobře mluvil o manželském svazku. Ukazoval velmi prakticky, co znamená v manželství láska. Láska je sdílení radostí i starostí. Je to hluboké naslouchání a empatie. Chtěl bych k tomu jen připojit jednu myšlenku a praktickou aplikaci. Pokud jsme řekli, že manželství je to nejkrásnější a nejintimnější na této zemi, snad jen s výjimkou vztahu s Bohem, musíme dodat, že je zkrátka dočasné. Všechno krásné jednou skončí. Když jím dobrý dort, nakonec ho dojím, strávím a odchází z těla. Když piju dobré pivo, nakonec ho dopiju a pak odchází z těla. Když jsem mladý, myslí mi to, ale když člověk zestárne, zapomíná a jde to s ním od deseti k pěti. Zdraví odchází. Lidé kolem nás umírají, odchází pryč. Kniha kazatel dobře říká, že všechno je pomíjivé, všechno je marnost.

Ale dobrá zpráva je, že pokud je vaše žena nebo váš muž křesťan a je to i váš přátel-kyně, tak smrtí přátelství nekončí a jste spolu spojeni navěky. Manželství je pak v duchovním smyslu pouze přípravou na něco ještě krásnějšího, hlubšího a bližšího. Pak se nemusíme obávat, že smrt vše zkazí, ale naopak se můžeme těšit, že zažijeme ještě něco úžasnějšího. Sám za sebe říkám, že moje manželka je pro mě skutečně nejbližším přítelem, a proto jsem rád za biblické zaslíbení, že spolu budeme jako přátelé navěky.

Pokud jsme ženatí nebo vdané, chtěl bych nás povzbudit, abychom měli našeho životního partnera za nejlepšího přítele. A pokud o manželství uvažujeme a máme možnost si vybrat, abychom si vybírali člověka, který bude naším nejlepším přítelem. Světu totiž přátelství v manželství ukazuje na Boží lásku k lidem. Tak moc jak já miluji svou ženu je obraz, který ukazuje světu Boží lásku. Kristus miloval církev a tak i já mám milovat svou manželku. Když ji miluji hodně, ukazuje to i na to, v jakého Boha věřím. Když je moje žena pro mě břemeno a ne přítel, co to druhým říká o Boží lásce?

Pokud jsi svobodný nebo ses rozhodl nemít partnera, tak je to také v pořádku, také porozumíš tomu, co to znamená. Model lásky a přátelství je přesně model, který nám ukazuje Ježíš. Jeho Otec ho miluje a tak i on miluje nás.

Když Kristu věříme, jsme jeho přátelé. Buďme proto i nejlepší přátelé s našimi životními partnery. Je v tom obrovská radost.


Přátelství mezi Bohem a člověkem

Nakonec se dostáváme k nejdůležitější dimenzi přátelství. A to je vztah Boha k člověku. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna... Tedy miluje každého z nás... Je to skvělá zpráva, zatímco v jiných náboženstvích, jako je Islám, nepřipadá v úvahu, že by Bůh měl něco společného s člověkem. Bůh zjevuje svoji vůli a člověk ji poslouchá či neposlouchá. Podle toho je buď odměněn nebo potrestán. Biblické poselství je ale jiné. Bůh není jen Bohem, který zjevuje svou vůli, ale je Bohem přicházejícím. Bohem, který se stává člověkem v Ježíši Kristu. Když pomalu přichází adventní čas a budeme v nadcházejících týdnech zapalovat svíčky, radujme se ze skutečnosti, že Bůh není jen Bohem všechno převyšujícím, ale též Bohem blízkým, který přichází k nám. Je to náš přítel. Jak je to možné? A jak se můžeme stát Božími přáteli? Podívejme se na krásnou pasáž z Nového zákona o přátelství mezi Bohem a člověkem z evangelia Janova 15. kapitoly.


1. Kristův učedník zůstává v Kristu a zachovává Kristovo slovo

7 Zůstanete-li ve mně a

zůstanou-li má slova ve vás,

proste, oč chcete,

a stane se vám.



