Únor 2008

Mark 7

17. února 2008 v 21:21 | Grizly |  Biblická studia
Bible Study - Mark 7

farizej


7:1 The Pharisees and some of the teachers of the law who had come from Jerusalem gathered around Jesus and 2 saw some of his disciples eating food with hands that were "unclean," that is, unwashed. 3(The Pharisees and all the Jews do not eat unless they give their hands a ceremonial washing, holding to the tradition of the elders. 4 When they come from the marketplace they do not eat unless they wash. And they observe many other traditions, such as the washing of cups, pitchers and kettles.)
5 So the Pharisees and teachers of the law asked Jesus, "Why don't your disciples live according to the tradition of the elders instead of eating their food with 'unclean' hands?"
6 He replied, "Isaiah was right when he prophesied about you hypocrites; as it is written:
"'These people honor me with their lips, but their hearts are far from me. 7 They worship me in vain; their teachings are but rules taught by men.'
8 You have let go of the commands of God and are holding on to the traditions of men."
9 And he said to them: "You have a fine way of setting aside the commands of God in order to observe your own traditions! 10 For Moses said, 'Honor your father and your mother,' and, 'Anyone who curses his father or mother must be put to death.' 11 But you say that if a man says to his father or mother: 'Whatever help you might otherwise have received from me is Corban' (that is, a gift devoted to God), 12 then you no longer let him do anything for his father or mother. 13 Thus you nullify the word of God by your tradition that you have handed down. And you do many things like that."
14 Again Jesus called the crowd to him and said, "Listen to me, everyone, and understand this. 15 Nothing outside a man can make him 'unclean' by going into him. Rather, it is what comes out of a man that makes him 'unclean.'"
17 After he had left the crowd and entered the house, his disciples asked him about this parable. 18 "Are you so dull?" he asked. "Don't you see that nothing that enters a man from the outside can make him 'unclean'? 19 For it doesn't go into his heart but into his stomach, and then out of his body." (In saying this, Jesus declared all foods "clean.")
20 He went on: "What comes out of a man is what makes him 'unclean.' 21 For from within, out of men's hearts, come evil thoughts, sexual immorality, theft, murder, adultery, 22 greed, malice, deceit, lewdness, envy, slander, arrogance and folly. 23 All these evils come from inside and make a man 'unclean.'"
24 Jesus left that place and went to the vicinity of Tyre. He entered a house and did not want anyone to know it; yet he could not keep his presence secret. 25 In fact, as soon as she heard about him, a woman whose little daughter was possessed by an evil spirit came and fell at his feet. 26 The woman was a Greek, born in Syrian Phoenicia. She begged Jesus to drive the demon out of her daughter.
27 "First let the children eat all they want," he told her, "for it is not right to take the children's bread and toss it to their dogs."
28 "Yes, Lord," she replied, "but even the dogs under the table eat the children's crumbs."
29 Then he told her, "For such a reply, you may go; the demon has left your daughter."
30 She went home and found her child lying on the bed, and the demon gone.
31 Then Jesus left the vicinity of Tyre and went through Sidon, down to the Sea of Galilee and into the region of the Decapolis. 32 There some people brought to him a man who was deaf and could hardly talk, and they begged him to place his hand on the man.
33 After he took him aside, away from the crowd, Jesus put his fingers into the man's ears. Then he spit and touched the man's tongue. 34 He looked up to heaven and with a deep sigh said to him, "Ephphatha!" (which means, "Be opened!"). 35 At this, the man's ears were opened, his tongue was loosened and he began to speak plainly.
36 Jesus commanded them not to tell anyone. But the more he did so, the more they kept talking about it. 37 People were overwhelmed with amazement. "He has done everything well," they said. "He even makes the deaf hear and the mute speak."

Questions to the text


Podobenství o Rozsévači Mk 4,1-20

17. února 2008 v 21:20 | Grizly |  Biblická studia
Co dál? Mk 4.1-20. Podobenství o rozsévači.
1A opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; a celý zástup byl na břehu u moře. 2A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal: 3"Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít. 4A stalo se, když rozséval, že některé zrno padlo podél cesty; i přišli ptáci a sezobali je. 5A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vyrazilo, protože nemělo hlubokou zem. 6Když vyšlo slunce, bylo spáleno; a protože nemělo kořen, uschlo. 7Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. 8A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou." 9A říkal: "Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!" 10Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti na ta podobenství. 11Říkal jim: "Vám je dáno tajemství království Božího, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, 12aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno." 13A řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství? 14Rozsévač rozsévá Slovo. 15Tito pak jsou 'podél cesty', kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo do nich zaseté. 16A [podobně] tito jsou 'na skalnatá místa' zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají. 17A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají. 18A další jsou ti, kteří jsou rozséváni 'do trní': To jsou ti, kteří slyší Slovo, 19ale potom přicházejí starosti tohoto věku, klam bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. 20Ale tito jsou 'na dobrou zem' zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedno třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou."
Otázky z průvodce k textu
Co je zrnem (v3 a 14)?
Co je to vlastně Boží Slovo? Jaký význam má pro tebe?
Jaké jsou různé reakce lidí na Boží slovo? (čtvero půd, čtyři reakce?)
Co se děje, když lidé slyší Boží slovo? (v15, 16-17, 18-19, 20)
(satan odnáší slovo, nemá kořen - odpadají, neplodnost, plodnost - nesení úrody)
Co znamená kořen a co znamená, že člověk nemá kořen?
Jak starosti, peníze a jiné touhy dusí Boží slovo? (Mt 6,24 Jeden sluha, dva pánové)
Kde se nejvíce nacházíš ty? Jak reaguješ nejčastějí?
Pár myšlenek na závěr:
Nesmíme dovolit, aby Boží slovo dopadalo jinam než na úrodnou půdu, pak jsme bez užitku, neplodní. Nemůžeme sloužit dvěma Pánům, Bohu i majetku. Musíme se rozhodnout komu chceme sloužit. Když slyšíme a jednáme v souladu s Božím slovem, Slovo v nás zůstává a neseme hojný užitek. Zůstáváme-li v Kristu, zachováváme-li Boží přikázání, máme kořeny v Kristu a sloužíme Bohu.

Kdo to jen je? Mk 4,35nn

17. února 2008 v 21:19 | Grizly |  Biblická studia
Kdo to jen je? Proč přišel?
Klíčová myšlenka, chcete-li teze:
Bůh je soucitný a milosrdný a spolu s námi trpí, kdykoliv procházíme těžkou situací. Vyjádřením tohoto utrpení je Kristův kříž. Bohu není jedno, co se děje s jeho stvořením a s námi, proto přichází k nám jako člověk, snižuje se k nám. Uvědomuje si, kdo jsme a že potřebujeme zachránit - nepřišel pro lidi spravedlivé, dokonalé, ale pro hříšníky, pro lidi nemocné, kdo jsou v nesnázi, podobně jako v našem příběhu. (Mk 2.17)
  1. Můžete někdo shrnout, o čem jsme si povídali minulý týden?
  • Možná forma odpovědi
  • Ježíš je Boží syn, Živým Bohem; není jen náboženským guru nebo učitelem etiky a mravnosti. Má moc nás uzdravit na těle, ale hlavně - osvobodit nás od zajetí, odpustit lidský hřích a postavit nás znovu přímo do vztahu se Stvořitelem, Bohem.
Už víme kdo je Ježíš je, dneska se dostaneme k dalšímu významnému bodu našeho příběhu: Proč přišel k nám a mezi nás?
Když jsem se vracel před čtrnácti dny ze skupinky, na zastávce jsem se dostal do rozhovoru s jedním pánem, který měl už trochu upito, nicméně po krátké době jsme se dostali k tématu lidského směřování a vyslovili jsme jednu z klíčových otázek:
  1. Má Bůh nějaký zájem o nás lidi tady na zemi?
    Co byste odpověděli? Myslíte, že má Bůh našeho příběhu, který společně čteme nějaký zájem o své stvoření? Jak?
Myšlená analogie a zamýšlený směr plavby:
Kdo je Ježíš pro vás a jaký byl pro učedníky textu Mk 4.35-41?
Jak vědění toho, proč Ježíš přišel ovlivní váš vztah k němu?
Přečtěme společně text Marka 4.35-41. Každý jeden verš.
Otázky k textu:
  1. Proč se učedníci bojí? (v 37-38)
  2. Co je tak významné na způsobu, jakým Ježíš uklidní bouři? (v39)
  3. Je něco překvapivého na Ježíšově odpovědi učedníkům (v40)? Co?
  4. Jak to, že je Ježíš tak klidný?
  5. Proč nemají učedníci víru? Jinými slovy - proč nevěří Ježíšovi? (v41)
  6. Co se měli učedníci naučit na této události?
  7. Jak byste odpověděli na otázku učedníků, kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr a moře?
Aplikační otázky
Cítíte se někdy v podobné situaci jako Ježíšovi učedníci? Jak?
Věříte, že vás Bůh může z této situace zachránit?
Jak vás Ježíš zachránil a zachraňuje?
(může vést ke svědectví, což je jen dobře, mít na paměti čas a směřování)
Často v životě bojujeme proti bouřím v našich životech. Kdyby Bůh nezasáhl, můžeme se utopit. Co je vaše moře a bouře? Před čím vás Ježíš zachraňuje?
Závěr:
Proč přišel Ježíš mezi nás a jaký má Bůh záměr se svým stvořením a s námi?
Mk 2.17
Modlitba.
Děkuju Ti, náš bratře a zachránče, Pane Ježíši, že jsi se rozhodl přijít k nám, i když jsi nemusel. Rozhodl ses nést naše nemoci a nepravosti, i když si nemusel. Děkuju za to, že jsi přišel povolat nemocné lidi a lidi trpící, ne lidi pyšné a hrdé na to, kdo jsou. Děkuju za Tvůj kříž, který je hmatatelným a jasným potvrzením Boží lásky pro nás každý den. Pomož nám věřit v to, že jsi schopen nejen nás uzdravit na těle, ale i nás zachovat pro vztah s Tebou. Pomož nám se víc radovat a nést dobrou zprávu o Tobě druhým, kteří jsou ještě ztraceni bez Tebe.
Kdo to jen je?
Mk 4.35-41
Má Bůh nějaký zájem o nás lidi tady na zemi?
Text Mk 4.35-41.
Co nám píše autor Marka?
Proč se učedníci bojí? (v 37-38)
Co je tak významné na způsobu, jakým Ježíš uklidní bouři? (v39)
Je něco překvapivého na Ježíšově odpovědi učedníkům (v40)? Co?
Jak to, že je Ježíš tak klidný?
Proč nemají učedníci víru? Jinými slovy - proč nevěří Ježíšovi? (v41)
Co se měli učedníci naučit na této události?
Jak byste odpověděli na otázku učedníků, kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr a moře?
Jaký to má význam pro nás po 2000 letech? K čemu to a co s tím?
Cítíte se někdy v podobné situaci jako Ježíšovi učedníci? Jak?
Věříte, že vás Bůh může z této situace zachránit?
Jak vás Ježíš zachránil a zachraňuje?
Často v životě bojujeme proti bouřím v našich životech. Kdyby Bůh nezasáhl, můžeme se utopit. Co je vaše moře a bouře? Před čím vás Ježíš zachraňuje?
Co si odnáším?
Proč přišel Ježíš mezi nás a jaký má Bůh záměr se svým stvořením a s námi?
Mk 2.17

