Květen 2008

O otroctví a svobodě II

21. května 2008 v 19:07 | Grizly |  Kázání
okovy


Kázání v Klatovech 25.5.2008 O otroctví a svobodě Gal 5,1.13; Mt 11,28-30
Nevím, jestli jste pochopili pointu scénky, doufám, že ano... Dovolte mi vám říct jeden vtip, který snad bude také ilustrovat, o čem chci teď mluvit.

Biskup a rabín (vtip)
Při slavnostní hostině sedí biskup vedle vrchního rabína a dobře se spolu baví. Když se pak podává šunka, rabín s díky odmítne. "Ale pane rabíne", praví biskup, "kdy se konečně rozejdete s tímto zákonictvím?" - "Na vaší svatbě, eminence", odpověděl rabín.

Bridge k jedenácteru
Asi jste pochopili, že scénka mluvila o zákonictví nebo chcete-li o otroctví... Jak je ale dnešní člověk spoután? Je to jen viditelná a fyzická forma, která člověka svazuje? V některých částech světa jsou i dnes miliony otroků. Lidi, kteří nemají svobodu... V naší zemi máme tuto vnější svobodu, ale nehrozí nám jiný druh otroctví? Před pár dny jsem četl článek na internetu, který myslím ukazuje na dobu, ve které dnes žijeme...

My moderní otroci XXI. století, tak přísaháme...

Kázání o otroctví a svobodě

21. května 2008 v 18:56 | Grizly |  Kázání
freedom


Kázání o otroctví a svobodě, CB Praha 13 Na Hůrce,
neděle 18.5. 2008

Intro, skryté otroctví...
Dnes ráno bych se chtěl spolu s vámi zamyslet nad tématem otroctví a svobody. Přestože žijeme v demokratické společnosti a otroctví už v našich zemích několik set let není zákonem tolerováno, přesto i dnes může být člověk otrokem. Nemyslím teď jen na dívky, které se dostanou na ulici a jsou ve vleku kuplířů nebo na země světa, kde i dnes otroctví nebo nějaká jeho forma stále existuje. To je jistě problém, ale necítím se kvalifikovaný o tom tady a teď mluvit.
Mám teď na mysli skrytou formu otroctví. Člověk si to ani sám nemusí uvědomovat nebo dokonce uvědomuje a neví, jak z toho ven. Dokonce i když je člověk věřící a je osvobozen Kristem, může se nechat znovu spoutat... než se ale k tomu dostaneme, dovolte mi povědět vám vtip.

Biskup a rabín (vtip)
Při slavnostní hostině sedí biskup vedle vrchního rabína a dobře se spolu baví. Když se pak podává šunka, rabín s díky odmítne. "Ale pane rabíne", praví biskup, "kdy se konečně rozejdete s tímto zákonictvím?" - "Na vaší svatbě, eminence", odpověděl rabín.

Bridge k Abramovi
Tímto vtipem jsem nechtěl říct, že katolíci a židé jsou zákoníci a jsou zotročeni. To by bylo příliš jednoduché a jistě bych byl mimo, kdybych takové propojení tak přímočaře udělal.
Než se dostaneme k našemu novozákonnímu textu, chtěl bych říct pár poznámek k příběhu o Abrahamovi, Sáře a Hagar, protože to je příběh, který apoštol Pavel používá pro svou polemiku s Galatskými a je dobré aspoň rámcově rozumět pozadí tohoto textu.
Když obejdeme klasické námitky proti textu typu: jak je možné, že si Bůh vyvolil jednoho a druhého zavrhl... Nebo proč byla Sára tak krutá k Hagaře. Proč jedná Abram v příběhu tak pasivně a nechá se sebou tak manipulovat. Nebo jak můžeme jako křesťané mít vůbec v Bibli takové texty, které zdá se schvalují otroctví...


