O nepoctivém správci Lk 16

14. srpna 2008 v 13:33 | Grizly |  Kázání
Kázání v Říčanech o nepoctivém správci aneb jak se rozhodujeme tváří v tvář nespravedlivé situaci...

Úvod, neštěstí na trati
Dobré ráno, bratři a sestry. Jsem moc rád, že jsem dnes mezi vámi. Vím, že to není samozřejmost. Včera v noci jsem se vracel od snoubenky z Těšínska. Jak možná někteří z vás víte, ve Studénce se stalo neštěstí, několik lidí zahynulo a několik desítek bylo zraněno. Spadl kus mostu na trať před projíždějícím vlakem. Strojvůdce stačil zbrzdit vlak ze 140km na 120km za hodinu, ale vlak stejně narazil. Říkal jsem si, že jsem v tom vlaku mohl sedět klidně já. Ještě včera byly patrné následky, když vlaky měly dlouhé zpoždění a byla náhradní doprava. Tváří v tvář hrozbám a někdy drsnosti světa, ve kterém žijeme se musíme vyrovnávat s prostředím a někdy dělat rozhodnutí, které ovlivní konečný výsledek situace.

Téma?
K takovému rozhodování bych chtěl upoutat naší pozornost na několik dalších minut. Chtěl bych se spolu s vámi zamyslet nad podobenstvím, které jsme spolu četli - o nespravedlivém služebníku nebo chcete-li o nepoctivém správci z lukášova evangelia, které vyučoval Pán Ježíš.
Chcete-li tomuto kázání dát nějaký titulek, šlo by označit třeba o dluzích nebo chcete-li odpuštění. Snad i jak je možné rozhodovat se tváří v tvář tíži života. Ale neznamená to, že se omezím jen na tato témata.

Kontext, propojení Mat 18, Lk 15 a Lk 16
Podíváme-li se na kontext, ve kterém se nachází toto podobenství, všimneme si třech předcházejících příkladů nebo podobenství o milosrdenství. O ztracené ovci, o ztracené drachmě a nakonec o ztraceném synu, jednom z nejpůsobivějším podobenství v novém zákoně o otcově lásce a přijetí syna, který všechno prošustruje.

Nepoctivý správce
Je zajímavé srovnat toto podobenství s naším v 16. kapitole o nepoctivém správci a také s tím v matoušově evangeliu. Matouš v 18. kapitole, to, co jsme před chvílí četli, mluví zase o nemilosrdném služebníku. Tento služebník přes odpuštění, kterého se mu dostalo, není schopen odpustit druhému. Možná si říkáte, co mají tato podobenství společného? Otázka se dá položit i opačně, v čem jsou odlišná? Jeden známý novozákonní vykladač položil tyto dvě podobenství (matouš 18 o nemilosrdném služebníku a lukáš 16 o nepoctivém správci) proti sobě a to mě zaujalo.

Co mají společného
Co mají všechna tato podobenství společného je vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Stav dluhu. Ve ztraceném synu je to syn, který se rozhoduje vrátit se za otcem i za cenu, že mu bude sloužit. Jaký je ale výsledek? Je otcem přijat jako milovaný syn. V matoušovi je na naléhání služebníku dluh odpuštěn. Jeho druhovi však odpustit nemůže. Velmi dvojaký příklad dluhu, vazby dlužníka a jeho věřitele. V lukášovi v nepoctivém správci je správci dána výpověď, aniž by se měl možnost hájit. Není mu tedy odpuštěna zpronevěra? On si zase zvláštním způsobem získává přízeň dlužníků svého zaměstnance.

Odpuštění či neodpuštění
Tedy v jednom podobenství je dluh odpuštěn. V druhém také. Ve třetím nikoliv. V prvním případě je starší bratr rozčílen, ale dlužník je přijat navzdory reptání jeho bratra. V druhém případě se rozčiluje dlužník na jiného dlužníka a výnos je změněn. Funguje zde jakási spravedlivost, dlužníkovi dluh není druhotně odpuštěn, je naopak potrestán. Ve třetím případě je situace skoro paradoxně opačná: dlužníkovi není odpuštěn dluh, ale on se rozhoduje odpustit. A to dokonce z cizího.