Nový život v Kristu Římanům 5

17. února 2008 v 21:18 | Grizly |  Biblická studia
Římanům 5 Nový Život v Kristu
1Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. 2Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se v naději Boží slávy. 3A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, 4vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději. 5A naděje nezahanbuje, neboť láska Boží je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán. 6Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus v určený čas za bezbožné. 7Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. 8Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. 9Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. 10Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem. 11A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření. 12Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. 13Do Zákona hřích byl ve světě, ale nezapočítává se, když není Zákon. 14Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; ten je předobrazem toho budoucího. 15Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, tím spíše se milost Boží a dar v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista, rozhojnily na mnohé. 16A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění. 17Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista. 18A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu. 19Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými. 20Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost, 21aby tak jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Nový život (5.1-7.25)
O. Rekapitulace
Pavel postupně staví logický argument od kapitoly 1 takto:
  1. Celý svět je vinný před svatým Bohem
  2. Nikdo nemůže být zachráněn dobrými skutky - dokonce ani nejlepší život není dostatečný
  3. Jen Bůh sám nás může zachránit a my zakoušíme tuto záchranu jeho milostí skrze dar Ježíše a vírou v něj
  4. Tato cesta víry není něčím novým s příchodem Ježíše - byla přítomná v životech starozákonních věřících, nejlepším příkladem je Abraham
abychom aplikovali kapitoly 1-4 na nás:
  • musíme být ospravedlněni - usmířit se s Bohem
  • můžeme být ospravedlněni přijetím Božího daru milosti skrze víru
Teď přicházíme ke kapitole 5, která předpokládá, že velká událost znovuzrození je za námi.
Římanům 5.1-21
Otázka: Jak byste rozdělili pátou kapitolu? A jak byste každou část pojmenovali?
První dva verše popisují požehnanání plynoucí ze stavu být křesťanem. Zbytek kapitoly se zabývá otázkami, které napadají čerstvě znovuzrozené křesťany.
a. Proč stále zakouším utrpení, když jsem usmířen s Bohem? Vytrvá tento vztah? Vzdá to Bůh se mnou, zvláště když nežiju dokonalý život? (3-11)
b. Co je na mě tak zvláštního, že Bůh chce sdílet svůj život se mnou? Určitě jen hodně svatí lidé se mohou počítat mezi ty vyvolené. (12-21)
A. Požehnání plynoucí z toho být křesťanem (5.1-2)
1Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. 2Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se v naději Boží slávy.
Být usmířen s Bohem zahrnuje minulé, přítomné a budoucí požehnání. Ospravedlnění není celý křesťanský život, ale celý křesťanský život vyplývá z ospravedlnění.
Pavlovo "tedy", v angl. překladu nebo v KP předpokládá, že adresáti přijali a užívají si Božího daru ospravedlnění z víry, které podrobně vysvětlil v prvních čtyřech kapitolách.
Z ospravedlnění vírou vyplývají tři důležité věci:
  1. Máme pokoj s Bohem
Náš vztah s Bohem je obnoven skrze smrt jeho Syna. To neznamená, že jsme osvobozeni od nejistoty a že budeme žít život bez stresu, ale že Bůh k nám změnil svůj postoj. Teď jsme jeho přátelé (J 15.13-15), jsme členy jeho rodiny. Náš pokoj s Bohem nezávisí na našich pocitech. Nezáleží na pocitu, že nemůžeme být křesťany, když se chováme tak a tak... měli bychom si připomínat naše ospravedlnění.
  1. Máme přístup k milosti
Máme přístup ke všem Božím požehnáním, protože pro nás Ježíš prolil svou krev.
(Žid 10.19-22). Jedna z definic milosti je Boží bohatství na Kristovy náklady (God's Riches At Christ's Expense).
  1. Máme naději slávy
Jsou tu zmíněny dva typy naděje:
a. naděje víry - která roste, když uvažujeme nad tím, kdo je Ježíš Kristus a co pro nás udělal.
b. naděje založená na zkušenosti (vv4-5) - můžeme cítit, že i když následujeme Ježíše, je to jako mrazivý den, ale stejně jako i v nejmrazivějším dnu slunce může svítit, stejně tak i za nejtěžších okolností v životě můžeme vidět vlamující se Boží slávu jako paprsek světla.
Otázky:
vv 1-2
  1. Milost. Už jsi se seznámil nebo jsi měl přístup k někomu opravdu známému? Jak ses cítil? Přemýšlej nad volným přístupem k Bohu, což je mnohem větší výsada - jak to může obohatit a inspirovat tvůj modlitební čas.
  2. Pokoj. Co znamená pokoj s Bohem? Jak by toto porozumění mělo ovlivnit vztah s druhými křesťany?
  3. Naděje. "Doufám, že dostaneš práci" nebo "Doufám, že nebudeme muset dlouho čekat". Jak se liší naděje těchto vět od Pavlovy naděje Boží slávy? Jak nám naděje pomáhá se radovat?
B. Positivní přístupy k utrpení (5.3-11)
Pokud trpím, znamená to, že nejsem skutečný křesťan? Jaký kladný přínos může mít utrpení pro mě? Když jako křesťan bojuji, vrhá to stín pochybnosti na realitu mojí víry?
Odpověď leží ve frázi "my víme" (3). Můžeme se radovat v utrpení jako věřící, protože víme, že získáme přístup k Otci, který s námi sdílí moudrost o tom, co se nám děje a to nám přináší větší vhled. Tento vhled nám neřekne, proč se něco stalo ani nám nedá jasný pohled na výsledek, ale pomůže nám vyvinout kladný přístup k utrpení. (Ž119.67,71)
  1. Bůh nám pomůže vytrvat v utrpení
Utrpení je spojeno s vytrvalostí (3), toto slovo znamená trpělivost. (Zj 2.10)
dále (4) Pavel propojuje vytrvalost s charakterem. Když vytrváme jako křesťani, naše víra je testována a potvrzována. Bůh si používá časy zkoušek aby otestoval kvalitu naší víry. (Zech 13.9, 1 Pet 1.6-7).
Pak pavel spojuje charakter a naději (4). Když přežijeme povodeň a oheň, můžeme si být jisti, že jsme prošli zkouškou víry. Tyto lekce posilují naši naději. Bůh v nás množí obraz jeho Syna Ježíše Krista vyléváním jeho lásky do nás dáváním nám Ducha Svatého (5).
  1. Bůh nás ujišťuje, že nás přijímá
Vzpomeňme na to, jací jsme byli, než jsme se stali křesťany (6-10) a pomysli teď na to, co pro tebe udělal Ježíš Kristus (5-10).
  1. Bůh nám dokazuje svou lásku
Jestli nás Bůh tolik miloval, když jsme si to nezasloužili, jak víc nás miluje, když ho známe! Pavel to demonstruje na přátelství (7). Když nás Bůh ospravedlnil jako hříšníky, jako jeho nepřátele, jak moc více pro nás udělá teď když jsme s ním usmířeni jako jeho přátelé! (10-11)
Ježíšova smrt a vzkříšení dokazuje že nás miluje s nikdy nekončící láskou bez ohledu na okolnosti. Žádné pochyby neobstojí před tak úžasnou láskou.
Otázky:
Jakou máš zkušenost s utrpením? Jak jsi v tom obstál?
C. Zničený a zachráněný (12-21)
Pavel nám prezentuje příběh o lidstvu jako hru o dvou dějstvích.
První část je o Adamovi, neposlušném muži, který zničil život všem svým potomkům a znemožnil nám utéci hříchu a smrti.
Druhá část popisuje Krista, poslušného muže, který zachránil lidskou rasu a umožnil nám přístup k Boží milosti.
  1. V čem je Adam podobný Kristu
Spojuje je rozhodnutí, které mělo vliv na zbytek lidstva. Adam je předobrazem druhého, který má přijít (14), proto se Kristus někdy nazývá druhým Adamem
(1 K 15.45-49)
  1. V čem není Adam jako Kristus
Rozdíl je v Adamově přestoupení a v Kristově daru (15). Jediný akt Adamovy neposlušnosti vedl k smrti mnohých, Ježíšův skutek poslušnosti vedl k přetékající milosti pro mnohé.
Pavel kontrastuje život a smrt (17). Můžeme zakoušet ospravedlnění, které přináší život všem (18) a radovat se z Kristovy poslušnosti, ve které jsme byli ospravedlněni (19).
Poslední kontrast je v náhradě vlády hříchu vládou milosti (20-21).
Otázky:
  1. Proč měl Adamův hřích tak rozsáhlé následky? Do jaké míry má náš hřích podobné následky?
  1. Pokud má zákon moc vyvolat hřích, proč jej dal Bůh lidem? (Gal 3.19-26)
  1. Jak můžeme kontrovat důsledky hříchu a pádu v naší společnosti?