Dobrým příkladem Božího přítele je Abraham. Písmo o něm říká: uvěřil Abraham Bohu a byl Božím přítelem. Abraham je krásným starozákonním příkladem přátelství mezi Bohem a člověkem. Bůh si Abrahama vybral, aby vytvořil nový národ, který by ukázal Boží lásku okolním národům. Bůh se rozhodl nechat se poznat skrze jednoho člověka, který rozhodně nebyl Židem. Pokud si říkáš, že jako nevěřící nemáš šanci Boha poznat, mám pro Tebe dobrou zprávu. Bůh se již rozhodl, že Tě chce poznat a chce se stát Tvým přítelem. To je dost závažná zpráva. (pauza) I pro věřícího člověka je to závažné poselství. Bůh, který je svatý a dokonalý se chce stát čím? Mým přítelem? Zní to dost neuvěřitelně. Ale jak se to může stát? (pauza) Je to zázrak, který Bůh učinil. On se stal člověkem, abychom pochopili jeho záměry. V Ježíši Kristu můžeme velmi hmatatelně poznávat Boží lásku a přátelství k nám. A jak se to děje? Skrze Jeho slovo. Skrze Ježíšova slova, která promlouval ke svým učedníkům a nyní promlouvá k nám v Bibli. Zkrátka a dobře, když věříš Bohu, jsi jeho přítel. Představme si to prakticky. Můžu někoho pokládat za přítele a nevěřit mu? Kamarád mi řekne, ve čtvrtek přijdu a pomůžu Ti. Pak ale nepřijde. Nedá mi vědět... Můžu mu věřit? Naopak, když můj kamarád řekne přijdu a pak přijde, nepřekvapí mě to, naopak, můžu to od svého přítele očekávat. Asi bychom mohli říct, že bych to mohl očekávat od slušného člověka obecně. Ale často tomu tak není. Další vlastnost přítele je, že mě nezradí. Přítel mě nebude pomlouvat před druhými lidmi, ale přítel bude stát na mé straně, i když budu v průšvihu. To neznamená, že přítel bude schvalovat mé špatné jednání. Přítel mi třeba vynadá mezi čtyřma očima. Ale nebude mě hanit před ostatníma. Tedy, chceš-li být Božím přítelem, poslechni to, co ti říká. Protože tě Bůh má rád, chce, abys měl rád i druhé lidi. Bůh je spolehlivý přítel. Teď je řada na tobě. Budeš také spolehlivý přítel Boha a budeš mu důvěřovat?

V tomto Božím slově máme skvělé zaslíbení. Pokud budeme Bohu důvěřovat, pokud zůstane Ježíšovo slovo v nás, nejen v naší paměti, ale bude rezonovat v našem srdci, pak můžeme prosit za co chceme a Bůh nám to v souladu se svou vůlí dá. Pokud skutečně Boha známe, pokud jsme Božími přáteli, žádáme o věci v souladu s Boží vůlí, pak nás nepřekvapuje, že Bůh je věrný a naše modlitby vyslyší. Tím nás ale nenabádám k nevděčnosti nebo k tomu, že vyslyšená modlitba je samozřejmost. Pokud se ale modlím za Boží vůli, neměl bych být pak překvapený, že se bude Boží vůle dít. Otče náš, buď vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi... tedy kdo je Boží přítel, Boha zná a ví, co se má modlit. A naopak, pokud Boha neznáš a máš pochybnosti, zda jsi Božím přítelem, modli se a věř, ať Boha více poznáš. Tedy Ježíš říká: "Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám."



2. Když jsme Kristovými učedníky, oslavujeme Boha

8 Tím bude oslaven můj Otec,

když ponesete hojné ovoce

a budete mými učedníky.

Úžasná zpráva je, že když posloucháme Boha, protože jsme jeho přátelé, ukazujeme na to, kdo Bůh vlastně je. Bůh je láska a pokud jsme Boží přátelé, naším záměrem by mělo být, aby všichni věděli, kdo Bůh je a měli s ním osobní vztah. Když jsme totiž proměněni Ježíšovým slovem a máme mentalitu Božího království, Ježíš nás nazývá svými učedníky a zároveň je tím oslaven Bůh sám. Když si syslím pro sebe, snažím se krást si pro sebe nebo jen pro svou rodinu a nemám v srdci prostor pro velké záměry Boží lásky, jsem sobec a nemůžu si snad myslet, že jsem Ježíšův učedník. Pro mě je to velmi praktická otázka. Buď půjdeme cestou Božího království, kdy budeme druhým žehnat, milovat je a pak se nebudeme stydět se nazývat křesťany a ostatní budou z naší víry a z našeho Boha nadšení, nebo budeme sobci, kterým jde jen o přežívání a život ze dne na den a pak raději zapomeňme na evangelium a na církev. Buď jsme Ježíšovými učedníky a je to na nás vidět a poznat a nebo nejsme. Buď bude církev v tomto světě skutečně světlem a lidé kolem nás to uvidí nebo jsme jen uzavřená sekta, bez které by se svět klidně obešel. Ježíš říká: ponesete hojné skutky... co to znamená pro mě a pro naše společenství prakticky? (pauza). Pokračujme v Ježíšových slovech ale dál.



3. Boží láska dává radost lidskému srdci

9 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11 To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná." 12 "To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. 13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.


Čteme a slyšíme tu úžasnou výzvu, abychom zůstávali v Ježíšově lásce. Ježíš nám ukazuje skvělý model - Ježíš, Boží syn je milován od Boha a stejně tak Ježíš miluje i nás. A teď se opět dostáváme na velmi praktickou rovinu. Co znamená zůstávat v Boží lásce? Na tomto místě čteme velmi jasně: zachováte-li má přikázání. A stejně tak Ježíš říká o sobě: jako já zachovávám přikázání svého otce. Ježíš jako člověk je poslušný Bohu a jeho příkazu lásky, jak skutečně jednal a stejně tak podle jeho příkladu máme činit i my. A nakonec víte, jak to dopadlo. Ježíš jde až do krajnosti. Bůh sám, Ježíš Kristus, se za nás sám obětoval, zemřel za tebe a za mě, abychom pochopili, co je to Boží láska, abychom velmi prakticky pochopili, co to znamená skutečně milovat. Přemýšlej nad tím: nikdo nemá větší lásky než ten, kdo položí život za své přátele. Ježíš tohle demonstruje sám na sobě. Kdo kdy pro tebe trpěl na popravišti, kdo pro tebe prolil svou krev, kdo kdy pro tebe udělal tak mnoho jako Ježíš? Kdo pro tebe snášel pohanění a potupu, kdo pro tebe ztratil všechno? A tímto příkladem nám ukazuje cestu lásky. Lásky, která se nezištně vydá pro druhé. Když přemýšlíme nad tím, zda se nám nějaký známý, kamarád nebo člověk vyplatí nebo je to už naše ztráta, vezměme nejprve příklad Ježíše, který zemřel za nás. Když si uvědomíme, že za nás ale umřel v době, kdy jsme ještě byli jeho nepřátelé, je to ještě o krok dál. Možná, že bych dokázal i pro svého nejlepšího přítele, možná manželku nebo dítě umřít. To je uvěřitelné. Ale kdo by umřel za svého nepřítele, aby se stal jeho přítelem? To docela zamrazí a bere to dech... Tím nám Ježíš ukazuje cestu k lásce. Jak máš porazit své nepřátelé? Tím, že si z nich uděláš své přátele. Tím, že umřeš své pýše a svému sobectví a uděláš vstřícný krok. Možná to bude chtít mnohem víc než vstřícný krok. A možná, že tě tví nepřátelé nepřestanou nenávidět... ale považte, jaký musí být Bůh, když tohle pro nás přesně udělal... Pokud skutečně dokážeme naplnit Boží přikázání lásky, máme pak velkou radost v srdci.

Dostáváme se do poslední části dnešního textu...


14 Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. 15 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16 Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. 17 To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.



Tedy pochopili jsme, že učedník je ten, kdo následuje příklad Ježíše v lásce. Křesťanem je ten, kdo činí vůli Boží, miluje druhého. Nejen mluví, ale hlavně jedná, láska je čin.

Zásadní posun je ale od slova "služebník" ke slovu "přítel". V Islámu věřící vykonává slepě Boží vůli. V křesťanství je Bůh naším přítelem v Ježíši Kristu a my nejsme roboti, kteří vykonávají něčí příkazy. Jsme inteligentní bytosti, které si Bůh získal svou láskou. A dává nám do srdce radost, abychom uvědoměle dělali z lásky to, co Bůh po nás chce. Láska není slepým příkazem, ale je motivovaná touhou pomáhat, lítostí k trpícímu a soucitem s člověkem v nouzi, tak jako Bůh je milosrdný k nám. Láska v přátelství již není povinností či příkazem ke splnění, ale je to vědomá volba. A to je naprosto úžasné na našem Pánu. Náš Pán nás nenutí milovat, ale příkladem lásky a naplněním našich duchovních potřeb v sobě sama nás motivuje milovat druhé. Přítel nemá rád druhého přítele protože musí nebo protože něco dostane na oplátku, ale protože jsou spolu ve vztahu. Přítel cítí odpovědnost a starost o přítele. Dělá to rád, naplňuje ho to. Když mě kamarád požádá o službu, neříkám si, co zase chce... ale ochotně jdu a pomůžu.

A Ježíš nám říká, že k tomu si nás Bůh vyvolil, abychom se navzájem milovali, abychom ukazovali praktickými skutky lásky, že nám druhý není lhostejný. Dovolte mi jeden příklad z našeho života společenství. Jsem moc rád, že stejně jako náš mateřský sbor na Hájích, kde jsou dobré vztahy a láska velmi hmatatelné, stačí jen přijít v neděli do shromáždění... jsme i tady na Skalce udělali určitý nemalý posun. Řeknu vám v čem. Před rokem, když jsem nastupoval na plný úvazek do služby, jsem často slýchal otázku: kdo to je? Já ho neznám... Lidé odcházeli krátce po shromáždění... Když jsem o někom mluvil s druhým, ptal se, kdo to je?... (pauza) teď je situace jiná. Když po shromáždění piju kávu či čaj a povídám si, vidím, že lidé si mezi sebou povídají a seznamují se... když s někým o někom druhém mluvím, lidé projevují aktivní zájem a ptají se ne "kdo to je", ale když dotyčný člověk chybí, "kde je" nebo co je v jeho životě nového?... Tak to je takové praktické pozorování, můžete sami říct, zda je to pravda. Láska je velmi praktická. Jako posledně Larry mluvil o manželské empatii, chtěl bych říct, že stejný princip platí i v přátelství. Když budeme empatičtí, budeme si naslouchat a zajímat se, je to jeden ze způsobů, jak můžeme vyjádřit vzájemnou lásku. Můžeme jít samozřejmě mnohem dál, ale když začneme nasloucháním, je to jistě dobrý začátek. Vždyť Bůh také slyší naše modlitby a naslouchá našemu ztěžování si a prosbám. A přesto na mnoho z nich odpovídá a dokonce naše prosby a přímluvy vyslyší.


C. Závěr - shrnutí

Dovolte mi kázání shrnout. Mluvili jsme o třech úrovních přátelství. Přátelství v mezilidské rovině, jak říká staré přísloví, v nouzi poznáš přítele. Dobrý přítel je někdy jako bratr, tím spíše by to mělo platit v církvi. Je na nás, jak to uskutečňujeme v praxi. Druhá rovina se týkala manželství. Co může být požehnanějšího, když se z naší manželky stane náš nejlepší přítel? A pokud se do manželství teprve chystáte nebo si hledáte manželku, proč nemít manželku ve své nejlepší přítelkyni? Nezapomeňme ale na skutečnost, že když je žena již vdaná, že není pro mě k mání. Raději se poohlédni jinam a spřátel se s ženou, která je svobodná a s nikým nechodí. A poslední rovina je přátelství člověka s Bohem. Nahlédli jsme do Ježíšova slova k učedníkům z Jana 15. kapitoly, kde jsme si připomněli, jaký je to úžasný dar být Božím přítelem. Bůh ukazuje jako náš přítel svou lásku tím, že se pro nás obětoval, a tak usmrtil nepřátelství mezi námi a sebou. Kdybychom dokázali následovat Jeho příklad, naše rodiny, pracovní kolektivy a svět by byly jinými místy. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Lidé by viděli na nás skutečnou radost z Boha, viděli by, že nejsme poslušní z povinnosti, ale z radosti a milujeme Boha celým svým srdcem. Pokud chceš být přítelem Božím, raduj se z Boha a z toho, co pro tebe udělal. Následuj jeho přikázání lásky a pokud chceš být dobrým přítelem svému příteli, naslouchej mu a dávej mu svou lásku najevo prakticky. A pokud chceš porazit svého nepřítele, učiň si z něj svého přítele. K tomu nám dopomáhej Bůh. Ať nám dává k lásce sílu, soucit a pokoru. Amen.

Úvod k biblické... 14.11.2012 Srdce člověka – Co člověka znečišťuje? Mk 7,14-23

16. listopadu 2012 v 13:14 | Grizly |  Křesťanská služba


Dostáváme se k dalšímu zásadnímu životnímu tématu a to je srdce.
Budeme společně přemýšlet nad biblickým textem z evangelia podle
Marka 7,14-23. Když se na téma srdce podíváme z biologického hlediska,
srdce je vitální orgán. Bez srdce nemůžeme žít, protože srdce je pumpou
našeho těla, bez něho bychom umřeli. Nedávno jsem četl článek o člověku
s umělým srdcem. Lidé dnes již dokážou vyrobit umělé srdce, ale nakonec
člověk po několika týdnech zemře. Pokud nemáme skutečné srdce,
umíráme. V Bibli je situace podobná. Srdce je nástroj našeho života. Srdce
vyjadřuje vnitřní podstatu člověka. Ne nadarmo se říká úsloví "co v srdci
nosíš". Ve starém zákoně je srdce možné zaměnit za slovo duše nebo duch.
Hlavní přikázání nám říká: miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého
srdce, mysli a síly... Srdce je také zdrojem lidské síly a vůle. Co si v srdci
ukládám, o to pak celou vůlí usiluji. Srdce je také zdrojem našeho myšlení,
fantazie a tvořivosti. Srdce je také zdrojem našeho jednání a rozhodování.
Známý král Šalomoun Boha prosí o moudré srdce. Naopak, blázen si v
srdci říká, není Bůh... zkrátka téma srdce je velmi důležité.
Proto se podívejme na náš biblický text perspektivou srdce. Zkrátka jde o
to, co máš ve svém srdci. Je to naše motivace, která určuje naše jednání.
Pro křesťanskou víru je rozhodující to, co je zdrojem našeho jednání a pak
naše chování. V jiných náboženstvích, např. v islámu, jde čistě o
dokonalost našeho jednání. Zda dobré skutky převáží špatné, zda naše
jednání je v souladu s Boží vůlí nebo ne. V křesťanské víře jde o to, co
uchovávám uvnitř - v srdci, protože to pak bude ovlivňovat moje jednání.
Co máš ve svém srdci?
Sedmá kapitola, verše 14-23 nám pokládá důležitou otázku"Co člověka
znesvěcuje?". Když je někdo špinavý, např. šlápne do psího exkrementu,
je to hned cítit, to asi známe každý. Nebo když se někdo měsíc nemyje, je
špinavý a lidé to na něm hned poznají. Ale v duchovní oblasti také
můžeme být špinaví a dokonce je možné, že si to ani neuvědomíme.
Našemu oddílku předchází pasáž, kde Ježíš kritizuje lidi, kteří vyměnili
Boží přikázání za lidské tradice. Tedy vyměnili to, na čem záleží nejvíc, na
postoji našeho srdce vůči Bohu za vnější formy. Pamatuju si ještě před
mnoha lety, když jsem byl v církvi bratrské na vinohradech. Přišel jsem do
shromáždění dříve a zahlédl jsem dva muže. Zvukař, muž kolem 40 let, si
pískal. Přišel za ním jiný muž, kolem 70 let a řekl mu velmi nepříjemným
hlasem: mladíku, v kostele se nepíská... Kolik takových pravidel jako
křesťané vytváříme? Podávání rukou, oslovování bratře, sestro, oblékání se
Biblická CB Žižkov, 14.11.2012 Srdce člověka - Co člověka znečišťuje? Mk 7,14-23
do formálního šatu. To jsou často věci, které mladé lidi a moderního
člověka odrazují od církve. To jsem vás chtěl jen trochu poškádlit... v 6.
verši Ježíš kritizuje Izraelity slovy proroctví Izajáše: "tento lid mě ctí jen
rty, ale srdce jejich je daleko ode mne..." A dále říká: "Jak dovedně rušíte
Boží přikázání a držíte se lidské tradice?"... Ježíš mluví o směru, kterým se
pohybujeme. Co do člověka vchází a co z člověka vychází. Nic, co do
člověka vchází zvnějšku, ho neznečišťuje, ale co z člověka vychází... Jak
říkají američané, inside-out, zevnitř ven. Tedy nejde o to, jaké jídlo jím
nebo jaké tradice zvnějšku dodržuji, ale jestli mám srdce nakloněné k
Bohu a co si uvnitř sebe uchovávám. Je docela ironie, že našemu dnešnímu
textu předchází pasáž o tradicích a marné zbožnosti a za naším textem
následuje pasáž o vyhnání démona nebo zlého ducha z dcery pohanky. Byl
to zlý duch, který vyšel ven. Je to docela zajímavá ilustrace toho, o co jde
v duchovní rovině. Nečisté věci vychází zevnitř a jdou ven. Vtipné je, co
říká Ježíš, že člověka neznečišťuje to, co do člověka vchází, jako je jídlo,
ale co z člověka vychází...
Přečtěme si dnešní text a mám pro vás několik otázek k diskusi...

