Leden 2012

David a Batšeba II

22. ledna 2012 v 0:13 | Grizly |  Kázání

1 Hospodin poslal k Davidovi Nátana.
Ten k němu přišel
a řekl mu:
"V jednom městě byli dva muži,
jeden boháč
a druhý chudák.
2 Boháč měl velmi mnoho bravu a skotu.
3 Chudák neměl nic než jednu malou ovečku,
kterou si koupil.
Živil ji,
rostla u něho spolu s jeho syny,
jedla z jeho skývy chleba
a pila z jeho poháru,
spávala v jeho klíně
a on ji měl jako dceru.
4 Tu přišel k bohatému muži návštěvník.
Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého bravu či skotu,
aby jej připravil poutníkovi,
který k němu přišel.
Vzal tedy ovečku toho chudého muže
a připravil ji muži,
který k němu přišel."

Prorok Nátan dobře zaháčkoval Davida na dojemný příběh. Nátan správně odhadl Davida, že jej chytí na jeho dobře známý smysl pro spravedlnost. Je až s podivem, že náboženský pokrytec David reaguje tak tvrdě. To nás učí, abychom si dávali pozor, než někoho začneme soudit, protože stejný soud může dopadnout na nás. Nikdy nevíte, kdy máte tak říkajíc máslo na hlavě. A to David rozhodně měl. Neuvědomil si, že jeho hřích nebyl utajen a že Bůh všechno ví. Bůh je vševědoucí a ví o všem, co děláme, ať už to děláme v soukromí, ať už zakryjeme naše zlé skutky do lži či přetvářky nebo zničíme všechny důkazy. Příběh nás učí, že se před Bohem nikde neschováme a že jediná cesta je svůj hřích před Bohem přiznat a nechat si jej odpustit skrze kříž Pána Ježíše.

5 David vzplanul proti tomu muži náramným hněvem.
Řekl Nátanovi:
"Jakože živ je Hospodin,
muž, který tohle spáchal, je synem smrti!
6 A tu ovečku nahradí čtyřnásobně zato,
že něco takového spáchal
a neměl soucitu."
7 Nátan Davidovi odvětil:
"Ten muž jsi ty!

Musela to být pro Davida tvrdá rána. Bum do nosu. Dostal pěknou tečku, jak se říká moderním jazykem. Soudní podobenství se obrátilo proti Davidovi a ze spravedlivého krále se stává ten, kdo nemá soucitu. Stává se z něho lhář, vrah a cizoložník. Je zajímavé, že celou odpovědnost nese David. O Batšebě se tu nic nedozvídáme. Ta je v tuto chvíli z obliga.

Toto praví Hospodin, Bůh Izraele:
Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem
a já jsem tě vytrhl ze Saulových rukou.
8 Dal jsem ti dům tvého pána
a do tvé náruče ženy tvého pána,
dal jsem ti dům Izraelův i Judův,
a kdyby ti to bylo málo,
přidal bych ti mnohem víc.

Bůh skrze proroka Nátana dává na srozuměnou Davidovi, kdo je Bůh a kdo je David. Připomíná Davidovi, díky komu je David králem. Díky Bohu. Připomíná mu, jaká byla léta Davidova utíkání před Saulem a jak byl v této době Bůh věrný Davidovi. Kdybychom si uvědomili, kolik dobrého Bůh každodenně dělá a kolik dobrého činí dokonce pro nás, myslím, že bychom změnili úplně perspektivu. Jinými slovy Nátan Davidovi připomíná, že Bůh je dobrý a že byl dobrý právě k Davidovi.
Nyní slyšíme odhalení hříchu a jasné pojmenování toho, co se stalo.

9 Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem
a dopustil ses toho,
co je v jeho očích zlé?
Chetejce Urijáše jsi zabil mečem
a jeho ženu sis vzal za manželku,
zavraždils ho mečem Amónovců.
10 Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu,
protože jsi mnou pohrdl
a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu,
aby ti byla manželkou.

