Listopad 2008

Na co spoléháš?

15. listopadu 2008 v 11:59 | Grizly |  Kázání
Kázání CB Říčany 7.9.2008 Na co spoléháš? Fp 3,1-11

Pozdrav a bridge k textu, co je vnější? Na co spoléháte?
Dobré ráno bratři a sestry, přátelé. Když cestuji vlakem po republice a po Praze, všímám si často reklam a bilboardů. Každý dnes chce něco prodat nebo se někde prosadit. Nemusím zdůrazňovat metody, které k tomu lidé používají. Jde o to zvýraznit přednosti a výhodnosti koupě. U bankovních produktů a půjček je to bezúrokovost a skutečnost, že nemusíte mít ručitele... u aut, spotřebičů je to design a rychlost, výkon... takto bych mohl pokračovat dál, ale chci tím jen ilustrovat, že lidé nevydvihují malou spotřebu, nenáročnost, dlouhou výdrž, tedy vlastnosti vnitřní, ale spíše vlastnosti vnější, které jsou vidět... kterých si na první pohled všimnete. Také když se ucházíte o práci, nikoho nezajímá, jak jste spolehlivý, jestli držíte slovo, jestli jste čestní, atd, alespoň ne na prvním místě. Místo toho chtějí vidět vaše zkušenosti, certifikáty, co umíte, co jste dokázali atd... chci tím jen uvést téma, nad kterým bych se chtěl spolu s vámi dnes zamyslet... co je to, na co spoléháme v našem životě... k tomuto zamyšlení použiji jeden známý text z Filipenským, třetí kapitoly... (přečíst Fp 3,1-11)

Background textu
Abych neošidil pozadí textu, Pavel v tomto dopise děkuje církvi ve Filipech za finanční podporu a povzbuzuje tuto církev k radosti v Kristu, to je klíčové poselství. V našem textu v rámci povzbuzování ale vystupuje do popředí jedno velmi důležité téma a to je sice obřízka. Říkáme si, že to není vůbec aktuální pro náš život nebo věk. Možná jinak by to viděli naši američtí bratři, protože ve Spojených státech je z hygienických důvodů velmi běžné, že jsou chlapci obřezáni, nebudu tu vysvětlovat proč. To ale není důležité. Obřízka je důležitým symbolem pro smlouvu.
Podobně jako pro křesťany křest nebo pro náš byrokratický aparát razítko či když to přenesu do jiné roviny, pro manažera telefon, pro kazatele bible, pro učitele učebnice, pro zahradu stromy či keře, rostliny... takto bych si mohl hrát dlouho... Tedy je to zdánlivě vnější věc, ale je klíčově důležitá. Na různých místech mluví bible o obřezancích, neobřezancích atp... nejde jen o chirurgický zákrok, ale o to, jaké má člověk srdce, jde o jeho charakter.

Slovní hříčka
Pavel, autor tohoto dopisu, používá slovní hříčku, obřízka, rozřízka... pro lidi, judaisty, kteří nutí křesťany z pohanů, aby se nechali obřezat a dodržovali židovské jídelní předpisy. Snad není těžké se podívat na církev a na její běžnou tendenci lpět na tradici a na vnějších pravidlech místo na následování Krista. Nechci se teď navážet do katolické církve, kde je to z historického hlediska nejmarkantnější, hrozí to každému společenství a to dokonce i takové církvi jako je cb. Je možné spadnout do trvání na věcech, které nejsou vcelku podstatné jako jsou písně, forma bohoslužby a nebo viditelné formy uctívání a už je oheň na střeše a přesvědčíme se, jak jsou křesťané nejednotní. To ale také není přesně to, co mám na mysli. Můžeme jít ještě dále. V našem životě jsou věci, které nejsou pro život víry vůbec důležité, přesto na nich můžeme vystavět svou naději. V dnešní postmoderní humanisticko materialistké společnosti jsme nuceni uctívat majetek a věci, které se dají uchopit, které se dají vidět. Zeptejte se někoho, jestli je pro někoho důležité zdraví... včera jsem byl na ulici osloven jedním člověkem, co dělal anketu a právě na to se mě ptal. Ano, zdraví je důležité, ale je to to nejdůležitější? Mnoho lidí by řeklo, že ano...




Jsou peníze důležité?
Jsou peníze důležité? Bez peněz nezaplatíte nájem, splátky, telefon, jídlo, nemůžete prakticky nic. Přesvědčil jsem se o tom nedávno, když mi ukradli z bytu 5 000Kč, byl jsem zpočátku v šoku. Po pár hodinách jsem se s tím vyrovnal, uvědomil jsem si, že paníze se dají vydělat a nestojí mi za to se kvůli tomu frustrovat... ale jak je snadné ulpět na něčem vnějším... Tedy jedna otázka může být... Co je pro nás obřízka-rozřízka, znamením smlouvy, ne ale smlouva? Jinak: Na čem nepodstatném lpíme tak moc, že bez toho si neumíme svůj život představit? Přesto, pro život s Kristem to vůbec není důležité?
(Pauza, aspoň 15 vteřin)

Marnost, co je důležité?
Marnost, hebrejsky hevel, samá marnost, říká kohelet, kazatel. Marnost je spoléhat na věci pomíjející a ignorovat věci věčné. Marnost je důvěřovat v časné a zapomínat na věčné. Marné je hnát se za větrem peněz a kašlat a vztahy...

