Únor 2012

Misionální komunita

25. února 2012 v 21:47 | Grizly |  Úvahy a komentáře
Misionální komunita je rodina misionářů - služebníků, kteří činí následovníky, kteří činí následovníky Krista.

Rodina

Za prvé je misionální komunita skupina věřících, kteří žijí a zakoušejí život společně jako rodina. Vidí Boha jako jejich Otce díky jejich víře v osobu a dílo Ježíše Krista a nové znovuzrození v Duchu Svatém. To znamená, že mají a zakoušejí nadpřirozenou lásku Otce ke všemu - sdílejí svůj čas, zdroje, potřeby, zranění, úspěchy, peníze, atd. Znají sebe navzájem dobře. Tohle poznání zahrnuje znalost příběhů druhých a znamená to poznání silných a slabých stránek druhých pokud jde o víru v evangelium a jeho dopad v životě (Jan 1,11-13, Řím 12,10-16, Ef 5,1-2).

Misionáři

Boží rodina je vyslána jako je vyslán Syn Duchem, aby prohlašoval dobrou zprávu o království - evangelium - a naplnil Velké Poslání Ježíše (Mt 28,18-20). Misionální komunita je více než biblické studium nebo malá skupinka, která se stará o druhé věřící. Musionální komunita se skládá z Duche vedenými a Duchem naplněnými lidmi, kteří spolu radikálně mění své životy pro misi povolávání následovníků konkrétních lidí a v konkrétním místě, kde není svědectví evangelia. To znamená prakticky, že kalendář, zdroje a rozhodnutí jsou společně utvářeny za účelem společného oslovení lidí (Mt 3,16-4,1, J 20,21, Sk 1,8, 13,2).

Služebníci

Ježíš je Pánem a my jsme jeho služebníci. Misionální komunita slouží lidem kolem nás stejně jako my sloužíme našemu Pánu. Když to činíme, nabízíme příchuť toho, co znamená být pod vládou Ježíše Krista. Žít jako služebníci Krále, který sloužil druhým, ukazuje přitažlivé svědectví Ježíšova království a moci evangelia, které mění lidské životy. Misionální komunita slouží tak, že se lidé ptají, co je to evangelium? Žije takovým způsobem, že životy služebníků nemohou být vysvětleny jinak než evangeliem Království Ježíše (Mt 20,25-28, J 13,1-17, Fp 2,5-11, 1.Pt 2,16).
Následovníci
Všichni se učíme od Ježíše, který je naším rabínem a dal nám Ducha, aby nás naučil všechno, co je pravda o Ježíši a uschopnil nás žít Jeho přikázání. Ježíš nám přikázal činit učedníky, kteří věří evangeliu a mají novou identitu a jsou schopni poslouchat všechna jeho přikázání (Mt 28,19-20).
Misionální komunita je nejlepším prostředím ve kterém se může toto uskutečňovat.
Následovníci jsou povoláni a rozvíjí se:
  1. skrze sdílení života, který je průhledný a dostupný
  2. v komunitě, kde mohou žít evangelium společně
  3. v misi, ve které se učí jak předávat evangelium života a činit následovníky
Jeff Vanderstelt je pastorem v Soma Communities, součástí církve Acts 29 v Tacoma, WA. Mentoruje a cvičí zakladatele církví, slouží ve vedení sítě Acts 29 a vede vizi a vyučování v hnutí the Soma movement.

Nový blog Prosek9

25. února 2012 v 21:00 | Grizly |  Úvahy a komentáře

Od dubna 2012 začínáme novou misijní práci na Proseku, a tak jsem se rozhodl uvést v život nový blog nové vznikající, anglicky "emerging" misional community na Proseku v Praze 9. Zatím jsme maličcí, jsme jen malá skupinka křesťanů, ale máme velké srdce a velkou vizi od Boha. Toužíme po tom, aby jednou vznikla na Proseku evangelikální církev, společenství křesťanů, kteří budou svědectvím o živém Bohu dnešním lidem v okolí Severního Města, Proseku, Letňanech a dalších sídlištích.

