Duben 2012

O budoucnosti Zj 21

28. dubna 2012 v 11:50 | Grizly |  Kázání
Kázání Skalka 29.4.2012 O budoucích věcech




Úvod - Budoucnost je v Božích rukou

Poslední týdny přemýšlíme společně nad smyslem Apokalypsy neboli Zjevení. Zjevení znamená odhalení toho, co je skryté. Pán Bůh nám dává nahlédnout do svých karet a ukazuje nám věci, které jsou velmi důležité pro naši budoucnost. Mnoho křesťanů má strach, kdykoliv knihu Zjevení otevírá. Bojí se složitosti a někdy až děsivé nejednoznačnosti symbolů této zvláštní knihy. Je ale jasné, že je kniha Zjevení určena právě pro nás křesťany, pro naše povzbuzení. Hned zkraje čteme: "blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví... a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko." (Zj 1,3).

Pasti Zjevení - eschatofobie a eschatomanie

Když čteme a vykládáme smysl knihy Zjevení, je možné padnout do následujících dvou pastí. Jedním z možných rizik je eschatofobie. Escha co? Eschatologie je slovo, které označuje události blížící se konci světa a události v souvislosti s druhým příchodem Pána Ježíše Krista. Tento druhý příchod je slavný a výrazný a triumfální a přinese soud. Z těchto událostí má mnoho lidí strach. Proto se tomu dá říkat eschatofobie. Strach z budoucnosti. Nemusíme mít úzkostlivý strach z konce světa. Proč? Protože víme, komu patří budoucnost. Budoucnost má v rukou Pán Bůh a pokud věříme jemu, nemusíme se budoucnosti bát. On sám říká v našem dnešním textu: já jsem Alfa i Omega. Počátek i konec. Jinými slovy: Já jsem Bohem minulosti i budoucnosti. Tedy našemu Pánu patří také budoucnost. A pokud věříme jemu, nemusíme se budoucnosti bát. Pro vaše uklidnění, slavný fyzik Izaak Newton například věřil, že konec světa nastane v roce 2061. Tak to máme ještě nějaký čas... Tedy jeden extrém je eschatofobie - strach z budoucnosti. Strach z budoucích věcí a příchodu našeho Pána. Druhý extrém je pak eschatománie. Toto divné slovo označuje bytostnou posedlost a rýpání v budoucnosti. Je jasné, že jsme lidi a o budoucnosti toho mnoho nevíme. Viděli jste film Návrat do budoucnosti? (pauza). Tento film líčí krásně jak je možné cestovat časem a podívat se a dokonce aktivně měnit události minulé i budoucí. Ale to je jen iluze. Taková možnost nám smrtelníkům umožněna není. My sotva odhadujeme, co bude za týden. Podívejte se na nepřesnost meteorologických předpovědí. Nevíme, kdy onemocníme a nemůžeme spoustu věcí, které jsou před námi ani vědět, ani předpovědět. Podívejme se na všechny ty výklady v souvislosti s májským kalendářem a všechny předpovědi o konci světa. Někteří věřili, že nastane v roce 1914, tak ti se evidentně mýlili. Mýlil se i dokonce slavný učitel národů Jan Amos Komenský, který také podlehl iluzi, že konec nastane za jeho života. Nepodlehněme tedy také klamu, že můžeme odhadnout, kdy nastane konec, Ježíš nás sám varuje: nikdo nezná dne ani hodiny. Proto přenechme obavy o budoucnost světa Jemu a žijme v přítomnosti s nadějí v Boží budoucnost. Na druhou stranu je ale možné budoucnost úplně zahrabat a ignorovat. Pán Ježíš nás na mnoha místech v evangeliích nabádá, abychom byli bdělí. Tedy máme aktivně očekávat příchod Božího království. Nemáme spát, ale bdít. Tedy to jsou dva extrémy, kterým se vyhneme: eschatofobie - strach z budoucnosti. A eschatomanie - posedlost budoucími jevy.