Vidíme jasně, co se stalo. Není tu prostor pro diskusi či nějaké vyjednávání. Když mluví Bůh, nemluví zmateně či nejasně. Pokud nás obviňuje Duch Svatý ze hříchu, budeme vědět, co jsme udělali a že je to špatné. Naopak, pokud máme jen nějaký vágní pocit viny a nevíme co konkrétně je zlé, může to svědčit o obviňování od zlého. Příběh nám pravdivě říká jeden důležitý princip. Kdykoliv hřešíme, hřešíme proti Bohu. Pokud hřešíme proti bližnímu, hřešíme zároveň proti Bohu. David pohrdl Božím slovem, bral Boží slovo nadarmo a tím znevážil Boží majestát a Boží slávu. První věc, když zhřešíme, je, že máme svůj hřích doznat Bohu, protože proti tomu v první řadě vždy hřešíme. To je možné jen díky Ježíši Kristu, který zaplatil za všechny naše hříchy a díky Kristu je nám odpuštěno.

11 Toto praví Hospodin:
Hle, já způsobím,
aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu.
Před tvýma očima vezmu tvé ženy
a dám je tomu,
kdo je ti blízký;
ten bude s tvými ženami spát za bílého dne.
12 A ačkoli tys to spáchal tajně,
já tuto věc učiním před celým Izraelem,
a to za dne."

A nyní nastává soud. Na příběhu o Davidově rodině si můžeme uvědomit, co to znamená dědičné prokletí hříchu. Nejen že se rodíme do dědičného hříchu Adama a Evy. To je z Bible zřejmé. Písmo říká, že skrze jedno člověka - totiž Adama - vstoupil do světa hřích. Ale je zřejmé, že naše hříchy se přenáší do 3. až čtvrté generace našich následovníků. Podívejte se do desatera. Trestám vinu otců na synech až do 3. pokolení. Je to dobře vidět na případu Davida. Když zhřešil a narodilo se dítě, zemřelo, to uvidíme za chvíli. Bůh nežehná hříchu a nemůže hřích tolerovat. Příběh mluví pro nás až neskutečně tvrdě. Dítě narozené ze hříchu muselo zemřít. Za chvíli si vysvětlíme, co to může symbolizovat. Zároveň Amnón podvedl a znásilnil Támar, svou sestru, Davidovu dceru. Tedy lež a lstivost Davida ovlivnila jeho děti. Vražda se rozšířila hned několikrát. Abšalóm, syn Davida zabil svého bratra, myslel si, že pomstil svou sestru Támar. Stejně jako David, vzal právo a moc do svých rukou. To se projevilo i na jeho vzpouře proti vlastnímu otci. Nebýt Boží ochrany, David by nepřežil. Kdo mečem zabíjí, sám je nakonec zabit. Abšalóm zemřel mečem Davidova vojevůdce Joába. Joáb nakonec také zemřel násilnou smrtí.
Nakonec i další syn Adonijáš zemřel rukou svého bratra Šalomouna. Tedy Davidův hřích přešel hned na několik jeho potomků. Neměli bychom brát tento princip na lehkou váhu a měli bychom své hříchy Bohu vyznat a přijmout Boží odpuštění v Kristově kříži, jinak se tohoto prokletí nezbavíme. Bude stále přítomné v našich životech i v životech našich potomků. Musíme si uvědomovat, jak nás věci z životů našich rodičů ovlivnili a pokud hříchy naši rodiče nevyznávají, musíme je vyznávat zástupně a zlomit pouto hříchu mezi generacemi. To platí i na velmi bazálních věcech jako je závislost na alkoholu, různé sexuální deviace apod. Tento princip je velmi silný a důležitý a rozhodně o něm můžeme mluvit později, pokud vás to zajímá a týká se vás to.



13 David Nátanovi řekl:
"Zhřešil jsem proti Hospodinu."
Nátan Davidovi pravil:
"Týž Hospodin hřích s tebe sňal.
Nezemřeš.
14 Poněvadž jsi však touto věcí zavinil,
aby nepřátelé Hospodina znevažovali,
syn, který se ti narodí, musí zemřít."