Dělá zvláštní peněžní machinaci, které dnes nerozumíme. Díky té je dluh dlužníků jeho pána snížen v prvním případě na polovinu, v druhém na 4/5.

On je pochválen! Samospravedlnost farizeje...
Ať už to dělá správce z jakéhokoliv důvodu, je za to nakonec pochválen. Není nám jasné proč a můžeme jen spekulovat. Co mi plyne z těchto příběhů podstatné je, jak se mi jako lidé nebo křesťané vztahujeme k dluhům, nejen k těm peněžním. Když bychom to posunuli, jak dokážeme dluhy odpouštět? (pauza)
V naší kapitole lukáše Ježíš konfrontuje farizeje s jejich samospravedlností. To vy se vydáváte za spravedlivé před lidmi, ale Bůh zná vaše srdce: vždyť co je u lidí vznešené, je u Boha ohavnost (v13).

Jak pohoršující...
Na začátku předchozí kapitoly opět kárá farizeje pro jejich pohoršení se nad Ježíšovým stolováním s hříšníky. V matoušovi zase Ježíš napomíná Petra, že odpuštění není jednorázová a konečná záležitost, ale neustálý proces. Dluhy se musejí odpouštět neustále. My jsme dlužníci sami naší hříšností našemu stvořiteli. Podobně druzí mohou dlužit nám. Jak se říká v modlitbě Páně, prosíme našeho Otce v nebi, aby On odpustil nám, jako i my odpouštíme... Jak ale odpouštíme našim dlužníkům? Dokážeme to? (pauza).
Nenavádím vás zde k hloupému a neuvědomělému chování, ve kterém byste dopomáhali nespravedlnosti a zlu, ale k vědomému a cílevědomému odpuštění, které po nás všech žádá náš Pán.

Existenciální rozhodnutí: co mám tedy dělat?
Nerad bych zůstal u spekulací a rád bych vyvodil z příběhu jednu věc, kterou jsem se sám naučil. Dovolte mi udělat propojení mezi úvodní aktualizací o nehodě a tímto příběhem.
Tím propojením je existenciální rozhodnutí, které leží před každým z nás. Správce, který byl dobrovolně zaměstnán u svého pána dostal výpověď pro nařčení z podvodu. Stál před důležitým rozhodnutím. Ptá se sám sebe... co budu dělat? Kopat neumím. Žebrat nemůžu... co budu dělat?
Podobně my se můžeme ptát sebe, Pána či druhých v našich situacích... co mám dělat? (pauza)
Správce se rozhodl jednat.

Ujel mi vlak!
Když nám ujede vlak, jako mě včera, můžu se rozhodnout nedělat nic a jen se litovat a nadávat na okolnosti. Nebo se rozhodnout jednat. Nasedl jsem do rychlíku a zeptal se průvodčího. Ten mi řekl, abych přestoupil v Hranicicích na Moravě na express do Prahy. Nepodařilo se mi dohonit původní spoj, ale byl jsem na přímějším spoji přímo do Prahy.
Marnotratný syn prošustroval otcovy peníze a ptá se, co budu dělat? Rozhodl se vrátit se zpět. Správce i marnotratrný syn se rozhodli tak, že byli přijati nebo pochváleni.

Vyjít ze sebe k druhým...
Vyšli sami ze sebe k druhým. Syn k otci a správce k pánovým dlužníkům. Nehledě na jejich nouzi a snahu zavděčit se či si získat přežití, což je přirozené, oba se rozhodli a situaci ustáli. Jak ale jednal nemilosrdný služebník? On se přece také rozhodl. Ale jak? Rozhodl se odpustit? Ne. On trval na výkonu spravedlnosti. Ne ale na sobě, ale na druhých. Podobal se farizeům, kteří trvali na potrestání viníků, ale zapomněli na sami sebe ve vztahu ke spravedlnosti. Před Bohem nikdo není spravedlivý.





Každý se musí rozhodnout, Werich...
Každý se v životě musíme rozhodnout. Tak či jinak. Rozhodnutí nejsou mnohdy jednoduchá. Nejsou ani černobílá ani průhledná. Často se musíme rozhodnout jednat s tím, co máme a nejsou předem jasné výsledky. Není jasné, kdo stojí na čí straně. Není jasné, kdo je náš přítel a kdo je nepřítel. Když jsem včera přemýšlel nad tímto kázáním, napadl mě Werichův výrok...

"Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když už kouká aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je."

Tedy v těžkých životních situacích se ukáže, z jakého jsme těsta, kdo vlastně jsme a jak budeme jednat. Máme se rozhodovat jako lidé. Jako lidé, tím kým jsme, ne tím, kým nejsme. Když už jsme na tomto světě, máme tedy v tomto světě žít. Žít znamená se rozhodovat.

Realističnost bible
Bible v lukášově podobenství nám ukazuje, že Ježíš počítá i s realistickou situací. Na mnoha místech se nám může zdát, že nový zákon maluje idealistický svět a nutí nás do absurdního jednání. Tento příběh ukazuje realistický pohled a ukazuje něco jiného.

Nespravedlivým majetkem získávat přátele
Můžeme jít v aplikaci ještě dál, jak nás nabádá Písmo. Jsme nabádáni k tomu, abychom si nespravedlivým majetkem získávali přátele. Ježíš nám bere naši představu o tom, jak by měl jednat Pán Bůh. Ptáme se, proč je nespravedlivý nebo nepoctivý správce pochválen za podezřelou machinaci? Není to jasné. Snad proto, že se dokázal zajistit a jeho pán kýve pochopením či profesním obdivem? (Pauza) Jsou různá vysvětlení.
Co se dá ale usoudit, identifikujeme-li Pána Boha s pánem či zaměstnancem našeho správce? (pauza)
Konečnost existence
Existence ve firmě pána pro našeho správce končí. Je propuštěn. Může ale na poslední chvíli jednat jak nejlépe umí. On jde vstříc dlužníkům. Odpouští a to dokonce z cizího... jak divné... Pán ale sleduje jiný cíl než naše samospravedlivé já. Pán nelpí na pomíjivém majetku, ale sleduje chování svého zaměstnance. Správce jde vstříc věřitelům svého pána a ulevuje jim.

Pán Bůh je jiný... Jde vstříc dlužníku
Není jasné jestli na svůj úkor nebo svého zaměstnavatele, ale dělá machinaci a nespravedlivým majetkem si získává přátele. Pánu Bohu jde více o lidi než o majetek. Zkroťme naši samospravedlnost a důslednost v touze být důslednými správci svěřených prostředků na úkor milosrdenství k druhým. Odpusťme to, co není stejně naše, abychom získali to, co je přednější - své bližní, bratra, sestru... syna, otce, matku, dceru...

Závěr, shrnutí: čelíme časnému, vyhlížíme věčné
Abych upokojil ty z vás, kterým by připadala tato úvaha složitá či nečitelná. Zopakuji důležité ještě jednou.
1. Tváří v tvář existenčním rozhodnutím jsme povoláni se zodpovědně rozhodovat. Čelíme životu časnému, ale čeká nás věčný. Rozhodujme se odpustit. Jsme dlužníky našeho Pána, který odpustil největší dluh nám, tak i mi odpouštějme svým dlužníkům. On nám odpustil věčně, proč držet pomíjivé a časné? Nemá cenu blokovat časným věčné.
2. Na cestě životem buďme prozíraví jako náš správce v příběhu. Investujme majetek do lidí, a dávejme přednosti věcem, které vytrvaji. Vztahy trvají až na věčnost.




Modlitba a Dovětek
Píseň: Svou slávu říš opustils kvůli nám... Jak úžasná...

Inspirace v motivu Kristova sestoupení k lidem. Třeba přečíst Fp 2,5-11. On nelpěl na tom, co mu náleželo, ale rozhodl se obětovat. A to pro velkou lásku k nám.

Evangelium
Víra: veřme, že On to dokázal. Věřme, že mi to také dokážeme. Věřte, že Pán je dobrý, že tak nás volá k tomu, abychom dobře odpouštěli.
Láska: Pán je láska... Milujme druhé tím, že odpouštíme dluhy. Láska není abstraktní slovo. Láska se projevuje prakticky vre společenství.
Naděje: Pomíjející pomine, přijde věčné. Stávající strach, nejistotu a nepokoj vystřídá pokoj a radost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama