Přehled bádání SZ etika II - postavy starozákonní etiky

15. března 2012 v 20:48 | Grizly |  Etika

2.2.3 Waldemar Janzen
Jeho dílo Starozákonní etika (1994) byl dalším moderním přínosem ke starozákonní etické diskusi. Navazuje na Hauerwase a Birche, tvrdí, že vyprávění je mnohem více formativní žánr pro etiku než je zákon1. Janzen vidí Dekalog jako celkové shrnutí požadovaného chování. Dekalog je spíše ilustrace a reprezentace klíčových oblastí etiky.2 Janzen je charakteristický svým paradigmatickým přístupem. Slovo paradigma ale používá odlišně od Wrighta. Paradigma používá Wright jako celkové schema víry Izraelského národa, konkrétní příklad Izraele pro ostatní národy, u Janzena má trochu subjektivnější význam.3 Podle Janzena se Izraelita rozhodoval na základě internalizovaného vzoru nebo ideálního chování. Tato "mentální paradigmata" se utvářela komplexními faktory: zákony, ale mnohem více příběhy, ad., které utvářely jak má správný Izraelita jednat v různých situacích. Tato základní paradigmata jsou: království, kněžství, proroctví, moudrost a rodina.4 Paradigma rodiny drželo ty ostatní pohromadě a kladlo důraz společně na život, zaslíbenou zemi a pohostinnost.

2.2.4 John Barton
Barton navazuje na Eichrodtův klasický model5 struktury Starého Zákona. Také na Hempelův celostní přístup.6Pro tuto práci vycházím z jeho stěžejního díla Understanding Old Testament Ethics. Barton tvrdí, že pokud máme uspět na poli starozákonní etiky, musíme vzít v potaz všechna sociologická, chronologická a tradičně kritická hlediska. Můžeme rozpoznat ethos morálního světonázoru starého Izraele. Izraelci věřili, že je způsob života, který můžeme žít před Boží tváří, který se Bohu líbí. Starý zákon dává nahlédnout do Boží ideální vůle pro jeho lid a celé lidstvo. Barton rozlišuje tři základní elementy tohoto ethosu: 1. poslušnost Boží vůli, 2. podřízenost cestě přirozeného pořádku, 3. napodobování Boha.7 Barton mluví o přirozeném zákoně (ne ve smyslu Aristotelovy etiky) ve smyslu všeobecného lidského svědomí (odlišit dobro a zlo). Tento přirozený zákon je založen na principech funkčnosti tohoto světa. Navíc jsou v tomto morálním zákoně přímé příkazy od Hospodina, na které lze reagovat jen poslušností.8 David Javornický ve své dizertaci považuje Bartona za zastánce narativní etiky.9 Mudroslovnou etiku autor chápe jako protiklad mezi Božími přikázáními a přirozeným zákonem (co člověk chápe jako správné a špatné). "Autor odmítá hledat v příbězích normy nebo ctnosti, soustředí se na existenciální rezonanci mezi starověkým příběhem a naším příběhem" (Javornický, str. 17).
K Bartonovi se dostanu ještě dále v hlavní části práce.

2.2.5 John Goldingay
Jeho hlavní dílo Approaches to Old Testament Interpretation ukazuje normativní autoritu Starého Zákona jakožto integrální součásti Písma v křesťanské etice.10 Snaží se odvozovat prostředkující principy mezi dobou starého Izraele a naší dobou. Argumentuje, že příkaz může být relevantní pro různé dobové kontexty, protože jsou konstanty jako je neměnnost lidství nebo neměnnost Božího charakteru. Goldingay ukazuje komplexitu a omezení starozákonních morálních standardů. Pro ty jsou třeba prostředkující principy, které umožní vytvořit most mezi historickým textem a jeho dobou a dnešní dobou, ve které je třeba dělat etické rozhodnutí.11 Říká, že to nejsou principy odvozené z Bible, ale je to Bible samotná, která je normou.12 Text zůstává poslední autoritou, ve světle kterého naše etické závěry (stejně jako naše eklesiologie a teologie) musí být vždy semper reformanda.13