Sebeobrana III

21. května 2008 v 18:54 | Grizly |  Etika
sebeobrana III

Pokračování seminárky na etiku, Sebeobrana, sleduj strukturu
  1. Osnova
1. Úvod - cíl, zúžení tématu a východiska
2. Desatero: Nezabiješ, Lochmann, protestantské pojetí
a. Nezavraždíš
b. Pevné jádro
c. Pomsta a hněv
d. Pro-existence
e. Spravedlivá válka
3. Desatero: Nezavraždíš, rabi Divecký, judaismus
4. Sebeobrana a násilí, McQuilkin, evangelikální pojetí
a. Legitimita sebeobrany ze SZ
b. Principy a prostředky
5. Nutná obrana, katolické pojetí
a. Podmínky nutné obrany
b. Ospravedlnění nutné obrany
6. Odpuštění
7. Shrnutí a vlastní závěr

5. Nutná obrana, morální katolická teologie
Katolická morální teologie staví více na přirozeném právu a v této otázce dává poměrně jasné směrnice, mluví o podmínkách nutné obrany1.

a. Podmínky nutné obrany
(1) Útok musí být nespravedlivý - neoprávněný ze strany útočníka. Stačí, aby byl útok neoprávněný materiálně, pak už není důležité, zda je útočník také vinen subjektivně, proto se lze bránit i proti duševně nemocným nebo opilým osobám.
Pokud zní definice jezdoznačně a jasně, pak už ujasnit si vnitřně, co je spravedlivé a co ne nebo co je neoprávněné a co ano je asi velmi závislé od situace a jedince a společenství... To je asi problém s přirozeným právem obecně. Nicméně zde autor uvádí zajímavý příklad - krádež je přípustná v případě krádeže potravin ve stavu nouze. Tzn když je např válka a lidé trpí hladem, neměl bych zákonicky někomu bránit rabovat nebo krást, týká-li se to přežití? Myslím, že je toto kritérium velmi obecné a proto velmi problematické, ale v praktických ohledech se zabývá např útokem někoho duševně chorého... posoudit způsob obrany na základě jiných kritérií by bylo velmi obtížné, zde dává toto pravidlo nebo rozlišení či oddělení viny a neoprávněnosti jasnou odpověď, v čemž myslím, že může být situačně přínosné, ale vůbec neodpovídá na otázku, jak se např bránit... tím jsem se v menší míře detailu zabýval v předchozí části.
(2) Útok musí být aktuální - blížit se, probíhat nebo ještě trvat.
Dobře myslím říká autor, že když pomine ohrožení, útok, usmrcení člověka již není nutnou obranou, ale pomstou. Už ale neříká, proč a jak útok skončil - jestli byl např útok úspěšný a dotyčný nás zmlátil nebo okradl a pak bych se již mstil, kdybych si chtěk vzít peníze zpět? Myslím, že je definice jako i v minulém případě velmi problematická. Podobně s preventivním útokem - kdy víme např na úrovni státu, že nás chce stát napadnout? Tím jsme se již zabývali v odstavci o spravedlivé válce a toto není přímo tématem osobní obrany. Když na nás ale někdo jde s nožem, musíme počkat, až na nás zaútočí? Když nás někdo pronásleduje a máme silný pocit, že jde "po nás", můžeme udělat prevenci? V jednom článku, který radí ženám na ulici proti útočníkům jim např radí podívat se potenciálnímu útočníkovi do obličeje, čímž ho postaví do role člověka, který může být později identifikován, tím je riziko útoku podstatně omezeno, alespoň za předpokladu, že dotyčný nechce ženu zabít... ale to už jsou jednotlivosti. Autor ukazuje kazuisticky, co to znamená - žena nesmí usmrtit člověka, který ji znásilnil, nutná obrana je dovolena vůči zloději, který utíká s kořistí... jak už jsem řekl, toto pravidlo je velmi problematické...
(3) Obrana musí být přiměřená velikosti útoku
tímto bodem jsme se už zabývali při diskusi o spravedlivé válce. Není adekvátní zabít chlapce za kradení jablek. Jde o výši hodnoty, která je v ohrožení, přitom nejvyšší hodnota je lidský život. Autor říká, že těžké poranění nebo usmrcení je povoleno jen při obraně vysokých hodnot - život, tělesná integrita, pohlavní integrita apod. Otázkou by bylo, jestli lidé vidí stejně to, co je vysoké hodnoty. Asi by se musel udělat nějaký seznam. Možná jde o určitou obdobu etického hierarchismu v přirozeném právu... Život má přednost před majetkem, pohlavní integrita před poraněním, apod.
(4) Odpor se musí omezit na minimum násilí, které je nutné a dostačující k dosažení oprvávněného cíle obrany
To už jsme diskutovali výše. Tedy je potřeba vybírat takovou obranu, která útočníkovi uškodí nejméně. Pokud si někdo např může zachránit život útěkem, musí utéct. Usmrcení je nepřípustné, může-li být útočník poraněn.


Sebeobrana II

21. května 2008 v 18:51 | Grizly |  Etika
sebeobrana

Pokračování seminárky na etiku, téma Sebeobrana, pro přehled viz struktura
  1. Osnova
1. Úvod - cíl, zúžení tématu a východiska
2. Desatero: Nezabiješ, Lochmann, protestantské pojetí
a. Nezavraždíš
b. Pevné jádro
c. Pomsta a hněv
d. Pro-existence
e. Spravedlivá válka
3. Desatero: Nezavraždíš, rabi Divecký, judaismus
4. Sebeobrana a násilí, McQuilkin, evangelikální pojetí
a. Legitimita sebeobrany ze SZ
b. Principy a prostředky
5. Nutná obrana, katolické pojetí
a. Podmínky nutné obrany
b. Ospravedlnění nutné obrany
6. Odpuštění
7. Shrnutí a vlastní závěr

3. Desatero: Nezavraždíš, rabi Divecký, judaismus
V tomto odstavci bych se chtěl inspirovat od poněkud tradičního pojetí desatera v židovském hávu a přemýšlet nad tím, jak jsou některé teze přenositelné pro závěry tohoto eseje. Jsem si přitom vědom, že vycházím z jedné publikace a pohled rabínů a různých proudů se může lišit v rámci této tradice, stejně jako se liší v křesťanství, proto je tento přístup zjednodušující. Navíc rabi mluví v kontextu celého Desatera, nemluví samostatně o etické otázce sebeobrany a spojuje toto téma s tématem trestu a Boží svrchovanosti, což ukazuje dobře na složitost otázky.
Tento rabi interpretuje přikázání jako základní pilíře judaismu1 a jak je zvykem, člení je do dvou okruhů - základ všech dalších příkazů a všech zákazů. V komentáři k šestému přikázání rozlišuje mezi pojmem vražda a zabít. Říká explicitně, že zabít můžeme například v sebeobraně - je to naše právo.2 Bránit se je tedy v pořádku, co ale sebeobrana znamená tu není pro rozsah objasněno. Navíc se mi jeví, že jde o to, jestli je lidské jednání trestatelné nebo netrestatelné Tórou. Tento pohled navíc pokládá za přijatelný a legitimní trest smrti pro vrahy. Tento zákaz desatera definuje jako porušení svrchovaného práva Boha na člověka a jeho život v případě svévolného zbavení člověka života nebo vraždy, ne v případě sebeobrany.
Problém této stati je v tom, že nevymezuje možné prostředky obrany a poněkud vágní rozlišení mezi sebeobranou a neúmyslným zabitím. Dobře a jasně však stanovuje Desatero jako jasnou etickou normu či směrnici pro zabránění svévolného zbavení života a zpětné vymahatelnosti vraždy. Přitakává také možnosti se bránit a dokonce druhého člověka zbavit života v případě sebeobrany (i v případě popravy).
Tento pohled je pro mě možná až příliš tvrdý, ale možná v záplavě humanisticky orientovaných a na hlavu postavených rádoby-křesťanských výroků typu - Bible říká, že nesmíš nikdy nikoho usmrtit, nastav vždy druhému druhou tvář a když to přeženu, nech se klidně zabít, když tě někdo chce zlikvidovat... je toto stanovisko dobrým vyvážením nebo i osvobozením od karikatury toho, co může podle některých Písmo učit. Tedy stručným závěrem: není dovoleno vraždit, ale sebeobrana je dovolena, je nutné ale říci, co je to sebeobrana v jakých případech o ni jde, tím se budu zabývat dále.


Letniční a charismatické hnutí

21. května 2008 v 18:46 | Grizly |  Reflexe, seminárky a práce
Referát letniční a charismatické hnutí

1. Zdroje
Filipi, Křesťanstvo
Vojtíšek, Encyklopedie nových směrů a hnutí
Černý, Skripta k liturgice
Hošek, Poznámky z hodin religionistiky
Statement of Faith, Hope of God a Principy služby HOPE

2. Kontext a souvislosti
Filipi dává Letniční hnutí do souvislosti s probuzenectvím a metodismem - znamená radikalizaci probuzeneckých motivů, jedna z forem, do kterých probuzenectví vyústilo1 Vojtíšek zasazuje pentekostalismus do kontextu milenialistických hnutí (silné očekávání Ježíšova 2. příchodu).

3. Vymezení pojmu letniční a charismatické v eklesiologii a religionistice
Významnou odlišností je, že letniční hnutí působí samostatně (zakládá nové sbory), kdežto charismatické hnutí působí v rámci denominací (např charismatická obnova v řkc), chce působit na stávající církve zevnitř
Letniční hnutí je nadkonfesijní - získávají své přívržence ve všech církevních denominacích a zároveň ale nemají obvykle zájem angažovat se ekumenicky ve spolupráci s dalšími skupinami, důraz je velmi často položen na individuální sbor popř na buduvání partnerství se sbory stejného typu.


O Smyslu křesťanských svátků, JM Lochmann II

21. května 2008 v 18:45 | Grizly |  Reflexe, seminárky a práce
O Smyslu křesťanských svátků II, JM Lochmann - pokračování recenze

chick


Kritika
Dojem z knížky

Nejvíce mě zaujal Lochman svou stručností, jak už je zvykem u jeho ostatních knížek (Desatero, Krédo, Otče náš...), ale to neznamená, že je nějak povrchní, že by nešel do hloubky. Má velmi uspořádané myšlení, není divu, když je křesťanským systematickým teologem. Inspirující je i jeho přesah do světa a reality, nezůstává u teoretických teologicko-filosofických úvah, které jsou jistě i tak velmi zajímavé, ale on klade kritické otázky pro každého člověka, v tom je myslím srozumitelný každému člověku. Musím říct, že jsem dříve na církevní svátky dost zapomínal a právě tato knížka mě probudila z mého podřimování a prohloubila už před časem značně omezené vnímání významu křesťanských svátků. Umí dobře propojit křesťanský život vnější s vnitřním, to je pro mě velmi osvěžující.


O smyslu křesťanských svátků, Lochman I

21. května 2008 v 18:44 | Grizly |  Reflexe, seminárky a práce
Referát Liturgika
J.M. Lochman, O smyslu křesťanských svátků

O autorovi
Český rodák z Nového Města nad Metují. Tento vynikající protestantský teolog studoval bohosloví v Praze, v St Andrews ve Skotsku a v Basileji, později přednášel na evropských univerzitách i v USA. Je současníkem Jana Hellera, se kterým studoval pod Karlem Barthem v Německu, a který na něj také vzpomíná ve své knížce Podvečerní děkování. Je autorem známých pojednání Otče náš, Desatero - směrovky ke svobodě a Krédo - základy ekumenické dogmatiky.

Orientace

Žánr a zasazení
Toto dílko1 je sérií úvah či meditací předně teologických nad nejvýznačnějšími křesťanskými svátky, které dosazuje autor do kontextu Apostolika (apoštolského vyznání víry) a promýšlí velmi pěkně jejich teologickou a etickou hloubku pro život člověka. Jan Milíč chce aktualizovat tyto význačné mezníky pro soudobého člověka, který už zapomněl na skutečný význam velikonoc2 či vánoc. Uvědomuje si proces zesvětštění a tendenci konzumního a rozptýleného životního slohu na původní význam křesťanské zvěsti. Knížka je původně vydána v Němčině v Basileji, ale postupně byla přeložena do mnoha světových jazyků a také do češtiny.


Kázání o Utěšiteli II

21. května 2008 v 18:40 | Grizly |  Kázání
holy spirit light


Pokračování Kázání o Utěšiteli...

9. Bůh přichází za člověkem I.
Zajímavé je, že ještě před [na zač. 14. kapitoly]
rozhovorem s Filipem Ježíš mluví o místu, které
Ježíš připravuje pro ty, kdo jej následují.
Zde (v 23-27) se situace poněkud mění. Nyní je řeč
ne o příchodu věřícího za Kristem do Božího království,
ale o trochu jiném druhu příchodu.
Zde přichází Ježíš se svým Otcem k věřícímu.
Jak je to možné a jak se to děje? Je to samozřejmost?

9. Bůh přichází za člověkem jako Duch - Utěšitel II.
Je zde řeč o Duchu Svatém jako o Utěšiteli, který přichází do srdce věřícího člověka. Na jediném místě v Janovi je označen Duch Svatý přímo jako Utěšitel [Paraklétos].
Význam tohoto slova je širší, ale to, co dělá je, že nás ujištuje o přítomnosti Boha v našich životech. Ujišťuje nás, že v době, která je plná chaosu a zmatku... ve světě, který nechce slyšet nic o zázracích... ve světě, kde v centru uctívání je konzum a hledání materiálního blahobytu... ve světě který uctívá člověka místo Boha, stvořenou bytost místo Stvořitele... ve světě, kde pro Boží jednání není místo... v tomto světě nás Ježíš ujišťuje... ano, i dnes
jsem tu... Jistě většina z nás si dokáže vybavit situaci v životě, která je děsivá nebo která nepřináší zrovna člověku klid.
Ať už je to nemoc nebo smrt, ať už je to utrpení nebo hlad, … strach z neznámé situace.
Strach z rozhodnutí, když nevíme kam jít...


Kázání o Utěšiteli I

21. května 2008 v 18:40 | Grizly |  Kázání
holy spirit


1. Pozdrav a poděkování
Zdravím vás všechny tento krásný nedělní den.
Děkuji vám za milé přijetí a děkuji Honzovi za tuto
milou příležitost zde říct pár vět, včera jsem u něho
dělal zkoušku ze systematické teologie, tak mu tímto chci poděkovat za shovívavost a za kvalitní vyučování na semináři.
Když bude příležitost, rád si s vámi po shromáždění popovídám. Snad vás svými slovy neuspím, nejsem kazatel a toto je teprve mé druhé kázání...

2. K čemu to je?
Ještě než přejdeme k samotnému textu, chtěl jsem krátce soustředit naši pozornost ke smyslu svátku, který dnes slavíme. Myslím pěkně to řekl antický filosof Demokrites:
život bez svátků je jako dlouhá cesta bez hospod.
Pokud je hospoda místem odpočinku, tak jistě svátek má ještě další významy... ale každopádně smysl má jako spočinutí a připomínka. Bez pamatování toho, co bylo před námi, asi bychom snad obtížně rozuměli tomu, proč jsme dnes v kostele a slavíme společně tuto slavnost Letnic.

3. Letnice a Pesach
Jistě víte, že už dlouhá staletí si církev připomíná tento významný svátek Ducha Svatého.
Je to podle křesťanské tradice 7 týdnů nebo padesát dnů od Velikonoc, tedy
Kristova ukřižování a zmrtvýchvstání.
Podle židovské tradice naše Letnice odkazují ke svátku týdnů (odkazuje k události Šavuot - 16. dne židovského měsíce Nisanu). Tento vnějškově zemědělský svátek se slaví 50 dnů od Pesachu, který odkazuje k vyvedení Židovského národa z Egypta. V křesťanské tradici následuje 10 dní po nanebevstoupení Krista.

4. Bridge - 3 okruhy
Co ale svátek vylití Ducha svatého znamená dnes pro nás? Chtěl bych se zamýšlet ve třech hlavních okruzích -
a. Jak Bůh jednal a jedná dnes v našich životech? (zázkraky, víra)
b. Co můžeme udělat pro to, aby se nám Bůh dal více poznat? (následování - láska)
c. Jak se jeho blízkost projevuje v čase obtíží i normálního života? (naděje, ujištění)

5. Rybář ateista
Když jsem naslouchal čtenému textu ze Skutků a proroka Joele o události, která souvisí s tím, co se přihodilo Kristovým učedníkům během Letnic, nemohl mě v mé skeptické hlavě nenapadnout vtip o jednom nevěřícím člověku.
--Ateista tráví klidný den rybařením v jezeře.
Najednou na jeho člun zaútočí lochneská nestvůra. Jediným máchnutím ocasu vyhodí člun i s rybářem do vzduchu a otevře tlamu, aby oba spolkla. Za letu vzduchem muž vykřikne: "Pane Bože, pomoz mi!".
Zázrakem všechno znehybní, ateista zůstane i se člunem viset ve vzduchu. Z nebes zazní hromový hlas: "Já jsem myslel, že ve Mne nevěříš?!" - "No jo, Pane Bože - na lochneskou příšeru jsem ještě před minutou taky nevěřil!".


Emerging Church

5. května 2008 v 0:20 | Grizly on Fajfr |  Křesťanská služba
Fenomén emerging church

emerging


volání po redefinici podstaty církve
redefinice misie, důvod pro existenci a vztah církve a BK
viditelná a neviditelná církev
Kalvín - církev je společenství vykoupených
1991 Charles van Engen
emerging - církev se vynořuje, objevuje se
církev se stává konkrétním živoucím organismem
otázka kontextualizace, přemostění
dvě podstaty církve - lidskost a božskost
jako podstata Krista - lidská a božská