Milost: Zničení zla, Iz 13

17. února 2008 v 21:16 | Grizly |  Biblická studia
Proroctví proti národům: Zničení zla
Izajáš 13.13-22 Boží milost?
Rekapitulace, kontext a pozadí
Pamatujete si z minula, do jaké doby bylo adresováno naše proroctví z Izajáše? Čeho se týkalo? Proti komu je výnos? O čem jsme diskutovali a k jakým závěrům jsme dospěli?
Kapitoly 1-12 se týkají soudu nad Judskem, 13-27 posouvá ohnisko na ostatní národy; k13 je výnos proti Babylónu, k14 je posměch nebo výčitka a oznámení odstranění Babylónského krále.
Většina badatelů datuje toto proroctví do doby dávno po Izajášově smrti, kdy Babylón vystřídal Asýrii jako dominantní vojenskou mocnost oblasti (612BC). Pád Babylónu do rukou Médů (v17) na sebe nenechá dlouho čekat a brzy bude vedoucí mocností v oblasti Persie (Kýrův edikt 539/8BC).
Věřící považují Izajášovo proroctví za oznámení toho, co se stane.
Minule jsme se zabývali tím, jakou roli má Bůh v našem proroctví, proč nastal soud proti Babylónu, co bylo příčinou Božího hněvu a jestli je tato otázka aktuální dnes. Ukázali jsme si, že se naše proroctví netýká jen změny historických mocností, ale má také eschatologické naplnění - týkající se druhého Kristova příchodu. Tedy toto téma se týká nás všech.
Dnes bych se chtěl zaměřit na druhou část Izajášova proroctví, které mluví více o odstranění nepravosti (20-22), o pádu silných a mocných a o tom, jak si vážíme nebo nevážíme Boží milosti.
Úvod
  • Viděli jste film Gladiator a pamatujete si na jednu z posledních scén, kdy hlavní hrdina zabíjí svého soka v boji? Co ve vás tahle scéna vyvolává? Měl Maximus svého nepřítele ušetřit nebo jednal správně, když ho zabil?
  • Co byste odpověděli někomu, když se vás zeptá na to, co je to milost?
Pozorování z textu
  1. 13.13-19
  • 13. verš začíná totiž (v angl. Therefore), proč je tomu tak? Proč otřese Hospodin nebesy?
  • Jaké obrazy používá autor pro popis "dne planoucího hněvu" (v13)? Co ve vás evokují tyto obrazy?
  • Koho si používá armádní generál Hospodin k vykonání soudu? (v17)
  • Co může znamenat, že Médové si neváží stříbra a nemají zálibu ve zlatě?
  • Proč přirovnává Izajáš Babylón k Sodomě a Gomoře?
  1. 13.20-22
  • Jak vypadá Babylón podle textu po skončení nájezdu Médů, po skončení Božího hněvu?
  • Čeho chce autor dosáhnout, když používá silných kontrastů (pastevecká půda a žádná stáda, stáda a sběř, paláce a hyeny, chrámy a šakalové)?
  • Je nebezpečí pádu akutní? Jak je v textu ukázáno, že Hospodinova trpělivost je u konce?
  • Co přinese ve výsledku tento soud?
  • Jak soud ukazuje na Boží milost? (14.1nn)
Pokus o interpretaci a aplikaci?
Pro pýchu mocného národa, jeho prostopášný a bezbožný život dopadá na Babylón Boží trest. Pýcha a arogance mocných je postavena k soudu a nemilosrdně odsouzena. Nezapomínejme, že tento soud probíhá v kontextu dne Hospodinova (v6, 9, dne hněvu v 13), není jen soudem nad Babylónem, ale také budoucím soudem nad současným stavem lidstva.
  • Jak můžeme vidět pýchu mocných a aroganci bezbožných ve dnešním světě?
  • Jak se máme jako křesťané stavět k obrovskému kontrastu mezi mocí svévolníka a bezmocí trpících ve světě? Jak Ježíš ukazuje příklad pro naše jednání? (Mt 5.3-10)
Jk 4.6 Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.
Aplikace
  • Co je podle vás laciná milost? Laciná milost x perfekcionismus a zákonictví.
  • Je pro vás snadné přijmout milost od druhých a zapomenout na svá selhání?
  • Co si myslíte o výroku: je snadné brát milost (odpuštění od druhých) jako samozřejmost nebo ji dokonce předpokládat, ale je podstatně těžší druhým milost dávat (vyžadovat spravedlnost, je-li nám ublíženo a druhým neodpustit jejich provinění vůči nám).
  • Dokážete si vybavit situaci, kdy jste snadno přijali něčí odpuštění a pak vzápětí vyžadovali spravedlnost na druhém v podstatně menší věci?
Viz podobenství o nemilosrdném služebníku (Mt 18.23-35)
  • Je pro vás snadné odpustit druhým? Co odpuštění sobě?
Závěr
Prokazovat milost druhým a odpouštět není dobrá křesťanská ctnost či zásada, ale Ježíšův bezpodmínečný příkaz (Mt 18.21-22, L 17.4). Pokud nedokážeme odpustit druhým, nevážíme si Boží milosti a Jeho odpuštění nám. Ve světle naší nepravosti, Boží milosti k nám, Kristova kříže a Jeho odpuštění dokážeme odpustit druhým a vyrovnat se i s obtížnou situací a zraněními z nepravosti, kterou nám způsobili druzí.
Proroctví proti národům: Zničení zla
Izajáš 13.13-22 Boží milost?
Rekapitulace, kontext a pozadí
Pamatujete si z minula, do jaké doby bylo adresováno naše proroctví z Izajáše? Čeho se týkalo? Proti komu je výnos? O čem jsme diskutovali a k jakým závěrům jsme dospěli?
Úvod
  • Viděli jste film Gladiator a pamatujete si na jednu z posledních scén, kdy hlavní hrdina zabíjí svého soka v boji? Co ve vás tahle scéna vyvolává? Měl Maximus svého nepřítele ušetřit nebo jednal správně, když ho zabil?
  • Co byste odpověděli někomu, když se vás zeptá na to, co je to milost?
A. Text 13.13-19
13Otřesu totiž nebesy a země se pohne ze svého místa prchlivostí Hospodina zástupů v den jeho planoucího hněvu. 14Jako vyplašená laň a jako stádo, jež neshromažďuje nikdo, tak se obrátí každý ke svému lidu, každý uteče do své země. 15Každý, koho najdou, bude skolen, každý, koho chytí, padne mečem. 16Jejich nemluvňata budou rozdrcena před jejich zraky, jejich domy budou vypleněny, jejich ženy zneuctěny. 17Hle, já podnítím proti vám Médy, kteří si neváží stříbra, nemají zálibu v zlatě. 18Svými luky rozdrtí chlapce, nad plodem života se neslitují, s vašimi syny nebudou mít soucit. 19Babylón, skvost mezi královstvími, pyšná okrasa Kaldejců, dopadne jako Sodoma a Gomora, vyvrácené Bohem.
  • 13. verš začíná totiž (v angl. Therefore), proč je tomu tak? Proč otřese Hospodin nebesy?
  • Jaké obrazy používá autor pro popis "dne planoucího hněvu" (v13)? Co ve vás evokují tyto obrazy?
  • Koho si používá armádní generál Hospodin k vykonání soudu? (v17)
  • Co může znamenat, že Médové si neváží stříbra a nemají zálibu ve zlatě?
  • Proč přirovnává Izajáš Babylón k Sodomě a Gomoře?
Text 13.20-22
20Už nikdy nebude osídlen, nebude obydlen po všechna pokolení. Žádný Arab si tam nepostaví stan, pastýři tam nenechají odpočívat stáda, 21nýbrž divá sběř tam bude odpočívat, v jejich domech bude plno výrů, přebývat tam budou pštrosi, běsové tam budou poskakovat. 22V jeho palácích budou výt hyeny a v chrámech rozkoše šakalové. Jeho čas se přiblížil, dny nebudou mu prodlouženy."
  • Jak vypadá Babylón podle textu po skončení nájezdu Médů, po skončení Božího hněvu?
  • Čeho chce autor dosáhnout, když používá silných kontrastů (pastevecká půda a žádná stáda, stáda a sběř, paláce a hyeny, chrámy a šakalové)?
  • Je nebezpečí pádu akutní? Jak je v textu ukázáno, že Hospodinova trpělivost je u konce?
  • Co přinese ve výsledku tento soud?
  • Jak soud ukazuje na Boží milost? (14.1nn)
Pokus o interpretaci a aplikaci?
  • Jak můžeme vidět pýchu mocných a aroganci bezbožných ve dnešním světě?
  • Jak se máme jako křesťané stavět k obrovskému kontrastu mezi mocí svévolníka a bezmocí trpících ve světě? Jak Ježíš ukazuje příklad pro naše jednání? (Mt 5.3-10)
Jk 4.6 Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.
Aplikace
  • Co je podle vás laciná milost? Laciná milost x perfekcionismus a zákonictví.
  • Je pro vás snadné přijmout milost od druhých a zapomenout na svá selhání?
  • Co si myslíte o výroku: je snadné brát milost (odpuštění od druhých) jako samozřejmost nebo ji dokonce předpokládat, ale je podstatně těžší druhým milost dávat (vyžadovat spravedlnost, je-li nám ublíženo a druhým neodpustit jejich provinění vůči nám).
  • Dokážete si vybavit situaci, kdy jste snadno přijali něčí odpuštění a pak vzápětí vyžadovali spravedlnost na druhém v podstatně menší věci?
Viz podobenství o nemilosrdném služebníku (Mt 18.23-35)
  • Je pro vás snadné odpustit druhým? Co odpuštění sobě?
Závěr
Prokazovat milost druhým a odpouštět není dobrá křesťanská ctnost či zásada, ale Ježíšův bezpodmínečný příkaz (Mt 18.21-22, L 17.4). Pokud nedokážeme odpustit druhým, nevážíme si Boží milosti a Jeho odpuštění nám. Ve světle naší nepravosti, Boží milosti k nám, Kristova kříže a Jeho odpuštění dokážeme odpustit druhým a vyrovnat se i s obtížnou situací a zraněními z nepravosti, kterou nám způsobili druzí.