Zde je jedna dobrá a jedna špatná zpráva. Jak říká Písmo, pokud své hříchy vyznáme, Bůh je tak věrný a spravedlivý a naše hříchy nám odpouští. Na druhou stranu hřích plodí hřích a společenské následky se zpět vzít nedají. Když někomu ublížíte fyzicky, můžou vás zavřít. Když někoho zabijete, je to natolik vážné, že spravedlnosti musí být učiněno zadost. Pokud někomu ukradnete peníze, peníze musíte vrátit, i když je vám odpuštěno od Boha.

15 Nátan pak odešel do svého domu.
I zasáhl Hospodin dítě,
které Davidovi porodila Urijášova žena,
takže těžce onemocnělo.

16 David kvůli chlapci hledal Boha
a tvrdě se postil,
pak šel domů
a ležel přes noc na zemi.

17 Starší jeho domu k němu přistoupili,
aby ho zvedli ze země,
on však nechtěl,
ba ani s nimi chléb nepojedl.
18 Sedmého dne dítě zemřelo.

Zde se dostáváme k velmi náročnému místu ohledně smrti dítěte. Vím, že je to velmi náročné, zvláště pokud jste maminky či rodičové, bude to na vás nejspíše působit velmi emotivně. Mám ale naději, že se toto místo Písma dá vidět ve světle Boží milosti: Uvědomme si, že Bůh posílá svého vlastního syna na smrt za nás. Příběh nám dopředu ukazuje k Ježíšově oběti na kříži. Je pro nás úžasným zaslíbením. Slibem, že naše hříchy nám jsou odpuštěny. Toto dítě je smírčí obětí za Davidův hřích. Ježíš je smírčí obětí za naše hříchy. Dal sám sebe, spravedlivého za nespravedlivé (1 Pt 3,18), aby nás přivedl k Bohu. Jednoho za mnohé, aby nás vykoupil (Mk 10,45). Nakonec tato oběť, jakkoliv se nám to bude zdát těžké přijmout či tomu věřit, je vyjádřením dokonalé Boží lásky, která sama sebe dala, abychom my mohli žít. Je pravda, že Ježíš zemřel dobrovolně. Batšebino a Davidovo dítě volbu nemělo, v tom je obraz nedokonalý a ukazuje na důsledek lidského hříchu a Boží soud. Ale jak se dovídáme v Bibli častěji, Bůh dokonce ve svém soudu nad hříchem zjevuje kromě své spravedlnosti i své milosrdenství a lásku. Ta spočívá v tom, že David může dál žít a nemusí zemřít, jak by sám sobě podle své odpovědi přál. Tedy Boží soud je milosrdnější a spravedlivější než ty naše soudy. Nestavme se proto rychle na místo soudců a místo toho nechme soudit Boha a raději přijměme odpuštění našich hříchů.

Davidovi služebníci se mu báli oznámit,
že dítě zemřelo.
Říkali:
"Když dítě bylo ještě naživu,
domlouvali jsme mu,
ale neuposlechl nás.
Jak bychom mu teď mohli říci:
»Dítě zemřelo«?
Provedl by něco zlého."

19 Když David viděl,
že si jeho služebníci šeptají,
porozuměl,
že dítě zemřelo.
David se tedy svých služebníků zeptal:
"Dítě zemřelo?"
Odvětili:
"Zemřelo."
20 A David vstal ze země,
umyl se,
pomazal se,
převlékl si oděv,
vešel do Hospodinova domu
a klaněl se.

David se snažil svým postem a lítostí změnit Boží názor, ale je zřejmé, že se mu to nepodařilo. Bůh s námi nebude smlouvat o následcích našeho hříchu. Ty jsou dané a jsou rozsáhlé. V tom spočívá velké nebezpečí hříchu. Často z hlouposti a lehkomyslnosti uděláme to, co je zlé a to se potom otočí proti nám. Musíme se proto učit být dospělí a chápat následky našich rozhodnutí. Nejlépe je se hříchu vyhnout a nehřešit. Povzbudivé je, protože jsme slabí, Bůh nám pro Krista naše hříchy odpustil a když zhřešíme, vydáme hřích Bohu a toužíme upřímně po změně, Bůh nám dá nový začátek a také sílu znovu vstát a pokračovat v cestě za ním.

Pak vstoupil do svého domu
a požádal,
aby mu předložili chléb,
a jedl.

21 Jeho služebníci mu pravili:
"Jak můžeš takto jednat?
Dokud dítě bylo naživu,
postil ses a plakal.
Jakmile dítě zemřelo,
vstaneš a jíš chléb."
22 Odvětil:
"Dokud dítě ještě žilo,
postil jsem se
a plakal,
neboť jsem si říkal:
Kdoví, zda se Hospodin nade mnou neslituje
a zda dítě nezůstane naživu.
23 Teď zemřelo.
Proč bych se měl postit?
Což je mohu ještě přivést zpět?
Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí."

24 Pak David potěšil svou ženu Bat-šebu,
vešel k ní a spal s ní.
I porodila syna
a on mu dal jméno Šalomoun.
Toho si Hospodin zamiloval
25 a ohlásil skrze proroka Nátana,
že ho mají pojmenovat Jedidjáš
(to je Hospodinův miláček)
kvůli Hospodinu.

Služebníci vůbec nepochopili Davidovo jednání. David ale jednal v tuto chvíli již spravedlivě. Jeho oči již nejsou zalepené šupinami a prozřel. Věděl dobře, že jeho hřích je usmířen a že pro Boží milosrdenství, Boží lásku a jeho víru v něj může zase být s Bohem. To je významné, přátelé, pro nás. Neupadejme do letargie a mučivých pocitů sebelítosti. Pojmenujme skutečnost, litujme svých hříchů před Bohem, vydejme hříchy Kristu a to nejdůležitější - přijměme odpuštění. Pak již nezáleží na nás, proto neváhejme a přistupme do Boží blízkosti a nechme se obejmout a pohladit Boží láskou v Ježíši a potěšit jeho blízkostí, naplnit jeho Duchem a radostí z odpuštění.
I když nám to může připadat divné, pozitivní na příběhu je naděje do budoucnosti. I když první dítě zemřelo, narodilo se druhé. První dítě symbolizuje smrt našeho hříchu a naší staré přirozenosti. Druhé dítě naopak symbolizuje naše narození a povstání k novému začátku do nového života. Druhé dítě symbolizuje naději do budoucna, že hřích a smrt nemá konečného vítězství, ale láska nakonec zvítězí. Jak jsme již řekli, dát se vést sobectvím a hříšnými sklony znamená smrt, ale dát se vést Duchem Božím znamená život a pokoj.

26 Jóab bojoval proti Rabě Amónovců;
dobýval královské město.

27 I poslal Jóab posly k Davidovi s hlášením:
"Bojoval jsem proti Rabě
a dobyl jsem Město vod.
28 Nyní tedy seber zbytek lidu
a polož se proti tomu městu
a dobuď je,
abych nedobyl to město já,
aby nad ním nebylo provoláváno mé jméno."
29 David sebral všechen lid,
táhl do Raby,
bojoval proti ní
a dobyl ji.

30 Sňal z hlavy jejich Krále korunu,
jejíž zlato s drahokamem vážilo talent.
Bývala pak na hlavě Davidově.

Příběh tedy končí velmi pozitivně. Joáb umožní Davidovi dobít Rabu, město Amónců. David se konečně ujme svého úkolu krále, který pro svou duchovní lenost prve odmítl. Tato duchovní lenost Davida uvedla do hříchu. Ten způsobí v jeho životě, v životě jeho rodiny i životě jeho království obrovské problémy. Na první pohled se může zdát, že na tom David jen vydělal, je bohatší než předtím, má novou ženu a nástupce trůnu, lid se nic nedozvěděl... z lidského hlediska je vše v pořádku... Výsledek jeho počínání je ale dvojznačný: Bůh je svým slibům věrný a spravedlivý - v pravý čas odplatí, to je jisté. Davidův osobní vztah s Bohem je zachráněn a to je nejdůležitější. Nemůžeme jednoduše smít následky našich hříchů, ale překážku ve vztahu s Bohem můžeme odstranit. Vydejme náš hřích Bohu.
Připomeňme si nakonec Boží slovo: Dát se vést hříšnými touhami a sobectvím znamená smrt, ale dát se vést Duchem Božím znamená život a pokoj. O to v našich životech usilujme. Amen.

