Srpen 2011

Největší přikázání, Mk 12

27. srpna 2011 v 17:56 | Grizly |  Kázání
Úvod
Milí Kristovi přátelé. Dnes budeme mluvit o lásce. Nejprve se ale přesvědčíme, že už starý zákon o lásce jasně mluví. Kdo můžete, otevřete si 3. Mojžíšovu (Lv 19,18). Přečtěte to někdo nahlas. Je překvapivé, že pokyn k lásce k bližnímu je uprostřed nejnáročnější části starého zákona. Tato část se někdy podobá soupisu různých pravidel, ale to nejdůležitější z nich je láska. Láska k bližnímu. Teď se podíváme dál. Najděte si 5. Mojžíšovu (Dt 6,4-5). Přečtěte to někdo nahlas. Co mají tyto dva texty společného? Víra a láska. Je možné věřit bez lásky? Nebo je možné milovat bez víry? (Pauza). Mnoho lidí si myslí, že víra a láska spolu nijak nesouvisí. Každý přece dokáže milovat. Na to nemusím v Boha věřit. Ale je to skutečně láska? Druhý text v 5. Mojžíšově mluví o předpokladu lásky k Bohu. A tím je víra v něj. Jak je totiž možné milovat Boha a přitom v něj nevěřit? Je ale také možné věřit a nemilovat? Bible na tuto otázku odpovídá. I Satan, ten zlý, věří v Boha, ale to neznamená, že ho miluje. Naopak. Je to jeho nepřítel. Abych to ještě více vyhrotil, na jiném místě Ježíš říká, ne každý, kdo mi říká, Pane, Pane, vejde do Božího království. Podívejme se proto na náš dnešní text z Marka 12. kapitoly, kde se znalec zákona ptá Ježíše, "Které přikázání je největší?"


Které přikázání je první ze všech? (28-34)
  1. Vyznání víry: "Věř v Boha"
(28) Tu přistoupil jeden z učitelů Písma,
který je uslyšel,
jak se spolu dohadují.
Když uviděl,
že jim Ježíš dobře odpověděl,
zeptal se ho:
"Které přikázání je první ze všech?"

Je zajímavé, že znalec zákona v tomto oddílu nepřichází proto, aby Ježíše zkoušel. Kdybychom se podívali do paralelního textu, tak tam to bude jiné. Tam je znalec poslán proto, aby Ježíše otestoval, pokoušel ho. Na tomto místě ale máme dobrý důvod předpokládat, že Židovský teolog, znalec zákona přichází ze zájmu. Asi jako Nikodém v Janovi za Ježíšem. Znalec uviděl, jak Ježíš před chvílí pokáral ostatní farizeje a učitele. Ti se snažili nadělat z Božího zákona frašku. Šlo jim jen o spekulace a právní důsledky zákona. Nešlo jim o zákon samotný. Všimněme si, Bible vidí zákon jako něco velmi důležitého. Apoštol Pavel nás například vybízí, abychom se zákonu podřizovali kvůli Bohu. Ten je dárcem Zákona (Římanům 13). Na jiném místě sám Ježíš Kristus říká, že nepřišel zákon zrušit. Říká, že dokud nepomine nebe a země. A to nepomine dokud se nevrátí. Tak nepomine ani jediné písmenko zákona. Některé moderní křesťanské knížky to vidí ale jinak. Snaží se zdůraznit milost Boží na úkor zákona. Dávejme si na takové publikace pozor. Nechci teď zabloudit do detailů. Kdyby vás to zajímalo podrobněji, napsal jsem o tom jeden článek. Bible jasně zdůrazňuje, že zákon je důležitý a je potřeba. Apoštol Pavel jasně říká, že zákon je dobrý, pokud se užívá náležitě. Tedy je možné, že zákon nebudeme používat správně. Zákon je podle něj určen hříšným lidem. Těm, kdo zákon přestupují. Bible jasně říká, že každý z nás je přestupníkem zákona. A je jisté, že dokud neumřeme, budeme také hřešit. Tedy zákon je pro nás důležitý. Na jiném místě apoštol Pavel píše, že zákon nás vede ke smrti. Zákon je naše zrcadlo a ukazuje nám, že jsme hříšní. Co s tím ale můžeme udělat? Každý křesťan ví, nebo by měl vědět, že musí uvěřit v Ježíše Krista. Ježíš Kristus na sebe bere náš hřích a místo toho nám daruje svou spravedlnost. Protože Ježíš nikdy nezhřešil, může to udělat. Sami nejsme schopni zákon nikdy naplnit. Ježíš to ale dokázal, a proto je víra v Ježíše tak zásadní pro náš život. Bez víry v Ježíše totiž jinak zahyneme. A to není žádná legrace. Tedy zákon a víra patří nevyhnutelně k sobě. Ježíš nepřišel zákon zrušit nebo nějak obejít, ale naplnit. On zákon dodržel do puntíku a to nám umožňuje žít. To také neznamená, že zákon máme vědomě přestupovat. Právě naopak.
Vidíme tedy, že zákon a přikázání jsou důležité. Musíme je ale správně pochopit. Musíme správně pochopit, co je smysl zákona a přikázání, aby se z nás nestali zákoníci a farizejové, znalci zákona. Místo toho máme být těmi, kdo Ježíšův zákon naplňují. K tomu ale musíme vědět, co zákon říká skutečně: Vrátíme se k původní otázce: Které přikázání je první, jinými slovy, které přikázání je nejdůležitější?


