Christopher Wright - etický trojúhelník

15. března 2012 v 20:46 | Grizly |  Etika
Christopher Wright, etický trojúhelník
Jako základní paradigma bych chtěl připomenout Wrightův etický trojúhelník, který se skládá ze třech úhlů: teologického, sociálního a ekonomického úhlu. Jsou to zároveň tři pohledy na Starozákonní etiku. Tento trojúhelník popisuje ve svém díle Living as the People of God.1

3.4.1 Teologický úhel pohledu (23)
Ve Starém Zákoně je etika je fundamentálně teologická. To znamená, že všechny etické otázky jsou vztaženy k Bohu, k jeho charakteru, jeho vůli, jeho jednání a jeho záměru.2 Proto jako první úhel zvolil Wright teologický úhel. Ptá se, jaký má obraz Boží ve Starém Zákoně dopad na jeho učení?

3.4.1.1 Boží identita
Bůh Starého Zákona není nějaký obecný monotheistický Bůh, ale je to Bůh, kterého zná Izrael podle jména Hospodin (Lord, YHWH). Je to Bůh, mimo něhož jiný Bůh není. (Dt 4,35.39)3 Jeho činy dosvědčují, kdo skutečně je Bohem. "Byl to právě YHWH, kdo sám učinil tyto věci
pro Izrael. To, na čem záleželo byla identita a charakter Boha, který učinil tyto úžasné věci v Izraelských dějinách. Na tom velmi záleží, když se bavíme o Etice Starého Zákona, protože ta je založena na identitě tohoto Boha. Jak se chováme záleží na tom, koho nebo co uctíváme, v dějinách tak jako nyní. Pro Izrael etické chování bylo definováno identitou tohoto Boha, jejich Boha, YHWH, 'Hospodina, našeho Boha', Svatého Izraele."4

3.4.1.2 Boží jednání
"Bůh nejprve jedná a pak volá lidi k odpovědi. Bůh bere iniciativu milosti a vykupuje a pak teprve činí etický nárok ve světle této iniciativy. Etika se pak stává záležitostí odpovědi vděčnosti na osobní vztah, není slepou poslušností pravidlům nebo přizpůsobování se nadčasovým principům."5
Wright po té ukazuje, jak Boží jednání utváří jednání Izraele na příkladu Exodu a Sínaje (Ex 1-24). Ukazuje, jak paměť a předávání víry z generace na generaci působí na utváření etiky Izraele.6 V tomto bodě navazuje na Birche,7 o kterém jsem pojednal v předchozí části. Tedy pro Wrightovu etickou teorii Starého zákona je charakteristické, že etika je založena na lidské odpovědi vděčnosti na Boží jednání, na Boží milost a lidské jednání, naše etika není prostředkem k dosažení Božího schválení, přijetí nebo milosti.8 To Wright ukazuje na několika textech z Nového Zákona: "milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás" (J 15,12) a "milujeme, protože On nejprve miloval nás" (1 J 4,19).9 Tedy Wright věří v jednotu Starého a Nového Zákona a ukazuje, jak Boží milostivé jednání pokládá základ pro lidskou odpověď, tedy naše etické jednání a to je vidět v celé Bibli.10
Pokud jde o Boží identitu, chceme-li, definici Boha, pro Izrael se tato identita nacházela právě v tomto zakládajícím příběhu Izraelských dějin:
"Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení." (Ex 34,6-7)
Tedy Boží identita se zakládá na jeho činech, na jeho jednání.

3.4.1.3 Boží slova
Etika Starého Zákona je také založena v odpovědi Božího lidu na Boží slovo, tedy na tom, co Izrael přijal jako zjevení od Boha.11 Wright v této souvislosti připomíná text z Deuteronomia (Dt 4,32-40) ve kterém zdůrazňuje, že Bůh je Bohem zjeveným audio-vizuálně.12 Nejen že viděli oheň, ale také slyšeli Boží slovo z ohně (Dt 4,36). Wright dále rozebírá podrobněji co znamenalo Boží zjevení pro Izrael i na dalších textech ze Starého Zákona (Ž 147,19-20, Dt 30,11-14 a Ž 119).13 Říká, že přestože Starozákonní etika nestojí na slepé poslušnosti zjevených slov, tato dimenze zjeveného slova je pro takto založenou etiku velmi důležitá.14