Radost: Chvalozpěv vykoupených, Iz 12

17. února 2008 v 21:15 | Grizly |  Biblická studia
Izajáš 12 Chvalozpěv vykoupených,
Hospodin chválen na Sijónu
Téma: Radost a její projevy
O. Klíčová teze a cíl: Z našeho nezaslouženého vykoupení v Kristu má plynout vděčnost a radost, ta se projevuje nejrůznějšími způsoby. Jedním z nich je i neutuchající touha sdílet tuto radost s druhými lidmi, kteří ji ještě nepoznali.
  1. Úvod
  • Píseň (Duch a nevěsta)
  • Iz 1-12 Král a pozůstatek
Otázka: Můžete někdo stručně shrnout, o čem jsme posledně mluvili pro ty, co jste tu nebyli a nastínit trochu, o jakých tématech jsme mluvili na předchozích několika skupinkách?
Vlastní shrnutí
Na uplynulých skupinkách jsme mluvili o nevěrnosti lidu a o Božím hněvu, kterým se snaží Bůh přimět Izrael i nás k návratu k němu;
Zamýšleli jsme se nad spravedlivým Králem, který byl zaslíben v naší knize a jak se nakonec tato zaslíbení vztahují na Krista;
Také jsme mluvili o naději, kterou máme a jak si představujeme to, co s napětím vyhlížíme; Jak by měla vypadat spravedlivá společnost a jak bude vypadat nebe;
Už několikrát jsme se dotkli tématu svatého pozůstatku, těch, co zůstali Bohu věrni, neodpadli a vytrvali i Jeho soud. Také jsme se posledně dotkli fráze "v onen den" a co to znamená a dnes nás tato slova také budou provázet. Navážeme na téma pozůstatku a uzavřeme první dějství, kterého je 12. kapitola vyvrcholením.
Úvodní otázka
Máte nějakou silnou vzpomínku, která vás někdy vedla či inspirovala k radosti nebo dokonce ke zpívání, k malování nebo jinému projevu tvořivého dění?
I.E. Co je podle vás radost a jak se projevuje prakticky ve vašem životě?
Jak se radujete z toho, že vám Bůh nabízí záchranu a že vás zachránil?
  1. Kontext a text
Naše kapitola je vlastně reakcí nebo odpovědí sjednoceného lidu na vizi příchodu Mesijáše a přicházející záchrany národa, jak už jsme řekli minule, ať už vzpomínka na vysvobození z Egyptského otroctví Mojžíšem nebo předzvěst budoucí záchrany perským králem Kýrem. Nakonec je budoucím výhledem k druhému příchodu Mesijáše, Krista, jeho konečného Soudu, vítězství a ustanovení nového pořádku.
Je vyvrcholením prvních dvanácti kapitol Izajáše.
Čtení
1V onen den řekneš: "Vzdávám tobě chválu, Hospodine! Rozhněval ses na mě, tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě. 2Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou."
3S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy.
4V onen den řeknete: "Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. 5Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, ať o tom zví celá země!" 6Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu - Svatý Izraele.
Úkol: Text se skládá ze dvou písní a jednoho zaslíbení, můžete je najít?
(možná rozdělit do dvojic s Biblí nebo papírem a rozdělit text)
Každá píseň je uvozena "V onen den řekneš, nebo řekneme" -
1. píseň (v1-2), zaslíbení (v3), 2. píseň (v4-6)
Jde vlastně o takový chlebíček, sendvič, dvě písné spojené jedním prorockým zaslíbením (v3)
3. Písně a zaslíbení (Pozorování a interpretace)
A. První píseň (v1-2) je vlastně echem Mojžíšovy písně z Exodus 15
(Iz 12.2b - Ex 15.2a)
Úkol: Text obsahuje deklaraci úmyslu, důvod a následuje vyznání víry, můžete je najít?
Podtrhující otázka: Co je podle textu důvodem ke chvále?
Otázka: Jak Bůh zachránil svůj lid a jak zachraňuje nás? Jaké prostředky si k tomu používá?
Možná odpověď
Jako si Bůh povolává Mojžíše k záchraně Izraele z Egyptského otroctví (Ex 1-15) a používá si dokonce pohanského krále Kýra k uvedení Izraele do jeho původní, zaslíbené země, tak podobně Bůh zachraňuje nás skrze Krista a očekáváme odpočinek a uvedení do zaslíbené země (Zj 21-22)
Otázka: V čem se podle vás změnila situace v předchozích kapitolách a v tomto vyvrcholení (k12)?
Možná odpověď
Došlo k posunu oproti předchozím kapitolám (např. 9.16(17) a 20(21) a 10.4b "Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena" oproti "tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě")
Otázka: Co je důvodem toho, že autor nemá strach? (Co působí naděje v Boha, jistota, že on je naší záštitou, záchranou, spásou?)
B. Zaslíbení (v3)
Pozorovací otázka: Jak se změnil styl řeči? (v1-2 a 3+)
Možná pravděpodobná odpověď
Došlo ke změně osoby, "Hospodin je má spása" (v2) a "S veselím budete čerpat", času - přítomný oznamovací na budoucí oznamovací, z 1. osoby jednotného na 2. osobu množného.
Tedy první píseň je autorovo vyznání a zaslíbení se vztahuje na skupinu lidí. Možná snad na náš svatý pozůstatek, v Kristu i na nás.
Otázka: Co znamená "budete čerpat vodu" a co to znamená pro nás?
Poznámka a možná odpověď:
Co Chizkijášův tunel? Možná tohle měli v mysli současníci Izajáše. Že v době obléhání budou mít co pít nejen duchovně, ale i velmi fyzicky.
Nakonec po vroucí modlitbě Sancheríb odtáhl a Jeruzalém byl zachráněn, jak čteme později v Izajáši (37).
C. Druhá píseň (v4-6)
Další echo Mojžíšovy písně (Iz 12.5a - Ex 15.21), forma také použita v Ž 105.
Otázka: Jaké (dva) důvody dává Izajáš ke chvále Hospodina?
Možná odpověď 5a - důstojné činy, v angl. slavné skutky; 6b - přítomnost Boha uprostřed svého lidu na svaté hoře, na Sijónu.
Otázka: Jak se projevovala Boží přítomnost uprostřed Izraelského lidu a jak se projevuje dnes u "nás"?
Otázka: S čím je spojeno "vzdávání chvály Hospodinu a vzývání jeho jména" ve v 4?
Odpověď v4b - uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené.
Diskuze
Co si myslíte o misii ve světě? Jak by se měly "národy uvádět ve známost"?
  1. Závěr, shrnutí a aplikace
  • Důraz první písně není položen na individuální záchranu, ale na záchranu v kontextu skupiny, Bůh zachrání svůj svatý pozůstatek. V dnešní době je přezdůrazněn význam osobní víry, ale zapomíná se na smlouvu s lidem a že věřící křesťan je součástí společenství víry, církve.
  • Ze záchrany v Kristu plyne chvála a vděčnost, která se projevuje ztrátou strachu, radostí, která je nejenom písní, ale projevuje se také v touze mluvit s druhými o naději a radosti, kterou máme.
  • Víra přináší paradox: radovat se uprostřed utrpení a nesnází, to je v očích tohoto světa absurdní a bláznivé, jak říká Pavel (1 K). Potřebujeme být napojeni na zdroj naší naděje a radosti, kterým není a nemůže být nikdo jiný než Kristus, bez něho jsme jen banda blouznivých fanatiků nebo naivně smýšlejících optimistů.
    Pokud nacházíme naději v Něm, "čerpáme vodu z pramenů spásy" (mj. si připomínáme, pamatujeme na to, co Kristus udělal a co udělal s námi; a vyhlížíme to, co pro nás připravil a připravuje, není to autosugesce a bláznivá mantra, ale skutečně pevný důvod k radosti)
J 4.14 nebo Zj 22.1
11Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? 12Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda." 13Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň 14Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." 15Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."
  1. Reakce, modlitby a přímluvy, další píseň (Všichni žízniví)
Izajáš 12 Chvalozpěv vykoupených,
Hospodin chválen na Sijónu
Téma: Radost a její projevy
1V onen den řekneš: "Vzdávám tobě chválu, Hospodine! Rozhněval ses na mě, tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě.
2Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou."
3S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy.
4V onen den řeknete: "Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené.
5Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, ať o tom zví celá země!" 6Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu - Svatý Izraele.
Otázky:
Máte nějakou silnou vzpomínku, která vás někdy vedla či inspirovala k radosti nebo dokonce ke zpívání, k malování nebo jinému projevu tvořivého dění?
Úkol: Text se skládá ze dvou písní a jednoho zaslíbení, můžete je najít?
(možná rozdělit do dvojic s Biblí nebo papírem a rozdělit text)
A. První píseň
Úkol: Text obsahuje deklaraci úmyslu, důvod a následuje vyznání víry, můžete je najít?
Co je podle textu důvodem ke chvále?
Jak Bůh zachránil svůj lid a jak zachraňuje nás? Jaké prostředky si k tomu používá?
V čem se podle vás změnila situace v předchozích kapitolách a v tomto vyvrcholení (k12)?
Co je důvodem toho, že autor nemá strach? (Co působí naděje v Boha, jistota, že on je naší záštitou, záchranou, spásou?)
B. Zaslíbení
Jak se změnil styl řeči? (v1-2 a 3+)
Co znamená "budete čerpat vodu" a co to znamená pro nás?
C. Druhá píseň
Jaké (dva) důvody dává Izajáš ke chvále Hospodina?
Jak se projevovala Boží přítomnost uprostřed Izraelského lidu a jak se projevuje dnes u "nás"?
S čím je spojeno "vzdávání chvály Hospodinu a vzývání jeho jména" ve v 4?
Diskuze
Co si myslíte o misii ve světě? Jak by se měly "národy uvádět ve známost"?
Závěr
  • Důraz první písně není položen na individuální záchranu, ale na záchranu v kontextu skupiny, Bůh zachrání svůj svatý pozůstatek. V dnešní době je přezdůrazněn význam osobní víry, ale zapomíná se na smlouvu s lidem a že věřící křesťan je součástí společenství víry, církve.
  • Ze záchrany v Kristu plyne chvála a vděčnost, která se projevuje ztrátou strachu, radostí, která je nejenom písní, ale projevuje se také v touze mluvit s druhými o naději a radosti, kterou máme.
  • Víra přináší paradox: radovat se uprostřed utrpení a nesnází, to je v očích tohoto světa absurdní a bláznivé, jak říká Pavel (1 K). Potřebujeme být napojeni na zdroj naší naděje a radosti, kterým není a nemůže být nikdo jiný než Kristus, bez něho jsme jen banda blouznivých fanatiků nebo naivně smýšlejících optimistů.
    Pokud nacházíme naději v Něm, "čerpáme vodu z pramenů spásy" (mj. si připomínáme, pamatujeme na to, co Kristus udělal a co udělal s námi; a vyhlížíme to, co pro nás připravil a připravuje, není to autosugesce a bláznivá mantra, ale skutečně pevný důvod k radosti)
J 4.14
11Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? 12Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda." 13Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň 14Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." 15Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."
Zj 22.1
1A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. 2Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. 3A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, 4budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. 5Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.

Spravedlnost: Příchod Mesijáše, Iz 11

17. února 2008 v 21:15 | Grizly |  Biblická studia
Izajáš 11 Příchod Mesiáše a jeho vláda; obnovení Davidovské dynastie
A. Spravedlivý potomek, král
1I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. 2Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. 3Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, 4nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. 5Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.
B. Světový mír, nový řád
6Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. 7Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. 8Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. 9Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.
C. Panovník zachraňuje pozůstatek svého lidu
10V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné. 11V onen den ještě podruhé vztáhne Panovník ruku, aby získal pozůstatek svého lidu, který zůstal v Asýrii, Egyptě, Patrósu, Kúši, Élamu, Šineáru, Chamátu a na ostrovech mořských. 12Povznese korouhev k pronárodům a posbírá rozehnané z Izraele a rozptýlené Judejce shromáždí ze čtyř stran země. 13Ustane žárlivost Efrajimova, budou vyhlazeni Judovi protivníci, Efrajim nebude žárlit na Judu a Juda nebude osočovat Efrajima, 14nýbrž společně se vrhnou na úbočí Pelištejců k moři, i syny východu oloupí spolu, vztáhnou svoji ruku na Edóm a Moáb, poslouchat je budou i synové Amónovi. 15Klatbou stihne Hospodin záliv Egyptského moře, zamává rukou proti Řece v prudkém větru, rozštěpí ji v sedm ramen, takže ji bude možno přejít v opáncích. 16Tak vznikne silnice pro pozůstatek jeho lidu, jenž zůstal v Asýrii, jako tomu bylo v den, kdy Izrael vystupoval z egyptské země.
Kontext
Izajáš prorokuje proti Judsku, varuje před Božím hněvem proti Izraeli a vyzývá lid k poslušnosti svého Boha. První část proroctví, kterou studujeme je v situaci Asyrské invaze do Izraele (722 dobytí hlavního města severního království Samaří) - 10 kmenů bylo odvedeno do zajetí, ale Judsko má být zachováno (až do 586 - druhá vlna exilu, zničení chrámu a hradeb v Jeruzalémě, hlavním městě Judska). Izajáš prorokuje za vlády Chizkijáše, spravedlivého krále z pokolení Jišajova, potomka Achaze (od 728 spoluvládcem, od 716 králem). Kapitoly 7-12 jsou předzvěstí přicházejícího zachránce. Z křesťanského pohledu je tímto zachráncem Ježíš Kristus, proroctví Izajáše se vztahuje na něj (V hebr. použito slovo nécer = nazarejský - Ježíš Nazaretský, které je použito i v evangeliu, Mt 2.23)
Úvodní otázka
Myslíte, že žijeme v pokojné době? (Nakolik se liší naše doba od té starozákonní?) Máte nějaký vysněný ideál, jak by měl vypadat svět, kdyby záleželo na vás?
Otázky k textu:
A. Spravedlivý král 1-5
  • První oddíl může mluvit o Chizkijáši, Judském králi. Jaké vlastnosti má podle textu? (1-5) Jaký má být spravedlivý panovník, vůdce lidu?
  • Proč myslíte, že je náš král (v 1-5) takový? Co je zdrojem jeho vlastností? (Čím to je?)
  • S čím podle textu souvisí přítomnost Ducha Hospodinova?
Aplikace: Je možné nějak ovlivnit dobu, ve které žijeme? (např. Tím, koho volíme při volbách...)
B. Nový řád 6-9
  • Druhá část textu používá barvitých obrazů k popisu nového stavu. Jaký stav autor popisuje? Co tyto obrazy říkají? Co se změnilo oproti předchozím kapitolám (např. 9.18-20)?
  • Co zapříčiní podle posledního verše (9) tento nový stav věcí?
  • Co myslíte, že znamená, že zemi naplní poznání Hospodina?
  • Je to, co autor popisuje, pouze ideál a iluze nebo je toho skutečně možné dosáhnout? Pokud lze, jak?
Aplikace: Jak se liší revoluce (násilné řešení, ozbrojený konflikt, lidské řešení) od toho Božího?
C. Panovník zachraňuje pozůstatek svého lidu 10-16
  • Co je míněno souslovím "v onen den"? (v 10,11) Podruhé?
(historicky skutečně Asýrie neuspěla v dobývání Judska, Sancheríb sice obléhá 701 Jeruzalém, ale pak odtáhne pryč; Lid se r. 538 navrací do svých domovů, 539 - Kýrův edikt umožňuje návrat)
  • Jak vysvobodil Panovník svůj lid? (11-12)
  • Jaký je výsledek záchrany (13-14)?
  • K čemu přirovnává autor Hospodinovo jednání v této pasáži (v16)?
Aplikace: Jak je patrné z textu (13,14) Hospodin sjednotil opět svůj lid a vrací se domů.
Závěr, myšlenky k textu
Prostřední text připomíná stav věcí před pádem člověka v zahradě Edenu. Hospodin touží přivést svůj lid k nápravě a povolává si spravedlivého krále, který bude mít před ním bázeň a bude chodit v jeho stopách. Bude příkladem pro svůj lid a ten ho bude následovat. Pro nás je tím králem Kristus, který perfektně následuje svého Otce a přináší řešení do naší neřešitelné situace. Protivník je poražen paradoxně porážkou na kříži. Kristus je ukřižován a tím umožňuje smíření s Bohem. Válka bude teprve vybojována a nový řád věcí teprve nastane, ale o výsledku už je rozhodnuto teď.
Izajáš 11
1I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. 2Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. 3Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, 4nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. 5Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.
6Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. 7Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. 8Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. 9Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.
10V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné. 11V onen den ještě podruhé vztáhne Panovník ruku, aby získal pozůstatek svého lidu, který zůstal v Asýrii, Egyptě, Patrósu, Kúši, Élamu, Šineáru, Chamátu a na ostrovech mořských. 12Povznese korouhev k pronárodům a posbírá rozehnané z Izraele a rozptýlené Judejce shromáždí ze čtyř stran země. 13Ustane žárlivost Efrajimova, budou vyhlazeni Judovi protivníci, Efrajim nebude žárlit na Judu a Juda nebude osočovat Efrajima, 14nýbrž společně se vrhnou na úbočí Pelištejců k moři, i syny východu oloupí spolu, vztáhnou svoji ruku na Edóm a Moáb, poslouchat je budou i synové Amónovi. 15Klatbou stihne Hospodin záliv Egyptského moře, zamává rukou proti Řece v prudkém větru, rozštěpí ji v sedm ramen, takže ji bude možno přejít v opáncích. 16Tak vznikne silnice pro pozůstatek jeho lidu, jenž zůstal v Asýrii, jako tomu bylo v den, kdy Izrael vystupoval z egyptské země.