David a Batšeba

22. ledna 2012 v 0:05 | Grizly |  Kázání

David a Batšeba, 2. Samuel 11-12, kázání na Skalce, 22.1.2012

V naší sérii o Davidovi se posouváme do fáze, kdy se David stal králem. Připomeňme si, že velmi důležitým rysem Davidova života byla závislost na Hospodinu. David ve všem, co dělal důvěřoval Bohu. Nešlo mu o zalíbení se lidem, ale chtěl se líbit Bohu.
V Bibli David představuje velmi pozitivní příklad pro nás. Do značné míry mluvíme také o tom, že David je prototypem Krista. Je to spravedlivý král, který vládne ve prospěch druhých a je pokorným a dobrým králem. Vlastně nejlepším králem všech dob. Proto je velmi překvapivý dnešní příběh, který ukazuje na surovou realističnost Božího slova. Boží slovo nemluví o nějakých nevýstižných ideálech hrdinů, ale surově popisuje lidskou bídu a hřích. Boží slovo je pro nás neustálým zrcadlem toho, jací jsme. Bůh nám ve svém slově ukazuje pravdu o člověku a o Něm samotném. Člověk je až překvapivě hříšný a Bůh je až neuvěřitelně svatý, dobrý a laskavý. Pokud Bibli čteme poctivě, neustále si musíme uvědomovat, že jsme naprosto závislí na Bohu a to výhradně skrze Ježíše Krista. Protože je Bible tak sžíravě a brutálně realistická, ukazuje i pravdivě příběh o Davidově selhání. Ukazuje nám příběh o králi, který se stal příliš sebejistý a duchovně líný. Jeho úspěch je dán výhradně a pouze důvěrou v Boží milost, Boží moc a slávu. Bible nám tedy ukazuje na důležitost našeho spoléhání se na Boha a jeho lásku k nám, protože spravedlností v našich očích Boží vůli neprosadíme.
David se ale za ta léta vládnutí stal velmi zkušeným a sebejistým. Už se mu nechtělo riskovat vlastní život v boji. Místo aby duchovně zápasil za svůj lid a bojoval v Božím jménu, nechal za sebe bojovat druhé. Lidé jako byl Jóab a Urijáš nasadili za Davida život a on zatím duchovně zahálel a to jej vedlo k největší hanbě a pádu jeho života. Tento pád byl pádem pyšného Davida krále, který přestal důvěřovat v Boha a místo toho sázel na svou diplomacii a moc vlastního úřadu. Příběh nám ukazuje, co se stane s námi, když se staneme duchovně línými a pyšnými a opustíme Boha v našem každodenním zápase a hledání. Davidovo selhání vedlo k vraždě jeho přítele a věrného bojovníka a k vraždě v jeho vlastní rodině. Následkem Davidova hříchu, kterým bylo cizoložství, zahynulo i jeho vlastní dítě s Batšebou. Příběh nám tragicky ukazuje, že mzdou hříchu je skutečně smrt. Ukazuje nám, že následování vlastních hříšných tužeb nevede k životu, ale ke smrti. Musíme si tváří v tvář našemu příběhu naopak uvědomit, že následování Krista a víra v Něj vede k životu, lásce a pokoji. Jak říká apoštol Pavel, dát se vést sobectvím znamená smrt, ale dát se vést Duchem je život a pokoj. (Řím 8,6).



David a Jonatan

14. ledna 2012 v 19:00 | Grizly |  Kázání
Kázání na Skalce David a Jónatan (Hospodin dal, 1.Samuel 20), 15.1.2012

Hospodin dal přátelství,
odvážnou ženu, Izraeli krále a Davidovi pokoj
Nacházíme se v druhé části našeho seriálu o Davidovi. Minulý týden mluvil Jirka o poražení Golijáše. Zjistili jsme, že Bůh může jednat úplně jinak, než bychom očekávali. Místo, aby si použil k vítězství nad nepřítelem zkušeného velitele, použil si Davida, mladíčka, který pásl ovce. Proč? Protože David věřil Bohu a byl rozčílen když viděl Golijáše urážet jméno Boží. Toužil po tom, aby jméno Boží bylo vyvýšeno a Bůh byl oslaven, ne člověk. Od doby, kdy David porazil Golijáše uplynul nějaký čas a David se dostal do významného postavení v Izraelské armádě. Byl významným vojevůdcem. Saul, izraelský král, byl nemocný. Bible říká, že od něj Bůh odňal Ducha Božího. Jediný způsob, jakým Bůh komunikoval se Saulem byl, že si používal Davida k dosažení vítězství nad úhlavním nepřítelem Izraele. Tím byli Pelištejci. David také Saule léčil hrou na hudební nástroj. Čím více si ale Bůh používal Davida, tím více Saul Davida nenáviděl. Saul se pokusil Davida zabít, ale neuspěl. David bude nucen před Saulem utíkat. Saul bude Davida pronásledovat a usilovat o jeho život. Co je ale zajímavé? David v tom všem zůstane Bohu věrný. David si uvědomuje, že Saul je Bohem vyvoleným králem a dokud sám Bůh nerozhodne jinak, Saul stále je Izraelským králem. A tak nebude brát spravedlnost do vlastních rukou a nepodnikne nic, čím by Saule ohrozil. Ani na životě ani na jeho postavení velitele armády a krále.
Dnes se budeme zabývat přátelstvím Davida a Jónatana. Jónatan je poměrně časté jméno v Bibli, vyskytuje se dohromady 17x, ale dnes Jónatanem myslíme syna Saule. Dokážete si jistě představit, že to muselo v Saulově rodině působit problémy. Otec nenávidí Davida, David pro Saule v jeho očích představuje ohrožení. Má paranoidní představy, že David usiluje o jeho život a že mu chce ukrást království. Jónatan byl spravedlivý člověk. Už dříve se dozvídáme, že porazil Pelištejce navzdory silné přesile. Dosáhl vítězství ze stejného důvodu proč David porazil Pelištejce. Jónatan i David důvěřovali Bohu. Důvěřovali Bohu, že si je může použít k záchraně Izraele. Oba usilovali o to, aby Bůh a jeho jméno bylo vyvýšeno a oslaveno. Nešlo jim o pozici ani o status ani o to, aby byli za každou cenu králem. Okolnosti ale ukazovali jiným směrem. Podle Boží vůle byl David vyvolen a pomazán dalším králem nad Izraelem. A Jónatan to jistě věděl. Podle lidského soudu ale měl být dalším králem Jónatan. Vždyť on byl synem a nástupcem Saule.
Saule nezajímala Boží vůle ani oslavení Boha, ale usiloval o prosazení vlastního záměru. Saul byl lidským králem každým coulem. Byl velmi schopný generál, ale pokud šlo o víru v Boha, Bůh pro něho byl politickým nástrojem a snažil se Boha manipulovat tak, jak se mu to hodilo. Zatímco David i Jónatan byli skutečně srdcem u Boha a šlo jim o Boží vůli.
Zajímavý je význam Jónatanova jména. Ve starých kulturách jméno člověka neslo životní směr a jeho smysl v Božím plánu. Jónatan znamená "Hospodin dal". To bude vodítkem tohoto kázání. Nesmíme ale etymologii jmen příliš přeceňovat, tak se budeme zabývat příběhem v Božím slově jako takovým, ale výraz "Hospodin dal" bude pro nás takovou pomůckou a pokud si děláte poznámky, můžete si tak nadepsat toto kázání. Hospodin dal.