Postoje k výkladu: Zjevení je historické, budoucnostní i symbolické

Když se vykládá kniha Zjevení jako celek, je možné zaujmout 4 různé postoje ve výkladu. Jeden přístup je historický. Vidíme knihu jako popis historických událostí. Je pravda, že kniha Zjevení odráží zcela konkrétní události dějin, pronásledování křesťanů za Nera nebo Domiciána, takže tento přístup je důležitý. Je ale zřejmé, že ne všechny události jsou jen v kontextu historie. Dalším důležitým způsobem výkladu je futuristický. Ten vidí knihu Zjevení jako líčení budoucích událostí. Tento přístup je zajímavý a určitě nám dává zajímavé možnosti a perspektivy, ale někdy se dostane tento výklad do úzkých, protože interpretuje slova velmi doslovně a jako budoucí události, což je problematické. Kniha Zjevení je vlastně snové vidění a je zřejmé, že obsah je líčen ve snovém líčení. Proto existují ještě další dva způsoby výkladu. Zajímavý pro nás je výklad symbolický, který si uvědomuje specifičnost literárního žánru apokalypsy a snaží se o symbolické vyjádření smyslu. Věřím, že i tento způsob výkladu má své opodstatnění. Myslím, že je velmi rozumné přistupovat ke knize Zjevení v její složitosti, komplexnosti a kráse a neomezovat výklad jen na jeden způsob, ale je možné použít kombinovaný přístup, který si uvědomuje, že kniha Zjevení vzniká v určité historické době, a proto odráží dějinné události. Zároveň je věřím rozumné pochopit, že kniha Zjevení je zaměřena i do budoucnosti, je pro celé generace křesťanů knihou dodávající naději o konečném vítězství dobra nad zlem. Zároveň je zřejmé, že má mnoho symbolických prvků, kterým nejlépe porozumíme v kontextu jejich starozákonního významu. V našem dnešním textu uvidíme minimálně dva starozákonní motivy - motiv stvoření z první knihy Bible a motiv putování z druhé knihy Bible.


Zjevení je výzva k následování Beránka

Pán Bůh nás vyzývá, abychom následovali Beránka a ne toho zlého a ukazuje nám následky následování dvou cest. Cesty Satana a cesty Beránka. Posledně bratr Larry vykládal část ze Zjevení Jana, která mluví o charakteristikách církví. Bylo to povzbuzení, ale zároveň varování. Chceme být církví Laodikejskou, vlažní a lhostejní? Nebo chceme činit pokání jako církev v Efezu? Chceme být Pánu Bohu věrní jako církev ve Filadelfii, která zachovala Kristovo slovo a vytrvala ve zkoušce? V dopisu Filadelfské církve se objevuje motiv města, nového Jeruzaléma, o kterém bude dnes řeč v 21. kapitole.

Definitivní zničení zla, triumf Beránka a nový Jeruzalém

V poslední části knihy Zjevení apoštol Jan mluví o definitivním zničení zla, nastolení nového pořádku a konečném vítězství Pána Boha nad tím Zlým. Zlo bude definitivně zničeno, Satan bude uvržen do ohnivého jezera a spolu s ním ti, kdo jej následovali. Zatímco ti, kdo následovali Ježíše, Beránka Božího, Božího Syna, ti s ním budou navěky v novém městě, které se nazývá Jeruzalém. Jan líčí nádherný obraz tohoto města od 9. do 21. verše. Čím je toto město charakteristické? Je v něm chrám. Víte, koho obrazně popisuje Jan? Víte, kdo je ten chrám? U Pavla je tímto chrámem naše tělo, je to církev Kristova. A tady ve Zjevení je to sám Pán Bůh a Beránek, tedy Ježíš Kristus. Toto nové město, nový Jeruzalém je charakteristické Boží přítomností. Jeho světlem je Beránek a nad ním září Boží sláva. A v tomto městě může přebývat jen ten, kdo je zapsán v Beránkově knize života. Jan píše do situace pronásledování křesťanů, proto kniha Zjevení nejvíce ožívá v dobách temných. Ale věřím, že stejně tak může kniha Zjevení promluvit i dnes k nám, když si vyložíme smysl jejího poselství. Podívejme se proto společně do 21. kapitoly, do prvních 8 veršů, těch se bude týkat toto kázání. Nadpisem kázání může být Boží sláva a nový Jeruzalém. Nebo pokud máte raději výraznější motiv, tak to může být nebe a peklo. Nebo také smrt a život. Záleží na vás.