Otázky k textu
A. Spravedlivý král 1-5
  • První oddíl může mluvit o Chizkijáši, Judském králi. Jaké vlastnosti má podle textu? (1-5) Jaký má být spravedlivý panovník, vůdce lidu?
  • Proč myslíte, že je náš král (v 1-5) takový? Co je zdrojem jeho vlastností? (Čím to je?)
  • S čím podle textu souvisí přítomnost Ducha Hospodinova?
B. Nový řád 6-9
  • Druhá část textu používá barvitých obrazů k popisu nového stavu. Jaký stav autor popisuje? Co tyto obrazy říkají? Co se změnilo oproti předchozím kapitolám (např. 9.18-20)?
  • Co zapříčiní podle posledního verše (9) tento nový stav věcí?
  • Co myslíte, že znamená, že zemi naplní poznání Hospodina?
  • Je to, co autor popisuje, pouze ideál a iluze nebo je toho skutečně možné dosáhnout? Pokud lze, jak?
C. Panovník zachraňuje pozůstatek svého lidu 10-16
  • Co je míněno souslovím "v onen den"? (v 10,11) Podruhé?
  • Jak vysvobodil Panovník svůj lid? (11-12)
  • Jaký je výsledek záchrany (13-14)?
  • K čemu přirovnává autor Hospodinovo jednání v této pasáži (v16)?

O vytrvalosti, 2 Tim 2

17. února 2008 v 21:13 | Grizly |  Kázání
Kázání Bethesda 8.11.2007
Vytrvalost ve víře, 2 Tim 2.1-13
Vstupní otázka:
O čem jste si povídali minulý týden?
Máte někdo z vás děti?
Mě je teprve 23 a jsem ještě dítětem, mám ještě oba rodiče. Nedávno jsem se od nich odstěhoval a bydlím se spolužáky na bytě. Ještě nemám vlastní děti, jednou bych ale určitě chtěl mít rodinu, tak to vidím z druhé strany.
Nedávno mě zaujal text 2 Tim 2. Apoštol Pavel píše svému o dost mladšímu učedníku Timoteovi z vězení a mluví o něm jako o svém duchovním dítěti.
Přečíst text 1-7
Pavel píše z obtížných vězeňských podmínek pravděpodobně před svou smrtí v 60. letech 1. století svou poslední závěť. Píše svému milovanému spolupracovníkovi, bratru a duchovnímu dítěti Timoteovi. Předává mu poselství zkušeného duchovního vůdce, něco bez čeho by si neodpustil odejít z tohoto světa.
Mluví o vytrvalosti ve víře a používá k tomu obrazy.
Prvním obrazem je voják. Dobrý voják neopouští bitvu, ale vytrvá v boji. Snaží se dobře poslouchat rozkazy a být věrný svému veliteli, praporu a svému národu, za který bojuje.
Pavel mluví ze situace, kdy mu jde o život, nemluví jen abstraktně. Jeho duchovní boj je spojen s utrpením v zajetí, s pronásledováním a nakonec s obětováním jeho vlastního života. Tento obraz je pro něj velmi reálný.
My jsme jako křesťané také v duchovní bitvě a musíme vytrvat až do konce. Když utečeme předčasně z boje, zradíme našeho velitele a našeho Pána.
Druhý obraz, který používá je závodník. Možná někteří z vás běželi závod nebo jste závod sledovali. Je dost možné, že Pavel v mládí se svým otcem chodil do kolosea na závody běžců. Teď když přemýšlí nad svým životem, ztotožňuje se s běžcem, který závodí v závodě. Kdyby běžec podváděl, nikdy by nemohl zvítězit. Kdyby nedoběhl do konce tratě, nikdy by závod nevyhrál. Představte si maraton. Tento závod má přes 42 kilometrů. Bez vytrvalosti a tréninku není možné vytrvat až do konce. Zároveň je nutné běžet tak, abychom zaběhli slušný čas. Není to jednoduché.
Co to ale obnáší v našem životě?
Každý jsme v životě v jiné etapě běhu. Někdo je na začátku, někdo je na trati už dlouhá léta a někdo už dobíhá poslední kolo. Každá etapa lidského života je jedinečná a má své výzvy a úskalí. Musíme ale běžet podle pravidel a vytrvat v běhu až do konce, jinak jsme závod nedoběhli.
Posledním obrazem, který Pavel používá je zemědělec nebo chcete-li rolník či zahrádkář. Zahrádkář zasadí semínko do země a musí dlouhou dobu čekat, než vyroste. Semeno nenese samo o sobě ovoce, někdy trvá léta, než z něho vyroste strom. Musíme nový stromeček zalévat, hnojit a opečovávat, ale ještě nenese ovoce. Nese ovoce až po letech.
I my musíme být trpěliví, změna se v životě neprojeví hned. Když duchovně rosteme nebo vedeme druhé lidi ke změně, může to trvat dlouhou dobu. Pavel do Timotea investoval celá léta, byl vytrvalý. I my musíme být připraveni investovat do druhých a být trpěliví. Na začátku jsem se vás ptal, jestli máte děti. Kolik času musí rodič věnovat svým dětem? Určitě byste většina z vás mohla mluvit dlouho o tom, jaká je to práce a jak člověk musí být trpělivý s výchovou dětí.
Otázka pro nás je ale i opačná: kolik času s námi tráví Bůh, aby nás pečlivě vychoval? Jak moc musí být trpělivý, co všechno nám trpí a jak dlouho musí čekat, abychom duchovně rostli? Otázka se dá ještě posunout: Jakou trpělivost máme my s druhými?
Velmi si cením zkušeností starších lidí a snažím se trpělivě naslouchat jejich cenným radám a zkušenostem. Ne vždy je to snadné. Podobně si myslím, že musí být někdy obtížné pro starší lidi vidět mladší, jak dělají chyby a nechtějí naslouchat. Mladí to ví přece lépe. Nebo snad ne? Myslím že jde o vzájemnou trpělivost - trpělivost zkušeného člověka v předávání životního příkladu. V tom ať je nám příkladem apoštol Pavel. Nicméně bez trpělivosti mladého nezkušeného nováčka to také nejde. V tom si mladí mohou vzít příklad z Timotea.
Důležitou otázkou pro nás je ale: jak je možné vytrvat v boji, v běhu nebo v pěstování? Jak je možné vytrvat až do konce? Odpověď nalezneme v druhé části textu.
Přečíst 8-13.
Apoštol Pavel se upomíná na svého Pána, Ježíše Krista. Je pro něho nadějí a konečnou motivací jeho zmrtvýchvstání. Aby bylo možné doběhnout závod do konce a dostat vavřín vítěztví, je nutno se spolehnout na záchranu v Kristu. Když to dokázal Kristus, je to pro Pavla znamením, že to dokáže i on.
A to samé platí pro nás dnes. Když zemřeme s Kristem, ve víře v něho, vytrváme-li až do konce, vstaneme s ním z mrtvých a budeme žít. Odměnou pro nás může být smysluplný život, radost ze života v něm a nakonec život věčný. On je věrný a nikdy nás neopustí ani nezanechá. Amen.

