Září 2012

Den odpočinku

29. září 2012 v 21:57 | Grizly |  Kázání
Úvod - osobní příběh

Pamatuju si, když jsem bydlel na faře, že jsem jednou v neděli chtěl prát prádlo. Měli jsme s farářem dohodu, že když si budeme chtít vyprat, můžeme přijít za ním a vyprat si v jeho pračce. To bylo od něj štědré a laskavé. Vzal jsem ošatku s prádlem a zaťukal jsem na jeho dveře. Po nějaké době jsem uslyšel kroky a dveře se otevřely. Mile jsem se usmál a řekl jsem faráři, že bych si chtěl vyprat prádlo. A pan farář mi odpověděl, "je neděle, den odpočinku, dnes se prát nebude, na shledanou." Byl jsem naštvaný a okamžitě jsem ho odsoudil jako zákoníka. Co to má být? Nebyl snad stvořen den odpočinku pro člověka a ne člověk pro den odpočinku?


Tuto neděli, kdy slavíme svátek Kristova vzkříšení, tak jako každou neděli, máme poslední kázání v sérii Desatero, směrovky ke svobodě. V prvním kázání jsme si pověděli, že Bůh nás povolal do opravdové svobody. Desatero již pro nás není povinností, zákazem či příkazem, ale je konstatováním našeho jednání, které vyplývá z živého vztahu s Bohem. Tedy nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš atd se pro nás stává - nezabíjím, nekradu a nesmilním. Tedy člověk, který je zasažený Boží láskou svobodně nejedná jinak než z lásky. Tuto notu posledně Larry prohloubil o jednu zásadní věc. Klíčovou věcí ve vztahu s Bohem je poslušnost, ale není to poslušnost vynucená, poslušnost vnější, ale je to poslušnost motivovaná láskou k Bohu, tak jako Bůh miluje nás.



Dnes budeme pokračovat v naší sérii na Desatero tématem svěcení dne odpočinku. Uvědomíme si, že den odpočinku je darem od Boha, který nám dává svobodu od lopocení se v potu tváře a je povoláním do opravdové svobody Božích dětí. Ježíš přece říká: Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne... Tedy v tomto duchu budeme vykládat páté přikázání budeš světit den odpočinku. Kázání jsem rozdělil do třech částí. Za prvé, odpovědi na časté otázky ohledně a námitky proti svěcení dne odpočinku. Za druhé, vysvětlíme si, co den odpočinku pro nás skutečně znamená, jak se na to dívá Boží slovo. A za třetí, uvidíme prakticky, co s tím můžeme dělat.


Desatero je povolání ke svobodě

15. září 2012 v 22:28 | Grizly |  Kázání
Desatero je povoláním ke svobodě


Honza opravdu nenáviděl své rodiče. Štvalo ho, jak mu neustále říkají, co má dělat. Štvalo ho, že je na nich závislý a nemůže dělat to, co sám chce. Jeho rodiče neuměli naslouchat a Honza vnímal, že je nezajímá, co on cítí nebo co si myslí. Chtěli jen, aby dělal to, co sami mysleli, že je pro něj nejlepší. Pro Honzu to byla nesvoboda, kterou nechtěl dál snášet. Myslel si, že je ve svých 17 letech dost dospělý na to, aby vzal zodpovědnost do svých vlastních rukou. Nechtěl, aby mu někdo říkal, co má dělat. Chtěl být svobodný. Nakonec se rozhodl utéct z domu a osvobodit se od jeho rodičů. Honza měl kamaráda, co byl křesťan. Kuba byl jeho dobrý kamarád již ze školních let. Nikomu nedůvěřoval tak jako Kubovi. Nikomu o svém útěku neřekl, jen Kubovi. Kuba Honzovi naslouchal a snažil se pochopit, co cítí a proč utíká od rodičů. Kuba věděl, že by Honzu stejně nepřesvědčil, aby se vrátil domů. Nakonec mu slíbil, že se za něj bude modlit. Řekl mu, že je jeho kamarád a že mu na něm záleží. Nesnažil se ho přesvědčit, že to, co dělá je špatné, ale řekl mu, že je tu někdo, kdo ho má rád a komu na něm opravdu záleží a kdo bude vždycky naslouchat. Honza utekl od rodičů, ti jej hledali, nechali jej hledat policií, ale dva týdny ho nemohli najít. Po dvou týdnech zavolal Honza Kubovi. Řekl mu, že vydal svůj život Bohu a že se chce vrátit k rodičům. Pochopil, že jeho rodiče možná nejsou dokonalí, ale že je svým jednáním zarmoutil a že je lepší, když se k nim vrátí. Pochopil, že opravdová svoboda není útěk nebo odpoutání se od rodiny, která ho nechápe, ale nalezení opravdového přátelství a svobody v Bohu. Kuba dal Honzovi Bibli a on si začal pravidelně číst.

Bible je příběh. Dokonce i části, které nejsou příběhy odkazují k většímu příběhu, který Bible obsahuje. Bible je příběh o velké lásce, kterou k nám má Bůh. Bůh má k nám takovou lásku, že se pro nás sám obětoval, udělal všechno pro to, abychom pochopili, co je to opravdová svoboda. Opravdová svoboda spočívá v pochopení pravého motivu poslušnosti Boží vůle. Neposloucháme Boha jen pro to, že máme z něj strach, nebo proto, že je mnohem moudřejší než my, to je jistě pravda, ale hlavně posloucháme Boha pro to, že On nás stvořil a má nás rád, záleží mu na nás a chce, abychom měli v životě co největší radost.

Bible je plná příběhů o lidech, kteří Boha buď poslouchají a nebo ho neposlouchají. Někteří Boha poslouchají ze strachu, jiní z lásky, někteří lidé Boha neposlouchají vůbec.




Židům 1 Boží slovo je proroctví

1. září 2012 v 21:28 | Grizly |  Kázání
Úvod

Minulý týden jsme přemýšleli nad Božím slovem jako nad svědectvím. Připomněli jsme si důležitou skutečnost. Církev je Boží tělo a jako celek i jako jednotliví křesťané vydává světu svědectví o své lásce Bohu a skrze lásku lidé, co Boha neznají, Boha poznávají. Dnes přemýšlíme nad dalším aspektem Božího slova. Tímto aspektem je proroctví. Co je to proroctví? Proroctví není jen předpověď budoucích událostí, to je také. Ale je to vhled do skutečností minulých a přítomných. Bůh je vševědoucí a dává nám to na srozuměnou skrze své prorocké slovo. Posílá k nám proroky, kteří znají to, co zná jen Bůh. Když si připomeneme Samařskou ženu, o které jsem se zmiňoval posledně. Samařská žena šla a zavolala své spoluvesničany. Ti pak skrze její svědectví uvěřili. Než je ale zavolala, co řekla Ježíšovi? Jak jej nazvala? Pane, vidím, že jsi prorok. Tedy uznala, že Ježíš skrze své slovo řekl něco, co byla pravda o jejím životě. Tedy Boží slovo je prorocké, protože ukazuje a odhaluje skryté skutečnosti našeho života. V případě Samařanky to bylo cizoložství a skutečnost, že měla již pět mužů, když nepočítáme toho, se kterým žila nyní na hromádce. Co by to bylo v našem případě?