Zjevení 21 v kontextu Svatby Beránka

Část, kterou dnes vykládáme můžeme umístit do kontextu Svatby. Bible začíná svatbou Adama a Evy v ráji. Potom následuje pád člověka, uprostřed něhož již Pán Bůh dává zaslíbení, že jednou zničí zlo a potomek Adama, Kristus, zvítězí nad Satanem (Gn 3,15). Pak následuje dlouhá a zapeklitá cesta člověka a Boha. Bůh se snaží člověka zachránit, až nakonec posílá svého Syna, který učinil vítězství nad hříchem a smrtí skrze svou smrt a porážku. To jsme oslavili o velikonocích. Nakonec v poslední knize Bible nastává konečné vítězství Beránka v 20. kapitole, od verše 7 až do 15. verše. Jan vidí velký bílý trůn a Pána Boha, který je soudce a soudí celý svět podle jeho skutků. Ti, kdy byli zapsáni v knize života, ty soud minul a ti, kdo nebyli zapsáni v knize života, ti byli uvrženi do hořícího jezera (20,15). Dokonce i sama smrt byla zničena. Teď přicházíme do 21. kapitoly, kde Jan dostává nové snové vidění. Vidí nové město, nový Jeruzalém. Jan přirovnává toto město k nevěstě. Jeruzalém je krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. Jeruzalém můžeme pro nás chápat jako církev - církev je nevěsta ozdobená pro ženicha - tím je Kristus Pán. Tedy náš text je v kontextu Svatby. Celá Bible je v kontextu svatby. Svatba je radostná událost. Sám na svatbu velmi rád vzpomínám. Na moji krásnou nevěstu Mirku i na společně trávené chvíle po svatbě. Ale to je jiný příběh, ten jsem vám již vypravoval jindy. Bible začíná svatbou, uprostřed je Píseň Šalomounova, která je o svatbě Davida s Šulamítkou a jak vidíme a ještě uvidíme, i konec Bible je Svatba. Svatba mezi Beránkem - Pánem Kristem a Nevěstou - novým Jeruzalémem, tedy Božím lidem, Kristovou církví. Podívejme se tedy spolu s Janem na jeho vidění v 21. kapitole Zjevení Jana (prvních 8 veršů).



Kázání Matouš 28

11. dubna 2012 v 9:04 | Grizly |  Kázání

Kázání na Skalce na Matouše 28. kapitolu, následuje po čtení 1. Korintským 15

U Pavla jsme četli skvělý komentář k tomu, co budeme teď číst. Evangelia říkají, co se stalo a apoštol Pavel vysvětluje, co to znamená. Kristus porazil na kříži smrt. Tím, že vstal z mrtvých, dokázal své vítězství nad smrtí. V Kristu všichni dojdou života.
V tomto kázání navazujeme na sérii našich kázání na Skalce s názvem Já jsem vzkříšení a život, protože Ježíš řekl v Janově evangeliu: já jsem vzkříšení a život. Dnes prožíváme neděli vzkříšení a teď se už podívejme do evangelia podle Matouše 28. kapitoly, která je o Ježíšově vzkříšení.
O Ježíšově vzkříšení se můžeme dočíst ve všech 4 evangeliích. Matouš je relativně krátký a ukazuje nám zajímavou židovskou perspektivu. Celým Matoušovým evangeliem se táhne jako červená niť, toto se stalo, aby se naplnilo Písmo. Matouš se snaží ukázat, jak je Ježíšovo vzkříšení naplněním Starého Zákona. Ještě ve 27. kapitole, 63. verši citují velekněží Ježíše: po třech dnech budu vzkříšen. Protože měli strach, aby se to skutečně nestalo nebo aby Ježíšovi učedníci tělo neukradli, přiměli Piláta, aby nechal hrobku zapečetit a hlídat římskými vojáky, jak to čteme v 66. verši. Matouš ukazuje, že je židovský výklad chybný. Ten tvrdil, že Ježíšovi učedníci ukradli tělo. Matouš to dokládá Ježíšovým osobním setkáním s učedníky.

Text 28. kapitoly Matoušova evangelia si rozdělíme do třech částí:
  1. Ježíš vstal z mrtvých (1-7)
  2. Ježíš se setkává s Mariemi (8-15)
  3. Ježíš se setkává s učedníky a vysílá je ke všem národům (16-20)

1. Ježíš vstal z mrtvých
Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. 2 A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. 3 Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. 4 Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. 5 Anděl řekl ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. 6 Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. 7 Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to."

Četl jsem prvních 7 veršů. V této první části se setkává anděl s Mariemi.
V neděli přišly Marie k hrobu, ale hrob byl odvalený. Nastalo zemětřesení. Podobné jevy provázely Ježíšovu smrt a teď zemětřesení způsobilo odvalení kamene. To není pohádka, ale historická fakta. Pokud by se našel někdo, kdo by řekl: no, to je blbost, v této době žádné zemětřesení nebylo, to si vymysleli... vrhlo by to velký stín pochybností. Ale nic takového se nestalo. Moc se mi líbí věta: Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. Profesionální žoldáci byli ustrašení k smrti. Setkání s andělem není žádná legrace, určitě měli dobrý důvod se bát. Anděl, posel Boží, ale řekl Mariím, nebojte se. Marie přišly zkontrolovat tělo a možná se rozloučit s milovaným Ježíšem. Místo toho ale potkali anděla, který jim připomněl pravdu: Ježíš není mrtvý, Ježíš z hrobu vstal. Ježíš porazil smrt.
Ježíš je vzkříšený. Kromě toho dostaly pokyn, co mají dělat: mají dobrou zprávu předat dál.


2. Ježíš se setkává s Mariemi
8 Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. 9 A hle, Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. 10 Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí." 11 Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. 12 Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze 13 s pokynem: "Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. 14 A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti." 15 Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.