Zlatá husa
Uvedu jeden příklad z jedné manažerské příručky od Stevena Coveyho, 7 návyků vysoce úspěšných lidí... Vytrhuji ho trochu z kontextu, tak se vám za to i autorovi omlouvám. V kontextu jde o produktivitu, takzvaný P-PC princip, mě jde jen o zvláštní jednání člověka, o lidskou blbost.
Muž měl husu a ta mu snášela zlatá vejce. Každý den chodil do kurníku pro jedno takové zlaté vejce. Byl velmi spokojený, protože zlato má velkou hodnotu. Ale byl zároveň velmi netrpělivým a chtěl mít víc. Jedno vejce denně mu nestačilo. A tak se jednoho dne rozhodl milou husu zabít a vzít si všechny vejce najednou. Co myslíte, že se stalo? (řečnická otázka). Rozřezal husu a nic nenašel a samozřejmě s husou i zmizela možnost dostávat zlatá vejce. (Pauza)

Chtěl jsem tím ilustrovat, že je možné se zcela upínat na vejce, a přestat vidět husu. Podobně myslím, to funguje v našem životě. Kdo je dárcem všech věcí?

Jeremjáš
Přečtu jeden starozákonní text z Jeremiáše, který to myslím pěkně ukazuje. (Přečíst Jr 9,22-23)

Tento text nás upozorňuje na jednu podstatnou věc. Když něco umíme, chvála nenáleží v první a poslední řádě nám. Kdo je dárcem všech věcí? Netřeba odpovídat, všichni si doplníme jedno jméno. Václav Klaus. George Bush... podle libosti... v dnešní postmoderní době je to přeci jedno... dělám si legraci, samozřejmě. Hospodin je dárcem všeho. Moudrosti. Zdrojem majetku, tím, komu v posledu všechno patří. To je samozřejmě tomuto světu kamenem úrazu a nechce to přijmout. Dokonce my křesťané na to často a rádi zapomínáme. A to je nakonec tím, na co jsem chtěl upozornit.
Je možné zcela zapomenout na Stvořitele, toho, co všechno stvořil a vlastní. V žalmu je napsáno, že celá zemé je jeho. Celá země je plna jeho slávy i na dalších mnoha místech. To tento svět ale nevidí a nechce vidět. Člověk Písma ale toto poselství nemůže ignorovat.

Pavel extrémista, vše je hnůj ve srovnání s Kristem
Pavel vypadá v našem textu jako extrémista, asi jako málokterý křesťan. Málokdo jako on může spoléhat na svou spravedlnost podle judaismu. Podle 613 zákazů a příkazů málokdo může opravdu říct, že je spravedlivý. On ano. Horlivost? Vždyť on pronásledoval pro své přesvědčení následovníky Ježíše! Dnes bychom si vybavili některé prodavače, ti jsou schopni ze své horlivosti udělat opravdu vše... Jak je ta jedna reklama na telefonního operátora, dokonce se vmísí do vaší rodiny:) Ale Pavel dodává. Toto vše, kam se na něj judaisté, kteří vedou druhé k dodržování předpisů a nutí se obřezat... toto vše on pokládá podle textu nové smlouvy za hnůj. Za nic. Nic to neznamená. Všechny certifikáty, kolik jen máte, všechno vzdělání, všechny vědomosti, schopnosti... jsou ničím oproti Kristově spravedlnosti, která je z víry.

Dosaď sebe místo Hospodina?
Podobně je možné zapomenout na dar, který se nám nabízí v Kristu a začíst spoléhat na sebe místo na Boha, jak píše text nové smlouvy. Ano, spoléhání na sebe, na vlastní schopnosti - tedy to slovo mé, vlastní je tím zlým. Že začnu za to, co je Hospodinovo dosazovat sebe. Tedy Pavel to své, to jeho, to z lidského zákona, to on pokládá za hnůj. Kdyby hnůj byl něčím negativním. Něčím smradlavým snad? Nevím, ale je to ničím. Nemá to hodnotu. Pravá hodnota je v Kristu a jeho spravedlnosti z víry.

Získáváme
Důsledkem je to, že Pavel získává a my získáváme, spolehneme-li se jako on... získáváme poznání Krista a jeho moc zmrtvýchvstání. Tedy spolu s Kristem umíráme sami sobě a svým sobeckým ambicím a získáváme život. Kdo chce svůj život uchovat, ztratí je a kdo svůj život ztratí pro mě, nalezne jej. To říká Ježíš.

Heller a ulpívání
Oblíbené téma zesnulého profesora Hellera bylo ulpívání. Ulpívání na věcech. Vrcholem tohoto uplívání je ulpívání na sobě. Spoléhání na sebe místo na Hospodina. Nemějme o sobě iluze. Ne nadarmo říká Kalvín, guru naší tradice, že lidské srdce je továrna na modly. A naší modlou se mohou stát nejrůznější věci, od aut, peněz, žen, mužů, sexu, až po vznešené věci jako je náboženství, kostelochodičství atd atd... Ulpívat se dá na nejrůznějších věcech, na nás samotných a dokonce se dá uplívat na neulpívání. Tedy lze se upnout na to, abychom se na nic neupínali, až se skutečně na nic nepneme a budeme chodit z místa na místo a nikdy nikde nezakotvíme... ale to už je z jiného soudku...



