Červen 2011

Platónova jeskyně II pokračování

14. června 2011 v 16:14 | Grizly |  Reflexe, seminárky a práce


Pokračování článku Platónova jeskyně
  1. Interpretace
Výklad začnu stručným shrnutím podobenství o jeskyni.

2.1 Synopse (514-519)

Pro názornost a jednoduchost jsem si rozdělil podobenství do třech témat, částí. Ty stručně popíšu.

2.1.1 Uvnitř jeskyně (514 - 515b)21

Lidé jsou uvězněni a spoutáni v jeskyni. Jsou tam již od dětství a nikdo nikdy neviděl přímé sluneční světlo ani věci mimo jeskyni. Do jeskyně vede dlouhý osvětlený vchod. Daleko za lidmi hoří oheň a uprostřed mezi lidmi a ohněm vede příčná cesta s podélnou zídkou. Podél zídky chodí nejrůznější lidé a vrhají stíny na stěnu jeskyně. Vězňové sledují stíny na stěně jeskyně a dohadují se mezi sebou, co jsou ty stíny. Z předmětů, které lidé podél zídky nosí, vidí vězňové pouze stíny vržené na stěnu jeskyně. A dokonce si myslí, že to jsou skutečné věci. Tyto stíny mají svá jména, která jim vězňové dali. V jeskyni jsou slušet i ozvěny vně jeskyně. A pokud slyší tuto ozvěnu, pokládají za zdroj zvuku stín viděný na stěně, ne člověka mimo jeskyni.22 Tedy vězňové nemají tušení, že mimo jeskyni je jiný svět, kde jsou skuteční lidé a věci, které vrhají stíny na stěnu, kde jsou vězňové. Tyto stíny považují za skutečné. Stejně tak se zvuky, ozvěny, které slyší, považují za skutečné, ne skutečné zdroje zvuku.

2.1.2 Propuštění z jeskyně (515c - 516b)23

Pouta vězňů jsou viděna jako nerozumnost. Jednomu z vězňů se dostane propuštění. Ten je nucen vstát a otáčet se a dívat se vzhůru ke světlu.24 Zpočátku je to pro něho velmi obtížné. Když mu někdo bude tvrdit, že když byl spoutaný, viděl jen stíny, přeludy a teď vidí skutečněji, onen osvobozený bude v nesnázích. Dokonce by si stále myslel, že stíny, které kdysi viděl, byli pravdivější. Kdyby ho někdo nutil se podívat do světla, utíkal by k tomu, co dříve znal, na co se dovede dívat, to by považoval za zřetelnější.
Nakonec je propuštěnec násilím vyveden drsným a příkrým vchodem ven na světlo mimo jeskyni.25
Jeho oči jsou zality sluneční září a zpočátku není schopen vidět nic. Dokonce mu to působí bolest a vzpouzí se. Nejprve není schopen se dívat na skutečné věci, natož do světla. Sleduje proto stíny, tak jako to dělal kdysi v jeskyni. Potom sleduje odrazy věcí a lidí ve vodní hladině. Potom je schopen sledoval nebe, hvězdy a měsíc v noci. Potom už sleduje věci jako takové. A nakonec spatří slunce. Uvědomí si, že slunce je původcem všeho, toho, co vidí venku a je původcem i toho, co vidí vězni dole v jeskyni.26

2.1.3 Návrat do jeskyně (516c - 517a)27

Člověk, který prohlédne a vidí pravdivě a skutečně, si vzpomene na svůj předchozí stav. Vzpomene si na svou dřívější nevědomost a pocítí lítost ke svým druhům, kteří jsou spoutáni v jeskyni dole.28
Zatímco v jeskyni jsou oceňováni nejbystřejší pozorovatelé stínů, venku je skutečný svět. V jeskyni se cení určování odrazů. Zda-li je stín sám, společně s dalšími, jestli jde popředu, pozadu, v jakém pořádí apod., pozorovatelům uniká podstata toho, na co se dívají, co jsou věci a kdo jsou lidé, na které se dívají. Platón říká, že je lepší být posledním člověkem nebo dokonce otrokem člověka, který žije ve skutečném světě, než být první mezi slepci a hadači stínů.29 Kdo by se chtěl vrátit k původnímu způsobu života, když poznal pravdu a poznal skutečněji?
Přesto onen svobodný člověk sestoupil nazpět. Přestal opět vidět. Zdá se, že na tom byl dokonce hůře než ostatní, protože prudký přechod ze světla do tmy znamenal oslepení. Opět by si musel zvykat na sledování stínů a nebylo by to lehké. Dokonce by si o něm druzí mysleli, že má zkažený zrak a příchodem zpět ze světa nahoře člověk ztrácí.30 Lidé by došli k závěru, že nestojí ani nahoru chodit. A kdyby se je pokoušel vysvobozovat z pout, vzdorovali by a nakonec by vysvoboditele i zabili.



2.1.4 "Platónův" výklad (517b-519)31

Když autor podobenství náležitě popsal a vysvětlil dynamiku a funkce postav, přechází k expozici.
Podívání se vzhůru a dívání se na věci mimo jeskyni odpovídá vzestoupení duše do pomyslné oblasti.32 Když srovnám dvě podobenství, zabývat se věcmi viditelnými znamená zabývat se stíny, znamená pohyb po nižší části úsečky, tedy duše se nepohybuje vzdůru, jsme v oblasti mínění.
Zatímco zabývat se věcmi myšlenými, ne stíny, ale skutečnými věcmi, znamená pohyb po vyšší části úsečky, v oblasti vědění, poznání, to znamená pohyb duše vzhůru. V oblasti poznání je nejvyšší idea Dobra. Ona je původcem všeho pravého a krásného. Tato idea je původce světla, pravdy a rozumu. Je "sluncem", které všechno osvětluje a umožňuje.
Kdo chce rozumně jednat, musí je "spatřit".33 Tedy, chci-li jednat dobře v obci, musím poznávat pravdu, krásu a dobro v mimosmyslovém světě, musím směřovat s duší směrem vzhůru k ideji Dobra, ke světlu, ke slunci. Ne se soustředit jen na věci kolem mě, na viditelný svět, protože ten je pouze odrazem skutečného "světa idejí".
Autor jde ve výkladu ještě dál. Jsou dva druhy přechodů: ze světla do tmy a ze tmy do světla. Duše, co přechází ze tmy do světla, je naplněna třpytem většího jasu a můžeme ji nazvat šťastnou. Naopak, duše, co přechází ze světla do tmy, vrací se, ztrácí schopnost vidět skutečnost.34 Autor pak tuto myšlenku aplikuje na vzdělání. Odmítá tvrzení některých učitelů, kteří tvrdí, že do duší, ve kterých není vědění, vkládají zrak do jejich slepých očí. Platón naopak argumentuje, že musí jít o celý pohyb těla, nejen o zrak. Je nutné "otáčet s celou duší". Je nutné se učit dívat na skutečnost a pravdu, je to mohutnost, schopnost duše, ta je obsažena v každém. Musí nabýt takové síly, aby se dokázala dívat na nejjasnější ze jsoucna, na dobro.35 Tedy vzdělávání není o vkládání zraku do slepce, ale učení vidět. Všichni jsou totiž nadaní schopností vidět. Vzdělání je o směřování za světlem, o obratu za ním. Je nutné cvičení a zvyk, abychom se obraceli k dobru a pak dobře jednali. Kdo je zlý, je špatně nasměrovaný a když je zároveň chytrý, čím bystřeji vidí, tím více zla páchá.36 Kdo je naopak nasměrovaný k dobru, čím více vidí, tím více dobra koná. Když se duše dokáže zbavit "olověných okovů" proměnného dění, tj. naplňování žaludku a rozkošnictví, požitkářství a místo toho se obrací k věcem pravdy, viděla by také dobře.
Tedy když to shrnu, poznání je možné používat k dobrému nebo zlému. Když jsme nasměrováni za světlem, učíme se vidět dobro a jednat spravedlivě. Když jsme ale nasměrováni špatně, učíme se vidět zlo a jednáme špatně.
Nakonec se autor dostává k aplikaci. Úkolem "zakladatelů obce" je přivést, i násilím lidi k Dobru. Přivést lidi nejlepších kvalit k poznání Dobra. Když potom poznají Dobro, změní se a nebudou dovolovat ve společnosti zlo.37 Nebudou chtít sestupovat tam, kde kdysi byli.