Četli jsme 8.-15. verš, v druhé části se Ježíš setkává s Mariemi osobně.
Jak jsme již naťukli v úvodu, ženy se setkávají osobně s Ježíšem. Dotýkají se ho, objímají ho, klaní se mu. Ježíš není nějaký duch, ale má fyzické vzkříšené tělo. Podobně to bude i s námi, až vstaneme z mrtvých, budeme mít vzkříšená, fyzická, oslavená těla. Důležité je ale poselství. Ženy nejprve slyšeli od anděla, že mají zprávu o vzkříšení předat učedníkům. V synoptickém evangeliu čteme, že ženy dostaly strach a nic neřekly. Na tomto místě čteme, že jim to Ježíš připomněl. Bylo to tedy velmi důležité. Bylo nesmírně důležité, aby učedníci věděli, že Ježíš nezůstal mrtvý. V Lukášově evangeliu čteme o paralýze učedníků. Byli z Ježíšovy smrti tak zaražení, demotivovaní a traumatizovaní, že nebyli schopni nic dělat. To je přirozená reakce na smrt blízkého člověka. Navíc měli strach. Do toho přichází zpráva žen, že Ježíš vstal z mrtvých. Evangelista Lukáš nám říká, že jim učedníci nevěřili. Nemůžeme se divit. Abychom něčemu takovému uvěřili, potřebujeme mít osobní zkušenost. Myslím, že to platí i pro nás, milí přátelé. Pokud chceme v Krista věřit, musíme s ním učinit osobní zkušenost. Můžeme si ústa vymluvit a plíce vyprázdnit a všechny argumenty vypovědět, ale dokud se srdce ke Kristu neobrátí, víra to není. Můžu o Kristu vědět, ale to mě ještě nečiní křesťanem. Křesťan věří ve vzkříšení, protože se osobně s Kristem setkal. Tato zkušenost je jedinečná, těžko se o ní vypovídá. Proto slyšíme tolik různých svědectví. Kamarád mi vyprávěl zvláštní příběh o tom, jak k němu promluvil obrázek Ježíše. Přišlo mi, že byl na drogách a nevěřil jsem mu. Ale kdybych mu vyprávěl svůj příběh, možná by také žasnul. Nebyl jsem na drogách ani jsem neměl halucinace, ale můj příběh je úplně jiný, podobně jedinečný. Na křesťanské víře je podle mě krásné to, že i když věříme v jednu Bibli a jednoho Boha a v jednoho a stejného Krista a Trojici, každý z nás má příběh setkání s Bohem a Ježíšem jedinečný. Zkušenost víry je nepředatelná. Víme jen, že víra roste slyšením. Tedy čtení, výklad a kázání Božího slova a víra v Krista spolu souvisí. Ale způsob a čas setkání není předvídatelný.
Důležité však je, abychom se zvěstováním evangelia nepřestali. Můžeme ve víře tento pokyn vztáhnout na nás. Ježíš ti říká, Marie, Petře, Jane, Ondro... pošli to dál. Nenechej si dobrou zprávu jen pro sebe, vyprávěj druhým o tom, že Ježíš nezůstal ležet v hrobě, ale z mrtvých vstal. Apoštol Pavel nás varuje, že pak budeme považováni za blázny. Ale to je jeho vlastní zkušenost a ta k tomu patří. Pavel, který křesťany opovrhoval, pronásledoval je a zabíjel - se pak křesťanem sám stal. A nic mu nebylo bližší než Kristova smrt na kříži a zvěst o Ježíšově zmrtvýchvstání. Proto říká, že pokud se vzkříšení nestalo, je celá naše víra marná. To říká hebrej z hebrejů, farizej z farizejů, velký intelektuál a učitel své doby a nesmírný aktivista Pavel. Tedy nezapomeň, setkání s Ježíšem je osobní záležitost, nedá se to jen naučit nebo vysvětlit, musí se to zažít. A protože křesťanská víra je víra ve vzkříšeného, živého Krista, je třeba ji stále nově a živě zakoušet. Kdy ses naposledy setkal s Ježíšem? Dnes ráno? A kdy se s ním setkáš znovu? Chci nás všechny povzbudit, aby to bylo dříve než příští neděli. A to už se dostáváme k třetímu bodu...


3. Ježíš se setkává s učedníky a vysílá je ke všem národům
16 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. 18 Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

V třetí části, od 16. do 20. verše, se Ježíš setkává s učedníky. Ti podle Matouše poslechli ženy a šli tam, kam měli, na sever na horu do Galileje. Tam se setkávají osobně s Ježíšem. A protože Ježíš ví, že někteří z nich pochybují, navzdory tomu, že učedníci před sebou Ježíše vidí, říká:
Jsem to já. Je mi dána všechna moc. Porazil jsem dokonce i smrt. A protože jsem nezůstal ležet v hrobě, ale vstal jsem z mrtvých, dávám vám to samé. Vy také nezemřete na věky, ale také vstanete z mrtvých. To říká apoštol Pavel v 1. Kor. 15. Tak se nemusíte bát. Jsem s vámi. Potřetí nás evangelista vybízí, abychom poselství o vzkříšeném Pánu Ježíši předávali dál. Jednou to byl anděl Mariím, aby to řekli učedníkům, podruhé to byl sám Ježíš Mariím a potřetí to Ježíš sám říká svým učedníkům. Je krásné vidět, že známá pasáž o velkém poslání je součást velikonoční zvěsti o vzkříšení Krista. Tedy bychom mohli uzavřít takto: Protože Ježíš vstal z mrtvých, máme jít a činit učedníky a šířit zvěst o vzkříšení po celém světě, kdekoliv jsme. Promlouvejme tedy evangelium k sobě navzájem! Je to zvěst o tom, že je Ježíš živý právě dnes a chce se s námi setkat. Vždyť nezůstal ležet v hrobě, ale slavně z hrobu vstal. Amen.

Velikonoční zamyšlení

11. dubna 2012 v 9:03 | Grizly |  Kázání
Velikonoční Bohoslužba na Skalce, 8.4.2012


Tuto neděli slavíme Kristovo zmrtvýchvstání. Doufám, že jste se účastnili některé velkopáteční bohoslužby, která mluvila o Kristově smrti. Kristova smrt vyjadřuje jasně poselství oběti za naše hříchy. Každý z nás je hříšný a zaslouží si smrt. Ne nějak obecně a vágně - není pravda, že jsi nedokonalý! Ale je pravda, že zcela konkrétně děláš to, co je zlé a neděláš to, co je dobré. Zasloužíš si smrt za zcela konkrétní věci, co děláš v životě. Ubližuješ druhým, nestaráš se o blízké, jsi bezohledný, lžeš, podvádíš, kradeš ... samozřejmě neděláš vše z toho, co jsem řekl a děláš i jiné věci, co jsem neřekl.
Dobrá zpráva je, že Ježíš za Tebe zemřel, abys nemusel zemřít za to, co děláš. Ježíš umřel místo Tebe. Ježíš zemřel na Tvém místě. Raduj se, protože nemusíš zemřít! Dobrá zpráva ale je, že smrtí to nekončí. Ježíš nezůstal v hrobě, ale slavně z mrtvých vstal. A to je důvod, proč jsme se sešli tuto neděli velikonoční, která nám připomíná, co se stalo třetího dne po Kristově smrti na kříži. Nezůstal ležet v hrobě, ale slavně z hrobu vstal! A to je nakonec důvod, proč se jako křesťané scházíme v neděli a ne třeba v sobotu nebo v pátek. Neslavíme smrt ani neslavíme čekání na Boha, ale slavíme Kristovo vítězství nad smrtí a zázrak jeho vzkříšení. Proto mohl evangelista Jan zapsat tato slova:
Neboj se, já jsem první i poslední, ten živý. Byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu (pekla).
Chvalme našeho Boha, že Ježíš nezůstal v hrobě, ale slavně vstal k životu.

Pokud nevstal Kristus z mrtvých, je celá naše víra marná!
Milí přátelé, četli jsme z Božího slova, že pokud není vzkříšení z mrtvých, je celá naše křesťanská víra mrtvá a není k ničemu. Co je ale vzkříšení z mrtvých? Jsou důkazy pro to, že Kristus skutečně vstal z mrtvých? Byl skutečně mrtvý a není to celé podvod? (pauza)
Věřím, že pokud Kristus nevstal z mrtvých, můžeme jít domů a raději dělat něco jiného.
Pokud je Ježíš mrtvý, je křesťanství mrtvé. Ty jsi potom ještě stále ve svých hříších a tvoje víra ti pak nepomůže. Ježíš je jen dalším z mnoha lidí nebo mesijášů, spasitelů, kteří byli ukřižováni a pěkně mluvili a možná přinesli zajímavé myšlenky o lásce k bližním, ale to je vše. Věřím, že to by si přálo mnoho lidí, kteří Krista nenávidí nebo ho pasivně ignorují, těch je ještě více. Na druhou stranu, pokud je Ježíš živý, je i křesťanská víra živá a má smysl, Bůh Ti v Kristu skutečně odpustil hříchy a máš naději na věčný život. Můžeš se už dnes radovat a každý den je pak dar. A čeká Tě ještě něco mnohem lepšího. Zkrátka jednoduše - víra ve vzkříšení je rozdíl mezi životem a smrtí, smrtí a životem.

Co je vzkříšení?
Položil jsem několik otázek: pojďme si na ně postupně odpovědět. Co je vzkříšení? Začnu tím, co vzkříšení není. Bible nikde neučí ani reinkarnaci ani očistec. Reinkarnace je víra, že člověk po smrti přejde do jiného těla. A tímto způsobem se rodí znovu a znovu v dalších a dalších tělech, postupně se očišťuje, než se setká s Bohem nebo konečně vyvane a může zemřít doopravdy. Tak tomu v různých podobách věří buddhismus a i mnoho dnešních lidí, kteří o sobě dokonce tvrdí, že jsou křesťané nebo věřící. To ale nejde sloučit s křesťanskou vírou. Reinkarnace nemá s Kristem, Biblí a křesťanstvím nic společného. Tedy nic kromě skutečnosti, že člověk zemře a tím to nekončí. Biblická křesťanská víra ale neučí o posmrtném životě. Ale o věčném životě po vzkříšení z mrtvých. Neučí o létání duší ani podobné věci, ale Kristus nás učí o nové, fyzické, vzkříšené realitě s Bohem, pokud jsme položili víru v Krista. Kristus ani Bible ale ani neučí o očistci. Učení o očistci zjednodušeně říká, že člověk po smrti přijde na jiné místo, kde si člověk odpracuje to, co mu ještě chybí k tomu, aby se mohl setkat s Bohem a jít do nebe. Tímto způsobem tedy do nebe jdou prakticky všichni, kdo Krista přímo neodmítli. Pro tuto víru ale máme jen velmi málo biblických dokladů. Navíc Bible v epištole Židům říká pravý opak (9,27), nejdřív člověk zemře a potom bude soud. Žádné, nejdřív člověk zemře a pak čeká a pracuje a zlepšuje se... a připravuje se... a pokud už to stačí... pak jde do nebe... a pokud ne, pak pracuje dál... ne. Prostě zemře, pak bude vzkříšen - ať už je věřící nebo nevěřící a bude soud. Tedy není žádná jiná cesta kromě víry v Krista. Každý člověk se postaví před Boha a bude vydávat počet ze své víry v něho. Kdo v něho věří, bude vzkříšen k věčnému životu. Kdo v něho nevěří, bude vzkříšen k věčnému zatracení. No, doufám, že jsem vás už dostatečně naštval:) snad ne... Bible pro smrt věřících používá metaforu spánku. Věřící lidé, když umřou, spí... a čekají na probuzení a setkání s Kristem. Dobrá zpráva je, že pokud věříte v Krista, smrt je pro vás jen spánkem, ze kterého se probudíte do nekonečného dne. Pokud nevěříte, tak vás vybízím, nechte se smířit s Bohem. Vzkříšení je tedy změna stavu. Člověk, který je prokazatelně fyzicky mrtvý, vstane k životu. V minulých týdnech jsme mluvili o Lazarovi. Toho Kristus také vzkřísil z mrtvých. Jaký je ale rozdíl mezi Lazarem a Ježíšem? (pauza) Ježíš po svém zmrtvýchvstání již nezemřel. Lazar pak musel znovu "jít spát". Takže vzkříšení Krista je jiné. Kristus vstal ne jako duch, ale fyzicky. Dostal nové tělo, fyzické tělo, vzkříšené tělo. O tom nám apoštol Pavel říká v 1. Korintským 15. kapitole. Podobně jako Kristus, věřící vstanou z mrtvých po tom, co zemřou fyzickou smrtí a již znovu nezemřou, ale budou věčně s Bohem. Dostaneme nová fyzická vzkříšená těla. Tedy biblická křesťanská víra věří ve vzkříšení a je to něco úplně jiného než čemu věří jiná náboženství a filosofie.
Dobře, tak jsi mluvil o vzkříšení, ale je nějaký historický důkaz, že Kristova smrt a vzkříšení není jen nějaká pohádka nebo podfuk?