Pozitivní příklad
Mám ještě jeden pozitivní příklad. Je to můj klient na angličtinu. Je podnikatel a nedávno se mu stala zvláštní věc. Jel po silnici se svou rodinou ve svém novém luxusním autě. Abyste nezáviděli, on je velmi pracovitý a na věci si opravdu umí vydělat. Je to příklad morálního člověka, který sice o sobě neříká, že je křesťan, ale alespoň pokud si troufám myslet, je velmi dobrým příkladem pro mnoho křesťanů ve svém okolí. Jede po silnici a najednou začne fungovat bezpečnostní systém, který ho donutí zastavit. Z nádrže kape benzín. Pod autem je 30 litrů benzínů. Vyžene ženu a dítě z auta a bere nejnutnější věci a utíkají pryč. Auto se do pár vteřin vznítí. Neptejte se mě proč. Na tuto otázku nezná odpověď ani pojišťovna ani policie. Faktem je to, že nedostal od pojišťovny ani korunu. Přišel opravdu o hodně, shodli jsme se ale na tom, že je opravdu velké štěstí, že s rodinou vyvázl živý. Co naplat, že přišel o dokumenty, věci a auto, hlavně když neztratil to důležitější. Je to pro mě člověk, co neulpívá na materiálních věcech, přestože by měl mnoho důvodů.

Shrnutí a závěř
Tedy shrnuji, na čem ulpívá vaše srdce? Na co spoléháte? Je to Hospodin nebo jste to vy samotní? Je to Ježíš z Nazaretu nebo jsou to věci tohoto světa?
Tedy vyhoďte své ulpívačské modly a zničte je, dokuď je čas, zní prorocké slovo. To, co jsou pro nás modly, si každý doplní sám. Povzbuzením pro nás je radost a svoboda, která plyne z takového úklidu srdce. Je to vzácné poznání Krista Ježíše jako našeho Pána, pro které stálo apoštolovi Pavlovi za to umřít mečem a mnoho dalším mužům víry též. Spravedlnost Boží je z víry v Krista, ne z uplívání na modlách lidské samospravedlnosti, z kamene je srdce nevěřící, z masa je srdce, které věří. Věří v Krista.

Evangelium
Víra v toho, kdo nám dal život a kdo má moc jej uchovat a naplnit. Láska od toho, kdo nás miluje od počátku až do konce. Naděje v nepomíjející, ne v pomíjivé.



Komora

15. listopadu 2008 v 11:57 | Grizly |  Kázání
Kázání 12.10.2008 CB Skalka, série ber nebo neber,
"Tělo a duch"
text kázání Ježíš a Nikodém J 3,1-21
pomocný text Kaz 11,7-12,9

úvod vtip
Student (při náboženství): "Věřím pouze tomu, čemu rozumím."
Profesor teologie: "Pak je ovšem pochopitelné, že nevěříte ničemu."

ukázka z filmu futurama - fry vchází s benderem do jeho pokoje , myslí si, že je to pokoj, neví, že je to komora. (5:00-7:00)

Krásné a dobré věci v životě
V životě je mnoho krásných a dobrých věcí. Jsou to věci očím viditelné. Nové auto, kterým jsem se dnes vezl s manažerkou, kterou učím angličtinu ve škodovce nepatří k nejlevnějším. Je pohodlné a prostorné. Spolehlivé, má airbagy a klimatizaci. Když je zima, topení hřeje - uvnitř je příjemně. Když je venku horko, klimatizace chladí, uvnitř je příjemně. Co třeba mobily a naše počítače? Ty nám značně usnadňují život. Nedokážu si představit, že bych si i kázání ripravoval bez počítače...

Nenahraditelné?
Co bychom si bez nich počali? Televize, video a dvd přehrávač je samozřejmostí dnes v každé domácnosti. Satelit? Žádný problém. Naše doba a místo na zemi je časoprostorem nadbytku a blahobytu. Sice stále roste procento bezdomovců a lidí s nedostatkem základních potřeb přibývá, ale většina z nás se má velmi dobře, na rozdíl od zbytku světa. Jsou jistě země bohatší a země chudší, ale rozhodně patříme do té bohatší části... Nejde mi teď apelovat na vás, abyste to vše prodali a nepoužívali... tyto věci nejsou sami o sobě špatné...
Vzdělání a další věci? Pomíjivost? Bridge
Vzdělání. Jak moc je v naší kultuře ceněno vzdělání? Velmi. Náš školský systém bývá kritizován pro nadmíru teorie, kterou vtlouká žáčkům a studentům do hlavy. Dokonce i křesťané jsou v naší společnosti skupinou intelektuálů a lidí s vysoce nadprůměrným příjmem, alespoň to platí o církvi bratrské.

Příběh, který budu číst, je z doby snad vzdálené, ale přesto poměry velmi povědomé.

Přečíst J 3,1-21

Pozadí
Nikodém nebyl žádný chudák. Nebyl to jednoduchý negramotný člověk. Byl to z dnešního pohledu evangelikální křesťan, kterých je v této místnosti včetně mě většina z nás. Přichází za Ježíšem s otázkou. Přichází v době, kdy si ho nikdo nevšimne. Nechce být viděn. Má vysoké postavení a nestojí o pozornost davů. Ježíš je již v této části příběhu znám svými skutky. V předchozích týdnech se mluvilo o zázraku na svatbě a Ježíš byl již znám svými neotřelými výroky a výstředním chováním v chrámu. Přesto byl u lidí velmi oblíben a davy jej následovaly. Nikodém nejde za Ježíšem, aby získal popularitu, jde s otázkou.

