O naději a uzdravení (Izajáš 61)

Sobota v 19:07 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé,
Dnes zakončíme naši sérii kázání na téma Lekce z proroka Izajáše. Třetí tažené heslo pro tento rok je z Izajáše 61. kapitoly, 10. verš:
10Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky.
Je to vlastně konstatování postoje proroka. Veselí se z Hospodina a jeho duše jásá. Možná si řekneme, že se dnes tak necítíme. Nemám důvod k radosti, právě naopak. Důležitý je ale důvod, proč to prorok říká. Proč se veselí a jeho duše jásá? K tomu se za chvíli dostaneme. Než ale budeme rozebírat 10. verš, dejme si ho do kontextu.
61. kapitola Izajáše je celá o naději. O naději pro ty, kdo procházejí zkouškami a utrpením. Procházíš zkouškami nebo utrpením? Kdo nikdy neprochází, že? Když se podíváme na kontext, už začátek kapitoly je velmi nadějný:
Je to vlastně poslání nebo chcete-li pověření. Tomu ale předchází ujištění, že Duch Boží je se mnou. S kým? Kdo je tím "já"? Nejsme to my, já, ale je to služebník. Služebník je ten, kdo je pověřený ke službě a kdo je poslaný, aby nesl radostnou zvěst. Služebník je poslaný k tomu, aby obvazoval rány srdcí zkrušených. Alternativní překlad říká srozumitelněji: služebník je poslaný, aby přinesl radostnou zprávu (tedy evangelium) a uzdravil ty, kdo jsou v srdci zranění.
Z tohoto poslání je patrné, že tím služebníkem není ani tolik kazatel, ale je to sám Kristus, Mesijáš. Žádný člověk nemůže uzdravit lidské srdce tak jako On. Současně to ale můžeme vzít tak, že tím služebníkem můžeme být i do určité míry my jako církev nebo i já jako ten, kdo slouží druhým. Naším úkolem totiž není druhé deptat a svazovat, ale naopak osvobozovat Božím slovem, rozvazovat pouta vězněným a vyhlašovat svobodu, ale také mluvit povzbudivá slova útěchy těm, kdo jsou zdeptáni. A pokud můžeme, i dělat vše pro to, abychom potěšili skleslé. A že takoví lidé kolem nás jsou. A že je to potřeba!
Tím pravým lékařem lidského srdce je ale Ježíš. Jen On nám může dát opravdovou svobodu a jen On je opravdovým lékem na naši nemoc sobectví a nespravedlnosti. Jen v Něm můžeme být uzdraveni.
V první části našeho dnešního textu tedy čteme krásné zaslíbení: že Ježíš pozvedá truchlící, naopak dává olej veselí a závoj chvály místo ducha beznaděje.
Bůh vyhlašuje naději, že nás pozvedne z našeho marastu a beznaděje problémů, křivd a trápení. Nemělo by nám uniknout, že naděje je spojena s dvojím:
Za prvé, s potěšením. Potěšením pro ty, kdo trpí bezpráví a nespravedlnost. Proto, pokud jsi smutný, že musíš procházet těžkým obdobím, které sis tak docela nezavinil sám, nezoufej. Sám Pán Ježíš Tě pozvedne. Za druhé, naděje je ale také spojena s odsouzením zla. Protože ve 2. verši čteme, že Ježíš vyhlašuje nejen léto Hospodinovy milosti, ale také den pomsty našeho Boha.
Ano, pohybujeme se tu v čase mezi prvním a druhým příchodem. Ne každý se bude radovat, až se Pán vrátí. Ti, kdo páchali ničemnosti a nepravosti si budou přát, aby se nikdy nenarodili. Protože pro ně bude příchod spojen se smutkem a hrozným Božím trestem. Proto je dobré stát na Boží straně. Když si totiž myslíme, že svým hněvem a tresty dosáhneme Boží spravedlnosti, jsme na omylu. Jak říká Písmo na jiném místě u Pavla v Římanům: "já odplatím, má je pomsta." Nemáme se tedy mstít, protože den pomsty teprve přijde. A bude to Bůh, kdo se bude mstít na těch, kdo páchali bezpráví a utlačovali druhé. Naopak, když budeme pokorní, jak to čteme v 1. verši, nemusíme se Božího trestu bát, protože nám nabízí Ježíš záchranu.
Druhá část našeho dnešního slova je od verše 4. Je to další krásné zaslíbení:
Co bylo od věků v troskách, vybudují, postaví, co kdysi bylo zpustošeno, obnoví zničená města, zpustošená po celá pokolení. Vy pak budete nazýváni "Hospodinovi kněží", bude se vám říkat "Sluhové našeho Boha". Budete užívat bohatství pronárodů a honosit se jejich slávou.
Bůh je Bohem obnovy. Ne ničení. Ne, že by neuměl zničit. Ale rozhodl se, že už ničení bylo dost. Místo toho je čas obnovovat to, co je v troskách. Možná i nám se může zdát, že náš život a nebo něco v našem životě je v troskách. Do tohoto stavu jsme to buď přivedli my a nebo to způsobil někdo jiný. Nakonec je to jedno, kdo za to může. Důležité je, že je tu krásné zaslíbení, že Bůh je ten, kdo náš život obnoví. On obnovil Izraelský národ. Nechal znovu postavit Jeruzalém, hradby i chrám. Stejně tak může obnovit náš duchovní život, když budeme chtít a když to Bohu dovolíme. A také povolává nás, abychom obnovovali to, co je zničeno, to co je v troskách. Co je ve tvém životě v troskách? Možná je to nějaký vztah, který potřebuje uzdravit. Možná je to nějaká křivda, kterou ve svém srdci neseš. Je na čase odpustit a opustit. Možná je to povolání, které jsi opustil. A je na čase se k němu vrátit. Slib Bohu naplnit. Ty sám víš nejlíp, co zbořeného je třeba obnovit. A co Boží církev? Když je zbořená, je třeba ji obnovit.
V tomto krásném zaslíbení je dokonce řečeno, že my jako Boží lid budeme nazváni Hospodinovými kněžími a služebníky našeho Boha. Tedy první verš, který ukazuje zcela jasně na Mesiáše, se v 6. verši rozšiřuje i na nás, tedy na ty, kdo slouží Bohu. V prvním verši slouží Bůh nám. A v 6. verši jsme my posláni k tomu, abychom sloužili druhým. Je to odstředivá tendence. Jde to od Boha k nám a od nás k druhým. Kolikrát ale jako církev na to zapomínáme? Kolikrát jako křesťané konzumenti požíváme výhod Božího království, ale nechceme dobré předat dál. Když totiž Bůh uzdraví naše nitro, můžeme pak jít a sloužit uzdravením druhým. A také platí, že když si volíme cestu spravedlnosti, práva a pokoje, jsme pak nazváni těmi, kdo dostanou zemi za dědictví (v7). Je to pozoruhodná předtucha horského kázání a Ježíšovy řeči, tedy Ježíšova blahoslavenství (Mt 5,3-10):
3"Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. 4Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. 5Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. 6Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 7Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. 8Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. 9Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. 10Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Co s tímto textem má společné horské kázání z Matouše? Já myslím, že hodně. Ježíš rozšiřuje platnost zaslíbení na všechny, kdo trpí a tiše snáší bezpráví. Protože to jsou ti, kdo dostanou zemi za dědictví. Oni vejdou do Božího království. Ti, kdo touží po spravedlnosti, budou nasyceni. Je to nadějné a útěšné slovo na naše zraněná srdce a ztrápené duše. Kdykoliv se ocitneme ve zmatku a v bolesti, máme útěchu u Boha.
Není to ale jen jakási laciná útěcha. Jakési Marxovo opium lidstva. Injekce morfia před smrtí. Falešné ujištění, které je sice pěkné, ale nic nám nepřinese. Právě naopak: V naší bolesti a utrpení je Bůh s námi a potěšuje nás.
To už se ale dostáváme do třetí části dnešního slova od verše 8:
8"Neboť já Hospodin miluji právo, při zápalné oběti nenávidím vydírání. Jejich výdělek jim předám věrně a uzavřu s nimi smlouvu věčnou. 9Jejich potomstvo bude známé mezi pronárody a jejich potomci uprostřed národů. Všichni, kdo je spatří, rozpoznají na nich, že oni jsou to potomstvo, jemuž Hospodin žehná."
Proč se může tedy prorok veselit a jeho duše jásat?
Protože Bůh je Bohem práva a nenávidí vydírání. Kdo vydírá a manipuluje, kdo zneužívá svého postavení a utiskuje druhé, může se spolehnout na Boží trest. Naopak, když procházíme pokořením a nespravedlivými zkouškami, jsme ujišťováni, že Bůh nám bude žehnat.
V 10. verši najdeme vlastně vrchol důvodu, proč se prorok veselí a proč jeho duše jásá:
10Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky.
Prorok používá dva obrazy: Za prvé, obraz roucha. A za druhé obraz pláště. Jaké je to roucho? Co je tím rouchem spásy? Tím se chce říct, že nás Bůh sám zachraňuje. Že nám dává vzácný dar. Slibuje nám, že budeme vykoupeni a budeme patřit mezi Boží lid na věčnosti. To není něco, co si můžeme zasloužit. To můžeme přijmout jen zdarma a skrze víru v Ježíše Krista. To si nemůžeme zasloužit naším náboženstvím ani lidskou aktivitou. Prorok se tedy raduje ze spasení. To je něco, co mu nikdo nemůže vzít.
Žádný člověk, žádný nepřítel, který se proti nám staví nám nemůže ukrást něco, co nám Bůh dává. Nenechme si tedy zahalit naše srdce do temnoty nenávisti a neodpuštění. Odpouštějme těm, kdo nám ublížili a dovolme Bohu, aby potrestal ty, kdo nás ponižují.
A za druhé, ten druhý obraz: plášť. Jaký plášť? Co že znamená plášť spravedlnosti?
Jak víme z Písma, "nikdo není spravedlivý, není ani jeden." Co tím tedy myslí prorok, že budeme mít "plášť spravedlnosti"? Je to zaslíbení, které vychází ze skutečnosti, že spravedlnost nemůžeme získat naší snahou, ale darem Boží milosti v Kristu. A směřuje k tomu, že jednou už nebude existovat bezpráví. Až vejdeme ve věčnost, nebude zlo a nespravedlnost. A proto i my budeme proměněni. Bude nám dáno to, co nám jako lidem v tomto čase a místě chybí - Boží spravedlnost.
Hospodin v nás obnovuje to, co je zničené. Naše sny a naděje, které pošlapali lidé, Bůh obnovuje. A zranění nám Bůh léčí a naše srdce obvazuje, našeho ducha pozvedá.
Moc bych nám přál, abychom mohli čerpat z evangelia radost a potěšení v každém čase. V čase požehnání a hojnosti děkujme Bohu za vše dobré, co nám dává. A v čase trápení, smutku a bolesti vyhlížejme naději do budoucna. Bůh je spravedlivý a zastane se utlačovaných. A Bůh je Bohem naděje a budoucnosti. Dá nám to, co nám chybí. On je dobrým pastýřem a postará se o nás. Modleme se.

Hospodine, Králi spásy, děkujeme Ti za vzácný dar spasení, záchrany pro věčnost. Nemůžeme si je nijak zasloužit. A přesto nám je skrze víru v Ježíše dáváš. Děkujeme Ti za dar roucha spasení. Chválíme Tě za ně. A děkujeme Ti i za dar pláště spravedlnosti. Víme, že my sami ze sebe spravedliví nejsme. Ty spravedlivý naopak jsi. Ty nám dáváš plášť spravedlnosti. V tato zaslíbení očekáváme a ve jménu Tvého Syna se modlíme. Amen.
 

Další články


Kam dál

Reklama