Těším se na to, co bude Bůh dělat a jak uvedeme naší vizi v realitu.


Křestní kázání

24. února 2012 v 14:16 | Grizly |  Kázání
Křestní kázání v CB Šeberově, 19.2.2012, CB Skalka, Petr Šedý


Úvod - proč křest?
Dnes je slavný den. Tři naši přátelé budou potopeni pod vodu. Je to voda s příjemnou teplotou a nehrozí jim utopení. Tím jsem si jistý. Po vynoření dostanou ručník a odejdou se převléct. Zazpíváme a můžeme jim popřát osobně. Co ale předcházelo jejich rozhodnutí? A proč se rozhodli dát se pokřtít? Věřím, že každý z nich má svůj vlastní příběh. Věřím, že nejenom slova, ale především Boží láska, Boží moc i Boží blízkost vedly Petra, Standu a Františka k rozhodnutí jít do sebe, potom k Bohu a následně do vody. Tomu jistě předcházela mnohá jiná setkání s Bohem. Věřím, že to byly i konkrétní lidé, kteří naše milé bratry připravili pro tuto chvíli. Za sebe můžu říct, že všichni tři prošli přípravu na křest, ve které ukázali, že rozumí tomu, co se s nimi za chvíli stane. Všichni mají konkrétní důvody, proč chtějí do vody a za Bohem jít. Jedním důvodem je jejich víra, že to, co se za chvíli stane je naplněním Božího příkazu v Božím slově - Bibli. To by samo o sobě mohlo stačit. Ale jak jsme od nich slyšeli osobně a ještě uslyšíme za chvíli, mají i další důvody. Především je to význam křtu samotného. Křest je konec starého života bez Boha a počátek nového života s Bohem. Křest symbolicky vyjadřuje smrt starého člověka a konec lidské sobecké touhy po sebeprosazení a sebelásce. Tedy je to pohřeb starého hříšného člověka. Zároveň je to narození nového člověka, který je vírou spojený s Ježíšem Kristem, Božím Synem a tím i s Bohem samotným. Je jasné, že všichni tři budou i nadále selhávat a do své skutečné smrti se žitého hříchu nezbaví. Hřích je jako exkrement na podrážce, kterého se těžko zbavuje a hodně smrdí. Víme, kolik je kolem nás špíny a že do ní dobrovolně a mnohem často nevědomě vstupujeme!Jen Kristův kříž a voda křtu mohou tuto nechutnou špínu umýt. Ale zároveň platí, že všichni tři budou na cestě za Kristem duchovně růst a sílit a pokud na cestě vytrvají, budou stále více a více jako Kristus. Apoštol Pavel říká v Bibli, že František, Standa i Petr budou růst v lásce, radosti, pokoji, trpělivosti, laskavosti, dobrotě, věrnosti, mírnosti a sebeovládání. A to samozřejmě není vše. Důležité je, že Bůh bude s nimi a v novém životě je stále povede.
Proto bych vám milý Petře, Stando i Františku chtěl popřát, abyste prožívali ve svých životech Boží lásku, věrnost a blízkost a abyste se v novém životě s Kristem radovali.


Povolání celníka

12. února 2012 v 13:58 | Grizly |  Kázání
Kázání o následování: Povolání Leviho, Lk 5,27-32

Ježíš Boží i lidský Syn
Jako křesťané vnímáme Ježíše jako Boha. A to je dobře. Je opravdu Boží Syn. Na co ale často zapomínáme je, že je také lidským synem.
Proč je to důležité?
To, jakou představu máme o Kristu formuje také to, kým se v Kristu stáváme a kdo pak jsme. Ovlivňuje to naše vnímání a cítění a prožívání víry. Když Ježíše vnímáme jen jako Boha, máme tendenci se stávat nadlidskými. Buďte svatí, jako já jsem svatý. Tedy když chápeme vzor, který napodobujeme jako Boha, chceme se stát podvědomě bohy. Chceme se stát dokonalými. Ale je zřejmé, že to nejde. Proto si např. nepřipouštíme negativní emoce a pak je v sobě ukládáme a máme zaděláno na problém v podobě depresí nebo jiných psychických poruch. Nebo se snažíme přetvařovat, nasazujeme si masku a pak vypadáme nelidsky. To ale přitom po nás nikdo nežádá, alespoň Bůh to nežádá. Naopak, je skvělé, když můžeme být sami sebou a na nic si nehrát. Nebo když si např. myslíme, že Ježíš skutečně neprožíval pokušení nebo že nemohl selhat, máme dojem, že příběh evangelia vlastně není o nás. Ježíš - Boží Syn se pro nás stává potom příliš dalekým a je příliš dokonalý, než aby byl pro nás. Vidíme Ježíše jako dokonalého supermana a nevidíme jeho lidskou tvář, tvář bolesti, ale také radosti. Tvář smíchu jako i pláče, tvář dítěte jako i muže, který umírá v agónii smrti. Když naopak vidíme Ježíšovu lidskou odvahu a temperament, je to pro nás velkou osobní inspirací a mám pak pocit, že je křesťanská víra o něco bližší a žitelnější. Není pro nás takovým břemenem nebo dokonce pózou, ale víra je pro nás opravdovou a Ježíšova láska skutečným prožitkem. Tato série kázání s názvem Ježíš s lidskou tváří má mj. za cíl lépe zvýraznit Ježíše jako člověka. Kdo vlastně Ježíš byl? Co dělal? Co jako člověk cítil? Přál bych si, abychom lépe poznali tohoto zvláštního muže, který měl s lidmi tolik soucitu a lásky. Přál bych si, abychom vnímali kromě Boha také Ježíšovu lidskost. Když se člověk stává křesťanem, znamená to právě to, že se stává skutečně celým člověkem. Být křesťanem znamená dozrávat a dorůstat do pravého lidství, měřeného Kristovou plností. A proto bych se s vámi rád vypravil na dobrodružnou cestu do Lukášova evangelia. Příběh, nad kterým budeme společně přemýšlet je zapsán v páté kapitole u Lukáše. Nazývá se povolání Léviho nebo chcete-li Povolání Matouše za Ježíšova učedníka.


Čtvrteční zamyšlení

9. února 2012 v 3:44 | citace portal.cb |  Úvahy a komentáře
Oslovilo mě zamyšlení z http://portal.cb.cz/denni-zamysleni
Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo. Iz 58,10
Dejte jim tedy důkaz své lásky. 2K 8,24 Žil
Nejednou umíme mluvit o lásce nádherně a přesvědčivě, ale když ji máme dokázat, dělá nám to velké potíže. "Proč to mám být právě já? Ať to udělá někdo jiný." Tak to bylo i v podobenství Pána Ježíše o milosrdném Samaritánovi. Ale o lásce nestačí jen mluvit, je potřebné ji i dokázat. Dnes k tomu budeš mít spoustu příležitostí. Nepromarni je! Pán Ježíš říká, že největší přikázání je milovat Boha a bližního a také říká: "Miluj svého bližního jako sám sebe" (Mt 22,39). Ne méně. Jiný překlad Iz 58,10 zní: "Když poskytneš hladovému, po čem sám toužíš (tedy ne to, co už sám nechceš či nepotřebuješ) a nasytíš ztrápeného, potom zazáří tvoje světlo v temnotě." Což k tomu nevyzývá Pán Ježíš? "Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky" (Mt 5,16). Nechť jsme dnes svému okolí tím, čím máme být: Světlem, a ne tmou. Projevme svou lásku těm, co ji skutečně potřebují.