Je to blázen!
Ježíš na první pohled Nikodéma odbývá frází. Co si může myslet vzdělaný Nikodém? O čem to Ježíš mluví? Jak se můžu narodit znovu? Co mi ten nedovzdělanec říká? Mám snad vejít do lůna své matky? Co je to za blábol? Jako i v ostatních případech, člověk špatně rozumí tomu, co Ježíš říká. V předchozím oddílu Židé rozumějí Ježíšovi doslova a smějí se mu... že postaví chrám, který jsme budovali 46 let po zboření za tři dny? Blábol. Blázen jeden...

V následujícím oddíle ve 4. kapitole samařská žena chce po Ježíšovi vodu, tolik cenou v Palestině a nechápe, o čem Ježíš mluví... Ježíš nemluví o fyzických předmětech... o budově a vodě, jakkoliv jsou důležité pro každodenní život Izraelce... Je snadné nepochopit Písmo a Ježíše. Mluví ještě o něčem jiném. Jestliže nechápete, když k vám mluvím o pozemských věcech, jak budete rozumět, až budu mluvit o nebi? Ptá se Ježíš...

Jak se to může stát?
Otázka, kterou pokládá Nikodém... Jak se to může stát? Musíš se narodit znovu... nebo dokonce je psáno v několika překladech shůry... Co tedy Ježíš má na mysli?
Co je myšleno výrokem kdo se nenarodí znovu, nespatří Boží království? Tedy kdo tedy vlastně může spatřit toto království?

Upínání na viditelné
Je tak samozřejmé se upnout na viditelné, časné. Často jsou to pěkné věci, které dělají radost. Nemusí jít jen o materiální věci, o kterých jsem mluvil... Jsou to vztahy s blízkými, které jsou nakonec to málo, co v našich životech máme. Jsem velmi vděčný za své rodiče. Jsem velmi vděčný za přátele. Oč víc jsem vděčný za životního přítele, nejmilejší osůbku v této místnosti, alespoň z mého pohledu. Jsem vděčný Pánu Bohu, že mi přivedl do života Mirku, je úžasná.
Je dobré a krásné budovat vztahy s lidmi, myslím, že je to jedna z nejdůležitějších věcí. Myslím, že je i dobré myslet na budoucnost a připravit se na možnou těžkou dobu a že je jistě dobré a správné pracovat, pilně pracovat, jak jinak... Pracuji asi 20 hodin týdně a dalších dvacet jsem ve škole... to vše jsou věci časné, dostupné našim očím. Věci uchopitelné...



Kohelet
Jak říká starozákonní text kazatele, který jsme četli, užívej, raduj se... ale pamatuj na zlé dny. Pamatuj na stáří. Pamatuj na to, že tu nejsi věčně. Kazatel nebo lépe učitel, kohelet, nás snad až nepřiměřeně upozorňuje na to, že vše časné je zároveň pomíjivé, dočasné. Nebude to tu navždy. Uvědomuji si to, když mi ukradnou peníze, což se mi nedávno dvakrát po sobě stalo... Uvědomuji si pomíjivost viditelného na situacích, které mě pokořují. Šel jsem na studijní na univerzitě a snažil jsem se udat předměty, které jsem studoval na semináři. Nečekal jsem úspěch, ale po pár rozhovorech s informovanými lidmi jsem získal naději, že to má smysl. Byl jsem velmi rozčarován z úřednického šimla, který rozprášil mou naději na atomy. Jinými slovy, přísloví házet hrách na stěnu či ťukat na nesprávné dveře je výstižné.

Základ života?
Jsou věci, které jdou mimo mě a stavět na nich základy života nemá smysl. Ano, vzdělání je důležité, ale není to nejdůležitější. Ano, práce je důležitá, ale když člověk onemocní, uvědomí si rychle, jak je to pomíjivá hodnota. Nechci to dramatizovat připomínáním konečnosti člověka, to je také jistě dobré mít na mysli, ano, lidé tu nejsou navždy...

Pomíjivé
Tváří v tvář časnému stojíme v údivu omezeností tohoto věku. Věci a viditelné pomíjí. Ano, pomíjí. Přesto, tolik z naší energie a času věnujeme investování do věcí tohoto druhu.

Fry a Bender
Pamatujete na scénku z filmu? Fry, to je ten človíček... šel bydlet s robotem do jeho robotího apartmánu. Strýček ho vyhodil z domu a jeho kamarád jej pozval do svého. Dobrý přítel, že?
Ale robotí domy nebývají takové, jako ty lidské... Robot mívá jinou představu o tom, co je krásné, vhodné a útulné. Zbudit se s polámaným krkem, to zná každý z nás... není to jistě nic příjemného...

Malý pokoj je jistý
Je možné se fixovat na malý pokoj. Pokoj je něco, co je viditelné, přítomné, jisté, ověřitelné empirickým důkazem atp... Jsou to peníze, auta, může to být cokoliv, co lze uchopit... Jsou to věci, co máme pod naší kontrolou.

Víte, jak scénka končí?
Dovolte mi místo slov pustit vám konec dílu...

Pustit futurama 21:00-22:00

V komoře a ne v pokoji
Překvapilo vás to? Mě ano, když jsem to viděl poprvé. Použiji to jako obraz. Je možné se upnout tolik na viditelné a dosažitelné, že úplně zapomeneme na to jiné. Jak jiné? Velké. Pokoj. Ne komora. Je možné zůstat v komoře a nikdy nevejít do pokoje.

Ježíš a Nikodém: Musíš se narodit znovu
Ježíš říká Nikodémovi: Musíš se narodit znovu. Musíš se narodit shůry. Boží království. Je to Boží vláda v jeho říši. Bible říká, že dobrý Bůh je Stvořitelem tohoto vesmíru a všeho, co je v něm, přesto neviditelný a v naší mysli nepostihnutelný. Nikodém má Boha - Ježíše - přímo před sebou a přesto se ptá, jak se má narodit znovu. Člověk, který je vzdělaný a inteligentní se fixuje na svou omezenou představu o tom, co je dle něj význam a nevidí, co je očím neviditelné...




Žijete v komore nebo ve světle denního světla?
Je možné celý život prožít v temnotě komory a nikdy krom lampičky nevidět denní světlo, dokonce dávat kytky do komory... Proč nevejít do pokoje? Myslím, že Boží království je jako velký prostorný pokoj. Náš problém je v tom, že nevidíme, že krom komory je i pokoj. Někteří lidé to tuší, ale bojí se, či nejsou dost smělí pomyslet na věčné. Fixují se na to, co je jisté. České přísloví, lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše to myslím shrnuje dobře.

Dveře do pokoje
Jde ale o to, že do pokoje vedou dveře. Pokoj je připraven a čeká jen na to, až otevřeme dveře. Podobně jako ve filmu Lev, čarodějnice a skříň, když Edmund a Lucinka a další čekají na příležitost, až se budou moci vypravit do říše zvané Narnie. Nebo když se Neo ve filmu Matrix rozhoduje, jestli si má vzít modrou či červenou tabletku od Morphea.

Smrt je konečný argument
Člověk nemusí umřít, aby se přesvědčil. Smrt je konečným argumentem. Ano, když umřeme, budeme mít jistotu. Ale než se tak stane, Písmo nás dobře a věrně informuje o tom, že krom komory je tu i velký a prostorný pokoj.

Opakování: Boží království
Je smutné zůstat na prahu a nevejít dovnitř. Film je jen nedokonalým obrazem. Skutečnost je mnohem barevnější a dokonalejší. Boží království je našim očim neviditelné, ale je mnohem lepší, než naše nejlepší představa tohoto světa. C.S. Lewis dobře ukazuje na to, jaké je podle něj Boží království v knížce Velký rozvod i v dalších...



Časné je krásné, věčné je ještě hezčí
Pokud věci časné, viditelné, dotknutelné - jídlo, pití, vzdělání, cokoliv dobrého si představíte je krásné, o kolik krásnější je to, co má přijít a co už můžeme cítit a tušit nyní.
Co je ale nejlepší - Boží království už přišlo - přišlo v Ježíši Nazaretském. Vždyť Ježíš je Bohem, který se stal člověkem. On se stal jedním z nás, aby ukázal, že království už přišlo.

Konečné svědectví
On je konečným svědectvím o Boží lásce k člověku. Příběhem, svědectvím a cestou... cestou po které je možné jít... na cestu je možné se vydat už dnes. Ruku v ruce s Ježíšem. Ve světle Ježíšova světla je možné vidět časné věci úplně jinak. Evangelium ústy Ježíše říká: hledejme nejprve Boží království a to ostatní nám bude přidáno. Nespoléhejme na časné, ale věčné. Ve světle věčného vizme to časné a viditelné. Ve světle neviditelného, zjeveného vizme viditelné, uchopitelné...

Ježíš a Mojžíš
Abych textu nezůstal nic dlužen, Jan komentuje... Nikdo nevystoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. Syn člověka je vyvýšen. Ježíš Nazaretský, tesař... ten člověk... Paradox vítězství skrze pokážku. Bůh, neviditelný a neomezený, se omezuje, stává se člověkem, Ježíšem a tím se stává jedním z nás. Vstupuje do zoufalé potřeby tohoto světa. Jeho kříž odkazuje k milujícímu Bohu, který neušetřil vlastního Syna a dal jej místo nás. Místo mě, místo Tebe, místo každého. Do nebes není možné se vyšplhat. Kdo se o to snaží, spadne.




Kdo chce být dokonalý, je pošetilý
Kdo se snaží být dokonalým, je pošetilý. Je jen jedna cesta. Není to cesta člověka vzhůru, ale cesta Ježíše k nám dolů. Boží cesta dolů. Důsledek je fatální a šokující. Skrze porážku, smrt kříže, odpornou lidskou zlobu, cynismus a nepřátelství přichází Boží království do tohoto světa. Opona je odhalena. Ten, který umřel, žije dál. Vystupuje zpět k Otci. Vrací se zpět na nebesa. Důsledkem je to, že každý člověk může také k Otci. Díky Ježíši Nazaretskému je to možné. Zlo je poraženo a Boží láska vítězí.


Na co zapomínáme
Na to ale zapomínáme. Tím, že před sebou máme tolik sami sebe a naše časné potřeby a radosti, zapomínáme na to důležitější - věčné. Nedovolme tomu jasnému vrabci v hrsti nevidět to, na čem opravdu záleží. Není to holub na střeše, není to prchavé, ale naopak, je to pevné, pevnější než tento svět.

Shrnutí
Nakonec shrnutí: pro ty z nás, kteří již na cestě jsme - vytrvejme a jděme radostně dál a nezacloňujme si cestu tmou, neulpívejme na věcech, na kterých v posledku nezáleží ve světle těch, které jsou nepomíjitelné. Vizme skrze věčné to časné, ne naopak.

Pro ty z nás, kdo se teprve rozhodují a na cestu ještě nevkročili - proč zůstávat ve tmě, když je tu světlo? Proč zůstávat uvnitř a nevyjít ven?

Amen.




Tajemství jednoty v Kristu

15. listopadu 2008 v 11:53 | Grizly |  Kázání
Kázání 2.11. Říčany Tajemství poznání jednoty v Kristu

písně
Hospodin kraluje
Apoštolská
Spoj nás v jedno, Pane

texty:
Ef 1,1-14
Kaz 7,11-14+ 19-21 + 23-25
Iz 45,18-25

vtipy:
Student teologie
Student (při náboženství): "Věřím pouze tomu, čemu rozumím."
Profesor teologie: "Pak je ovšem pochopitelné, že nevěříte ničemu."

Závody koní
Šel chlápek na závody koní.
Když se před prvním závodem šel podívat k tabuli, na kterého koně by měl vsadit, zahlédl tam kněze, jak jednomu koni žehná. Řekl si, že by to mohlo něco znamenat, honem šel na koně vsadit a kůň vyhrál.
Chlápek tedy sledoval kněze dalších pět závodů a docela příjemně na tom vydělal. Rozhodl se, že v posledním závodě vsadí všechny vyhrané peníze. Učinil tak. Závod začal dobře, ale pár desítek metrů před cílem se najednou vedoucí kůň zhroutil k zemi a byl na místě mrtvý.
Chlápka to pěkně dožralo a běžel za tím knězem žádat vysvětlení.
Ten pouze smutně zakýval hlavou a povídá: "No jo, s vámi nevěřícími je problém. Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním!"



Jakou rasu má Bůh
Dva dlouholetí přátelé byli spolu na dovolené na moři a hádali se, jaké je Bůh rasy. Černoch pořád opakoval, že Bůh je určitě černoch. Jeho bílý přítel trval na tom, že Bůh je bílý. Byli tak zabráni do hledání argumentů, že si nevšimli blížící se bouře. Ta jejich loď rozbila o útesy. Oba dva zemřeli a šli do nebe.
U perlové brány je přivítal Svatý Petr. Oni se ho hned ptali, jaké rasy je Bůh. Petr jim řekl, ať se posadí a počkají, že k nim Bůh přijde. Tak si sedli a pokračovali v diskusi. Najednou uslyšeli hlasité kroky, které nemohli patřit nikomu jinému než Bohu. Otočili se akorát včas, aby zahlédli, jak se otevřely dveře a k nim vkročila mohutná postava: "Buenas dias, padres!"

Poslední věci na houbě
V pátek a sobotu jsme strávili s mládeží na Šeberově a zamýšleli se nad tématem poslední věci. Setkání se zúčastnilo asi 70 mládežníků z různých sborů v Čechách, někteří byli dokonce až ze Slovenska a Německa. Toto téma mě znovu přimělo k hlubší reflexi nad tématem, kam jako církev směřujeme. Je to opravdu za Ježíšem Kristem?

V přednášce Davida Nováka zaznělo jedno slovo, které bude myslím rezonovat s dnešním tématem - tajemství. Jsou meze toho, co můžeme jako lidé, ba dokonce jako křesťané poznat. Míra našeho poznání v tomto světě je omezená. Ale dokonce ve zjevení duchovních věcí jsou meze. Nevíme, kdy Pán přijde. Nevíme, jak to přesně bude probíhat. Nevíme dokonce ani co bude s lidmi, kteří neměli příležitost poznat Krista stejným způsobem jako my... problém jde ještě dál, to teď ale není mým cílem...




Pavel Hošek v poslední přednášce adresoval problém zabydlování se ve světě. Je mnohem pohodlnější být leklou rybou, která se ze setrvačnosti nechá nést proudem, než být živou rybou, která zná a umí plout proti proudu. Tyto a některé další otázky jsem si odnesl k přemýšlení...

Kristovo vtělení
Proč to říkám? Na mládeži jsme začali probírat téma Kristovo vstoupení do světa a jaký to má význam pro křesťanskou službu ve světě. Kolik z nás pracuje ve světě a má denodenní kontakt s nevěřícími nebo jinak věřícími lidmi? Asi snad každý z nás nějakým způsobem ano.

Na co se lidé ptají
Na co lidé ze světa spoléhají? Co považují za smysl svého života? Co za opravdu moudré? V anketě na ulici v Ústí se zeptali jednoho pána: Myslíte, že smrtí končí lidský život? Bez váhání odpověděl, že ano. To, co máme je jen tento život ve světě. V druhé půli interview dodal, že je věřící katolík. Nemám zájem se navážet do katolíků, mám mnoho dobrých přátel mezi katolíky a jsou mi velmi sympatičtí...
Tento muž považoval za samozřejmé, že je jen tento svět, našemu poznání jsou dostupné jen věci, které je možné vědecky a smyslové dokázat. Abych mu nekřivdil, považoval za důležitou oblast etiky, tedy to, jak žijeme v tomto světě, ale v kontrastu s poznáním Písma mu unikl důležitý rozměr - Boží království přesahuje tento svět, jde dál než je tento pozemský život.

Kristus je tajemstvím, které se zjevuje ve světě. Toto tajemství je rozkryto v Kristu. Kristus přišel na tento svět v těle. To je zvláštní a mnohem lidem ukryté. Nám je to ukázáno.



Empirické poznání
Myšlení a poznání tohoto světa je zaměřeno na empirický okruh. Existuje jen to, co se zobrazuje v tomto světě. Co lze vědeckou metodou poznat a dokázat. Je to něco, co se dá zpředmětnit a čeho se dá dotknout. Co se dá vidět, jíst, koupit, prodat... Změřit, přesně pojmenovat, nakreslit, vyfotit atd.
Právě překládám článek o vědeckém naturalismu... Není překvapivé, alespoň pro mě ne, že potkávám tolik lidí, co považují pomyšlení na věci ne-přirozené a nad-přirozené za výplod lidské fantazie, pomatenost, bláznovství, nesmysl či nerozumnou touhou našeho srdce.
Říkám to jen proto, abychom si pro dnešní přemýšlení uvědomovali, že venku, na ulici, když křesťané sedí v kostelech a modlitebnách, mimo tuto místnost i jiné - jsou tu lidé, jako jsme my, kteří věří jinak a nepovažují za samozřejmé, že je možné poznávat Boha a uctívat jej...
Jak je to ale s evangeliem, kterému jako křesťané věříme? Je to tak, jak si někteří myslí? Je to jen pohodlná a levná odpověď na zoufalou touhu našeho srdce věčně žít? Je touha po věčnosti a po věcech našim smyslům neviditelným jen marnost?

Učitelova moudrost
Kazatel nebo chcete-li, kohelet, učitel, starozákonní mudrosloví zdůrazňuje moudrost. Jakou moudrost? Počátek vědění, chcete-li poznání a mnohem více, moudrosti - je bázeň před Hospodinem. Abychom si uvědomili hloubku a začali poznávat, co je to být v tomto světě naplno, musíme věřit. Věřit, že tento svět není jen to, co lze empiricky dokázat. Předpokládá to rozpoznání toho, že jsme stvořené bytosti a že je tu stvořitel, který nás má rád a je možné s ním mít vztah. V textu, který jsme četli je zdůrazněno, jak důležitá je tato moudrost. Je jako dědictví. Lepší než peníze.


Pomíjivost lidské moudrosti
Přesto je téméř druhým dechem poznamenáno, že má poznání a lidská moudrost velké omezení. Je pomíjivá. K čemu je člověku poznání, když nakonec čelí konečnosti? Co mu z ní zbude, když život smrtí končí? Věříme, že smrtí život nekončí a že poznání Hospodina jde dál... Není zbytečné a marné.

Izajáš a Boží majestát ve stvoření a spasení
Druhý text z Izajáše zdůrazňuje jedinečnost a výlučnost Hospodina jako zachránce tohoto světa. Kdo jiný než Hospodin může naplnit touhu našeho srdce po věčnosti? Kdo jiný než ten, kdo tento svět stvořil a udržuje? Hospodin nemluví potají, mluví svými majestátnými činy ve stvoření. V jeho stvoření, které je očím viditelné se zobrazuje Boží moudrost a majestát. V něm je svět založen, pevně založen, jak zpívá křesťanská píseň Hospodin kraluje. Pevně založen jeho moudrostí, která nemá meze. Hospodin se zobrazuje v tomto světě.

Bridge k Efezským
Konečně, náš dnešní text, poselství Efezským - autor mluví o tajemství, které je zjeveno. O jakém tajemství může být řeč? Něco nám uniká? Když jsem byl na gymnásiu a měli jsme hodinu chemie, unikal mi obsah pí a sigma vazby. Šel jsem z průmyslovky a tohle jsme v chemii nebrali. Na rozdíl od ostatních jsem ale uměl derivovat a integrovat. Byly věci, které byly mě skryty a rozkrylo je až poznání výkladu paní profesorky a naopak byly věci, které mým spolužákům zůstaly utajeny, až do semináře z matematiky a fyziky.
Je evangelium - dobrá zpráva o příchodu krále a zachránce do tohoto světa tímto druhem tajemství? Je možné jej poznat tímto poznáním, jako třeba pi nebo sigma vazbu? Je možné prohlásit stejně jako že derivace konstanty je nula... že Ježíš Kristus je Pán?

Oslavný hymnus
Tento oslavný hymnus v první kapitole encykliky - okružního dopisu, ať už byl napsán Pavlem a ať už byl napsán v 50. letech 1. století nebo později mluví v jiných barvách. Tajemství, které bylo skryto... tajemství čeho? Božího záměru. Jaký je Boží záměr? Předně to, aby toto sténající stvoření, které se zmítá v porodních křečích, jak Pavel říká na jiném místé v dopise Římanům došlo svého pravého cíle, který je v Kristu. Záchrany v Kristu.

Znovu spojen s Kristem
Vše má být znovu spojeno s Kristem. To, co je pádem a dílem člověka od Boha odděleno, má být znovu obnoveno. To, co zachází, co je omezeno, má být znovu vykoupeno. To se děje moudrostí Boží. Nad tím lidský rozum žasne a řekne, bláznovství. Bláznovství kříže evangelia. Tomu může věřit jen snílek. Jen snílek a blázen si může vykonstruovat takovou iluzi a nedokazatelnou pověru... Je to ale tak? Je-li naše víra založena jen na poznání smysly a omezena naší lidskostí, je to jistě pravda, že přání předbíhá empirické myšlení a že je evangelium celé ponořeno do oblaku páry. Je-li ale založeno v Boží moudrosti, která je větší a nesrovnatelně hlubší než ta lidská, není to marné. Není to pomíjivé a prchavé. Je to naopak velmi moudré a krásné a dobré.

