kázání o družičkách

26. listopadu 2016 v 18:46 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé,

dnes začíná advent. Je první adventní neděle a my si jako jedna z mnoha částek Kristovy církve připomínáme Kristův příchod. Ten první příchod již nastal. To všichni vědí. Malé děti čekají na Ježíška, který přináší dárky. Malé miminko ukazuje na slabost lidství a zároveň krásu nového života. Tímto lidstvím se Ježíš vyznačoval, když jako Bůh, Boží Syn na sebe vzal přirozenost člověka. To je jeden rozměr adventu, který si připomínáme ve Vánocích. Ale pak je tu druhý rozměr. A to je druhý příchod. Očekáváme příchod Syna člověka, Ježíše, který přijde ve slávě a bude soudit tento svět. Přijde rychle a kdo nebude připraven, bude mít smůlu. Jak se člověk může připravit na Jeho příchod? Honem zapálit svíčku? Nechat si přezout pneumatiky na zimu než definitivně napadne sníh? Skočit si na půlnoční do kostela? Správně si upravit kravatu?
O tomto adventu si připomeneme několik podobenství Ježíše z evangelií, které nám připomínají skutečnost druhého příchodu. Dnes mluvíme o deseti družičkách nebo také pannách. (přečti Mt 25, 1-13).

Máme před sebou známé podobenství. Podobenství je příběh, který nám ukazuje na některý aspekt Božího království. Není to celý popis reality, ale jen jedna hlavní myšlenka. Hlavní myšlenkou dnešního podobenství je bdělost či připravenost člověka, který čeká na Kristův příchod. Našim problémem při výkladu často bývá, že chceme všechno vědět a rozklíčovat. Snažíme se detailně pochopit, co je ten olej a co jsou lampy… ale unikne nám to podstatné. A tak je to i s naším podobenstvím. Když družičky čekaly na ženicha, uniklo jim to podstatné. Opomněly, že to může trvat déle, než by se mohlo zdát. Ženich přijde, ale přijde později. Polovina z nich neměla náhradní olej do lamp.

Možná nás zarazí už na první čtení, co je to za svatbu? Kde je nevěsta? Proč je tam deset družiček? Někdo tvrdí, že Ježíš si vymyslel příběh, který nebyl postavený na skutečném základě. Nejde o to, zda se příběh doslova stal, ale to ještě neznamená, že příběh neodpovídá dobovým tradicím. Mohlo to být tak, že nevěsta čekala na ženicha, až v doprovodu družiček přijde na dané místo, kde se odehrávala svatba. Na našich svatbách je to jinak, tam ženich čeká na nevěstu, až přijde na svatbu. Jestli jste viděli film co jsme komu udělali, víte, že někdy to může být pěkně napínavé. Ale v Bibli je to tak, že nevěsta čeká na ženicha. Nevěsta je církev a ženich je Kristus. Ale proč družičky? K čemu tady jsou? Protože jde o podobenství a my víme, že podobenství není alegorie, tak ho ani alegoricky nebudeme vykládat. Nebudeme se ptát, kdo nebo co je družička. Podstatné je, k čemu je družička. Na našich svatbách družička nehraje tak velkou roli. Na našich svatbách je hlavní nevěsta a ženich a svědkové. Ale na biblické svatbě, alespoň v našem podobenství, byla funkce družičky dost zásadní. Svatba se odehrávala za tmy. V tuto roční dobu se stmívá již brzy, kolem čtvrté odpoledne je již tma. Svatba se odehrávala večer a ženich musel přijít na svatbu do domu nevěsty. Hlavní funkcí družičky bylo osvětlit cestu ženichovi. Zbavme se v tuto chvíli potřeby alegorizace. Nejde tu především o to, že ženich je v tomto podobenství Kristus a nevěsta církev. Jde hlavně o to, že družičky měly svítit, až přijde ženich. Měly být připravené, až přijde. Měli s ním schůzku a tu neměly za žádnou cenu promeškat. Co se ale nestalo. Ženich měl zpoždění a družičky byly ospalé. Někdy se nám to také může stát. Můžeme pro ospalost usnout.