Předně je důležité si uvědomit, že Ježíš skutečně zemřel fyzickou smrtí. Po vyčerpávající smrti na kříži byl jeho hrudní koš a srdce probodeno kopím a vytekla z něho krev a voda, což nám jasně říká, že nastala zástava srdce. Byl popraven profesionály, římskými vojáky. Ježíš byl velmi slabý a vyčerpaný z mučivého bičování a vykrvácel by nejspíš i bez křižování. Křižování byl vrchol jeho popravy a potupné smrti. Navíc po jeho smrti byl zabalen a jeho tělo bylo nabalzámováno 50 kg mastí a nejrůznějších vonných látek. Pokud by náhodou přežil bičování, krvácení, křižování a probodení srdce, určitě by se udusil. Doufám, že nepoužíváte tak silné voňavky a parfémy...:) Navíc jak by odvalil těžký kámen? A v tomto stavu? Nikdo v dějinách nepředložil žádnou přesvědčivou teorii, kterou by vysvětlil, že by se to stalo jinak.
Podívejme se krátce na důkazy Kristova vzkříšení. Začněme historickými důkazy. Josefus Flavius, který žil v prvním století, Ježíšův současník a židovský historik neměl zájem na tom, aby kolovaly nepravdivé legendy o zmrtvýchvstalém Ježíšovi. Jako Žid by měl radost, kdyby bylo Kristovo vzkříšení vyvráceno. Tento historik napsal slavný text Testimonium Flavianum v Židovských starožitnostech: Ježíš, moudrý muž, pokud je správné ho nazývat člověkem, protože dělal mnoho zázraků, učitel můžu, kteří přijímali pravdu s potěšením. Přitáhl k sobě mnoho Židů a pohanů. Byl Kristem. A když jej Pilát odsoudil ke kříži, ti, kdo ho milovali, ho neopustili, protože se jim ukázal živý třetího dne, jak Boží proroci předpověděli a tisíce dalších věcí řekli o něm.
Římský historik Setonius, který žil po Kristově smrti a vzkříšení (70-160) se nepřímo zmiňuje o vzkříšení ve Vita Nero: Křesťané, kteří věřili nové zhoubné pověře (tím myslel vzkříšení) byli trestáni.
Plinius mladší (61-113) napsal dopis císaři Trajánovi okolo roku 111, kde popisoval ranou křesťanskou bohoslužbu na památku Ježíšova vzkříšení: scházeli se brzo z rána pevného dne (neděle vzkříšení), aby mezi sebou přednášeli verše na uctění Krista jako boha.
Tedy o Kristově smrti a vzkříšení se zmiňují i mimobibličtí autoři.
A co dál? Židé věřili, že Kristovo tělo bylo ukradeno, ale to je nemožné, protože hrobka, která byla veřejně známým místem (patřila bohatému muži), byla zavalena těžkým kamenem, který hlídali římští vojáci. Těžko by zmatení a zoufalí učedníci, jak o nich mluví evangelia něco takového dokázali. Navíc se Ježíš ukázal stovkám dalších lidí. Pokud by to byla lež, pravděpodobně by se našel doklad, který tuto skutečnost popírá. Tedy nejen nemáme žádné jiné lepší historické vysvětlení, ale navíc dává velmi dobrý smysl věřit v Kristovu smrt a vzmrtvýchvstání, jak o tom Bible mluví.
Ještě se podívejme na několik biblických důkazů pro Ježíšovo vzkříšení.
Za prvé, Ježíšovo vzkříšení bylo prorokováno předem. Více než 700 let před narozením Ježíše prorok Izajáš předpověděl Ježíšovo narození, jednoduchý život, brutální smrt a vzkříšení na odpuštění hříchů (Iz 53,8-12). Za druhé, Ježíš sám předpověděl vlastní smrt a vzkříšení na několika místech (Mt 12,38-40, Mk 8,31, 9,31, 10,33-34, J 2,18-22). Za třetí Ježíš zemřel a pak vstal z mrtvých. Ukázal se fyzicky tři dny po své smrti svým učedníkům a mnoho dalším. Ti se ho fyzicky dotýkali (Mt 28,9; J 20,17; 20-28) a několikrát se s ním setkali. Ježíš se ukazoval po dobu 40 dní (Sk 1,3) velkým zástupům (více než 500 lidí). Tato skutečnost nebyla vyvrácena jinými historiky, od kterých máme zprávy z této doby. A takto bych mohlo pokračovat dál.
Jsem přesvědčen, že Kristova smrt a vzkříšení nejenom není podvod, fikce a pohádka, ale je dějinnou událostí, kterou můžeme s jasnou myslí zkoumat a s čistým srdcem ve vzkříšení věřit. Amen.