Únor 2011

Debóra a Bárak

13. února 2011 v 0:10 | Petr Šedý |  Kázání

Pozadí a úvod
Obsazování Palestiny Izraelskými kmeny byl dlouhodobý a složitý proces a Izraeli se nepodařilo území zcela získat. Právě naopak - území bylo ovládáno městskými královstvími, v čele s městskými králi. Ti pak stáli proti rodícímu se Izraelskému kmenovému svazu. Zatímco okolní národy byly již královstvími, Izrael ke svému specifickému vývoji (400 leté otroctví v Egyptě, putování a nepříliš úrodné podmínky) byl vývojově pozadu. Je ale otázka, zda vývoj vždy znamená cestu vpřed. V případě Izraele, ale i v naší společnosti, můžeme o kladném vývoji pochybovat. Právě naopak - Izrael, kdykoliv se chtěl připodobnit okolním národům, vedlo to do slepé uličky a mělo to katastrofální důsledky v podobě modloslužby a odpadnutí od Boha, který jediný dokáže národ dostatečně pevně sjednotit. Náš text také začíná slovy: Po Ehúdově smrti, to byl benjamínský soudce z 12. stol. BC, se Izraelci dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích... Co to bylo? Z kontextu je jasné, že šlo o snahu být jako ostatní.

debora a barak


To se může stát i křesťanům, že ve velké snaze o přátelství s lidmi a jejich získání pro Krista začnou ztrácet svou slanost a může se stát, že ztratí i svou identitu. Na jednu stranu je jasné, že Ježíš překračoval všechny mantinely a společenské předsudky, když šel za druhými, v tom je nový zákon velmi jasný a je to i příklad pro nás. Ježíš ale nikdy nekompromitoval pravdu a hodnoty věřícího Božího muže a ženy.
Proto na druhou stranu platí, že nemáme být jako všichni kolem nás. Jak říká slavné biblické rčení, být ve světě, ale nebýt ze světa. To není právě populární tvrzení. Zkusit mezi vrstevníky v práci jít na pracovní večírek a neopít se nebo třeba ve škole nejít na mejdan, jehož častou náplní jsou sexuálně oplzlé a alkoholové orgie, není vždy jednoduché. Stejně nepopulární a z pohledu společnosti puritánské je dnes trvat na odmítání předmanželského sexu. V církvi je již normální, že se mezi sebou berou věřící a nevěřící. To má zpravidla katastrofální důsledky pro rodinu i pro společenství. Možná se vám zdá, že jsem snad až příliš přísný a že to není tak zlé. Situaci ale z práce i ze školy dobře znám. Znám také dosti lidí, co si takhle zničili život, situace je bolestivá. Když mě kamarád z teologické fakulty zve na akademický dýchánek do klubu, je mi jasné, o co se jedná. Je to jen primitivní příklad toho, co znamená nebýt jako ostatní. Mohli bychom jít mnohem dál a dotknout se charakterových otázek. Například soudržnost týmu a loajalita k členům týmu. Byli jste už pokoušeni, abyste kompromitovali své kolegy a přátelé vidinou povýšení v práci? Například tím, že budete donášet šéfovi nebo pomlouvat své kolegy? Nemusíte se hlásit, jde o citlivou záležitost. Aplikace Božího slova jsou dalekosáhlé a velmi praktické, i když nám to nemusí na první pohled hned docházet. Někdy se můžeme dostat do velkého tlaku okolí. Tento tlak může hraničit až s fyzickým násilím, kterému jistě Izraelci čelili. V tomto je Bible a zvláště starý zákon nekompromisní a zároveň naprosto praktický a konkrétní.
Oni, a to platí i pro nás, prostě neměli být jako ostatní národy, měli věřit jednomu Bohu a toho následovat, místo toho ale vědomě nebo nevědomě zahýbali modličkám okolních národů.
Když pak Hospodin dal svou ochranou ruku od Izraele pryč, začali sténat a modlit se. Ve třetím verši je napsáno, úpěli Izraelci k Bohu... protože je nepřátelé oblehli a chtěli je zničit. To byl ostatně důvod existence Soudců. Soudce byla charismatická postava, ta byla povolána Bohem k tomu, aby vedla Boží lid do boje. Do jakého boje? Do boje za přežití národa. Nešlo o dobyvačnou válku, ale bylo v sázce přežití Izraelského národa. Území Izraele bylo dávno Božím dětem zaslíbeno, ale nebyli po dlouhou dobu schopni si je podmanit. Místo boje se snažili o kompromis a dohodu s okolními městy. To by se nám snad mohlo líbit, řekli bychom, že jde o mírovou cestu lásky a tolerance. Zde ale nejde o lásku a toleranci, ale ďábelskou dohodu mezi člověkem a zlem. Tato cesta kompromisu a sebeklamu prakticky znamenala odpadnutí a zpronevěření se jedinému cíli, který Boží národ měl. Podívejme se ještě zpět do Mojžíšových knih, jaký že to byl vlastně úkol Božího národa. Když budeme text číst, můžeme též přemýšlet, jaká je vlastně role Božího lidu dnes, co jako křesťané máme v tomto světě dělat? Tento cíl je líčen obšírně v 5.M 6-11. Tento cíl je umístěn hned za desatero, takže má velkou důležitost. Přečtu vám jen několik veršů... Dt 7,1.3-6.12-13a. To jsou drsná slova a když budete číst tyto kapitoly najdete ještě drsnější. Zkusím to vyjádřit ještě pozitivně ze 4. kapitoly 5. Mojžíšovy: čti v. 4-9.

Kniha soudců je historické vyprávění. Hlavním hrdinou nejsou toliko lidé, i když bychom mohli za hrdiny považovat soudce, jako spíše sám Hospodin Bůh, který si tyto zvláštní hrdiny povolává a pomáhá jim a Izraelcům z obtížné situace. Kniha soudců, ze které dnes čteme i budeme v následujících dvou setkání, ukazuje skutečnou situaci člověka, který je bezmocný. Izraelci neuposlechli Boží rady a následkem toho jsou v rukou nepřítele, okolních národů, Kénijců či chcete-li Kenaanců. V celé knize vidíme sestupnou spirálu lidského hříchu, který nebýt Boží nekončící milosti, by člověka zničil. Tato Boží milost se ale ani navzdory lidskému vytrvalému odvracení se od Boha neztrácí a když Boží lid volá k Hospodinu, Bůh svůj lid vyslyší a zachrání jej, jak je to v každém dobrém příběhu, objeví se hrdina a situace se změní. Těmito Božími hrdiny pro dnešek jsou prorokyně Debóra a soudce Bárak.
Zaposlouchejme se tedy do příběhu z dávné doby Soudců z 11.-12. stol. BC, který nám má jistě co říci i dnes... Před tím ale poprosím Jendu, aby nás vedl několika zpívanými modlitbami, chvalami.

phase 1