Naděje, 2Tim1 a 1K15

17. února 2008 v 21:12 | Grizly |  Kázání
Bethesda 18.10.2007, slovo o naději
Úvod
  • IR: Kdo z vás, kdo tu byl, si vzpomíná, o čem bratr Robin mluvil minulý týden?
  • Mluvil o lásce, kterou má Bůh pro každého člověka. O lásce, která nezávisí na našich výkonech a schopnostech. O lásce, kterou si nemůžeme zasloužit či vynutit.
  • Dnes bych se chtěl s vámi zamyslet nad neméně důležitou částí evangelia, naší dobré zprávy, kterou je pro nás, víra, láska, naděje, tedy o naději.
  • Proč je naděje v našem životě důležitá, jakou naději má smysl mít a v čem je naděje evangelia.
Příběh DB
  • Někteří z vás už možná slyšeli o Dietrichovi Bonhoefferovi … známém německém teologovi, který se postavil proti nacismu v Německu. Na konci války, když už bylo o jejím výsledku rozhodnuto, byl popraven. Zemřel jako pravdivý svědek, nejen jako hrdina, teolog, jako křesťan, ale především jako člověk, který nemohl být lhostejný k tomu, co se dělo kolem něj. Jakou naději měl on, co ho pudilo ke způsobu života, který vedl?
  • Dovolte mi stručně zmínit několik výrazných momentů v jeho životě, které doufám osvětlí souvislost mezi jeho smrtí a nadějí, kterou měl.
Část jeho životopisu
  • Narodil se v únoru 1906 jako nejmladší syn z osmi dětí profesora psychologie. Rodina žila ve značném blahobytu. Prošel hnutím mládeže, které hlásalo návrat k přírodě a odvrat od měšťáckých ideálů, ve válce ale vyústilo v romantickou nacionalistickou bojovnost a po válce dodávalo elán Hitlerovu nacionálnímu sicialismu. Bonhoeffer se ale z tohoto hnutí vyprostil, zvláště po atentátu na zahraničního ministra výmarské republiky, kterého nacionalistická pravice nechala odstranit, protože se pokoušel vyjednávat smír Německa s vítězi první světové války.
  • Když mu bylo 17, absolvoval gymnásium a od roku 1923 začal studovat teologii na proslulé univerzitě v Tubingen. Po promoci na berlínské univerzitě začal vypomáhat na některých farnostech a od roku 1928 přijal pozvání, aby se stal výpomocným kazatelem v evangelické farnosti v Barceloně. Od roku 31 začal učit v Berlíně, stal se jedním ze tří evropských mládežnických sekretářů. V té době si již jasně uvědomoval zhoubnost německého nacionalismu, který hlásal, že žádná mezinárodní spolupráce není možná.
  • V roce 32 navštívil Československo, ve spěchu se ale musel vrátit, aby svým hlasem přispěl k odvrácení Hitlerova vítězství ve volbách do říškého sněmu.
  • Zatímco státní církev přistupovala na kompromisy s nacismem, Hitler se dostal k moci, Bonhoeffer čerpal inspiraci v Londýně, kde hledal podporu svých anglických přátel. Od roku 35 učil na kazatelském semináři, kde byli budoucí duchovní vedeni k opravdovému následování Krista nenakaženém německo-křesťanským pohanstvím té doby. Když byly tyto semináře později policejně zavřeny, dále učil tajně a začal spolupracovat s odpůrci režimu.
  • V té době již spiklenci připravovali atentát na Hitlera. Přátelé se snažili dostat Bonhoeffera z Německa, protože vnímali, že byl zde v ohrožení, v roce 39 vycestoval do Ameriky, ale po období skepse z tamního pobytu se rozhodl vrátil zpět s odůvodněním: křesťané v Německu brzy budou stát před strašnou volbou: buď chtít porážku svého národa, aby byla zachráněna křesťanská civilizace nebo chtít vítěztví svého národa a tím zničení této civilizace. Vím, kterou z těchto možností musím zvolit, ale nemohu to učinit v zabezpečeném závětří.
  • Po návratu během války byl už monitorován gestapem, začal spolupracovat s Abwehrem, který se snažil odstranit Hitlera silou. Boenhoeffer pomáhal unikat ohroženým lidem z Německa a při cestách do Švýcarska a Švédska předával korespondenci Hitlerových odpůrců. Po selhání dvou připravovaných atentátů roku 43 gestapo prohlédlo jeho činnost a spolu s jeho příbuznými ho zatkla. Prožíval vnitřní boj, jak se jako křesťan může zapojit do násilného odstranění nepřátel, ale zároveň si uvědomoval, že jako křesťan nemůže být nečinný k událostem kolem něho. V té době měl ještě možnost otevřené korespondence, kterou až do posledního dechu využíval.
  • Ve svých listech se pokoušel o "nenáboženskou interpretaci" základních biblických témat, které se později staly inspiraci mnohých teologů. V jednom listu úkol křesťana shrnul do slov: modlit se a dělat to, co je dobré a spravedlivé.
  • Až do konce se ve své korespondenci zapojoval Dietrich do odboje proti režimu; gestapo ještě nemělo dostatek důkazů pro jeho odsouzení za zradu, ale po dalším neúspěšném atentátu na Hitlera v červenci 44 byli dopadeni a zabiti všichni Boenhoefferovi ochránci a celá záležitost byla prohlédnuta. Předpokládalo se, že bude během několika dní popraven. Sám však uvádí, že teprve v plné "světskosti" života, tj. v solidarizaci se světskými odpůrci Hitlera se naučil opravdu věřit.
  • Konec ale nepřicházel a Boenhoeffer a jeho spolupracovníci byli převezeni do vězení s tvrdými podmínkami, byli mučeni a vyslýcháni. V únoru 45 byl převezen do koncetračního táboru v Buchenwaldu, kde se setkal s prominentními vězni nacistického Německa a kde naposled vykonal krátkou pobožnost pro spoluvězně. Na Hitlerův zvláštní rozkaz zasedal stanný soud, který Bonhoeffera a jeho spolupracovníky odsoudil k smrti a popravil. Podle svědectví táborového lékaře šel na popraviště po vroucí modlitbě klidně a statečně. Ve lékařových záznamech je zmínka: Za své skoro padesátileté lékařské činnosti jsem snad nikdy neviděl někoho umírat s takovou odevzdaností Bohu.
  • Do poslední chvíle měl Bonhoeffer naději, že jeho život má smysl a aktivně se na něm podílel, rozhodl se nerezignovat, přestože situace byla beznadějná.
  • IR: Dovolte mi malou ilustraci: myš ve vodě. V laboratoři se prováděl výzkum. Do nádoby s vodou byla hozena myš, nádoba byla uzavřena a myš byla nechána svému osudu. Do druhé nádoby byla hozena také podobná myš, ale na rozdíl od první nádoby, tato myš měla nad hlavičkou průzor, který osvěcoval hladinu. Která myš vydržela plavat déle?
  • Déle samozřejmě vydržela druhá myška, dokázala plavat asi 28 hodin, první myš asi jen 4 minuty. Je vidět, že nejenom tonoucí se stébla chytá, ale že i laboratorní zvíře, které má naději, vydrží při životě mnohem déle a snaží se zápasit až do konce sil, narozdíl od zvířete, které je v beznadějné tmě odsouzeno k utonutí. Tato ilustrace není dokonalá, ale ukazuje nám, že také v životě potřebujeme naději, nejen abychom déle žili, ale abychom vůbec mohli smysluplně žít.
  • Bez naděje pro budoucnost by Bonhoeffer nikdy nepokračoval ve svém úporném a zdánlivě nesmyslném úsilí bojovat proti něčemu, co bylo větší než on. Podobně i my potřebujeme mít naději v životě, naděje je klíčová.
  • Dovolte mi přečíst text z nového zákona z odkazu apoštola Pavla, který psal na sklonku svého života z těžkého vězení. Svému spolupracovníku Timoteji psal nedlouho před tím, než byl za císaře Nera v Římě popraven.
    2 Tim 1.1-14
  • Jeho podmínky jsou snad docela podobné těm Dietrichovým a stejně jako Boenhoeffer se Pavel nevzdává a do posledního dechu je aktivní a předává nám důležitou zvěst. Naději, která je v evangeliu.
  • V posledních dnech jsem tento text četl několikrát a v meditaci nad ním mě zarazil skoro až neskutečný kontrast mezi životem bez Boha v beznaději a nadějí v Kristu, která dává život.
Pro Pavla je evangelium zaslíbení života (v1) a dává naději pro život. Kristus ve v10 poráží smrt a skrze evangelium ustanovuje život na světle. Nepřestává bojovat až do konce, do posledního dechu.
  • Jaká je ale jeho naděje? V co nebo v koho doufá? Již v druhé kapitole stejného dopisu píše: 8-13 o zmrtvýchvstalém Ježíši, který je základem evangelia, křesťanské dobré zprávy. Když umíráme spolu s Kristem, budeme s ním také žít (v11). Když s ním vytrváme až do konce, budeme s ním i kralovat (v12), budeme v Boží blízkosti a náruči navždy. On je věrný a pro své milosrdenství nás zachová na věčnost, budeme-li mu důvěřovat.
  • Asi před půl rokem mě spolužačka upozornila na jeden verš z Bible, na který jsem zcela zapomněl. Myslel jsem si, že to není v Písmu, a tak jsem ji suverénně odbyl. Ale jaké bylo moje překvapení, když mi verš: 16Když hlásám evangelium, není to má chlouba; je to pro mne nutnost, a běda mi, kdybych ho nehlásal. nalezla v Pavlově svědectví (1Kor 9.16) a ukázala. Pavel se nestyděl za Krista, proto s ním žil, obětoval pro něj vše a vydával o něm svědectví. Nemohl jinak než mluvit o naději, kterou má v Kristově evangeliu. Tak i my, máme-li tuto naději, nemůžeme si ji nechat jen pro sebe.
  • Pavel píše o tom, co je jeho naděje a o jejím smyslu ještě jasněji v jiném dřívějším listu do Korintu:
1 Kor 15.4-8 a 12-22
Svědectví Písem nám oznamuje, že Ježíš Kristus zemřel za naše nepravosti a třetího dne vstal z mrtvých, což dosvědčují zástupy svědků a dnes více než miliarda věřících křesťanů po celém světě. Naše naděje není marná, protože vírou přijímáme evangelium naděje, a tak s Kristem žijeme a budeme žít i my.
Amen.
Modlitba: díkuvzdání za naději v Kristu. Zopakování základní myšlenky.

Hamartiologie

17. února 2008 v 21:10 | Grizly on Hábl |  Systematická teologie

Hamartiologie

Otázky: Co je to hřích? Původ? Dědičnost? Vina?



Původ hříchu
Problém: Bůh, původce všeho, není zodpovědný za zlo, hřích?
Nelze rozřešit logicky, ale dokonce ani teologicky.
Výchozí podmínky: Proč je kolem nás tolik zla? Svět je padlý. Hřích. Ale jak, proč... nevíme
Teorie: possible worlds - kdyby to Bůh udělal jinak, jak by to udělal?
Logický rozpor!
Dualismus - dva světy: jing a jang, svět dobra a zla, není rozhodnuto, kdo vyhraje. Tma a světlo, hvězdné války, stále další díl...
Bible ale říká, že Bůh má navrch a že zvítězí, ne že dobro a zlo jsou v rovnováze.
Satan a jeho pád, Ez 28 Pád krále, jaký král, historické souvislosti... pýcha; Iz 14
Byly důvody Luciferovy vzpoury podobny lidským?
Předpokladem dějin spásy je hřích, tedy je to i otázka literární.
Jak je možné, že vím, že je něco špatně?
Anděl? Stvořené bytosti. Svobodná vůle.

Podstata
Ex 32.30 chatah
Mt 1.21 hamartia
vzpoura proti Bohu, překroucení Božích přikázání
  • Boží pravdivost je zpochybněna
přímo proti Bohu, nejen proti zákonu, kodexu
nejen porušení, převrácení privatio boni - překroucení dobrého, ale i privatio dei - oddaluje se od Boha x troufalecky se prométeicky blíží Bohu (sebere jim něco božského)
člověk překrucuje, zpochybňuje to, co Bůh říká;
  • Boží morální kritéria jsou zpochybněna
člověk věděl, co je dobré a špatné - dobré poslechnout a špatné neposlechnout
  • hřích zpochybňuje Boží svrchovanost
jsi stvoření závislé, subordinované (postaven do řádu, bezpečí)
z řádu je ne-řád
budete jako bůh
úvaha: vista na 386
a co dál?
anglická básnířka: lidé odcházeli z ráje znudění, otrávení... ne jako bohové
Fromm: emancipace, osvobození od religiózních sil; Budete jako bohové
hřích je nejlépe odhalen v Kristově oběti na kříži
Proč musel přijít Kristus? Extrémní řešení odkazuje na extrémní situaci.

Přenos
Proč jsem dnes já hříšný? Co jsem od "prarodičů" zdědil...
nexus (vztah) hipostaticus
jako Izraelci v Egyptském otroctví
Pyšná princezna (půlnoční království - žádný zpěv; evangelium - kytka, která zpívá)
Ř 7
skrze Adama (Ř 5.12) vešel hřích do světa
klasický výklad...
peccatum originale - původní hřích
z p.o. vyplývá peccatum actuale
asociace... obrany... Já za to nemůžu...
  • historizace - já přece nemohu nést trestní odpovědnost za něco, co jsem neudělal!
  • liberizace příběhu - nemůže to znamenat, že by se to skutečně stalo
  • biologizace - v hříchu mě počala moje matka (já přece nemůžu za to, že jsou moji rodiče hříšní... to ne já, ale moje rodiče)
  • lokalizace - utržení ovoce přece nemůže mít takové důsledky...
  • kauzalizace - každý si nese vinu sám za sebe (Ez 18, Ř 2)
realismus, federalismus...
  • Jak to tedy je?
Adamův příběh je reprezentativní příběh každého člověka... odmítnutí předchozích tezí - znamená jednotu - Adam, to jsem já. Přenáší se transsubjektivně. Nejsem hříšník, protože mě v hříchu počala má matka (Ž51), ale protože jsme všichni hřešící Adamové a Evy.
Dědí se porušení, nedědí se vina.

Rozsah
Ř 3.10 10jak je psáno: 'Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,
univerzální
zasahuje celou bytost (mysl, tělo...)
total depravity - neznamená, že je člověk démon, co dělá všechno špatně - soteriologie!
nový pojem holistic depravity (celistvá, na všech rovinách)

Důsledky
viz antropologie: ve vztahu...
  • k Bohu
5.1 k Bohu - odcizení, oddělení od Boha; ab-normání, nenormální vztah
Ř 7.21nn
znám Boží vůli, ale nejsem schopen ji dělat; důsledkem hříchu toho nejsem schopen
být imago dei; bytování.
Sami sobě kovářem vlastních pout
jsme předmětem kletby zákona a předmětem Božího soudu
  • k bližnímu
usurpátor a jeho žena
svádění viny na někoho jiného
Ř 13.13, Kol 3.5, Žd 12
přenášení viny (autonehoda otec, dcera nabourá tátovo auto: ty jsi neměl ABS?)
dříve se hřešilo se špatným svědomím (Lochman), dnes se hřeší s "dobrým svědomím"
rozvodu se neříká katastrofa, ale výměna oleje
partnerská nevěra není hřích, ale je to uvolnění napětí (manžel se nikdy ke své ženě nevrátí jako dřív, poškozuje to vztah; jako izolačka)
  • k sobě
emoce studu, strachu
původní pár byl plně sám sebou
vnitřní konflikty, stav neporozumnění sám sobě - co chci? Proč to chci? Nechci?
Ally McBeal (potřebuji více prostoru a jsem tak unavená sama sebou)
  • ke stvoření
ekologie
nejsme ani schopni se tomu vyhnout
Farnsworth: Prales? Země? Chahachacha...
  • k času
prožitek časové tísně
časnost, spěch je nepřirozený
C.S.Lewis: babička spráskla ruce: ty jsi zase ale vyrost...
ten čas ale plyne... proč jsme překvapení?
Deadlines...
smrt omezuje člověka
Existuje větší a menší hřích?
Smrtelný - nesmrtelný hřích
J 19.11
Hlediska:
  • soteriologické - legální statut člověka před Bohem
kdo se proviní proti jedinému, proviní se proti všem přikázáním
Ř 3 vyskočení z padesátého patra...
  • vztahové hledisko
sociální dopad (Nu a Lv různé odplaty)
ukrást a zavraždit...
hřivny
katolická perspektiva