Jeden za mnohé - Jan 11 II

24. března 2012 v 16:11 | Grizly |  Kázání
Kázání neděle 25.3.2012 Skalka, Jan 11 Jeden za mnohé


A. Úvod - Lazare, pojď ven (39-46)
Dnes je krásné počasí a také máme první jarní bohoslužbu v tomto roce. Jsme skoro na konci postního období a čeká nás nejvýznamnější křesťanský svátek - Velikonoce. Ve čtvrtek jsem byl na boxu. Bojoval náš Karlos s docela silným soupeřem. Třetí kolo bylo dost dramatické. Karlosovi začala zlobit přilba a nezbývalo mu než dávat rány na slepo. Nakonec zvítězil a odnášel si pohár. Když jsem se Karlose ptal, zda má někdy strach, dokážete si představit, co mi řekl. Já nemám strach. Ale když bychom šli hlouběji do našeho srdce, zjistili bychom, že jsme často motivováni v našem jednání strachem. Strachem z toho, co si o nás budou myslet naši rodiče či příbuzní, přátelé, kolegové v práci... A co vy, milí přátelé, máte někdy strach? Já někdy strach mám. Toto předvelikonoční kázání bych nazval o Boží slávě a lidském strachu. Během zápasu v boxu jsem měl možnost mluvit s jedním Karlosovým známým. Je to velmi inteligentní mladý muž. Někdy až žasnu nad tím, jaké mají nevěřící lidé otázky. Zeptal se mě, co si Bůh myslí o boxu a vůbec co si myslím o sportu. Něco jsem zablekotal, protože jsem neměl připravenou odpověď... Možná, že čekal jinou odpověď, vypadal dost překvapeně. Myslím, že pro nás křesťany, kteří jsme v církvi delší dobu, může být nebezpečí, že přestaneme mít kontakt se skutečným světem a řešíme otázky, které jsou důležité pro nás, ale neřešíme vůbec životní otázky, které klade svět, ve kterém žijeme. Nedokážeme pak odpovědět na skutečné otázky, které naši přátelé či známí mají. Místo toho ze strachu odpovídáme naučenými frázemi či vstupujeme do témat, která jsou nám důvěrně známá. Mám podezření, že je to ze strachu. Proč ze strachu? Ze strachu, že by se ukázalo, že je naše víra povrchní nebo že by se druzí dozvěděli, že naše křesťanská víra nemá pevné základy. Proto se někdy stává, že raději o Kristu a o Bohu v každodenních situacích nemluvíme vůbec. K tomu ale Ježíš své učedníky nepovolal. Nepovolal nás k tomu, abychom mlčeli a měli strach, ale povolal nás ke statečnému životu v pravdě a lásce. Důležitým úkolem křesťana dnes je promlouvat Boží slovo do každodenních situací. Je důležité promlouvat evangelium do každodenních situací jako je rodina, přátelství, práce, peníze, sex, smrt, sport atd. Podívejme se na náš dnešní příběh z Janova evangelia z 11. kapitoly. Je to příběh o lidech a jejich různých reakcích na evangelium a Ježíšovo jednání. Uvidíme, že Ježíšovo jednání vzbuzuje otázky a někdy i strach. Strach z čeho? Věřím, že mezi řádky najdeme odpověď i na tuto otázku.
Nejdřív mi ale dovolte připomenou nám, o čem je 11. kapitola. Prvních 44 veršů je příběh o Lazarově vzkříšení. Posledně jsme přemýšleli nad Ježíšovým výrokem "Já jsem vzkříšení a život, kdy věří ve mně, i kdyby umřel, bude žít". Ukázali jsme si, že náš život v Kristu a víra v Něho, ke které nás Bůh povolal nemá být povrchní. Ale naopak, má být hluboká, aby unesla i těžké životní zkoušky jako je utrpení či smrt blízkého. Nakonec jsme ale viděli, že Ježíš nepřišel pro to, abychom trpěli, ale aby nám dal život. A tak na svědectví druhým učinil Bůh zázrak. Lazar byl vzkříšen z mrtvých.





1. Uvidíš Boží slávu, budeš-li věřit... (39-42)
39 Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!"
sestra zemřelého Marta mu řekla:
"Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den."
40 Ježíš jí odpověděl:
"Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"
41 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl:
"Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.
42 Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš,
ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."

Všichni, dokonce i sestry Lazara pochybovali, že by to Ježíš skutečně udělal teď. Ale Ježíš se nenechal odradit. Ježíš se nenechá odradit našimi pochybnostmi. Místo toho činí zázrak, aby vzal pryč naše pochybnosti. Činí zázrak, aby Bůh byl oslaven a lidé v Něho uvěřili.

2. Lazare, pojď ven (43-44)
43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem:
"Lazare, pojď ven!"
44 Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem.
Ježíš jim řekl:
"Rozvažte ho a nechte odejít!"

3. Mnozí lidé v Ježíše uvěřili (45-46)
45 Mnozí z Židů,
kteří přišli k Marii
a viděli,
co Ježíš učinil,
uvěřili v něho.
46 Ale někteří z nich šli k farizeům
a oznámili jim,
co učinil.

Vidíme, že lidé na znamení či zázrak reagují různě. Hodně z lidí, kteří vidí Boží jednání, v Něho věří. Ale jsou lidé, kteří neuvěří, i když vidí očividný zázrak. Místo toho šli a řekli to učitelům zákona a kněžím.


B. Body: Jeden za mnohé (47-52)
1. Co si počneme? Když proti němu nezakročíme,
všichni v něho uvěří! (47-48)
47 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli:
"Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení
48 Když proti němu nezakročíme,
všichni v něj uvěří,
a přijdou Římané
a zničí nám toto svaté místo i národ."

Nyní se dostáváme do klíčového místa našeho příběhu. Farizejové a velekněží, to byli v prvním století vedoucí Izraelského národa. Proč tito náboženští vedoucí neměli radost z toho, že Bůh udělal zázrak? Nemělo by jim jít o to, aby lidé věřili a chtěli Boha následovat? Je vidět, že byli motivováni něčím úplně jiným. Věřím, že měli strach. Od roku 63 BC byl Izraelský národ pod správou římské říše. Palestina a oblast, ve které se nyní v našem příběhu nacházíme, byla pod nadvládou místodržícího, který měl na starosti pokoj v zemi. Dokud se lidé nebouřili a platili daně, Římané nezasahovali a nechali náboženským vedoucím v zásadě volnou ruku. Tito náboženští představitelé měli naopak zájem na tom, aby se nic nevymklo kontrole, aby vše probíhalo po starém. Neměli zájem na změnách. Měli strach z toho, že by Ježíš se svým radikálním učení o Božím království a zázraky, kterými své učení potvrzoval, vyvolalo nepokoje a že by lidé šli masově za ním. A že by vypukla revoluce. Důvodem byl fakt, že lidé věřili, že Mesijáš byl politickým vůdcem a že by vedl povstání proti Římanům. Z dějin Izraele tato myšlenka rozhodně nebyla nová, toto se již stalo během nadvlády Seleukovců, cizí dynastie, proběhlo tzv. Makabejské povstání. Pokud by vás to zajímalo víc, vyšla v nakladatelství Vyšehrad výborná monografie Dějiny Židů v Antice. Ježíš ale nepřinesl revoluci a nechtěl svrhnout režim Římanů. Místo toho volal lidi k pokání, odvrácení se od hříchu a volal lidi k víře v Něho a v Jeho Otce.

2. Je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel,
než aby zahynul celý národ (49-51)
49 Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl:
"Vy ničemu nerozumíte;
50 nechápete, že je pro vás lépe,
aby jeden člověk zemřel za lid,
než aby zahynul celý národ."
51 To však neřekl sám ze sebe,
ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví,