2.2 Výklad podobenství

V této části se pokusím jít dál a zkusím vyložit význam podobenství a uvažovat nad souvislostmi a významem pro dnešní dobu.

2.2.1 Uvnitř jeskyně

Z kontextu je patrné, že tématem je rozdíl mezi rozumovým poznáním a míněním duše.38 Vězni v jeskyni sledují stíny a nemohou ani pohnout hlavou, aby uviděli více a dokonce se podívali na skutečné věci. Autor sám nám říká, že podobenství se týká nás, že my jsme jako ti vězni.39 Věci viditelné kolem nás jsou jako žalářní prostor jeskyně a světlo ohně je jako naše slunce, které osvětluje věci.40 Tedy v jeskyni pouze vidíme stíny, odrazy skutečných věcí, zatímco mimo jeskyni vidíme skutečně. To ale jako vězni nejsme schopni nahlédnout. Je přirozené se domnívat, že to, co vidíme, je jediný svět, který existuje. Je to tak myslím proto, že nemáme jinou zkušenost.

2.2.2 Propuštění z jeskyně

Když se odpoutáme od pouze smyslových věcí a získáme zkušenost s mimosmyslovým světem, zažijeme úplně novou realitu. Nabízí se mi tu velmi silná analogie s duchovním životem v Kristu.41 Je mi jasné, že Platón nebyl křesťanem a že tuto analogii do textu včítám, ale přesto je pro mě velmi silná. Když čtu některé texty, napadá mě, zda Pavel neměl zkušenost s četbou Platóna nebo některého jeho žáka. Pavel v novém zákoně také mluví o dvou světech.42 Kontext je opět jiný - Pavel mluví o nebi - světě neviditelném, světě zaslíbeném... a o světě viditelném - pozemském. Mluví o vykoupení a odpuštění hříchů. Ale když si všimneme kontrastu mezi královstvím tmy a královstvím světla... Podobně i u Jana43 nacházíme metaforu světla a tmy. Lidé jsou ve tmě a raději si vybírají tmu než aby přišli na světlo. Kontext je opět jiný, v Bibli se mluví o dobrých skutcích a víře v Krista, o Božím soudu nad světem. Lidé nechtějí odhalit své nepravosti na světlo, ale chtějí "chodit v hříších ve tmě".

U Platóna jde o rozdíl v poznávání - mínění a vědění. Když ale podobenství vykládáme v kontextu Ústavy a uvědomíme si, že jde o jednání v polis, nejde také o skutky ve prospěch druhých? Tedy kontext je podobný. Poznání v Platónském smyslu ale vede ke spravedlivému jednání.
V křesťanském myšlení to tak být nemusí.44 Je to ale i tak velmi zajímavá podobnost.
Dokonce jako "čerstvě propuštění" je velmi obtížné si zvykat na světlo. Zvláště, když jsme žili celou dobu ve tmě a viděli pouze odrazy. Proto je přirozenější, že sledujeme nejprve odrazy nepřímé než přímé. Postupně si ale zvykáme více a více na světlo a vidíme pravdivěji a skutečněji než dřív. Musíme se učit vidět pravdu. V podobenství je člověk, který se ptá, "co je to?" a my musíme odpovídat. Nejde nám to, ale časem začínáme vidíme správně.


2.2.3 Návrat z jeskyně

Třetí část podobenství jsem si pracovně označil návratem. Poznání pravdy vede k lítosti nad lidmi, co pravdu neznají a nutí nás se vrátit zpět. Jak je toto podobenství podobné dnešnímu světu. Zatímco jsou lidé oceňováni za svoje "mínění", stačí vzpomenout na politické analytiky, i když se často mílí, na různé průzkumy veřejného mínění a pak na politiky samotné. Etická originalita se trestá pomluvami a vyloučením z kolektivu, zatímco šikovnost v ohýbání zákonů a přizpůsobování pravdy je chváleno. Naopak člověk, který mluví o pravdě a popisuje věci v jejich skutečnosti je považován za blázna.



3. Krátké zamyšlení a závěr

3.1 Starozákonní proroci

Zde se nabízí opět biblická analogie ke starozákonním prorokům, kteří lidi navraceli k Bohu, ale lidé o to nestáli. Měli zájem spíše o "zabydlování se" v tomto světě a modloslužbu, než o spravedlnost a pravdu.45
Jak je to podobné dnešnímu světu, který má zájem spíše o klamný svět stínů než o skutečný svět pravdy a spravedlnosti. Když uvážím myšlenku Platónovy Ústavy, že správná společnost ve velkém má být vzorem pro mravné jednání jednotlivce, podobenství je výraznou kritikou dnešní doby, která dává přednost osobnímu prospěchu před všeobecným dobrem v životě jednotlivce i společnosti.

3.2 Novozákonní příběh
Kdybych chtěl podobenství posunout ještě dál, vidím zajímavou spojitost i s příběhem Pána Ježíše. Typologicky je osvobozená postava hnuta soucitem a vrací se zpět, aby druhým ukázala pravdu, ale lidé spoutaní ve tmě tuto pravdu nechtějí znát. Toto srovnání v mnohých aspektech selhává, protože Kristus nebyl před sestoupením ve tmě, ale naopak přichází od Otce ze světla do tmy. Neplatí tam analogie - že se ospravedlnil od hříchu, pak sestoupil. Naopak platí, že je rovný Bohu, že nikdy nezhřešil, a naopak sestoupil k nám, vzal na sebe naše člověčenství a pak byl lidmi ukřižován a vstal z mrtvých a znovu vystoupil k Otci.46
Tedy pohyb je jiný. Z hlediska celkové struktury jde postava z příběhu zezdola nahoru a pak dolů, naopak Kristus jde seshora dolů a pak opět nahoru. Proto možná bude vhodnější analogií Sókrates. Nakonec Sókrates je jednou z postav Ústavy, tak snad může podobenství nepřímo či přímo ukazovat na něj.



3.3 Shrnutí výkladu

Zmapovali jsme kontext tří podobenství, o slunci, o úsečce a o jeskyni v jejich literárním kontextu Platónovy Ústavy. Prošli jsme podobenství o jeskyni - provedli jsme synopsi, stručný obsah a pak následný výklad v kontextu třech podobenství a Ústavy.
Uvědomil jsem si, že poznávání u kteréhokoliv z těchto třech podobenství je v kontextu poznání Dobra. To se děje nasměrováváním a učením se vidět neviditelný svět Dobra, které zakládá pravdu, spravedlnost a krásu. Když jsme nasměrovaní správně, můžeme se učit vidět ještě lépe a díky tomu konat lépe. Naopak, když vidíme lidi "spoutané v podzemí jeskyně", máme riskovat a pomoci jim najít pravdu, světlo a nakonec Dobro. To se děje v bolestech a těžko. Ale obrat stojí za to!
Snažil jsem se ukázat na spojitosti se starozákonním voláním lidí k návratu do Boží náruče, k tomu, co je spravedlivé a správné. Také jsem se snažil ukázat, i když je to problematické, na možnou návaznost na novozákonní podání Ježíšova příběhu a nastínit Platónskou paralelu dvou světů s Pavlovým viděním dvou světů či říší. Ta se neobejde bez problémů a je otázka, zda takové propojení můžeme udělat, proto jsem se raději uchýlil k Sókratovskému přirovnání, které je v kontextu Ústavy vhodnější.

3.4 Závěr
Platónova Ústava je i přes mírně archaický jazyk českého překladu stále svěží a aktuální dílo. Stojí za to se jím zabývat a hledat smysl Platónových úvah o obci. Tři podobenství slouží jako velmi názorné a plastické schéma pro úvahu nad současnou společností, jejím vzdělávání k dobru, spravedlnosti a pravdě. Ať jsme všichni nasměrováni k Dobru a od toho odvozujeme vše ostatní.



Kniha sedmá, Ústava
21Ibid., str. 269-270


22Ibid. str. 270, 515b "Kdyby promluvil někdo z přecházejících nosičů, nemyslíš, že by pokládali za původ toho hlasu jedině právě ten přecházející stín? Při Diovi, dozajista."


23Ibid., str. 270-271


24Ibid. str. 270, 515c


25Ibid. str. 270, 515e


26Ibid., str. 271, 516 a-b


27Ibid., str. 271-272


28Ibid., str. 271, 516c


29Ibid., str. 271, 516d


30Ibid., str. 272, 517a


31Ibid., str. 272-275


32Ibid.


33Ibid., 517c


34Ústava, Kniha sedmá, str. 273, 518b


35Ibid., 518 c-d


36Ibid, str. 274, 518e - 519a


37Ibid., str. 275, 519d


38Ústava, Kniha šestá, str. 268, 511d a Kniha sedmá, str. 269, 514a
"A tak uznej, že těm čtyřem úsekům odpovídají čtyři stavy v duši, rozumové poznání... myšlení druhému... věření... dohadování..." a "...představ si rozdíl mezi duší vzdělanou a nevzdělanou..."


39Ibid., str. 269, 515a


40Ibid., str. 272, 517b


41Např. 2 K 5,17 "Ačkoliv jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staří pominulo, hle, je tu nové"


42Např. 1K 13,9 "Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; 10 až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. 11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. 12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne."
nebo Kol 1,15nn "On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, 16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.


43J 3,19 "Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. 21 Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."


44Např. Jk 1,22 "Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! 23 Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; 24 podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. 25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky."


45Např. Am 5,4 "Toto praví Hospodin domu izraelskému: Dotazujte se mne a budete žít! 5 Nedotazujte se Bét-elu, nevcházejte do Gilgálu, neputujte do Beer-šeby, neboť Gilgál bude přesídlen, Bét-el se ukáže jako ničemný klam. 6 Dotazujte se Hospodina a budete žít! Kéž nezachvátí dům Josefův jako oheň. Pozřel by jej a nikdo by neuhasil Bét-el, 7 ty, kdo převracejí právo v pelyněk a spravedlnost srážejí k zemi. 8 Ten, který učinil Plejády a Orióna, obrací šero smrti v jitro, ale i den zatmívá nocí, povolává mořské vody a vylévá je na tvář země. Jeho jméno je Hospodin. 9 On mocného uvrhne do záhuby a zhouba pronikne do pevnosti."
nebo Sf 2,1 "Vzchop se, vzpamatuj, pronárode beze studu, 2 dříve než vstoupí v platnost výnos, vždyť jako plevy přelétne den, dříve než vás stihne planoucí hněv Hospodinův, dříve než vás stihne den Hospodinova hněvu. 3 Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kdo jednáte podle jeho práva. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu."


46Viz Fp 2,6-11 " Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - 11 a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán."

Platónova jeskyně

14. června 2011 v 16:13 | Grizly |  Reflexe, seminárky a práce

Platón, podobenství o slunci, úsečce a jeskyni

(výklad Platónova podobenství o jeskyni)




Použitá literatura
Kniha Sedmá, 514-519, Platón, Ústava, Novotný, Oikumené, Praha, 2005 (dále jen Ústava)
Antická filosofie, str. 43-84, Ricken, Olomouc, 2002 (Dále jen Ricken)
Řecká filosofie klasického období, str. 163-263, Graeser, Oikumené, Praha, 2000 (dále jen Graeser)


Osnova
  1. Orientace
    1.1 Cíl práce
    1.2 Platón
    1.3 Ústava
    1.4 Tři podobenství a jejich společné téma
  2. Interpretace
    2.1 Synopse
    2.2 Výklad podobenství