3.4.1.4 Boží záměr
Wright se v této části zabývá Božím záměrem v dějinách Izraele. Protože víra Izraele a jeho etika je utvářena v dějinách, mají sekvence historických událostí morální význam.15 To je vidět na Deuteronomistické dějepravě (knihy Jozue, Soudců, Samuel a Královské). Izraelští dějepravci sbírají, vybírají a hodnotí s teologickým a etickým záměrem rozsáhlá období svých dějin.16 Vidíme zde pokus o výklad událostí několika století se zřetelem na směr a záměr Boží
ve smyslu kauzality.17

3.4.1.5 Boží cesta
Co tvarovalo odpověď Izraele? Co bylo kvalitou Izraelova jednání? V čem tedy spočívala jejich etika? Jak Wright zdůraznil v předchozím, odpověď je teologická: leží v Božím charakteru, v tom, co Bůh sám činí.18 Proto je poznání Boha tak podstatným tématem Starozákonní etiky. "To neznamená jen poznání toho, co Bůh učinil (příběh) nebo poznání toho, co řekl (učení), ale je to osobní poznání Boha jako žijící postavy, znát jeho hodnoty, záměry a priority, poznání toho, co mu dělá radost a co ho vede ke hněvu."19
Wright rozebírá potom dvě pasáže z Jeremijáše (Jer 9, 23-24 a Jer 22,15-16), ve kterých zdůrazňuje, že Izrael má napodobovat jednání Boží, tedy imitatio Dei.20 Ukazuje to i na jiných pasážích (např. Lev 19,2).21 A to je právě jádrem Starozákonní etiky. Co to ale znamená? Protože Bůh je jiný než jsme my. Oblíbená a shrnující Starozákonní metafora a také to, co vidí Wright jako velmi podstatné shrnutí Starozákonní etiky (napsal celou knihu s tímto názvem), je chození Božími cestami (walking in the ways of the Lord).22 "Tato Boží cesta je odlišná od cest jiných bohů, jiných národů, vlastní cesty, cesty hříšných."23 Je to klíčový výraz v Deuteronomistických dějinách (knihy Jozue až 2. Královská) a v Žalmech. To ukazuje na pasáži Dt 10,12-19, kde to autor shrnuje do pěti výrazů: mít bázeň, chodit, milovat, sloužit a poslouchat.24 A jaké jsou to cesty, po kterých Izrael chodil? To je opět ukázáno na Božím charakteru a žádá to od Izraele vděčnou odpověď lásky a pokory.25 A co konkrétně? Na to odpovídá text Deuteronimia: "Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek, ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat. Milujte tedy hosta, neboť jste byli hosty v egyptské zemi." (Dt 10,17-19). Tedy je to cesta etiky imitace, napodobování.26

3.4.1.6 Boží dobrota
Tedy etika Starého zákona je založena na odpovědi Božího lidu na Boží charakter a jednání. Ale není to jen odpověď národu, ale je to odpověď jednotlivce. Není to jen tak: protože Bůh je takový, musíš jednat stejně. Nebo protože to a to Bůh udělal pro tvůj národ, musíš proto jednat podle toho. Ale důraz je spíš na osobním vztahu. Tohle je to, co Bůh udělal osobně pro tebe, proto ve vděčnosti bys měl jednat stejně k druhým (např. Ž 119)27. Tedy "osobní zkušenost s Boží dobrotou motivuje jednotlivce k etickému jednání v odpovědi vděčnosti a lásky."28
Wright celý teologický úhel shrnuje do dvou bodů.29 Za prvé, důležitost prvního přikázání "Nebudeš mít jiné bohy mimo mne". Tedy jiný bůh by znamenal jinou etiku (např. etika boha Jezábel). Za druhé, zdůrazňuje důležitost odvozování etiky z celého Starého Zákona. Potřebujeme rozumět celému kontextu, příběhu, prorockým textům i mudroslovné literatuře, abychom pochopili principy, na základě nichž celá starozákonní etika funguje.30

3.4.2 Sociální úhel pohledu (48)
Bůh jedná v dějinách s lidmi. Bůh lidi stvořil a vstoupil do vztahu s nimi. Proto Starozákonní etika nemůže být záležitostí univerzálních, nadčasových, abstraktních principů, ale naopak tato etika vzniká v konkrétních dějinných, kulturních a společenských podmínkách lidu Izrael.31 Proto jako druhý úhel pohledu Wright zkoumá společenský úhel trojúhelníku.

3.4.2.1 Sociální dimenze vykoupení
Po pádu člověka a tragédie lidské volby upadlo lidstvo do vzpoury, neposlušnosti a hříchu. Bůh měl několik možností. Mohl lidstvo zničit a opustit celý projekt stvoření člověka. Starozákonní text nám ukazuje, že tuto možnost Bůh zvažoval (Gen 6,6-7). Místo toho se ale Bůh rozhodl lidstvo vykoupit a obnovit.32 Bůh vytvořil plán vykoupení v dějinách lidstva, který by zahrnul dokonce celý národ. Wright při této příležitosti připomíná a vykládá text o Babylónské věži (Gen 11).33
Společenský úhel nám říká, že se nesmíme zastavit u otázky: Co tento text říká mě? Musíme se nejprve ptát, co tento text znamenal pro etický život Izraele? Musíme se pak ptát, jaké důsledky tento text může mít pro celou lidskou společnost?34 V tomto bodě navazuje Wright na Bruegemanna.35 Ten zdůrazňuje, že je smluvní charakter starozákonní víry pro církev a svět, ve kterém žijeme (sociální úhel biblické etiky).

3.4.2.2 Jedinečnost Izraele
Wright ukazuje jedinečnost Izrale ve dvou bodech, jeho jedinečnou zkušenost a jeho společenskou odlišnost.36 Ukazuje, že "Izraelská společnost byla vědomě odlišná od okolních národů, zvláště Kenaanců, nejen nábožensky, ale odlišnosti byli v sociálním systému. Sociální úhel Izraele byl spojen nerozdělitelně s teologickým úhlem. Byli jinou společností, protože YHWH byl nepochybně jiným Bohem."37 Jinými slovy Izrael byl společností, kde 'chodit Božími cestami' znamenalo nestranit, nepřijímat úplatky, bránit sirotka a vdovu...38 Wright se zabývá také otázkou, zda to má nějaký smysl pro nás a zda to má dopad na dnešní etiku.39 Naší autoritou je to, co Písmo říká, ne jaký byl Izrael. Ale protože Starý Zákon je převážně o tom, jaký byl Izrael (to odráželo, jaký byl Bůh a naopak)40, nemůžeme ignorovat to, jaký byl Izrael. Nemůžeme odložit stranou sociální stránku Starého Zákona, ale naopak musíme ji brát vážně, "protože sociální realita Izraele byla integrální součástí toho, proč Bůh Izrael utvořil."41 Boží poselství vykoupení a obnovy lidstva nebylo jen audiální, slovní, ale také vizuální a dotknutelné. Izrael jako médium, byl součástí tohoto poselství.42

3.4.2.3 Izrael jako Boží paradigma
Autor otevírá palčivou otázku: dobře, to bylo tehdá, ale my žijeme teď. Co s tím?43 Máme několik možností. Tyto dvě následující jsou Wrightovi zavřenými dveřmi: Buď se pokusíme napodobovat společnost Izraele (viz odstavec theonomie a to, co autor nazývá jako sociálně-rekonstruktivistická agenda, kterou odmítá), tato možnost je nemožná a navíc "nebere v potaz jak Bůh bere vážně historii a kulturu ve smyslu zakódování etických požadavků do kultury Izraele specificky v jejich specifickém kontextu."44 Druhá ne-možnost je odmítnout Starý Zákon jako celek jako irelevantní (viz diskuze v přehledu bádání u historických přístupů, např. Markion a u současných, např. dispenzacionalismus). Pokud ale bereme vážně Ježíšovu autoritu a jeho potvrzení platnosti Starího Zákona (Mt 5,17-20) a Pavlovo potvrzení, že celé Písmo (Starý Zákon) je vhodné pro etickou orientaci a je napsané pro naše poučení (2. Tim 3,16-17, 1. Kor 10,11-13), není to pro nás volbou. Wright proto mluví o Izraeli, jeho společnosti a zákonu, jako o paradigmatu. "Paradigma je model nebo vzor, který umožní vysvětlit nebo kritizovat mnoho různých odlišných situací díky jednomu nebo více konceptům či hlavním principům. Takové paradigma může fungovat popisně nebo preskriptivně nebo kriticky."45 Wright potom vysvětluje jak souvisí paradigma se starozákonním kněžstvím Izraele, ukazuje na příkladech z gramatiky a ve vědě, co je paradigma a jak to souvisí se Starozákonní etikou.46 Potom ukazuje příběhy a události jako paradigmata a nakonec se dostává ke kapitole, ve které ukazuje vztah mezi paradigmaty a principy.47

3.4.2.4 Paradigma nebo principy?
Na různých příkladech ze Starého (Nátanovo podobenství Davidovi) i Nového Zákona (na Ježíšových podobenstvích a Pavlovských epištolách) Wright ukazuje, co myslí a co nemyslí principem a jak bychom měli k paradigmatickému modelu starozákonní etiky přistupovat co je naopak cesta.48
Wright nakonec shrnuje sociální úhel takto: Bůh se po pádu člověka nerozhodl zatratit celou planetu nebo nás vytrhnout někam pryč od katastrofy, ale místo toho povolal k bytí komunitu na této zemi a v této historii a skrze tuto komunitu, která byla odlišná od ostatních postupně přinést požehnání a vykoupení celému lidstvu.49 Už na začátku v Genesis se mluví o chození Boží cestou činěním spravedlnosti. Tato cesta byla potvrzována Božím jednáním v dějinách (např. Exodus). Tato komunita byla dále tvarována zákonem, který dostala na Sínaji, a dalšími tradicemi Izraelské víry skrze proroky, pisatele mudroslovné literatury, žalmisty, historiky a dalšími. Izrael byl od začátku zamýšlen jako paradigma nebo model pro okolní národy, výkladovou skříní pro ostatní, jak touží Bůh, aby společnost fungovala. Očekává se proto od nás, že myšlení, tvorba zákonů, sociálních struktur apod. u Izraele nám pomůže při našem uvažování a rozhodování v oblasti sociální etiky našeho světa.50

3.4.3 Ekonomický úhel
Zaslíbená země byla pro Izrael základním elementem ve vztahu s Bohem. Země byla pro Izrael základní teologickou a etickou otázkou. To je důležité pro Starozákonní etiku. Křesťanská etika se orientuje na osobě Krista, ne na místě, na svatém městě ani národu.51
Wright shrnuje tento úhel na konci kapitoly o ekonomickém úhlu takto:52
"Příběh spasení ve Starém Zákoně není duchovní, mythický nebo abstraktní. Stejně jako Bůh původně stvořil lidské bytosti k životu na zemi, tak od svého lidu Izrael (ten je prostředkem zaslíbení požehnání pro celé lidstvo) očekává, že bude mít vlastní zemi, ve které bude žít. Tato země má proto důležitou roli ve starozákonním příběhu. Vlastně příběh Starého Zákona je příbehem země, jejího zaslíbení, darování, zneužití, ztráty, obnovy a navrácení. Izrael měl dvě základní přesvědčení o této zemi: Země je Božím darem a země je Božím vlastnictvím. Na jednu stranu, je to dar od Boha pro ně, proto ji mají bezpečně v rukou, za předpokladu, že zůstanou ve smluvním vztahu s Bohem. Ale na druhé straně to je stále Boží země. Proto jsou morálně zodpovědni za způsob užití této země. Proto celá oblast Izraelského ekonomického života slouží jako měřítko jejich věrnosti smluvního vztahu s Bohem."53 To Wright nazývá ekonomickým úhlem tohoto přístupu ke Starozákonní etice.

1Wright, 11-99
2Wright, 24
3Ibid
4Ibid, 25
5Ibid
6Ibid, 26-28
7Birch, Moral agency, 27 in Ibid, 26
8Ibid, 28
9 Ibid, 29
10 Ibid, 29
11 Ibid
12 Ibid, 30
13 Ibid 31-32
14 Ibid, 32
15 Ibid, 33
16 Ibid
17 Ibid
18 Ibid, 36
19 Ibid
20 Ibid, 37
21 Ibid, 38
22 Ibid, 39
23 Ibid
24 Ibid, 40
25 Ibid
26 Ibid, 41
27 Ibid, 42
28 Ibid
29 Ibid, 46-47
30 Ibid, 47
31 Ibid, 48
32 Ibid
33 Ibid, 49
34 Ibid, 51
35 Bruegemann, Social readings, 50 a 53 in Ibid
36 Ibid 52-57
37 Ibid 57
38 Ibid, 61
39 Ibid
40 Ibid, 62
41 Ibid, 62
42 Ibid
43 Ibid
44 Ibid, 63
45 Ibid, 63-64
46 Ibid, 64-69
47 Ibid, 69-70
48 Ibid 70-73
49 Ibid, 74
50 Ibid
51 Ibid, 76
52 Ibid, 98
53 Ibid, 98-99
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama