Březen 2012

Srovnávací pedagogika I.

29. března 2012 v 0:27 | Grizly on Váňová |  Poznámky ze studia na UK HTF
Srovnávací pedagogika

domácí vzdělávání (homeschooling)
školský zákon - individuální (jiný) typ vzdělávání
rodič musí uvést důvody proč chce dítě vzdělávat doma

hlavní důvody, proč rodiče berou své děti na domácí vzdělávání
  • posílení rodinných vazeb (u nás, není tomu tak ve světě)
  • náboženské důvody (např. v USA)
  • nespokojenost se školstvím (s konkrétní školou, učitelem - např. na venkově)
  • obava z šikany (u nás i ve světě)
  • nedostupnost školy

výhody a nevýhody
  • výhody
    • individuální přístup (přizpůsobení tempa apod. podle schopností žáka)
    • šetření času
    • odstranění šikany
    • zájem o vzdělávání mohou mít i mladší děti (předškolní věk)
  • nevýhody
    • socializace?
      v odborné literatuře se uvádí, že vztahy jsou naopak kvalitnější (kroužky a vrstevníci zainteresovaní v různých aktivitách
      • sdružení (asociace domácího vzdělávání) pořádá různé společné akce, počítá se se sdružováním rodičů a dětí
    • statistika úspěšnosti (v USA):
      • uplatnění na prestižních a vyšších typech škol (je to specifikum? Všeobecné školství je špatné, proto soukromé vzdělávání může být kvalitnější a dítě má lepší vyhlídky)
    • sekty?
      • jednostrannost vzdělávání

Dějiny pedagogiky I

29. března 2012 v 0:25 | Grizly on Váňová |  Poznámky ze studia na UK HTF
Dějiny pedagogiky - příprava na státnice

rétorské školy
Marcus Flavius Quintilianus
první státem placený pedagog
1. stol. n.l.
vychovával "řečníky" pro státní správu, nebylo vzdělávání nejširších vrstev
propagoval školní vzdělávání, odmítal individuální vzdělávání
když je žák doma, naučí se jen to, co je zadáno jemu, když se učí v kolektivu, učí se to, co je zadáno kolektivu
když je pochválen žák, vede to žáka k soutěživosti, aby byl pochválen žák také
odmítal fyzické tresty, je to křivda páchána na žákovi a je to otrocké
tyto názory přebírá i Komenský


5 etických modelů III - Chris Wright

29. března 2012 v 0:16 | Grizly
4.4 Wrightova "normativní" starozákonní etika
V další části práce se podíváme na odlišný etický systém. Můžeme jej také označit jako paradigmatický, i když bere Wright podobně jako Kaiser Starý Zákon vážně, jeho založení je odlišné. Jako základní paradigma tohoto specifického přístupu bych chtěl připomenout Wrightův etický trojúhelník, který se skládá ze třech úhlů: teologického, sociálního a ekonomického úhlu. Jsou to zároveň tři pohledy na Starozákonní etiku. Tento trojúhelník popisuje ve svém díle Living as the People of God.1

4.4.1 teologický úhel pohledu
Ve Starém Zákoně je etika je fundamentálně teologická. To znamená, že všechny etické otázky jsou vztaženy k Bohu, k jeho charakteru, jeho vůli, jeho jednání a jeho záměru.2 Proto jako první úhel zvolil Wright teologický úhel. Ptá se, jaký má obraz Boží ve Starém Zákoně dopad na jeho učení?

4.4.1.1 Boží identita
Bůh Starého Zákona není nějaký obecný monotheistický Bůh, ale je to Bůh, kterého zná Izrael podle jména Hospodin (Lord, YHWH). Je to Bůh, mimo něhož jiný Bůh není. (Dt 4,35.39)3 Jeho činy dosvědčují, kdo skutečně je Bohem. "Byl to právě YHWH, kdo sám učinil tyto věci
pro Izrael. To, na čem záleželo byla identita a charakter Boha, který učinil tyto úžasné věci v Izraelských dějinách. Na tom velmi záleží, když se bavíme o Etice Starého Zákona, protože ta je založena na identitě tohoto Boha. Jak se chováme záleží na tom, koho nebo co uctíváme, v dějinách tak jako nyní. Pro Izrael etické chování bylo definováno identitou tohoto Boha, jejich Boha, YHWH, 'Hospodina, našeho Boha', Svatého Izraele."4


5 etických modelů - Kaiser II

29. března 2012 v 0:13 | Grizly |  Etika
4.3 normativní pojetí starozákonní etiky podle Waltera Kaisera
V této části ze pokusím shrnout v hlavních rysech Kaiserův přístup ke Starozákonní etice, který jsem v přehledu bádání nazval jako kanonický nebo normativní. Jak uvidíme, půjde o dost odlišný přístup než u Birche či Bartona. Na tomto přístupu uvidíme velmi transparentně odlišnosti narativního, paradigmatického (či jak svůj přístup Barton nazývá "přirozený zákon") a normativního přístupu. Kaiser považuje svůj přístup na rozdíl od metod autorů, ze kterých vychází, jako smíšený, či "comprehensive". Co to ale znamená?

4.3.1 centrální přístup starozákonní etiky
Podle tohoto autora má biblická etika jedinečný zdroj a obsah a vyžaduje odpověď od všech smrtelníků.1 Autoři Starého Zákona se pečlivě snažili vyhýbat jinému východisku než by spočíval v Bohu samotném. Proto je základním východiskem Starozákonní etiky Boží charakter.2 To, co Bůh považuje je zakořeněno v tom, kdo On sám byl a je. "V srdci každého morálního příkazu je téma: 'Já jsem Hospodin' nebo 'Buďte svatí jako já jsem svatý' (Lev 18,5 atd.)"3 "Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví." (Žalm 25,8-10)4 Tedy jde Boží dobrota, přímost, pravdivost, věrnost a všechny další etické vlastnosti Boží jsou základem Starozákonní etiky. Kaiser tvrdí, že základní předpoklad Starozákonní etiky je položený na Božím konsistentním a neměnném charakteru živého Boha.5 Z toho vyplývá základní rys této etiky, která je normativní či deontologická.


Pět etických modelů I. John Barton

29. března 2012 v 0:11 | Grizly |  Etika
4. Přínos vybraných současných pěti přístupů ke starozákonní etice
V následující části se zaměřím trochu podrobněji na čtyři vybrané přístupy. Budu se snažit podrobněji charakterizovat přístupy čtyř autorů na poli narativní etiky, kanonického výkladu, přirozeného zákona a normativní etiky v jejich stěžejních dílech. Potom se pokusím srovnat jejich přístupy na jednom konkrétním příkladu starozákonního etického principu. Autory jsem seřadil abecedně, toto pořadí zároveň odpovídá jejich vztahu k etické autoritě Starého zákona, od více volného až k normativnímu přístupu. Na závěr jsem přidal ještě jeden specifický přístup, který se zabývá mudroslovnou literaturou Bible. V této části bych chtěl ocenit dizertační práci českého starozákoníka Davida Javornického.

4.1 Bartonova starozákonní etika přirozeného zákona
První přístup je založený na etice tzv. "přirozeného zákona"1 Barton vysvětluje rozdíl mezi pozitivním a přirozeným zákonem.2 Pozitivní zákon je v zásadě argumentace na základě Božího zjevení. Protože řekl Bůh to a to, proto dělej to a to. Přirozený zákon je argumentace na základě obecných rozumových argumentů a nevyžaduje zjevení od Boha. Je to způsob argumentace společný pro všechny lidské bytosti a je možné se takto bavit s člověkem věřícím v Boží zjevení či nevěřícím. Barton se snaží ukázat, že Bible obsahuje tento přirozený způsob argumentace a podle jeho vlastních slov se snaží rozbít přesvědčení, že "přirozený zákon je Bibli cizí"3 tak, že ukáže, že Bible často argumentuje přirozeným zákonem. Tedy pokud je tato argumentace ve Starém Zákoně, lze založit etiku Starého Zákona na tomto obecnějším způsobu argumentace a lze za klíčový princip či paradigma starozákonní etiky považovat přirozený zákon jako takový?

4.1.1 přirozený zákon a poetická spravedlnost ve Starém zákoně
Přirozený zákon podle Bartona můžeme v Bibli vidět ve dvou aspektech.
Za prvé, je to apel na lidskou přirozenost jako základ etické povinnosti.4 To můžeme dobře doložit na mudroslovné literatuře. Příklad můžeme nalézt např. v knize Jób "Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor, co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat? Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně? Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl - ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -, jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá, jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat, jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci, ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu." (Jb 31,13-21). Tedy je to apel na soucit či na přirozenou spravedlnost či lidskost v sociální oblasti, "kdo by hrozil sirotkovi?". Barton to ukazuje i na prorocké literatuře (např. Am 2,6-16). Říká, že přirozená morálka či zákon byl konsensus mezi lidmi v Izraeli, tedy že válečný zločin je zlo bez ohledu na to, zda je to stanoveno pozitivním zákonem či nikoliv. "Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Izraele, ba pro čtverý, toto neodvolám, protože za stříbro prodávají spravedlivého a ubožáka pro pár opánků. Baží dostat hlavy nuzáků do prachu země, pokorné zavádějí na scestí, syn i otec chodí za nevěstkou, a tak znesvěcují moje svaté jméno. Rozvalují se na zabavených oděvech při každém oltáři. Vydřené pokuty propíjejí ve víně v domě svého boha." Zdá se mi ale, že v tomto textu je minimálně kombinace pozitivního a přirozeného zákona, lidé se shodnou na tom, že otroctví - prodej člověka za peníze - je špatné, na jiných příkladech z téhož textu je vidět, že jde o zjevenou normu, která nemusí být srozumitelná na základě přirozeného zákona či rozumových argumentů ("Z vašich synů jsem povolával proroky, z vašich jinochů nazíry. Není tomu tak, synové Izraele? je výrok Hospodinův. Avšak vy jste dávali nazírům pít víno a prorokům jste přikazovali: "Neprorokujte!" Hle, já vás budu tlačit k zemi jako povoz plný snopů. Hbitý neuteče, silný nebude moci užít své síly, bohatýr se nezachrání. Lučišník neobstojí, rychlonohý neunikne, jezdec na koni se nezachrání. Z bohatýrů i ten nejsrdnatější v onen den uteče nahý, je výrok Hospodinův." Am 2,11-16). Zatímco skoro každý může souhlasit s tím, že otroctví je špatné, i když každý s tím zjevně nesouhlasil, každý již nebude souhlasit, že válka je důsledek Božího soudu nebo že pití vína u nazírů je hřích. Nicméně Barton ukazuje na konkrétních příkladech, kde Bible argumentuje přirozeně.
Za druhé, přirozený zákon se projevuje ve skutečnosti, že určitý etický systém je součástí přirozeného řádu věcí či struktury světa.5 Jako problematický mi přijde příklad, že Abraham stanovil standard, na základě kterého očekával, že Bůh bude jednat a tak soudil.6 To předpokládá, že by Bůh byl podřízený přirozenému řádu, který Bible předpokládá, že ho Bůh stvořil.7 Věřil tomu Abraham? Předpokládá pisatel knihy Genesis takové pojetí Boha? Nicméně předpokládat, že etický systém je inherentní stvořenému světu není samo o sobě problematické. Z proroka Izajáše Barton ukazuje, že lidé neposlechli nadpřirozeného Zákonodárce (např. v opilství nebo sociální nespravedlnosti), Izajáš odsuzuje hloupost a bláznovství. Zřejmě předpokládá, že je to zřejmé z přirozeného řádu věcí.8 "Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu a s velmoži jeho: 'Spásali jste vinici, máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného. Jak to, že deptáte můj lid a drtíte tvář utištěných?' je výrok Panovníka, Hospodina zástupů. I řekl Hospodin: 'Dcery sijónské se vypínají, chodí s pozdviženou šíjí, svůdně hledí, cupitavě chodí, na nohou jim chřestí nákotníky.'" (Iz 3,14-16). Tedy Hospodin skrze proroka kritizuje špatné vládce za útisk a zneužívání moci, ženy pak kritizuje za prostituci a svádění mužů svými vnadami. Opět ale z kontextu se mi jeví, že jde o náboženskou kritiku, prorok kritizuje amulety a náboženské předměty a navíc hrozí Božím soudem. Tak tento příklad opět není neproblematický. Barton dokládá tento aspekt přirozeného zákona i na dalších příkladech, např. vzpouru Izraele považuje za nepřirozenou a ukazuje to na chování zvířat (Iz 1,3 "Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.")9 Toto jsou jen některé příklady, další rozvádí na jiných místech.10
Tímto způsobem se Barton dostává k argumentu, že etika Starého zákona funguje na principu argumentace přirozeným zákonem, ta je vlastní Bibli a stojí na stejných základech jako naše uvažování a etika, na základě níž funguje naše rozhodování.11 A proto je pro nás Starý zákon zajímavý z hlediska etiky. K tomu se dostaneme v dalších odstavcích.


Jeden za mnohé - Jan 11 II

24. března 2012 v 16:11 | Grizly |  Kázání
Kázání neděle 25.3.2012 Skalka, Jan 11 Jeden za mnohé


A. Úvod - Lazare, pojď ven (39-46)
Dnes je krásné počasí a také máme první jarní bohoslužbu v tomto roce. Jsme skoro na konci postního období a čeká nás nejvýznamnější křesťanský svátek - Velikonoce. Ve čtvrtek jsem byl na boxu. Bojoval náš Karlos s docela silným soupeřem. Třetí kolo bylo dost dramatické. Karlosovi začala zlobit přilba a nezbývalo mu než dávat rány na slepo. Nakonec zvítězil a odnášel si pohár. Když jsem se Karlose ptal, zda má někdy strach, dokážete si představit, co mi řekl. Já nemám strach. Ale když bychom šli hlouběji do našeho srdce, zjistili bychom, že jsme často motivováni v našem jednání strachem. Strachem z toho, co si o nás budou myslet naši rodiče či příbuzní, přátelé, kolegové v práci... A co vy, milí přátelé, máte někdy strach? Já někdy strach mám. Toto předvelikonoční kázání bych nazval o Boží slávě a lidském strachu. Během zápasu v boxu jsem měl možnost mluvit s jedním Karlosovým známým. Je to velmi inteligentní mladý muž. Někdy až žasnu nad tím, jaké mají nevěřící lidé otázky. Zeptal se mě, co si Bůh myslí o boxu a vůbec co si myslím o sportu. Něco jsem zablekotal, protože jsem neměl připravenou odpověď... Možná, že čekal jinou odpověď, vypadal dost překvapeně. Myslím, že pro nás křesťany, kteří jsme v církvi delší dobu, může být nebezpečí, že přestaneme mít kontakt se skutečným světem a řešíme otázky, které jsou důležité pro nás, ale neřešíme vůbec životní otázky, které klade svět, ve kterém žijeme. Nedokážeme pak odpovědět na skutečné otázky, které naši přátelé či známí mají. Místo toho ze strachu odpovídáme naučenými frázemi či vstupujeme do témat, která jsou nám důvěrně známá. Mám podezření, že je to ze strachu. Proč ze strachu? Ze strachu, že by se ukázalo, že je naše víra povrchní nebo že by se druzí dozvěděli, že naše křesťanská víra nemá pevné základy. Proto se někdy stává, že raději o Kristu a o Bohu v každodenních situacích nemluvíme vůbec. K tomu ale Ježíš své učedníky nepovolal. Nepovolal nás k tomu, abychom mlčeli a měli strach, ale povolal nás ke statečnému životu v pravdě a lásce. Důležitým úkolem křesťana dnes je promlouvat Boží slovo do každodenních situací. Je důležité promlouvat evangelium do každodenních situací jako je rodina, přátelství, práce, peníze, sex, smrt, sport atd. Podívejme se na náš dnešní příběh z Janova evangelia z 11. kapitoly. Je to příběh o lidech a jejich různých reakcích na evangelium a Ježíšovo jednání. Uvidíme, že Ježíšovo jednání vzbuzuje otázky a někdy i strach. Strach z čeho? Věřím, že mezi řádky najdeme odpověď i na tuto otázku.
Nejdřív mi ale dovolte připomenou nám, o čem je 11. kapitola. Prvních 44 veršů je příběh o Lazarově vzkříšení. Posledně jsme přemýšleli nad Ježíšovým výrokem "Já jsem vzkříšení a život, kdy věří ve mně, i kdyby umřel, bude žít". Ukázali jsme si, že náš život v Kristu a víra v Něho, ke které nás Bůh povolal nemá být povrchní. Ale naopak, má být hluboká, aby unesla i těžké životní zkoušky jako je utrpení či smrt blízkého. Nakonec jsme ale viděli, že Ježíš nepřišel pro to, abychom trpěli, ale aby nám dal život. A tak na svědectví druhým učinil Bůh zázrak. Lazar byl vzkříšen z mrtvých.



Platónova ontologie

15. března 2012 v 20:57 | Grizly on Zátka |  Filosofie
Platónova ontologie
Platónova filosofie je orientovaná na obory jako je matematika a logika, je to praktická filosofie, musí životem uzrát (filosofem se člověk stává až po 65 letech)
filosofie životní cesty k cíli
skutečně je to filosofiá = láska k moudrosti, namáhavé hledání, dobývání pravdy jako takové
život není relevantní filosofické téma, je zaměřena k životu
historický kontext Platónovy filosofie - rozpad polis - ohrožení obce
vnitřní rozpad: jak zachránit polis?
Problém: politická moc nic neřeší, není trvalé řešení
sókratovská metoda hledání pravdy: dialektika, systematické kladení otázek
v dialogu zvítězí taková odpověď, která je podložena racionálními argumenty
metoda nekonečného dialogu → pevnější základ → pevnější cíl (nejen normativní charakter - pojem), ale musí být uchopitelný, poznatelný cíl
koncepce idejí
idea - zvláštní immateriální jsoucna, která jsou něčím, co se vymyká řádu tohoto světa, co je mimo smyslový svět
teze o ontologické diferenci → jednotné bytí se dělí na dvě složky:
pravá složka (pravda) a nepravá složka (me-on nebytí), oslabená rovina bytí
žijeme ve světě me-on (oslabené roviny bytí), brání nám "čas", ten vše destruuje (zmarňuje)
proto tato oblast nemůže být oblastí epistémé, vědy, ale věda se musí zabývat bytím, které je nečasové
toto bytí musí mít teologické charakteristiky, musí být božská
oblast bytí musí být ve všech svých projevech identické, musí se projevovat ve všech svých projevech stejně
musíme mít na mysli to samé, např. pravoúhlý trojúhelník, je jen jediný
pokud si myslím něco abstraktního, číslo, myslíme si je všichni stejně
Vernant, Dějiny řeckého myšlení
řecká filosofie se nezabývala otázkou každodennosti, ale je přeskočením každodennosti
Sousedík: Heidegger a jeho zčasování bytí je cesta do pekel, filosofie, které místo s pojmem pracují s obrazy, nejsou filosofií, k čemu pak vedou?
Smysl bytí se ukazuje sám ze sebe
Pojem a obraz?
Řecké filosofické myšlení se oprosťuje od myšlení obrazu k pojmu
jaký je rozdíl mezi obrazem a pojmem?
Podle Hegela:
obraz je relativní, nemá žádné hranice, vázán na smyslovost
x
pojem: vázán na naše myšlení, je identický
obraz je nápodoba nápodoby, je to pejorativní
bytí jako takové je transparentní, dospějeme k němu opakovatelnou cestou a dospějeme ke stejnému, identickému výsledku, jsme v oblasti opravdového bytí
rozum je nejvyšší složka naší duše, duše v sobě skrývá potenci, dispozici k tomu dospět k bytí
duše je orgánem poznání jako takového
ideje reálně, samy o sobě existují, duše je nevyvolává
pokud se staneme filosofy, ony se nám dají poznat
poznání nevychází z nás, ale vychází z idejí
je to vlastnost bytí jako takového
předpoklad celé řecké filosofie: vše, co jest, je jeden celek, je jednotným celkem, řecký "imanentismus", žádná transcendence není, to je křesťanská myšlenka
Platónova teorie svádí k tomu, abychom ideje považovaly za něco transcendentního, ale nejsou
pravda leží někde jinde, neleží v oblasti smyslového poznání
x
Aristotelés tuto tezi negoval

ideje jsou primární útvary našeho myšlení: útvary logického myšlení, jsou ontologicky reálné, jsou to věci, které existují tak jako stoly, hvězdy, květiny a bohové
ideje jsou immateriální předměty, pojmy Platón reifikoval
pojmy jako takové jsou reálné, to je základem středověkého myšlení
na jedné straně jsou předměty, na druhé straně jsou to předměty, které mají zvláštní charakteristiky
věda je současně konečná a nekonečná

základní problém presokratické filosofie:
peras a apeirón, omezené a neomezené
ideje byly později ztotožněny s čísly

  • idea má immateriální základ, je to předmět našeho myšlení a tento předmět je uchopitelný myšlením a je uchopen jako pravda
  • jak se dostáváme k těmto ideám? Myšlením...

teorie poznání
vztah mezi obrazem (Bild) a pra-obrazem (Urbild)
u Platóna toto není vysvětleno, ale jen naznačeno
pro něho je důležitá etika, ne teorie
existuje ve světě ontologický pohyb?

Paidea - proces výchovy - cesta

Přehled bádání SZ etika II - postavy starozákonní etiky

15. března 2012 v 20:48 | Grizly |  Etika

2.2.3 Waldemar Janzen
Jeho dílo Starozákonní etika (1994) byl dalším moderním přínosem ke starozákonní etické diskusi. Navazuje na Hauerwase a Birche, tvrdí, že vyprávění je mnohem více formativní žánr pro etiku než je zákon1. Janzen vidí Dekalog jako celkové shrnutí požadovaného chování. Dekalog je spíše ilustrace a reprezentace klíčových oblastí etiky.2 Janzen je charakteristický svým paradigmatickým přístupem. Slovo paradigma ale používá odlišně od Wrighta. Paradigma používá Wright jako celkové schema víry Izraelského národa, konkrétní příklad Izraele pro ostatní národy, u Janzena má trochu subjektivnější význam.3 Podle Janzena se Izraelita rozhodoval na základě internalizovaného vzoru nebo ideálního chování. Tato "mentální paradigmata" se utvářela komplexními faktory: zákony, ale mnohem více příběhy, ad., které utvářely jak má správný Izraelita jednat v různých situacích. Tato základní paradigmata jsou: království, kněžství, proroctví, moudrost a rodina.4 Paradigma rodiny drželo ty ostatní pohromadě a kladlo důraz společně na život, zaslíbenou zemi a pohostinnost.

2.2.4 John Barton
Barton navazuje na Eichrodtův klasický model5 struktury Starého Zákona. Také na Hempelův celostní přístup.6Pro tuto práci vycházím z jeho stěžejního díla Understanding Old Testament Ethics. Barton tvrdí, že pokud máme uspět na poli starozákonní etiky, musíme vzít v potaz všechna sociologická, chronologická a tradičně kritická hlediska. Můžeme rozpoznat ethos morálního světonázoru starého Izraele. Izraelci věřili, že je způsob života, který můžeme žít před Boží tváří, který se Bohu líbí. Starý zákon dává nahlédnout do Boží ideální vůle pro jeho lid a celé lidstvo. Barton rozlišuje tři základní elementy tohoto ethosu: 1. poslušnost Boží vůli, 2. podřízenost cestě přirozeného pořádku, 3. napodobování Boha.7 Barton mluví o přirozeném zákoně (ne ve smyslu Aristotelovy etiky) ve smyslu všeobecného lidského svědomí (odlišit dobro a zlo). Tento přirozený zákon je založen na principech funkčnosti tohoto světa. Navíc jsou v tomto morálním zákoně přímé příkazy od Hospodina, na které lze reagovat jen poslušností.8 David Javornický ve své dizertaci považuje Bartona za zastánce narativní etiky.9 Mudroslovnou etiku autor chápe jako protiklad mezi Božími přikázáními a přirozeným zákonem (co člověk chápe jako správné a špatné). "Autor odmítá hledat v příbězích normy nebo ctnosti, soustředí se na existenciální rezonanci mezi starověkým příběhem a naším příběhem" (Javornický, str. 17).
K Bartonovi se dostanu ještě dále v hlavní části práce.

2.2.5 John Goldingay
Jeho hlavní dílo Approaches to Old Testament Interpretation ukazuje normativní autoritu Starého Zákona jakožto integrální součásti Písma v křesťanské etice.10 Snaží se odvozovat prostředkující principy mezi dobou starého Izraele a naší dobou. Argumentuje, že příkaz může být relevantní pro různé dobové kontexty, protože jsou konstanty jako je neměnnost lidství nebo neměnnost Božího charakteru. Goldingay ukazuje komplexitu a omezení starozákonních morálních standardů. Pro ty jsou třeba prostředkující principy, které umožní vytvořit most mezi historickým textem a jeho dobou a dnešní dobou, ve které je třeba dělat etické rozhodnutí.11 Říká, že to nejsou principy odvozené z Bible, ale je to Bible samotná, která je normou.12 Text zůstává poslední autoritou, ve světle kterého naše etické závěry (stejně jako naše eklesiologie a teologie) musí být vždy semper reformanda.13

2.2.6 John Rogerson
Podobně jako Barton Rogerson vztahuje Starozákonní etiku k přirozenému řádu.14 Starý zákon není sbírkou příkazů "nebudeš...", ale spíše Starý zákon obsahuje hodně důkazů o etické diskusi, která probíhala v dějinách Izraele.15Např. tři příběhy o praotci Abrahamovi a Izákovi, ve kterých je řečeno, že mužova žena je vlastně jeho sestra (Gen 12,10-20; 20,1-18; 26,6-11) otvírá otázku, zda je legitimní podvést bližního pro zajištění bezpečnější budoucnosti.16 Autor to ukazuje i na dalších příkladech. Autor shledává hodně společného mezi Izraelským právem a zákony a etickými texty současných starověkých společností blízkého východu, a tak vidí, jak etické normy Izraele odrážejí přirozený řád (etiku) v čase.17 Přirozeným řádem samozřejmě ani Rogerson, ani Barton nemají na mysli dogmatický ani filosofický význam slova. Moderní křesťané (i nevěřící) se stále mohou učit z těchto etických textů, když sledují jejich morální shodu a zváží jejich historický kontext. Existují důležité etické principy, ty ale nejsou nadčasové ani jedinečné pro Izrael.18

2.2.7 Walter Kaiser
Autorova kniha Směrem k Starozákonní etice19 je poučený pokus obhájit morální integritu Starého Zákona a pohled, že Starozákonní příkazy jsou zjevenou vůlí Boží.20 Rozlišuje mezi jednáním jedince a jednáním člověka v úřadu. Jeho pohled na Písmo a Boha jej vede k závěru, že v některých případech přesvědčení některých lidí, že Boží příkazy jsou amorální, spočívají v nedostatečném pohledu na věc a schopnosti přesně definovat pojmy nebo pochopit celé téma.21 Kaiser si uvědomuje, že Starozákonní příkazy nemůžeme prostě vytrhnout z jejich historického kontextu a rovnou je aplikovat na dnešek. Proto definuje některé principy etické interpretace Starého Zákona, která nás vedou k univerzálnímu etickému principu za Starozákonním příkazem v hebrejském jazyce a kultuře.22 Kaiserův přístup je badatelský pokus obhájit biblické principy proti moderním sekulárním přístupům. Kaiser nás volá k novému nahlédnutí klasického rozdělení zákona na etický, společenský a kultický.23 Starý Zákon připravuje cestu k rozlišování zákona, např. u proroků (kontrast mezi obětním a rituálním na jedné straně a volání k sociální spravedlnosti na straně druhé).24Kaiser také bojuje proti výše zmíněnému theonomistickému přístupu "všechno nebo nic" (buď můžeme aplikovat zákon jako celek nebo nemůžeme ze zákona aplikovat nic). K tomu se ještě vrátím ve čtvrté kapitole - vybrané problémy starozákonní etiky. Kaiser se v polemice s theonomií uchyluje k chápání Izraele jako modelu pro všechny národy,25 což je velmi problematické.

2.2.8 Bruce Birch
Autor usiluje o dialog starozákonní etiky a teologie. Starý zákon je v jeho očích formativní a normativní zdroj křesťanské etiky.26 Jeho přístup nazývá Javornický jako narativní etiku.27 Příběhy komunikují s naším osobním příběhem. Autor u narativní etiky zdůrazňuje formování charakteru čtenáře textu.28 Příbehy musíme číst v jejich kanonickém kontextu a nejen pomocí metod historické kritiky.29 Wright považuje Birchův přístup za kanonickou intepretaci.30 Birch rozlišuje mezi autoritou a mocí, kterou má na čtenáře.31 Zatímco nemá Starý zákon definitivní autoritu, ta je dána odpovědí víry společenství na text, Starý zákon má ale rozhodně moc formovat charakter a morální život člověka a společenství.

2.2.9 Christopher Wright
Autor je v tvorbě nejmladším ze zmiňovaných autorů. Navazuje na dílo von Rada32, zvláště jeho teologii zaslíbené země. Nejvýznamnější díla jsou God's people in God's Land (1990), Living as the people of God (1983) a Walking in the ways of the Lord (1995). Autor se snaží najít obecné principy za starozákonními příkazy a mravními hodnotami a uspořádat je do koherentního celku.33 Autor ve svém díle Living as the people of God zavádí tzv. etický trojúhelník Starého Zákona: Bůh, Izrael a země. Podobně autor mluví i o teologickém, sociálním a ekonomickém úhlu. Zákony a požadavky zařazené do modelu etického trojúhelníku slouží jako paradigma pro dnešní církev.34 Jeho přístup ke starozákonní etice charakterizuje Javornický jako preskriptivní a normativní.
Wrighta kritizuje Rogerson.35 Jako konzervativní badatel přikládá mnohem větší váhu literární historické hodnotě Starého Zákona než většina kritických badatelů.36 Ve svých rekonstrukcích o Izraeli je hodně závislý na díle Normana Gottwalda.37 Wright oceňuje Gottwaldovo vidění Izraele jako jedinečný historický případ lidí zainteresovaných v experimentu sociální svobody, jednoty a práva. Tento sociální experiment vytvořil podporující a posvěcující náboženství mono-javhismus.38
Wright podle Rogersona vidí hodnotu Starého Zákona jakožto příkladu. Starý zákon se snaží definovat a legislativně podchytit soucit vůči chudým a utlačovaným stejně jako ohleduplnost vůči životnímu prostředí a živočišné a rostlinné říši.39 Tyto legislativní pokusy nemůžou být přímo aplikovány do dnešního industriálního světa, ale zdůrazňují důležitost práva a solidarity, vč solidarity s životním prostředím a jsou výzvou pro dnešní svět v moderních podmínkách.40

2.3 Shrnutí
V tomto stručném a hrubém souhrnu jsme viděli různé přístupy ke starozákonní etice. Od přístupů, které zcela zavrhovali starozákonní přínos pro křesťanskou etiku (Markion) až po poněkud fundamentalistické pozice, které hájí celek Starého Zákona v jeho finální podobě jako normativní model pro naši společnost (theonomie). Většina přístupů se vyhýbá těmto extrémům. Ze současných pozic rozlišujeme pozice více "liberální"41, které nepřikládají Starému zákonu žádnou váhu až po více konzervativní, které se snaží obhájit použití Starého zákona pro současnou etickou diskusi. Z vybraných více konzervativních se autoři snaží vyzdvihnout význam "přirozeného zákona" (Barton, Rogerson) nebo užívají paradigmatický přístup (Jenzen), jdou cestou "narativní etiky" (Birch) nebo hledají přijatelná konzervativní východiska k interpretaci Starého Zákona a vidí Izrael jako zdroj naší současné etické diskuse, ať už hájí "kanonický" výklad (Kaiser) nebo vidí univerzální etické principy (Goldingay, Wright) za Starým Zákonem pro dnešní svět.

1Wright, 431
2Ibid
3Ibid
4Ibid
5Eichrodt, Walter, Effect of Piety on Conduct in Ibid, 417
6Hempel, Johannes, Ethos Alten Testaments
7Wright, 417
8Ibid, 418
9Javornický, 17
10Ibid, 419
11Ibid, 420
12Goldingay, Approaches, 55 in Ibid
13Wright, 420
14Ibid, 422
15Gill, Christian Ethics, 38
16Ibid
17Wright, 422
18Ibid
19Toward Old Testament Ethics, Kaiser
20Rogerson in Gill, 35
21Kaiser, 269
22Rogerson in Gill, 35
23Wright, 424
24Ibid
25Kaiser, Boží zaslíbený plán, 296-297 in Wright, 425
26Javornický, 10, srov. Wright 427 "Starý zákon nemůže sloužit jako preskriptivní nebo normativní pro křesťana, může pomoci tvarovat křesťanskou morální identitu a charakter... přesto zdůrazňuje, že je Bible morálním zdrojem pro křesťanovo etické rozhodování a etickou odpověď křesťanského společenství světu"
27Ibid
28Ibid
29Wright, 427
30Ibid
31"Authority is not a property inherent in the Bible itself... it is a recognition of the Christian communuty over the centuries of experience that the scripture is a source of empowerment for its moral life in the world...", Birch, Let Justice Roll Down, 34
32Gerhard Von Rad, Promised Land
33Javornický, 9
34Ibid
35Rogerson, The Old Testament and Christian Ethics, in Gill, 35
36Ibid, 36
37Ibid, srov. Wright 418-419, autor zařazuje Gottwalda jako marxistického badatele a je k němu zdá se velmi kritický: "One of the earliest figures in the contemporary upsurge of sociological study of the Old Testament is also one of the more controversial... he has been heavily criticised for its heavy dose of ideological theory... Any ethical authority, that the literary deposit of this historical phenomenon may have lies in the realm of hisorical precedent and contemporary challange, not in the spiritualizing idealism of claiming YHWH as our own God. Gottwald's sociological positivism and critical methodology have not gone unchallenged in the wider world of Old Testament scholarship, and they will certainly be unacceptable to those commited to any view of divine authority in Scripture." (a tento pohled jistě Wright zastává, tak nevím, do jaké míry je na něm závislý...)
38Wright, 419
39Rogerson in Gill, 36
40Ibid
41Ibid, 35

Christopher Wright - etický trojúhelník

15. března 2012 v 20:46 | Grizly |  Etika
Christopher Wright, etický trojúhelník
Jako základní paradigma bych chtěl připomenout Wrightův etický trojúhelník, který se skládá ze třech úhlů: teologického, sociálního a ekonomického úhlu. Jsou to zároveň tři pohledy na Starozákonní etiku. Tento trojúhelník popisuje ve svém díle Living as the People of God.1

3.4.1 Teologický úhel pohledu (23)
Ve Starém Zákoně je etika je fundamentálně teologická. To znamená, že všechny etické otázky jsou vztaženy k Bohu, k jeho charakteru, jeho vůli, jeho jednání a jeho záměru.2 Proto jako první úhel zvolil Wright teologický úhel. Ptá se, jaký má obraz Boží ve Starém Zákoně dopad na jeho učení?

3.4.1.1 Boží identita
Bůh Starého Zákona není nějaký obecný monotheistický Bůh, ale je to Bůh, kterého zná Izrael podle jména Hospodin (Lord, YHWH). Je to Bůh, mimo něhož jiný Bůh není. (Dt 4,35.39)3 Jeho činy dosvědčují, kdo skutečně je Bohem. "Byl to právě YHWH, kdo sám učinil tyto věci
pro Izrael. To, na čem záleželo byla identita a charakter Boha, který učinil tyto úžasné věci v Izraelských dějinách. Na tom velmi záleží, když se bavíme o Etice Starého Zákona, protože ta je založena na identitě tohoto Boha. Jak se chováme záleží na tom, koho nebo co uctíváme, v dějinách tak jako nyní. Pro Izrael etické chování bylo definováno identitou tohoto Boha, jejich Boha, YHWH, 'Hospodina, našeho Boha', Svatého Izraele."4

3.4.1.2 Boží jednání
"Bůh nejprve jedná a pak volá lidi k odpovědi. Bůh bere iniciativu milosti a vykupuje a pak teprve činí etický nárok ve světle této iniciativy. Etika se pak stává záležitostí odpovědi vděčnosti na osobní vztah, není slepou poslušností pravidlům nebo přizpůsobování se nadčasovým principům."5
Wright po té ukazuje, jak Boží jednání utváří jednání Izraele na příkladu Exodu a Sínaje (Ex 1-24). Ukazuje, jak paměť a předávání víry z generace na generaci působí na utváření etiky Izraele.6 V tomto bodě navazuje na Birche,7 o kterém jsem pojednal v předchozí části. Tedy pro Wrightovu etickou teorii Starého zákona je charakteristické, že etika je založena na lidské odpovědi vděčnosti na Boží jednání, na Boží milost a lidské jednání, naše etika není prostředkem k dosažení Božího schválení, přijetí nebo milosti.8 To Wright ukazuje na několika textech z Nového Zákona: "milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás" (J 15,12) a "milujeme, protože On nejprve miloval nás" (1 J 4,19).9 Tedy Wright věří v jednotu Starého a Nového Zákona a ukazuje, jak Boží milostivé jednání pokládá základ pro lidskou odpověď, tedy naše etické jednání a to je vidět v celé Bibli.10
Pokud jde o Boží identitu, chceme-li, definici Boha, pro Izrael se tato identita nacházela právě v tomto zakládajícím příběhu Izraelských dějin:
"Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení." (Ex 34,6-7)
Tedy Boží identita se zakládá na jeho činech, na jeho jednání.

3.4.1.3 Boží slova
Etika Starého Zákona je také založena v odpovědi Božího lidu na Boží slovo, tedy na tom, co Izrael přijal jako zjevení od Boha.11 Wright v této souvislosti připomíná text z Deuteronomia (Dt 4,32-40) ve kterém zdůrazňuje, že Bůh je Bohem zjeveným audio-vizuálně.12 Nejen že viděli oheň, ale také slyšeli Boží slovo z ohně (Dt 4,36). Wright dále rozebírá podrobněji co znamenalo Boží zjevení pro Izrael i na dalších textech ze Starého Zákona (Ž 147,19-20, Dt 30,11-14 a Ž 119).13 Říká, že přestože Starozákonní etika nestojí na slepé poslušnosti zjevených slov, tato dimenze zjeveného slova je pro takto založenou etiku velmi důležitá.14

3.4.1.4 Boží záměr
Wright se v této části zabývá Božím záměrem v dějinách Izraele. Protože víra Izraele a jeho etika je utvářena v dějinách, mají sekvence historických událostí morální význam.15 To je vidět na Deuteronomistické dějepravě (knihy Jozue, Soudců, Samuel a Královské). Izraelští dějepravci sbírají, vybírají a hodnotí s teologickým a etickým záměrem rozsáhlá období svých dějin.16 Vidíme zde pokus o výklad událostí několika století se zřetelem na směr a záměr Boží
ve smyslu kauzality.17

3.4.1.5 Boží cesta
Co tvarovalo odpověď Izraele? Co bylo kvalitou Izraelova jednání? V čem tedy spočívala jejich etika? Jak Wright zdůraznil v předchozím, odpověď je teologická: leží v Božím charakteru, v tom, co Bůh sám činí.18 Proto je poznání Boha tak podstatným tématem Starozákonní etiky. "To neznamená jen poznání toho, co Bůh učinil (příběh) nebo poznání toho, co řekl (učení), ale je to osobní poznání Boha jako žijící postavy, znát jeho hodnoty, záměry a priority, poznání toho, co mu dělá radost a co ho vede ke hněvu."19
Wright rozebírá potom dvě pasáže z Jeremijáše (Jer 9, 23-24 a Jer 22,15-16), ve kterých zdůrazňuje, že Izrael má napodobovat jednání Boží, tedy imitatio Dei.20 Ukazuje to i na jiných pasážích (např. Lev 19,2).21 A to je právě jádrem Starozákonní etiky. Co to ale znamená? Protože Bůh je jiný než jsme my. Oblíbená a shrnující Starozákonní metafora a také to, co vidí Wright jako velmi podstatné shrnutí Starozákonní etiky (napsal celou knihu s tímto názvem), je chození Božími cestami (walking in the ways of the Lord).22 "Tato Boží cesta je odlišná od cest jiných bohů, jiných národů, vlastní cesty, cesty hříšných."23 Je to klíčový výraz v Deuteronomistických dějinách (knihy Jozue až 2. Královská) a v Žalmech. To ukazuje na pasáži Dt 10,12-19, kde to autor shrnuje do pěti výrazů: mít bázeň, chodit, milovat, sloužit a poslouchat.24 A jaké jsou to cesty, po kterých Izrael chodil? To je opět ukázáno na Božím charakteru a žádá to od Izraele vděčnou odpověď lásky a pokory.25 A co konkrétně? Na to odpovídá text Deuteronimia: "Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek, ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat. Milujte tedy hosta, neboť jste byli hosty v egyptské zemi." (Dt 10,17-19). Tedy je to cesta etiky imitace, napodobování.26

3.4.1.6 Boží dobrota
Tedy etika Starého zákona je založena na odpovědi Božího lidu na Boží charakter a jednání. Ale není to jen odpověď národu, ale je to odpověď jednotlivce. Není to jen tak: protože Bůh je takový, musíš jednat stejně. Nebo protože to a to Bůh udělal pro tvůj národ, musíš proto jednat podle toho. Ale důraz je spíš na osobním vztahu. Tohle je to, co Bůh udělal osobně pro tebe, proto ve vděčnosti bys měl jednat stejně k druhým (např. Ž 119)27. Tedy "osobní zkušenost s Boží dobrotou motivuje jednotlivce k etickému jednání v odpovědi vděčnosti a lásky."28
Wright celý teologický úhel shrnuje do dvou bodů.29 Za prvé, důležitost prvního přikázání "Nebudeš mít jiné bohy mimo mne". Tedy jiný bůh by znamenal jinou etiku (např. etika boha Jezábel). Za druhé, zdůrazňuje důležitost odvozování etiky z celého Starého Zákona. Potřebujeme rozumět celému kontextu, příběhu, prorockým textům i mudroslovné literatuře, abychom pochopili principy, na základě nichž celá starozákonní etika funguje.30

3.4.2 Sociální úhel pohledu (48)
Bůh jedná v dějinách s lidmi. Bůh lidi stvořil a vstoupil do vztahu s nimi. Proto Starozákonní etika nemůže být záležitostí univerzálních, nadčasových, abstraktních principů, ale naopak tato etika vzniká v konkrétních dějinných, kulturních a společenských podmínkách lidu Izrael.31 Proto jako druhý úhel pohledu Wright zkoumá společenský úhel trojúhelníku.

3.4.2.1 Sociální dimenze vykoupení
Po pádu člověka a tragédie lidské volby upadlo lidstvo do vzpoury, neposlušnosti a hříchu. Bůh měl několik možností. Mohl lidstvo zničit a opustit celý projekt stvoření člověka. Starozákonní text nám ukazuje, že tuto možnost Bůh zvažoval (Gen 6,6-7). Místo toho se ale Bůh rozhodl lidstvo vykoupit a obnovit.32 Bůh vytvořil plán vykoupení v dějinách lidstva, který by zahrnul dokonce celý národ. Wright při této příležitosti připomíná a vykládá text o Babylónské věži (Gen 11).33
Společenský úhel nám říká, že se nesmíme zastavit u otázky: Co tento text říká mě? Musíme se nejprve ptát, co tento text znamenal pro etický život Izraele? Musíme se pak ptát, jaké důsledky tento text může mít pro celou lidskou společnost?34 V tomto bodě navazuje Wright na Bruegemanna.35 Ten zdůrazňuje, že je smluvní charakter starozákonní víry pro církev a svět, ve kterém žijeme (sociální úhel biblické etiky).

3.4.2.2 Jedinečnost Izraele
Wright ukazuje jedinečnost Izrale ve dvou bodech, jeho jedinečnou zkušenost a jeho společenskou odlišnost.36 Ukazuje, že "Izraelská společnost byla vědomě odlišná od okolních národů, zvláště Kenaanců, nejen nábožensky, ale odlišnosti byli v sociálním systému. Sociální úhel Izraele byl spojen nerozdělitelně s teologickým úhlem. Byli jinou společností, protože YHWH byl nepochybně jiným Bohem."37 Jinými slovy Izrael byl společností, kde 'chodit Božími cestami' znamenalo nestranit, nepřijímat úplatky, bránit sirotka a vdovu...38 Wright se zabývá také otázkou, zda to má nějaký smysl pro nás a zda to má dopad na dnešní etiku.39 Naší autoritou je to, co Písmo říká, ne jaký byl Izrael. Ale protože Starý Zákon je převážně o tom, jaký byl Izrael (to odráželo, jaký byl Bůh a naopak)40, nemůžeme ignorovat to, jaký byl Izrael. Nemůžeme odložit stranou sociální stránku Starého Zákona, ale naopak musíme ji brát vážně, "protože sociální realita Izraele byla integrální součástí toho, proč Bůh Izrael utvořil."41 Boží poselství vykoupení a obnovy lidstva nebylo jen audiální, slovní, ale také vizuální a dotknutelné. Izrael jako médium, byl součástí tohoto poselství.42

3.4.2.3 Izrael jako Boží paradigma
Autor otevírá palčivou otázku: dobře, to bylo tehdá, ale my žijeme teď. Co s tím?43 Máme několik možností. Tyto dvě následující jsou Wrightovi zavřenými dveřmi: Buď se pokusíme napodobovat společnost Izraele (viz odstavec theonomie a to, co autor nazývá jako sociálně-rekonstruktivistická agenda, kterou odmítá), tato možnost je nemožná a navíc "nebere v potaz jak Bůh bere vážně historii a kulturu ve smyslu zakódování etických požadavků do kultury Izraele specificky v jejich specifickém kontextu."44 Druhá ne-možnost je odmítnout Starý Zákon jako celek jako irelevantní (viz diskuze v přehledu bádání u historických přístupů, např. Markion a u současných, např. dispenzacionalismus). Pokud ale bereme vážně Ježíšovu autoritu a jeho potvrzení platnosti Starího Zákona (Mt 5,17-20) a Pavlovo potvrzení, že celé Písmo (Starý Zákon) je vhodné pro etickou orientaci a je napsané pro naše poučení (2. Tim 3,16-17, 1. Kor 10,11-13), není to pro nás volbou. Wright proto mluví o Izraeli, jeho společnosti a zákonu, jako o paradigmatu. "Paradigma je model nebo vzor, který umožní vysvětlit nebo kritizovat mnoho různých odlišných situací díky jednomu nebo více konceptům či hlavním principům. Takové paradigma může fungovat popisně nebo preskriptivně nebo kriticky."45 Wright potom vysvětluje jak souvisí paradigma se starozákonním kněžstvím Izraele, ukazuje na příkladech z gramatiky a ve vědě, co je paradigma a jak to souvisí se Starozákonní etikou.46 Potom ukazuje příběhy a události jako paradigmata a nakonec se dostává ke kapitole, ve které ukazuje vztah mezi paradigmaty a principy.47

3.4.2.4 Paradigma nebo principy?
Na různých příkladech ze Starého (Nátanovo podobenství Davidovi) i Nového Zákona (na Ježíšových podobenstvích a Pavlovských epištolách) Wright ukazuje, co myslí a co nemyslí principem a jak bychom měli k paradigmatickému modelu starozákonní etiky přistupovat co je naopak cesta.48
Wright nakonec shrnuje sociální úhel takto: Bůh se po pádu člověka nerozhodl zatratit celou planetu nebo nás vytrhnout někam pryč od katastrofy, ale místo toho povolal k bytí komunitu na této zemi a v této historii a skrze tuto komunitu, která byla odlišná od ostatních postupně přinést požehnání a vykoupení celému lidstvu.49 Už na začátku v Genesis se mluví o chození Boží cestou činěním spravedlnosti. Tato cesta byla potvrzována Božím jednáním v dějinách (např. Exodus). Tato komunita byla dále tvarována zákonem, který dostala na Sínaji, a dalšími tradicemi Izraelské víry skrze proroky, pisatele mudroslovné literatury, žalmisty, historiky a dalšími. Izrael byl od začátku zamýšlen jako paradigma nebo model pro okolní národy, výkladovou skříní pro ostatní, jak touží Bůh, aby společnost fungovala. Očekává se proto od nás, že myšlení, tvorba zákonů, sociálních struktur apod. u Izraele nám pomůže při našem uvažování a rozhodování v oblasti sociální etiky našeho světa.50

3.4.3 Ekonomický úhel
Zaslíbená země byla pro Izrael základním elementem ve vztahu s Bohem. Země byla pro Izrael základní teologickou a etickou otázkou. To je důležité pro Starozákonní etiku. Křesťanská etika se orientuje na osobě Krista, ne na místě, na svatém městě ani národu.51
Wright shrnuje tento úhel na konci kapitoly o ekonomickém úhlu takto:52
"Příběh spasení ve Starém Zákoně není duchovní, mythický nebo abstraktní. Stejně jako Bůh původně stvořil lidské bytosti k životu na zemi, tak od svého lidu Izrael (ten je prostředkem zaslíbení požehnání pro celé lidstvo) očekává, že bude mít vlastní zemi, ve které bude žít. Tato země má proto důležitou roli ve starozákonním příběhu. Vlastně příběh Starého Zákona je příbehem země, jejího zaslíbení, darování, zneužití, ztráty, obnovy a navrácení. Izrael měl dvě základní přesvědčení o této zemi: Země je Božím darem a země je Božím vlastnictvím. Na jednu stranu, je to dar od Boha pro ně, proto ji mají bezpečně v rukou, za předpokladu, že zůstanou ve smluvním vztahu s Bohem. Ale na druhé straně to je stále Boží země. Proto jsou morálně zodpovědni za způsob užití této země. Proto celá oblast Izraelského ekonomického života slouží jako měřítko jejich věrnosti smluvního vztahu s Bohem."53 To Wright nazývá ekonomickým úhlem tohoto přístupu ke Starozákonní etice.

1Wright, 11-99
2Wright, 24
3Ibid
4Ibid, 25
5Ibid
6Ibid, 26-28
7Birch, Moral agency, 27 in Ibid, 26
8Ibid, 28
9 Ibid, 29
10 Ibid, 29
11 Ibid
12 Ibid, 30
13 Ibid 31-32
14 Ibid, 32
15 Ibid, 33
16 Ibid
17 Ibid
18 Ibid, 36
19 Ibid
20 Ibid, 37
21 Ibid, 38
22 Ibid, 39
23 Ibid
24 Ibid, 40
25 Ibid
26 Ibid, 41
27 Ibid, 42
28 Ibid
29 Ibid, 46-47
30 Ibid, 47
31 Ibid, 48
32 Ibid
33 Ibid, 49
34 Ibid, 51
35 Bruegemann, Social readings, 50 a 53 in Ibid
36 Ibid 52-57
37 Ibid 57
38 Ibid, 61
39 Ibid
40 Ibid, 62
41 Ibid, 62
42 Ibid
43 Ibid
44 Ibid, 63
45 Ibid, 63-64
46 Ibid, 64-69
47 Ibid, 69-70
48 Ibid 70-73
49 Ibid, 74
50 Ibid
51 Ibid, 76
52 Ibid, 98
53 Ibid, 98-99

Vzkříšení Lazara

11. března 2012 v 8:07 | Grizly |  Kázání
Kázání Jan 11,1-44 Vzkříšení Lazara: O důvodu utrpení: O Boží slávě a neději v životě

Úvod
Milí přátelé, dnes začínáme novou sérii kázání s názvem Já jsem vzkříšení a život. Víte, kdo to řekl? (pauza) V jaké souvislosti? (pauza) Správně, byl to Ježíš. Řekl to Martě, než vzkřísil Lazara. O tom bude dnes řeč. Tato série navazuje na výklady z Janova evangelia, které jsme měli v květnu minulého roku. Začínáme tímto jedenáctou kapitolu a budeme v tom pokračovat za čtrnáct dnů. Než se pustíme do Božího slova, zeptám se vás: jaký byl podle vás největší zázrak, který se kdy stal? (pauza) No, myslím, že vzkříšení člověka není žádná legrace. (pauza) Když někdo umře a je jasně mrtvý, není normální, že zase pak žije. Někteří lidé se neustále snaží zázraky v Bibli odvysvětlovat. Můj "oblíbený" způsob popření je tento. Ježíš nekráčel po vodě. Lidé v jeho době jen neuměli plavat, vůbec nikdo v té době neplaval... a báli se vody, tak byli v šoku, když k nim připlaval... (pauza) Je neuvěřitelné, kolik času můžeme strávit tím, že se snažíme popřít zřejmé a nejjednodušší a nejlogičtější vysvětlení. V tomto případě je to zázrak. Nejjednodušší a nejlogičtější? Počkej, Petře, jak tohle můžeš říct? Je to vlastně velmi jednoduché. Pokud skutečně věříme v Boha, který je všemohoucí, není nic zvláštního, že dělá občas pro nás velmi zvláštní věci. Když stvořil přírodu a fyzikální zákony, není pro něho problém, aby zasáhl do přirozeného běhu věcí a učinil něco tak zásadního, jako je zmrtvýchvstání. Pokud to skutečně dokáže, otázkou je, proč to vlastně dělá? Nebylo by pro něho snazší člověka uzdravit? Odpovědět na modlitbu a nenechat ani člověka zemřít? Možná že ano... Když se už takto ptáme... proč vůbec všemohoucí Bůh, pokud je skutečně všemohoucí, nechává vůbec v našem životě tolik zla a utrpení... A to se netýká jen některých lidí, ale zdá se, že každý z nás zakouší za svůj život různá těžká období. Ať už je to nemoc, nedostatek, smrt... (pauza) Když je všemohoucí a k tomu dobrý, proč toto utrpení neodejme z našeho života? Nedokážu odpovědět jednou větou. Ale věřím, že příběh, který jsme četli a do kterého se teď podíváme, dokáže mezi řádky odpovědět na smysl toho všeho.Mimochodem, pokud by Bůh odejmul z našeho života všechno nepohodlí a těžké věci, nebylo by pak jednodušší v něho vůbec nevěřit? Pokud by například uzdravil nemocného člověka dříve, než by umřel, nepřipisovali bychom pak jeho uzdravení něčemu docela přirozenému? (pauza) Na tyto a další otázky věřím dokáže mezi řádky náš text z Jana 11. kapitoly odpovědět. Pokud si píšete nadpisy kázání, já to někdy dělám, toto kázání by se mohlo nazvat "o důvodu utrpení nebo chcete-li, o Boží slávě a naději v životě".
Kázání rozdělím do třech částí, Lazarova smrt, Ježíšova předpověď vzkříšení a Lazarovo zmrtvýchvstání.