    2.2.1 Uvnitř jeskyně
    2.2.2 Propuštění z jeskyně
    2.2.3 Návrat do jeskyně

  3. Krátké zamyšlení a závěr
    3.1 Starozákonní proroci
    3.2 Novozákonní příběh
    3.3 Shrnutí výkladu
    3.4 Závěr



  1. Orientace
    1.1 Cíl práce
Cílem této práce je zmapovat zasazení "podobenství o jeskyni"1 v rámci celku třech podobenství2 O slunci, o úsečce a o jeskyni. Chci vyložit v kontextu podobenství o jeskyni a zamyslet se nad jeho smyslem a významem pro dnešního čtenáře.



1.2 Platón

Platón se narodil kolem roku 428/427 v Athénách či na Aigině Aristónovi a Periktioné do starobylé aristokratické rodiny a zemřel roku 347/348 př. Kr.3 Platóna podle Aristotela ovlivnili Kratylos, který seznámil Platóna s herakleitickou tezí, že o smyslově vnímatelné skutečnosti nemůžeme mít žádně vědění, protože se ztrácí v neustálém plynutí.4 Aristotelés dále zdůrazňuje vliv pythagorejské číselné metafyziky. Po Sókratově smrti šel Platón k Eukleidovi z Megary. Především se ale seznámil s Parmenidovou ontologií.5
Jelikož existuje mnoho různých přístupů k výkladu Platóna, skeptický, novoplatónský, hegeliánský či fenomenologický (a další), zaujmu v této věci velmi omezené hledisko a pouze budu konstatovat, že Platón je originální řecký filosof z 5.-4. století, který směřuje přes dílčí otázky k celkovému výkladu lidské existence sub specie aeternitatis.6 Jmenujme alespoň některá důležitá témata: ontologie (nauka o dvou světech, nauka o idejích, problém účasti, participace, otázka nekonečného regresu), dialektika (překonání hypotetického, idea dobra, rozpomínání a učení, touha, krása a láska, vědění a mínění ), etika, antropologie a politika (nesmrtelnost duše, spravedlnost, individuum a společnost, obec jako individuum, vědění a moc, moc a zákon, umění).7


1.3 Ústava

Ústavu řadíme mezi střední Platónovy dialogy8, kde Platón řeší otázky lidských daností, lásku, soužití v obci a smrt.9 Ústava též nese název Obec či O spravedlnosti.10 Obec Ústavy představuje ideální pravzor, jehož uskutečnění nechává Platón otevřené. Klíčovým Platónovým tématem a stejně tak i tématem Ústavy je rozlišení vědění a mínění. Podle Sókrata je vědění vázáno na bytí, nevědění na nebytí a mínění na oblast mezi bytím a nebytím.11
Záměrem projektu ústava není štěstí pouze jedné třídy obyvatel, jde o štěstí celé obce. To se dá např. chápat utilitaristicky jako největší míra štěstí pro největší množství lidí.12 Jiný způsob výkladu je štěstí polis nezávislé na štěstí individuálních občanů. Dá se to přirovnat ke kráse sochy. Je-li celá socha krásná, nemusí to znamenat, že jsou nezbytně krásné všechny její části.13 Problém této metafory je v tom, že štěstí se vztahuje na lidi, zatímco krása i na věci. Platón navíc předpokládá, že štěstí může být pro různé části různé, stejně tak i pro různé třídy či občany.14
Co se týče vztahu spravedlivé polis a spravedlivého občana, zdá se, že Platón vysvětluje spravedlivého občana na příkladu spravedlivé polis (spravedlnost v malém lze snáze vidět na spravedlnosti ve velkém).15 Dá se zkrátka konstatovat, že obec je spravedlivá, když jsou spravedliví i její občané. Nechtěl bych se zamotat do různých témat spojené s polis, chtěl jsem jen velmi jemně poukázat na spojení tématu poznání v podobenstvích se spravedlností a štěstím obce. Zdá se mi, že nemůžeme vytrhnout téma podobenství z jejich zasazení v uspořádání Ústavy.