2.2.6 John Rogerson
Podobně jako Barton Rogerson vztahuje Starozákonní etiku k přirozenému řádu.14 Starý zákon není sbírkou příkazů "nebudeš...", ale spíše Starý zákon obsahuje hodně důkazů o etické diskusi, která probíhala v dějinách Izraele.15Např. tři příběhy o praotci Abrahamovi a Izákovi, ve kterých je řečeno, že mužova žena je vlastně jeho sestra (Gen 12,10-20; 20,1-18; 26,6-11) otvírá otázku, zda je legitimní podvést bližního pro zajištění bezpečnější budoucnosti.16 Autor to ukazuje i na dalších příkladech. Autor shledává hodně společného mezi Izraelským právem a zákony a etickými texty současných starověkých společností blízkého východu, a tak vidí, jak etické normy Izraele odrážejí přirozený řád (etiku) v čase.17 Přirozeným řádem samozřejmě ani Rogerson, ani Barton nemají na mysli dogmatický ani filosofický význam slova. Moderní křesťané (i nevěřící) se stále mohou učit z těchto etických textů, když sledují jejich morální shodu a zváží jejich historický kontext. Existují důležité etické principy, ty ale nejsou nadčasové ani jedinečné pro Izrael.18

2.2.7 Walter Kaiser
Autorova kniha Směrem k Starozákonní etice19 je poučený pokus obhájit morální integritu Starého Zákona a pohled, že Starozákonní příkazy jsou zjevenou vůlí Boží.20 Rozlišuje mezi jednáním jedince a jednáním člověka v úřadu. Jeho pohled na Písmo a Boha jej vede k závěru, že v některých případech přesvědčení některých lidí, že Boží příkazy jsou amorální, spočívají v nedostatečném pohledu na věc a schopnosti přesně definovat pojmy nebo pochopit celé téma.21 Kaiser si uvědomuje, že Starozákonní příkazy nemůžeme prostě vytrhnout z jejich historického kontextu a rovnou je aplikovat na dnešek. Proto definuje některé principy etické interpretace Starého Zákona, která nás vedou k univerzálnímu etickému principu za Starozákonním příkazem v hebrejském jazyce a kultuře.22 Kaiserův přístup je badatelský pokus obhájit biblické principy proti moderním sekulárním přístupům. Kaiser nás volá k novému nahlédnutí klasického rozdělení zákona na etický, společenský a kultický.23 Starý Zákon připravuje cestu k rozlišování zákona, např. u proroků (kontrast mezi obětním a rituálním na jedné straně a volání k sociální spravedlnosti na straně druhé).24Kaiser také bojuje proti výše zmíněnému theonomistickému přístupu "všechno nebo nic" (buď můžeme aplikovat zákon jako celek nebo nemůžeme ze zákona aplikovat nic). K tomu se ještě vrátím ve čtvrté kapitole - vybrané problémy starozákonní etiky. Kaiser se v polemice s theonomií uchyluje k chápání Izraele jako modelu pro všechny národy,25 což je velmi problematické.

2.2.8 Bruce Birch
Autor usiluje o dialog starozákonní etiky a teologie. Starý zákon je v jeho očích formativní a normativní zdroj křesťanské etiky.26 Jeho přístup nazývá Javornický jako narativní etiku.27 Příběhy komunikují s naším osobním příběhem. Autor u narativní etiky zdůrazňuje formování charakteru čtenáře textu.28 Příbehy musíme číst v jejich kanonickém kontextu a nejen pomocí metod historické kritiky.29 Wright považuje Birchův přístup za kanonickou intepretaci.30 Birch rozlišuje mezi autoritou a mocí, kterou má na čtenáře.31 Zatímco nemá Starý zákon definitivní autoritu, ta je dána odpovědí víry společenství na text, Starý zákon má ale rozhodně moc formovat charakter a morální život člověka a společenství.

2.2.9 Christopher Wright
Autor je v tvorbě nejmladším ze zmiňovaných autorů. Navazuje na dílo von Rada32, zvláště jeho teologii zaslíbené země. Nejvýznamnější díla jsou God's people in God's Land (1990), Living as the people of God (1983) a Walking in the ways of the Lord (1995). Autor se snaží najít obecné principy za starozákonními příkazy a mravními hodnotami a uspořádat je do koherentního celku.33 Autor ve svém díle Living as the people of God zavádí tzv. etický trojúhelník Starého Zákona: Bůh, Izrael a země. Podobně autor mluví i o teologickém, sociálním a ekonomickém úhlu. Zákony a požadavky zařazené do modelu etického trojúhelníku slouží jako paradigma pro dnešní církev.34 Jeho přístup ke starozákonní etice charakterizuje Javornický jako preskriptivní a normativní.
Wrighta kritizuje Rogerson.35 Jako konzervativní badatel přikládá mnohem větší váhu literární historické hodnotě Starého Zákona než většina kritických badatelů.36 Ve svých rekonstrukcích o Izraeli je hodně závislý na díle Normana Gottwalda.37 Wright oceňuje Gottwaldovo vidění Izraele jako jedinečný historický případ lidí zainteresovaných v experimentu sociální svobody, jednoty a práva. Tento sociální experiment vytvořil podporující a posvěcující náboženství mono-javhismus.38
Wright podle Rogersona vidí hodnotu Starého Zákona jakožto příkladu. Starý zákon se snaží definovat a legislativně podchytit soucit vůči chudým a utlačovaným stejně jako ohleduplnost vůči životnímu prostředí a živočišné a rostlinné říši.39 Tyto legislativní pokusy nemůžou být přímo aplikovány do dnešního industriálního světa, ale zdůrazňují důležitost práva a solidarity, vč solidarity s životním prostředím a jsou výzvou pro dnešní svět v moderních podmínkách.40

