Neděle vzkříšení

17. dubna 2017 v 10:43 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé, máme dnes tu čest slavit nejdůležitější svátek církevního roku, Kristovo zmrtvýchvstání. Právě proto, že Kristus nezůstal ležet v hrobě, ale slavně z hrobu vstal, slavíme neděli. Skutečnost, že Ježíš nezůstal ležet v hrobě, ale třetího dne vstal, je důvodem, proč se jako křesťané neděli co neděli scházíme. Proto je zbytečné, když se někdy mezi sebou dohadujeme o den scházení. Kdybychom se chtěli scházet podle Desatera, abychom ctili den odpočinku, bylo by to zřejmě v sobotu. Sobota je dána jako den šabatu. Ale neděle je dána jako den oslavy vzkříšení. A protože nežijeme pod zákonem, ale pod milostí, protože nejsme lidem náboženským, lidem mrtvého boha, ale naopak - lidem živého Boha, proto slavíme neděli.
Co je ale v jádru vzkříšení? Když bychom problematiku vzkříšení studovali podrobněji, zjistíme, že většina světových náboženství má koncept vzkříšení. Např. v římské a řecké mytologii máme kulty bohů Adónise a Dionýsa, kteří sebe obětovali, aby přinesli spásu lidem. Stejně tak v Zoroastrismu i Židovství máme určitou představu vzkříšení. Jestli mi nevěříte, nalistujte si známou pasáž o údolí suchých kostí v Ezechielovi 37. Stejně tak Islám má koncepci vzkříšení těla. V hinduistické představě je vzkříšení, tedy jako součást reinkarnace něčím předpokládaným. Tedy věřit ve mrtvých vstání je docela normální. To si ale rozhodně nemyslí věda, v jádru osvícenství je zakázáno věřit na zázraky, proto je vzkříšení vykázáno do říše pohádek a iracionálních představ. Pro nás jako křesťany je ale vzkříšení naprosto zásadní. Slyšel jsem podivný názor jednoho kamaráda, že by byl křesťanem, i kdyby vzkříšení nebylo. Ano, křesťanská víra dává smysl a přináší systém etických hodnot i bez víry v nadpřirozeno a vzkříšení. Proto je asi pro někoho lákavá představa být sekulárním humanistou. Když jdeme ale do principu, jde zase jen o křesťanskou etiku zbavenou víru v živého Boha.
Proč to všechno říkám? Mnoho lidí v dnešním světě by asi bylo křesťany, kdyby nemuseli věřit ve zmrtvýchvstání. Je lákavé chtít se polepšit a žít dobrým životem. K tomu jistě křesťanská víra vede a má vést. Jádrem, tedy důvodem, proč se mění náš život, ale není jen naše lidská snaha být lepší, ale je to proměňující síla kříže. Důkazem toho, že křesťanská víra funguje a že to není jen hezká pohádka, je právě fakt, že Kristus vstal z mrtvých. Ještě než jsem byl věřící, klíčové při posuzování pravdivosti křesťanství pro mě jako pro hledajícího člověka bylo, zda skutečně Ježíš vstal z mrtvých a nebo zda je to jen pohádka.
Dnes se podíváme na vzkříšení ve třech zastaveních a textech: Za prvé, co říká o smyslu vzkříšení apoštol Pavel v 1. listu do Korintu 15. kapitole? Tedy jinými slovy, je důležité a nutné věřit ve zmrtvýchvstání a zázraky? Za druhé, co říkají evangelia? Marek 16. kapitola nám dává před oči známý fakt, že hrob zůstal prázdný. Co s tím? Jinými slovy, co Bible považuje za historická fakta. Tedy samotný příběh, který je v jádru Velikonoc. A za třetí, jak prázdný hrob zapůsobil na svědky křesťanské víry?
Jinými slovy, jestliže zmrtvýchvstání Ježíše tak silně zapůsobilo na ty, kdo byli u prázdného hrobu, jak může, smí a má příběh zapůsobit na nás? To jsou otázky, které si pokládáme tuto neděli.
Nejprve se tedy podívejme do čteného textu z epištoly sv. Pavla, 1. listu Korintským 15.
Apoštol Pavel bere skutečnost, že Ježíš vstal z mrtvých, za základ evangelia. Připomíná, že Ježíš se po svém vzkříšení ukázal pěti stům svědků. Ukázal se osobně apoštolovi Petrovi a každému z apoštolů. Zajímavé také je, že svojí vlastní zkušenost považuje za legitimní. Tedy Pavlovo setkání s Ježíšem na cestě do Damašku, považuje za jeho zásadní zkušenost. Ta nakonec změnila jeho život. To dává smysl.
Kdybychom sami neměli zkušenost s živým Bohem a s Ježíšem Kristem, všechno by pro nás byla jen teorie a možná bychom pochybovali, zda to všechno není jen další zajímavý příběh. Nakonec, nebýt této zkušenosti, apoštol Pavel by byl nikdy nezměnil svůj životní směr. Dál by byl pronásledoval křesťany a usiloval by o jejich život.
Tedy zážitek setkání se živým Pánem bylo v jádru jeho obrácení. Pokud obrácení Pavla bylo úzce spojeno se setkáním s živým Pánem, nemá to i pro nás zásadní smysl? Jinými slovy, není právě tato zkušenost důležitá pro každého z nás? Nemluvím teď o tom, že máme všichni jít do Damašku a nechat se oslepit a že musíme prožít nějaké silné znamení jako Pavel. Ale víra ve fakt, že Ježíš vstal z mrtvých je jistě zásadní. Věřit, že Ježíš zemřel, nevyžaduje od nás mnoho víry. To, že Ježíš byl dobrý člověk a ovlivnil dějiny lidstva uzná dnes skoro každý rozumný člověk. Ale věřit, že Ježíš vstal z mrtvých je podmínkou, kterou nám Písmo dává jako rozpoznávací znak křesťanské víry: Proto ostatně apoštol Pavel v listu Římanům říká: Kdo svými ústy vyzná a kdo ve svém srdci uvěří, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, bude spasen. Pavel tedy nebere vzkříšení Krista na lehkou váhu.
Apoštol Pavel shrnuje svůj argument v pokračování našeho dnešního čtení, v 15. kapitole od 12. verše:
12Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? 13Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. 14A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, 15a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. 16Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.17Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, 18a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. 19Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! 20Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
Tedy v jádru naší víry je naděje, že smrtí život nekončí. Jestliže Ježíš nezůstal ležet v hrobě, ani my, když zemřeme, nebudeme mrtví napořád. Ale naopak: jednoho dne dojde ke vzkříšení k věčnému životu. Tato myšlenka byla pro Pavla naprosto zásadní. A nakonec tato víra je zásadní i pro vyznavače většiny náboženských systémů. Tedy že můj život není to vše, co je, ale že je to pouze část celku. V čem je tedy ale křesťanská víra jiná? V čem se liší od jiných náboženství? Většina českých něcistů, jak se dnes populárně říká, věří, že je něco víc.
Abychom to více prozkoumali, podívejme se do evangelií. Jádrem a asi nejstarším textem, který jsme si připomněli byl Marek 16, 1-8.
To je naším druhým dnešním zastavením. Tedy příběh smrti Ježíše na kříži má pokračování. Je zvláštní, že Ježíšovi učedníci nepočítali s tím, že by Ježíš vstal z mrtvých, i když jim to opakovaně řekl. Stejně tak první svědci šli uctít památku a nabalzámovat tělo, ale nepočítali s tím, že by Ježíš v hrobě nebyl. Podobně, když diskutuju na facebooku s některými křesťany, zdá se mi, že pro některé je v centru příliš hodně smrt Ježíše, ale skutečnost Kristova zmrtvýchvstání pro ně moc důležitá není.
Není to tak i s námi, že rádi přitakáme faktu, že Ježíš zemřel, ale skutečnost, že Ježíš není mrtvý, ale že je živý i dnes je něčím jaksi podružným, přidaným? Proč je to tak? Je to tak asi proto, že když je někdo mrtvý, už k nám mluví jen prostřednictvím myšlenek a vět, které kdysi pronesl a někdo je zapsal. Je to pro nás bezpečné takto věřit. Ježíš řekl… Ale pokud Ježíš vstal z mrtvých a žije, znamenalo by to také, že k nám může mluvit i dnes. A to nejen prostřednictvím uzavřených vět, ale nově, živě, osobně. Do naší každodenní situace. Tedy v jádru křesťanské víry je i zkušenost s živým Bohem, který ke mně mluví každý den.
Nejen náboženství jako soubor svatých textů a církevních tradic - tedy důležitá složka minulosti - ale aktuální živá zkušenost víry - tedy klíčová složka přítomnosti.
Je to samozřejmě problematické, protože do této složky víry vstupuje subjekt - já. Já slyším to, co mi Bůh říká. A to je vždy problematické. Ale bez této složky je víra jen něčím statickým a proto věřím i mnoho lidí považuje křesťanství jen za něco neosobního a nepraktického, a tudíž o křesťanskou víru nemá zájem. Jak je to s námi?
Tedy když to zkrátím, prázdný hrob a co s ním? Když jsem se setkal poprvé s křesťany, považoval jsem křesťanství za něco hloupého či absurdního. Jak by dnes mohl někdo brát myšlenky člověka, který je 2 tisíce let mrtvý vážně? Když jsem ale začal přemýšlet o tom, jak to udělat, aby Ježíš zůstal ležet v hrobě a mohl jsem tedy i křesťanství vykázat za hranice reality do světa pohádek, narazil jsem na velký problém. Dá se to shrnout do třech bodů. Za prvé, velký šutr. Velký těžký šutr. Za druhé, mrtvola, probodený bok a zástava srdce. A za třetí, hrob hlídaný vojáky a svědci historické události. Když se bavíme s někým, kdo se snaží dokázat, že to všechno bylo jinak, není těžké i pro jednoduchého člověka mít navrch v argumentaci. Proč? Protože fakta a logika jsou na straně křesťanské interpretace. Faktem je to, že hrob byl nalezen prázdný. Ženský chtěly Ježíše nabalzamovat, ale nenašly ho. V detailech se evangelia příliš neshodují, ale když se na to podíváme z historického pohledu, když události popisuje více lidí, skoro nikdy se neshodnou a jsou základní fakta, na kterých se shodují. U hrobu měli být vojáci, ale ti tam nebyli. Ti měli hlídat tělo, aby ho nikdo neukradl, ale kde nikdo tu nikdo. Tady vstupuje na scénu logika. Co kdyby ho ukradli vojáci? No, ale proč by to dělali? Pokud by to udělali, bylo by to divné. Oni ho měli pod hrozbou trestu smrti hlídat. Ukradli ho učedníci? Tak si to myslí židovství. Ale jeho tělo se nikdy nenašlo. Ježíšovi učedníci byli otřeseni a falešná víra by jim moc jistoty nedala. Už se vraceli ke svému normálnímu životu a oni chtěli věřit tomu, že je vlastně mrtvý. Ale do jejich životů několikrát velmi silně vstoupil vzkříšený Pán. Odporuje to i naší zkušenosti, že jsme jako lidé líní. Pokud nedostaneme silný vnější impuls, většinou naše nadšení opadá. Tedy je tu řada nesrovnalostí. Když nad tím lidé přemýšlejí, ti bystřejší z nás časem dojdou k závěru, že se to nedá z racionálního hlediska vysvětlit bez zázraku.
Tedy osvícenská věda, která v jádru svého zkoumání škrtá zázrak, je v této otázce poněkud bezzubá. Jinými slovy, to nejstřízlivější vysvětlení je připustit alespoň v této otázce možnost nadpřirozeného zásahu.
Jiné vysvětlení by totiž bylo daleko šílenější. Mohli bychom si např. myslet, že Ježíše unesli mimozemšťani a nebo že Ježíš nikdy nezemřel. A že to všechno byla konspirace. Ale ona to přece byla konspirace, spiknutí. Ale koho? Spiknutí židovských předáků a Římanů. Islám odmítá skutečnost, že Ježíš zemřel. V jádru učení o Ježíši je to, že Isa, prorok Aláha, byl vzat do nebe, aniž by zemřel. Víra, že by prorok zemřel tak ošklivou smrtí je pro muslimy příliš pohoršlivá. Ale tato interpretace odporuje historickým faktům. Tedy že když do boku Ježíše píchli, že již byl mrtvý. Z jeho boku vytekla voda, což svědčí o jeho již nastalé smrti. A židovství zase odmítá skutečnost, že Ježíš vstal z mrtvých. Tvrdí, že učedníci tělo ukradli. Ale zůstává mezera v důkazu. Obě světová náboženství nemají na své straně důkazy.
Zatímco křesťanská víra je logická a za dva tisíce let se nepodařilo vyvrátit toto svědectví. Tedy věřit, že Ježíš vstal z mrtvých je to nejrozumnější, co se dá udělat. To bylo druhé zastavení. Ježíšovo vzkříšení je historický fakt.
A za třetí, co s tím? V Janovi 20. kapitole čteme o Marii a jejím osobním příběhu, svědectví, jak se setkala se vzkříšeným Pánem. Jde o velice dojemný příběh. Je zajímavé, že ani na základě tohoto svědectví Ježíšovi učedníci neuvěřili ve vzkříšení. Marie pro ně nebyla dost důvěryhodná. Šli si to ověřit. A sami prožili své osobní zkušenosti. A později se jim Ježíš ukázal podobně jako Marii tváří v tvář. Jak je to s námi, milí Kristovi přátelé? Věříme v Kristovo vzkříšení? Je zřejmé, že je to logické a rozumné v to věřit.
Ale vidíme, že v jádru této víry není jen schopnost přemýšlet, ale hlavně - osobní přesvědčení, že Bůh je živý, že Kristus je živý, protože byl vzkříšen. Opravdu byl vzkříšen. Pokud byl vzkříšen, obracíš se na Něj se svými modlitbami jako na živého? Věříš tomu, že je možné s Ním mít osobní vztah? Možná je tu někdo, kdo se s živým Pánem Ježíšem ještě nepotkal. Navrhuji ti, abys prozkoumal poctivě nejen důkazy o zmrtvýchvstání, ale abys na základě důkazů ve víře také jednal. Co ti brání v důvěřování Ježíši na každý den? Pokud chceš jít za Ježíšem, věz, že je živý a že tě povede. Pokud ještě nejsi přesvědčen, že Bůh existuje a nebo zda je dobrý… k čemu tě dovádí skutečnost Kristova vzkříšení? Není to nakonec důkaz toho, že Bůh jedná a skrze zřejmý zázrak jedná v našich životech? A protože Ježíše vzkřísil z mrtvých, je i dobrý, protože straní více životu než smrti. Pokud jsi věřící a odevzdal jsi život Ježíši, k čemu tě živý Bůh vede dnes? Jsi ochoten naslouchat Božímu živému promlouvání k tobě? Co ti dnes říká Ježíš skrze své vzkříšení?

Pane, děkujeme Ti, že jsi se nám dal poznat i skrze zjevný zázrak. Děkujeme Ti za úžasnou událost vzkříšení, kterou si můžeme připomínat i dnes. Děkujeme, že jsi nezůstal ležet v hrobě, ale že jsi slavně z hrobu vstal. Děkujeme, že nejsi jen Bohem někde na obláčku, ale že jsi z lásky aktivně sestoupil do našich dějin a svou smrtí a vzkříšením jsi přemohl smrt a hřích. Že nám dáváš nový život v Tobě. Chválíme Tě, že jsi živý i dnes a v každé situaci nás vedeš. Amen.
 

Další články


Kam dál

Reklama