Byly tu dvě skupiny družiček. A zajímavé je, že obě skupiny usnuly. Nakonec i Ježíšovi učedníci usnuli v zahradě, když se měli modlit. A nakonec přišel Ježíš a Petr ani Jan ani Jakub nepřestali být Ježíšovými učedníky. Ježíš nás neodsuzuje pro naše lidské slabosti. On o nich ví a počítá s nimi. Bůh je svrchovaný a my jako křesťané a ani spolu jako Jeho církev nemůžeme zaskočit Krista tím, že jsme slabí a nejsme dost disciplinovaní. To podstatné je, abychom jako ty družičky měli hořící lampy, až ženich přijde.

Náš příběh, podobenství se odehrává ve třech dějstvích. První scéna, verše 1-5. Není rozdíl. Jak moudré tak pošetilé družičky svítí. Obě skupiny mají olej a jsou připravené. Ale ženich nepřichází. I nám se to může stát, že jsme od Boha něco čekali, ale ono to ne a ne přijít. A tak si začneme myslet, že na nás možná Bůh zapomněl. Dovol mi položit ti otázku: jsi vytrvalý? Jsi vytrvalá? Dokážeš si počkat? Nebo chceš všechno hned?

Já osobně mám tendenci být netrpělivý a chci věci dřív než později. Když se dlouho nic neděje, mám pocit frustrace a ztrácím klid a naději. Začínám usínat. Je pravda, že některé věci trvají léta. Už 15 let se modlím za spasení svých rodičů. A oni ne a ne uvěřit. Faktem je, že nevím, zda uvěří. Ale modlím se dál. Občas mi starší křesťané říkají, že patnáct let nic není. 15 let? Modli se 50. Ale to by tátovi bylo 120. Nevím, zda bude mít tolik času. Pokud jsi jako já, nezoufej. Bůh o tobě ví a nezapomněl na tebe. Když člověk uvěří v Boha, má pocit, že obloha je vždycky modrá a s Bohem je všechno možné. Každá modlitba je hned vyslyšená a člověk prožívá hřejivý pocit blízkosti. Ale všechny dny nejsou jen takové. Do našeho života vstupuje bolest a utrpení. Lidé, které máme rádi onemocní a nebo dokonce umřou. Věci, které se nám dařily, jdou od deseti k pěti. Nemoci a zklamání mohou zatemnit naše modré nebe. Já osobně jsem optimista, mám tendenci vidět sklenici poloplnou než poloprázdnou. Ale jsou chvíle, kdy pochybuju a mám pocit, že nic nedává smysl. Pokud procházíš pochybnostmi a těžkými chvílemi, chci ti říct, že je to v životě člověka normální. A dobrá zpráva je, že Bůh na tebe nezapomněl. On o tobě ví, i když se ti zdá, že je daleko.
Družičky nakonec usnuly všechny. Ty, co měli dost oleje, i ty, co ho měli jen tak tak. Už v tomto první dějství, už v této první scéně nastal zásadní rozdíl mezi dvěma typy družiček. Jedny počítaly s tím, že ženich může mít zpoždění a druhé ne. Jedny si vzaly kanystr s olejem navíc a druhé ne. Na první pohled bylo všechno fajn a všechny svítily, ale to co byl ten rozdíl je právě ten kanystřík s olejem.

Teď jsme ve velkém pokušení chtít alegorizovat kanystr a olej a říct, že olej je biblická metafora a je to Duch svatý. A nebo víra. Pokud bychom měli pracovat s touto představou, tak je to něco, čeho si můžeme vzít hodně a nebo málo. Nejsem si jistý, zda je možné si vzít hodně či málo Ducha svatého. A nebo si vzít hodně či málo víry. Někdy nám lidé mohou říct, že máme malou víru. Ale je to skutečně tak? Jelikož jde o podobenství, nejde o to, co je ten kanystr, ale jde o to, jakou ten kanystr hraje roli v tom podobenství. Kanystr může zastupovat naši připravenost či nepřipravenost čekat a vytrvat, když se situace v životě zhorší. Ano, víra tu hraje důležitou roli. Jelikož se ale víra těžko počítá nebo ještě jinak, jelikož se víra nedá natankovat jako nafta či benzín do nádrže, je obtížné to takhle chápat. Má někdo lepší víru než někdo jiný? Já si myslím, že o to tu vůbec nejde. Jde o to, zda počítáme s tím, že v našem životě mohou nastat situace, kdy to nepůjde po našem. Počítáš v životě s komplikacemi? Odbočkami, které ti mohou cestu k cíli prodloužit? Ten rozdíl je v tom, že první skupina byla na tuto situaci připravená… Hlavní rozdíl nebyl v bdělosti, protože obě skupiny usnuly, ale v připravenosti. Jak se můžeme připravit na komplikace v životě? To je podle mě otázka, o kterou tu běží.