2.3 Shrnutí
V tomto stručném a hrubém souhrnu jsme viděli různé přístupy ke starozákonní etice. Od přístupů, které zcela zavrhovali starozákonní přínos pro křesťanskou etiku (Markion) až po poněkud fundamentalistické pozice, které hájí celek Starého Zákona v jeho finální podobě jako normativní model pro naši společnost (theonomie). Většina přístupů se vyhýbá těmto extrémům. Ze současných pozic rozlišujeme pozice více "liberální"41, které nepřikládají Starému zákonu žádnou váhu až po více konzervativní, které se snaží obhájit použití Starého zákona pro současnou etickou diskusi. Z vybraných více konzervativních se autoři snaží vyzdvihnout význam "přirozeného zákona" (Barton, Rogerson) nebo užívají paradigmatický přístup (Jenzen), jdou cestou "narativní etiky" (Birch) nebo hledají přijatelná konzervativní východiska k interpretaci Starého Zákona a vidí Izrael jako zdroj naší současné etické diskuse, ať už hájí "kanonický" výklad (Kaiser) nebo vidí univerzální etické principy (Goldingay, Wright) za Starým Zákonem pro dnešní svět.

1Wright, 431
2Ibid
3Ibid
4Ibid
5Eichrodt, Walter, Effect of Piety on Conduct in Ibid, 417
6Hempel, Johannes, Ethos Alten Testaments
7Wright, 417
8Ibid, 418
9Javornický, 17
10Ibid, 419
11Ibid, 420
12Goldingay, Approaches, 55 in Ibid
13Wright, 420
14Ibid, 422
15Gill, Christian Ethics, 38
16Ibid
17Wright, 422
18Ibid
19Toward Old Testament Ethics, Kaiser
20Rogerson in Gill, 35
21Kaiser, 269
22Rogerson in Gill, 35
23Wright, 424
24Ibid
25Kaiser, Boží zaslíbený plán, 296-297 in Wright, 425
26Javornický, 10, srov. Wright 427 "Starý zákon nemůže sloužit jako preskriptivní nebo normativní pro křesťana, může pomoci tvarovat křesťanskou morální identitu a charakter... přesto zdůrazňuje, že je Bible morálním zdrojem pro křesťanovo etické rozhodování a etickou odpověď křesťanského společenství světu"
27Ibid
28Ibid
29Wright, 427
30Ibid
31"Authority is not a property inherent in the Bible itself... it is a recognition of the Christian communuty over the centuries of experience that the scripture is a source of empowerment for its moral life in the world...", Birch, Let Justice Roll Down, 34
32Gerhard Von Rad, Promised Land
33Javornický, 9
34Ibid
35Rogerson, The Old Testament and Christian Ethics, in Gill, 35
36Ibid, 36
37Ibid, srov. Wright 418-419, autor zařazuje Gottwalda jako marxistického badatele a je k němu zdá se velmi kritický: "One of the earliest figures in the contemporary upsurge of sociological study of the Old Testament is also one of the more controversial... he has been heavily criticised for its heavy dose of ideological theory... Any ethical authority, that the literary deposit of this historical phenomenon may have lies in the realm of hisorical precedent and contemporary challange, not in the spiritualizing idealism of claiming YHWH as our own God. Gottwald's sociological positivism and critical methodology have not gone unchallenged in the wider world of Old Testament scholarship, and they will certainly be unacceptable to those commited to any view of divine authority in Scripture." (a tento pohled jistě Wright zastává, tak nevím, do jaké míry je na něm závislý...)
38Wright, 419
39Rogerson in Gill, 36
40Ibid
41Ibid, 35
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama