O duchovním boji (Ef 6,10-13)

Neděle v 8:10 | Grizly |  Kázání
Už jste někdy byli ve válce? Zápasíte s něčím a nebo s někým? Když se podíváte na malé děti, zvláště chlapce, uvidíte, že je pro ně přirozené se honit s klacky a hrát si na vojáky. Když jsou děti starší, hrají počítačové hry s tématikou války. Neříkám to proto, abych to kritizoval, ale je to věřím přirozená ilustrace naší touhy po zápasu a po boji. Pamatuju si, když jsme jako malí kluci na základce mezi sebou bojovali. Hráli jsme bojové hry, házeli jsme po sobě kameny na barikádách vznikajícího sídliště. Ukrývali jsme se v lese a snažili jsme se porazit nepřátele tím, že jsme se je snažili zahnat na útěk křikem a nebo je vystrašit. Někdy i jako dospělí bojujeme.. Ať už to jsou boje za naše cíle. A nebo jsou to boje proti našim protivníkům. Možná se nepereme fyzicky, ale třeba bojujeme slovně. Používáme argumenty. A nebo na to nemáme žaludek a sílu, a tak si ukrýváme a střádáme svůj svár uvnitř a když dostaneme příležitost, zaútočíme třeba nějakou zlou poznámkou, zlým pohledem a nebo našeho protivníka očerníme za jeho zády. Máte tendenci bojovat? Za co bojuješ?
Milí Kristovi přátelé, dnes chci mluvit o tématu duchovní boj. Minulý týden jsme mluvili o tématu strach a Boží láska. Jedním důvodem, proč jako církev i jako věřící prohráváme, může být náš strach. Pokud se chceme naučit milovat Boha a druhé, musíme se postavit čelem našemu strachu. Druhým důvodem, proč jako církev i jako věřící prohráváme, může být naše naivita. Neuvědomujeme si, čeho jsme součástí. Jako křesťané si musíme uvědomit, že jsme součástí duchovní války, kterou vede Kristus se svým duchovním nepřítelem, satanem. Této války jsme všichni součástí, ať už chceme nebo ne, ať už se nám to líbí a nebo ne. Naším problémem je to, že si to často neuvědomujeme. Hledáme nepřátele v lidech, dokonce v našich bližních a nebo bratrech a sestrách. Musíme si proto připomínat, že nebojujeme proti lidským nepřátelům, ale proti duchovním mocnostem. K tomuto připomenutí a věřím k posílení v tomto boji ať i přispěje toto kázání. Ať Kristus zvítězí a my spolu s ním, když se postavíme na správnou stranu.
Podíváme se dnes spolu do 6. kapitoly listu Efezským, kde je duchovní boj tematizován v 10. až 20. verši. Náš dnešní text v 6. kapitole je zasazen do kontextu závislosti na Bohu proti duchovním mocnostem (10-13), o tom budeme mluvit dnes. Dále pokračuje autor Efezským od 14. do 17. verše popisem zbrojnice duchovních zbraní, které si máme osvojit v duchovním boji. A konečně od 18. do 20. verše mluví autor 6. kapitoly o moci modlitby.
Na duchovním boji je nejdůležitější si uvědomit, že tu nejsme sami, kdo bojuje, ale jsou tu i externí vlivy, které se snaží vykolejit náš křesťanský život a růst. A je tu ten zlý, který se snaží rozdělit, zničit a rozprášit Boží církev, jejíž jsme součástí. Co s tím? Jak už o tom mluvil nedávno Pavel Korábek v souvislosti se zakořeněním v Kristu, cílem pro náš duchovní život je růst, zakořenění v Kristu. Když rosteme v pochopení naší nové identity v Ježíši, více si uvědomujeme i naši zodpovědnost za boj ve službách Božího království.
Jinými slovy, čím jsme zralejší, tím více si uvědomujeme, že nebojujeme proti druhým lidem, ale spíše proti vlastní staré přirozenosti, s vlastní leností a žádostí a samozřejmě také, a o tom je dnes řeč, se silami zla, které dělají vše pro to, aby se nám růst nedařil.
Když dáme náš dnešní text do celku, bez toho, abychom se naučili jako Boží synové a dcery mluvit pravdu, být spravedliví, mít čistou mysl a jednat čistě, bez toho jsme zranitelní a prohráváme v boji s duchovními mocnostmi zla.
Autor listu Efezským před nás staví obraz bojovníka, legionáře. Pokud máte rádi historii, můžete si přečíst popis římského historika Polybia, jak vypadal římský legionář. Náš dnešní text nám radí, že si máme na sebe obléct celou Boží zbroj. Proč? Protože máme obstát v důležité bitvě. Jinými slovy, Pán Bůh nám dává k dispozici celou škálu bojových prostředků, abychom obstáli v duchovní bitvě. Boží moc je dostupná a je na nás, zda se postavíme v boji tam, kde máme být a nebo budeme nazí a nepřipravení a necháme se nepřítelem zmlátit do krve. Na neštěstí realita je taková, že jako věřící jsme naprosto ignorantní ohledně lstivosti a moci našeho nepřítele. Brutálním způsobem podceňujeme protivníka. A to se nám velice nevyplácí. Toto podcenění může být i příčinou naší prohry. Řekneme si, že boj je stejně předem rozhodnutý, tak proč bojovat? Jsme často zaneprázdněni vlastními starostmi, že si tuto realitu ani neuvědomujeme. Přesto duchovní realita je běžnou součástí našeho každodenního života i života církve a my jsme k tomu slepí. Neuvědomujeme si, že za hádkami mezi námi a naším manželským protějškem stojí ještě někdo další. Za sváry a pomluvami v církvi stojí ten, který chce církev rozdělit a zničit. A proti naší zbožné snaze vychovávat děti působí svůdce, který nám namlouvá lži a odvádí nás jinam. Takových konkrétních zápasů je mnoho. Proto nás autor listu Efezským upozorňuje, že máme bojovat a ukazuje nám i proti komu bojujeme a jak máme bojovat.
Dnes se podíváme jen na čtyři verše, 10-13 v 6. kapitole. Budu rád, když budete sledovat se mnou:
10 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.11 Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.13 Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.
V 10. verši doslova čteme, že se máme posilovat v Pánu a převaze jeho síly. Kraličtí to překládají pěkně: Posilněte se v Pánu a v moci síly jeho. Tedy abychom mohli obstát, je třeba pevně stát v Kristu. Potřebujeme vnější zdroj síly, protože když budeme bojovat čistě lidskými prostředky, vždy prohrajeme. Je to jako se snažit plavat proti proudu. Záleží na tom, jak je proud silný. I když si můžeme chvíli myslet, že to uplaveme, každému z nás dříve či později dojdou síly a utopí se. A nebo se pak rozhodne plavat po proudu. Jakým směrem plaveš? Věz, že živé ryby dokáží plavat proti proudu. Ale mrtvé ryby plují vždy po proudu.
Proudem teď myslím snahu nepřítele zničit Boží království. A plout proti proudu znamená opozici každého z nás. Každého z nás Pán někam postavil, aby hájil určité teritorium. Třeba v tuto chvíli máš bránit důležitý most před řeku. Obrazně.
Třeba zápasíš o výchovu svých dětí. Ve škole jim vtloukají do hlavy, že homosexualita je normální a každý z nás si můžeme vybrat, jaké máme pohlaví. Nebo třeba zápasíš se sexuální čistotou. Nemusíš se stydět, asi 80% mužů v církvi s tím má problém. Pán ti svěřil zápas o to, abys měl svou mysl čistou a abys miloval jen svou manželku. Nebo ti třeba svěřil důležitý úkol sdílet s tvým kolegou či kamarádem evangelium.
Ale hrozně se bojíš, že by si o tobě myslel, že jsi pokrytec. Vyjdeš z kostela, sundáš si svou masku a po dobrém obědě si řekneš, další týden v práci. Každý z nás máme důležité úkoly od našeho Pána. Být solí a světlem v tomto světě. Ukazovat a dosvědčovat Boží lásku v tomto světě. Ale není to snadné, protože čelíme opozici. Když chceme něco už říct, v tom přijde rušení v podobě šéfa, který přijde do kanceláře. A nebo kolega, kterému chci svědčit usnul nebo nemá v tuto chvíli zájem. Řekneme si, to je život. A jdeme dál.
A jak je to v církvi? Místo abychom se modlili za jednotu a byli vděční, že k nám Pán mluví, zabýváme se donekonečna detaily a hloupostmi. Místo abychom druhé budovali, stíráme je kritikou, která není nápomocná. Jen ukazuje, že uvnitř jsme prázdní a nestojíme v Kristu, ale spíše stojíme sami na sobě.
Proto nám 10. verš říká: posilujte se v Pánu. Když budeme silní v Pánu, můžeme odolat našeptávači, který nám říká: to bylo hrozné. To je ale blbec. Nebo o nás: to jsi jako křesťan, jo? To si přece nemůžeš nechat líbit, vrať mu to. Asi znáte knížku od C.S. Lewise, Rady zkušeného ďábla, kde Lewis krásně líčí, jak se nás ten zlý snaží paralyzovat.
Pokud bojujeme v naší síle, vždy dříve či později prohrajeme. Když ale víme o naší slabosti a o silném nepříteli, v modlitbě prosíme o Boží moc. Duch svatý přichází na pomoc naší slabosti, když o to Boha prosíme. Je to vnější síla, kterou má křesťan k dispozici, když o ni prosí Pána.
Jak máme získat tuto sílu od Pána? V 11. verši nacházíme důležitý duchovní obraz. Máme si na sebe vzít celou Boží zbroj. Detaily zbroje se v tomto kázání zabývat nebudu, protože na to není čas, na to se podíváme jindy. Dávám vám proto domácí úkol: čti a modli se nad 14. až 17. veršem.
Důležité je, že si musíme obléct celou zbroj. Když si vezmeme jen část, budeme zranitelní v jiné oblasti a to si ten zlý použije. Tato Boží zbroj souvisí s naší novou identitou v Kristu. Spravedlnost a svatost je totiž možné si přisvojit jen jako ten, kdo důvěřuje ve všem Kristu. Když jsme dostatečně duchovně zralí, uvědomujeme si totiž, že jako věřící lidé spravedliví nejsme. Místo toho podléháme pokušení si to o sobě myslet. Je to tím, že se srovnáváme s druhými a máme někdy pocit, že jsme lepší než oni. Ale je to velmi zavádějící a nepravdivé pozorování. Naši spravedlnost totiž získáváme od Ježíše vírou v Jeho svatou krev. Stejně tak naše posvěcení začíná a končí naší snahou se zlepšovat. Církev není polepšovna a Kristus není policajt či soudce. Církev je společenství, kde jako hříšníci poznáváme realitu svého hříchu a Kristus je ten, kdo nás omývá od našich hříchů a spojuje svou láskou. Když tohle poznáme, uleví se nám a pochopíme, že sami z vlastní síly svatí ani spravedliví být nemůžeme.
V 11. verši se dovídáme o celé škále duchovních strategií, doslova metod ďábla, kterými se nás snaží oklamat a odvést od Krista. Důležité je ale toto: Proč na sebe máme oblékat celou Boží zbroj? Odpověď nacházíme právě ve verši 11: co nám ten verš říká?
Abychom byli posilněni a obstáli proti strategiím ďábla. Slovy kralických: abyste mohli státi proti útokům ďábelským.
Tedy cílem křesťana není dobře vypadat před druhými. Ale duchovně obstát před tím zlým. Boží zbroj nám není dána proto, abychom v ní pěkně nablýskaní vypadali dobře a parádili se. Ale abychom bojovali bok po boku s druhými.
Na válečném obraze se mi líbí to, že to není individualistický obraz. Nejde jen o nás a náš krk. Ale bojujeme společně. Jde nám o týž cíl. Zvítězit nad tím zlým. Jde nám o rozšíření Božího království. Jde nám o spasení lidí. Jde nám o to, aby přišlo Boží království. Aby Boží jméno bylo v úctě před lidmi. Aby byla Láska Boží mezi námi. Je jedno, jakými slovy to nazveme. Bible používá mnoho metafor a slov, aby tento společný zápas o jednotu v lásce pro společný cíl vyjádřila.
Důležité ale je, že když budeme chtít vypadat dobře a přitom nebojujeme, míjíme se cílem. Když bojujeme sami za sebe a chceme obhájit sami sebe, místo abychom bojovali s druhými a za druhé, aby Kristus byl oslaven, míjíme se cíle.
Za koho bojuješ? Za co bojuješ? Kdybys z tohoto kázání neměl nic než tuto otázku, byl by to úspěch.
Bojujeme proti lítému, lstivému a inteligentnímu nepříteli, který tu byl dříve než my a bude tu i po nás, až opustíme tuto bitvu. Tento nepřítel udělá cokoliv, aby se skryl a vytvořil dojem, že ve skutečnosti bojujeme proti druhým lidem. To nám říká ten 12. verš:
Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla…
Autor 6. kapitoly tu jmenuje 4 konkrétní oblasti duchovních nepřátel, proti kterým duchovní boj směřuje. Je to velmi zajímavé a hluboké studium původního textu. Když to ale zjednoduším, jako církev, jako křesťané bojujeme proti duchovní armádě Satana. Není to jen jeden nepřítel, ale je to celá škála nepřátel různého druhu.
Protože podstata leží v něčem jiném než v analýze druhů nepřátel, skončím zopakováním hlavního cíle duchovního boje, který je uvedený v našem posledním verši, ve verši 13:
Máme na sebe vzít celou Boží zbroj, abychom se mohli vzepřít proti nepřátelům a obstát. 13. verš nám říká, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát.
Není to pokyn k pasivitě, ale pokyn generála k boji. Je to povzbuzení pro nás, kteří jsme si zvykli, že za nás bojují jiní, abychom vzali zbraň do ruky a bojovali bok po boku s druhými. Je to výzva pro nás, kteří se příliš soustředíme na druhé a jejich problémy a nebo naopak na nás a naše problémy… výzva k boji. Duchovnímu boji.
Kdo je tvůj nepřítel? Za koho bojuješ?
Tvůj nepřítel je ďábel a jeho armáda. Bojuješ za Boží království. Tak bojuj dobrý boj v Boží moci.

Amen.
 

Další články


Kam dál

Reklama