Střih, scéna druhá, verše 6-9. Jde do tuhého.O půlnoci je vytrhl ze spánku křik: ženich jde, pojďte ho přivítat. Je to zajímavé, protože družičky nevěděly, kdy ženich přijde. Podobně ani my, mezi prvním a druhým adventem, plni očekávání Kristova příchodu, nevíme, kdy Kristus přijde. V Bibli dokonce platí, že ani ženich neví, kdy přijde. A neví to ani nevěsta. Zajímavé. Znamená to, že se situace vymkla kontrole? Ne, znamená to jen to, že je třeba, aby si družičky zajistily kanystr s olejem. Jak? To je otázka, o kterou tu v pozadí běží a je to otázka, na kterou nám podobenství neodpovídá. Než si na ni začneme odpovídat, podívejme se ale na družičky.

Jedny nalily olej do lamp a znovu je zapálily a nebo hořely celou dobu, to nevíme. Možná asi hořely celou dobu a proto spotřebovávaly ten olej. A protože jednou ze dvou funkcí družiček bylo svítit a očekávat ženicha, můžeme to snad předpokládat. Druhou pak bylo osvěcovat ženicha a svítit mu na cestu na svatbu. Jedny tedy byly připravené a dolily olej. Ale druhé neměly, protože s touto situací nepočítaly. Říkali si, že ženich přijde brzy, a proto si olej do kanystříku nepřipravily. Proč se taky tahat s kanystrem, když jdu na svatbu, že? Nepřipomíná vám to něco? Může to být naše pohodlnost a nebo právě zaneprázdněnost v našem životě, které nás připraví o to podstatné - o olej, který budeme zoufale potřebovat, až přijde ženich. A to je právě ten klíčový rozdíl. Jedny mají a druhé ne. Jak se říká, když dva dělají totéž, není to totéž. Obě skupiny svítily, ale jak dlouho?
Jedny družičky začaly plašit, protože věděly moc dobře, co je čeká. Musely svítit na cestu, až přijde ženich. To bylo jejich poslání. A současně vstupenka na svatbu. Proto přišly a to byla jejich druhá podstatná funkce - svítit. Zkrátka měly očekávat ženicha a svítit mu.

Zde nastala osudová chyba. Možná nám to přijde až kruté, že zrovna ty "moudré" daly těm pošetilým takovou radu. Běžte si koupit olej, my se s vámi nerozdělíme. V podobenství zaznívá vysvětlení, že by olej nestačil pro obě skupiny. Tím nám chce podobenství říct jasně, že olej je nedělitelný. Co to znamená? Pokud jde o věci víry, nemůžeme spoléhat na druhé lidi, že to budou dělat za nás. Od toho si platíme kazatele a máme staršovstvo, aby se za nás modlili. My si to odchodíme a nebo se ukážeme občas a snad to bude stačit. Vždyť jsem uvěřil. Neslyšeli jste moje svědectví? Nechci to dramatizovat. Víra je nedělitelná a nemůžeme spoléhat, že až přijde konec, že si ji rychle nějak doplníme. Tak to nefunguje. Trochu mi to připomíná jízdu po německých dálnicích. Je pumpa a pak dlouho nic. Člověk si říká, to zvládnu. Ale třeba několik set kilometrů není žádná. A člověk jede jako blbec a sleduje, jak mu ukazatel paliva klesá a modlí se, aby to vydržel. Ale problém je, že družičky únavou usnuly. A tak to chodí i v našem životě. Okolnosti si nenastavíš jak chceš. Nemůžeš mít pod kontrolou, kdy přijde jaká nemoc. Ano, můžeš jíst zdravě a sportovat. Ale nakonec moje babička žila zdravě a dostala trombózu a umřela, když jí bylo 62. A můj dědeček kouřil a žil nezdravě a umřel ve 82. Já nehájím kouření ani nezdravý životní styl. Ale jsou věci, které nemáme pod kontrolou. Spoustu lidí si říká, jsem mladý, musím něco zažít a smysl života a věčnost a život s Bohem budu řešit, až budu starší.

Myslím, že podobenství nás učí ale ještě něčemu dalšímu než jen memento mori - pamatuj na smrt. Druhá skupina šla nakupovat olej, ale zatím přišel ženich. A ony se s ním minuly. Ony měly čekat s těma prvníma, až ženich přijde. Nevíme, co by se stalo, kdyby neměly olej a šly by ve svitu těch druhých. A nezjistíme to. Proč? Protože tam vůbec nebyly.

Střih. Dějství třetí. Scéna tři, verše 10-12. Družičky, co měly olej a svítily s lampama, šly spolu s ženichem na svatbu. Splnily svůj úkol. 1. Byly tam s hořícími lampami. 2. S hořícíma lampami doprovodily ženicha za nevěstou na svatbu. To je funkce družiček. Svítí ženichovi cestou na svatbu. Naše družičky házejí květy před nevěstou a ženichem a nebo něco podobného. Proto tam jsou. K čemu je družička, která nesvítí a nejde s ženichem?

Můžeme si říct, že je kruté, že je ženich nepustil na svatbu. Ale v tomto podobenství je jen jedna podmínka. Vejít s ženichem na svatbu. A to je to, co ta druhá skupina neudělala. A tak měla smůlu. Když to mám říct bez obalu: nespoléhej, že si to s Bohem vyříkáš po smrti. Možná již nebudeš mít čas. Je pozdě, již vás nemohu přijmout. Sorry, tak to je. Ale můj kazatel mě zklamal! Moji starší nedělali to, co měli. Já za to nemůžu. Můj otec byl moc zákonický. Já jsem kolem neměl dost dobrých příkladů víry. Já za to nemůžu.
Tak ale otázka nestojí. Máš v lampě dost oleje? Máš i dost na to, abys svítil za rok? Za pět let? Za deset let? Ještě dál? Pokud ne, co s tím uděláš?

Advent nám připomíná, že čas se blíží. Zrádné je, že nevíme, zda konec přijde zítra nebo za sto let. Ale důležité je být připraven. Heslo skautů je: buď připraven. Jsi připraven na setkání s Ježíšem?

To není totéž jako být pokřtěný. Nikdo se tě nebude ptát, zda tvůj tatínek byl kazatel. A nebo zda jsi chodil pravidelně do kostela. A nebo zda jsi četl pravidelně Bibli. Ale vážně: jak se má tvá duše? Je s Ježíšem? Zůstáváš v Jeho slově? Kdyby dnes přišel, běžel bys rychle ke kupcům, abys koupil olej?

Doplň olej, dokud se dá. Pokud víš, že máš málo oleje, udělej vše pro to, abys ho získal. Jako auto, potřebuje olej. Já musím se svým autem do servisu a nechat si vyměnit olej. Jinak nemůžu čekat, že budu jezdit dlouho dál. Možná že to pár set kilometrů dám, ale kdo ví jak dlouho. Jak se říká, kdo nemaže, ten nejede. A nebo tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Příští týden slavíme svátost Večeře Páně. Je to příležitost obnovit náš vztah s Ježíšem. Začni číst Jeho slovo. Začni se modlit. Udělej co musíš. Jestli chceš, požádej bratra či sestru o přímluvu. Přijď na biblickou. Jdi ke zpovědi. Udělej co musíš. Sežeň si kanystr s olejem a doplň olej. Možná že tohle všechno děláš a jen potřebuješ slyšet, že Bůh se na tebe nevykašlal. Má tě rád a ví o tobě. Jde o všechno. Jde o věčnost. Nikdo jiný to za tebe neudělá. Jak se zpívá v té písničce. Ani můj kněz ani vládce, ale jsem to já, stojím tady v modlitbách. To já, ó, Pane můj, stojím tady v modlitbách. Amen.
 

Další články


Kam dál

Reklama