Celým textem se vine jako červená nit myšlenka jeden za všechny. Je lépe, aby jeden člověk zemřel, než aby zahynul celý národ. Na této myšlence si můžeme dobře uvědomit rozdíl mezi judaismem a křesťanství. Judaismus, židovská ortodoxní víra je uzavřený podnik. Je to náboženství, které se předává z generace na generaci. Nemá příliš zájem expandovat. Je to vidět i dnes, Židů je již jen několik desítek milionů. Na rozdíl od křesťanství, které je v samé podstatě založeno na masovém rozšiřování. Ježíš neměl zájem na tom, aby se Boží láska ukládala jako nějaké rodinné stříbro a aby spása a vysvobození, které lidem přinášel zůstalo jen pro některé. Ale naopak, měl zájem na tom, aby se o Otcově lásce ke všem hříšným lidem dozvědělo co nejvíce lidí. Proto nepovolal jako své učedníky elitáře, ale rybáře. Nepovolal bandu učitelů a intelektuálů, ale lidi naprosto obyčejné a po lidské stránce naprosto nezajímavé a přízemní. A tito rybáři a zemědělci měli rozšířit dobrou zprávu do všech končin země. V samé povaze křesťanská víra není uzavřená - není výsadou jednoho národa, ale je pro všechny. Ježíš nepřišel, aby zemřel jen za několik málo vyvolených, ale aby zemřel za všechny, aby každý, kdo v Něho věří, mohl mít radost, lásku a pokoj s Bohem. Ježíš svým učením a životem ukazoval, co to znamená překročit hranice jednoho národa a jedné národnosti. Ježíš utváří kolem sebe nový národ, není to nějaké etnikum, ale je to nové lidství. Není to rasa, jazyk, kultura či nějaký hezké tradice či zvyky. Ale je to nová víra v Boží lásku a následování hodnot Božího království a následování Krista.
Tato myšlenka je tak radikální, že lidem jeho doby naháněla strach. Co by se stalo, kdyby se Samařané a všechen ten póvl nahrnul do našeho chrámu? Naše svaté místo by bylo znesvěceno. To přece nejde. Myslím, že toto myšlení není jen výsadou židovských vedoucí, ale je odpovídajícím popisem myšlení dnešní doby.
Proč bychom se měli otevírat světu a přijímat mezi sebe nové lidi? Není lepší zůstat spolu a mít se dobře? Nebo proč bychom měli o Kristu někomu svědčit svým životem? Nestačí, že jsem v Něj uvěřil já? Nemáme misionáře a kazatele, aby o Ježíšovi podívali druhým? Bible nám ale jasně říká, že každý křesťan je misionář. Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky. To není povolání jen pro hrstku vyvolených, ale je to univerzální povolání pro církev a v konečném důsledku pro každého křesťana. Abych vás tolik nevyděsil, je dobré začít být misionářem tam, kde jsme. Tedy naším misijním polem je v první řadě naše domácnost, náš manžel, manželka, spolubydlící, kamarád, kolega v práci... možná vás překvapím, ale nejdřív musíme začít být misionáři sami sobě,
protože jsme to často my, kdo potřebuje uvěřit dobré zprávě, evangeliu? Prosím? Nejsem snad křesťan?


Nemluvím tady o spasení a o tom, co musím dělat, abych byl spasen. Není jiná podmínka než věřit v Krista. Pokud skutečně věřím v Krista, promění to můj život a bude to na mě vidět. Ale mluvím tu o evangeliu vztaženém na každodenní okolnosti a záležitosti. Dnešní téma je strach. Co říká evangelium? Evangelium říká, že nás Bůh povolává ke svobodě. Ke svobodě od strachu. Jinými slovy, už nemusím mít strach, že bych neobstál, kdyby se věci vymknuly kontrole. Nemusím mít strach říct lidem o Bohu. Nemusím mít strach z toho, co si o mě budou myslet druzí. Jak to? Co mi dává důvod mluvit tak opovážlivě? Když jsem v Krista uvěřil, základem mojí identity, toho, kdo jsem jako člověk je Kristus. Tedy každý den, když se probudím, děkuji Bohu za to, že mě můj nebeský Otec zahrnuje dokonalou a nepodmíněnou láskou a přijetím. Děkuji mu za to, že jsem jeho syn. A to mi dává základ mojí identity. Jsem Boží dítě a proto se nemusím bát. Nemusím se bát, co si o mě budou myslet druzí, když se budu chovat jinak než oni. Nemusím se bát, když budu mluvit jinak a nebudu si stěžovat na politiku a vládu jako ostatní. Můžu si stěžovat a můžu si nestěžovat. Nemusím a zároveň můžu. Mám svobodu od strachu. Mám svobodu k lásce. A základem této svobody je to, co Ježíš udělal na kříži. Ježíš zemřel za mě, abych já mohl žít. Nejen jednou, až zemřu, to jistě budu. Ale již teď. O tom je nakonec celá jedenáctá kapitola. Marta věřila, že jednou Lazar, její bratr, vstane z mrtvých. Ale Ježíš říká: Lazare, vstaň. Lazare, pojď ven. Protože "já jsem vzkříšení a život!". Tedy ne někdy, ale teď. Tedy evangelium je dobrá zpráva pro každý den. Není to zpráva jen pro někoho, ale je to dobrá zpráva pro každého člověka. Tak ať už jsi věřící nebo nevěřící, je to skvělá zpráva pro tebe.

Dovolte mi odlehčit vtipem. Pověz vtip o odpadlém Židovi (Hrách v botách, 88, Abeles a Pereles).
Ať už odpadáš od Boha nebo jsi Bohu blízko, ať jsi ještě nedal svoji důvěru do Božích dlaní nebo jsi se mu svěřil již dávno: Ježíš Tě povolává ke svobodě. Nemusíš již mít strach z toho, co si o tobě budou myslet druzí. Záleží na tom, co si myslí Bůh. Pokud máš hodně odpovědnosti, nemusíš mít strach, že bez tebe se svět či projekty zhroutí. Bůh je svrchovaný a jsi dokonale zahrnutý Boží láskou. Nemusíš si jí zasluhovat, ale místo toho přijmi fakt, že jsi milovaným dítětem Božím, a proto jsi před Bohem svobodný od strachu a úzkosti. Tato dobrá zpráva je tak univerzální jak jen může být.
Jsi svobodný od smrti a jsi svobodný k životu. Jsi svobodný od strachu a jsi svobodný k odvaze žít. Proto je důležité, abychom evangelium promýšleli každý den a uvědomovali si a věřili, že je dokonalou odpovědí na otázky lidí. Kdybych kamarádovi Karlose měl odpovědět teď, řekl bych, že Bůh má Karlose rád a je svobodný boxovat. Může dělat co chce. Bůh mu dal jedinečnou sadu darů, svalů a tužeb, aby Boha oslavil v tomto světě. Pokud je box to, co Boha oslaví, jsem za to rád a budu ho v tom nadšeně podporovat. Je ale jasné, že nemusí boxovat, aby si vydobyl prestiž a slávu tohoto světa, ale že dokonalá sláva je v Bohu a proto se nemusí pachtit za oceněním druhých lidí, ale již je dokonale oceněn Bohem, protože je Boží syn. To se, milí přátelé, vztahuje bezprostředně do našich každodenních situací. Proto mluvme k sobě Boží slovo, evangelium. Nejen v neděli, ale každý den.


3. Ježíš má zemřít proto,
aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno (51b-52)
že Ježíš má zemřít za národ,
52 a nejenom za národ,
ale také proto,
aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.
A teď co s tím? Dnes je mezi námi pastor Daniel. Jsem moc vděčný, že přišel i se svou rodinou. Má také duchovní rodinu. Naši mongolští přátelé se schází pod naši střechou každou neděli odpoledne. Dokonce jsme měli na stejném místě křest. Bůh je Bohem všech národů a Ježíš zemřel za každý národ, aby nás spojil v jedno: aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. Aplikace tohoto příběhu může být velmi jednoduchá. Je snadné se pohoršovat nad kulturními odlišnostmi a dívat se přezíravě k sobě navzájem. Žijeme v multikulturním světě a tato skutečnost bude podle sociologů stále viditelnější i nám Evropanům, dokonce i tady v Čechách a hlavním městě v srdci Evropy. Proto přijímejme lidi, kteří jsou odlišní, radujme se z evangelia svobody a jednoty. Evangelium překračuje kultury, národy a jazyk a činí jedno nové lidstvo, které společně uctívá našeho Boha. Pátou neděli mezi nás zavítají naši mongolští bratři a sestry, tak otevřme svá srdce a přijměme je s radostí v srdci mezi sebe. Radujme se z evangelia, které překonává bariery, které často tento svět vytváří. Přirozená reakce je: jé, co to zase je za novinky. Musí tu být? Ale křesťanské evangelium říká: můžu toho a toho bratra přijmout, můžu tu a tu sestru přijmout, protože jsem Boží dítě a on či ona je také. Proto si nemusíme nutně rozumět jazykově, dokonce ani kulturně, ale můžeme se navzájem v lásce milovat a přijímat.


C. Doslov: Blíží se velikonoce... (53-57)
Náš příběh je zarámovaný velikonoční zvěstí. Tento příběh se odehrává ve třetím roce Ježíšovy veřejné služby a jdeme pomalu do finále. Jedenáctá kapitola začíná Lazarovou nemocí a dvanáctá kapitola začíná oslavou u Lazara šest dní před Židovskými velikonocemi, Pesachem. Lazar je zdravý a spolu se sestrami Marií a Martou jsou s Ježíšem u jednoho stolu u večeře v Betanii. Mohl bych tu pokračovat dál v jedenácté kapitole, ale pokusím se jen shrnout, o co tu jde.

1. Byli smluveni, že ho zabijí (53-54)
53 Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.
54 Proto už Ježíš nechodil veřejně mezi Židy,
ale odešel odtud do kraje blízko pouště,
do města jménem Efraim,
a tam zůstal s učedníky.

Židovská velerada se semkla a v jednotném odporu proti nové zvěsti přicházejícího Božího království se rozhodla Ježíše odstranit. Ježíš se musel se svými učedníky odebrat do ústraní, do Efrajimských hor na sever, do města Efrajim, které je blízko Jeruzaléma, odkud to měli jen kousek na Židovské svátky. Ježíš strávil ještě další čas se svými učedníky a vysvětloval jim další věci, aby byli připraveni na to, co bude následovat.

2. Bylo krátce před velikonocemi... (55-57)
55 Bylo krátce před židovskými velikonocemi
a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma,
aby se očistili.
56 Hledali Ježíše,
a jak stáli v chrámě,
říkali si mezi sebou:
"Co myslíte? Přijde na svátky?"
57 Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení,
že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit,
aby ho mohli zatknout.

Lidé si kladli otázku: Kde je Ježíš? Přijde? Co se bude dít dál? Zabijí ho? Na tuto otázku si ale odpovíme až příští týden, to nechám na Markovi, ten bude vykládat text 12. kapitoly.

Dovolte mi na závěr ocitovat úryvek z knížky Víra ve vírech strachu... od mého učitele a kazatele CB na Praze 13, Davida Nováka: (Víra ve vírech strachu, str. 54-55)



Závěr - shrnutí
Shrňme si výtěžek dnešního zamyšlení...
Nemusíš se bát... nemusíš se bát toho, co si budou myslet druzí. Nemusíš se bát toho, že ztratíš kontrolu. Nemusíš se bát lidí. Nemusíš se bát. Proč? Protože Kristus tě zbavuje strachu. Kristus tě povolal ke svobodě. Jsi Božím dítětem, a proto můžeš být odvážným, odvážnou v tomto světě. Bůh je láska a dokonalá láska strach zahání. Kristus zemřel za tebe, aby Tě osvobodil a zahrnul tě svou láskou, proto neměj strach, ale buď odvážný, odvážná v každodenních situacích. Mluvme Boží slovo každý den do každodenních situací. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Z čeho máte největší strach?

Ze smrti 7.8% (26)
Ze života 6% (20)
Z žen 7.2% (24)
Z mužů 5.4% (18)
Z Boha 4.2% (14)
Ze ztráty kontroly 5.7% (19)
Z nedostatku peněz 4.8% (16)
Ze ztráty blízkého 5.7% (19)
Z nemoci 6.3% (21)
Že mě vyhodí z práce 5.1% (17)
Ze školy 5.4% (18)
Z šikany 3.9% (13)
Ze zvířat 4.5% (15)
Ze zvířat 5.4% (18)
Ze zvířat 4.8% (16)
Z autorit 4.8% (16)
Ze zodpovědnosti 4.2% (14)
Z totality 3.6% (12)
Z pravdy 5.4% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama