O pravé ctnosti 2 Pt 1

14. srpna 2017 v 13:38 | Grizly |  Kázání
Milí Kristovi přátelé,

dnes máme před sebou zajímavý oddíl z 2. listu Petrova. Zaměříme se dnes na první kapitolu, prvních 11 veršů.
Je zajímavé, že trvalo církvi poměrně dlouho, než tento list přijala do kánonu a stal se součástí křesťanské tradice. Podobně asi jako list Jakuba nás varuje, abychom se nenechali uchlácholit ujišťováním falešných učitelů, že jsme na tom vlastně dobře, že už jsme jako křesťané v bezpečí, protože přece spasení je z milosti a ne ze skutků. Zatímco je zřejmé, že spasení je z víry a ne ze skutků, je třeba ozřejmit důsledky naší víry. Proto apoštol Petr, kterému je tento dopis připisován, hned z kraje tuto skutečnost ozřejmuje.

5Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, 6k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, 7ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. 8Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.

Jde vlastně o sérii určitých milníků křesťanské víry. Kdybychom chtěli přemýšlet nad tím, jak se pozná křesťan, máme tady hned několik viditelných projevů křesťanské víry. Proto jsem si toto kázání nadepsal o povaze křesťanské ctnosti. Než se ale dostaneme k projevům křesťanské ctnosti, což je dnes zdá se velmi přitažlivé téma, je třeba ovšem připomenou několik zásadních skutečností. Ty jsou zapsány v prvních 4 verších:

1Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. 2Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. 3Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. 4Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.

Za prvé, křesťanská ctnost stojí a padá s osobou Ježíše Krista. To zcela zřetelně čteme v prvním verši. Spravedlnost před Bohem, spasení a víra má jasný zdroj, objekt a cíl v Ježíši Kristu. Dnes je velká poptávka po spiritualitě a mnoho lidí hledá duchovní smysl našeho života v různých praktických směrech. I my jako křesťané máme někdy pokušení podléhat tendenci řešit tzv. otázky praktického života a jaksi opomíjíme důvody toho, o co se pokoušíme. Praktická víra nebo jak to nazvat ztrácí pevný základ a stává se povrchní odpovědí na každodenní otázky, kterým čelíme. Jak mám vychovávat děti? Jak mám svědčit svým kolegům v práci? Jaký mám mít postoj k penězům? Jakkoliv jsou takové otázky jistě důležité a proto na pultech obchodů s knihami nacházíme vedle záplavy knih s touto tématikou od mimokřesťanských autorů stále častěji i křesťanské autory. Mohli bychom mít z toho radost. A jistě oprávněnou. Křesťanská víra se stává jaksi praktickou a hmatatelnou a srozumitelnou. Možná i proto naše denominace CB víre roste než ty jiné. Z toho můžeme mít oprávněnou radost. Je tu ale i jisté riziko, že víra se může stát něčím poněkud banálním a z hluboké spirituality založené na osobním poznání, studiu Božího slova, modlitbě a praktikování křesťanských disciplín se stane jakási povrchní schopnost žít všední život. Jak jsem již naznačil, nejde mi o kritiku této schopnosti, a právě k ní snad apoštol Petr směřuje, je třeba zakotvit onu praktičnost v něčem hlubším - totiž v osobě a díle našeho Spasitele. Proto mě těší, že kromě stále tenčích knížek s názvem JAK (zkrotit svůj jazyk za 30 dní… vychovat báječné děti…) vycházejí stále ještě (i když mnohem tenčí) knížky o důvodech této ctnosti. Dobrým příkladem pro mě je i uzounká knížka s poněkud ambiciózním názvem 50 důvodů, proč Ježíš přišel zemřít. I když se může zdát, že je to nějaký evangelizační traktát pro hledající, kniha svou hloubkou je určená pro křesťany, kterým není důvod této ctnosti lhostejný. Jak jsem již řekl, mým cílem není kritizovat praktické křesťanství, spíše neztratit důvod.

Za druhé, ve 3. verši čteme… 3Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.
Tedy křesťanská spiritualita či chcete li, praktická otázka: "Jak mám růst a být více jako Kristus?" je v důsledku dílem Boží moci. Ne ale v tom smyslu, že by na naší účasti nijak nezáleželo. Jde o praktickou a vzájemnou lidskou účast na procesu duchovního růstu. Jinými slovy, růst není samozřejmý, bude nás něco stát a bude to bolet. Je to ale z Boží milosti, že rosteme a bez víry a stavění se na Boží slovo a důvěry Bohu se dostáváme někam mimo souřadnice křesťanské víry. Bez tohoto důvodu je náš záměr bezbožný. Někdy slyšíme pošetilá slova typu, hlavně, když se milujeme. Zatímco láska je cílem ctnosti, jak o tom budeme číst v druhé části naší dnešní pasáže. Láska není jen nějakým zbožným citem či jen odvážným činem. Tím jistě je také. Ale Boží láska je zakotvena v Božím rozhodnutí milovat, i když mě to bude stát život a i když subjekt mojí lásky není této lásky hoden.

Za třetí, jak čteme ve verši 4: 4Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. Pěstování křesťanské spirituality není nějaká všetečnost a nebo pěkný letní koníček. Ale je to naprostá nutnost. Jak nám to naši vůdci připomínají, máme v církvi různé skupinky. Skupinky zakladatelů, skupinky učedníků, skupinky maminek, skupinky mládeže. A každá z těchto skupin si dělá patent na rozum. Ale když se nad tím zamyslíme, pro každou z jmenovaných skupin a mnohé, které jsem nezmínil, je otázka po smyslu jejich činnosti zásadní. Pro rodiče je otázka výchovy zásadní. Pro zakladatele sborů je zakládání víc než koníčkem. Je to nezbytná vášeň. I když jsou vlastně často nepochopeni, každý z nich má nejen právo na život, ale také je důležitým článkem křesťanského společenství a bez něho by byla církev ochuzena o důležitý segment života. Podobně učednictví není nějaká podivná církevní aktivita, ale je to alfa a omega křesťanského života. Tou je ale také výchova dětí, že?:) Každá taková činnost může, má a měla by být zakotvena v něčem hlubším a zásadnějším než jen ve sbírce praktických rad, jak to či ono dělat. V křesťanské spiritualitě jde víc než jen o manuál úspěšných rad, jak křesťansky udržovat zahrádku, aby byla k Boží slávě. Místo toho nám Bůh daroval vzácná a převeliká zaslíbení. Za třetí tedy nejde o koníček, ale o naprostou nezbytnost. Jde o to se uchránit pádu. Jinými slovy, co neroste, není živé. Pokud jako křesťan nerosteš, je třeba se zamyslet i nad důvody a spojením s Bohem. Ano, nechci vynechat ani skutečnost, že někdy je třeba překonat krizi a nebo se nacházíš v poušti. Bylo by pošetilé a krátkozraké nějak matematicky či fyzikálně měřit růst s pravítkem v ruce. Z povahy zaslíbení jde o výsledek. Abrahamovi Bůh zaslíbil, že jeho potomstvo bude tak početné jako je hvězd na obloze a nebo písku v moři. Nespočítá je. Ale v jeho životě se zdálo, že k tomu nedojde. Dlouhá léta musel čekat a pak přišly velké a těžké zkoušky. Křesťanský růst bolí a není snadný. A jeho úběžníkem je věčnost. A navíc každý z nás má jiná východiska. Ten, kdo nevyrůstal v modelové rodině to prostě bude mít těžší a možná se ve své zbožnosti nebude tvářit jako křesťan z života víry a nebo z brány. Ale důležitější než to, co si o tobě myslí druzí, ať už je to křesťanská šlechta a nebo soudruzi, je to, co si o tvém růstu myslí Ježíš Kristus. Tomu se budeš jednou zpovídat, až budeš stát před trůnem beránka. Jemu budeš skládat účty. Cíl je před námi a není zrovna na dosah ruky. Jde na jednu stranu o sérii každodenních rozhodnutí, které utváří obraz toho, kdo jsi. A na druhou stranu jde o celkový obraz založený v Bohu. Je to jeho povolání k tomu, abys chodil v dobrých skutcích, které pro tebe připravil On sám.

Takže po tomto varování, abychom nebrali spiritualitu konzumně a neredukovali ji jen na jakýsi návod úspěšného křesťana či kuchařku dobrých rad, se pusťme do této "praktické stránky", o které Petr, kterému je připisován náš dnešní text, píše ve verších 5 až 11. V poměru počtu veršů, které věnuje Petr těmto praktickým aspektům k celku se budu také věnovat 5. a 6. verši. Když jsem před několika týdny při jedné bohoslužbě v nejmenovaném sboru naslouchal kázání jednoho praktického bratra, právě nad tímto poměrem jsem přemýšlel. Jak moc z toho, o čem Petr mluví, v tomto kázání právě nebylo? Chtěl bych právě oslavit Boha v tomto kázání tím, že vrátím proporci v tomto textu. Jinými slovy. Jak moc je důležitá pro Petra morálka? Kolika slovy ji vyjadřuje? Ne mnoha. Stručně. Kolik prostoru věnuje Bohu a evangeliu? Hodně. To ukazuje, že důvod je velmi důležitý. Není méně důležitý než důsledky. Pojďme tedy s tímto vědomím k tomu praktickému aspektu.

5Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, 6k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, 7ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. 8Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.

Jak jsem již na začátku předeslal, jde o určitý řetěz či posloupnost. Když se podíváte do různých překladů, je pozoruhodné, že jsou skoro stejné až na detaily. Původní jazyk nám také moc nepomůže, protože jde o základní slova. Ctnost, areté. Poznání, trpělivost, láska, agapé. To kde se trochu různí je slovo zdrženlivost. Některé překlady uvádí místo toho sebeovládání, což je pro nás trochu srozumitelnější. Jedna česká parafráze vystihuje toto slovo jako sebekázeň. Přijde mi to přiměřené. Co je to ctnost? V klasickém uvažování je ctnost něco právě jako uměřenost. Střed mezi dvěma extrémy. Příklad? Mezi vášní či žádostivostí a naprostou askezí či smrtí je nějaká střídmost. Tedy obžerství jeden extrém a hladovka druhý, co s tím? Nežer moc a trochu sportuj. V tomto duchu se nese dnešní přemýšlení. Je zajímavé, že to Petra v našem textu vlastně vůbec nezajímá. Co je tedy touho ctností? Petr uvažuje jinak. Ne opačně, ale jinak. Přidávání. K masu přidám zeleninu a k zelenině luštěniny? Jak si to mám představit? Kde začíná a kde končí? Začíná vírou a končí láskou. Analýzou slov toho moc nezjistím. Jen to, že jde o základní biblické termíny. Víra a láska. Ale co je mezi tím? Právě ty ctnosti - areté. je zajímavé, že ta ctnost je jedna z nich. K víře máme připojit ctnost. Jak se to dělá? To nevysvětluje. Nechává to tajemně zamlžené. K ctnosti máme přidat poznání. To má logiku v tom, že když budu jen číst Bibli, ale nebudu ochotný praktikovat to, co studuju, nic mi to nepřinese. Tedy víra bez skutků je mrtvá. O tom píše Jakub. Ne ten ptáček, ale bratr Páně. Jaké poznání? O tom Petr píše již dříve ve verši 2 a 3. Tedy poznání je důeležité. Poznáním obvykle myslíme na informace. Na naši hlavu. Ale on tím myslí poznání Krista.

V závěru této pasáže čteme, že jde o přístup do věčnosti. Tedy poznání Krista. Ne to teoretické, ale to praktické. Ještě jinak, osobní a zkušenostní poznání Krista. Vědomí toho, že i když procházím bolestí či utrpením. Když procházím těžkými zkouškami, Bůh mě neopustil. Bůh se na mě nedívá odněkud z obláčku, ale je se mnou. A navíc to, co zažívám teď má smysl. A má to smysl ten, že mi to může pomoci v růstu. Toto poznání. V tomto kontextu má i smysl přidávat k poznání vytrvalost. Vytrvalosti a trpělivost. Abych to parafrázoval, trpělivost je od slova trpět. A pokud trpím dlouho a nezešílím, vede mě to k vytrvalosti. A to vyžaduje sebekázeň či sebeovládání. Když sedím na křesle u zubaře, chce to sebeovládání. Ctnost je mezi dvěma extrémy. Naprostá odevzdanost je šílenstvím a jen mrtvola nebo sedativy umrtvený člověk je toho schopen. Zatímco zoufalství, agónie a pocit, že můj život končí, když se v úzkosti hroutím v křesle za zvuku vrtačky je druhý extrém. Odvaha je to, co mě na křesle zubaře opouští. Proto říkám, že člověk je zdravý, dokud nejde k doktorovi. Ale co naplat, když potřebuju antibiotika? Je pošetilé trpět, když je tu lék. Tedy ctnost není hloupá rezignace nebo nějaká závidění hodná rytířská vlastnost, která se dostává jen šlechticům. Dobrá zpráva pro nás je, že se ctnosti, či zbožnosti dá dopracovat. Je to něco, co se od nás očekává. Je to důležitý milník na cestě víry k lásce. Cíl je zřejmý, je to láska. Nižším stupněm lásky podle Petra je milování bratra. Ale je to víc než trpělivost. To nám ukazuje, že duchovnost se neodehrává jen kdesi v meditaci o samotě, ale v reálném životě mezi lidmi.

V závěru se snad dá říct jen tolik, kolik řekl Petr:
10Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. 11Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Nesoustřeďme se na měření tepu. Nestravme příliš hodně času sebezkoumáním či diagnostikou. Diagnostika je důležitým krokem při opravě auta. Když v servisu správně nezjistí, co je špatně, můžou vyměňovat součástky a bude to stát spoustu peněz, ale stále vám bude auto chcípat na silnici. I když budete mít nové díly. Je třeba zjistit, v čem je problém a na pak na tom zapracovat. Když jsi zlý na svou ženu, je třeba zapracovat na vztahu s ní. Motivací ale může být to, že chceš být více jako Kristus. Když ti chybí trpělivost, motivací pro tebe může být cíl - láska. A východiskem může být skutečnost, že je to Boží moc, která ti umožňuje, abys tohoto dílčího cíle dosáhl a šel dál na cestě víry. Nikdo není dokonalý. A nikdo není jako Bůh dokonalý a nikdo ani nebude. Ale je to povolání pro nás, abychom k upevňovali svou víru přidáváním ctností. Nezasloužíme si tím Boží přijetí ani spasení. Ale uskutečníme tím spasení, kterého se nám z Boží milosti dostalo. Spiritualita založená v něčem jiném než v poznání Krista ne marný pokus člověka o dosažení něčeho, co už mu bylo dáno shůry. A rezignace na spiritualitu a posvěcení je pouze důkazem, že jsme buď o vztah s Bohem přišli a nebo jsme nikdy Božími dětmi nebyli. Proces posvěcení nás má utvrzovat, že jdeme správně za Bohem a že nejsme mimo. Není to proto, abychom si zoufali a nebo se trápili. Ale náš dnešní text pro nás může být povzbuzením.

Za prvé, křesťanská ctnost je zaslíbením pro ty, kdo Krista následují. Za druhé, je to Boží moc, která nás proměňuje.
A za třetí, slovy 11. verše: 11Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Tolik sečteno a podtrženo. Amen.
 

Další články


Kam dál

Reklama