Tajemství je Kristus
Tím tajemstvím je Kristus. Je to evangelium víry, lásky a naděje, které je zjeveno v Kristu, kterému věříme. Proto jsme tu dnes, bratři a sestry kolem stolu našeho Pána. To si budeme i připomínat v daru těla a krve, chleba a vína. Kristus se zobrazuje velmi tajemně a přítomně i v tomto aktu svátosti. Ale k tomu až za chvíli. Tajemství Božího záměru je teď zjeveno nám, maličkým. Je zjeveno v Kristu Ježíši, ve kterého jsme uvěřili. Jak se to může stát?


Boží láska a milost v tajemství
Je to předně dar Boží lásky k člověku a jeho neuvěřitelné milosti. Stvořitel a zachránce nechce, aby nikdo žil bez tohoto poznání, přesto je tolik lidí, kteří si zapcali uši a nechtějí slyšet a mají na očích klapky. Místo pravého poznání v Kristu se snaží stáhnout Boží království na zem různými způsoby. Ať už je to věštění, čtení horoskopů, mystické nazírání nebo jiné nedokonalé praktiky, je to marné. Poznání je dobré, ale má své omezení. Poznání Krista je ale vrcholem a koncem, proč se tedy omezovat na část, když je nám dáno o tolik víc?

Nic nezůstane odděleno, jednota v Kristu
Vše má být spojeno v Kristu s Bohem. Nic nebude, co zůstane odděleno. Co bude odděleno, neobstojí a pomine. Co bude a už je spojeno, to vytrvá. To je Tajemství jeho záměru. Jednota v Kristu.

Pravé tajemství?
Jak si můžu být jist, že je toto tajemství to pravé? Když je to nakonec něco, co jde mimo moje smysly a mimo mě? Naše čidla - smysly skrze stvoření odkazují ke stvořiteli. Máme Písmo svaté, které odkazuje ke stvořiteli a ke Kristu. Máme dar, pečeť Ducha svatého, který v našem srdci dosvědčuje, že jsme Jeho a že toto poznání nám je dáno. Ne pro naše zásluhy, ne pro naši moudrost, ale pro jeho milost a lásku, pro jeho moudrost.

Co si z tohoto uvažování můžeme odnést?
Předné velkou bázeň. Bázeň před Bohem, který působí skrytě i zjevně. Transcendentně i imanentně. On ve své velké moudrosti založil tento svět a touží vše zpět uvést do Jednoty skrze Krista. Když pochybuješ, člověče, že jsi zachráněn, podívej se do přírody - ty, Boží stvoření máš být uveden do jednoty v Kristu. Neodmítej pozvání a přitakej, člověče. Přitakej a přijmi pozvání do Boží lásky.

Za druhé... Naše poznání je omezené naší lidskostí. Poznání evangelia jde dále. Evangelium zjevuje to, co je v tomto světě zastřené a je vidět jen v náznaku. V Kristu je odhaleno toto tajemství. Proto nemá smysl spoléhat v prvním ani v posledním na věci tohoto světa, dokonce ani na poznání a moudrost, ale na Ježíše, skrze kterého tato moudrost je. On je vrcholem moudrosti a poznání.

Za třetí - církev, Kristovo tělo - je vyjádřením této jednoty. Jsi jako křesťan, křesťanka, věřící adaptován do Boží rodiny. Podílíš se na věčnosti už teď. Jsi spojen s Bohem a pevně napojen jeho láskou. Nepodléhej malomyslnosti. Nezapomínej na to, že patříš Kristu. Jsme jako jeho rodina s ním spojeni. Ne jeden člověk, ale každý z nás. Neshazuj druhého, vždyť i on nebo ona je buď bratrem či sestrou ve stvoření a konečně v Kristu.

Lesingovy prsteny
Dovolte mi skončit a celou věc problematizovat. Znáte podobenství o třech prstenech? Chtěl bych jím ukázat na problém mnohosti poznání.
Je jeden otec a tři synové. Otec má jeden zlatý prsten, který má nesmírně velkou cenu. Na prsten se pojí dědictví věků. Otec je starý a umírá. Odkazuje prsten synům. Protože jsou ale synové tŕi a prsten jeden, nechá ještě za svého života připravit dva další ze zlata.
Všechny tři jsou zlaté, ale jen jeden je původní a pravý. Tento pravý je tajemně ukryt v těchto třech a nikdo již neví, který to vlastně byl.

Poučení z tohoto příběhu je na snadě. Asi je uhodnete sami. Nevíme, jestli máme ten pravý prsten, ale máme jednat tak, jako bychom jej měli, pak půjdeme ve šlépějích našeho Otce a jednáme správně. Nemá smysl se hádat, jestli máme ten pravý prsten nebo ne. Každý má jednat tak, jako by tento prsten měl a na konci se ukáže na skutcích lásky.
Na konci je odhaleno toto tajemství plně. Bude známo, kdo má tento prsten.

Varování
Ať už to vztáhneme na mimokřesťanská náboženství, což byl snad záměr tohoto podobenství nebo na křesťanské denominace, budeme ve spekulaci a je třeba si uvědomit, že jsme na tenkém ledu... dejte si pozor na výklad.

Závěr
Chci na úplný závěr poukázat, že klíč k tajemství drží transcendentní, všepřesahující Bůh, ne člověk. Přesto ale doufáme a věříme, že tím pravým zlatým prstenem je Ježíš, ve kterého jsme uvěřili, imanentní Bůh. Proto má smysl jej následovat. Co bude dál můžeme přenechat Bohu, ten nakonec ukáže.

Pojďme společně slavit společenství s ním, společensví Jednoty Krista.