1 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma. 2 Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama. 3 (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. 4 A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.) 5 Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?" 6 Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: 'Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 7 marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.' 8 Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice." 9 A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! 10 Vždyť Mojžíš řekl: 'Cti svého otce i svou matku' a 'kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí'. 11 Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: 'To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)', 12 již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; 13 tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho." 14 Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte: 15 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. 16 Kdo má uši k slyšení, slyš!" 17 Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. 18 Řekl jim: "Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, 19 poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?" Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. 20 A řekl: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. 21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, 22 cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. 23 Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka." 24 Vstal a šel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; 25 hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; 26 ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. 27 On jí řekl: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům." 28 Odpověděla mu: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech." 29 Pravil jí: "Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery." 30 Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč. 31 Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole. 32 Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. 33 Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, 34 vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: "Effatha", což znamená 'otevři se!' 35 I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. 36 Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. 37 Nadmíru se divili a říkali: "Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč."

Co člověka znečišťuje a proč?
Proč Ježíš použil tak přízemní přirovnání s jídlem a vylučováním?
Souhlasíte s výrokem Ježíše, že skutečně člověka znečisťuje to, co z něj
vychází?
Jaké věci nás znečišťují?
Je podle vás lidské srdce dobré a proč? Nebo pokud myslíte, že zlé, tak
proč?
Co na to říká Ježíš? Proč myslíte, že to říká? Není jednostranný?
Jak myslíte, že je možné se očistit?
Jakou cestu nabízí Ježíš?

Náhoda je blbec

8. listopadu 2012 v 12:59 | Grizly |  Úvahy a komentáře
Osobně nevěřím na náhodu, ale na druhou stranu jsou věci v životě, které se zdají být hodně náhodné. Když po sobě shodím hrnek se stolu a pak si zabouchnu dveře a pak mi po sobě ujede pětkrát autobus... to jsou věci, které jsou hodně náhodné... a jak naštvou... myslím, že každý z nás známe pocit, že to, co se děje kolem mě není vůbec náhodné. Například potkám kamaráda v metru. Jednou jsem dokonce pravidelně každý týden, asi 4x po sobě potkával toho samého člověka ve stejném vagonu metra. Řeknete, náhoda! Ha. Nebo řeknete, bylo to dané. Měli jste stejnou cestu. To jistě ano. Ale jsou v životě ještě větší "náhody". Jsou to chvíle, kdy se nám roztřesou kolena a řekneme si, že nad námi musí být něco víc. Chvíle, kdy nás málem sestřelí autobus, když jdeme na zelenou a zleva jede smrt. Uskočíme jen tak tak nebo se náhodou ohlédneme a řekneme si, díky Bohu! Nebo "sakra"! Někdy jsou zase chvíle, kdy nechceme věci nechat na náhodě a říkáme "co kdyby", náhoda je blbec a chceme si věci pojistit. Třeba jdeme k maturitě nebo ke státnici a nechceme věci nechat náhodě. Tak se raději pojistíme, pomodlíme se, nebo se přeučíme. Proč to vlastně děláme? Jako kdyby nám chyběla zásadní důvěra v sebe a ve vlastní řízení osudu. Možná je to proto, že někde uvnitř tušíme či cítíme, že ty věci vůbec neovládáme a že nejsme pánem vlastního osudu, ale vlastně jsme součástí něčeho většího.
osobně ke mně mluví hodně tato báseň z židovské moudrosti... takříkajíc od krále Šalomouna... 1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení"; 2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky. 3 V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota, 4 a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně. 5 A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými. 6 Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme. 7 A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. 8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí. 9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá. 10 Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy. 11 Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená. 12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. 13 Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. 14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.
Tedy jakápak náhoda. Ať tak či tak všechno bude jednou postaveno před soud a posuzováno podle jiných měřítek než jen těch našich subjektivních. Tak nám zbývá připomenout moudré pořekadlo memento mori.