Největší přikázání: O lásce

23. srpna 2011 v 19:37 | Grizly |  Exegeze a práce se slovníkem

Příprava na kázání Mk 13 Největší přikázání



texty z Písma:
Žalm 90
Mk 12, 28-34 pp Mt 22,34-40 pp L 10,25-28
Řím 13, 8-10

rozbor statí
Mk 12
Největší přikázání
standardní synoptická perikopa, nachází se ve všech třech synopticích, společný evang. materiál
po rozpravě se Saduceji přichází znalec zákona, aby položil Ježíšovi otázku
Marek dodává detail, že teolog shledal, že Ježíš dobře odpověděl, stejně tak v textu se teologovi odpověď Ježíše líbí: správně (dobře) mistře, podle pravdy jsi odpověděl...
Ježíš zase pozitivně opáčí: nejsi daleko od Božího království
Ježíšova odpověď začíná citátem z Dt 6,4-5 Šema Jisrael. Tedy by se dalo shrnout: Věřím, proto miluji. Šema je Izraelské vyznání víry, které se modlili židé každé ráno, tedy každému dobře známé vyznání víry v Hospodina. Následuje láska k Bohu. Ta je všestranná, bezvýhradná a ničím neomezená. Vším, co člověk umí i má. Z celého srdce, duše, mysli a síly. Lev - kardia, nefeš - psýché, dianoia a ischios. Řecký jazyk navazuje na hebrejský. Nejde o popis různých způsobů, jak Boha milovat, raději spolu souvisí. Nefeš nebo psýché popisuje život člověka, kardia a dianoia jsou lidské mohutnosti, schopnosti rozlišovat dobré a zlé, schopnosti intelektuální, logické, ale také mravní, etické. Síla popisuje všechny lidské schopnosti. Tedy jde o bezvýhradnou lásku k Bohu, která je omezena jen lidskými maximy. Zajímavé je ale pokračování. Láska k člověku má meze. Miluj bližního svého jako sebe samého. Jde o citát z Lv 19,18. Tedy ne bezvýhradně, ale omezeně. Tak, jako sám sebe. Ne více, to ukazuje k tomu, že z člověka nemáme dělat idol, modlu, boha. Ale ani ne méně, jinak jde o sobectví a hřích. Kdo by nemiloval bližního, ten vlastně nemůže říct, že miluje Boha. Láska k Bohu se projevuje také na lásce k bližnímu. To ale neplatí naopak. Navíc je zajímavá souvislost víry a lásky. Víra, vyznání víry v Jednoho Boha (Trojjediného) předchází lásku k Bohu a lásku k člověku. Víra, láska k Bohu, láska k člověku.


Mt 22
zákoník přichází, aby Ježíše zkoušel (pokoušel). Ježíš zde dodává, že na dvojpřikázání spočívá celý zákon a proroci. Tedy víra v Boha, bezvýhradná láska k Bohu a vyrovnaná láska k bližnímu naplňuje to, co nám náš Pán přikazuje. Vykládá a shrnuje celé Boží slovo. Kontext Marka i Matouše je přibližně stejný, 12. kapitola je zapsána v tomto sledu: podobenství o zlých vinařích, spor o daň císaři, spor o vzkříšení, největší přikázání, Mesijáš, Syn Davidův, Varování před zákoníky a dar vdovy. Matoušova skladba je podobná: Podobenství o hostině, podobenství o svatebním šatě, daň císaři, spor o vzkříšení, největší přikázání, Mesijáš, Syn Davidův a v 23. kapitole varování před zákoníky... Když zúžíme kontext na blízké předchozí a následující perikopy, je to ještě zajímavější: peníze-manželství/vzkříšení-láska-mesijáš u Matouše a peníze-manželství/vzkříšení-láska - Mesijáš. Tedy jde o úplně stejné schéma. Co je tím myšleno? V případě následné sekvence láska - Mesijáš se ukazuje souvislost lásky s vírou nebo chcete-li předpoklad lásky pro víru nebo víry pro lásku. Tedy klasická otázka, věřím, abych miloval nebo miluji, abych věřil? Jen pro zajímavost Augustin: miluj a dělej, co chceš. Ježíš říká: věř a miluj. Miluj a věř. Víra a láska patří k sobě.
Zvláštní syntéza starého zákona. Zákona knih Mojžíšových. Ukazuje na kontinuitu starého a nového zákona. Nový zákon naplňuje starý zákon. Není rozpor mezi Bohem starého a nového zákona. Bůh starého zákona nás povolává k víře v něj, z této vyplývá bezvýhradná láska k Bohu a láska k bližnímu jako k sobě samému. Odmítnutí modlářství a odmítnutí pomsty. Láska na dvou úrovních, Boží a lidské.


Chatrč, William P. Young

16. srpna 2011 v 20:21 | Grizly |  Úvahy a komentáře

Chatrč, William P. Young, 7 teologických "pastí" v chatrči

Komentář ke knize ze čtení a snaha o doplnění chybějícího hodnocení
a varování křesťanského čtenáře... tato kniha je plná polopravd a bludů.
Stojí za to si ji přečíst kriticky. Rozhodně bych ji ale nedoporučil nikomu, kdo by ji chtěl brát vážně.
Rozhodně ne někomu, kdo nemá pevné základy v křesťanské biblické víře.
Zvláště ji nedoporučuji začínajícím křesťanům, protože předkládá vadné a nebiblické pojetí Boha.

Dostala se mi do rukou velmi zajímavá knížka, která věřím zaslouží více pozornosti než jen
nekritické doporučování ke čtení a děkování ze strany čtenářů...

zde doporučuji některé kvalitní zdroje, které na knihu odkazují a podávají úplnější obraz v češtině... naneštěstí jsem mnoho názorů na Chatrč v češtině nenalezl, zvláště mi chybí v názorovém spektru vyjádření evangelikální menšiny...

zde je recenze a hodnocení docentky z katolické teologické fakulty
http://www.farnostslavkov.cz/clanky/o-knize-chatrc/

zde si knihu můžete koupit...
http://knihy.heureka.cz/chatrc-kde-se-tragedie-stretava-s-vecnosti-young-wm-paul/

zde je recenze Dana Drápala, ta už mi přijde trochu použitelnější
http://neviditelnypes.lidovky.cz/kniha-chatrc-williama-p-younga-dej-/p_kultura.asp?c=A090713_175434_p_kultura_wag

zde je odkaz na některé cizojazyčné zdroje, pokud vládnete angličtinou... kniha se v originále jmenuje The Shack...
http://www.crossroad.to/articles2/08/shack.htm

pro začátek ocituji z recenze Dana Drápala...
"Allen se tedy setkává s Trojjediným Bohem - a současně si živě uvědomuje všechny své námitky vůči Bohu, své výčitky, že dopustil smrt jeho dcery. O tom, co se stalo, nezačnou hovořit přímo a hned. Smrt malé Missy se stává tématem rozho-voru velice pozvolna. Ježíš přivede Allena k jiné podivné bytosti, Sophii (božské Moudrosti), která mu za zvláštních okolností umožní krátce spatřit v ráji si hrající Missy. Sophia ovšem po něm rovněž chce, aby rozhodl, které z jeho dětí půjdou do nebe a které do pekla. Allen je drsně konfrontován jak se svým vesměs nevědomým sudičstvím, tak s Božím dilematem: Kdy a jak odsoudit lidské bytosti, které miluje?

Křesťany - a zejména teology - tato kniha nemůže nechat chladnými. Její snaha rozbít nepatřičné stereotypy našeho chápání Boha je jistě chvályhodná a řekl bych, že patrně úspěšnější, než kdyby se o něco podobného snažil nějaký teologický traktát, jakkoli dobře napsaný. Knihu můžeme bez rozpaků považovat za "narativní teologii".

Aniž bych chtěl jakkoli snižovat autorovu dovednost i jistou oprávněnost jeho snah, mám přece v této věci určitou otázku: Chce-li autor rozbít určité pojetí Boha a nahradit ho jiným, může si být jist, že se nedopustí stejné chyby? Jak může čtenář poznat, že autor jedno nedostatečné pojetí pouze nenahrazuje druhým nedostateč-ným pojetím?"
(citováno z http://neviditelnypes.lidovky.cz/kniha-chatrc-williama-p-younga-dej-/p_kultura.asp?c=A090713_175434_p_kultura_wag)



Hoden je Beránek Zj 5 II.

11. srpna 2011 v 12:28 | Grizly |  Kázání

Bohu i Beránkovi náleží všechna sláva 11-14
Třetí vidění opět začíná slovem spatřil jsem (viděl jsem)...
11 A viděl jsem,
jak
kolem trůnu
a těch bytostí
i starců
stojí množství andělů -
bylo jich na tisíce
a na statisíce;


Tedy velké zástupy uctívají Beránka. Všichni andělé, bytosti, nedají se ani spočítat. To vyjadřuje zvláštní kombinace čísel - tisíce tisíců a desetitisíce desetitisíců. Prostě nesčetné zástupy. Opravdu hodně velká party. Všichni jsou kolem trůnu a uctívají Boha a Beránka. Tedy co si z toho můžeme vzít? Bohoslužba a společné uctívání je důležité, protože přináší slávu Bohu, jaká mu náleží. Je důležité Boha uctívat nejen v kuchyni a obýváku, ale také na shromáždění. Křesťanská víra není jen soukromá záležitost, ale je výrazně kolektivní. Uctívání je záležitost zástupů.
Všichni zpívají novou píseň Ježíšovi: Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečetě, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi...
Jan slyší i další uctívání...

12 slyšel jsem je mocným hlasem volat:
"Hoden jest Beránek,
ten obětovaný,
přijmout moc, bohatství, moudrost,
sílu, poctu, slávu i dobrořečení."
13 A všechno stvoření
na nebi, na zemi,
pod zemí i v moři,
všecko, co v nich jest,
slyšel jsem volat:
"Tomu,
jenž sedí na trůnu,
i Beránkovi dobrořečení, čest,
sláva i moc
na věky věků!"
14 A ty čtyři bytosti řekly:
"Amen";
starci padli na kolena
a klaněli se.

Nakonec všichni budou uctívat Boha a beránka. Všichni padnout před Bohem a vzdají mu slávu. Jemu náleží všechna sláva a moc.

Závěr
Stejně jako první křesťané i my můžeme mít strach, že Kristova oběť není dostatečná pro náš život. Snažíme se přidávat ke Kristově oběti vlastní snahu. Místo, abychom přenechali Bohu soud, soudíme druhé a tím odsuzujeme sami sebe. Jsme utopeni v našem hříchu, sobectví, lakomství, modloslužbě, workoholismu, lenosti, závislostech, smilstvu, závisti, lhaní, krádežích a vraždách. Myslíme si, že jsme v podstatě dobří. Potřebujeme jen trochu pomoct. To je ale lež! Většina z nás nemá problém říct, nikdo není dokonalý. Ale je velký rozdíl mezi tím si myslet, že nejsem dokonalý a že jsem skutečně hříšný (Řím 3,10-23). Jsme totálně odvrácení od Boha. Nedokážeme si pomoct a jen hřešíme. Hřešíme proti Bohu, hřešíme proti bližnímu a hřešíme sami proti sobě. Nedokážeme si pomoci. Jediný, kdo nám může pomoci je Ježíš Kristus. Podstata křesťanské víry není sebezdokonalování, jak si to mnozí myslí. Tomu Bible říká zákonictví. Podstatou křesťanské zvěsti je odpuštění, pokání a Boží milost, která odvrací Boží hněv a soud.


Boží hněv se obrací proti každému, kdo si myslí, že je v podstatě dobrý. Obrací se proti každému, kdo jde s davem a zavírá před svým hříchem oči a snaží se vymlouvat. Obrací se proti každému, kdo Krista každodenně křižuje a kdo uráží Boží majestát svým zvráceným jednáním. Každý, kdo se neobrátí k Bohu, propadne Božímu trestu, který je vyjádřen v následující kapitole šesti pečetěmi a zemře a utrpí hroznou porážku.
Protože Bůh je svrchovaný nad dějinami i nad směrem v našem životě, můžeme se na Něj obrátit v lítosti, pokání a modlitbě. On je tak dobrý, že se k nám sklání. Posílá svého Syna, který umírá na kříži, stává se pro nás Beránkem zabitým pro naše nepravosti a hnusné hříchy. Díky Jeho oběti na kříži můžeme vstát a začít žít nový život. Můžeme se přidat k nesčetnému zástupu, který uctívá Boha a Beránka a zpívá Jemu novou píseň. Máme výsadu stát se královským kněžstvem. Díky Kristově oběti na kříži a Jeho vítězství nad smrtí a hříchem dostáváme i my Boží moc zvítězit nad naším hříchem a začít znovu a jinak.

Jak máme odpovědět na Boží slovo?
1. Uctívejme. Poklekněme před Bohem a Beránkem. Přestaňme se bát složitých a nepřehledných okolností ve světě i kolem nás. Vydejme své starosti a trápení Bohu. Protože On má vládu nade všemi věcmi. Přestaňme se pachtit za svými cíli a spočiňme na skutečnosti, že Bůh je veliký a Kristus zvítězil nad smrtí. Vydejme Jemu svůj život a přijměme dar života, který nabízí Ježíš. Dar života, za který Ježíš zaplatil vlastním životem, když zemřel za naše hříchy. Čiňme pokání z našich slabostí i hříchů a odevzdejme se do Božích rukou. Důvěřujme, že Bůh všechno dokončí. Důvěřujme, že Kristova oběť na kříži je dostatečná, aby nám dala pokoj do situací, ve kterých se nacházíme. V Kristu jsme královským kněžstvem. Očisťme se od našich hříchů, přestaňme být zahleděni sami do sebe a hleďme na Beránka a Jemu zpívejme novou píseň a jen Jeho uctívejme!


2. Otevřeme své svitky. Odevzdejme své tajemství Bohu. Hřích, který je hluboko ukrytý. Strach, slabost, lenost, sobectví, sebelásku, pokrytectví, smilstvo, lež, iluze... minulost, která nás trápí a nedá nám spát. Otevřeme své nitro před Bohem a odevzdejme mu svá břemena. On je mocen je vzít na sebe, na svůj kříž a dát nám Boží pokoj.
Amen.

Modleme se.

Pane Ježíši Kriste,
vyznávám, že jsem od Tebe odpadl a zhřešil jsem proti Tvému majestátu, proti bližnímu i proti sobě. Lituji svojí pýchy, lenosti, slabosti, sebelásky... Prosím Tě, abys mi odpustil a očistil mě. Děkuji Ti za Tvou vzácnou krev, která tekla i za mě a za moje hříchy. Přijímám Tvé odpuštění a dar života. Děkuji Ti, že s Tebou můžu být a na Tebe spoléhám ve víře. Ty jsi mým Pánem a Spasitelem. Tebe chci následovat. Děkuji Ti za dar Ducha Svatého, který mě povede a dá mi milost Tě následovat a milovat Tě i blížní. Amen.

Hoden je Beránek Zj 5 I.

11. srpna 2011 v 12:28 | Grizly |  Kázání

Kázání na Skalce a v Řevnicích neděle 14.8.
paralelní texty: Dan 7,9-14


Úvod
Máte rádi kostlivce ve skříni? Tajemství z minulosti, která jsou dobře ukrytá a o kterých víte jen vy sami? Máte takové tajemství? O takových tajemstvích ví jen hodně málo lidí. Možná nejbližší příbuzní. Nebo je to nejbližší přítel. Nebo je to partner. Nebo to neví nikdo. Jen Bůh a vy. Než vás začnu hypnotizovat, abych to tajemství zjistil... (vtip) pustíme se spolu do jednoho tajemství, které je zapsáno v Bibli. Toto tajemství se ale netýká minulosti, ale týká se budoucnosti. Týká se našich dějin a dotýká se každého z nás.
Když se otevře v Bibli Zjevení, lidově řečeno Apokalypsa, normální reakce je strach. Na jednu stranu hodně lidí se bojí toho, co může tato zvláštní kniha ukázat. Tomuto strachu se říká eschatofobie. Na druhou stranu můžeme čelit opačnému jevu. Tomu se říká eschatomanie. Lidé jsou posedlí budoucími věcmi tak moc, že nevidí v Bibli nic jiného a nečtou knihu Zjevení jinak než jako výklad o budoucnosti. Pokud jde o samotnou knihu zjevení, docela dobrý obraz, který ukazuje na význam slov zjevení nebo apokalypsa je karetní hra. Je to jako kdybyste se podívali někomu do karet. Jen s tím rozdílem, že ten, kdo odtajňuje své karty je samotný Bůh.
Další normální lidská reakce při výkladu Zjevení je totální nezájem. Lidé mají pocit, že se jich nijak Boží slovo v této knize netýká. Mnohem dříve, než se jim podaří cokoliv zjistit nebo dojít k nějakému jasnému závěru, zabalí to. To je ale také špatný přístup. Kniha Zjevení je určená křesťanům a má nás povzbudit, zvláště v dobách zlých.
Tyto reakce v praxi znamenají, že tolik křesťanů raději knihu Zjevení vůbec nečte nebo z ní zná jen začátek a konec, ale prostředním kapitolám se vyhýbá. Nebo tuto knihu ze strachu úplně ignorují. Nebo čtou Bibli jako skandální předpověď budoucnosti bez rozlišování symbolického žánru. To jsou extrémní přístupy, kterým se pokusíme vyhnout.
Nyní několik slov ke knize a zvláště k našemu oddílu. Autorem Zjevení je apoštol Jan, který zapsal své vize na ostrově Patmos pravděpodobně v devadesátých letech prvního století. Tato vidění jsou povzbuzením pro křesťanskou církev, která prochází pronásledováním od pohanské společnosti. My sice nejsme v přesně stejné situaci jako prvotní církev, ale nemusí trvat dlouho a naše společnost změní pohled na to, co je normální. Najednou budou křesťané se svým nárokem na pravdu nepohodlní a nebude je v zájmu tolerance déle tolerovat. Stačí se podívat do Anglie nebo Ameriky, kde se o Kristu nesmí na veřejných místech jako je univerzita ani mluvit. Zároveň platí, že ani extrémní forma pronásledování nám není úplně neznámá. V mnoha zemích světa křesťané procházejí pronásledováním pro svou víru. Zápasí o svůj život každý den. Navíc většina z nás, pokud Krista následujeme, zápas o živou víru do určité míry zažíváme a určitým protivenstvím procházíme. Takže slova Janova vidění jsou určena právě nám.