O Cyrilovi, Metodějovi a Janu Husovi

7. července 2018 v 10:48 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé,

umíte si představit, že by vás Bůh povolal k úkolu, kterému byste obětovali celý život a svůj život při něm ztratili?
Tento týden, jak jistě víte, slavíme dva významné svátky, tak jako každý rok. Chtěl bych připomenout krátce osoby a životní odkaz Konstantina, Metoděje a Jana Husa a pak se s vámi zamyslet nad Božím slovem, které se k této příležitosti hodí.

Než ale přejdu k zamyšlení nad Konstantinem a Metodějem, je třeba trochu vyčistit plochu. Problém kázání nebo vyučování na toto téma je, že drtivá většina z nás máme pocit, že to již známe a že jsme to již slyšeli. Nakonec, chodili jsme do školy a základní fakta známe z dějepisu. Podobně téměř každý má pocit, že je odborník na školu, protože do školy chodil. Do určité míry je tento pocit oprávněný. Každý s tím máme zkušenost. Stejně i každý jsme slyšeli jméno Hus, Konstantin a Metoděj. To ovšem nutně neznamená, že o tom skutečně něco do hloubky víme. Já také nejsem historik, a proto nebudu předstírat, že jím jsem. Kromě toho dnes máme internet a zdroje, o kterých by se našim předkům jen nechalo zdát. Přesto, málokdo těchto zdrojů umí využít, a tak když se zmíní jména jako je Hus, Komenský, Ježíš, Konstantin, Metoděj, nastává vnitřně v posluchači pocit, že toto nemusím poslouchat a že půjde o něco, co vlastně nemá mnoho společného s mým životem a současnou dobou a že to nestojí za pozornost. Jako křesťané jsme jistě jiného názoru, protože všechna zmíněná jména jsou nám blízká. Zkusím proto jít jinou cestou než vykládání historických dat a informací, které si můžete dohledat na internetu nebo přečíst v knihách. Mimochodem, nedávno vyšel dokument o Konstantinovi a Metodějovi, film, který je docela pěkně a zajímavě zpracovaný a zdá se, že navzdory určité strohosti, neubírá na pravdivosti a přesnosti. Velmi doporučuji. Zde je odkaz na zdroj České Televize.

Zkusím se tedy zeptat jinak, ptám se i dětí a školou povinných: co myslíte, že mají jména Jan Hus a Konstantin a Metoděj společného? Zkuste najít tři podobnosti a tři rozdíly. První detail je jistě zřejmý, všichni jsou křesťané a navíc jsou to služebníci slova nebo zjednodušeně kazatelé nebo kněží. Co ještě? Všichni tři ztratili svůj život při službě Bohu a při zvěstování. Co vás ještě napadá? Všichni tři měli určitý problém s církví a nešli s proudem. Nedávno jsem slyšel v kázání zajímavou myšlenku, která mě trochu popudila. Kdyby si Konstantin a Metoděj zjednali povolení, nemuseli se dostat do takových problémů. Konstantin a Metoděj se dostali skutečně do problémů, protože začali nové dílo - a každý dobrý a především nový skutek musí být po zásluze potrestaný. A i když po určitých problémech, papež nakonec nový překlad do srozumitelného jazyka požehnal, ve výsledku jak Konstantin, tak Metoděj nebyli úspěšní v prosazení nového jazyka a překladu, Konstantin umírá a Metoděj později také a jejich žáci byli z vlasti vyhnáni. Když přemýšlíme nad Janem Husem, tak nás sice jako Čechy jímá hrdost a možná zlost, že takový odvážný člověk byl popraven. Ale když známe historické souvislosti, dalo by se říct, že Hus přichází s reformou církve v nevhodný okamžik. Přiliš pokrokové a příliš brzy. O století později Luther přichází s podobnými myšlenkami a odstartuje úspěšnou reformu, která nakonec vede k dalšímu rozdělení církve. Podobně jako za Konstantinem a Metodějem sice stojí Bůh, ale politické okolnosti misii mezi Slovany příliš nefandí. Císař umírá, papež umírá a dílo zůstává nechráněno. A ten zlý má zdá se navrch. Tedy třetí podobnost je zdá se v načasování, které nefandí jejich dílu. Podobností byste jistě našli více.

A co rozdíly? Za prvé, jejich cílem je úplně jiné publikum. A přitom, je to vlastně stejné publikum. Hus vlastně nepřímo navazuje na práci Konstantina a Metoděje. To, co by se mohlo zdát jako fatální neúspěch věrozvěstů, nakonec mělo velký duchovní vliv na naší zemi. Hus již nekáže pohanům, ale de facto křesťanskému národu. Konstantin a Metoděj přicházejí na nový terén a kážou pohanskému národu. Zdá se, že navzdory protivenství a zdánlivému selhání věrozvěstů, všechna ta námaha nebyla vůbec zbytečná. I nám se, milí Kristovi přátelé, může někdy zdát zbytečné zasívat semínka evangelia mezi naše nevěřící přátele. Ale nikdy nevíte, co Boží slovo ve výsledku vypůsobí. Boží slovo se nakonec nevrací s prázdnou.
Za druhé, jejich poslání bylo jiné. A přitom, pracují pro stejného Pána a dělají na stejné vinici. Konstantin byl filosof a překladatel a Metoděj právník. Jejich cílem bylo vytvořit písmo a přeložit Boží slovo do srozumitelného jazyka. Nakonec víme, že ani Hus neměl úplně jiný cíl. Kázat zvěst ve srozumutelném jazyku. Ale jeho působiště byla Univerzita a pak později kázání lidu. Všichni tři při tom narazili na problém s autoritou. Konstantin a Metoděj nakonec uspěli a byli uznáni papežem. Hus již takové štěstí neměl. Byl označen jako dříve jeho anglický předchůdce Vyklef za heretika a upálen. Tedy i v tom je rozdíl.
A za třetí, cílem Husa nebyla primárně evangelizace obyvytelstva, obracení na křesťanskou víru, ale zvěstování evangelia jako takové a reforma církve. Cílem misie Konstantina a Metoděje nebyla reforma církve, protože církev u nás ještě nebyla založena. Nejsem historik a tak se nechci zaplést do detailů. Jistě byste mohli namítnout, že tu již Řezno mělo své pole a že jsme již byli pod duchovní správou. Ale reformovat se dá něco, co již existuje. A abyste mohli mít církev, musíte mít nejdřív věřící. Misí Konstantina a Metoděje byli pohané na našem území. Nakonec výsledek byl také různý, a přesto stejný. Žáci Metoděje byli vypuzeni a uspěli jinde než u nás. A husité byli nakonec potlačeni. Opět zjednodušuji, protože husitské hnutí nastává až po smrti Husa. Přesto, vidíme opět jeden společný rys. I když služebníci zaplatili svým životem a zdánlivě nedosáhli svého, evangelium to nezastavilo a Boží slovo se rozšířilo a Bůh dal povstat dalším generacím následovníků.

Po tomto srovnávání se již dostávám k Božímu slovu a přijde mi vhodné, snad to uvidíte stejně, připomenout slovo Písma z Nového Zákona, epištoly apoštola pohanům Pavla 2. Timoteovi 4. Přečtu je v kontextu:

14 Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem
jsi byl plně přesvědčen, věda, od koho ses to naučil;
15 od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši.
16 Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti,
17 aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.


Písmo je pro nás nejen zdrojem inspirace a síly, ale ukazuje na vzkříšeného Krista, který je zdrojem života. Konstantin, Metoděj a Hus to veděli, proto všechnu svou snahu zaměřili na zvěstování a překládání Písma do srozumitelného jazyka. Protože Písmo je všestranně užitečné pro náš život a pro náš růst do zralosti. Cílem nakonec je naše posvěcení a připravenost k dobrým skutkům, které pro nás Bůh připravil.

Ale spolu s tímto zbožným cílem, a je to vidět i na příkladu Pavla, Konstantina, Metoděje i Husa, vidíme i veliké protivenství. Jak se říká, kde Bůh staví kostel, ďábel staví kapličku. Satan udělá vše pro to, aby dílo evangelia zastavil. A proto útočí na zvěstovatele a misionáře jako první. A konečně na každého, kdo je tak opovážlivý, že by chtěl dělat něco dobrého k Boží slávě. Na to musíme být připraveni. Čtěme v kontextu dál, co o tom píše apoštol pohanů Pavel ve 4. kapitole 2. listu Timoteovi, od prvního verše:

Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, a při jeho zjevení a jeho kralování:
2 Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním.
3 Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim
říkali, co je jim příjemné;
4 odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.

Apoštol Pavel nám připomíná, že jsou okolnosti, kdy lidé nebudou přístupní Božímu slovu. Dokonce si budou vybírat vlastní učitele, kteří je budou, podle originálního slova, lechtat za ušima. Jinými slovy jim budou říkat to, co se jim líbí a co chtějí slyšet. Zjednodušeně, tak to dělala i středověká církev a proti tomu vystoupil Hus. Lidé si chtěli koupit spasení za peníze. A církev potřebovala postavit katedrálu, a tak proč jim neprodat odpustky? Podobně v proroku Izajáši je slovo, které odsuzuje falešné proroky. Hlásají pokoj a přitom přijde Boží trest. Nám se také může stát, že ustrneme a zapomeneme hlásat některé biblické slovo. Například vyučování o druhém příchodu Krista. A nebo úplně vynecháme téma učednictví a nebo dokonce Velké poslání.

Na druhou stranu je jistě třeba doříct, že úkolem Božího slova je i potvrzování a ujišťování nás na cestě víry. Někteří křesťané jsou nadmíru citliví a když uslyší cokoliv o hříchu, automaticky jdou do kolen. Dnešní konzumní doba ale zdá se není v tomto extrému a lidé jsou spíše duchovně necitliví k napomínání a varování. Když jsme zkrátka v hříchu, jde o nebezpečný stav naší duše a je třeba, aby nám Duch svatý připomínal, z čeho musíme činit pokání a kde se musíme konkrétně obrátit. A Duch svatý si nakonec kromě našeho svědomí a hlasu v našem nitru používá i druhé křesťany a lidi, kteří nám řeknou pravdu. Pokud dokáží prorocky promluvit a pokud jsme otevření na působení Božího Ducha. Pokud budeme bázliví mluvit pravdu a nebo naopak neochotní slyšet a poslechnout Boží hlas, nemáme pak možnost se změnit jako církev k obrazu Krista a být Jeho krásnou nevěstou, která v očekávání vyhlíží Jeho příchod.

Jan Hus, Konstantin ani Metoděj nebyli bázliví a byli ochotni pro pravdu i zemřít. Druhý verš nám říká, že máme přicházet s Božím slovem vhod i nevhod. Tím zřejmě není myšleno, že máme každému na potkání vnucovat Bibli a všude mechanicky citovat verše z Písma a nebo každému automaticky říkat naše svědectví. Proto je tam řečeno s trpělivostí a s vyučováním. S trpělivostí znamená, že musíme umět počkat na správný okamžik. A s vyučováním znamená, že se musíme naučit umístit slovo do správného kontextu. V tom nám nakonec nejlépe pomůže Duch Svatý. Ten usvědčí koho chce a nebo ne. Někteří lidé si myslí, že prostě odjistí nebeský granát a použijí nějakou svatou formulku a tím je vymalováno. Pokud slovo zůstává v oparu svatých keců, tedy není srozumitelné, nemůže vypůsobit to, co má, nápravu a posvěcení.

My jsme ale spíše v situaci, kdy se bojíme svědčit a říkat druhým o Kristu. Říkáme, že naše slovo musí jít ruku v ruce s našimi dobrými skutky, aby nás lidi neoznačili za pokrytce. A to je naprostá pravda. Káže vodu a pije víno. Nikdo nechce být nařčen z pokrytectví. Jenže mnohomluvnost a neschopnost naslouchat je stejně vážný problém jako přemíra strachu a bázlivost předávat Slovo života. Zkrátka to chce najít v moudrosti Božího Ducha vyváženost. Kdy mluvit a kdy mlčet. Kdy konat dobré skutky a kdy svědčit. Dobrými skutky nic zkazit nemůžeme. Mnohomluvností však ano. Proto je logické, že pro většinu křesťanů je spíš pokušení mlčet. V mlčení ale má znít naše tichá modlitba, Pane, jednej podle toho jako chceš. A dej mi správné načasování a správné slovo, abych mohl zasít Tvoje slovo. Pán se postará o zbytek. My nemůžeme a ani neumíme lidi obracet na víru. Kdybychom to uměli, už bychom Boha vlastně nepotřebovali.

Dovolím si zakončit posledními 4 verši z našeho dnešního Božího slova z 2. Timoteovi 4, od 5. do 8. verše:

5 Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo evangelisty, naplň svou službu.
6 Neboť já jsem už vydáván v oběť a přišel čas mého odchodu.
7 Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval.
8 Nakonec je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž i všem, kteří milují jeho zjevení.


Náš cíl je dlouhodobý. Stejně jako Konstantin, Metoděj a Jan Hus. Oni a ani my nesmíme podlehnout pokušení prosadit nějaké řešení a vnutit nějakou metodu namísto poslušnosti Božímu Duchu. Pokud jsme ochotni navzdory protivenství, nepochopení, pronásledování i jisté nejistotě přesto dál bojovat za Boží věci a nezaleknout se opozice a přesto dál vydávat svědectví o Božím Synu a Jeho lásce pro tento svět, pak je pro nás připravena i nebeská cena, věnec spravedlnosti. Nakonec Pán sám posoudí, kdo se osvědčil. Nebojme se nést stejně jako naši předchůdci statečně a směle evangelijní poselství svým životem a dosvědčovat dobré skutky Božím slovem. V Božím slově je zjeven život, Kristus, k tomu směřujeme a Tomu náleží vděčnost za to, co udělal, dělá a co i dokoná. Amen.
 

Další články


Kam dál

Reklama